Zkouška dospělosti

Autor
Štítky

Před několika dny došlo v mém životě k důležité životní události, která už delší dobu visela ve vzduchu. Asi k tomu stejně dříve nebo později muselo dojít. Měl jsem k tomu už delší čas nakročeno, ale teď k tomu opravdu došlo. Absolvoval jsem zkoušku dospělosti. Maturitu. V úterý 16. června jsem hezky ráno v 7:30 vyrazil do školy, kde se maturita měla odehrávat. Samotná zkouška samozřejmě začínala až od osmi hodin, ale přeci jenom, v době globální pandemie si všichni hezky musí projít testem na covid, kvůli kterému měli všichni přijít do školy už o půlhodinu dříve. A už tady se odehrála jedna veselá historka. Od doby, kdy se testy ve školách zavedly, jsem totiž ve škole ještě osobně nebyl přítomen. Výuka se odehrávala na dálku a teď se navíc maturitní ročníky už delší dobu neučí. Tak jsem byl poněkud nejistý, jak s testováním ve školním prostředí vlastně postupovat. Došel jsem si na sekretariát, abych se na to zeptal. "Dobrý den, jdu k maturitám, včera jsem byl testován ve firmě, musím se tady u vás ještě otestovat?" "No a máte na to potvrzení?" "Nemám." "Tak to se bohužel otestovat musíte." "Dobře, děkuji." Paní sekretářka mě odvedla na místo, kde se provádějí testy. A při vykonávání samotestu naše konverzace pokračovala: "A jak se jmenujete?" "Master." "M... M... nemůžu vás tady nikde najít. Z jaké jste třídy?" "No, víte, ale já jsem učitel. Asi mě neznáte, učím tu jenom jeden předmět, ale jsem v maturitní komisi." "Aha, tak to promiňte, na ty maturity nám sem chodí i dálkaři, které vůbec neznáme, tak jsem si vás spletla se studentem." "Nic se nestalo, děkuji za otestování. Na shledanou."

Jak jste správně pochopili, svou vlastní zkoušku dospělosti jsem skládal už před 18 lety. Letos poprvé jsem ale měl být na té druhé straně barikády. Letos jsem patřil k těm přísným učitelům, kteří z nebohých studentů tahají vědomosti a svým dílem jsem měl spolurozhodovat, zda studenti už mají na to se nazývat dospělými. Učit jsem začal tento školní rok. Jenom jeden předmět, protože na velké výdělky to ve škole fakt není. Ale říkal jsem si, že bych mohl trochu vlastním přičiněním pozvednout úroveň výuky v oboru, ve kterém si myslím, že jsem opravdu dobrý a který se velmi dynamicky vyvíjí a školství jenom horko těžko dohání náskok praxe. Škola mi v tom vyšla vstříc a ač nejsem vzdělán ani pedagogickým minimem, umožnili mi tam vyučovat odborný IT předmět a můj nápad vstoupit do školství velmi podporují.

A abyste mi rozuměli, když jsem před těmi 18 lety skládal svou vlastní maturitu, maturoval jsem v téže škole, ve které nyní učím. Jako, škola se sice od těch dob přesunula z nostalgicky ikonického renezančního zámečku do úplně nových a moderních (ale jinak nezajímavých) prostor, ale pořád je to tatáž škola. Dokonce několik málo kantorů, kteří ještě učili mě osobně, tu do dnešní doby pořád učí. S některými jsem si už i potykal. A tak jsem si říkal, že stojí za to o tom něco napsat. Porovnat maturitu z pohledu studenta i učitele na téže škole.

První, co nemohlo uniknout mé pozornosti byl ten diametrálně odlišný postoj mezi studenty a učiteli. Takový ten rozdíl, který student ve svém stresu ze zkoušky vůbec není schopen postihnout. Zatímco studenti ke zkoušce dospělosti přistupovali s obavami a doslova strachem o to, jestli tu maturitu udělají nebo nikoliv, na učitelské straně barikády vládla velmi uvolněná nálada. Jestli maturita byla něčím, čeho se typický student bojí jako čert kříže, pro učitele to byla odměna. A samotné zkoušení si učitelé nesmírně užívali. Jediná škoda, že je s tím tolik papírování.

Druhé, co mi pak nemohlo uniknout, byla ta absolutní nerovnost mezi studentem a učitelem v celé zkoušce. Učitel má nad studentem absolutní převahu. Učitel je zde pan někdo, student je nula. Nemluvím přitom o tom, jak to kdo vnímal, nebo jak to kdo komu dával najevo. To vůbec ne. Popisuji stav, jak to skutečně bylo. Chytrý student je pak stejná nula, jako student hloupý. Jenom chytrý student má možná nějakou naději, že se jednou z té nuly vypracuje někam výše. Oproti učiteli je na tom student ještě mnohem hůře, než třeba náš milý pan senátor Pavel Fischer oproti Zemanovi. Fischer je sice oproti Zemanovi také nulou, ale nic to není proti tomu, jaká nula je student vůči učiteli. A student s tím nemůže absolutně nic udělat. Nemá na to. Myslí si, že má nějaké znalosti, ale ve skutečnosti ví úplné lejno. Jeho životní zkušenost je žádná. Něco se nabifloval, ale vůbec neví, k čemu je to dobré. Neví, že ti učitelé ho nezkouší z žádných akademických znalostí, ale že zkoušejí jeho zkušenost, kterou nemá. Student má pocit, že zvládne učitele přesvědčit tím, že si nabifluje nějaká moudra, která si opsal z wikipedie. Prdlajs. Nemá šanci. Protože učitel, možná není největším expertem v oboru, ale něco prostě ví. Studnet neví nic. Moudra opsaná z wikipedie nejsou znalosti. Ani moudra opsaná ze sebelepší učebnice nejsou znalosti. A když se učitel zeptá studenta, jak dlouho pracoval na své maturitní práci (studenti jako praktickou maturitu dělali celý rok jistý ročníkový projekt) a ten mu odpoví, že to jistě bylo přes 200 hodin, myslí si, že mu to učitel věří, když nad tím učitel moudře pokýval hlavou. Nechápe, že učiteli je úplně jasné, že na tom strávil tak maximálně týden času po odpolednech (jestli vůbec), když mu hořela koudel u zadku a že učitel jenom nechal studentovi ve své blahosklonnosti ten pocit se cítit, že svou bezcennou práci učiteli prodal jako nesmírně cennou. A vůbec bylo hezké vidět, že učitelé této své absolutní převahy vůbec nezneužívali. Zkoušeli tak, aby studenti opravdu měli ze zkoušky pocit dobře odvedené práce a aby studentům bylo dopřáno motivačního pocitu, že jejich snažení má nějaký smysl. Přitom by bylo tak snadné kohokoliv na první dobrou setřít, aby byl ten dotyčný (třeba jinak výborný) student ještě přesvědčen o tom, že svou nedostatečnou si plně zasloužil. Ale proč, když tady je ještě ten svět i vcelku v pořádku?

Také bylo zajímavé sledovat, že ač jsem veškeré maturitní otázky viděl poprvé v životě, asi by mi nedělalo problém o žádné z nich aspoň hodinu něco povídat. Jistě, občas by se nějaké chytáky našly, ale ta zkušenost, kterou jsem za těch 18 let nasbíral, ta se prostě počítá. Škola nikomu ty zkušenosti nedá. Ta může jenom studenta nasměrovat v tom, kde má vlastně student ty zkušenosti sbírat. A maturita je vlastně jenom taková hra pro studenty, kdy se studentům dává pocit, že něco zvládli, i když v reálné praxi zůstanou zatím dále zcela nepoužitelní. Nemyslete si ale přitom, že kvůli tomu považuji maturitu za nějakou nedůstojnou frašku. Naopak. Tohle je přesně to, co celé maturitě dává svůj smysl. Přesně tohle posune studenta dál na jeho cestě za poznáním. Tedy aspoň u těch studentů, kteří tuto hru přijmou.

Také je docela zajímavé se podívat na to, kam se školství a naše škola konkrétně posunuly za těch 18 let. Mohu s klidným svědomím prohlásit, že škola si drží docela dobrou úroveň, ba byla schopná v mezičase nastartovat docela zásadní inovace ve výuce a mohu všechny zodpovědné pedagogy ve škole pochválit za to, že se opravdu snaží držet prst na tepu vývoje. Jistě pořád za vývojem zaostávají, ale mám pocit, že během těch 18 let posunuli ve škole vývoj o mnohem více, než o těch 18 let. Prostě: asi se musí vždycky očekávat, že školy budou aspoň těch 10-20 let za vývojem zaostávat. Problém nastává pouze tehdy, pokud jde vývoj dopředu tak překotným tempem, kdy 10-20 let staré zkušenosti dnes už přestávají platit. IT obor pořád takovým překotným vývojem prochází. Snad už se to ale trochu zpomaluje.

Jistě je také zajímavé se podívat na to, jaké znalosti byly vyžadovány od studentů v době, kdy jsem maturoval já a jaké znalosti jsou vyžadovány dnes. Dovolím si vcelku tvrdit, že úroveň znalostí vyžadovaných na maturitě zůstává zhruba na stejné úrovni náročnosti, pokud toužíte dostat známku výbornou. Ovšem, úroveň nutná na známku dostatečnou asi od těch dob docela poklesla. Docela mě překvapilo, že student, ze kterého tam nebyli schopní vypáčit snad ani jméno, nakonec tu dostatečnou stejně dostal. Ale možná jenom překvapil v posledních pěti minutách svého (ne)projevu, kdy jsem ho neslyšel, protože jsem si odskočil se nasvačit. Ani tak ale nelze očekávat, že se najednou chytnul a v moci Ducha Svatého ze sebe vychrlil všechny chybějící znalosti. Být to prostě na mě, já bych ho asi od té zkoušky vyrazil. Vyplývá mi z toho, že problém dnešní devalvace vzdělání ani tak nespočívá v tom, že by se od studentů nutně chtělo méně znalostí, ale že se prostě učitelé mnohem více smilovávají nad těmi, kteří vůbec žádné své schopnosti nepředvedou.

Rozhodně mohu říci, že mě má zkušenost ve školství poměrně příjemně překvapila. Čekal jsem, že ta úroveň bude mnohem horší. Aspoň ze zkušenosti s naší školou se mi jeví, že problém dneška není ani tak v tom, jaké vzdělání škola nabízí, jako spíše v tom, jaké vzdělání jsou studenti ochotni přijmout. A vytratila se veškerá přísnost, která by byla ochotná ty slabé studenty pojmenovat jako slabé studenty. To je vlastně také takové dědictví politické korektnosti. Máme školy, které jsou schopné nabídnout velmi kvalitní vzdělání. Ale nejsme schopní individuální míru vzdělání náležitě objektivně ohodnotit. Učitelé vědí, kdo ze studentů je dobrý a kdo nikoliv. Ale na maturitním vysvědčení se to nepodepíše.  Podle všeho ale ta úroveň vzdělání celé školy stojí na několika málo kvalitních pedagozích. Díky Bohu za ně. Možná moje zkušenost neplatí pro celé školství. Nedaleko máme ještě druhou IT školu, kde studuje jeden můj kamarád. Říkejme mu třeba Kšanďák. Mladý zodpovědný a šikovný rom, ze kterého si vychovávám svého budoucího spolupracovníka. Vím tak, že úroveň této školy oproti té naší zamrzla někde v daleké minulosti a já musel horko těžko Kšanďáka učit věci, které by mu měla dát právě ta škola. Je to opravdu o lidech. Jestli je pak v našem systému víc škol jako je ta naše, nebo víc škol, které jsou jako ta, na které studuje Kšanďák, to nejsem schopen posoudit. Každopádně Kšanďáka čeká ta jeho zkouška dospělosti za dva týdny. Když v ní uspěje, půjde pracovat k nám do firmy. Přeji Kšanďákovi, aby zkouškou také úspěšně prošel.

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.1 (72 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

... v němž nejsou všichni učitelé bez rozdílu prezentováni jako totální a naprosto neschopní idioti. Díky. Zejména diskuse pod články na mainstreamu bývají v tomto ohledu velice výživné.

Průměrný počet slepic: 4.9 (17 hlasů)
Trvalý odkaz

Já si tedy šťournu. IT vůbec žádným překotným vývojem neprochází. Pokud odhlédneme od vnějšího kabátu a zvýšeného výkonu počítačů - tak je IT asi nejméně a nejpomaleji se rozvíjející obor vůbec. Řeči o intenzivním vývoji IT jsou zhruba stejně pravdivé jako řeči o neustále rostoucí prosperitě EU. Prostě jsou to jen řeči, které v Goebelsově stylu se tak dlouho opakovaly, až se lež vydává za pravdu.

Z hlediska sw a programování je IT tvrdě dinosaurus a moc se nezměnilo. Je to víceméně stále stejné v principech.

Oproti tomu jiné obory letí dopředu jako splašená mašina: biotechnologie, elektronika, lékařství, ...

Ale IT, pokud znáte principy (a nejen slepě referenční příručku a manuál od toho co zrovna děláte), tam vcelku téměř žádný posun oproti posledním 10-20 letům není.

Průměrný počet slepic: 4.5 (20 hlasů)

Principy se ustálily, technologie nikoliv. Ty pořád procházejí divokým vývojem. A z pohledu studenta jsou ty principy v zásadě nezajímavé. Ty se musí naučit právě skrze ty technologie. Abstraktní princip bude studentovi k ničemu, když nepochopí, co ten princip znamená na úrovni konkrétní technologie.

Průměrný počet slepic: 3.4 (14 hlasů)

In reply to by master

Trvalý odkaz

Není to pravda. V IT se toho opravdu moc nemění. Ačkoli jsem sjezdil celý svět, a dělal v IT na všem od embedded, systémového programování, informačních systémů, i velkých enterprise - je to nuda a usazený kal. Právě proto, že už začal šíleně nudit, jsem si přihodil jiné obory.

Pokud se učíte "technologie", tak samozřejmě se děje něco nového. Tedy v zásadě se učíte nazpaměť manuály. Principy těch technologií je tisíckrát opsané to, co tu už dávno bylo.

Zhruba největší ilustrací je Linux. To je v zásadě (jen o chlup více než) unix ze 70. let 20. století. Jen řemeslně trošičku lépe provedený. Ale jinak to samé. Všechno na starých principech té doby.

Kdyby se vojenská technika vyvíjela stejně jako IT, tak dnes máme vojsko vyzrojené pazourky a římskými meči. Samozřejmě pokrok by byl znát. Pazourek by byl vyrobený z nejlepších karbonových slitin, a možná by měl v sobě integrovánu LED svítilnu. Ale k puškách a střelnému prachu bychom - při tempu IT vývoje - došli nejdříve v roce 3500.

Průměrný počet slepic: 4.3 (15 hlasů)

No, jestli je nejnovější inovací, kterou znáte, Linux, pak se asi opravdu neshodnem na ničem. :-)

Ale zůstaneme-li u toho Linuxu - jistěže Linux jako takový nepřináší do hry moc nových myšlenek. Přesto ale původní svět Unixu staví na hlavu. Možná vám do světa Linuxu pomůže znát starý dobrý Bourneův shell a pár základních příkazů, jinak se ale vše budete muset v zásadě naučit znovu. A takovéhle "malé revoluce" se vám pořád odehrávají na denní bázi. Co včera byla nezpochybnitelná bezalternativní pravda, dneska má lepší alternativu. Linux, to není jenom nějaká technologie pro unix-like kernel. To je celý fenomén. Fenomén, který postavil na hlavu celý pohled na to, jak se dívat na software a jeho vývoj. Zemětřesení Linuxu už přitom skutečně doznívá. Kolem jiných technologií se to ale pořád ještě otřásá.

Průměrný počet slepic: 3.6 (13 hlasů)

In reply to by master

Trvalý odkaz

Myslím, že je od vás dost ubohé začít argumentovat tím, že příklad v textu pro ostatní prohlásíte za "jediné co váš předřečník zná".

Co je na Linuxu tak výrazně jiného? Člověk, který seděl před 30 lety na unixu, neude mít s Linuxem nejmenší problém. Zvládne shell, programovací jazyk C se nezměnil, sada příkazů byla mírně rozšířena. Bude tam mít X Windows a obálky kolem toho. Souborový systém je ta rovněž. Může forkovat jako kdysi, posílat signály jako kdysi. Atd.

Co je ksakru na Linuxu tak jiného, že je to podle vás zcela nové? Myslím, že jste na stejně tenkém ledě, jako váš pokus prohlásit "příklad za jediné, co váš oponent v diskusi zná".

To "naučení v zásadě znovu" a "malé revoluce" byste asi velice těžko obhájil.

Průměrný počet slepic: 3.8 (16 hlasů)

... řada nových subsystémů pro grafiku, zvuk atd. (viz třeba PipeWire). Xka už jsou pomalu taky minulostí, teď se přechází na Wayland. Staré okenní manažery se udržují dnes spíš z nostalgie, používají se desktopová prostředí, případně třeba tiling window managery. Jasně že je jádro pořád stejné, ale po tolika letech nehybnosti se začíná i na úrovni jádra připouštět programování nejen v C, ale i Rustu.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

Samozřejmě, že na Linuxu bylo hlavní revolucí úplně nové uvažování o softwaru. Revoluční zde nejsou nějaké technologické novoty, ale open-source/free-software přístup k vývoji softwaru. Ten je pak nutně spojen i s technologií jako takovou (software se distribuuje formou softwarových balíků, které jsou na sobě závislé). To je to, čím Linux doslova otřásl světem. A tento přístup byl nakonec zpětně adaptován i na předchozí dosavadní platformy. Nevím dnes fakt o ničem, co by v nějaké formě tento přístup zpětně nepřijalo. V dobách před GNU a Linuxem nemělo vůbec smysl o takovémto stylu vývoje uvažovat.

Nic to potom nemění na tom, že to jádro je postaveno na diametrálně odlišných technologiích. Umět ovládat Unix je jistě velkou výhodou, pokud se chce někdo Linux naučit, ale zdaleka to nestačí. Mnoho unixových nástrojů prošlo (právě i díky open-source vývoji) velmi dramatickými vylepšeními (např. bash vs. originální bourneův shell). A přidávají se i zcela nové vlastnosti. Ne v principu. Ale takové, které původní uživatel unixu nikdy neměl šanci znát. GNU není Unix!

A nikde jsem neřekl, že uživatel Unixu bude mít problém s přechodem na Linux. Nepřekrucujte. To ale neznamená, že se už nebude mít co učit.

Průměrný počet slepic: 3.8 (8 hlasů)

Linux má ten zásadní problém, že si s sebou táhne kýble zpětné kompatibility, a komunita je strašně neflexibilní. Díky tomu se vývoj tříští na forky forků...

Zatím bez slepic

Asi nemluvíte o Linuxu, ale o rodině operačních systémů na Linuxu založených. Linuxové systémy mají obecně se zpětnou kompatibilitou mnohem menší problémy, než třeba rodina operačních systémů Windows. Tohle mají zrovna ošetřeno dobře. Co se týče různých forků - zde opravdu záleží na tom, o jaký konkrétní projekt se jedná. Některé fungují vysoce stabilně, jiné ten vývojový proces jako takový prostě nezvládly. Forky jsou pak mnohem více důsledkem absence politických schopností týmu (v jeho vedení), než o schopnostech čistě technických. Je to ukázkou toho, že vývoj softwaru je opravdu věc vysoce komplexní a nejde to omezovat na pár principů, které se vynalezly už někdy v 60. či 70. letech minulého století. Ano, pořád IT stojí na tom, co se tenkrát vymyslelo. Ale to jsou jenom základy, ke kterým přibylo mnoho a mnoho dalších vrstev.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

A platí to hlavně pro Windows, což je operační systém, který neměl nikdy vzniknout, respektive se takto masivně rozšířit. Mimochodem těžká zpětná kompatibilita platí i pro hardware, například procesory. Forky vznikají z úplně jiných důvodů, většinou podobných z jakých u nás vznikají neustále nové a nové politických strany, i když už jich existuje málem víc jako občanů ČR. Ale v Linuxu ve skutečnosti ta roztříštěnost není tak velká, jak se může zdát, například jádro je jedno, knihovna glibc taktéž, knihovny pro psaní GUI aplikací se majoritně používají dvě, rozhraní pro běh Windows programů jsou sice dvě, Wine a Proton, ale de facto je to jedno a totéž atd.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Podle mého názoru jsou v systémech based on Linux dvě velká zla. Forky, protože ukrutně tříští sílu programátorů opensource jako celku, a opuštěné závislosti, kdy se knihovna nevyvíjí ale všichni ji dál a furt pryč používají. Nejde jen o Linux, tímhle ukrutně trpí Nodejs ekosystém. No a peníze. To už je ale spíš vlastnost.

Na Linux systémech mě zaujaly v poslední době jen Arch Linux, Alpine Linux (každej má úplně jiné uplatnění) a KDE. Nejvíc přívětivý pro základní využití, buď jako desktop, nebo kontejner, je bohužel ale Ubuntu. S Archem je to pro začátečníka peklo, Alpine do kontejneru umí jen co umí a ostatní násobí velikost instalce. Nejsem z toho celkově prostě moc nadšenej...

Zatím bez slepic

Já jsem čistý nadšenec a obyčejný počítačový uživatel, nicméně s Linuxem jsem v denním kontaktu od roku 1997. Z vlastní iniciativy, prostě proto že mi to vždycky přišlo jako logické pokračování někdejších osobních osmi a šestnáctibitových počítačů. Platformu PC a OS Windows osobně považuji za totální šlápnutí vedle, vývoj měl jít dle mého skromného mínění jinudy. Nicméně peníze a moc kdysi zvítězily, takže se protlačilo něco co z mého pohledu zdrželo vývoj o hezkou řádku let. A tím nemyslím s ohledem na výkon a možnosti, ale co se týče všech těch softwarových patentů a někdejší snahu "Wintelu" všechno korporátně ovládnout, uzamknout a zkomercionalizovat ve svůj prospěch. Nebýt FSF, GNU, Linuxu a nověji třeba Raspberry Pi, byli bychom dávno rukojmí lidí jako Gates a jemu podobní. Ne že by to na desktopech tak z velké části doteď nebylo.

Já používám Manjaro (distribuce založená na Archu), na Ubuntu jsem fungoval přes deset let, předtím to byl Debian. Nikdy mi nepřišlo, že by používání Linuxu bylo nějak komplikované, nicméně dnes už je to většinou jen klik, klik, klik a nainstalováno, klik, klik, klik a spuštěna libovolná aplikace, a to často i určená pro Windows. Samozřejmě to není dokonalé, ale pro mě daleko přehlednější, logičtější a hlavě použitelnější.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Ono dokud se nechce dělat něco nestandardního, tak je to fakt klik, klik. Ale když chce člověk nějakou geekařinu, tak je ta křivka efektivity obrovsky strmá. Chybí tam ta šedá zóna, buď klikni, nebo musíš mít výbornou znalost shellu atd.

Manjaro je dneska asi nejlepší distro pro desktop. Osobně se mi líbí víc s KDE, ale populárnější je spíš s Xfce.

Zatím bez slepic

v korporatni sfere rozhoduje certifikace a kompatabilita s aplikacema/databazema.
Takze na vyber je RedHat nebo Suse, ostatni distribuce v korporatu moc sanci nemaji

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

... že komplexnost a abstrakce dosahují takové míry, že je jejich skutečné pochopení dostupné pouze nepočetné skupině jedinců. Předpokládám, že naučit se programovat a vymyslet programovací jazyk nebude totéž, nicméně vymyslet nové programovací paradigma už bude o nějaký ten level výše; a což teprve vymyslet zcela nový princip à la neuronové sítě či kvantový počítač. Omlouvám se předem za laický popis.

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

Přitom vám váš selský rozum byl velmi dobrý rádce.

Přesně tak to je. Udělat programovací jazyk chce mnohem vyšší penzum znalostí. Udělat operační systém také. To dokáže málokdo, navíc musíte ýt opravdu trochu sochař a umělec. Mít tu představu a přetavit ji.

Navíc se musíte ubránit velikášství, které je v IT prezentováno. Jak složité to je, jaké jsou "nové" technologie, jak je to "nový fenomén" (parafrázuji mastera) - ale to jsou jen prodávání deště a mýdlových bublin.

Lidé, kteří chtějí být dobří v IT musejí nejdříve pochopit slepé cesty. Být dobrý v IT není znát nazpaměť referenční příručku ("technologii"), ani číst reklamní letáky o "nových fenoménech překonávající všechno ve vesmíru". Není to ani umět ovládat mobil nebo Word.

Ověřil jsem si, že naučím běžného dělníka udělat si webové stránky (v HTML + CSS) za půl dne. Opakovaně. Nic na tom není, je to prajednoduché. Ale profesionálové udělají to samé za 40 000 Kč. A dělají ten bombastický reklamní nátěr o složitosti.

Průměrný počet slepic: 4.6 (15 hlasů)

... vývojářské nástroje i se suportem za desítky tisíc, nověji si je za tisíce měsíčně pronajímáte, asi budete chtít nějakou návratnost investic. Tak se tváříte jako mistr světa a snažíte se vypadat v očích většiny jako novodobý kouzelník či šaman.

Průměrný počet slepic: 4.6 (7 hlasů)

Být dobrý v IT, znamená zejména znát a chápat velmi široké souvislosti mezi technologiemi. A to opravdu nikoho za půl dne nenaučíte. Ani jenom sovislosti bezprostředně se dotýkající HTML+CSS.

Průměrný počet slepic: 3.4 (11 hlasů)

Vy máte tunelové vidění. Nedokážete vnímat celek - ani řečené ani pozorované.

Očité svědectví z maturity jsem okleštil s klapkami na očích na pouhé vaše hodnocení, že jako IT praktik jste lepší než studenti. A přidal jsem to, že to nikdo nezneužívá. Ničeho jiného jste si v zásadě na svém zážitku s maturanty nevšiml.

Stejně tak se v mých příspěvcích chytáte nikoli podstaty, ale tunelovým viděním ilustračních příkladů, nikoli toho, o čem píši.

Průměrný počet slepic: 4.2 (12 hlasů)

Očité svědectví z maturity JSTE okleštil s klapkami na očích na pouhé vaše hodnocení, že jako IT praktik jste lepší než studenti. A přidal jsem to, že to nikdo nezneužívá. Ničeho jiného jste si v zásadě na svém zážitku s maturanty nevšiml.

Zatím bez slepic

Srovnej si třeba Javu z pera autora s dnešní, a pak se mrkni na Kotlin. Pár let vývoje jedné vrstvy IT v kostce. Já z toho vystoupil někdy kolem roku 2010. Dneska se na tom vůbec na první dobrou nechytám. Ta dynamika je extrémní a zároveň těžko predikovatelná.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Pak jest otázkou, zda nemáte tunelové vidění vy, jestliže můj článek oklešťujete na to, že IT praktik je lepší než studenti. Vybral jste z celého článku tu nejméně zajímavou informaci. ;-)

Průměrný počet slepic: 4.1 (10 hlasů)

In reply to by master

Trvalý odkaz

Při mém vývoji v oboru IT došlo před lety k významnému posunu a to tím, že od té doby občas kromě ukazováčků hrdě klofnu do klávesnice i jiným prstem. (ale nesmím to zase moc přehánět, kdo to pak má furt opravovat).
A od té doby NIC.

Průměrný počet slepic: 4.7 (14 hlasů)

In reply to by master

Trvalý odkaz

Ono by to chtělo definovat tu překotnost. Nevím o tom, a je to jistě jen a jen moje chyba, že by přibyl nějaký nový základní příkaz v programovacích jazycích. Stále stejná sada nástrojů, jak před třiceti a více léty.
Ona IT oblast je díky malé znalosti davu takový šamanský dech, který dovede dvěma kliknutími učinit z nefunkčního funkční.
Z druhé strany, kdo alespoň v základech zná programování a mluví o umělé inteligenci, píši to v obecnosti, když ví, že jednou musí přijít ono kouzelné END, pak si o IT odbornících myslím jen to nejhorší.
Naopak mám pocit, že obor IT velice stagnuje, tak aby se dalo lépe a více těžit, je třeba používat vznešená slovíčka jako třeba o "překotném vývoji".

Průměrný počet slepic: 4.5 (6 hlasů)

Scala nedávno přijala do specifikace async/await. I takový dogmatický etalon se musí vyvíjet, protože mu ujíždí vlak v podobě nových technologií a přístupů. PHP, další spící dogmatik, zavádí enum a vlákna. Když i tohle se hejbe, tak jen proto, jak ten svět kolem pádí. Rust, Deno, R-lang...

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

Tak tohle ti teda nežeru. Někdo, ldo přijde nepolíben, pokud je hlava otevřená, tak zvládne za půl dne sotva základní nalejvárnu. Nebude sázet gridbox a flexbox z hlavy, ošetřit SEO, přístupnost bude mizerná, UX příšerné, o modulárnosti (důležité pro další potenciální vývoj) ani nemluvě. Jinak o statice to dneska fakt není. Je to o dynamice (PHP, JS - formuláře, interaktivita, UX, databáze), což nezvládne ani za měsíc, leda by byl už předtím programátorem v čemkoli.

Venkoncem ho to ale učit ani nemusíš. Nainstaluje si Wordpress a tam si všechno nakliká. Práce pro profíky reálně začíná, kde přestávají tyto technologie stačit.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.