Svéráz národního rybolovu na vlastní kůži – Admirál Grog na Volze v roce 2002, díl třetí

Autor
Štítky
Admirál Grog

Od běloruské hranice - pravidla pro cestování s veselým kolektivem na velké vzdálenosti  – jak se překračují s veselým kolektivem hranice mezi státy - v Moskvě -  o tom jak to Saša zaonačil - o šoférech a jejich přednostech a chybách - jak zažít na vlastní kůži pocity Robinsona. 

 

Jedeme po dálnici Běloruskem směrem k ruské hranici a dál na Moskvu. Je teplé, slunečné dopoledne a rozpálený vzduch se tetelí nad rozpáleným asfaltem. Dálnice je nová, ve velmi dobrém stavu, není na ní skoro žádný provoz. Rychlost je na běloruské dálnici omezena na 80 km/hod, a tak se monotónně šineme téměř absolutní rovinou vpřed a pozorujeme z okna ubíhající krajinu. Dálnice neprotíná žádná města a tak se nám naskýtá pohled na utěšenou zemědělskou krajinu. Čerstvě posečené louky, na nich spousta ptáků včetně velkého počtu čápů hledajících si v posečené trávě potravu. V polích a lukách se občas objeví nějaká skupinka stavení, nebo hospodářských budov, vše budí dojem souladu. 

Zastavujeme na odpočívadle u bistra a dáváme si z nabídky šašlik a zeleninový salát, jak později zjišťujeme jedná se o ruskou klasiku, něco jako v Americe hamburger. Šašlík je v ruském kulturním okruhu nejběžnější nabídkou všech rychlých občerstvení, barů a bister.

Šašlik, který jsme si dali je chutný, pečený na ohni na roštu nad plechovou nádobou s ohněm. Jediným negativem, které nás mírně znepokojuje, je skutečnost, že oheň pod šašliky je živený dřevem z rozřezaných, dobře prolakovaných starých oken.

Zeleninový salát je také typicky ruský. K ochucení nálevu je použit kopr, což je pro nás nezvyklé, ale jsme tou kombinací příjemně překvapeni.

Ještě uděláme několik fotek, abychom měli památku na průjezd Běloruskem a bez velkého zdržování pokračujeme dál v cestě. Máme jí totiž před sebou ještě hezký kus, jsme zhruba v 1/3. Už nyní jsme značně „votlemený“ a v zájmu co nebližšího ukončení cestovních utrpení se nemůžeme příliš nikde zdržovat.

 

Jako Češi generací narozených před rokem 80 máme cestování autobusem na velké vzdálenosti totiž dobře zmáknutý a máme v krvi „pravidla pro cestování s veselým kolektivem na velké vzdálenosti“. 

Autobus jsme hojně využíval jako dopravní prostředek na menší či větší vzdálenosti v rámci školních výletů na hrady a zámky nebo jiné turistické a poznávací výlety. A tak víme dobře, že se v autobuse musí v první řadě zpívat, aby cesta uběhla a stále se udržovala pozitivní nálada pomáhající zapomenout na útrapy cesty. Takové „Kolíne, Kolíne“ nebo „Na Okoř je cesta“, či „Na kopečku v Africe“ nás jako děti v dobré náladě spolehlivě udržovali.

Také jsme se ze školních výletů poučili, že je nutné vždy mít co pít, a že je  nutné, pokud je co pít, pít ustavičně, aby měl šofér vztek a musel furt stavět na čůrání. 

Tyto vědomosti, či spíše axiomy poznané v letech školních jsme podstatnou měrou obohatili později na vodáckých nebo horolezeckých výpravách. Ty se pořádali na velké vzdálenosti autobusem.

V 90. letech jsme měli v Hořovicích bezvadnou partu, se kterou jsme jezdili na divokou vodu na tremp a páchali různá jiná podobná zvěrstva. Pamatovali jsme dobře na odkaz školních let, ten bylo však nutné mírně upravit, aby „pravidla pro cestování s veselým kolektivem na velké vzdálenosti“ byla použitelná i pro cestovatele školním střevícům již odrostlé. 

Repertoár písní pro udržení pozitivní nálady byl pozměněn. Limonády jsme oproti školním létům zaměnili za různá „čuča“ 

Co je to „čučo? Čučo je laciné ovocné víno. Rybízák, jablečné, enzián, malagelo, višňové, šumavské bylinné, jaryna, orange punč a mnohé jiné, na jejichž názvy si dnes již nevzpomínám. Tehdejší soc. zemědělství jím v pestré nabídce druhů a v obdivuhodném množství zásobovalo maloobchodní trh. 

Nejlépe byly zásobeny obchody  „ovoce/zelenina“, kde regály napěchované zaprášenými láhvemi doslova praskaly. U těchto obchodů vždy zastavil autobus na začátku našich vodáckých výprav a do nich směřovali naši vybraní nákupčí, největší znalci v oboru ovocných vín, vybaveni pytli od brambor. 

„Mě dejte ten horní regál“, objednával první nákupčí, ukazujíc prstem na regál se zaprášenými lahvemi nad pultem. 

„A mě dejte ten spodní regál,“ přidává objednávku druhý nákupčí ještě dřív, než se prodavačka stačí vzpamatovat z překvapení z první neobvyklé objednávky.

Takto dobře zásobeni, doplňujíce čuča pivem a kořalkou jsme vyráželi beze strachu, že by nás mohla přepadnout náhlá nepřekonatelná trudnomyslnost a dalo se tak překonat i jinak nepřekonatelné nepohodlí, který skýtá dlouhá cesta autobusem naplněným lidmi a různým haraburdím.

Naše chytré mozky také vyřešily problém téměř stejně tak stejně složitý jako kvadratura kruhu. Jak v autobuse intenzivně dodržovat pitný režim a přitom neprodlužovat cestu a nestavět na čůrání po každých deseti kilometrech? Zde přišla na řadu epochální inovátorská aplikace bažanta doposud známého jen z lůžkové části nemocnic. 

Cestující, u nichž konzumace tekutin vyvolalo nutkavou potřebu močit, pouze zakřičeli „Bažanta!“ 

Ten k němu doputoval bleskurychle, pokud nebyl zrovna nasazen u jiného potřebného. Naplněná nádoba od naplnitele doputoval ke dveřím autobusu, ke službě, mající za úkol bezpečné a odborné bažanta vyprázdnit. 

„Dveře!“ 

Na tento smluvený pokyn služby řidič zpomalí, odevře dveře autobusu a služba bezpečně a odborně „vychrcne“ obsah bažanta na silnici. No řekněte, není to geniální? 

Vždy když jsem svědkem takových velkých lidských intelektuálních počinů, zjihnu a  upevní se ve mně důvěra ve šťastnější budoucnost lidstva. Důvěra ve šťastnou budoucnost a schopnost lidí řešit problémy ve mně naopak uvadá vždy, když se blížíme k nějakému hraničnímu přechodu. 

Zde vyvstává nutnost provést autobus, loď či lodě, 15 – 40 „silně votlemenejch“ pasažérů autobusu a nepopsatelnou hromadu různého haraburdí nástrahami celního řízení. Celníci však nemají vůbec ponětí o „pravidlech pro cestování s veselým kolektivem na velké vzdálenosti“ a to mi, jako člověku který na sebe bere většinou zodpovědnosti provést tuto operaci, dělá velké starosti. 

Celnice je prostor kde vlády jednotlivých států vedou své skryté války. Jako nástroje používají celníky a pohraniční policii. Jako záštitu různé paragrafy stvořené podle logiky „hlavy XXII“ nebo „Murphiho zákonů“. Rukojmí těchto skrytých válek jsou turisté nucení podrobit se odbavovací proceduře předepsané pro vstup do toho kterého státu. Celníci se jim hrabou v zavazadlech, rentgenují je, svlékají, šťárají se jim v prdeli, to všechno podle intenzity skryté války, kterou mezi sebou příslušné státy vedou.

Celníci také často vedou své soukromé války o neoficielní zlepšení svých finančních poměrů a to zejména na Balkáně a na východě, což celou věc ještě komplikuje. Jsou schopni nechat čekat nebo vyložit autobus pro pár piv nebo bakšiš, což celou situaci kolem překračování hranic činí ještě nepříjemnější a nevypočitatelnější.

Když jsme prvně překračovali v roce 87 s vodáckým zájezdem hranice Rumunska, byl jsem strašně zodpovědný a myslel si, že mohu poručit větru, dešti. Měl jsem naivní představu, že se mi podaří přesvědčit všechny „otlemené“ kamarády v autobuse, že se mají na hranici chovat tiše a nenápadně, tím způsobem že nejsnadněji bez problémů projdeme hraničními procedurami.

Potíž byla v tom, že přesvědčit osádku autobusu řídící se intenzivně „pravidly pro cestování s veselým kolektivem na velké vzdálenosti“, aby neřvala, neskákala, nelezla po stropě, nedělala na celníky neslušné posunky, nepila a nekouřila během proclívání, nelezla z autobusu a neochcávala celnici. To bylo ve stavu veselosti, v jakém se přijelo na rumunskou hranici neproveditelné. Během cesty se totiž vypily zásoby čůča určené původně na celý desetidenní pobyt a osádka autobusu stala se prakticky verbálně neovladatelnou a reagovala pozitivně pouze na pokyny „nová láhev“ a „kořalka“.

Zastavili jsme před hraniční závorou. Pasová kontrola přišla k autobusu, nakoukla dovnitř a usoudila, že by bylo zhola nemožné skrze velké množství všudypřítomného haraburdí proniknout dovnitř a provést kontrolu pasů v autobuse. Vyzvali nás tedy, podle vzoru „když nepřijde hora k Mohamedovi, musí Mohamed za horou“ abychom si vzali své pasy a seřadili se před autobusem, což bylo pro mne těžké prosadit a pro votlemené pasažéry autobusu těžké učinit. 

Najít pas, ztracenou stabilitu, vstát ze sedačky, vystoupit z autobusu a neskutálet se přitom ze schůdků a nepovalit pracovníka rumunské pasové kontroly, to byl úkol, jehož splnění zabralo poměrně dost času a který dal všem řádně zabrat a ne všichni se s ním vypořádali. Sledoval jsem, kterak Motorák, nejvotlemenější dřevorubec z Brd, klopýtl na schodech, ve snaze nabýt ztracenou stabilitu a zabránit se napřaženou rukou zachytil pracovníka rumunské pasové kontroly, přičemž mu šikovně díbnul hořící cigaretu o výložku. Dva další se potáceli ven jen s dopomocí méně postižených kolegů. Do toho vyhrávala heligónka „Močila v konopí, močila“. 

V duchu jsme si říkali, že pokud by v téhle chvíli Rumuni řekli „jste ožralí, nejdřív vystřízlivte a pak přijďte“, tak bychom se nemohli moc divit a ani stěžovat si.

Kontrola totožnosti posléze probíhala poměrně dlouho. Jednak se lidé hrozně kymáceli, takže bylo velmi obtížné porovnat podobiznu z pasu s vizáží kontrolovaného, jednak byli všichni tak strašně votlemený že si vůbec nebyli podobní a ani sami nevěděli, kdo jsou a jak se jmenují a jenom test DNA mohl prokázat spolehlivě jejich totožnost.

Pasová kontrola nás nakonec po zjištění v jak zuboženém stavu jsme nechala milosrdně být. 

Nastoupivši celní kontrola projevila přání, vyložit všechno haraburdí  z autobusu. Po pasové kontrole nastoupili celníci. Nejdříve k mému obrovskému zděšení chtěli vyložit všechno haraburdí z autobusu. Podařilo se mi je přesvědčit, aby upustili od plošné kontroly, že bude stačit jim ukázat a odevřít vše, nač si ukážou. Na rozložení všeho toho haraburdí by byl třeba hektar volného prostranství a na vyložení a naložení by v tom stavu cestovní veselosti, ve kterém se posádka nacházela, zabralo asi tak dva dny.

Nakonec jsme hranice úspěšně překročili. Úspěšně jsme je překračovali i v letech příštích při všech našich výpravách, které následovali. Naučil jsem se, že nejlepší je nechat věcem volný průběh. Nechat lidi, aby se chovali přirozeně, odpovídajícím způsobem stavu jejich votlemenosti. Nějaké přílišné řízení věcí na hranicích většinou nic nevylepšilo, naopak přirozené chování votlemené posádky se ukázalo občas jako prospěšné. Například, když jsme v roce 89 jeli z Rumunska.

Dopoledne jsme přijeli na hranici do Oradei. Posádka nebyla ani moc votlemená, a tak byl v autobuse klid. Dalo se očekávat, že průjezd hranicí bude hladký a že budeme moci brzo v klidu pokračovat směrem domů. 

Ale uoha! 

Na hranici vlez do autobusu celník a řekl nám, že máme čekat a zůstat v autobuse. Viděli jsme, že právě mají v práci zájezd Holanďanů přijíždějící z Maďarska. Právě vystupovali z autobusu odstaveného u celnice a celníci je odváděli do celnice, aby se jim v klidu mohli pošťárat v prdelích a zavazadlech. Vypadalo to na delší dobu. 

Ve mně se vzedmula vlna zodpovědnosti a tak jsem ještě všechny důrazně napomenul, jestli nechtějí, aby se jim také šťárali v prdeli, aby se řídili přáním těch milých a moudrých pánů celníků a nikam moc nelezli, nikoho nebili a neničili z dlouhé chvíle zařízení celnice. 

Zdálo se, že má promluva kupodivu zapůsobila, jen si někdo sem tam odskočil na WC do celnice. Jinak byl klid, všichni se chovali nadobyčejně vzorně, až mne napadlo, jestli se nám po autobuse nerozšířil nějaký nebezpečný virus a posádka není nemocná. Toto podezření ještě zesílilo, když se odchody na WC staly hromadnými a navíc se ti, kdo odešli, nevraceli.

Když jsem zůstal v autobuse delší dobu sám, pojal jsem náhlé podezření, že něco skutečně není v pořádku. Vydal jsem se po stopách posádky stižené podivnými trávicími problémy zjistit, co se děje. V prostorech WC, kde jsem očekával kroutící se bledé vodáky s dramatickým výrazem v tváři, kterak kopajíce do dveří obléhají obsazené kabinky, nebyl nikdo. Zato ze dveří, nad kterými byl nápis BUFET – CANTINE, se ozýval důvěrně známý řev. Odevřel jsem dveře a bylo mi rázem jasné, že přechod hranice neproběhne tak hladce, jak jsem si naivně představoval. 

Místnost byla zaplněna vodáky z našeho autobusu, většina se tlačila u barového pultu a všichni sborově do sebe lámali čičeničáky nějaké kořalky (čičeničák je kořalka o objemu > 1 dcl). Z výrazu tváří bylo vidět, že jsou spokojeni. Konečně našli příjemný způsob, jak si ukrátit dlouhou chvíli a jak vhodně vyplnit čas při čekání na proclení a že je jim vlastně už jedno kdy pojedeme dál.

„Egy, tenhle čičeničák cujky stojí 5 šušňů!“ (šušeň je ve vodácko horolezecké hantýrce z konce minulého století název rumunské měny) Řve na mne s votlemeným výrazem Ruméček a cpe mi sleničku.

Rezignoval jsem a přijal nabízenou sklenici a připojil se k hroznu kamarádů okolo baru. Po vypití dvou skleniček ze mě tíže odpovědnosti rázem spadla. Rázem mi bylo líp a vše mi zdálo v pořádku a naprosto přirozené a nadějí jsem společně s ostatními u baru očekával vývoje věcí příštích. Zábava měla docela spád, z autobusu se přinesli kytary a během hodiny se celnice třásla v základech a v Bufetu to vypadalo jako na silvestrovské oslavě deset minut po půlnoci.

Bujará zábava nevzala zvrat ani po drobném incidentu se zaměstnanci celnice, kteří průběžně přicházeli do bufetu na svačinu. 

Bob, silně krátkozraký vodák z Prahy, jehož čočky v brýlích by neškolený pozorovatel označil jako dna od popelníků, si své brýle nechal v autobuse, spletl si u stolu sedícího v civilu oblečeného zaměstnance celnice, asi ředitele s Ruméčkem a sežral mu z talíře párek. Ten se, nevím proč, rozčilil a odešel z bufetu.

Asi v reakci na tento drobný incident, zrovna když byla zábava v nejlepším a tři páry tancovali na stolech „Škoda lásky“ vstoupil do Bufetu kordón celníků a přerušili zábavu. Donutili nás zaplatit a zatlačili nás za našich hlasitých protestů do autobusu. Řidiči nařídili, aby zavřel dveře a okamžitě s námi opustil rumunské území směrem do Maďarska. To vše bez kontroly pasů, zavazadel a jiných nepříjemných formalit.

Z celé této historie jsem si vzal závažné poučení: Při cestování s veselým kolektivem na velké vzdálenosti je vysloveně nevhodné a škodlivé bránit posádce autobusu se chovat přirozeně a intuitivně. Vždy od té doby, když na mne přijde záchvat odpovědnosti a dostanu chuť jménem civilizace regulovat chování svých votlemených kolegů, dám si čičeničáka nebo v případě zvláště silného záchvatu dva. Mohu vřele doporučit. Na vzkypělou zodpovědnost to účinkuje spolehlivě, něco jako soda na pálení žáhy.

 

Na bělorusko – ruskou hranici přijíždíme kolem půlnoci. Většina nás spí různě skroucených na sedačkách nebo pohozených na harampádí a jen neochotně se probouzíme a protahujeme. Do očí nás píchá světlo zářivek ozařující jednotlivé stavby rozptýlené chaoticky kolem silnice. 

Je vidět, že hraniční přechod mezi Ruskem a Běloruskem není dobudovaný, odbavení se odehrává ve stavebních buňkách a panuje zde poměrně chaos, což se nám má následně vrchovatě potvrdit.

Naše odbavení řídí jako znalec poměrů Libor. Z toho mám velkou radost. Můžu „bejt votlemenej,“ nemusím se moc starat a organizovat. Pozoruji, jak se Libor se šoférem Frantou vystupují z autobusu a mizí v temnotě hrát tu podivnou hru na shánění razítek. Opodál jsem je zahlédl, jak vstupují do jedné ze stavebních buněk, následně se opět vynořili v autobuse, vzali nějaké další papíry a znovu zmizeli ve tmě, míříc do další z buněk. To trvalo asi hodinu. Pak se definitivně vrátili, Libor s úsměvem na líci nám oznamuje,  že máme jet. Muž uniformě nám dává pokyn, autobus startuje a my odjíždíme z hranice směrem do Ruska. 

Je mi trochu divné, že si nás ani nezkontrolovali podle pasů a nemáme v pasech žádná razítka – že by se poměry na hranicích tak uvolnili?

„Što dáli, to dáli,“ tvrdí Libor s úsměvem, „nelam si s tím hlavu“

Až později jsme zjistili, že jsme na celnici absolvovali pouze asi třetinu „povinné skladby“ a byli tak nedopatřením v Rusku prakticky načerno. 

 

Ráno nás zastihlo před Moskvou. Stavíme na rybí tržnici u cesty na protažení a na obhlídku tržnice. Mají zde v nespočetných stáncích nepřebernou nabídku ryb ve všech myslitelných lákavých úpravách a tak téměř všichni nějakou rybu nakoupili. 

Tím se sice vylepšil náš jídelníček, ale ještě se zhoršilo životní prostředí v autobuse. K pachu oleje, zpocených těl a špatnému trávení přibyl další výrazný odér, nabývajíc časem na síle. To jak sem tam nějaká ryba nepozorovaně a nenávratně zapadla do našeho haraburdí a začala si řídit sama svůj posmrtný život, dávaje o sobě vědět zesilujícím zápachem. Pro pasažéry našeho autobusu to sice nepředstavuje okamžitý problém. Čichové buňky se při déletrvající expozici otupí. Zato pro náhodného návštěvníka autobusu to představuje šok. Neškolený člověk si musí zákonitě myslet, že minimálně jeden z pasažérů už je delší dobu nebožtík, co měl před smrtí velkoobchod s rybami.

Ten dojem musel mít zaručeně také Saša, mírumilovně vyhlížející pán s výrazným ruským smyslem pro čistotu, když na smluveném místě na kraji Moskvy přistoupil do autobusu. Nepodařilo se mu to hned na první pokus. Poprvé strčil hlavu do autobusu a nasál odér a okamžitě vzal několik kroků zpátečku. Pak si uvědomil, „že je sakra bývalý voják a ten že musí něco vydržet“, tak na druhý pokus do autobusu vstoupil a pozdravil se s námi. 

Až nyní jsme se vlastně dozvěděli, jak to Saša všechno zařídil, abychom se dostali, kam potřebujeme a mohli nás oficielně podporovat vojáci v Samaře. Vydával nás za důstojníky generálního štábu České armády, kteří si chtějí udělat neobvyklý výlet a přitom navázat družbu. 

To nás uvedlo mírně do rozpaků, většina z nás má plánovanou hodnost svobodník po absolvování desátého vojenského cvičení a bude nám dělat velký problém předstírat vysokého důstojníka. Na druhé straně to ještě zvýšilo pro nás, mírně dobrodružné povahy atraktivitu celého výletu – no řekněte sami, kdy se člověk dostane normálně do situace, že musíte nenadále v cizí papírově nespřátelené zemi předstírat, že jste důstojník generálního štábu? Zároveň to celé předjímá, kudy se bude ubírat osud naší výpravy a že nám bude umožněno nahlédnout hluboko pod pokličku hrnce ruských zvyklostí a svérázu.

Saša se nalodil do autobusu. Uvolil se nás doprovodit z Moskvy do Samary, aby nám pomohl překonat případné problémy vyskytnuvší se cestou. Hlavně se jednalo, jak se brzy ukázalo, o ostražité kontroly na důležitých křižovatkách pečlivě kontrolující každé neobvyklé vozidlo a náš autobus nutno říci působil na kontroly jako mucholapka na mouchy. Jak se nás nikdo nevšiml na cestě do Moskvy, tak nás během cesty do Samary stavěli snad každých 100 kilometrů a Saša se poměrně zapotil při vysvětlování, co jsme zač a co jedeme do Ruska dělat. Vysvětloval četnost kontrol na východ a jih od Moskvy nebezpečím teroristických útoků, což se nám jevilo jako poměrně pochopitelné a odůvodnitelné.

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (85 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Doufám, že stať ještě dlouho nebude, jestli bude úvod pokračovat v tomto duchu.
A elfové, referenti a jiná sebranko žlučovitá, zhola zbytečná: nežerete maso, nechápete vtip. Stejně jako ti komáři, co zakazovali smát se na cimrmanech. Zřejmě máte zkušenosti. Čtyři hlasy po jedné, ale dobře vám tak, o půlnoci místo spánku.

Průměrný počet slepic: 4.6 (25 hlasů)

Souhlas se vším.
Málem jsem řval smíchy.

Průměrný počet slepic: 4.4 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

NIČÍ: Lotyšská vláda oznámila, že nemůže uznat Tichanovskou za vítěze běloruských voleb s odůvodněním, že nezná reálné výsledky voleb

Průměrný počet slepic: 4.7 (23 hlasů)

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

kde jste to četla?
Já jsem to dnes ráno po 6. hodině taky někde viděla, ale teď už to nemůžu vůbec nikde najít.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by lujjza (neověřeno)

Trvalý odkaz

na Prvních zprávách

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

In reply to by lujjza (neověřeno)

Trvalý odkaz

zešílela? Vy mi chcete fakt nakecat, že doopravdy věříte takové pohádce, že čeští novináři napíšou do novin nebo na net zprávu, která jim boří pracně vystavěný domeček z karet rozdaných mainstreamem, US ambasádou a bruslovými poskoky?
Za něco takového je doživotní klatba a exemplární vyhazov z řad psacích otroků!!!

Průměrný počet slepic: 3.7 (9 hlasů)

říkala jsem si, že tu zprávu pustil třebas nějakej dyzydent-záškodník, kterej měl noční šichtu. No, a ráno nastoupil do práce svěží elf a tu záškodnickou dezinformaci čiperně vyzmizíkoval... abysme snad nepropadli optimismu nebo tak něco.

Zatím bez slepic

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

"Ukázalo se,že prezidentští kandidáti Běloruska Babariko, Cepkalo a Tichanovská jsou občané Izraele. Současně je Babariko občanem Anglie, Cepkalo-USA a Tihanovska-Litvy.

Průměrný počet slepic: 4.8 (17 hlasů)

In reply to by Homer (neověřeno)

Trvalý odkaz

jako na Ukrajině, ne ne, jak vás to jen mohlo napadnout. Ani tam nepotřebujou místní aipac.

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)

Martin V.
I oni se poučili,replika nebude nikdy originál.
Jenže,mělo by to dopadnout stejně,jako na Ukrajině,co dosvědčují reakce politiků,který na revolucích vydělali majland.
Snad Vás nepřekvapí,že ti poškozeni,oloupení,uvažuji jinak a drží palce nejen Lukašenkovi,Putinovi,ale hlavně lidu Běloruska,aby se nenechali okrást,západem.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

No, já nejsem bohužel novinář, ale kdybych byl, položil bych Bábovi dvě otázky.
1) pane premiére, kdo vám dal mandát, abyste z peněz daňových poplatníků posílal desítky milionů korun běloruské opozici ???
2) pane premiére, když už se bavíme o penězích, kdo vám dal mandát, abyste přiklepnul miliardu německému koncernu VW Škoda auto jejíž výrobky se válejí v 10 tisíc kusů na parkovištích a nikdo je nepotřebuje ???

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

In reply to by Margon (neověřeno)

Trvalý odkaz

nelze zapomínat, že to byly peníze z ZAM8INI a tomu vládne Pečíček a Hanáček. Babiš se o tom mohl dozvědět až z novin, protože ministerské finance průběžně nekontroluje - nemá na to právo. sorry

Průměrný počet slepic: 2.5 (2 hlasů)

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

Je to premiér vlády. Jejich nadřízený. Jeho odpovědnost je mimo diskuzi.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Také si myslím,jako Martin V,že to je lepší pokračování dílů,takže další,může být ještě lepší.
Sice to není takové,jako Klausove zápisky z cest,ale tyto jsou skutečné,lepší a člověk se dá do toho vžít.

Průměrný počet slepic: 4.8 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

Zažil jsem mnoho podobných zájezdů po celé Evropě a na většině hranic, když celníci viděli v autobuse naši skvadru nemytých a všelijak "upravených" jedinců, byla reakce téměř vždy stejná, rychle opusťte celní prostor. Asi zatím nejlepší pokračování.

Průměrný počet slepic: 4.8 (12 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

Za skvělou reprezentaci naší vlasti.

Průměrný počet slepic: 2.8 (12 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

No, když si nějaký magor na chorvatské hranici krájí chleba obrovským nožem nebo na srbské hranici chčije na ceduli "tady nemočte - WC 40 m podle šipky", tak je veselo. A stojí to nějakou hodinu a nejméně 2 basy plzně. Ty pak secsakra chybí. A ti votlemenci se jen tlemí.

Průměrný počet slepic: 4.9 (10 hlasů)
Trvalý odkaz

Dostalo to grády.

Průměrný počet slepic: 4.4 (15 hlasů)
Trvalý odkaz

JAblkoRYbízNÁřez
Kde jsou ty starý časy ... :-D

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

Včera v událostech a komentářích na ČT 24 prohlásil David: volby v Bělorusku by se měli opakovat pod mezinárodním dohledem. Protože ČT 24 sleduje málo Vidláků, bylo by dobře, abyste tentu úryvek dala na sklo (jak říká vlk). David dokonce řekl, že v Turecku je víc demokracie než v Bělorusku.

Průměrný počet slepic: 1.7 (11 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

nevadí, že mezinárodní pozorovatelé už byli pozváni na proběhlé volby?
Nepřijeli, neměli čas.

Průměrný počet slepic: 4.7 (15 hlasů)

pozor, ten chytrý pán není jen tak někdo. Je te europoslanec za SPD, tedy jedinou stranu která opravdu hájí zájmy ČR v EP. Jeho komántáře jsou zde vždy vysoce a četně
hodnoceny.

Průměrný počet slepic: 1.4 (9 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

říkal to. Vypadal jako David, ale jen tak na 90%.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

Už jsem zde psala několikrát, že nejsem obhájce nebo asistent pana Davida. Jeho komentáře z jeho fejzbůku zde kopíruju proto, že to pár Kydařům opakovaně přálo. A ti, co ho neuznávají, mohou použít rolovací kolečko na počítačovém hrabošovi.

Proč ten "úryvek nedáte na sklo (jak říká vlk)" sám???

A dejte mi už pokoj, rk. Neustále tady do mě rýpete a číháte na chyby mé i ostatních... běžte se bodnout.

Průměrný počet slepic: 4.8 (20 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

" měli " ??
Znovu do školy.

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

In reply to by PU (neověřeno)

Trvalý odkaz

To jsou ti vzdělanější, vznešenější a vůbec lepší, kteří nás milostivě poučí, co si máme správně myslet a hlavně koho správně volit.

Průměrný počet slepic: 4.8 (9 hlasů)

Smím se zeptat, co ti v tebou odkazovaném článku asociuje představu pohádky?

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

v Turecku je víc demošky, než v Bělorusku, tak jste měli minimálně trojku v žíle. OBA DVA!!!

Nějak jsem si nevšiml, že by Lulašenko - ať je, jaký je - pořádal střelecké závody, kde by se namísto terčů používaly směšné figurky národnostních menšin žijících na území Běloruska. Anebo že by pořádal tankové výlety do zemí sousedících s Běloruskem.

Průměrný počet slepic: 4.6 (11 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

S. Witovská klade otázku D. Charanzové, pak A. Vondrovi (každý jinou otázku) a třetím v řadě je I. David
1. otázka S. Witovské k I. Davidovi - "Pane Davide, čeští poslanci dnes přijali usnesení, v kterém odsoudili násilí bezpečných složek, vyzvali k propuštění politických vězňů a podpořili touhu Běloruska po svobodě a demokracii. Kdybyste byl poslancem českého parlamentu, hlasoval byste pro takovéhle usnesení?"
Odpověď I. Davida - Nejprve se ohrazuje vůči poznámce ze začátku vysílání, že se SPD odmítlo věcí zabývat. Poté k dotazu: "...zde bych hlasoval stejně jako většina poslanců, tzn. že těch několik málo bodů z rezoluce, které prošly, tak ty bych rovněž podpořil."
Pzn. PS odsouhlasila jen tři body, které vyjmenovala S. Witovská.
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/poslanci-odsoudila-nasili-v-belorusku…

Druhá otázka pro D. Ch. a A. V.
2. otázka - "Pane Davide, co vy a sankce proti lidem v Bělorusku? Je to něco, co vy považujete za vhodný nástroj, aby Bělorusko opakovalo prezidentské volby? Bude to mít ten správný efekt, který od toho EU očekává?"
Odpověď - "Já rozhodně si nemyslim, že by prezident Lukašenko byl nějakým vzorem demokrata. Ten režim tam má určitě k ideální demokracii hodně daleko. Sám prezident Lukašenko souhlasil s opakováním voleb. Mimochodem dnes vyměnil vládu například, čili tam dochází ke změnám, které jsou zjevně vstřícné k požadavkům těch demonstrantů. On sám zdaleka nemá takovou oblibu, jakou měl před lety, když se podařilo zastavit úpadek Běloruska na počátku 90. let, čili k těm změnám dojde, určitě v nějaké formě se budou opakovat, možná bude změněma ústava."
3. otázka - "Vy jste, p. Davide, dnes na Fb napsal: ""Brusel si chce na místo Lukašenka dosadit nějakou běloruskou obdobu ukrajinských válečných zločinců, kteří zemi zcela zruinovali. Ve skutečnosti nejde o demokracii a svobodu."" Jak jste k tomu dospěl, o co podle vás tedy Unii jde, když ne o demokracii a svobodu?"
Odpověď - "Já si myslím, když se podíváme na Ukrajinu, tak je zřejmé, o co tam šlo. Ukrajina byla vydrancována drastickým způsobem a poté, co tam proběhl Majdan podporovaný rovněž některými českými politiky jako byl p. Schwarzenberg a podobně, tak dopadla velmi špatně..."
4. S. Witovská (pzn. dle mého názoru s chováním řeznického psa) skočila už po třetí oI. Davidovi do řeči - "A o co jde podle vás v Bělorusku, tedy když jste napsal takhle poměrně dost zásadní věc?"
Odpověď - "No, já myslím, že o totéž a i v případě Ukrajiny se hovořílo o svobodě a demokracii. To se tak dělá, to jsou ta zaklínadla, ale ve skutečnosti jde o ovládnutí té země. Jde o to, aby Moskva byla na dostřel. Jako každý, samozřejmě, k tomu má svoje postoje, já si myslím, že musí být nejdůležitější, abychom se vyhnuli válečnému konfliktu, na kterém se pracuje, když se tak podíváme, jak se stěhují vojska některých zemí, tak se, bohužel, přibližujeme ke krizi, která může vyústit ve válečný konflikt a toho se velmi obávám."
Třetí otázky pro D. Ch. a A. V.
5. otázka - P. Davide, předseda vašeho posl. klubu R. Fiala ve sněmovně řekl, že pokud běloruská opozice považuje volby za zfalšované, měla by usilovat o přepočítání hlasů. Požadavky na odstoupení Lukašenka nejsou podle něj ničín podložené. To je názor celého hnutí nebo jen R. Fialy nebo s ním souzníte?"
Odpověď - "No, já musím říct, že je komické, že samotná protikandidátka S. T. neuznala výsledky a žádala o přepočítání hlasů, čili je to zvláštní, když o to žádá tedy protikandidátka, tak je to asi v pořádku a jestliže hledáme jaksi přesné důkazy proto, k jakým konkrétním problémům došlo v peocesu hlasování. A opět hovořím o procesu hlasování a nijak nezpochybňuji, že situace v B. je taková, že nelze B. pokládat za zcela demokratickou zemi..."
6. S. Witovská opět I. D. skočila do řeči - " Myslíte, za zcela demokratickou nebo jen demokratickou? Jak byste tedy nazval režim A. Lukašenka vy, když říkáte, ne zcela demokratická, takže ňáká demokracie tam podle vás funguje?"
Odpověď - "Já pokládám za naprostý primitivismus, když někdo dělí země na demokratické a nedemokratické, protože země jsou buď to více nebo méně demokratické nebo zcela nedemokratické..."
7. otázka (opět skok do řeči) - "Takže režim A. Lukašenka vy považujete za?"
Odpověď - "Režim A. Lukašenka pokládám za velmi málo demokratický. Rozhodně se nedá srovnat s Tureckem, které stále ještě vyjednává s EU o přistoupení a na Turecko se pohlíží jaksi jiným metrem, ačkoliv tedy má k EU blíže a Evropa by měla situaci p k Turecku hodnotit velmi přesně, zatím co B. není v situaci přístupových rozhovorů, čili..."
S. Witovská skáče I. D. do řeči - "Pane Vondro..."
V pozadí je ještě slyšet I. D. - "Já bych rád upozornil, že je v tom zásadní rozdíl..." S. Witovskou však už I. D. nezajímá a klade A. Vondrovi, D. Charanzové a pak opět A. V. dotazy.
8. otázka - "P. Davide, jak byste si představoval další vývoj v B.?
Odpověď - "No já simyslím, že je možné a vhodné vyhovět opozici opakovat volby za podmínek, tak jak tomu bylo v minulosti zahraničními pozorovateli. A všichni kandidáti budou mít stejně přiměřený přístup do sdělovacích prostředků, protože jak jsem tady hovořil o tom, že země jsou v různé míře demokratické, tak si nebudeme zastírat, že i u nás mají všichni stejný přístup do médií..."
Skóre skoků S. Witovské do řeči - D. Charanzové 0, A. Vondrovi 0, I. Davidovi 5x

P. S. Omlouvám se za délku textu.

Průměrný počet slepic: 4.9 (13 hlasů)
Trvalý odkaz

se opil do bezvědomí. Třeba je taky grogonaut.

Průměrný počet slepic: 4.5 (18 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

Určitě se mu pak navalnylo až se probral...

Průměrný počet slepic: 4.5 (12 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

Navalnovičok?

Průměrný počet slepic: 4.4 (9 hlasů)

In reply to by perlička domácí (neověřeno)

Trvalý odkaz

Litviněnko?

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

In reply to by Nazdar (neověřeno)

Trvalý odkaz

Skripal-čok?

Průměrný počet slepic: 4.6 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

Bejrút, Bělorusko a další zajímavosti

Doporučuji si poslechnout:
2020-08-18 – Studio Beta – Bejrút. Ivan Kratochvíl a Ivo Gec.
O situaci v Bělorusku a další zajímavosti, které v manistreamu neuslyšíte
http://svobodne-radio.cz/2020-08-18-studio-beta-bejrut-ivan-kratochvil-…

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

výlet , ještě z dob, kdy se muselo v Čopu z vlaku ven, ten potom odejel na výměnu podvozků - širokorozchodných, a my jsme měli první seznamování se zemí kde zítra znamenalo včera. Po pascolkontrol jsme vyrazili do okolí nádraží, zjistili, jak jsme vlastně bohatí, vzpomínám na pytliky úžasných smažených jater - jen tak bez ničeho a docela zajímavého alkaholu, taky za babku..... no moc se nám ráno ven do Kijeva nechtělo, ale mládí zvládne všechno i - pro nás tenkrát úžasný Kreščatik..... jo jo bejvávalo.

Průměrný počet slepic: 4.9 (7 hlasů)

v tržnici v Kijevě jsme si to z opákli. A vůbec, nebylo tam , že by nic nebylo. Na Krymu v mládežnickém táboře byla dokonce lahvová PlzeŇ. Tenkrát ještě originál. V tom horku dělala divy. On to byl vůbec povedenej mládežnickej zájezd. Na Náběrežnej ve stánku .- vynikající bliny s jahodami a smetanou. On ten mladej žaloudek zvládal ledacos...jo jo zlatá šedesátá...
Ale jinak - bohužel Vás zklamu, ale opravdu jsem tam nezažila nějaký nedstatek a to ani na odlehlých místech...Gruzie, |Azerbajdžán, a většina těch republik.... Jak je to tam teď nevím....i když bych se tam ráda podívala... njn

Průměrný počet slepic: 4.6 (7 hlasů)

takže ať jsem kde sem - tržnici musím, a spíš než muzeum , takže tak trochu přehled mám..... ale opravdu neposloužím

Průměrný počet slepic: 4.4 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Navalnyj může dopadnout jak Němcov,vytěžený,už nezabírá,jen možná jeho smrt,by pozvedla nějaké protesty a o to jde,co by souviselo s děním v Bělorusku.Jikak řečeno,další letadlo sestřeleno,viníkem jasný ´´Putin´´

Průměrný počet slepic: 4.3 (12 hlasů)
Trvalý odkaz
Trvalý odkaz

<a href="https://www.dnfl150.com/yes&quot; target="_blank">예스카지노</a>
<a href="https://www.dnfl150.com/first&quot; target="_blank">퍼스트카지노</a>
<a href="https://www.dnfl150.com/theking&quot; target="_blank">더킹카지노</a>
<a href="https://www.dnfl150.com/sands&quot; target="_blank">샌즈카지노</a>
<a href="https://www.dnfl150.com/joy&quot; target="_blank">조이카지노</a>
<a href="https://www.dnfl150.com/royal&quot; target="_blank">로얄카지노</a>
<a href="https://www.dnfl150.com/starclub&quot; target="_blank">스타클럽카지노</a>
<a href="https://www.dnfl150.com/asian&quot; target="_blank"> 아시안카지노</a>
<a href="https://www.dnfl150.com/superman&quot; target="_blank">슈퍼맨카지노</a>
<a href="https://www.dnfl150.com/&quot; target="_blank">카지노사이트</a>

Průměrný počet slepic: 2.6 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Už se Vám někdy stalo, že se z původně vzduchového vaku stal vak bezvzduchový?
Lze to lepit, či svářet?
Myslím, že válců máte dost, čili kdyby jeden kiksnul tak to prakticky nepoznáte protože to klidně poplave na pět válců.
Tak můžou samozřejně kiksnout dva.... 😀

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

In reply to by příchozí Vejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

A co když kiksnou 4 válce? Poplave to na prázdné lahve od chlastu? :D

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

ucpat vlastním prstem a následně hlídat, aby z ní prstíček nevyklouzl, jinak jdete ke dnu.
Mít na rukou deset flašek ve vodě je príma zábava.
Ještě lepší, než v autobuse.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

každý s sebou vždycky vezete nejmíň dvoje náhradní játra ... :-)

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.