Měl jsem plno poznámek k článku o Brexitu, ale aby to nebylo moc dlouhé tak jen jedno téma. 

Zeman poslal blahopřejný dopis americkému mopslíkovi ve Venezuele Guaidóovi. Blahopřál mu k odvaze se jmenovat prezidentem, přirovnal situaci ve Venezuele k sametové revoluci a novopečeného nezvoleného (a zatím značně nejistého) prezidenta pozval k nám. 

A já se ptám, uniklo nám něco? A hned předhodím několik variant a tak nějak doufám, že vy čtenáři dodáte další:

1. Zeman se ještě doopravdy chce setkat s Trumpem a tak mu maličko podržel. Koneckonců znovu už zvolen být nemůže a na názor voličů se ohlížet nemusí. 

Václav Havel měl ještě bratříčka -  https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_M._Havel

Ve Venezuele začíná být rušno. Leckteré země EU už uznaly za prezidenta nikým nezvoleného amerického mopslíka Guaida. Takhle vypadají ty správné evropské hodnoty. Prostě si vybereme někoho, kdo se nám zamlouvá, vůbec se nemusí obtěžovat s kandidaturou a bojovat o hlasy voličů. Postačí, když bude říkat ty správné věty a bude za sebou cítit americkou moc. K čemu volby že? 

Omlouvám se Davidovi, že mu narušuji úvod jeho článku, ale mám pro čtenáře krátké oznámení. Vzhledem k přetrvávajícím problémům s elfem Sartrem jsem přidal do základního menu vidlákových sedm pravidel diskuse. Nebojte se, nikoho z diskutujících se to netýká až na jednu jedinou výjimku. Ale bude dobré, když se s tím seznámíte. 

Davide je to Vaše: 

6.2.2018 – naši umělci a kavárníci se furt nedokážou srovnat s tím, že na Hradě opět zasedl Zeman. Novinářská sebranka „typ Pehe“ míní, že až vymře dolních pár set tisíc důchodců – voličů Zemana, bude líp a konečně se podaří zvolit na hrad nějakou tu kavárensky přijatelnou figuru. * Vláda  nedostala důvěru a Andy dostal druhý pokus k sestavě. S ostatními se handrkují a přetahují jako psi o kost, zatímco dosavadní demisní vláda si vládne vesele dál. * Okamura si naběhl, když si dovolil zpochybňovat oběti lágru v Letech.

Už několik dní Admirál svými odkazy upozorňuje na novinky v oblasti Bakánu - konkrétně v tom skvělém novém státě vzniklém z vůle velmocí a bombardováním Bělehradu. Ano uhodli jste, jedná se o drogovou republiku Kosovo. Toto Kosovo je maličké, svým způsobem nevýznamné a samo o sobě nepředstavuje žádnou vojenskou ani politickou sílu. Ale právě ono bylo tím prvním kamínkem, který spustil celosvětovou lavinu. Před Kosovem byla Amerika ten nejlepší nejdokonalejší stát plný osvíceného plně demokratického vedení, který co řekl, jako kdyby Bůh řekl.

Včera bylo pololetí. Tři moje dětičky jsou už školou povinné a tak přinesly domů vysvědčení. Jsou sice v té stejné základce, ale každé má úplně jinak zaměřenou učitelku. Dcerka je už na druhém stupni a všeobecně neměla se školou nikdy problém. Učitelé ji mají rádi, v kolektivu je oblíbená a i když na ní už pomalu leze puberta, je snesitelná. 

Dnes si dáme Venezuelu. Jednak proto, že jsem ji zatím okázale ignoroval, jednak proto, že v komentářích pod předchozími články se to odkazy na jihoamerickou zemi (a její ropu) jen hemžilo a jednak proto, že jsem si konečně pokecal se svojí kamarádkou z Kolumbie, která u nás už také byla na zabíjačce a celá situace se mi trochu ujasnila. Začnu prvním bodem a tím je má okázalá ignorace.

Vždycky když čtu nějaký ten článek o brexitu, docela se usmívám pod vousy. Šermuje se s různými čísly, varuje se před strašlivými nebezpečími, jako že u nás nebudou léky a tam na Ostrovech nebude zelenina. Mluví se o strašlivých hypotetických ztrátách pro ekonomiku na jedné nebo druhé straně, dozvídáme se o tom, jak se Británie chce mstít kontinentální EU nebo jak se EU chce za brexit mstít Británii.