Vposledních dnech jsme si více všímali naší domácí politické scény. Máme novou vládu, ta se poměrně zhurta ujala svého úřadování, Andrej Babiš se v Bruseli postavil na stranu Patriotů pro Evropu, Uršula prý aději ani nedala hlasovat o penězích pro Ukrajinu, protože by o zřejmě prohrála… ale tady se situace mění každým okamžikem a v době, kdy tento článek čtete, už to může být jinak. A jak napsala Klára Samková, Česká republika má nové směřování zahraniční politiky:

„Peníze nemáme a za nic ručit nebudeme.“

Ti, kdo sledují i můj fejsbůk a ostatní rubriky tak vědí, že je to dnes právě týden, co skončila moje příslušnost k Českobratrské církvi evangelické. Už jsem to krátce zmiňoval na hentěch sociálních sítích a ptali se mě na to na Parlamentních listech, ale protože jsem věděl, že k mému případu bude mít vedení místního sboru v Miroslavi nějaké sezení, říkal jsem si, že na něj počkám, abychom to měli kompletní. To se v uplynulých dnech stalo, takže mi dnes dovolte konstatovat, že jsme se posunuli zase do padesátých let se vším všudy.

Ale začnu od začátku:

Tak jsme se dozvěděli, že náš skvělý a úžasný ministr financí Stanjura vědomě lhal a navýšil si příjmovou stránku rozpočtu o 50 miliard z evropského modernizačního fondu, ačkoliv věděl, že nic takového není schváleno. Znáte to, mít padesát miliard, nebo nemít padesát miliard, to je sto miliard… Stalo se něco? Vůbec nic. Žádné titulky v novinách s výzvou, aby ulhaný a neschopný ministr odstoupil. Žádný prostor v médiích pro výzvy opozice, že takhle to fakt nejde dál. Stanjura pokračuje, i když jsme nikdy neměli horší rozpočtová čísla.