Maliník vs. park

 Čtenář Dexx se mě včera v diskusi ptal, proč je maliník z hlediska hospodaření s vodou lepší než městský park. Nárážel na tento odstavec mého včerejšího článku: 

Každý rok se také zrekultivují nějaké zanedbané městské plochy a to tak, že se tam udělá anglický trávník, který je z hlediska hospodaření s vodou mnohem horší než divoce rostoucí maliník na staré skládce pneumatik.  

Rád to vysvětlím:  

Představte si takové klasické městské rumiště ze starých časů. Nějaká zrušená továrnička nebo traktorová stanice, nějaká nedokončená stavba z divokých devadesátek, nebo zapomenuté smetiště, které někomu patřilo a nedalo se na to sáhnout. Třicet let se o to nikdo nestaral. Halda pneumatik, starého dřeva, nějaké kousky železa, někdo k tomu přihodil ledničku, jiný dovezl tatrovku suti... Postupně to zarostlo trávou, břízkami, křovisky. Objevil se tam šípek, nějaká osika už vykukuje a natahuje kořeny kolem bývalého pluhu nebo starého kandelábru.  Stahují se tamptáci, protože je tam v hustém křoví bezpečno, dole si svoje cestičky udělají potkani, pak přijdou kočky, které je loví, usadí se tam třeba i liška nebo zajíc, podle situace. Všude jsou střepy a vyhozený ostnatý drát ze starých plotů, lidi tam nechodí, všechno je rezavé, uklouznutí znamená rozřízlou dlaň.  Ale celá hromada bují životem. V létě je to hezky zelené, roste tam jen to, co se tam udrží samo a co si tam najde vláhu, výtvory člověka jsou pozvolna pohlceny "džunglí", která urychlí jejich rozpad. Po třiceti letech už je na pneumatikách i nějaká hlína a někde pod tím maliníkem, který to celé pokrývá ,už je možná i mladý doubek či habr, který čeká na příležitost.  

Pak si nějaká městská rada vzpomene že je to hnusný kout. Maminy si stěžují, že tam děti lezou a vracejí se pořezané nebo s propíchlou botou od hřebíku, to takhle přece nemůže zůstat... Pár let se v zastupitelstvu přou, co tam udělají a pak si řeknou, že dětské hřiště je celkem levné a jsou z toho dobré politické body.  Politici povolají urbanistu a ten vše naprojektuje. Najedou buldozery, srovnají to, možná dokonce odvezou to, co je kontaminované, zplanýrují to, srovnají, dodají trochu ornice. Podle návrhu zahradního architekta se zasadí keříčky, kytičky, sem tam nějaká lípa, doubek, topol. Nebo třeba švestka či sakura.  přidá se pískoviště, houpačky, prolejzačka, nějaké cestičky, lavička. Tráva vyroste, lidi tam chodí a ejhle... půda není přikrytá, protože stromečky jsou ještě mladé. Tráva sama o sobě moc stínu neposkytne a v létě je parčík suchopárný. Tož se připojí hadice na hydrant a kropí se. To samé potřebují kytičky. Pracovníci městské správy jezdí a kropí. Celé léto. Pak se ukáže, že stromy nemají moc vhodné podmínky a také schnou. Takže se zasadí nové, udělá se kolem drenáž a... kropí se. A kropí se a kropí a kropí. Tráva je zatížená od lidských bot, takže se musí hodně regenerovat a to znamená zase vodu a vodu. 

Do toho několikrát do roka najedou sekačky, aby tráva nepřerůstala, protože jinak maminy nadávají na klíšťata.  Trávu  odvezou do hnědého kontejneru.... To vysiluje půdu, takže se musí přihnojovat, jinak to k ničemu není.  Lidi samozřejmě nechodí jen po cestičkách, ale vydupávají různě plochu. Občas se to musí pospravit, dosít trávník, zrekultivovat. Pak přijde pořádná bouřka, která vyplaví písek z pískoviště a odplaví i nějakou hlínu na nejbližší silnici do kanálu.  Plocha je krásně srovnaná, tam to teče jedna radost i po minimálním svahu. A za týden už není znát, že pršelo, protože se do trávníku opírá sluníčko, takže přijede zase cisterna a znovu se kropí a kropí. 

Děcka si samozřejmě potřebují hrát i na podzim a v zimě, takže zjara je tam všude plno bláta, tráva nestojí za nic, opět to odplaví první déšť a zase tam někdo musí naběhnout, aby to napravil. 

Předtím to žilo samo. Nebylo to sice hezké, ale nespotřebovávalo to nic než déšť. Maliník půdu pokryl, dola byla tvrdá tráva s dlouhými stébly a trvale tam bylo vlhko. Listí tam pozvolna vyrábělo ornici, co tam vyrostlo, to tam zůstalo.  Déšť nic neodplavil, protože přívaly se zadržely v keřích i tvrdé trávě. Nebylo to rovné, takže voda stekla do tůněk a vsákla se.  Vítr tam nic nevyfoukal, protože maliník. Břízky rostou rychle, takže to mělo ještě další patro. A dole se to zvolna chystalo na les. Ještě třicet let a břízy by vyrostly, zakryly celou plochu vysokým stromovým patrem. Maliník by strádal a  strádal, až by se ustrádal a zůstal jen někde na kraji, kde by měl trochu slunce.  Půda už by měla deset centimetrů hrabanky. Pak by břízy přerostly samy sebe a začaly by padat, vyvracet se nebo hnít. A jakmile by se objevila díra v korunách, okamžitě by vzhůru vystřelil ten habr, dub nebo buk, který tam doteď čtyřicet let živořil, protahoval kořeny, dělal si do nich zásoby živin a čekal na takovou příležitost. Během tří let by vyrazil dlouhý štíhlý kmínek a za pár dalších let už by tam byl pěkný mladý strom. Postupně by břízy šly do háje a na jejich místě by se objevil skutečný les jako z pohádky. 

Příroda sama ví nejlíp, jak obsadit území. A ví, proč začíná ostřicí, maliníkem a šípky. Ví, proč je bříza největší a nejvýkonnější plevel. Stačí počkat sto let. Příroda si poradí i s těmi pneumatikami i se sutí i se starou traverzou. Má čas. Nestojí to nic. 

Park naproti tomu není žádný biotop. Nedokáže žít sám. Potřebuje mraky vody i hodně litrů benzínu. Potřebuje pracovní síly. Park není příroda. Neumí přežít sám. Až jednoho dne dojdou městské radě peníze a lidi budou mít jiné starosti než chodit do parku, příroda se vrátí přesně do toho bodu, ve které ji vyhnali. Nejprve tam zajde všechno, co nepřežije samo. Pak se tam nastěhuje ostřice, kopřivy, ostružiny a šípky. Vrátí se tam břízy. A až to zakryjí, objeví se javory a jasany, které budou čekat na příležitost. 

Z hlediska vody, ekologie a přírody je proto nejjednodušší nedělat nic. Nebo maximálně odstranit ty pneumatiky, ale ponechat hrbolky i prohlubně. A nechat pracovat přírodu. Ušetří to mraky peněz a výsledek bude bezúdržbový a dlouhodobě udržitelný.