Škoda...

Včera mě zaujala diskuze o MEFO, kdysi mě to také zajímalo, ale musel jsem si to po letech znovu ujasnit, tak jsem nemohl reagovat hned. Řekl bych, že ten problém se stává znovu velmi aktuálním v EU a především v Německu. Jednak otázka zda pomoci zbrojení lze nastartovat ekonomiku, která je v krizi a druhak zda tato strategie vede nevyhnutelně k válce a pokud ano, tak proč.

Nejprve to dám stručně do historických souvislostí. Přelom 19 a 20 století patřil Německu, probíhal tam hospodářský zázrak. Německo požadovalo svůj podíl na ovládání světa a toho chtělo dosáhnout válkou.  Po vypuknutí 1. světové války dodávaly USA zbraně především Francii a Velké Británii, jejich síly s Německem byly vyrovnané, až teprve po vstupu USA do války začalo Německo prohrávat. Po válce USA požadovaly po spojencích uhrazení vojenských dodávek za dobu od začátku války do doby než samy do války vstoupily. Byla to obrovská částka, nicméně na Versailleské mírové konferenci byla tato částka přeúčtována Německu jako reparace (132 miliard zlatých říšských marek). Jenže to nebyla jediná pohroma, která v té době dopadla na Německo. Výmarská republika, ale odmítla zvýšit daně, odmítla drastické škrty a financovala stát emisí nekrytých peněz. To vedlo až hyperinflaci, Remarque vzpomíná, že firmy vyplácely lidem dvakrát denně výplatu, protože peníze mezi dopolednem a odpolednem ztratily většinu své hodnoty.

V roce 1924 vstoupil do hry Schacht, stal se prezidentem Reichsbank. Zkrotil hyperinflaci tím, že současně zastavil tisk nekrytých peněz, zavedl omezenou a důvěryhodnou přechodnou měnu (Rentenmark 1: bilionu inflačních marek). Říšská banka přestala fungovat jako pokladna vlády a odmítala tisknout nekryté marky. Stabilitu pak zafixoval návratem ke zlatem kryté měně - Říšské marce. 

Je třeba podotknout, že USA Versailleskou smlouvu nikdy neratifikovaly a uzavřely s Německem  dvoustrannou mírovou smlouvu, tím normalizovaly vzájemné vztahy a otevřely tím cestu ke vzájemnému obchodování a k možnosti poskytnout Německu půjčky. Bylo to typicky americké řešení - Američané poskytly půjčky Německu, aby mohlo platit reparace Anglii a Francii, kterými splácely Američanům své válečné půjčky.  Veřejnost potom, co zakusila hyperinflaci byla ochotná snést škrty, vyšší daně i nezaměstnanost. Tvrdá stabilizace po roce 1923  zastavila hyperinflaci, ale politicky posílila extrémy na obou stranách politického spektra, NSDAP i komunisty. To je vždy typický vedlejší efekt „šokové terapie“.

Schacht Hitlera a nacismus nesnášel, bral je jako na hulvátské populisty, ekonomicky nekompetentní. Opovrhoval jimi, ale strach z nich neměl. 

V roce 1929 dorazila do Německa hospodářská krize. Nezaměstnanost stoupla na 6 milionů, firmy ve velkém krachovaly, rozpadla se střední třída. Výmarská republika začala kolabovat, neuměla zajistit práci lidem, ani ochránit úspory. Parlament byl rozhádaný, všichni stáli proti všem, žádné z navrhovaných řešení neprošlo. Především středové strany byly vnímány jako nekompetentní a odtržené od reality. Naopak extrémní strany působily důvěryhodněji. V roce 1933 se k moci dostává Hitler, ti co ho nemají v oblibě se utěšují tím, že nebude vládnout dlouho a že ho čas zkrotí. Také Schacht nacisty pohrdal, ale když selhal demokratický střed, rozhodl se s nimi spolupracovat, byl přesvědčen, že je dokáže technicky zkrotit, ale to byl jeho fatální omyl. 

Schacht už jednou zachránil měnu. A tím spustil "zlatá dvacátá léta" Výmarské republiky. V roce 1927 průmyslová produkce překročila předválečnou úroveň, průmyslu vládla chemie, elektrotechnika, strojírenství a také výroba aut. Německo se znovu zařadilo mezi nejvyspělejší průmyslové ekonomiky světa. Ale vydrželo to pouze 5-6 let a hospodářská krize tomu učinila přítrž. Po černém pátku v roce 1929, přestaly USA půjčovat Německu a naopak začaly stahovat svůj kapitál, během několika měsíců se německý systém zhroutil.

Schacht věřil, že díky svým schopnostem opět může zachránit německou ekonomiku. Ale jeho plán na druhé oživení německého hospodářství zcela popírá zásady, které před 10 lety úspěšně uplatnil při krocení hyperinflace. Nyní se jeho partnerem ve hře stává sám Hitler. Dohodnou se na rozdělení úkolů. Hitler organizuje práci a zbrojení a Schacht to má zafinancovat. Jeho strategií je, že nejprve poněkud nekorektně nastartuje motor ekonomiky a teprve potom dá do pořádku "účetnictví". Šlo o to znovu rozjet ekonomiku pomocí masivního zbrojení. Ovšem tento plán musel být utajen co nejdéle, protože zásadním způsobem porušoval Versailleskou smlouvu. 

Plánu se zúčastnil stát představovaný špičkami SNDAP, zbrojařské firmy (Krupp, Siemens, Rheinmetall a Gutehoffnungshütte) a Říšská banka zastoupená Schachtem jako autorem projektu. Schacht byl zásadně proti tisku nekrytých peněz pro spotřebu, ale byl přesvědčen, že to lze udělat, pokud peníze budou určeny pro výrobu. „Pokud nové peníze aktivují nevyužitou produkční kapacitu, nevzniká inflace, ale reálný produkt, který peníze ‚kryje‘.“ Německo mělo nezaměstnané dělníky, stojící továrny, nevyužitou infrastrukturu.  Průmysl existoval, ale nebyl využit. 

Problém byl v tom, že zbrojení v době míru nevytváří ekonomický prospěch. Zbraně přinášejí zisk buď díky jejich exportu nebo při jejich využití ve válce. Hitler s válkou počítal a Schacht patrně také. I když po válce byl obviněn jako válečný zločinec a souzen v Norimberku, ale byl jako jeden z mála osvobozen, protože se neúčastnil válečného rozhodování. Právě o Norimberském procesu se tvrdí, že bylo všem obviněným měřeno IQ, a Schacht prý měl hodnotu 143, možná to je jen báchorka, protože žádný důkaz se nedochoval.

Takže nyní k vlastnímu projektu MEFO. Je třeba si uvědomit, že sledoval 2 linie, jednak financování zbrojařů a druhak utajení celého záměru. Zbrojaři založili fiktivní soukromou firmu MEFO (Metallurgische Forschungsgesellschaft - metalurgická výzkumná společnost). Firma nic nedělala, ale tvářila se, že potřebuje pro svoji činnost získat finance a proto vydala směnky s asi pětiletou splatností. Zbrojaři se tvářili, že tyto směnky nakupují. Nic z toho, ale nebyla pravda. Zbrojaři dostávali směnky jako formu úhradu za zbrojní dodávky. Se směnkami šli do Reichsbank a ta je obratem odkupovala ještě před dobou splatnosti. Banka měla jistinu v podobě směnek a zbrojaři dostali reálné peníze na zbrojní výrobu. Stát v transakcích sice nevystupoval, ale garantoval směnky a celý systém byl řízen politicky. Teď byl několik let čas než doběhne jejich doba splatnosti. Do roku 1938 bylo proinvestováno na zbrojení cca 80 miliard Říšských marek z toho MEFO směnky tvořily zhruba 12 miliard. V té době peníze na zbrojení tvořily kolem 50% výdajů státního rozpočtu Německa. 

V roce 1938 se už blížila splatnost směnek, Reichsbank to již musela řešit, kdyby stát ten obrovský dluh přiznal, vyskočila by inflace nebo by se zhroutila marka. Ale zvolilo se řešení, se kterým v podstatě počítalo - tedy válka.

Samozřejmě, že válka nemohla nějak zázračně splatit tento dluh. Ale umožnila změnit pravidla hry tak, že se dluh začal řešit mocensky. Rozdíl mezi životem v míru a ve válce je neprosto zásadní, změní se všechno. Díky válce byl zaveden přídělový systém, lidé sice měli peníze, ale nemohli je utratit. Zavedlo se zmrazení cen a mezd, inflace byla „potlačena silou“. Bralo se to jako nutnost.

Během války klesla výroba spotřebního zboží, proto stát potřeboval odsát přebytečné peníze. Válka to řešila přes válečné dluhopisy a mimořádné odvody. To fungovalo jako obří „vysavač“ peněz z oběhu, lidé a firmy sice měli příjmy, ale museli je odevzdávat nebo ukládat do státních fondů. Lidé nereptali, považovali to za vlastenecké, byli ochotní přinášet oběti. Část nákladů se také přenášela na dobytá území. Bylo tam zabavováno zlato, devizy i zásoby. Po okupovaných státech byla požadována úhrada "okupačních nákladů". Občanům okupovaných zemí byly nařízeny nucené práce. Válka nebyla řešením ekonomickým, ale mocenským.

Možná se vám zdá, že jsem se v tom zbytečně podrobně patlal, ale mám obavy, že by se někdo mohl rozhodnout Schachtův postup zopakovat, tak aby bylo jasno, na čem byl založen.

Neskutečné kraviny na CNN Prima News o Putinovi a Trumpovi: inflace diskuzních pořadů je nekoukatelná a neposlouchatelná!

- Vždyť ty hovadiny musí vidět i slepý a slyšet hluchý! K čemu jsou diskuzní pořady, kde defiluje jeden větší blb než druhý a třetí trumfne i prvního? Pokud si poslechnete diskuzní pořady o ekonomice, či i Rusku, netušíte, který blb vysloví větší hovadinu a k čemu je dobré tyto pořady o ničem vysílat?

Jaká je strategie Ruska? Vždyť je to do očí bijící! Putin už nechce válku, Rusko nechce válku, Trump nechce válku a USA nechtějí na Ukrajině válčit. Je to jasné jak facka a není co řešit. Chcete důkazy? Tady je máte:

Ukrajina nemá zbraně, nemá armádu, Rusko má zbraně a Rusko má armádu. Tak proč nerozdrtí Kyjev, neunese a nezabije Zelenského jako Trump venezuelského Madura? Protože nechce rozdrtit Ukrajinu: Rusko chce kapitulaci Ukrajiny a jasné záruky, že perimetr nebezpečí pro Moskvu a Petrohrad se opět zvětší jako byl dřív.

A to, proč byly zavřené weby včetně našeho, že nemáme právo vyslovovat názor, včera potvrdili jak Trump, tak Lavrov.

Pro USA je Gronsko totéž, co pro Rusko Krym. Tenkrát to byla dezinformace dle BIS Koudelky a Evropských hodnot.

- Pro tyto názory, dnes důkazy, jsme byli nařčeni prorussssssssssskými dezoláty a dezinformačními ruskými trolly a placeni rubly, jak říkal zločinec Fiala. . Idiotismus se dostal do páté dimenze.

A zdá se, že se na dalším postupu dohodly dvě velmoce: Rusko a USA. (Čína je ekonomická velmoc, která je za zády Ruska)

(Mimochodem, za tyto ručně zpracované obrázky jsme byli napadani BIS Koudelkou a Vojenským zpravodajstvím už v roce 2014, potažmo v roce 2022 a dokonce zablokováni jako dalších 12 webů a nařčeni ze spolupráce s Ruskem a za rublíky. Vše byl podvod darebáků, kteří si přáli válku a kampeličky, zatímco ručně vytvořené mapičky, které byly dezinformace, se nyní z úst velmocí ukázaly býti pravdou. Prostě to dopadlo jako vždycky, pouze ti manipulátoři zatím ze všeho vycházejí beztrestně v čele s politickým komentátorem BIS Koudelkou)…

- … A pak si poslechněte, co za giga tupce mluví v masmédiích na diskuzních pořadech. K čemu mají mozky?

Unést venezuelského prezidenta byla z dlouhodobého hlediska chyba. Toto dělali piráti, vyděrači, teroristé, toto dělaly chunty, ale snad poprvé civilizovanější národ. USA mají celosvětově daleko horší pověst, než Rusko, zabíjení daleko víc než Rusko, pouze my jsme zde nuceni říkat, že je to naopak a učíme to děti ve školách. A také proto, že do kampeliček se hrnou miliardy z války a válečná výroba dala lidem na západě práci. Otázkou je, co Poláci, až se lidé v Polsku po válce probudí.

Co bude po válce, pokud Trump s Putinem donutí Zelenského ke kapitulaci a nastane mír s válečnými šílenci uvidíme, ale nastává čas na rekapitulaci, a hledání skutečných viníků typu Johnsona, Nulandové, či v České republice po roce 2000...

Petr Pokorný          https://skrytapravda.cz/…lna

Vkládám foto pozvánky na jednu nastávající akci Ne základnám, pro případné pražské a jiné zájemce... Sobota 24.1. 2026. Náměstí Interbrigády, Praha 6... viz níže

Nevím jestli to bylo tím, že mluvil spatra nebo mu projev špatně napsali, ale když už jedu do nějaké země tak si přinejmenším zjistím, jestli nebudu kázat bludy o jejich nejvyšších představitelích. To se mu stalo po 70 minutách řečnění, jak si můžete sami ověřit zde. Je opravdu trapné, když ve Švýcarsku veřejně označíte prezidentku země - se kterou jste nejméně hodinu osobně jednali - za ministerskou předsedkyni.

Žádnou takovou funkci zde totiž neznají. Kolektivně jednající 7-člennou švýcarskou vládu, sestavovanou parlamentem ze zástupců 4 nejsilnějších stran v poměru 2:2:2:1, řídí dvě osoby: spolkový prezident (jeden ze členů vlády, volený parlamentem na dobu jednoho roku) a spolkový kancléř (stojí mimo vládu, nemá právo hlasovat při rozhodování vlády, je volený parlamentem na dobu 4 let).

A také začíná trpět sklerózou, nebo jen takticky zapomněl dodat, že mu poté švýcarští podnikatelé při "obměkčovací" návštěvě nechali na stole nejen nejdražší rolexky, ale navíc i zlatou cihlu, jak se psalo ve zdejším bulvárním tisku?

A asi vůbec nejlepší je, když agresor se svými 39% clem nazývá agresorem paní prezidentku, která se mu marně snaží vysvětlit několikerým opakováním, že to dělat nesmí. Nebo si jen vymýšlí "poučovací" pohádky o tom, že když mi odporujete, tak vás potrestám ještě víc: Clo pro Švýcarsko totiž nezvýšil z 30% na 39% po rozhovoru s prezidentkou, ale vyměřil ho takto dávno předtím.