Už si toho všimli...

No bodejť, to bych prosil!
Patřím mezi důchodcovskou příjmovou elitu - beru pár stovek nad patnáct tisíc měsíčně. Mám tedy větší důchod než 93% českých důchodců a můj důchod se blíží polovině mzdy prodavačky v pražském hypermarketu!

Bydlím ve vlastním, auto nemám, takže když nakupuji výhradně v sekáči a moc netopím, můžu se klidně rozšoupnout a buď si dám ten den dva lahváče desítky, nebo si koupím noviny, čímž ušetřím na výdaji za toaletní papír.
(Mimochodem - bývalý český přeceda OSN Kavan má menší důchod než já, jen čtrnáct a půl, jestli mu nepřidali!)

Asfaltový holube,
Přesně tu nedofouklou mičudu jsem myslel na pomoc Vašim zádům. Fraktál je teď děsivě moderní od dob autora Benoit Mandelbrota a je prakticky všude. Pro neznalé trocha definice fraktálu dále, pro Vás jen jednoduchá informace, že fraktální mezera je např. odlišné chování finančního trhu před zavíráním burzy a při otevření burzy než v jejím průběhu. Tím nestandardním chováním vzniká ekonomická fraktální mezera. Zní to děsivě složitě, ale v podstatě zprůměrujete vývoj cen a vyloučíte nečekané výkyvy. Týká se třeba nákupu, kdy se podíváte na grafy růstu cen, zda vykazují nějakou sezónnost a co ji ovlivňuje (např. potřeba zajistit si suroviny pro výrobu, protože Vás už tlačí čas a potřebujete něco koupit za jakoukoliv cenu, aby se dalo vyrábět - třeba vyrábíte měděné kabely, tak cena mědi). Byl byste hloupý, abyste nakupoval při otevírání a zavírání burzy, čímž pro Vás vzniká období, které nemá smysl sledovat. No a to je ta fraktální mezera. Teď ta definice.

Fraktálem je geometrický objekt, ve kterém jsou propojeny detail a celek a ve kterém se jednotlivé detaily podobají celku, nebo jeho části. Tato vlastnost je pojmenována jako sobě-podobnost. Dalším znakem fraktálů je neceločíselná dimenze, na rozdíl od běžných geometrických útvarů, ve kterých je dimenze dána celými čísly, mají fraktály neceločíselné dimenze. Těmito čísly dimenze fraktálů mohou být zlomky, reálná čísla a v některých případech dokonce i iracionální čísla, například π. Vtom případě může být dimenze takovýchto objektů mezi čísly 1 a 2, nebo 2 a 3. (MANDELBROT, 2003).
Fraktály je možné také definovat jako spojité funkce bez derivace v kterémkoli z bodů - a to se týká Švihlíkové. Něco ve smyslu máte znalosti o vývoji ekonomiky dosavadní z historie a současná data, tak si k tomu dovodíte vývoj v budoucnosti. Dříve se tomu říkalo extrapolace.
Fraktální systémy (tedy jakákoliv ekonomika) ovšem obsahují v sobě tzv. fraktální dynamiku zvanou též deterministický chaos, což používají pro finanční systém. Něco ve smyslu, že malá firma se chová vlastně jako celá ekonomika, a když si vezmete do podrobna chování nějaké firmy reprezentující dostatečně daný obor, máte popsané chování celého oboru i bez zkoumání všech firem. Hnidopich by jistě namítl, že k tomu postačí trocha statistických údajů a starý dobrý Vilfredův Paretův vzorec 20/80 a že když si správně prozkoumáte těch 20 % firem reprezentujících 80% oboru, nemůžete se od skutečného stavu příliš odchýlit (a rozhodně ne významně).
Je to trochu komplikované, tak se jako příklad používá nabídka úspor, která ovlivňuje klasickou teorii úrokové míry. Berou se v úvahu úspory domácností (rozdíl průměrných běžných příjmů a výdajů) za podmínky, že domácnost upřednostní současnou spotřebu před spotřebou budoucí. Při vyšší úrokové míře je budoucí hodnota současných prostředků domácnosti vyšší, a proto mají domácnosti vyšší sklon ke
spoření, než když je úroková míra nižší, v tomto případě výhoda úspor, a tedy i vyšší hodnoty momentálních prostředků domácnosti je menší, a spotřebitel si spíše vybere momentální uspokojení potřeby, než by čekal do budoucna.
Pak do nabídky úspor vstupuje chování firem. Tedy, že firma vyplácí dividendy podle toho, jak moc se jí daří a většina firem vyplácí dividendy stále přibližně stejné, a to bez ohledu na současný zisk. A zde opět přichází na řadu úroková míra, při vyšší úrokové míře firmy vyplácejí dividendy spíše z interních zdrojů, například ze zadrženého zisku. Naopak pokud je úroková míra nízká, mají tendenci si na výplatu
dividend půjčovat z externích prostředků na peněžních a kapitálových trzích.
Takže když si prozkoumáte průměrnou domácnost a průměrnou firmu dostanete ten kýžený fraktál, který se chová stejně jako celek.

Pokud někdo neporozuměl výše uvedenému, tak fraktál je v podstatě lahváč z basy piva stejné značky. Vyberete si jednu lahev a máte jistotu, že ta lahev chutná úplně stejně jako celá basa.

Nebo si vezměte průměrnou firmu, kdy každé její oddělení se chová jako fraktál. Např. personální oddělení se snaží co nejlépe vyhovět ostatním oddělením a snaží se předvídat jejich budoucí chování - např. každoročně přijede zahraniční vlastník firmy a protože je posedlý představou trvalého zvyšování kvality vedení firmy, každý rok vyhodí toho vedoucího, jehož oddělení se ve firmě daří nejméně. Prostě má nejhorší výsledky. Tak personalisté sledují výsledky oddělení firmy, zjistí nejslabšího vedoucího, ověří si svůj dojem u šéfa závodu, popř. u několika dalších lidí, a připraví si několik kandidátů na dané místo.

Ve skutečnosti je fraktál jen další snahou vecpat behaviorální ekonomii do vzorců a snahou předvídat další vývoj. Dá se jen odhadovat, na 100% se předvídat nedá a nikdy nebude. To jde jen v totalitních systémech. Moc bych se fraktály netrápil, je to jen módní slovo oddělující ekonomy od neekonomů, když se u Moravce snaží vypadat chytře a tváří se, že vědí, o čem mluví a mají situaci pevně v rukou, aby jim lidé věřili. Nesmysl!