Přátelé, dovolte mi, abych navázal na včerejší článek a pokračoval ve výčtu střípků, které naznačují, že Ukrajina se pomaloučku polehoučku vytrácí z hledáčku USA a stává se koulí na noze výhradně Evropě. V poslední době to na Donbase začíná vypadat, jako před pádem Allepa. Stále více se mluví o válečných zločinech Ruska, objevuje se stále více nepotvrzených (a nepotvrditelných) zpráv o používání zakázaných chemických zbraní a vůbec začíná taková všeobecná zoufalost.

Olaf Scholz prý má jakýsi Minsk 3. Mírový plán pro Ukrajinu.

Tak jsme se od našeho náčelníka generálního štábu dozvěděli, že se nemusíme bát překračovat ruské červené linie, protože vpád Ukrajiny do Kurské oblasti nevyvolal ruskou jadernou reakci. Zhruba totéž tvrdí i naši ojroposlanci Kolář, Farský a Nerudová, kteří shánějí europodpisy pod svůj dopis Pepíkovi Borellovi, aby se tím zvýšil tlak na spojence, kteří by povolili Ukrajině zasahovat západními raketami ruské území do hloubky. Ideálně, aby Západ dodal Ukrajině rakety opravdu dlouhého doletu typu Tomahawk…

Od pátku jsem v podstatě stále na cestě. Nejprve jízda domů z Brusele, k tomu jsem si musel po republice udělat několik zajížděk a pak jsme byli s rodinou na takovém krátkém výletu v Beskydech. Víceméně jsem nedělal nic jiného, než psal, řídil a rozhlížel se kolem sebe. Ona už je totiž republika otapetovaná bilbórdama, víme? Krajské volby (které předjímají parlamentní volby) jsou za necelých čtrnáct dní a k tomu se obměňuje třetina senátu.

Omlouvám se, že dnešní článek vyšel pozdě. Původně jsem už psát nechtěl, jel jsem totiž do Bruselu autem, abych si tam dovezl nějaké věci a cesta zpátky se protáhla na čtrnáct hodin. Ale teď večer mě chytla jedna myšlenka (asi prostě každý den musí jedna úvaha ven), tak jsem ještě vylezl z postele a šel jsem psát.

Od čtvrtka 26. září bude Zdravotnická služba Evropského parlamentu v rámci programu Mind Matters pořádat nový cyklus skupinových online psychologických sezení pro zaměstnance EP.

Přátelé, mýlil jsem se. Mnohokrát jsem napsal, že krajské volby jsou trochu jiné než eurovolby nebo parlamentní volby, protože do nich vstupují místní koalice, regionální osobnosti a regionální témata. Krajské volby řeší krajská témata a proto je každý kraj úplně jiný a někde se dá dobře uspět a jinde hodně prohrát. Je třeba citlivě a dobře vychytat, co voliči chtějí a podle toho stavět kampaň…

Nebudu vám zatím popisovat legislativní proces evropského parlamentu, protože tohle tady člověk pořádně a do detailu pochopí tak za deset let, ale pojďme si říct pár celkových čísel, ať si uděláte představu o práci europoslance.