Povolební rozjímání - psáno 17.11.2017

Autor
Štítky

Na povolebních jednáních u nás je čím dál víc vidět, že nikdo z vyjednavačů politických stran nemá zkušenosti s vyjednáváním v reálném obchodním životě tak jako Babiš. Nikdo není Babišovi rovnocenným hráčem. Snad jen Okamura tuší, o co jde, ale ten je zřejmě špatný diplomat i v reálných obchodních jednáních. Jinak by tak nejančil a netlačil nesmyslně na pilu – proč proboha by měl Babiš realizovat všechny předvolební sliby SPD, když SPD skončilo na 4. místě?

Zabijačky po vidlácku

Autor
Štítky

Milí přátelé a čtenáři

Počínaje dneškem se Vidlák plně dává do služeb své živočišné výrobě. Do konce tohoto týdne bude doma veselo při zabijačkách. Bude tu hodně jídla, pití, přátel a vůbec všeho, co dělá svět snesitelnějším. Až do neděle proto nevyjdou žádné další články. Prsty od sádla by stejně klouzaly po klávesnici a zrak zamlžený od vůně prejtu by neumožňoval žádnou korekci. A to nemluvím o tom, že budeme všichni napití a tudíž nezpůsobilí k jakékoliv věcné debatě. 

Těžký život disidenta

Autor
Štítky

Chtěl bych dnes volně navázat na text o VŘSR. Udělám takový oslí můstek a dnešní době. Víte znám jednoho emeritního faráře, který si prošel v padesátých letech Jáchymovem, byl celý život perzekuován a dnes jako důchodce nechápe, jak je možné, že se nás mladých ta otázka komunismu za s tak nedotýká. Vždyť je to zrůdná ideologie, která zničila tisíce životů! Tento farář byl šťastný, když bratři Mašínové dostali svoji medaili a vedli jsme spolu velmi vášnivé debaty o tom, jací vlastně byli. Nakonec se diskuse zasekla na tom stejném...

VŘSR po vidlácku

Autor
Štítky

Nechtěl jsem zapomenout na stoleté výročí VŘSR, ale Vlk na Kose se tématu chopil velmi dobře a po faktografické stránce jsem k jeho  článkům neměl co přidat. Mohl jsem si dovolit chvíli počkat, pokusit se obejít celou tu velkou revoluci zezadu a podívat se na ni více po vidlácku. Až dnes ráno mi to trochu sepnulo a tak zkusím přidat pohled z vesnického dvorku. 

Gulášová volba

Autor

Když dělám zabijačku, sejde se mi na ní vždycky fůra lidí. Staří kamarádi, kamarádi kamarádů, nové tváře, hosté ze vzdálené ciziny, chlapi, ženský, matky, dcerušky, dokonce i vegetariáni. Jeden můj kamarád má jaterní chorobu, kterou si uhnal návštěvou Michelinských restaurací... Když si to tak vezmu, dneska je asi v módě, že každý něco nejí. Ten nejí maso, ten nejí jen vepřové, ten se nemůže ani podívat na vnitřnosti, další z rituálních důvodů nejí krev, pak tu a tam někdo nepije kořalku, jiný zase víno a někdo nemá rád coca-colu.

Štěstí?

Autor
Štítky

Ještě jednou se vrátím ke včerejšímu článku a komentářům. Zaznělo tam, že nestačí mít jen tu rodinu, zázemí, víru, ale že člověk musí mít nejdřív štěstí. Protože pokud ho nemá, je mu všechno to ostatní dost na nic.  Tož zkusím k tomu napsat nějaký vidlácký postoj: 

Zase se nechal slyšet....

Autor
Štítky

Musím říci, že bych si reprezentativního prezidenta představoval maličko jinak než Zemana. Ale neříkám to pro jeho názory, spíš pro jeho stáří. Stejně tak mám poněkud jiné představy o nástupci TGM. Zkrátka jsem stejný český sentimentál, jako tady většina. Mám oči navrch hlavy, když potkám skutečného gentlemana anglického střihu. Zeman takový není. Ale je fakt, že Jan Žižka vypadal spíš jako Zeman než jako princ Philip.  Zkrátka v čele státu by se mi líbil někdo, kdo by jako v Anglii dělal tu stabilitu, soulad s tradicemi, sepětí s dějinami a vlastní minulostí.

Legální život

Autor

Ještě než začnu s dnešním tématem, musím se omluvit katalánskému premiérovi Puigdemontovi. Dobrovolně se vydal belgické policii a zdá se, že má větší smysl pro realitu, než jsem si myslel a zdá se, že v tom nechce svoje kamarády nechat samotné. Tím pádem začíná mít morální převahu a morální převaha je víc než tanky, policajti i jakákoliv státní či soukromá moc. Odvolávám všechna silná slova, která jsem na jeho adresu řekl a nadále si myslím, že blbec je jenom Rachoj a španělský král. A teď už k dnešnímu tématu. 

Separatistou snadno a rychle

Autor

O Katalánských snahách o samostatnost jsem se zde už jednou rozepisoval. Katalánci vyhlásili referendum o nezávislosti, Španělský soud o označil za nelegální a centrální španělská vláda pustila do ulic ozbrojené policajty, aby konání referenda zabránili. Samozřejmě policajti ničemu nezabránili, zvládli tenkrát obsadit jen mizivé procento volebních místností, zranit na devět stovek obyčejných lidí a jejich přítomnost se stala vítanou záminkou separatistů, proč přišlo k referendu jen čtyřicet procent voličů.