Sledujete situaci v Sýrii? Já ano, protože se vyplatí sledovat ty nejtemnější a nejsvinštější události, které se odehrávají. Dvojnásobně stojí za to, je sledovat, protože je v nich zaháčkovaný i náš prezident. A tak se dívám, jak jeho kamarád, hrdlořez Šara, dobývá Kobání, vraždí Kurdy ve velkém, pobírá kurdské ženy jako otrokyně a propouští vězněné bojovníky Islámského státu tak vehementně, že sami Američané se snaží zbylé vězně přesunout do Iráku a na hranicích se shromažďuje irácká armáda.

Geopolitika, vole!

Můj oblíbený politický komentátor, Pavel Šik, se ve svých fejsbůkových příspěvcích v posledních dnech zamýšlí, jestli Trumpovi náhodou neruplo v bedně. Chová se zhrzeně kvůli Nobelově ceně míru, uvaluje cla na evropské země, kterým se nelíbí, že si chce vzít Grónsko, ohlašuje pomoc íránským demonstrantům a pak je nechá režimem zmasakrovat, zveřejní Macronovu soukromou zprávu, kterou mu Emánek poslal, přebere Machadové její Nobelovku… vynechal jsem něco?

Ve stejné době, kdy probíhala schůze poslanecké sněmovny s hlasováním o důvěře, dojel náš prezidentčík na Ukrajinu. Na vojenském hřbitově zkontroloval výsledky muniční iniciativy, potkal se prý i se Zelenským… a na rtech měl krvavé opary… Pamatujete, jak jsme ho v předvolební kampani zobrazili s upířími zuby a krvavou hubou? Tak už se to začíná vyplňovat. Není divu. Mít podíl na smrti tolika mladých kluků, to se do člověka zapíše. Napořád.

Noc ze středy na čtvrtek byla ve znamení vzájemného ujišťování. Saúdská Arábie ujišťovala Írán, že z jejího vzdušného prostoru nikdo útočit nebude. Stejně tak Izrael ujišťoval, že žádný útok na Írán nezahájí a Íránci prý také ujistili svého „malého Satana,“ že nezaútočí jako první. Do toho přišel Donald Trump s překvapivou informací, že v Íránu krveprolití skončilo, popravy nebudou a tak není důvod zaútočit. Rázem také na sociálních sítích ubylo „zaručených zpráv“ o násilí režimu proti pokojným demonstrantům přibylo zpráv o násilí proti pokojným vojákům, kteří hlídkovali v ulicích.

Po včerejším kritickém článku začneme dneska na optimističtější notu, byť konec textu asi moc veselý nebude. Vězte, přátelé, že fejsbůk po šesti dnech zkoumání mého profilu zjistil, že žádná pravidla neporušuju a z toho mála, co jsem se dozvěděl, usuzuji, že mě tentokrát pravda a láska udávala za to, že přes profil prodávám drogy. Takže mám najednou profily dva a pro jistotu budu oba provozovat, bo mi META nezapomněla připsat, že můj profil je v ohrožení. To víte, sice žádné porušení pravidel neobjevili, ale stín podezření zůstal…

Tak se nám Donald Trump v posledních dnech vybarvuje. Nejprve nadějný mírotvůrce, ukončovatel válek… snižovatel vojenských rozpočtů… America first, ale v tom smyslu, že vrátí domů pracovní místa, stáhne ze světa svá vojska, zbaví se příživníků a ukončí americký koncept měkké síly skrze USAID a Člověky v tísni… A ejhle, ono to najednou tak trochu vypadá, že měkkou sílu prostě nahradí ta hrubá…

Spojené státy vytáhly z postele venezuelského prezidenta, při speciální vojenské operaci nebyl ztracen ani jeden Američan, „jen“ třicet Kubánců, venezuelská armáda, která má jednu z nejsilnějších protivzdušných obran v regionu, nezasáhla, venezuelští spojenci kromě krotkých protestů rovněž nezasáhli (údajně ochranka složená z Wagnerovců jak na potvoru o den dřív skončila) a tamní viceprezidentka už mluví o vzájemně výhodné spolupráci se Spojenými státy… Na člověka to dělá dojem, že problémem byl vlastně jen Maduro osobně.

Ve Venezuele vládl diktátorský komouš a to byl jediný důvod jejích problémů. Teď byl tento komouš přepaden, vyvezen ze země, postaven před soud a odteď už bude všechno v pořádku, protože venezuelští emigranti v USA slaví… Obávám se, že takhle snadné to nebude, ale je to typicky americké. Problém Iráku i Afghanistánu také byl přece jen v tom, že tam nejsou svobodné volby. Jakmile je zavedeme, nastane demokracie a svobodně vyhraje… Muktada Sadr. Pamatuju si jedny svobodné volby v Gaze – vyhrál to svobodně, demokraticky a suverénně Hamás.