Tak nám zařízli Ládika Větvičku… Náš karel gott mezi blogery, mnohonásobný blogger roku, tahoun celého blogovacího prostoru na I-dnesu, je teď právě vaporizován a jeho blog ukončen… prý kvůli devětadvacátému porušení kodexu blogera. Což jsou stejné kecy, jako porušení pravidel komunity. Kodex blogera totiž nejvíc porušuje pravda, která se nehodí.

Ti, kdo sledují i můj fejsbůk a ostatní rubriky tak vědí, že je to dnes právě týden, co skončila moje příslušnost k Českobratrské církvi evangelické. Už jsem to krátce zmiňoval na hentěch sociálních sítích a ptali se mě na to na Parlamentních listech, ale protože jsem věděl, že k mému případu bude mít vedení místního sboru v Miroslavi nějaké sezení, říkal jsem si, že na něj počkám, abychom to měli kompletní. To se v uplynulých dnech stalo, takže mi dnes dovolte konstatovat, že jsme se posunuli zase do padesátých let se vším všudy.

Ale začnu od začátku:

S chutí jsem si přečetl, že nám ministerstvo vnitra vydalo novou zprávu o antisystémových hnutích. Je to blábol podobný tomu, co psal blahé paměti František Vrabel, když měl své sémantické vize, které svět neviděl, ale přesto stojí za to, si jí přečíst. Píšou tam totiž, že sílíme tak, že už to zastiňuje tradiční extrémistická uskupení.

Tak jsme se dozvěděli, že náš skvělý a úžasný ministr financí Stanjura vědomě lhal a navýšil si příjmovou stránku rozpočtu o 50 miliard z evropského modernizačního fondu, ačkoliv věděl, že nic takového není schváleno. Znáte to, mít padesát miliard, nebo nemít padesát miliard, to je sto miliard… Stalo se něco? Vůbec nic. Žádné titulky v novinách s výzvou, aby ulhaný a neschopný ministr odstoupil. Žádný prostor v médiích pro výzvy opozice, že takhle to fakt nejde dál. Stanjura pokračuje, i když jsme nikdy neměli horší rozpočtová čísla.

Jistě jste již zaznamenali reportáž Markéty Kutilové. Pro vás, co nejste v obraze krátce shrnu: Markéta Kutilová se vydala vlakem do Kyjeva a poreferovala o tom, co tam viděla. Bez nějakého patosu, bez jakéhokoliv postranního úmyslu. Řekla pár vět o tom, jak se Ukrajinky s dětmi vracejí domů, že je všude čisto, obchody jsou plné zboží, ceny velmi přívětivé.. v podstatě popsala to, co říkala učitelka Bednářová… že válku nevidíte, země normálně žije

Pokud byste se chtěli na její text podívat, zde je:

Přátelé, příběh s pekárnou Slovanka začíná dostávat zajímavé konotace. Majitelka paní Pernická si nejprve užila nájezd hejtrů, kteří z věty „nepečeme z ukrajinského obilí“ poznali, že je to proruská kolaborantka, což je zřetelně poznat z kontextu jejího profilu. Sice nedokázali doložit žádný konkrétní příspěvek, který by to dokládal, ale to ani nepotřebují. Už i soudní znalci běžně píší posudky, ve kterých ukazují, že pisatel sice něco jiného psal, ale něco jiného myslel.

Dneska se hodlám vysmívat. Všem hlupákům a cenzorům. Všem libtardům, kteří se bojí svobody slova, všem těm, kteří mají právo, aby jejich informace byly regulovány. Všem těm, kteří si myslí, že nežádoucí informace je možné nějak zarazit a kteří si myslí, že když je zarazí, tak zmizí i jejich příčina.

Předevšírem nás v jednom z komentářů informoval Admirál o Společnosti pro obranu svobody projevu. Vyjádřil přání, abych této aktivitě a tomuto tématu věnoval celý článek, což chci dneska udělat. A začnu krátkým shrnutím situace: 

Můj počítačově zdatný bratr Master, který má na svědomí architekturu tohoto blogu, kromě běžné údržby i sleduje internetový prostor kolem Kydů. Sleduje blogovou statistiku, četnost sdílení článků na sociálních sítích a vůbec má spolu se mnou radost, že Vidlákovy kydy svojí čteností zvolna, ale vytrvale rostou. Tu a tam mi zavolá, když se na Kydech stane něco zajímavého, co by mě mohlo naštvat a nebo potěšit. Včera jsme měli jeden takový rozhovor.

O co šlo: