Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Jak vznikl americký vojenskoprůmyslový komplex, který je dnes posledním průmyslem USA a který každý rok žádá vyšší a vyšší výpalné za stále horší a horší zbraně? Jak se to stalo, že mají Spojené státy parazita tak silného, vlivného a mocného, že hrozí, že svým nekonečným apetitem zahubí svého hostitele a celý Západ k tomu?
Už jedenáct dní bombardují Američané Írán. Pravdomluvná mééédia to odbývají strohými zprávami překopírovanými z Trumpových profilů na sociálních sítích. Žádná hlavní zpráva dne. Prostě někde v Tramtárii Američané civilizují divochy pomocí thermitu a yperitu. Humanitární bombardování, aby Peršané, stejně jako před pětadvaceti lety Srbové, pochopili, že přijdou o všechny elektrárny, mosty i továrny, pokud se nepodvolí haagskému tribunálu. I když… teď už ten Haagský soud nemáme rádi, že?
Jak vlastně dopadla henta Ankara? Vyhrál Petr Pavel, protože se tam vetřel, pomlouval vlastní vládu, dojednával zbrojní kšeftíky pro Koláře a pasoval se tím na vítěze? Nebo vyhrál Andrej Babiš, protože byl šéfem delegace, udržel Českou republiku mimo další finanční pomoc Ukrajině a ještě si zařídil stisk ruky od Trumpa? A co Petr Macinka? Vyhrál nebo prohrál? Všude říkal, že prezident do Ankary za žádnou cenu nepoletí a on nakonec letěl. Ne kvůli své autoritě, ale kvůli kompetenční žalobě a prvnímu předběžnému opatření v dějinách ústavních soudů.
Přátelé, prosím, počíteje se mnou. Byl to Petr Pavel, který se poslední tři měsíce vtíral na summit NATO v Ankaře, kde se nestalo nic, co by vrchní český pravdoláskařský superman musel zachraňovat. Byl to Petr Pavel, který kvůli tomu podal kompetenční žalobu. Byl to Petr Pavel, který v té kompetenční žalobě žádal soud o předběžné opatření. Byl to Petr Pavel, kterému Ústavní soud vyhověl tak rychle, že se člověk neubránil dojmu, že rozhodnutí měli nastylizované ještě před podáním té žaloby.
Už dobrých deset let nám říkají, že Babiš či Okamura vstoupili do politiky, aby si z ní udělali byznys. Prý jsou to političtí podnikatelé! Nejde jim o voliče, jen jim říkají populistická líbivá hesla, která nehodlají splnit, jen si naplní stranickou kasu, pak peníze vyvedou bůhvíkam, pak se napakují na dotacích, státních zakázkách a jejich ovce jim to žerou. Máme proto volit ty lepší strany, které neslibují nemožné a nejsou populistické. Například hnutí STAN…
Vposledních čtyřech letech jsem často psal, že největší iluzí našeho polistovapodvého vývoje bylo, že občanská společnost je tady pro nás. Že má zájem na udržení demokracie, má zájem, aby nikdo nenahromadil přílišnou moc, aby nikdo neurčoval, co si lidé mají (a musejí) myslet, aby držela na uzdě ambice jednotlivců a byla protiváhou byznysovým zájmům. Byla to největší lež pravdy a lásky. Budování občanské společnosti byla jen zástěrka k dlouhému pochodu institucemi, které se za pětatřicet let naplnily evropskými hodnotami a jsou používany proti svým vlastním lidem.
Tak konečně zapršelo i v našich končinách. Ne nějak moc… prostě jen přešla jedna bouřka a strniště dostala alespoň trochu vláhy. Žně to nepokazilo, už je totiž po nich. Déšť maximálně namočil slámu, ta ještě není všechna pod střechou a kdo mohl, vytáhl diskovací pluh, aby využil situace, kdy se člověk ani traktor nebrodí prachem. Včera všichni podmítali strniště, až se z nich kouřilo.
Prezident Petr Pavel dal dlouhý předlouhý rozhovor Mladé frontě, posadil se pro ten rozhovor do zlaceného křesla a oznámil zkornělému redaktorovi, že Česká republika zažívá ohrožení demokratických principů a on chce jednat! Nijak víc hento ohrožení demokratických principů nespecifikoval, ale samozřejmě za to můžou Babiš, Macinka a Okamura.
Na Ukrajině padla vláda… tedy, nepadla úplně, jen se musela poroučet premiérka a ministr obrany. To se tak dělá. Když máte válku a úspěšného ministra, za jehož ministrování začala Ukrajina citelným způsobem provádět dálkové útoky do ruského vnitrozemí, je třeba ho odvolat. Možná nekradl s nimi, ale kradl proti nim, možná někomu sáhl na penězovod… a nebo to prostě bylo tím, že nesehnal dost rekrutů do mlýnku na maso.
Proč Fiala prohrál volby, když Babiš je v podstatě pokračování jeho vlády jinými prostředky? Že kecám? Tak se podívejte na hlasování europoslanců za hnutí ANO o Chat Control. Všichni za ANO hlasovali pro, aby se znovuotevřela výjimka z pravidel EPRIVACY. Otevření celé té věci prošlo o pouhých 33 hlasů.
