Víra bez Boha

Nikdy jsem se netajil tím, že v neděli chodím do kostela, jsem evangelického vyznání a skutečně věřím v Boha. Víra mi do života patří, má v něm poměrně důležité místo. Boha jsem nikdy neviděl, žádného přímého zázraku jsem nikdy nebyl svědkem a to co za zázraky považuju, to by ateista klidně mohl považovat za šťastnou náhodu. Víře mě v podstatě "naučil" můj táta, který s ní prožil celý život a protože se mu ve víře žilo dobře, vzal jsem tento jeho způsob života za svůj. 

Když ale o tom uvažuju, hlavní atribut této mé víry je především v tom, že je nejistá. Na jedné straně ano Bůh existuje, ale jak to pak převést do praktického života že? Na jedné straně se Bůh postará, ale považujte to za jistotu, když dochází peníze a do výplaty daleko. Na jedné straně desatero, ale dodržujte ho, když jste rok ve firmě poctivě pracovali a pak jste udělali jednu chybu, ale pro vašeho šéfa je to dostatečný důvod k tomu vám sebrat všechny prémie i za ten čas, kdy jste pracovali bezchybně.

Zkrátka a dobře, moje víru je nutné neustále obnovovat, utvrzovat, vracet se k ní, mluvit o ní, s Bohem občas zápasím, občas jsem s ním ve shodě, boží vůli je nutné hledat a stejně neexistuje žádný univerzální trvalý recept. 

Proč to píšu... 

Kdysi se s takovouto nejistou vírou počítalo. Od toho byly kostely, od toho se četla hodně tlustá Bible, která je plná situací dosti podobných těm mým. Prostě víra byla trvalým dlouhodobým procesem během kterého se profilovala, tříbila, rostla i klesala, ale za takových okolností byla duši ku prospěchu. Byla to víra, která respektovala realitu světa, hledala si své místo a vůbec by se nemusela jmenovat víra, protože leckterý ateista by ji pojmenoval osobní rozvoj neboť tak něco. 

Dneska se po člověku chce, aby byl fanatikem. Když vidím všechny ty globální oteplování, kterým prostě musíme pevně věřit a máme být připraveni to platit miliardami, když vidím, jak se dají dělat plány do budoucna s elektroauty, které jsou úplně k ničemu, tak si říkám, že se to nijak neliší od jezuitských Koniášů. 

Školství jde do kytek, ale příslušní neziskoví misionáři (zdravíme Kartouze) ve své víře stejně přidávají další opatření a požadavky, které vše zlepší... ale ony nic nezlepší, oni tomu jen v obrovské jistotě věří. 

Ve stejné víře v kapitalismus a zisk šly miliony lidí studovat ekonomii a skoro nikdo se neučí řemeslo. Firmy řídí manažeři, kteří o tom nic nevědí, zrušily se údržby, protože externí firma to bude dělat líp. Samozřejmě líp to nedělá, ale víra ve správnost byla pevná. Stejně pevná byla svého času víra v divokou privatizaci, podobné víře se těšil i Klaus jako osoba a dodnes si lidi dělají do gatí, kdykoliv uslyší nějaký jeho blábol. 

Dalším příkladem pevné víry je EU. Sice jde vše od desíti k pěti, v přímém přenosu koukáme, jak se doopravdy vybírají kandidáti na vrcholné funkce, ale stejně tu máme dostatek věřících, kteří jsou ochotni pro ni trpět jakoukoliv újmu, jen pro víru, že je to dobro. 

A co si budeme povídat, na Letné jsme mohli vidět statisíce lidí, kteří pevně věří tomu, že když zmizí jeden Babiš a ani nemusí zmizet jeho hnutí a když zmizí Benešová, tak najednou bude dobře. Jejich kněží to denně opakují do televize a jejich víra je velmi pevná, jistá, ale zcela mimo realitu. 

Obejde se to i bez Boha a vytvořit náboženství je vlastně snadné. Jedeme podle něj už třicet let. Třicet let se podle všech ukazatelů pořád propadáme. Třicet let jsme přesvědčováni, že bezpečnost se zvýší dalšími kamerami, že školství zachrání inkluze, že migrace je přínosná a obohacující, že to chce konečně ten správný zákon a nebo jeho třistapadesátou novelizaci a konečně to bude lepší. Ve víře v Západ jsme nechali rozkrást naše národní bohatství, zadlužili se a už třicet let vychováváme ročně desetitisíce darmošlapů, kteří nikdy nevytvoří žádné hodnoty, protože umí jen kecat. Stačí jen pevně věřit... 

A stejně jako kdysi už máme i ty inkvizitory, kteří hledají ty, co nejsou dostatečně veřící, co nemají jistotu v dnešní svět. A stejně jako kdysi... nakonec se realita ubírala směrem, který vytyčili ti nejistí, kteří celý život hledali, respektovali realitu, museli se neustále ujišťovat a museli opouštět své teorie, které nikam nevedly. 

Tento blog není žádná životní jistota. Ale doufám, že je alespoň trochu platformou, kde se dá s nejistotou dneška žít.