Na téma jedenadvacátého srpna jsem psal během těch osmi let mého blogování mnohokrát a vlastně už nemám, co bych k tomu dodal. Ale když nám plukovník Foltýn na dnešek chystá start nové pozitivní kampaně, která nám má vysvětlit, jak se máme dívat na Rusko a jak máme dávat pozor na pobíhající „rusáky s narativem,“ ještě jednou se k tomuto tématu vrátím. Navíc vznikl otevřený dopis na podporu Otakara Foltýna, který podepsaly známé flexibilní osobnosti naší politické i kulturní scény, takže dnešní článek je pro ně a o nich.

Jak je to dlouho co o míru začal mluvit i náš generálprezident? Teď už to vypadá, jako by mluvil o míru odjakživa. Jak je to dlouho, co Foltýn přestal mluvit o tom, jak mimořádně levně porazíme Rusko? Kdy jsme se dozvěděli, že síť plynovodů, které Hýkela koupil, je zadlužená a k ničemu, protože žádný tranzit plynu se konat nebude? Kdy přesně přišel ten den, kdy všichni houfně přiznali, že Rusové na Donbasu nezadržitelně postupují, protože Ukrajincům dochází i ta munice, kterou Fiala slíbil, ale tím ji zdražil a navíc ji po světě skoupili Rusové?

Tak jsme se dozvěděli, že Němci vydali zatykač na jistého ukrajinského poptápěče, který jim prý odpálil Nordstrým. Do toho přišly evropské deníky s několika veselými historkami o tom, jak si celou akci vymysleli opilí důstojníci a Zelenský byl nejdřív pro, ale nakonec byl proti, jen už to nedokázal zastavit. Už jsem se tu dost naposmíval západnímu narativu, který už není ani schopen udržet konzistenci, ale o tom dneska pást nechci, spokojím se s konstatováním, že Nordstrým neodpálili Rusové.

Bůh je mi svědek, že jsem nechtěl. Bral jsem to tak, že všichni už vědí, co je Foltýn za tupý zelený lampasácký debil, že si už skoro každý poslechl jeho přednášku ve Slavonicích, kde představil svůj koncept strategické komunikace a vlastně jsem si jen přál, aby dál mluvil, protože každý jeho rozhovor ubere Pětikolce další procentíčko v příštích volbách.

Přátelé, velice děkuji za za podporu, které se mi v uplynulých čtyřiadvaceti hodinách dostalo. A také děkuji za každý argument, proč je projekt Nekrm hydru špatný. Tohle totiž opravdu nebude žádná sranda a vy, co jste projevili ochotu, musíte vědět, do čeho jdete. Musíte předem vědět, kdo bude stát vedle vás, kdo bude stát proti vám a kdo bude stát opodál. A je rozumné také vědět, z těch, co stojí opodál, kdo vám bude strouhat mrkvičku a kdo bude alespoň ochoten „posílat humanitární pomoc.“

Ve včerejším článku jsem napsal, že nebude trvat dlouho a nad projektem Nekrm hydru začne veřejná debata. Protože to je něco jiného, než všechny předchozí demonstrace a protesty. Čekal jsem, že se ozvou potrefené husy, ozvou se liberálové, ozvou se bijci z Fialajugend a samozřejmě se ozvou i ti, kteří jsou na naší straně, ale už teď vědí, že je to celé blbost, že se to nepovede a nebo dokonce, že je to kontraproduktivní a špatné.

Tak se nám za první den sešlo skoro dva tisíce statečných, kteří jsou ochotni jít do osobního rizika hlasovat nikoliv nohama, ani volebním lístkem, ale penězi. Což je přesně to, kvůli čemu se tak adoruje henten volný trh. Lidé hlasují peněženkou… a protože hlasují jak chtějí a nikoliv jak chtějí mocní, je třeba jim to různě opředpisovat, zkomplikovat, vymyslet tisíc stránek pravidel na prodej zelí a zavést jednotnou evropskou zemědělskou politiku, která znamená, že Francouzům se bude prodávat lépe a radostněji než Čechům.

Přátelé, kolega David Moos odvedl kus dobré programovací práce, nachystal web a úderem dnešní dvaadvacáté hodiny je spuštěn projekt Nekrm hydru. Odkaz zde:

https://nekrm-hydru.cz/

Dovolte mi, abych po vzoru Požarského zazvonil na zvon a zahájil verbování proti největšímu škůdci tohoto národa v moderních dějinách – proti České televizi.

Pamatujete, jak jsme řešili, že na Ukrajině vznikla vojenská jednotka Edelweiss? My, dezoláti, jsme poukazovali na přílišnou podobnost s názvem jednotky za Druhé světové, která se proslavila spoustou zvěrstev a považovali jsme to za další střípek do mozaiky, že Ukrajina nebude tak úplně demokratická. Ostatně, k Babímu Jaru se z Kyjeva dostaneme po třídě Stěpana Bandery, pak přejdeme po mostě Dněpr a dál pokračujeme ulicí Romana Šuchevyče.

Ukrajina má vlastně štěstí, že její podporovatelé už vlastně nevědí nic o Edelweissu a nevědí, co je Babíj jar.

Ještě jednou se vrátím k ukrajinskému výpadu do sousedící ruské Kurské oblasti. Po několika dnech protiřečících si zpráv, záchvatů paniky vojenských blogerů a svolané bezpečnostní rady státu, kde Putin vypadal naštvaně, se válečná mlha poněkud rozplynula a nové bojiště začalo dostávat na mapách konkrétní kontury.