Dvakrát o komunistech a jednou o Monsportovi

Autor
Štítky

Díky tomu, že jsem se odstěhoval z malebné uhelné Sokolovské pánve doprostřed zemědělské jižní Moravy, mohu porovnávat rozdíly. Je velmi zajímavé zjišťovat, jaké okolnosti měly vliv na dnešní mladou i starší generaci, jaké prožívali životní zvraty, jaké zážitky a zkušenosti měly vliv na jejich směřování a vůbec, čím lidé žili a žijí. O jedné zkušenosti bych se s vámi chtěl dneska podělit. 

Velmi brzy jsem v novém působišti zjistil, že značnou část konzervativní vesnice dodnes ovlivňuje někdejší kolektivizace zemědělství. A to žiju v obci, kde ke kolektivizaci došlo výjimečně poklidnou cestou bez velkých excesů. Typickým příkladem je náš dědeček, který dobrovolně vstoupil jako střední rolník do družstva, ale po čase byl vyloučen a do konce svého života pak už nebyl tím sedlákem, ale jen krmičem v prasečáku. Nicméně příliš si nestěžoval, komunisti mu dělali problémy, že do důchodu postavil jen dva domy a třetí kompletně přestavěl. 

Běžný kolorit hospodských povídaček dodnes určují historky o tom, jak komunisti lustrovali místní křesťany, jak je tu a tam zastavili policajti a lustrovali je tak dlouho, že už nestihli boholužby. Hodně jsem si toho vyslechl o kádrových profilech a posudcích, které leckomu neumožnily studium či jinou kariéru, o zkouškách z marxismu-leninismu na vysoké škole a povinném cvičení na spartakiádách. A doma jsou ti bývalí sedláci, což byli ve třicátých letech rodinní diktátoři, kteří doslova rozhodovali o životě a smrti lecjaké děvečky nebo čeledína. Zkrátka komunisti jsou na vesnici v těch "lepších" rodinách pořád hrozné fuj a volili je a volí je dodnes ti potomci pacholků a místního póvlu. 

Přitom v Sokolově tohle vůbec nebylo. Můj táta byl kurátorem místního evangelického sboru a všude na úřadech mu bez problémů vycházeli vstříc. Místní MNV se sám nabídl, že sboru zajistí lepší a důstojnější prostory pro bohoslužby. Okresní tajemníci bez problémů schvalovali výstavbu, faráři dostávali státní souhlas, kádrové profily se psaly podle toho, co tam žadatel potřeboval mít, zkrátka komunistický funkcionář fungoval úplně normálně a pokud se přece jenom našel nějaký kádrující blbec, byl velmi rychle vykázán do patřičných mezí. Vlastně problémy byly jen s učitelkami. To byly komunistické blbky první kategorie a nedalo se jich tak snadno zbavit. Ale jinak žádný velký problém.

Ve Vidlákově se hned po plyšáku vyměnila garnitura na radnici a komunistický starosta se znovu usadil v křesle od roku 1998, protože Vidlákovu hrozila po hospodaření všech křesťansko-demokratických  zastupitelů nucená správa. A sedí na křesle dodnes.

V mém původním bydlišti byl naopak starostou ten stejný člověk, co tam byl i před revolucí a skončil až v roce 98, kdy zemřel. Od té doby to tam vzali mladí a ještě žádný starosta se neudržel celé volební období.  

Udělal jsem si teorii, proč to tak je. Proč v západních Čechách byli komunisti vlastně úplně normální a proč ve Vidlákově ne? Proč ve Vidlákově skutečně dělali lidem problémy a proč v Sokolově fungovalo všechno normálně? Řekl bych, že v Sokolově bylo zapotřebí dosadit člověka, který v první řadě rozuměl rubání uhlí a nákladní dopravě tohoto uhlí po železnici. Musel to být zdatný organizátor, báňský inženýr se spoustou zkušeností z reálného provozu fakt brutálně velkých podniků. Přišel do vylidněného pohraničí, musel umět udělat pořádek, domluvit se s lidmi ze všech koutů republiky i světa a hlavně musel za všech okolností splnit plán, aby byla elektrika a aby jelo hospodářství. Až za těmito všemi vlastnostmi to musel být komunista. Takový člověk si pak na sebe nabalil další poměrně zdatné lidi, všichni dohromady pak každé ráno koukali hlavně na plán těžby a pak teprve na obrázek Husáka a celkem pragmaticky chtěli mít motivované lidi a klid na práci. Museli být schopni si připustit chybu a pracovat na jejím napravení. Výstřelky různých blbečků tak velmi rychle tlumili. 

Do Vidlákova musel přijít v první řadě lidský hajzl. Musel to být někdo, kdo se nesesype, až mu budou u stolu brečet kulacké dětičky, kterým zajistil službu o Pétépáků. Musel být dost otrlý, aby ho nerozházel pláč ženských, kterým odvedli krávu do družstva a musel vydržet i mužské slzy, když podepisoval výnosy o vyvlastnění půdy. Zároveň musel být tak trochu špión a mít svoje donašeče a informátory. Musel mít přehled, kde se co šustne a případné rebelie utínat hned v zárodku a postupovat tvrdě a nemilosrdně. Takový člověk si k sobě vzal podobně smýšlející lidi, kteří se pak spolu vypořádali se starým přežitým řádem. Parta psychopatů nepřipouštějících si ani vinu, ani stud. 

Následky obou přístupů jsou dodnes viditelné.

Na Vysočině, kde mám příbuzné, tam to bylo zase jinak. Tam nebyli bohatí sedláci, tam nebyly roviny a černozem. Tam se žilo těžko a JZD byl spíš pokrok. Tam se kolektivizovalo mnohem snáze. Tam nebylo třeba likvidovat velkého sedláka s obrovskou autoritou a vlivem na velké množství pracovních sil. Nikdo takový tam nebyl a traktorem se kamenité políčko oralo líp než vlastním koněm. 

Dnes máme skoro třicet let po revoluci a tohle všechno se stalo kolem roku 1950.  Ještě dneska to dobíhá. Naše činy mají skoro staletý dosah i když to tak nevypadá.

Když se dívám na kauzu H-systému a konkurzního správce Monsporta, tak si říkám, že ti lidští hajzlíci budou mít v každém režimu své místo. Vždycky bude zapotřebí postupovat dostatečně tvrdě a nelidsky, být obrněný proti slzám těch lidí, co znovu přicházejí o domy. Normální člověk by se sesypal, řekl by, že každý čin tu udělá jen další větší nespravedlnost, nechal by se takové práce zprostit nebo  by ji odmítl soudit. Přesto jsou tací, kteří v této hnusné Smetkově žumpě plavou rádi. 

Novodobí Urválci jsou dostatečně drsní, aby je nic neobměkčilo. A máme je přesně tam, kde byli vždycky - v justici a státní správě. Jsou žádaní a potřební. Podobně špinavé práce se najde víc. Samozřejmě vždy přesně podle zákona a podle rozkazu. Přitom jde o celkem malý problém. Nějaká stovka milionů. Na vepřín v Letech se peníze našly. Na odškodnění Laudera a jeho investice do televize Nova se peníze našly. Na sanaci bank se peníze také našly. I tohle má samozřejmě řešení a ne příliš drahé. Dovedu si představit, že kdybyste šli za těmi ostatními napálenými klienty, kteří teď díky této lidské tragédii dostanou o pár tisícovek odškodného víc, tak by se toho po těch letech už vzdali. Ostatně vy byste chtěli takhle špinavé odškodné? Chtěli byste mít peníze o kterých víte, jak byly získány? 

Ovšem nejlevnější řešení je Monsport. Ten je dostatečný kádr na to, aby tu špinavou práci udělal. Uměl to už před revolucí, umí to i dnes. Jestlipak si někdy večer řekne alespoň pro sebe, že je vlastně ve stejné skupině s Gottwaldem, Stalinem nebo Polednovou? Že patří mezi stejné šmejdy, kteří prodávají předražené hrnce a pak rajtují na podpisu provedeném v tísni za nerovných podmínek?  Jeho náhled na spravedlnost je zvrácený i kdyby to bylo desetkrát podle zákona.  

Nevím, co by měli klienti H-systému udělat. Nevím, jestli se něco udělat dá. Ale vím, že víra ve slušný stát dostala zase pěkně na frak. A o české justici mám stejné mínění jako Ježíš Kristus - Když tě dá bratr k soudu, hleď se s ním dohodnout ještě po cestě, jinak tě soudce odsoudí a uvrhne do želez. 

 

Komentáře

Trvalý odkaz

ubrekávajících ublíženečcích, mám velice silný pocit, že nejméně polovina z nich jsou smetáci, kteří si hojí a léčí své komplexy na jakýchsi domnělých křivdách, které se jim údajně staly jen a pouze kvůlivá komunistům, a nic na světě jimi nepohne, aby se podívali pravdě do očí, že byli tenkrát lumpové, netáhla, problémoví zmetci.
Dovolím si drze tvrdit, že v podstatě neznám skoro nikoho, komu komunisti OPRAVDU BEZDŮVODNĚ nějak ublížili, tím méně s fatálními následky pro něj a jeho rodinu.
Zato znám spoustu vykuků, kteří se prostě s tehdejším "novým" režimem nějak ne a ne vejít do futer. Tu chodili vykrádat chaty a baráky na samotách, tu se jim nechtělo vstávat na šichtu, onde se ožrali, vybílili hospu a cajty hodili i s autem do potoka, a tak dále,a tak podobně.
A velmi zvláštní je, že jaksi v průmyslových aglomeracích bylo takových životem zhrzených jedinců daleko méně, než na dědině.
A ještě více zvláštní je, že ti, co jim komunisti OPRAVDU ublížili, drželi a drží hubu, krok a řadu, a nic o své křivdě do éteru nevypouštějí.
Kecálistů, kteří řvou, že nebýt komančů, mohli být nejmíň profesoři na lékařských fakultách, v horším případě ředitelé jaderných elektráren, znám asi tak deset.
Když jsem se jich zeptal, proč si po převratu IHNED nedodělali školu - tenkrát to ještě bylo zdarma, odměnou mi byla sprška nevybíravých označení mužského rozmnožovacího ústrojí z různého materiálu a různých vlastností i stupně opotřebení, kastrovaných sudokopytníků, jakož i doporučení, abych se ihned odebral do dámského přirození, anebo mezi svěrače o kousek dozadu, a tak dále.
Čímž nechci vůbec tvrdit, že nějaké excesy s údernou dělnickou pěstí nebyly, to jistě ne. Jen mám pořád takový dojem, že se ozývají ti, kteří propásli velmi vhodnou příležitost mlčet.

Považujete odpor vůči kolektivizaci za důvod ubližování ze strany komunistů, nebo nikoli? Pokud ne, pak bych tu měl na ploše 10 x 10 km hned dvě kauzy. Velký sedlák, nechtěl do JZD - mrtev. Taková ta "nehoda", kdy se vám nůž sám zabodne do zad. Třikrát.
Jiná ves, sedlák a starosta - vstup do JZD podpisem s hlavní brokovnice u hlavy. Nikdy se z toho nevzpamatoval, rodina postižená na další generace, protože nesprávný původ a ještě aktivní angažování se v prvorepublikové správě se tam prostě neodpouštělo.
Ono to totiž bude tak, jak píše Vidlák. Velice individuální. Tohle zrovna byl flek země, kde se k moci dostaly bolševické zrůdy. Takovej ten xindl, co si hrál po válce na revoluční gardy a šikanoval, loupil i zabíjel. Jinde to mohlo být třeba mnohem jemnější a kulturnější. Tady ale a konsekvence se táhly i lidmi, co odtud raději utekli do jiných částí ČSR.

Jo, nam jo.

Nasi rodinu znicili. Pribuzny ve vezeni za to, ze neco meli. Petepaci, blazince, alkoholismus, nemoznost zalozit rodinu, emigrace, predcasna umrti.

Sice to v osmdesatejch letech bylo snesitelny a lepsi nez co prislo potom, ale sracka to byla. A studovat ve ctyriceti a padesati uz nejde, jste v zivote jinde.

Po revoluci se omluviot nikdo neprisel a nikdo se netresetal, protoze nejsou jako oni.... protoze jsou oni, tak nebudou trestat sami sebe.

Trvalý odkaz

Vidláku, tohle je zajímavé téma obecně, ale když to zjednoduším na dřeň, tak na to sokolovsko po válce přišli především dosídlenci (někteří na umístěnku), kteří se vyznačovali nízkým průměrným věkem, nízkou mírou náboženského přesvědčení a vysokou mírou víry v Marxe, Lenina aa soudruha Gottwalda. Ano, bylo třeba makat, ale kdo přišel, ten většinou něco získal. Ta jižní Morava byl vlastně pravý opak - katolická církev, rodáctví, majetky... To se pro změnu navzájem posilovalo a tak to bylo nutné rozbít. Jednotlivé výjimky potvrzují obecné trendy. A dodnes má tahle situace dopad na téměř všechny myslitelné demografické ukazatele, kdy republika mění barvu ve směru severozápad-jihovýchod.

mám osobní zkušenosti (jak staré, tak i až příliš čerstvé), že jeden druhého by nejraději, jak se říká, utopil na lžičce vody.
Pochopitelně kávové, páč voda je dnes drahá.
A jedno, jestli soused, brácha, ujec, kmotra (mám radši slovenskou "krstnú mamu") - vsjo ravnó. Pro jakkoli minimální prospěch jsou ochotni udělat cokoli. Jeden jako druhý. Zášť živená desítkami a stovkami let sousedství je nekonečná. Člověku se chce blít, už jen když slyší jméno dědiny.
Jak říkáme my sprosťáci, kdyby mohl, ukrade druhému hovno od prdele.
Tož tak já s tím rodáctvím.
Btw. víc se mi líbí srbský ekvivalent "zemljak".

A abych to tady posral ještě víc, přihodím sem názvy dvou filmů:
Všichni dobří rodáci
Je třeba zabít Sekala.

Tak "rodák" je definovaný právě tím, že se rodí, žije a umírá na jednom místě. Tedy právě s těmi důsledky, o nichž hovoříte. Tady vážně nejsme ve sporu. Původně jsem si chtěl Sekalem pomoct také, ale pak jsem to vzdal kvůli nejistotě, zda to není kýč. Já osobně mám životní zkušenost především s těmi dosídlenými Sudetami, Vidlákův rodný kraj, ovšem nikoliv ta nejprůmyslovější část Sokolovska. Kolega si ze mě dělá srandu, že lidi zpoza "hranic" Sudet jsou jednoduše poznat. Je to i v mluvě - nejneutrálnější nejobecnější možná čeština (intonačně, slovní zásobou) - prostě takový minitavící kotel Čechů uvnitř Čech... Stejně jako je rozdíl na obcích, když přejedete "čáru". Po letech strávených na "oné čáře" mu dávám víceméně za pravdu (sám jsem původně ovšem ze středního krušnohoří). Každopádně ten severozápad je dnes typický - nejmladší, nejméně vzdělanou a nejméně věřící populací, s nejvyšším počtem potratů, zločinů, nejméně usedlou (tedy nejméně těch rodáků), s největším počtem dětí mimo manželství (narozených i v důsledku rozvodů), tedy i svobodných matek... etc etc.

opatrný. Totéž je možno prohlásit i o Ostravsku. Pochopitelně kromě dialektu, krátké zobáky jsou tu pořád, ale ostravsky už neumí snad nikdo.

I s tou definicí rodáctví. Já chápu pojem "rodák" jako něco velmi podobného, co provozují evropští připrchlíci. Tedy příslušnost k jednomu rodu, kmeni.
Docela dost to fungovalo na vojně, i když zdaleka ne stoprocentně. Kdo našel v kasárnách někoho ze své vsi nebo kraje, měl se jednoduše o něco lépe. A čím dále to bylo od jeho trvalého bydliště, tím byly ony drobné výhody větší.
Zajímavé ovšem bylo, že tento vztah fungoval mnohem méně, pokud byli dotyční z větších měst.

Jasně, rozumím - chápete to jako člověk narozený na určitém místě (rodák odněkud). Koukám teď, jak to chápou statistici - člověk, který se narodil V MÍSTĚ TRVALÉHO BYDLIŠTĚ, což by dnes v době továrních porodnic v podstatě zrušilo rodáky z menších vsí. Ve výkladu kesčítání lidí z r.2011 pak stojí: "lidé, které žijí v obci, kde se i narodili". Setkal jsem se i s výkladem "lidé, které žijí v obci, kde žila v době narození jejich matka" (a tam ta vesnice i spadá).

Ano, lidé "ze stejného místa" se mají tendenci sdružovat, protože jsou "našinci".

Ad. - nejneutrálnější nejobecnější možná čeština (intonačně, slovní zásobou) - prostě takový minitavící kotel Čechů uvnitř Čech...

Stando.e neuvedl byste prosím nějaké konkrétní větičky této "češtiny"? Třeba s porovnáním jak by se to řeklo "normálně". Kdyby se vám chtělo sepsat třeba pět šest srovnávacích větiček, byl bych moc rád (a kdyby i víc tak super :-)). Z hlediska rétoriky alespoň pro mne zatím velmi velmi zajímavé "nastínění", kéž by bylo více rozepsáno. Díky.

Pevně doufám, že nejde o nějaký Másselný šleh, protože se snažím odpovědět poctivě a stálo mě to kus života.

V prvé řadě dvě poznámky - nejsem jazykovědec a chybí mi terminologie. Navíc nevím, co myslíte tím "jak by se to řeklo "normálně". Můžu říct, jak by se to řeklo spisovně, to "normálně" je podle mě právě to "obecně";)
V podstatě vzorově to popisuje Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Obecn%C3%A1_%C4%8De%C5%A1tina.

A pomůžu si jí i dál:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_n%C3%A1%C5%99e%C4%8Dn%C3%…
Ano, evidentně hovoříme interdialektem, protože mícháme některé znaky nářešních podskupin, ale jiné zase nikoliv.
a) Hlavní znaky české národní skupiny sedí prakticky všechny. U těch podskupin pak vypíšu, co sedí (někdy mícháme klidně v jedné větě varianty z různých podskupin najednou):
b) Středočeská podskupina:
- změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit)
- ve 3. osobě množného čísla sloves převažují koncovky -ou, -ej, -aj (jsou, modlej, plivaj) - platí ovšem i viz níže
- sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar (opakuje se i dále)
seš jako sponové sloveso
-s jako pomocné sloveso minulého času (jinak já sem, ty seš ale i si, my sme, vy ste, oni, ony, ona sou, tys byl a byls tam)
Ale zbytek pro nás neplatí.

c) Jihozápadočeské nářečí:
- tvary středního rodu jednotného čísla přivlastňovacích přídavných jmen jsou užívány pro všechny ostatní rody a čísla (sestřino židle, bratrovo děti)
- ve slovesných tvarech 3. osoby množného čísla koncovky -ou, -í, -ají (kupujou, tvoří, říkají) - platí ovšem i viz výše (tvořej, říkaj)
Ale zbytek uvedeného pro nás neplatí a určitě nemáme černé jahody (borůvky) ani nožíky (nůžky).

d) Severovýchodočeská podskupina:
- změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit)
- seš jako sponové sloveso, -s jako pomocné sloveso minulého času (viz výše)
- koncovky 3. osoby množného čísla sloves jsou -ou, -ej, -aj (kupujou, prosej, zpívaj)
Zbytek uvedeného pro nás neplatí.

e) Jihovýchodočeská podskupina uvedené se nás netýká, ale určitě máme "malý sejtko" a ne "sítko"

Zbytek berte jen jako "co jsem si všiml ve svém životě"... Vliv němčiny - mám ale pocit, že se generačně vytrácí. Pro nás byly ještě zcela samozřejmé sichrhajsky (spínací špendlíky) a rozfajrovaný kamna a lufťáci (jako dítě jsem se setkával i s tepichem (tebichem) - koberec. Ale neměli jsme kchýbl ani čekuládu (českobudějovicko), ani jsme neříkali nikdy jakpa a copa a nic jsme neříkali babi (ale babičce) jako v Plzni, Novákojc syn nejel do Ledec (Plzeň-sever, u nás jel Novákovo syn do Ledce)), protože to holt tak máme (nejčastěji jsem se s tvarem "halt" setkal u "pravých" Pražáků - to otvírání "huby" na celé kolo a protahování "ahóóój" "jóóó"). S "bulánky" jsem se pak setkal hodně na lounsku, spíše k jihu - samozřejmě polštáře... Vlastně všude jinde jsem našel nějakou místní zvláštnost ("jedeme do Chrudimě") a my jako bychom byli nejzvláštnější tím, že žádnou nemáme, ale od každého trochu.

Mimochodem, dialog "Ty jsi někde od Karlových Varů nebo tak nějak?" "Jak jsi to poznala?" "Nepoužíváš žádné nářečí a podle intonace." jsem zažil na vlastní kůži už někdy v 1993 v Brně, kde mi to řekla holka z uherskohradišťska (a mluvila úplně jinak než místní ;)) a od té doby si toho jak kdo kde mluvím snažím všímat. Samezřejmě že v regionech s největším pohybem lidí dochází právě k tomu míchání do obecné češtiny.

Teď mě napadají ještě třeba "štyři apsolventi s nudlema u nosu čundrovali a hejkali na lesy, dokud měli chleba se sejrem a polívku s nokama co jedli rukama spolu se všema klukama a holkama a nás zase nerozházej ani ruský tanky co stojej vopodál..."

Hlavně to pak ale slyšíte v intonaci. My prostě mluvíme podle hesla "Nasadit na začátku a na konci věty umřít, moc se při tom neunavit a votvírat pusu jen jak je to nutné". Ale zase - člověk prý moc neslyší to, co zná. Zato slyší víc to pro něj netypické. (Moravská nářečí nechávám úplně stranou, to je pro mě zpívání, i když jiné z Brna, jiné z Uherského hradiště, jiné ze Strážnice, jiné z Olomouce. O Slezsku nemluvě. A o šlonzácích a o Karviné už vůbec (když kamarád z Karviné telefonoval rodičům, naprosto jsem netušil, co říká. A když mluvil "česky", tak si dal "ten pivo" a vozil po městě "ten pec", což nás bavilo až do té doby, než jsme zjistili, že jsou to "ta kamna"...) No, takže tak...

Jinak předpokládám, že mi řeknete, že jste taky z regionu a vůbec to nevnímáte a nemám pravdu - no, i to se může stát ;) Já si třeba uvědomil, že přeci jen existují i určité místní zvláštnosti (ale netuším, zda naopak nejsou obecné ;)).

My, kteří jsme žili v Krušných horách (mluvím o části řekněme od Nových Hamrů po Božák) jsme poznali lufťáka (rozumějte Varáka ;)) naprosto bezpečně, protože jezdili "Na Abertami, na Nejdek, na Horní Blatnou". Kdežto mi místní vždycky a jenom "Do Abertam, do Nejdku, do Horní Blatné". Asi to souviselo s tím, že oni jeli NA chatu, kdežto my tak akorát do... ehm...

Stando.e díky moc za rozpis. Másseloviny už mám snad za sebou :-). Na Kydech se měníme asi všichni a mně třeba i Kydání pomohlo se vypsáním mnohem víc zbavit podrážděnosti jež se pak projevuje více jako až útočné bodání.

Vy jste hodně rozepsal (až na poslední odstavec) v podstatě změny syntaxe, což pro mě moc záživný nebylo (pardon za negování vaší snahy), ale extra zajímavá pro mě byla koncovka

"Nasadit na začátku a na konci věty umřít, moc se při tom neunavit a votvírat pusu jen jak je to nutné".

-> to už je popis nějakého vnitřního prožívání a toho kdyby bylo více - sepsáno na různá nářečí - jistě bych si při čtení spokojeně "rochnil" :-).

Jinak já se narodil v Kraslicích a prarodiče jsem měl ve Stříbrný (ves hned vedle), takže z Krušnejch hor mám taky docela dost :-). A je fakt, že když jsem třeba přijel na prázdniny k dědovi (už třeba jako student VŠ), tak to umírání tam bylo značný -> jen takovej uvítací pozdrav třeba s prvníma dvěma sousedama (něco jako: "jak se máte") a už jsem měl dost dlouhej výčet dorakevních diagnóz -> "ale v hajzlu: játra, srdce, žíly, nervy, svaly, mozek, ruka, noha, pinďour ..." - a to nekecali, všechno od doktorů stanovený - a prášky žrali i když jim nefachaly -> ale když se žerou, je to přeci jenom nějaká "zdůležitělá" činnost takže potvrzení "životnosti" :-).

Já se spíše občas snažím všímat toho, co ty změny v syntaxi vyvolávají právě ve vnitřním prožívání. Zde na severním Plzeňksu mám třeba pocit, že různý copa, kdypa, vodkaď (či až mé oblíbené vodkaďpa) vyvolává zpomalování všeho (tedy až na ryze naše místní "Čiž!" jakožto povel čoklovi "Táhni!").
Když jsem byl nějakej čas u kámoše v Zubří, nejvíc mě tam dostávali s jejich "skama ty si" (což by ze spisovné syntaxe logicky možná nejblíž vycházelo "s kým ty si" čili spíše "s kým tady jsi" jakože bych tam měl být ještě s někým, a ono to bylo: "odkud jsi?" -> připadá mi to jako snaha o změnění něčeho jež se ale nepovedla a nikdo už ani neví co se snažilo změnit natož kam se to vlastně změnilo - ale jako že to celé nepovedené změnění [a poškození se] vůbec nevadí :-)).
Kámoš v Praze na VŠ z jižní Moravy (myslím že Zlín) mě zase nejvíc fascinoval koncovkou "jó" - "musijó" (musíš), "učijó" (učíš se) apod. -> což mi připadá jako snaha jak jaxi intelektuálně zakrýt, že je mluvčí debil nebo že pochází z debilova (z místa s vysokou koncentrací debilů) :-).

Jinak bydlím na hranici Sudet, v "Říšské části" a na lajnu kterou vytváří řeka Střela to mám asi kilometr :-). Jsem dost senzitivní jedinec a stačí se vydat za řeku a fakt se dost znatelně změní atmosféra -> na tý český straně mi to připadá že je vše takový veselejší, živější, radostnější, familiárnější ... má se to mnohem líp v podstatě bez námahy -> a přetěžce mi tam "smrdí", že to za to snadné "bohémství" neprojevuje absolutně žádnou úctu.

Úplně jsem nerozuměl co ode mne chcete - a jak jsem říkal, chybí mi teoretické pozadí. Jazyk a jeho vliv na život mne zajímá hodně, dokonce si myslím, že je skoro klíčový pro to, jak vypadá svět, který jím popisujeme. Ale je fakt, že hodně mne zajímá tolik věcí, že se jen máločemu z toho věnuji do hloubky a žiji tak z velké části v dojmologii.

To "skama" jsem si vždycky spíš vykládal, že říkají "Od kam" jen když si sáhli do pytlíku s nápisem 2.pád, tak místo "od koho/čeho" si vytáhli "z koho/čeho". To "kam" je jen vyjádření pohybu vztažené k onomu místu a zároveň mluvčímu. Já jako mluvčí jsem tady - kamkoliv ode mě (tedy kdekoliv jinde než tady kde jsem já) je tedy ve směru "Kam" (Kam jdeš?). Naše "odkud" naproti tomu mluvčího zcela opouští (či mluvčí sám zcela opouští místo), vznese se nad mapu a ptá se na libovolný bod kdesi dole, kde mají všechny vůči němu stejnou neutrální hodnotu a vlastně i ten mluvčí zůstává vůči té mapě NEUTRÁLNÍ. Jednoduše "Odkud?" vyjadřuje oproštění se tazatele od "já tady teď", naproti tomu "Kam" vyjadřuje v tomto kontextu soustavu vztaženou právě k tomu "já a tady". Když nad tím tak přemýšlím, je to "skama" důkazem konkrétního myšlení vůči prostoru, "odkud" myšlení abstraktního... ;) Je zajímavé, že jsem v tom nikdy to "s kým" neviděl ;)

A asi bych ty obyvatele zlínska trochu bránil ohledně intelektu ;) Myslím že na výskyt buranů je to stejné tam i onam. Já si poprvé myslel, že je to tak trochu manýra. Stejně jako ono moravské zpívání - každé trochu jiné. Mě v tomto smyslu napadá jm intonační ocásek na konci věty, kdy znovu ožívají ve věčné naději v zítřek - jsem tady, až umřu, bude tady můj syn... tak jako vyjde znovu slunce ;)(mám-li zůstat u našeho sudetského umírání mizející do nicoty).

Pokud jde o ten vztah jazyka a světa - myslím, že právě fakt, že se v těch severozápadních Sudetech dnes používá plochý (a jak jsme se shodli, neoptimistický - já ovšem vždy říkal "realistický" ;)) interdialekt bez místních a tradičních specifik vede k nižší sebeidentifikaci s místem a lidmi. Jednoduše, krajina kolem nás pro nás nemá stejnou emoční váhu a lidé kolem nás nejsou až tak námi, protože mohou být kýmkoliv. Odtud pak možná ona preventivní "přednasranost"... Vydobýt si radost je tedy mnohem obtížnější... Vlastně to vnímáme naprosto stejně. A docela mě rozesmálo, že jsme nejspíš v tuto chvíli DOST BLÍZCÍ sousedi. Já to mám v tuto chvíli ke Střele 80 metrů vzdušnou čarou. Také směrem na jih. Také jsem v Říšské části Sudet (ta hranice šla ovšem o pár km jižněji) a přesně jak říkáte - přejede se přes kopec do té části české a jste najednou v úplně jiném světě. Ve veselejším, samozřejmějším. Bez ohledu na to, jak velký "prdelákov" to je.

S těmi Zlíňáky jsem to též nemyslel zle :-), ale když jsem si vzpomněl jak onen kamarád před lety jako inteligent a abstinent popisoval lidi ze svého rodného okolí ... :-) - a přeci jenom prostě prvotní popsání svých dojmů o neznámém do neznáma ... tak jsem to napsal jak jsem napsal :-); ale samozřejmě nelpím na tom. S tím nadějným ocáskem to je hodně zajímavý, to se tady u nás v kraji fakt nepěstuje!

Tady je jediná jistota smrt a nejvíc se nasmějeme s nějakými událostmi kolem hřbitova -> strejc třeba apgrejdoval hrob a to sme se to nasmáli když jsme si ujasňovali všechny potřebný budoucí detaily: takže z baráku ho vynést rúčo, jedno jestli napřed hlavou nebo nohama; odvézt na krchov na káře za traktorem (traktor je víc než muntykára [má obojí] a muntykára má vyšší korbu než jeho kára za traktor takže bysme se zbytečně nadřeli); a v hrobu směr hlavy aby viděl na hospodu :-). Ještě jsem se ho ptal jestli se jako bejvalej tesař nechystá stlouct i vlastní rakev, že na tu stačí prkna zhoblovat jen z jedný strany - tý vnější, páč do tuhýho vevnitř už třísky nepolezou; a že se blbě odhaduje kdy jí dělat - když se začne brzy tak hrozí že jí rozežere červotoč což by byla práce k hovnu, a když se začne později tak hrozí že jí nedodělá a tudíž taky práce k hovnu :-). A že by stačila kovbojská, pěkně kvádr, žádný serepetičky s víkem do kulata. Ale říkal že vlastní rakev teda nechystá. Nebo jak říkal jinej soused, "jestli mi někdo přijde na hrob s kytkou nebo nachcat, to už mi bude jedno". Myslím že to je takovej typickej nejkvalitnější místní humor :-).

Já jsem z Manětína, konkrétně z jedné jeho vesnice i když ofiko se to nazývá městská část :-). Když vylezu na kopeček nad ves, vidím Chlumskou horu, Vladař i Kozelku. V okolí pár kiláků je pár potvrzených Keltských hradišť. Hustota zalidnění celýho kraje nejmenší v republice. A mám osobní teorii, že kdysi nás (v Keltských dobách) brutální početní přesilou vyvraždili germáni komplet do jednoho. A možná ne jednou. Z toho plyne asi taková ta kulturní beznaděj a plácání se bez naděje na cokoliv lepšího trvalýho.

Z mý zkušenosti vydobít si radost možná není až tak těžký, jenže ona strašně rychle odejde a nevydrží. To já tady pozoruju že všechno zde je vykoupený nějakou obrovskou vnitřní námahou a vyčerpáním. V Krušných jsem ušel kilák do kopce, 5 minut si oddechl a mohl jsem jít dál. Tady ujdu do kopce od Střely 200 metrů a jsem hotovej na čtvrt dne. Tady všechno strašně vnitřně vyčerpává, ne ani tak fyzicky, jako nějak vnitřně; vyčerpá se, nastane uvnitř temno, strašně pomalu se to regeneruje a furt se z toho nejde dostat. Ale dělají se tu strašně silný rozhodnutí. Někdy asi fakt až naprosto fatální.

Popis "Čecháčkie" jako "samozřejmější" je taky hodně přesný :-). Ale i přes ty deklarovaný pozitiva se mi v tý český oblasti oblasti stále něco strašně nelíbí. Tu podle mě neúctu už jsem nakousl, ale asi to stále není to, co tam skutečně "vnímám" a stále nedokáži "zachytit" ani pojmenovat. Možná se to nějak dotýká i slov "podraz" nebo "ignorace", ale stále tápu.

In reply to by Kamil Landa (neověřeno)

Trvalý odkaz

Přemýšlím, jak moc z té Kozelky asi vidíte. Kombinaci vzdálenosti od Střely a městské části nabízí v podstatě K. či V. Kdybych přidal kilák, tak B., H., nebo S. Přiznám se, že nevím, kudy PŘESNĚ ta hranice vedla, ale koštoval bych tu obec na V. ;) Každopádně jsme fakt sousedi. Přes katastrální území Pšova. Nějakých bratru 12 km... ;) Akorát, že já z okna vidím jen Vladař. Ve výhledu na Chlumskou horu mi překáží Nevděk. Svět je prostě malej.
To vtipkování se smrtí je, podle mne, trochu obecnější jev. Babička byla z Českých Budějovic a posledních 20 let svého života (zemřela v 94) "trénovala do hrobu" (to když už na samém závěru jí zdraví moc nedovolilo opustit postel). Pravdou ale je, že je její život spjat s dalšími takovými lokalitami jako Hrdlovka (50. léta, dnes neexistující) a posledních několik desítek let s Tachovskem (vlastně přímo na hranicích s Německem), takže "mohla nasát atmosféru a ducha" ;)
Spíš než na vazbu na Kelty bych to prostě šacoval na sousedství s Německem vůbec. Místní obyvatelstvo jednoduše jako jedno z prvních vždy zjistilo, jak jsme my Češi vlastně malí a bezvýznamní a stačí na to historie ne až tak dávná. Kelty bych asi vážně držel trochu stranou... Jinak geografové pro náš region používají termín "Vnitřní periferie". Se všemi důsledky, které to má. Třeba takové silnice a jejich stav... Ta hranice mezi Plzeňským a Karlovarským krajem je také zřetelná. Vždycky mě dokázalo šokovat, že právě ty silnice vypadají na plzeňské straně hůř než na varské. Ale teď se to snad mění k lepšímu, že? ;)
Pokud jde o fyzickou námahu u kopců... nemůže to souviset spíš s věkem ;) Faktem je, že kopce v té naší části Krušnejch hor byly vždy spíš delší a člověk jen málokdy začínal u jejich paty. A byl na ně vlastně tak nějak vnitřně nastavený. Tady jde většinou o hluboká údolí řeky či svah lávového výlevu odkrytého denudací. Krátký, ale strmý a vražedný, v jinak jen mírně zvlněném kraji.
K poslednímu odstavci snad jen tolik: "Jsou chvíle, kdy by se měli optimisté střílet." ;) Ne, vážněji: Zkuste na to koukat z opačného pohledu. Nemůže onen pocit vyvěrat z absence skutečně vlastních kořenů (ty mé jsou ve skutečnosti z hlediska "krve" v podstatě celoevropské, ale vnitřně jsem "z těch Krušnejch", protože tam jsem vyrůstal mezi 1. až 23. rokem života) ? Zajímavé každopádně ale je, že nepříjemné pocity a nechápání, které máte z obyvatel České strany říšské hranice, mívají oni zase na oplátku z lidí na té straně naší. Někteří nás v globálu vnímají jako nevlídné, odtažité, vlastně burany, jako když přejedete z pláží Kalifornie do Sovětského svazu roku 1950 z pohledu amerického režiséra volícího Hillary. Asi bychom se zase dostali k otázce celoživotních náplav vs usedlých generací - a k jejich vztahu ke svému okolí - což je reprezentováno právě tím jazykem.
Samozřejmě hovoříme, předpokládám, do značné míry v rovině obecné, leč zároveň nezobecňující. Nakonec je to vždy otázka toho kterého konkrétního jedince.

Z Kozelky fakt jen růžek, kryje ji Chlumská :-). Jsou to Vysočany, trefil jste to naprosto správně :-). Z Kotanče je vidět jen Vladař, pokud by teda někdo neušel asi 700 metrů slabýho stoupání směrem k nám, což ale v postatě není ani kopeček. Brdo, Hrádek i Stvolny jsou již o trochu dál.
80 metrů ke Střele s linií Sudet pár kiláků jižněji může splňovat v podstatě jen pár vesniček pod Chýší anebo Ž., jež mi tedy připadaly nejpravděpodobnější :-) a Nevděk ve výhledu to tedy potvrzuje a byl jsem tam minulý týden na kole v Husqvarně u nádraží pro olej do křoviňáku :-), třeba někdy pokecáme osobně :-).

Já se spíše nyní hrabu v těch Keltech, přeci jen používám nějakou Keltskou spirituální "metodu/nástroj" + se mi o drtivé porážce početnými němčoury občas zdálo -> ale je fakt, že zatím nikdy ne přímo v souvislosti s Kelty, resp. nikdy ne v obrazech které by z "učebnic dějepisu" odpovídaly těm "keltským". Ale jak jedu pořád v nějakých vnitřních abstrakcích, tak ono je tam všelicos všelijak.

To vtipkování se smrtí je jistě všeobecnější :-), ale ta jistá zdejší vnitřní nicota spojená s určitou divokostí, rezignací a přesto extra silnými rozhodnutími dává vzejít něčemu specifickému, co ale nedovedu zas tak blíže popsat. Ale neztratila se z toho něha.

Se silnicema se to fakt lepší, cestáři už to loni zlepšili na Rabštejn i k nám a letos z Manětína na Močidlec a to je fakt "hájvej"; a dokonce i k nám ke vsi zase kus rekonstruujou a to dokonce snad i o trochu efektivněji než loni :-). Tak snad to u nás i Hrádku dotáhnou do podoby jak je avizováno :-).

Tady ta námaha z kopců není o věku. I když jsou to prudký stráně, nebývaj až tak moc dlouhý ale fakt jsou to smrťáky. V Chomutově mi stačilo párkrát zajít do Bezručova údolí, výška kopců či prudkost strání místy stejná, ale nikdy mě to tam vevnitř nevyčerpalo tolik jako tady - ale fakt ne fyzicky jako spíš určitou nepopsatelnou vnitřní únavou (fakt to teď přesněji nejsem schopen popsat). A to jsem to probíral s více lidmi. U Hrádku je potvrzený Keltský hradiště, už v podstatě naprosto profláklý, obyčejnej kopec (už tam je i keška z geokešingu), ale ještě před pár lety tam byly občas cítit mnohem zajímavější pocity. Ale z jedný strany se na něj dá jít od potoka starou stezkou šikmo ve svahu, po který když se jde, člověk v podstatě vůbec není unavenej. Stačí dojít na konec tý stezky a pokračovat dál na vrchol a těch asi sto metrů pokračování jež už není téměř ani do kopečka udělá znatelnou únavu.
Nebo občas chodím třeba na Vladař, po turistický stezce na vrchol to jde, ale občas když jsem se dral různě do svahů tak mě to někdy dalo zabrat mnohem víc než by příslušnýmu sklonu svahu příslušelo - a někdy naopak hodně překvapivě o dost míň :-). Někdy když se člověk dere do stráně tak stačí zpomalit a jde to najednou líp, ale někde ani zpomalení nepomáhá. A naopak někde i když je to smrťák tak to lze vyjít v určitým místě v podstatě téměř bez námahy i přes sklon. Ale najít zde takový "stezky", to není nic snadnýho.

Já když přejdu "říšskou hranici", tak tam ty příjemný pocity ohromně narostou, to je nepopiratelný. Že na nás různí hledí jako na nevlídné a odtaživé burany je mnohdy asi ohromně přesný popis. Já ty své negativní pocity na "Čechy" vztahuju spíš na určitou českou vychcanost -> když se Čech má dobře, skuhrá jako kdyby se měl hůř; a když se má hůř, skuhrá jako kdyby se měl ještě mnohem víc hůř. Přitom z hlediska toho, co prožíváme my "za lajnou" se mají Češi lépe. Avšak jde samozřejmě v různých situacích o konkrétní jedince a nějaké zevšeobecňování podle všelijakých kritérií je spíš ke zlu než k užitku. Jako jsou jinde různí podrazáci a supernegativisti, jsou i na naší části lajny a stejně jako jsou u nás sympaťáci, jsou i jinde sympatičtí lidé.
Odpoledne jsem použil nějaké ty "indiánské metody" a vychází mi jedno -> jestli se "Češi" mají hůř, je to proto, že to ve skutečnosti chtěli! A nemyslím si, že my "za lajnou", co něco horšího prožíváme, jsme to ve skutečnosti prožívat chtěli. Je to možná kontroverzní myšlenka, že někdo se má hůř proto, že to tak skutečně chtěl a nepřizná to, ale tak mi to prostě vychází. Tím "za lajnou" nemyslím zdejší "říšskou lajnu", ale spíše obecně abstraktněji určitou nepsanou "hranici" mezi lidmi co se snaží žít poctivě a samostatně vs. všelijakými vychcany a pravdoláskaři a vůdci a nutiči-pravidel a přesvědčovači apod. Myslím si, že jako čtenáři a diskutéři na Kydech toho budeme mít společného dobrého mnohem více než zlého.

Frázi svět je malej nemám osobně moc rád a občas přemýšlím, co vlastně lidi "spojuje" - a zatím mi vychází, že tou spojnicí je písmo :-). Což je hodně abstraktní a dále nebudu rozvádět, víc než název "písmo" v tuto chvíli beztak nevím - a to samozřejmě nevím, jestli je to dobře :-).

Nicméně tedy všeobecná myšlenka na závěr: "Je možné, že pokud někdo trpí, tak trpět ve skutečnosti chtěl/chce a nepřizná to (že to chtěl/chce)"! A i kdyby to přiznal, ve skutečnosti to nebude chtít změnit, i kdyby tvrdil sebevíc, jak moc by to - chudáček - změnit chtěl! Méně jednodušeji to nedokáži :-).

Konkrétně to "na" namísto "do" bych viděl spíše ryze dle tvaru krajiny. Vary jsou v ďolíku, tudíž kamkoliv do Krušnejch je to "nahoru", "na kopec" a "jedu nahoru na ..." je poněkud příjemnější než říkat "jedu nahoru do ...". Vyrůstal jsem v Chomutově, jež je též na úpatí Krušných a když jsme se vypravovali "nahoru do Krušnejch", říkali jsme též jedu "na Šebík" (obec Hora. sv. Šebestiána) atd. -> a bylo to myšlený právě od toho "na kopec, nahoru (na horu :-))". Kdyby se říkalo "jedu do Šebíku", tak by to vzhledem ke geografiii znamenalo i "jedu do kopce", což by bylo míň přesnější než jedu "na Šebík". Z "do ..." by taky někdy vyplývalo, že tam "stále jedu" ale nikoliv že "dojedu" :-).

In reply to by Kamil Landa (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jasně. Vtip ale je, že tenhle vztah pro nás z hor nefungoval. Já vyrůstal ve vesnici nacházející se v potočním údolí - ale když jsme jeli do vsi vedlejší, která byla na kopci, stále jsme jeli "DO" té vesnice. Dokonce i když jsme jeli navštívit OBEC Boží Dar, jeli jsme "DO" Božího Daru. Pouze když jsme jeli na kopec, lyžovat, jelo se "Na" Boží Dar.

Kolik vam je? Ja jsem ze Sudet, mluvilo se u nas obecnou cestinou a povazovali jsme to za uplne normalni a kdyz jsem prijel na VS, tak se tam zase mluvilo obecnou cestinou, at byl kdo odkud chtel. Uz bylo radio a televize, odkud ji lidi znali.

Mě táhne pomalu na 40, takže vejška cca před 15-20 lety. Většinou se mluvilo obecnou češtinou, ale někteří si prostě nechávali svoje místní koncovky. V tý době tam bylo i dost Slováků a slovenština ani nějaký to moravský nářečí vesměs nikoho nijak nerozhazovalo, hlavně že jsme si rozuměli :-). Občas to naopak bylo osvěžující -- téměř pro všechny zainteresované -- slyšet známý slova mluvit trochu jinak :-).

Sudety jsou rozlehlý, nechcete pro zajímavost váš flek trochu upřesnit? Klidně třeba s rádiusem 50km když si tak zakládáte na určité Anonymitě :-).

Trvalý odkaz

Vidláku,
když už jsme nakousli vztahy na moravských dědinách - jistě nikoli nepodobné vztahům kdekoli jinde na světě, jak u vás s kmotry a kmotrami?
Tedy se vztahy novorozeněte s potenciálními rodiči?
Co zbylo z někdejší takřka nezbytnosti pro přežití lidského rodu?
Přiznám se, že dnes ráno, když jsem zjistil, že jsem opět neumřel, páč mne vzbudily namísto budíku bolesti, jsem se nezávisle na tomto blogu zamyslel, jak by asi dopadl můj život, kdybych takového funkčního kmotra měl.

Trvalý odkaz

Ona ani na Vysočině nebyla ta kolektivizace idylická. Třeba v takovém okrese Žďár nad Sázavou probíhala dost brutálně a v rámci Akce K (Kulak) tam spousta sedláků byla vyvlastněna a odeslána i s rodinami do jiných okresů, často na státní statky na druhém konci trepubliky. Někdy záleželo na lidech. Ve vísce Kramolím (cca 140 obyvatel, okr. Třebíč) dlouho místní MNV nenašlo žádného kulaka až jim ho určili soudruzi z ONV. Nato se ve si udála společná schůze MNV, KSČ, Jednotného svazu čs. zemědělců, Svazu žen, ČSM, SČSP a odeslali na ONV vyjádření, že dotyčný občan není kulakem. A kupodivu to prošlo, dotyčný sedlák rozkulačen nebyl. Ale samozřejmě členem JZD se nakonec stal.

Mohu potvrdit. Narazil jsem na případ od Habrů, kde byl sedlák kvůli tomu, že si dovolil vybudovat ze zakoupené původní ruiny panského mlýna prosperující statek, vystěhován s rodinou někam do Jeseníků.

idylická nikde.
Zůstává otázkou, jak moc bolestná byla třeba v Československu oproti takovým USA, kde probíhala v režii bank a lidi dopadli více méně stejně, ne-li hůře.
Soukromý názor kulakova vnuka (to jsem jako že já). I když jsem možná mohl být jedním z dědiců velkého majetku, nějak mne to moc nebere. Od příbuzných a známých z Polska si pamatuju, jak bylo "príma" jejich tragicky nevýkonné zemědělství, které nebylo schopné zemědělskému státu zajistit soběstačnost v základních potravinách. A taky si pamatuju nájezdy polských pseudoturistů na naše pohraniční obchody s jejich extrémně nadhodnocenými zlotými v 80. letech.

Tak jistě, koncentrace půdy a likvidace malých hospodářství probíhala všude, ale u nás to bolševik vzal hopem a násilím. Ale zase nechtěl pouštět lidi ze zemědělství. Až do počátku 60. let byl problém vyreklamovat se ze zemědělství a odejít do města do fabriky či jiného podniku. Příslušné státní orgány (většinou ONV) to neviděly rády a držely lidi na půdě (v JZD), jak někdy v II. nevolnictví po Bílé Hoře.

In reply to by Bratr Čuník (neověřeno)

Trvalý odkaz

Zase o lidech ne o systemu u nas s tím nebyl problem...

Já zastávám názor, že je jedno jakej je to -ismus, v zakladu by ybl dobre skoro kazde, ale jaksi vzdy ho zacnou provozovat lidi a ty vsechno pose...

trávil v údolí řeky Jihlavky pod Kozlanami. Co 5 km vodní mlýn. Ten "náš" měl otce mlynáře Svobodu, který byl ale donucen dojíždět na motorce z údolí každý den do velkomlýna v Třebíči. Z toho svého udělal nakonec přes turbínu malou vodní elektrárnou a tak elektrifikoval stavení. Se starým Svobodou na vejmínku jsme se potkávali jak provází svoji kravku na pastvu v meandrech řeky. "Chleba nebude mládenci, uvidíte." vždycky nám řekl na potkání. No chleba až dodnes vždycky byl. Ale je fakt, že celá rodina žila na mlýnském hospodářství a tvrdě makali. Otec mlynář, jen co přijel ze zaměstná, šel zkontrolovat náhon, výpustě, stáje se 3 krávami a ostatním zvířectvem. Nás brali jako neužitečné měšťáky, kteří neví co je to dřina. Jak žili v zimě, když napadl sníh, si nedovedu představit. A přesto, když jim potom přehrada zatopila začátkem sedmdesátých let kvůli atomce mlýn a oni žili v relativním přepychu v Třebíči a stará Svobodová se potkala s babičkou (která trávila důchod v údolí v chatě), bečeli obě jako vrány za údolím, kde bylo tolik dřiny. Babička s dědou teprve v pozdním důchodu přestali nadávat na komunisty a uznali, že se nikdy neměli tak dobře bez dřiny.

Ten mlýn pamatuji, jakož i ostatní (Pirochtův, Zarážkův, Hartvíkovský, Loupalův, Dalešický...) na Jihlavce, které voda zalila. Pravda spíše od konce 60. let, kdy jsem v tom údolí strávil mnohou chvíli v svém skautsko - indiánském dětství. Škoda toho údolí, bylo romantické.

Trvalý odkaz

Já to vidím tak, že když je kraj chudý, tak mají lidi k sobě blíž. Nezávidí si, protože nemají co. Museli dřít, aby měli co do huby a neměli čas na blbosti. V bohatém kraji jim všechno rostlo jaksi samo, bohatců byo víc, těm chudí záviděli a už vznikaly rozdíly a třenice.
POdívejte na ostravsko - obdoba sokolovska. Tam taková kavárna nemá šanci, "bo tu se nejedřív robi a potym keca". Naopak v Praze je tomu přesně naopak - tam se nejdřív keca a potom někdy robi. Ostravsko je v zásadě chudý kraj, Praha bohatý. Ostravsku se vymyká "prajzka", což je opavsko/hlučínsko, taková jižní morava na severu. Prajzáky poznáte okamžitě, jako hlavní téma a zálibu mají majetky movité i nemovité. Hlavně aby jich bylo hodně. Ale protože jsou obklopeni těmi doly a fabrikami a udřenými lidmi, takmoc neškodí a žijou si v tom svém skanzenu.
Tím ovšem neříkám, že nějaký zmetek nemůže v chudém kraji vyrůst - může, ale moc životního prostoru kolem sebe mít nebude. Tož poputuje jinam. Moje maminka říkávala, že na ty zmetky platí malý dvůr a velký bič. Chybí nám to jak praseti drbání. Vystavěli jsme velký dvůr a ten bič je pořád menší a menší a tak ty zmetky honíme po tom velkém dvoře a bič je nám na prd.

Bodeť ten dvůr je jak je - když 98 si udělali právě ti zmetci k obrazu svému, od 45 měli několikrát příležitost:
- hned po 45, tehdy se dali k těm na které měli nejlepší čuch, dost jich pak bylo i u komunistů, ti co byli u jiných splakali po 48
- část těch co vsadili na špatnýho koně využili po 48 Gottwaldovy výzvy a už nebyli u brkounů, lidovců atp ale dali se ke komunistům
- nová generace využila uvolnění koryt po 68 a jsouce u komunistů pronesli správné vyznání víry
- kolosální příležitost pro zmetky nastala po převratu r. 89 - tehdy všichni houfně zapomněli že jsou u komunistů a honem se dali k fooristům a později k jeho pohrobkům jako je modré ptactvo, topka, zelení a další

Všimněte si toho "U" - opravdoví komunisti, kterých zase tak moc nebylo zmetci nebyli, a že někdy šlápli na kuří oko opravdovému zmetkovi tak si to zasloužil.

Jo a pak je a byla ještě jedna kategorie, cvoci - kteří bez ohledu u koho jsme je našli byli smrtelně nebezpeční nejen svému okolí ale i sobě. Sice hodně čněli z davu, ale zase jich nebylo nějak moc. Nejpočetnější byla na pohled první skupina.

Trvalý odkaz
Trvalý odkaz

František Dvořák, umění hořák, popisuje ve své knize Cestami umění, jak se za I. republiky žilo na hanácké vesnici, kde vyrůstal. A to je Haná úrodný kraj. Všichni byli udření. Postavení pacholků a děveček se moc od doby nevolnictví nezměnilo. Žili na statku a pracovali za byt a stravu vystaveni vůli a nevůli hospodáře. Ten měl vůči nim jen málo povinností. Jednou za rok jim koupil cajkové oblečení, aby mu v kostele nedělali ostudu. O vánocích ten hodnější dal každému desetikorunu. Plat pošťáka byl tehdy 800 Kčs měsíčně. Samozřejmě žádný důchod. Tak drželi hubu a krok, čekalo je stáří na statku.
Není divu, že když přišla na vesnici nová doba po válce a pacholci s děvečkami mohli vyrazit do továren, nebo pohraničí, nastala pro kulaky těžká doba a to ještě před rokem 1948. A co potom, když na začátku padesátých let měl nárok každý na důchod. Není divu, že sedláci nové poměry nenáviděli. Ale svým konzervatismem a sobectvím si za to spolu s uhlobarony a továrníky mohli sami. Tož tak, žádný zázrak, jen normální sociologický vývoj.

Trvalý odkaz

Já bych se jenom zeptal,kolik těch řvounů hospodaří na své, majetku.
Co vím,většina to rozprodala a teď nadávají.Jenže,nebylo to lidumilné zakládání JZD,ale majetek se nerozprodal a docela se vracel,aspoň polnosti v dobrém stavu.V současnosti,je všechno fuč.I když uznávám lpění na své půd,na dobytku,proto ito furianství k tomu patří.
Ještě by chtělo k tomu doplnit,Masarykovu pozemkovů reformu,ti rvou více.

Trvalý odkaz

Jistě svině byly, jsou a budou za jakéhokoli režimu.

Ale ta část věnovaná H-systému, to je tedy silná káva.

Píšete - „Ovšem nejlevnější řešení je Monsport. Ten je dostatečný kádr na to, aby tu špinavou práci udělal. Uměl to už před revolucí, umí to i dnes. Jestlipak si někdy večer řekne alespoň pro sebe, že je vlastně ve stejné skupině s Gottwaldem, Stalinem nebo Polednovou? Že patří mezi stejné šmejdy, kteří prodávají předražené hrnce a pak rajtují na podpisu provedeném v tísni za nerovných podmínek? Jeho náhled na spravedlnost je zvrácený i kdyby to bylo desetkrát podle zákona.“

Nezlobte se, napíšete-li stran H-systému:
„Já dneska nechci pitvat, jak to přesně bylo.“,
je jistě k takové frustraci blíž. Neví-li člověk jak věci skutečně stojí, nepochybně má sklon se vyjadřovat řekněme poněkud unáhleně.

Jako výroky z totální frustrace je lze pochopit. Ale myslím si, že takové důvody k ní nejsou.

Minimálně proto, že sám píšete k této věci:
„Do případu se vložil Zeman i Babiš. Už to schytali, že jde o laciné politické body. Jo, kritici mají pravdu. Budou z toho laciné politické body. Velmi laciné. Obzvlášť pokud se Babišovi podaří zařídit, aby se ti lidi nemuseli vystěhovat. A pokud se mu podaří udělat nějakou všeobecnou kompromisní dohodu na kterou všichni přistoupí, to bude hlasů ve volbách. Vzhledem k tomu, jak to naše justice krásně vymyslela a kolik politiků se na tom ztrapnilo, tak to Babiš bude mít poměrně jednoduché. Stačí celý ten průser trochu zmírnit a u uren se po hnedka pozná.
A jak asi dopadnou ti, kteří teď v souladu s právním řádem říkají, že ti lidi se mají vystěhovat a zaplatit nájem? Kdo bude volit někoho takového?“

Vyslovujete naději, že to nějak zmírní. A tato naděje přece není nijak jalová. Píší o tom Křeček, Marvanová, Hamplová a tedy i vlk. Že by těch možností pro ty hlasy Babiš nevyužil? Když se do věci vložili prezident a premiér svorně s tím, že je to přespříliš, jakou větší sílu ještě chcete?

Proč by to Ježibabiš neudělal? Teda dojednat nějakou dohodu, co mu přinese politické body? To by byl padlý na hlavu, a to zatím, jak se jeví, není.

Myslíte si, že pokud by byl premiérem kdokoli z jeho konkurentů, že by ty laciné body nesebral ze země?

U mě je to jak povinná sestava v krasobruslení. Co vám na tom přijde tak zvláštního, v dnešní praxi zavrženihoného? Již jsem psal - kde jsou ti z bytů OKD?

"Co vám na tom přijde tak zvláštního, v dnešní praxi zavrženihoného?"
Admirále, nic v tomto smyslu jsem přece nenapsal.
Navíc jsem zapomněl jednu věc. Vidlák někde napsal k H-systému, že citované hodnocení způsobuje to, jak soudy soudí. Nerozumím mu. Za prvé soudy nižších instancí rozhodly snad podle jeho představ a ve hře je ještě ÚS, který podle toho, co říkal Balík, bývalý soudce ÚS, by s velkou pravděpodobností měl vpodstatě vrátit rozhodnutí do intencí těch předchozích rozsudků.

Trvalý odkaz

"Co vám na tom přijde tak zvláštního, v dnešní praxi zavrženihoného?"

Admirále, nic v tomto smyslu jsem přece nenapsal.

Trvalý odkaz

"tak si říkám, že ti lidští hajzlíci budou mít v každém režimu své místo" - napsal Vidlák.
K tomu můžeme připojit, že každá společnost, každý režim má nějaké své specifické patologické jevy, přičemž se mohou vést diskuse o jejich množství a míře. Nutno by bylo shodnout se na tom, co ještě není a co už je patologické, což by jistě bylo obtížné.
Nicméně jeden jev, nejspíš patologický, je přítomen ve všech společenských lidských formacích kam až paměť sahá - krade se.
Někdy rohlíky nebo náklaďák cihel, jindy fabriky a banky - a je jen věcí názoru co je horší, zda masové rozkrádání rohlíků, nebo ten druhý příklad.
Často jsou takové větší zlodějny činěny pod záštitou nejvyšší autority - někdy císaře, jako po Bílé Hoře, jindy pod vlajkou se srpem a kladivem, příště zase z povření pravdou a láskou.
Kradlo se a bude se krást dál (a nejen na nádražích, Herr Oberlajtnant, doplnil bych s odvoláním na klasika).
Kauza H Systému vyvrcholila konkurzem. Mám s tímto fenoménem (tedy konkurzem, nikoliv s H Systémem) jisté skutečnosti, neb osud mě přistrčil k dějům v konkurzu Chemapolu, Union Banky, N.P.I Invest Group a nějakým dalším menším. Tím se cítím povolán tvrdit, že o konkursech vím více, než většina populace. Točily se tam miliardy v množství větším než malém. Zjistil jsem, že konkurs je VŽDY neveselá záležitost, protože konkurzní správce se NIKDY nemůže zavděčit VŠEM. Nejlépe z té patálie zpravidla vyjdou banky, protože mívají své pohledávky nějak zajištěné, nejhůře pak věřitelé drobní až nejdrobnější.
Dále platí, že čím více věřitelů, tím pro ně bývá výsledek horší. Např. v N.P.I. Invest Group jich bylo 16 tisíc a nakonec tak dostali všichni celkem prd a nejlépe udělali ti, kdo se na to vykašlali a věnovali své úsilí něčemu efektivnějšímu. Tam šlo také přibližně o miliardu pohledávek. A vzpomeňte třeba na "litoměřické fondy", jako přes kopírák.
Necítím se povolán posuzovat kvalitu zákonných ustanovení o konkursech, nicméně nějaká jsou, platí a tudíž je záhodno je dodržovat. Zde třeba zdůraznit, že konkrétní správce konkursu (ať je to Monsport či kdokoliv jiný) tyto zákony nevytvářel a hlavně je neschvaloval. Jen se jimi musí řídit. Vnášet do konkursu nějaký nesystémový prvek "lidskosti" je cesta do pekel.
Takže nějaké resumé? Lidé v H Systému naletěli hned v počátcích gaunerům, které neuměli včas rozpoznat. Slavný nedávno zesnulý režisér Forman se kdysi vyjádřil v tom smyslu (parafrázuji), že socialismus je jako králíkárna, kde jste v bezpečí a každý den dostanete trávu a mrkev. Kapitalismus je opak džungle bez jistoty, ale můžete si tam ulovit i maso - a nebo také chcípnout hlady.
Zde se stalo, že králíci se ocitli v džungli. Spravedlivě budiž řečeno, že si ji na náměstích vycinkali sami.

Pane Godot.
Jenže krást v miliardách,to jaksi občanstvo nechce tolerovat i když si na to udělali zákony.
Tohle si lidi na náměstích nevycinkali.
Lidské myšlení je pořád stejné a neinformovaný občan,pak zírá jak to dopadá.

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Občanstvo po válce volilo KSČ a v padesátých letech se pak divilo.
Občanstvo cinkalo na náměstích a v H Systémech se pak divilo.
Občanstvo si zvolilo miliardáře (že by ho občanstvo nechtělo tolerovat?) a uvidíme, zda se stane zázrak a nebude se zase divit.
Tak nějak už to a nevím, zda to někdy bude jinak.
Takže: "Lidské myšlení je pořád stejné a neinformovaný občan pak zírá, jak to dopadá" (upravil jsem interpunkci, pardon).

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

"Dotace, které přitekly Agrofertu spadajícímu do svěřeneckých fondů pre­miéra Andreje Babiše, přesáhly vloni dvě mi­liardy korun. Na dani z příjmu přitom firma vloni zaplatila 739 milionů korun. To jen, abyste si pořád nestěžovali, jak ten stát nefunguje. Jak vidíte, šlape jako hodinky… "

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Až na ty dotace a daně z příjmu. Tu informaci, že do agrofertích firem vloni přiteklo 2 miliardy korun a odteklo do státního rozpočtu 739 tisíc korun na dani z příjmu jsem četl poprvé na ECHu od Zlámalové, známé to demagožky.
Už nenapsala, kolik z těch 2 miliard byly dotace nárokové, které MUSÍ každý firma dostat, kdyby stát na chleba neměl. Pokud vím, tak těch bylo za 1,4 miliardy.
A další, co Zlámalová nenapsala, kolik agrofertí firmy zaplatily na dalších daních DPH, odvodech na zdravotní a sociální, daních z nemovitostí, silniční dani atd. a tak podobně. To se nehodí psát, protože potom by to nebylo tak cool.
A jedna podstatná věc na konec. Agrofertí firmy, až na ty se sídlem v Německu daní v Česku. Na rozdíl od většiny ostatních velkých firem podnikajících v Česku, které daní v Nizozemí, Irsku, na Kypru, nebo na Kajmanských ostrovech. Jejich krávy žerou v Česku, ale dojí v zahraničí, obrazně řečeno.
To už se Zámalům nehodí vůbec a přesto o takových firmách na ECHU básní.

Podle této vaší argumentace, Laco, neplatím já ročně na daních jen cca 60 tisíc (daň z příjmu fyzických osob), ale k tomu ještě nějakého půl milionu DPH (kterou vyberu ve prospěch státu od svých klientů). A silniční daň.
To by si mě měl stát sakra hledět, když mi na starobním důchodu vyplatí necelých tři sta tisíc. To bych mohl říkat, že se vlastně financuji sám..... :-) a z toho co zbude bere Bureš dotace.
A dál jako každý jiný platím státu DPH za každý rohlík a spotřební daň za benzín a daň z každého cigára, které vykouří moje Labuť a taky z kořalky co vypije a z mého vína a …..
Takovým sčítáním se dobereme nějakého výsledku? Možná, já nevím. Ale měli bychom měřit stejným metrem, Burešovi a OSVČ či občanovi bez živnostenského listu. Buď započítejme daně všechny (to neumím), nebo se držme nějaké podstatné vzájemně měřitelné, třeba z toho zisku/příjmu. Nevím, zda je to tak ekonomicky správně, ale aby bylo nějaké srovnání.

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

A samozřejmě, že by si vás stát měl vážit jako firmu. Znám spoustu firem, které říkají, že jsou v mínusu a platí jen minimální daně. Počítá se veškerá daňová povinnost ze všech daní a odvodů, včetně té 100 korunové za rádio v autě, nebo 1000 za odvoz odpadků.
To jen Zlámalová v ECHU mává jen tím co se jí hodí, aby nahnala kanónenfutr inzerentům.To, že platíte DPH z rohlíku jako občan, ne podnikatel, je navíc mimo Vaše IČO. Babiš taky baští rohlíky.
Ale hlavně, v případě pana Babiše, on těch 1,4 miliardy dostává z nárokových dotací stejně jako každý jiný. Pronajměte si 1000 hektarů půdy, hospodařte na nich a budou vám kapat dotace také. Nikdo Vám je neodepře. Jen možná nějaký závistivý Plzeňák, když se to dozví, Vás závistí sežere. Navíc se tyto dotace asi (nevím to přesně) refundují do EU. Přestěhujte se do sladké Francie kupte si 1000 hektarů a budete mít nárok možná na dvojnásobek.
Tohle bych panu Babišovi nevyčítal. a ještě navíc, obávám se, že z těch dotací ještě 19% odvede na dani z příjmu právnických osob (ale tady si nejsem jistý), každopádně ve výsledovce to je někde v plusu ve výnosech, takže by to danit měl.

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pane Godot.
Souhlasím s Vaším názorem,že Babiš odvádí málo daní.
Jenom zemědělské dotace činí těch 1,4 mld.
Dotace na biosložka do PH,snad jedna mld.
Zelená nafta.
Dotace na výrobu elektřiny v bioplynkách.
Odvody za zaměstnance.
Pak se uvádí celkový obrat Agrofertu přes 120 mld.
Že by měl potom tak malý čistý zisk?

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.