Tak nám (konečně) unikl ten slavný dopis na rozloučenou střelce z fakulty, Kozáka. Ten, který byl podle policie plný zla a informací, které bylo nutné utajit… jednak kvůli vyšetřování a pak kvůli tomu, aby náhodou někoho neinspiroval. Dopis, který měl být podle policie strašně morbidní a bylo ve veřejném zájmu ho držet pod pokličkou až do ukončení vyšetřování, ke kterému samozřejmě došlo až po eurovolbách.

Pamatujete si v posledních dvou letech nějakou reportáž v České televizi o tom, jak v Lotyšsku krásně oslavují své dávné hrdiny, kteří udatně bojovali za svobodu proti zlému Rusákovi ve slušivých uniformách SS, které navrhoval Hugo Boss? Nebo viděli jste někdy reportáž o tom, jak na Ukrajině postavili další sochu Stěpanu Banderovi? Ukázali vám někdy nějaké záběry z polní nemocnice s nekonečnými proudy raněných? Viděli jste v posledních dvou letech nějaký pěkný kyjevský pochodňový průvod? Ukázali vám Valerie Zalužného, jak si dělá selfíčko se Stěpanem za zády?

Slyšeli jste v pondělí mladého Koláře, jak mluvil v České televizi v Událostech komentářích? To je přesně ten důvod, proč ještě pořád na naše veřejnoprávní médium koukám a skřípu zubama, že jim platím. Oni občas nedávají pozor a řeknou pravdu. Dělají to mimoděk… jinak velmi obstojně lžou a drží si před mordou demokratickou masku, ale tu a tam zapomenou, že musejí svůj banderofašismus skrývat.

Víte, jaký byl rozdíl mezi Hitlerem a Stalinem? Už jsem to tu během let několikrát zmiňoval a myslím, že přišla chvíle, abychom si to zopakovali. U Stalina jste se mohli stát komunistou. Kdokoliv se mohl stát stoupencem jeho učení. On samozřejmě chtěl, aby lidská srdce bušila v jednom rytmu, aby všichni přijali marxismus – leninismus jako svoji novou víru a tím nastal ráj na zemi… Ostatně, běžte do kteréhokoliv kostela, tam vám také řeknou, že smyslem jejich existence je, aby celý svět přijal evangelium.

Upřímně, pamatujete si někdo na minulé krajské volby? Byly na podzim v roce 2020. Vzpomenete si bez velkého přemýšlení na něco, co se v nich odehrálo? Upřímně, já politiku sleduju a píšu o ní, ale musel jsem se podívat na mé staré texty z té doby, abych si to nějak připomněl. Mám samozřejmě poznamenané výsledky, ale když jsem si přečetl moje tehdejší prognózy, musel jsem se zasmát. Dějiny šly úplně jiným směrem.

Vsobotu večer zatkli ve Francii Pavla Durova, zakladatele sociální sítě Telegram. Proč? Protože nedává uživatelům korigované informace. Protože jen velmi minimálně moderuje obsah a protože telegramové účty využívají především ruští propagandisté a také Donald Trump. Durov má francouzské a ruské občanství. Do seznamu hledaných zločinců Durova zařadili chvilku předtím, než jeho soukromé letadlo přistálo v Paříži k dotankování paliva.

Dnes máme neděli, kdy pouštím spíše odpočinkový článek a protože za čtyři týdny tu máme krajské a senátní volby, tak si dneska poprvé řekneme něco o nich. Zatím jen tak odpočinkově. Je to totiž v podstatě naposled, co ještě každý může mít svá zbožná politická přání a věřit v zázraky. Stejně tak je to pro politické subjekty poslední možnost, jak se vyšvihnout a nebo jak alespoň utéct hrobníkovi z lopaty. Čeká nás semifinále před vyvrcholením politické sezóny – před volbami do poslanecké sněmovny za rok a něco.

Ještě jednou se musím vrátit k našemu generálprezidentovi, jehož výročí teď zrovna slavíme. Je to padesát šest let, co mu přijeli na návštěvu přátelé ze Sovětského svazu a tatínek mu to správně a trvale vysvětlil. Je zapotřebí Petru Pavlovi poděkovat, protože to byl právě on, který definitivně zničil přetrvávající étos o tom, že s komunisty se nemluví a neexistují bývalí komunisté.

Vdnešní době člověk nemá moc důvodů k radosti, ale jedenadvacátý srpen byl tentokrát alespoň na chvíli příjemnou výjimkou. Ono se totiž zase jednou ukázalo, jak vyprázdněný je dnešní režim a jak moc prázdné fráze generuje. Všechny fejsbůky a twittery byly plné především vlastním životopisem našeho PePy, který napsal v roce 1987 a vlastně se ukázalo, že Petr Pavel je první polistopadový prezident, který aktivně vítal sovětské tanky… Tentokrát prostě dělali strategickou komunikaci především dezoláti a náš tzld. Otakar Foltýn si vlastně ani neškrtl.

Za týden své existence získal projekt Nekrm hydru přes pět tisíc statečných, kteří jsou ochotni jít do krajnosti a zvýšit svůj nátlak vůči České televizi až na úroveň neplacení koncesionářského poplatku. Ještě dvacetkrát tolik a budeme připraveni. Ale i pět tisíc e-mailů bez problémů stačilo na otevření veřejné diskuse o České televizi a samozřejmě také o celém projektu.