Když začala válka na Ukrajině, investovala Evropa miliardy peněz, aby mohla potrestat Rusko za agresi tím, že nebude kupovat ruskou ropu a plyn. Stavěly se terminály, propojovaly se plynovody, řešily se „zpětné toky,“ aby plyn, který po desetiletí proudil z východu na západ, mohl proudit ze západu na východ. Ceny rapidně vzrostly, každou zimu jsme sledovali stav zásobníků a varovali před nahrazení jedné závislosti jinou.

Tak nám na Ostravsku zavřeli poslední černouhelný důl. Nezavřeli ho proto, že by došlo uhlí, ale proto, že přišli blbci. To víte, uhlí se už nevyplatí těžit, protože emisní povolenky jeho cenu tak prodražují, že je lepší platit Trumpovi za drahé LNG, který on předtím koupil levně u Putina. Jako malou náplast na bolístku si horníci mohli vypískat agenta Pávka, který jim poslal zdravici. Osobně raději nepřijel.

Předchozí tři roky v politice měly jednu výhodu. Člověk se postupně dozvěděl OFF – o fšech fšechno. Mám spoustu přátel mezi státními úředníky, politiky i kamarády politků a tak se toho ke mě hodně donese. Až jednou půjdu do blogerského důchodu, bude z toho pěkná kniha. I teď se ke mně donesou zvěsti jak z rakušanovské opozice, tak z vládních luhů a hájů a dnešním, článkem se hodlám vyventilovat z informací, které mě štvou a naplňují mě hořkostí.

VBruselu se v posledních dnech děly i jiné věci, než Evropská rada o penězích pro Ukrajinu. Zatímco evrfopská věrchuška seděla ve svých betonových palácích, na ulicích bylo živo. Opět se tam sešli zemědělci takřka z celé Evropy, aby mohutně demonstrovali proti dohodě se zeměmi MERCOSUR a vůbec proti zhoršováním svých podmínek. Demnstrace to byla řádná, byly bitky s policisty, bylo sypání hnoje, metání kejdy i polévání močůvkou, byly traktory s radlicemi, které tlačily policejní zátarasy, hořely pneumatiky, byla řada zatčených… prostě pořádný protest se vším všudy.

Letošní podzim je naprosto ukázkový. Léto bylo poměrně krátké a studené, v podstatě se nám na konci září úplně vyhnulo babí léto a místo toho jsme začali topit, ale jinak je říjen takový, jak by měl být. Teploty zvolna klesají, přišel nějaký ten déšť, ale také svítí sluníčko, které ještě dokáže odpolední teploty vyhnat vzhůru. Listí se barví, ale ještě drží na stromech, takže nakonec to vypadá že skutečně spadne až v průběhu listopadu. Příroda má ráda rovnováhu… když někde ubere, jinde zase přidá.

Zatímco s popcornem v ruce sledujeme, jak se do bitcoinů zamotává celá vláda včetně našeho světového lídra, od kterého se distancuje dokonce i dozimetrická mafie, dáme si dneska jeden zemědělský článek. Od chvíle, kdy jsem se stal předsedou hnutí Stačilo!, mám totiž tento argument na talíři v podstatě denně. Vy jste ti zlí komunisti, kteří se už třesou na to, aby mi znárodnili = ukradli můj statek. Je vlastně úplně jedno, co máme napsané v programu, tento argument docela pěkně rezonuje. Varování, že lidi znovu přijdou o svou půdu. Hnutí Stačilo!

Moji pravidelní čtenáři vědí, že jsem dlouhá léta pracoval v jedné za Babišových firem na pozici investičního technika. Měl jsem na Znojemsku na starosti devět areálů. Tři sklady hnojiv a šest obilných sil. Výstavba všech proběhla mezi roky 1960 a 1980. Každý provoz byl plně samostatný, připojený na železnici, měl svou vlastní dopravu, vlastní zdroj vody, vlastní údržbářské dílny i vlastní míchárnu krmiv. Hnojivářské areály zase stály daleko od obytných sídel, zpravidla v dolíku, protože deset tisíc tun uskladněných hnojiv mohlo vybuchnout silou atomovky.

Tak nám skončil cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou. Dvanáct let jsem se na tu fabriku díval z jednoho „svého“ obilného sila, které stálo hned vedle. Podnik, který vznikl někdy kolem roku 1851 a současný závod v roce 1970. Moderní výroba, energeticky úsporná jak to jen šlo. O práci přijde zhruba sto padesát lidí…