Historie US Army

Autor
Štítky

Rejpalka mi zaslala poměrně dlouhý text pro "okurkovou sezónu". A protože musím kurýrovat prasnici a chystat se na žně, nemám čas na psaní. Rád tedy využívám Rejpalčina textu  - dnes první díl: 

Za účelem utvrzení a udržení jejich „práva“ na vykořisťování jiných národů, Spojené státy se pravidelně uchylovaly k extrémnímu násilí, a zejména vojenskému. Zde je seznam známých ozbrojených intervencí a jiných trestných činů. Samozřejmě není úplný, ale můžeme tvrdit, že lepší asi není.

„Třesu se někdy o svou vlast, když pomyslím na to, že Bůh je spravedlivý.“ - Thomas Jefferson

„Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“  - Ernest Hemingway

Jen v letech 1661-1774 byl z Afriky do USA dovezen asi jeden milion živých otroků a více než devět milionů zemřelo po cestě. Příjmy otrokářů z této operace v cenách poloviny 18. století byly nejméně 2 miliardy dolarů, což na tu dobu byla astronomická částka.

1622 - Americké války začínají prvním útokem na indiány v roce 1622 v Jamestownu, poté následovala válka s indiány (Algonquini) v Nové Anglii v letech 1635-1636 a válka v letech 1675-1676, která skončila zničením téměř poloviny měst v Massachusetts. Další války a potyčky s indiány pokračovaly až do roku 1900. Američané zničili asi 100 miliónů indiánů, což se dá plnoprávně považovat za genocidu, výrazně převyšující masové vraždění židů Hitlerem (4 - 6 milionů obětí).

Od roku 1689 do roku 1763 proběhly čtyři hlavní imperiální války, do nichž byla zapojena Anglie a její severoamerické kolonie, stejně jako francouzská, španělská a holandská říše. Od roku 1641 do roku 1759 bylo 40 vzpour a 18 vnitřních konfliktů mezi osadníky, pět z nich dosáhlo úrovně povstání. V roce 1776 začala válka za nezávislost, která skončila v roce 1783. Druhá válka proti Anglii v letech 1812-1815 posílila nezávislost, zatímco 40 válek s indiány v letech 1622 - 1900 vyústilo v získání milionů akrů půdy.

1792 - Američané válčí s indiány o Kentucky

1796 - Američané válčí s indiány o Tennessee

1797 - Ochlazení vztahů s Francií poté, co loď US Delaware útočí na civilní loď Croyable; válečné střety pokračují až do roku 1800.

1800 - Otrocká vzpoura vedená Gabrielem Prosserem ve Virginii. Asi tisíc lidí bylo pověšeno, včetně samotného Prossera. Sami otroci nezabili jediného člověka.

1803 - Američané válčí s indiány o Ohio

1803 - Louisiana. V roce 1800, Španělsko podle tajné smlouvy odevzdá Francii bývalou (až do roku 1763) francouzskou kolonii Louisianu. Namísto toho se Napoleon zavázal španělskému králi Karlovi IV. odevzdat jeho synovci království v Itálii. Francouzští vojáci nebyli schopni dobýt Louisianu, kde se usadili Američané.

1805 - 1815 - USA vedly první válku v Africe, na pobřeží Středozemního moře. V té době obchodníci Americké republiky rozvinuli významný obchod s Osmanskou říší, kde nakupovali opium za cenu kolem 3 $ za libru a prodávaly ho do čínského přístavu Cantonu (Guangzhou) za 7 - 10 dolarů. Mnoho opia také prodávali do Indonésie a Indie. V první třetině 19. století USA získaly od sultána stejná práva a výsady v obchodování v Osmanské říši, jako u evropských mocností: Británie, Ruska a Francie. Následně Spojené státy vstoupily s Británií do boje za kontrolu opiovým trhem východního Středomoří. Po sérii válek, v roce 1815, USA uvalily na severoafrické země zatěžující smlouvy a zajistily svým obchodníkům velké peněžní příjmy. Později, ve 30. letech, se Spojené státy snažily získat od Neapolského království Syrakus, jako základnu, ačkoli tyto požadavky byly neúspěšné.

1806 - Pokus o americkou invazi do Rio Grande, tj. na území patřící Španělsku. Vůdce, americký kapitán H. Pike, byl zajat Španěly a intervence se nezdařila

1810 - Guvernér Louisiany Claiborne napadl na rozkaz prezidenta Spojených států španělské území západní Floridy. Španělé se stáhli bez boje a oblast dostala Amerika.

1811 - Otrocká vzpoura vedená Charlesem (příjmení otroci často nedostávali, stejně jako je nedostávají psi). 500 otroků se vydalo do New Orleans a osvobozovalo po cestě další. Američtí vojáci zabili na místě nebo pověsili později téměř všechny účastníky povstání.

1812 - 1814 - Válka s Anglií. Invaze do Kanady. „Hořím touhou připojit nejen Floridu na jihu, ale i Kanadu (horní a dolní) na severu naší země,“ řekl jeden z členů Sněmovny reprezentantů, Felix Grundy. „Stvořitel světa stanovil naše hranice na jihu u Mexického zálivu a na severu v oblasti věčného chladu,“ ozval se další senátor Harpera. Brzy po příjezdu obrovského anglického loďstva Yankees byli nuceni opustit Kanadu. V roce 1814 se Anglii dokonce podařilo zničit mnoho vládních budov ve Washingtonu, DC.

1812 - Americký prezident Madison nařídil generálovi Georgovi Matthewsovi obsadit část španělské Floridy - ostrov Amelia a některé další oblasti. Matthews se projevil nebývalou krutostí tak, že se prezident snažil následně popřít spoluúčast.

1813 - Američtí vojáci obsazují bez boje španělský záliv Mobile, španělští vojáci se vzdávají. Kromě toho obsadili Američané Markézy, okupace trvala až do roku 1814.

1814 - Nájezd amerického generála Andrew Jacksona na španělskou Floridu, kde obsadil Pensacolu.

1816 - Útok Amerických sil na Fort Nichols ve španělské Floridě. Fort nepatřil ani Španělům, ale uprchlým otrokům a indiánům z kmene Seminole, kteří byli pozabíjeni v počtu 270.

1817 - 1819 - USA začaly jednání se Španělskem, oslabeným ztrátou řady kolonií, o koupi východní Floridy. 6. ledna 1818, generál Andrew Jackson, který měl obrovské plantáže, v dopise prezidentovi Jamesovi Monroe předložil návrh na dobytí Floridy, a sliboval jej provést do 60 dnů. Brzy, aniž by se čekalo na dokončení jednání se Španělskem a bez získání jejího souhlasu, americké síly pod vedením generála Jacksona překročily jižní hranici Spojených států a zmocnily se Floridy. Záminkou pro invazi na Floridu bylo pronásledování indiánského kmene Seminole, který poskytoval útočiště prchajícím černošským otrokům z plantáží (dva indiánské vůdce kmene Seminole generál Jackson oklamal a nalákal je na americký dělový člun, když na něj vyvěsil anglickou vlajku a poté je brutálně popravil). Skutečným důvodem pro americkou invazi bylo zachycení plantážníky úrodné půdy na Floridě z jihu USA, což bylo odtajněno v debatě v Kongresu v lednu 1819 ve zprávě zástupce vojenské komise Johnsona o válce na Floridě.

1824 - Invaze dvou set Američanů v čele s Davidem Porterem do Puerto Ricoského města Fajardo. Důvodem bylo to, že krátce před tím tam někdo urazil amerického důstojníka. Představitelé města byli nuceni oficiálně se omluvil za špatné chování svých obyvatel.

1824 - Vylodění amerických vojáků na Kubě, která byla tehdy španělskou kolonií.

1831 - Povstání otroků ve Virginii pod vedením kněze Nata Turnera. 80 otroků zabilo své otrokáře a členy jejich rodin (60 osob), poté bylo povstání potlačeno. Kromě toho otrokáři se rozhodli o „preventivním úderu“, aby se zabránilo dalšímu povstání a zabili stovky nevinných otroků v okolních regionech.

1833 - Invaze do Argentiny, kde v té době došlo k povstání.

1835 - Mexico. USA, které se snažily zmocnit se území Mexika, využily nestabilní politickou situaci. Po spuštění kolonizace Texasu z počátku 20. let, zinscenovaly v roce 1835 povstání texaských kolonistů, které brzy vyústilo oddělením Texasu od Mexika a vyhlášením „nezávislosti“.

1835 - Invaze do Peru, kde v té době probíhaly silné nepokoje.

1836 - Další invaze do Peru.

1840 - Invaze Američanů na Fidži, bylo zničeno několik vesnic.

1841 - Po atentátu na Američana na ostrově Drummond (tehdy se nazýval Upolu), tam Američané zničili mnoho vesnic.

1842 - Jedinečný případ. Nějaký T. Jones si usmyslil, že Amerika je ve válce s Mexikem, a napadl se svými vojáky poloostrov Monterey v Kalifornii. Po zjištění, že válka ve skutečnosti neprobíhá, se stáhl.

1843 - Americká invaze do Číny.

1844 - Další invaze Číny, potlačení anti-imperialistického povstání.

1846 - Mexičané byli uraženi kvůli ztrátě Texasu, jehož obyvatelé se rozhodli připojit se ke Spojeným státům v roce 1845. Hraniční spory a finanční neshody zvýšily napětí. Mnoho Američanů věřilo, že pro USA je „předurčeno“ natáhnout se přes celý kontinent od Atlantiku až k Tichému oceánu. Vzhledem k tomu, že Mexiko nechtělo prodat území, někteří američtí představitelé ho chtěli dobýt. Prezident USA James K. Polk poslal vojáky do Texasu na jaře roku 1846. V příštích dvou letech boje probíhaly v Mexiku, Texasu, Kalifornii a Novém Mexiku. Americké ozbrojené síly byly lépe vyškoleny, měly více nových zbraní a účinnější vedení, a tak bylo Mexiko poraženo. Na počátku roku 1847 byla Kalifornie pod kontrolou Spojených států. V září padlo Mexico City pod útoky americké armády. 2. února 1848 Spojené státy a Mexiko podepsali mírovou dohodu. V této smlouvě se Mexiko dohodlo s USA na prodeji území o rozloze 500 000 čtverečních mil za 15 milionů dolarů.

1846 - Agrese proti Nové Granadě (Kolumbie).

1849 - Americké námořnictvo se vyskytovalo poblíž Smyrny, aby přinutilo rakouskou vládu propustit zatčeného Američana.

1849 - Ostřelování Indočíny.

1851 - Americká vojska se vylodila na ostrově Johanna, aby potrestala místní vládu za zatčení kapitána americké lodi.

1852 - Americká invaze do Argentiny během lidových nepokojů.

1852 - Japonsko. Ansejské dohody - nerovné smlouvy uzavřené v 1854-1858 USA a dalšími mocnostmi s Japonskem v době Ansei [celý oficiální název panování (1854-1860) císaře Komei]. Tyto dohody ukončily více než dvě století japonské izolace od vnějšího světa. V roce 1852 poslala americká vláda do Japonska eskadru M. Perry, který pomocí vyhrůžek uzavřel 31. března 1854 v Kanagawa první americko-japonskou smlouvu, která otevřela americkým lodím přístavy Shimoda a Hakodate bez nároku na obchodování. 14. října 1854 byla Japonskem podepsána podobná dohoda s Anglií a 7. února 1855 s Ruskem. Americký generální konzul T. Harris, který přijel do Japonska v roce 1856 pomocí hrozeb a vydírání učinil uzavření nové, lukrativní smlouvy pro USA 17. června 1857, a o rok později 29. července 1858 nové otrocké obchodní dohody pro Japonsko. Podle modelu americko-japonské obchodní dohody byla v roce 1858 podepsána smlouva s Ruskem (19. srpna 1858), Velkou Británii (26. srpna 1858) a Francií (9. října 1858). Ansejské dohody umožnily volný obchod zahraničních obchodníků s Japonskem a začlenily ho do sféry světového obchodu, neboť umožnily cizincům právo exteritoriality a konzulární jurisdikce, zbavily Japonsko celní samostatnosti a uložily nízká dovozní cla.

1853 - 1856 - Anglo-americká invaze do Číny, kde si pomocí ozbrojených konfliktů vybojovaly výhodné obchodní podmínky.

1853 - Invaze do Argentiny a Nikaragui během občanských nepokojů.

1853 - Americká vojenská loď připlouvá do Japonska, aby ho donutila otevřít své přístavy pro mezinárodní obchod.

1854 - Američané zničili nikaragujské město San Juan del Norte (Greytown), tím pomstily urážku Američana.

1854 - Spojené státy se pokusily dobýt Havajské ostrovy. Dobytí Tygřího ostrova v panamské šíji.

1855 -  Četa Američanů pod vedením Williama Walkera napadla Nikaraguu. Ten se s podporou své vlády prohlásil v roce 1856 prezidentem Nikaragui. Americký dobrodruh se snažil připojit Střední Ameriku ke Spojeným státům a proměnit ji v otrockou základnu pro americké plantážníky. Nicméně, Spojené armády Guatemaly, Salvadoru a Hondurasu vyhnaly Walkera z Nikaragui. Později byl zajat a popraven v Hondurasu.

1855 - Invaze Američanů na Fidži a Uruguay.

1856 - Invaze do Panamy. Vzhledem k enormní roli panamské šíje, Spojené království a Spojené státy bojovaly o její ovládnutí, nebo alespoň o kontrolu. Británie, která vlastnila řadu ostrovů v Karibiku, stejně jako část Pobřeží moskytů, se snažila udržet si svůj vliv ve Střední Americe. Spojené státy v roce 1846 prosadily u nové Granady smlouvu o přátelství, obchodu a plavbách po moří, ve které se zavázaly zaručit suverenitu nové Granady nad panamskou šíjí a zároveň získaly rovná práva na použití jakékoliv trasy přes šíji a koncesi na vybudování železnice přes ni. Železnice, jejíž výstavba byla dokončena v roce 1855, přinesla posílení amerického vlivu v panamské šíji. Pomocí smlouvy z roku 1846, Spojené státy systematicky zasahovaly do vnitřních záležitostí nové Granady a opakovaně se uchylovaly k přímé vojenské intervenci (1856, 1860 atd.). Smlouvy mezi Spojenými státy a Velkou Británií - Clayton-Bulwerská smlouva (1850) a Smlouva Haye-Paunsfota (1901) ještě více posílily pozici USA v Nové Granadě.

1857 - Dvě invaze do Nikaragui.

1858 - Intervence na Fidži, kde byla provedena represivní operace za zabití dvou Američanů.

1858 - Invaze na Uruguay.

1859 - Útok na japonský Fort Taku.

1859 - Invaze do Angoly během občanských nepokojů.

1860 - Invaze do Panamy.

1861 - 1865 - Občanská válka. Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Tennessee a Severní Karolína se odtrhly od zbytku státu a prohlásily se za nezávislé státy. Sever zaútočí jakoby kvůli osvobození otroků. Ve skutečnosti šlo jako vždy o peníze - v podstatě se pohádaly kvůli podmínkám obchodování s Anglií. Navíc se našly síly, které zabránily rozpadu země do několika malých, ale velmi separatistických kolonií.

1862 - Vyhnání všech židů z Tennessee s konfiskací majetku.

1863 - Trestná výprava na Shimonoseki (Japonsko), kde byla „uražena americká vlajka“.

1864 - Vojenská expedice do Japonska pro dosáhnutí výhodných obchodních podmínek.

1865 - Paraguay. Uruguay s neomezenou vojenskou pomocí Spojených států, Británie, Francie, atd. napadla Paraguay a zničila 85 % obyvatel této tehdy bohaté země. Od té doby se Paraguay nikdy nevzpamatovala. Monstrózní masakr byl otevřeně hrazen mezinárodním bankovním domem Rothschildů, který je úzce spojen se slavnou britskou bankou „Baring Brothers“ a dalšími finančními institucemi, kde tradičně vedoucí roli hráli Rothschildové. Zvláštní cynismus genocidě dodává to, že se konala pod heslem osvobození paraguayského lidu z područí diktatury a obnovení demokracie v zemi. Po ztrátě poloviny území a vykrvácení se stát stal ubohou anglo-americkou polokolonií, kde je dnes jedna z nejnižších životních úrovní, kvetoucí drogová mafie, obrovský vnější dluh, policejní teror a korupce úředníků. Rolníkům vzali půdu a dali ji skupině statkářů, kteří se objevili pod záštitou okupantů. Následně vytvořili stranu „Colorado“, která do dneška vládne zemi v zájmech dolaru a strýčka Sama.

1865 - Zavedení vojsk do Panamy v průběhu státního převratu.

1866 - Nevyprovokovaný útok na Mexiko.

1866 - Trestná výprava do Číny kvůli útoku na amerického konzula.

1867 - Trestná výprava do Číny za vraždu několika amerických námořníků.

1867 - Útok na ostrovy Midway.

1868 - Vícenásobná invaze do Japonska během japonské občanské války.

1868 - Invaze do Uruguaye a Kolumbie.

1874 - Invaze do Číny a na Havaj.

1876 ??- Invaze do Mexika.

1878 - Útok na ostrovy Samoa.

1882 - Invaze do Egypta.

1888 - Útok na Koreu.

1889 - Trestná výprava na Havaj.

1890 - Zavedení vojsk na Haiti.

1890 - Argentina. Zavedení vojsk pro ochranu zájmů Buenos Aires.

1891 - Chile. Střety amerických vojsk s povstalci.

1891 - Haiti. Potlačení vzpoury černých dělníků na ostrově Navassa, který podle amerických údajů patřil pod USA.

1893 - Zavedení vojsk na Havaji, invaze do Číny.

1894 - Nikaragua. V průběhu měsíce vojska okupují Bluefields.

1894 - 1896 - Invaze do Koreje.

1894 - 1895 - Čína. Američtí vojáci se podílejí na sino-japonské válce.

1895 - Panama. Američtí vojáci napadnou kolumbijskou provincii.

1896 - Nikaragua. Američtí vojáci napadli Corinto.

1898 - Španělsko-americká válka. Američtí vojáci vybojují Filipíny u Španělska, 600 000 Filipínců je zabito. Americký prezident William McKinley prohlásil, že mu Bůh přikázal, aby dobyl Filipínské ostrovy, konvertoval jejich obyvatele ke křesťanství a přivedl je do civilizace. McKinley řekl, že mluvil s Bohem, když se o půlnoci procházel po jedné z chodeb Bílého domu. Zajímavý důvod použitý Amerikou pro vyvolání této války: 15. února 1898 došlo k výbuchu na bitevní lodi „Maine“, ta se potopila a bylo zabito 266 členů posádky. Americká vláda okamžitě obviní Španělsko. Po 100 letech byla loď zvednuta ze dna, a bylo zjištěno, že loď byla vyhozena do povětří zevnitř. Je možné, že se Amerika rozhodla, že nebude čekat na příležitost k útoku na Španělsko a rozhodla se věci urychlit tím, že obětuje několik set životů. Kubu vybojují u Španělska a doteď je tam americká vojenská základna. Ta stejná, kde se nachází nechvalně známa mučírna pro všechny proslulé teroristy Guantánamo. 22. 6. 1898 - Během španělsko-americké války se na Kubě vylodili američtí vojáci, kteří měli podporu kubánských partyzánů, kteří vedli boj proti španělským kolonizátorům už od roku 1895. V prosinci roku 1898 americké síly začaly „pacifikační“ operaci proti kubánským povstalcům, kteří nechtěli složit zbraně. 20. května 1901 bylo ukončeno americké vojenské velení na Kubě. Nicméně američtí vojáci zůstanou na ostrově. Je schválena nová ústava pro Kubu, podle které Spojené státy mají zvláštní práva v této zemi. Ve skutečnosti byl nad Kubou stanoven americký protektorát. S pomocí majetných tříd je kapitál ze Spojených států aktivně vštěpován do kubánské ekonomiky. V prosinci roku 1901 se konaly první prezidentské volby, ve kterých se prezidentem stal T. Estrada Palma spojený s vládnoucími kruhy v USA. 20. května 1902 byl oficiálně vyhlášen vznik kubánské republiky a v Havaně byla vyzdvižena národní vlajka (místo americké vlajky), začala evakuace amerických vojáků. Amerika si vyhradila právo zasahovat do vnitřních záležitostí Kuby.

1898 - Portoriko a Guam byly vybojovány u Španělska.

1898 - Americké síly napadnou přístav San Juan del Sur v Nikaragui.

1898 - Havaj. Obsazení ostrova americkými vojáky.

1899 - 1901 - Americko-filipínská válka

1899 - Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Bluefields.

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Ja beru cuckare za dustojne poskoky nasich krajanu.

Celou tu organizaci si zalozili panove co tu pro nemce pracovali diskretne, ale neunavne 40 let. Soudruh vrchni zradce si tam hned po revoluci jel pro rozkazy. Ruml, Muller, Lang, Devaty, ti udali ton.

Taky soudruzka Bradacova z bakalova Aspenu, vyskolena v USA, moc neuklidnuje.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Krysař Minář
25. 06. 2019 - EB

"Krysaři poblouzňující děti po celá desetiletí jsou dospělí, kteří každou novou generaci zastiňují před realitou fungování světa. Dospělí ovládají školy, média a pracovní místa, a neustále předkládají krátkodobé pohledy, které neberu v potaz základní zákony přírody.
To se projevuje erozí všech pilířů společnosti, nejnaléhavěji v podobě dluhů, které nemohou být nikdy splaceny, a válek, které nemohou být nikdy vyhrány.

Donald Trump, jako prvotřídní příklad tohoto, kritizoval ve svém nedávném předvolebním projevu nekonečné války a pak téměř začal další s Íránem.

V internetové éře se Krysaři stále více vyjevují jako mladí lidé, kteří pobluzují dospělé, i když sami nerozumí fungování světa natolik, aby mohli pochopit, že jejich zjednodušená řešení klimatické změny, nerovnosti a vládnutí jsou tím posledním krokem přes útes.

Krysař Mikuláš Minář toto symbolizuje, když říká, že jedinou možností, jak udržet masy pospolu, je vyvarování se konkrétních názorů."
***************
Hustý - ve všech smyslech tohoto slova. Best umí.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

kdy Roggeveen objevil Velikonoční ostrov. Z Ameriky mě upoutala jen kniha Moje srdce pochovajte pri Wounded Knee. Jinak celý život na USA seru a nikdy jsem toho nelitoval.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Vlk napsal komentář na kose o sestřelu amerického dronu Íránem, kde říká, že v Hormuzském průlivu žádný mezinárodní vzdušný prostor není a veškerý prostor je rozdělen mezi Írán a Omán.
Asi by zasloužilo jeho omyl opravit. V roce 1958 byla ratifikována Úmluva o pobřežních vodách a pásmu souvislém a v roce 1982 Úmluva OSN o mořském právu. Šířka pobřežního moře je 12 námořních mil od čáry odlivu (22,224 km) a stát v těchto hranicích ovládá vzdušný prostor, mořské dno, podzemí a samotný povrch. Lodě mohou v tomto pásu pokojně proplouvat, ale podléhají jurisdikci daného státu. Pak je přilehlá zóna od 12 do 24 námořních mil (44,448 km) od čáry odlivu. Přilehlá zóna je považována za volné moře a na rozdíl od pobřežního moře se na ni nevztahuje svrchovanost pobřežního státu; přísluší mu však právo vykonávat kontrolu cizích lodí směřující k zabránění porušování právních předpisů platných na jeho území a v pobřežním moři (například celních, přistěhovaleckých a podobně). Další je výlučná ekonomická zóna, která hraničí až ke 200 námořních mil (370,4 km), kontinentální šelf a nakonec volné moře.
Při pohledu na mapu se mohl vlk snadno dopustit omylu, protože mezinárodní vzdušný prostor je v přilehlé zóně a není příliš široký. Je to vlastně úzký proužek určený pobřežím Ománu, který asi dal USA povolení si v jeho vzdušném prostoru létat. A občas dron letěl v mezinárodním vzdušném prostoru, občas už v prostoru Íránu a sledoval reakce íránské PVO. Asi nikdo nebude schopen nikdy přesně zjistit, v kterém vzdušném prostoru se dron v okamžiku sestřelu zrovna nacházel, zda v ománském, mezinárodním, íránském. Všichni si mohou o tom povídat, co chtějí a nedokážeme rozlišit, co je pravda. Ale raketa prý na dron přiletěla od západu, takže musela proletět ománským vzdušným prostorem, aniž by někdo protestoval. Asi všichni vědí, proč drží ústa.

Zatím bez slepic

Vlk si většinu věcí dobře ověřuje. Má naprostou pravdu, Hormuzský průliv nemá žádné mezinárodní vody, ani mezinárodní vzdušný prostor. Lodě třetích států jimi mohou proplouvat jen za podmínek Úmluvy Spojených národů o mořském právu (United Nation Convention on the Law of the Sea). Spojené státy ovšem žádné mezinárodní právo nerespektují a plují si (a létají) Hormuzským průlivem dle libosti a spoléhají na to, že se nikdo nebude bránit. Bohužel, Evropská unie se chová jako spoluviník likvidace mezinárodního práva, a mlčí (kdo mlčí, souhlasí).
Pochybuji, že by raketa letěla od západu. To by musela být vypouštěna z některého z Íránských ostrovů a to považuji za krajně nepravděpodobné. Samozřejmě, že letěla na kolizním kurzu, ale patrně byla vypuštěna z pevniny. Otázkou je, co považujete za "západ", jestli severozápad, tak budiž.
Podle všeho dron letěl nad Íránskými ostrovy a dokonce i nad pevninou.
Z pohledu mezinárodního práva ovšem mohl Írán, na základě práva na sebeobranu, sestřelit dron prakticky kdekoliv. Podle stejné logiky, jako když Izrael bombardoval jaderný reaktor Osirak, nebo když Američané ostřelují z dronů vesničany v Somálsku, Pákistánu apod.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Za čí zájmy by bojovali američní vojáci? Za drogy a vlast?
Za čí zájmy by bojovali Íránci? Stejně jako další napadené státy, za holé přežití. Američani by na zem nemohli, roztrhali by je.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

I got too much interesting stuff on your blog. I guess I am not the only one having all the enjoyment here! Keep up the good work
<a href="https://shell-shockers.online">shell shockers unblocked</a>

Zatím bez slepic