Stojí to za to?

Může Hormuz změnit pravidla hry? to bylo téma dnešního článku v asiatimes. com. Byl dlouhý. Vybral jsem z něho několik myšlenek.

Británie jako ostrovní mocnost musela ovládnout moře, aby přežila. Královské námořnictvo chránilo obchodní trasy a zároveň umožnilo vytvoření Britského impéria. Američan Alfred Mahan na začátku 20. století teoreticky vysvětlil a zobecnil model námořní dominance a tím poskytl návod, který později převzaly Spojené státy. Ty po druhé světové válce vytvořily globální námořní řád, opřený o síť základen a dominanci na oceánech. Americké námořnictvo se stalo garantem volné plavby — a tím i základem globalizace, jak ji známe.

Globalizace tak nebyla jen o trzích. Byla o infrastruktuře moci — o námořních „tepnách“, které spojovaly svět. Ovládnutí úzkých hrdel jako Malacký průliv, Suezský průplav či Hormuzský průliv zajistila, že tok ropy, zboží i kapitálu byl předvídatelný a stabilní. To byl tichý, ale zásadní základ amerického globálního systému. Dnes se však ukazuje i jeho slabina.

Blokáda Hormuzského průlivu Íránem — reakce na americko-izraelské letecké údery — není jen regionální krizí. Je testem samotné podstaty námořní globalizace. Jediná úžina, kterou prochází více než 20 % světové ropy a čtvrtina zemního plynu, dokázala během několika dní otřást globální ekonomikou. Ceny ropy vystřelily k 116 dolarům za barel, ceny hnojiv prudce vzrostly. Ukázalo se, že i přes desetiletí dominance nemají USA nad těmito klíčovými body absolutní kontrolu. A právě to může být zásadní moment. Systém založený na námořní kontrole je zranitelný. A tato zranitelnost může urychlit hledání alternativ.

Tu alternativu teoretický vypracoval již v 1. polovině 20. století Brit Halford Mackinder. Tvrdil, že klíčem ke světové moci není moře, ale kontrola pevniny Eurasie, kterou nazval „Heartland“ (srdce světa).  Jeho slavná teze zní: "kdo ovládá východní Evropu ovládá Heartland a kdo ovládá Heartland  ovládá „Světový ostrov“ (Eurasie + Afrika), kdo ovládá Světový ostrov ovládá svět." Přichází s myšlenkou, že s rozvojem železnic a pozemní dopravy už není nutné spoléhat na moře. Velká kontinentální mocnost  může být silnější než námořní impéria. Tou mocností se nyní stává Čína.

Zatímco americký model stojí na kontrole moří, čínská strategie „Pás a cesta“ buduje paralelní systém — síť pozemních a námořních tras propojujících Eurasii, Afriku i Evropu. Nejde jen o infrastrukturu. Jde o přestavbu samotné logiky globalizace.

Čína vybudovala železniční spojení, která dokážou přepravit zboží z vnitrozemí do Evropy  přibližně za polovinu času oproti námořní dopravě. Zároveň vytvořila síť přístavů od Pákistánu po Středomoří. Vzniká tak paralelní dopravní systém, který není plně závislý na námořních úžinách kontrolovaných Západem.

A právě Hormuzská krize se stává zlomovým bodem. Každá blokáda, každé narušení námořní trasy zvyšuje hodnotu alternativních cest. To, co bylo dosud doplňkem, se může stát hlavní tepnou. Firmy a státy začínají upřednostňovat ne nejlevnější, ale nejbezpečnější trasy. Tím se mění samotná logika globalizace.

Právě dnes se tato Mackinderova myšlenka vrací. Klíčovou roli v tomto přechodu hraje Írán. Geograficky je mostem mezi Střední Asií, Perským zálivem a Indickým oceánem. Je zároveň energetickým gigantem i tranzitní křižovatkou. Pokud se pevněji zapojí do čínského systému, mohl by propojit kontinentální obchodní síť s globální energetikou. Úvahy o platbách za ropu v jüanech, spojené s nejistým Hormuzem, naznačují ještě hlubší změnu: nejen v dopravě, ale i ve finančním systému. Blokáda tak není jen o lodích — může být krokem k oslabení dolarového systému. 

Krize v Hormuzském průlivu tak dostává charakter spouštěče přechodu od námořní globalizace řízené USA k hybridní, stále více kontinentální globalizaci, v níž hraje hlavní roli Čína. A pokud se bezpečnost stane důležitější než cena, pak může být blokáda Hormuzu tím momentem, kdy se svět začne systematicky odklánět od Mahanovy logiky oceánů — směrem k Mackinderově logice pevniny.

Jinými slovy -  od amerického systému moří k čínskému systému cest.

Prej že SUPERSPOLU proti Babišovi !!! Božé!!! Ty.to vidíš 👀🤮🙏🙄

Dostala se mi do ruky opravdu zajímavá kniha s velice zásadními informacemi, takže jsem se jí rozhodl,  po vzoru pana Inzy, tady převyprávět. Kniha je plná odkazů na zdroje, takže všechna tvrzení v knize lze brát jako dobře doložená. Pokud by Vás  zajímaly všechny detaily, tak nákupem originál knihy na adrese https://eshop.nassmer.cz podpoříte nakladatelství Pavla Kamase. A to by se cenilo.

1. Římská říše
Na místě současného Říma se v dávnověku platilo krávama.  Známý Augiášův chlév byl tedy ve starověku vlastně taková pokladnice. Když přišla doba měděná, tak se v letech 753-267 př.n.l. začaly používat mince, které ale neměly velkou ryzost (jejich nominální hodnota byla vyšší než hodnota použitého kovu), takže se vlastně jednalo o první fiat měny. Ty byly ražené státem jako bezúročné, byly používány pro všeobecný rozvoj a  Řím nebývale prosperoval. V roce 267 př.n.l. si ale právo razit mince vydobili na státu  patriciové, kteří od té doby mohli razit stříbrné mince jako "soukromníci". Jelikož ale měli stříbra nedostatek (nevýhoda stříbrných a zlatých standardů), tak se ho rozhodli získat ze zahraničí pomocí vojenských výbojů. Na posílení armády verbovali hlavně své rolníky, takže se dostali do stavu, že nakonec nedokázali produkovat dostatek potravin pro sebe - takže je začali dovážet. Honba patricijů za ziskem způsobila spoustu sociálních otřesů, které nakonec vyvrcholily vzpourami otroků. Kolem roku 161 př.n.l. začali do Říma přicházet první židé, kteří se věnovali hlavně řemeslům a půjčování peněz. Když se v roce 45 př.n.l. vrátil Julius Ceasar z vítězného tažení do Galie, nalezl Řím plný bezdomovců, kteří přišli o půdu a střechu nad hlavou kvůli lichvě. Jelikož to byl císař hlavně obyčejných lidí (a lidem velmi oblíbený), tak zavedl rychle sociální reformu, jejíž hlavními body byl návrat pozemků původním vlastníkům, zákaz lichvy, znovuzavedení levných kovových mincí a kontrola mincovny byla převedena zpět od patriciů do rukou státu. Tyto opatření všechny lehkoživky tak naštvaly, že se spikli za účelem ho zabít. To se jim povedlo 15.března 44 př.n.l. v budově senátu, kde obdržel 23 bodných ran. V roce 27 př.n.l. přešli římané na zlatý standard, který jim přinesl stejné potíže jako předtím stříbrné mince. Jelikož zlatých dolů bylo málo, tak i peněz bylo málo, neustále bojovali s deflací a ekonomika stagnovala. Lichváři vysokými úroky vysávali peníze z hospodářství a nůžky mezi bohatými a chudými se pořádně rozevřely. Úcta k obyčejným lidem se vytratila takže ztratili většinu práv a byli v podstatě vnímáni skoro jako otroci. V roce 380 se stalo  křesťanství oficiálním státním náboženství Říma a kontrolu nad měnovou politikou převzal pontifex maximus jako nejvyšší náboženský vůdce. Císař Konstantin nařídil, aby 1/10  všech příjmů byla odváděna církvi, takže ta  brzy vlastnila polovinu všech pozemků a bohatství. Všechno bohatství syslila ve svých pevnostech ve Vatikánu a Konstantinopoli, takže peníze zmizely a oběh se zastavil. V Římě bylo pár hodně bohatých rodin a bohatá církev, jinak všichni ostatní byli nuzáci. Celá tehdejši západní civilizace mířila od 10 k 5 a celý sešup dovršilo v roce 476 dobytí Říma Góty a Vandaly a rozpad Západořímské říše. Úpadek Říma lze přičíst koncentaci bohatství v rukou několika málo vyvolených s  využitím lichvy a špatných zákonů, absenci surovin pro průmyslovou výrobu a rozsáhlému dovozu nebělošských otroků, kteří nakonec podvrátili hodnoty původních obyvatel. Poučení z krizového vývoje Římské republiky spočívá podle autora v postřehu, že římské impérium prosperovalo POUZE v obdobích, kdy peněžní zásobu kontroloval stát jako zástupce všeho lidu a vydával směnné prostředky jako levné (z obyčejného kovu) a bezúročné peníze (bez dluhu). Toto je naprosto zásadní informace této kapitoly. Příště se podíváme na starověkou Anglii.

Ale to jsou novinky!!! Zdá se, že se toho spláchlo najednou víc z jedné vody načisto?

Před 60 dny založili novou firmu. Pak? Požár

Je požár pardubické továrny na drony aktem státního terorismu jako Vrbětice, nebo jde o palestinský extremismus? Ekonom Pavel Šik se domnívá, že pravděpodobnější je verze o pojišťovacím podvodu. Bezpečnostní analytik Jaroslav Štefec pro ParlamentníListy.cz uvedl, že verzí je pět včetně možné pomsty a útoku pod falešnou vlajkou.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pred-60-dny-zalozili-novou-firmu-Pak-Pozar-788850