Jak naši předkové vařili a jedli?

Autor
Štítky

Dnes začne menší seriálek našeho čtenáře a diskutéra Občana, který svými příspěvky doplní hezkou formou moje články o zemědělství. Z čehož také plyne, že odjíždím na dovolenou....  Kydy budu jen číst  na mobilu (a uklízet po Scallopovi). Další články z mého pera budou tedy nejspíš až za týden. 

Občane, je to Vaše: 

 

Jak naši předkové vařili a jedli? 

Krátce - pracně; a prostě.

Pracně proto, že měli k dispozici jen velmi málo pomůcek
ke zpracování surovin a vaření na otevřeném ohni bylo značně neefektivní.

Otevřený oheň pro vytápění a vaření nebyl jen znakem pravěku a raného středověku,
ale v domácnostech bychom jej spolehlivě našli ještě v první polovině 20. století.

A prostě proto, že si a) nemohli moc vybírat ze surovin a b) neměli je jak tepelně zpracovat či zakonzervovat.

Ohniště vydlážděné a ohraničené kameny nebo jednoduchou nízkou zídkou nebylo v některých evropských venkovských oblastech ničím výjimečným ještě v 1. polovině 20. století. Vařilo se v kotli zavěšeném na řetězu nad ohněm, nebo
v hliněném a později i železném nádobí postaveném do horkých (ale ne žhnoucích) uhlíků a těmito uhlíky přihrnutém zhruba do ⅔ nebo na železný rošt. 

Tam, kde byla v domácnosti i pícka a později pec na chléb
a další pečivo, byly předehřáté nádoby s připravovaným pokrmem vkládány po vyjmutí hotového pečiva do rozpálené pece a tam se jídlo přes noc pozvolna uvařilo. 

Příprava na to ale byla zdlouhavá - nádobu s vodou bylo třeba před vložením do uhlíků nebo do pece postupně
a rovnoměrně nahřát na okraji ohniště nebo na římse pece; jinak praskla. Což byl problém, protože nádobí nebývalo
v domě nazbyt a opatřit si narychlo nové bylo možné jen
ve větších sídelních místech.

Sofistikovanější prostředky pro vaření a pečení se objevují ve střední Evropě až v raném středověku. 

Nejprve to byly malé proutěné (ano, proutěné, opatřené oboustrannou silnou vrstvou hliněného/jílového výmazu)
a kamenné pícky pro pečení, z nichž byl kouř odváděn komínkem rovnou do místnosti. 

Pozn.: Kouř z ohniště  se nejprve rozptyloval volně po místnosti a stoupal rovnou k doškové střeše. Ještě ve vrcholném středověku (13.-15. století) nebyly chalupy a domy bez stropu ničím neobvyklým. I první - ještě nezpevněné - stropy byly dostatečně prostupné a kouř jimi stoupal do podkroví. Problém nastal až se stavbou zpevněných stropů, které tvořily pochozí půdu nebo další patro. V takovém případě se kouř koncentroval ve spodní místnosti a bylo potřeba najít způsob, jak jej odvést. Čímž se dostáváme k historii komínů. Ale o tom dále.)

Hm… Do místnosti. To to tam asi muselo vypadat, že? 

No, vypadalo.

Prostě to byla temná dýmná jizba, kde jednak chyběla okna a jednak byla permanentně zakouřená. Ono to zase až tak nevadilo, protože většina lidských aktivit se v dávných dobách  a na venkově ještě historicky nedávno odehrávala mimo obytnou místnost.
Ta sloužila po většinu roku pouze pro spaní. Ovšem v zimě bylo rázem vše jinak.

Takže co s tím?

Inu, nejprve to byla okna. No, okna; okénka, zakrývaná okenicemi - většinou jedno, poblíž ohniště. Plus dva až tři  malé  otvory nade dveřmi, které sloužily právě k odvádění kouře.

Někdy ve 12. - 13. století postupně přibyl do výbavy staveb dymník. Pradědeček komína.

Původně široká kruhová košatina  s užším hrdlem, pečlivě vymazaná zevnitř i zvenku silnou vrstvou jílu, která byla zavěšována na trámy a která odváděla kouř z jizby
do podkroví či patra. Na přelomu 14. a 15. století už se setkáváme s dymníky přizděnými ke stěně místnosti; ty už připomínají dnešní krby. V tutéž dobu se začínají objevovat
i dymníky čtyřhranné, konstruované z fošen nebo opět vyplétané do rámu - obojí s masivním oboustranným výmazem.

A v téže době jsou spolehlivě zdokladovány i první primitivní skutečné komíny. 

Nejprve to byly buď zvoncovité stavby přistavěné zvenku
ke stěně domu, do nichž byly ve stěnách vysekány průduchy, nebo spáry vysekané v až dva metry silných zdech hradů
a paláců. Tyto prakomíny zpravidla nepřesahovaly výšku stavby a byly častou příčinou požárů. Dalším nebezpečím byl fakt, že horní části komínů bývaly často srubové konstrukce vymazané jílem a zakončené košatinovou korunou. 

Bylo to proto, že komíny byly průlezové a nešlo je čistit jinak než spuštěním se do komína a ometáním stěn hrubým kartáčem. Někdy proto bylo levnější, bezpečnější a snazší rovnou vyměnit vrchní košatinu za novou.

Již koncem 15. století se však komíny stávají nejen součástí štítových zdí, ale i vnitřku domu; a to i měšťanského. Taková stavba pak vznikala tak, že byl nejprve postaven komín
a následně oběstaven domem (zhusta stále ještě srubovým
a nově i hrázděným). Současně s tím někoho konečně napadlo, že komín vyšší než hřeben střechy  opravdu odvádí kouř a případné jiskry mimo střechu. Sláva! Rázem ubylo požárů.

Na přelomu 16. a 17. století se objevují první plátové plotny a to už zbývá jen krůček ke kuchyňským kamnům a sporákům s kouřovody. 

A tím se opět vracíme k vaření.

Se skutečnými komíny se nám v domech začíná objevovat velká technologická novinka - samostatná kuchyně s pecí
(v níž se dá i vařit), kotlinou, odvodem kouře přímo do komína a s možností nepřímého vytápění jizby (kachlová kamna akumulující teplo z kouře), která se tím  začíná stávat světnicí (což je významově velký rozdíl). Taková kuchyně byla buď v síni, nebo v samostatné místnosti a tvořila buď spodek komína, nebo z ní byl kouř odváděn do komína dymníkem. Původní dymník se tak stává pradigestoří a odvádí kouř do komína.
Efektivita vaření se zvyšuje zejména používáním pece rozpálené po pečení, ale i využitím kotliny
a lepší výhřevností ohniště.

Lepší tepelné hospodaření v kuchyni přispělo k rozšíření
do té doby skoro neznámého způsobu tepelné úpravy pokrmů - smažení. Do 16. století naši předkové skoro všechno vařili
a dusili. 

Pečení bylo vyhrazeno chlebu a různým druhům pečiva a jen zcela výjimečně se (mimo domácnosti panovníků a nejvyšší nobility) v mísách objevovalo pečené maso či drůbež.

Romantické představy filmových režisérů o hospodách
či kuchyních, kde se v obřím krbu točí na rožni prase nebo půlka krávy, jsou zcela zcestné. Vyzývavě se vlnící prsatá hospodská nebo hospodyně nepobíhala kolem rožně se džbánkem piva, nýbrž cmuchtila v kotlíku hustou kořeněnou polévku nebo omáčku. 

Kořeněnou proto, že pokud v ní bylo maso, bylo nejspíš podezřelého původu a nevalné kvality. Dále byl takový pokrm většinou slanokyselý nebo sladkokyselý. Opět proto, že ocet a víno pomáhají přebít odpornou chuť a zápach nečerstvého masa. 

Tohle nebylo jen “výsadou” středověku, nýbrž běžnou praxí až do počátku 20. století.

Takže v kotlíku nebo hrncích se nám vaří a dusí něco jako eintopf - směs vody, zeleniny, trochy masa (ryby), koření.
Až to bude hotové, kuchařka vyndá maso, nakrájí je na malé kousky, vývar se zeleninou propasíruje nebo rozemne v moždíři, vrátí do hrnce, zahustí drceným sušeným chlebem nebo moukou, dokyselí, osolí a nakydá do misek hladových hostí (misku a lžíci si lidé většinou nosili sebou a obé patřilo k docela cennému osobnímu majetku).  

Vedle toho se na stole objeví kus sýra nebo několik syrečků, cibule, česnek, ředkev, chléb nebo placky. Zapomeňme na pečeni, sladké pečivo, cukr. Pokud byla podávána kaše oslazená medem nebo sušeným ovocem či rozvarem z něho, konzumovali ji strávníci v nábožném tichu.

Naši předkové totiž snědli skoro všechno. Ne, že by byli čuňata. Ono jim prostě nic jiného nezbývalo. Ale o tom až
v dalším článku.

Černé kuchyni - prababičce dnešních moderních, věnuji také samostatný článek.

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (100 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Pěkné povídání, které si překopíruji do rodopisných análů na věčnou paměť. Na zapomenutí stačí desetiletí, natož staletí.

Průměrný počet slepic: 5 (13 hlasů)

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

http://buystromectolon.com/ - stromectol tablete

Zatím bez slepic

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

<a href=https://astromectoli.com/>can you buy stromectol over the counter in tijuana, mexico</a>

Zatím bez slepic

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

<a href=https://atadalafishop.com/>cialis 5 mg best price usa</a>

Zatím bez slepic

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

<a href=https://abuypriligyhop.com/>can i buy priligy in mexico</a>

Zatím bez slepic

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tarifs Cialis <a href="https://ocialisshop.com/ ">buy cialis online without prescription</a>

Zatím bez slepic

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

<a href="https://atadalafiloop.com/ ">generic for cialis</a>

Zatím bez slepic

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

<a href="https://vpropecian.com ">propecia medication</a>

Zatím bez slepic

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

female use of cialis <a href="https://vskamagran.com ">sildenafil 100 mg kamagra oral jelly</a> Clavamox No Prescription

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Občane, to není z vaší hlavy, to ste musel něgde číst. Popisujete polidštěné opice, kerým se podařilo vytáhnout z láhve hrst ořechů. Muheeeeee

Průměrný počet slepic: 2.1 (14 hlasů)

Sasini - přesně tak! Opice se šikovnými prsty se vydaly dobýt svět.

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

Jj, přišli sme až po praotci Čechovi, což byl náš Columbus, kerej na pozvání Libuše přivezl východní zásoby exotických plodin, třeba švestky, brambory, rajčata nebo ječmen. To víte, po potopě tady bylo fakt mokro.

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Ja bych dodal, ze ceska kuchyne prvni tretiny 19. stoleti si neumela poradit s bramborama. Servirovali se syrove, nakrajene na platky, pocukrovane.

Průměrný počet slepic: 3.8 (6 hlasů)

A také nějakou dobu trvalo než zjistili, že když jsou zelené, tak jsou jedovaté. Proto se dost dlouho pěstovaly jako ozdobná rostlina a hlízy byly považovány za nepoživatelné :o)

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

No, umela a naucil je to jíst hladomor za pruské války co vedle Marie Terezie. Klasika, nouze naučí jíst cokoliv jedlého, takže poslední "třetina" 18 století byla dobou, kdy se jablóška staly běžnou součástí jdelníčku, žádnéí 19 století ;)

Průměrný počet slepic: 5 (10 hlasů)

No a jinak je začaly jíst za irských hladomorů.

Průměrný počet slepic: 2.3 (3 hlasů)

Nechápu, jako, že když to začal žrát Ir, tak si moravský nebo český domkař žřekl, tak teĎ nastala doba, kdy to budu mít v talíři i já?

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

se brambory rozšířily za třicetileté války,irský hladomor byl později.

Průměrný počet slepic: 2.7 (10 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Poprvé jsou brambory v Čechách prokázány až v r. 1632 u Viléma Slavaty.
Pak se až to tereziánských válek pěstovaly skoro výhradně jako okrasná rostlina, protože jsou samy o sobě chuti nevalné a navíc se moc nevědělo, co s nimi a v jakém stádiu jsou hlízy poživatelné a ve kterém jsou jedovaté.
Navíc tu byl i blok ideologický, protože křesťanská věrouka hlásala nesmysl o tom, že co vyrostlo v zemi, je fuj, protože má blízko k peklu. Takže lidé kořenovou zeleninu sice používali, ale jednoznačně preferovali obiloviny a luštěniny (plus ostatní nadzemní plody). Stejný problém byl i s houbami.

Brambory se v Čechách opravdu rozšířily jako poživatelná plodina až za tereziánských pruských válek, kdy se souběhem válečných a klimatických okolností vyskytlo v letech 1771 a 1772 několik hladomorů (více Jan František Vavák z Milčič ve svých kronikách) a císařovna nechala dovézt brambory z Pruska.

Průměrný počet slepic: 4.1 (13 hlasů)

Ano je to přesně tak. U nás se brambory začaly prosazovat, spíše vešly ve známost, až na konci 18. století. Přišly z Pruska, kde král Fridrich II. nařídil pěstování brambor výnosem. I tak nebyl moc úspěšný. Bramborová kampaň trvala přes jednu generaci a pěstování brambor se prosazovalo velmi zvolna. Více informací v Národním zemědělském muzeu-Prameny a studie 40. Brambory - skrytý poklad.
Ve velkém se na našem venkově začaly brambory prosazovat až po Napoleonských válkách. Z počátku, kromě jiného dělal velký problém, jak brambory (sadbu ) skladovat. Vymysleli Prusové. Název krecht se používá dodnes. S tím také souvisela šlechtitelská činnost, neboť původní odrůdy brambor k nám přivezené ze Španělska byly pro naše podmínky naprosto nevhodné. Díky vlhkému počasí je bramborová plíseň vždy spolehlivě zlikvidovala. Dokud se neobjevily rezistentní odrůdy, neměly brambory hospodářský význam.
Takže mají pravdu Ti, kteří tvrdí, že pěstování brambor se u nás definitivně prosadilo až v 2.polovině 19. stol. a to především v dnešních bramborářských oblastech.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

o 30 let dřív než hladovej Čech.
Stejný hladomor, který v Čechách v letech 1770-1772 zabil podle odhadů 250-300 000 lidí, postihl Irsko v letech 1740-1741 a zabil tam cca 450 000 lidí. Spoustě těch, co přežili, zachránily život právě brambory.

Ona totiž v 18. století probíhala tzv. "malá doba ledová" a napříč Evropou docházelo ke střídání extrémně vlhkých studených období a zim s hlubokými mrazy se suchými léty. Takže se pokud se vůbec něco urodilo, stálo to zaprd a bylo toho málo. Lidi, dobytek a drůbež neměli co žrát a právě tehdy se přišlo na to, že brambory jsou odolné, dají se skladovat a jsou poživatelné (NIKOLI chutné) i přemrzlé.

A protože Marie Terezie byla všechno možné jen ne blbá, zjistila si co a jak a přikázala pěstovat brambory na jídlo.
Akorát včas...

Průměrný počet slepic: 4.6 (12 hlasů)

No, sám si napsal, že země koruny české do naučil hladomor za války z prusem a tím, že jim to "dovezla" Terka právě z Pruska, takže nás to naučil prus co to uměl ve stejnou dobu jako Ir, takže znalsot Irů byla "nezávysle" nad čechama/moravou/pruskem, takže fakt "ir to měl, pak následně čech/moravák" není pravda ;)

Takže,fakt nesouhlasím s tvrzením , které obhajuješ "ir a pak my" neí pravdivé, pravdivé je "prus a pak my" ;)

P.S. ale tebe sere, že ti odporuju, holt, jsme problemovej ;)

Průměrný počet slepic: 3.6 (8 hlasů)

Čmoude, Irové je jedli a začali je pěstovat ve velkém již před hladomory, postavili na nich svoje stravování. Ale ouha, do brambor se dala plíseň, zničila celou úrodu a nastal velký hladomor který Iry částečně pokosil, částečně vyhnal do Ameriky.
Angličané vládnoucí Irsku pro Iry nehli ani prstem.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

To byl velký hladomor poloviny 19 století.

Na začátku tohohle hladomoru mělo Irsko 8 000 000 obyvatel. Za předchozího hladomoru o 100 let dříve mělo asi 2 400 000 miliónu obyvatel.

Během 17 století Irsko zdvojnásobilo svoji populaci - přes Cromwellovské války a následný hladomor, které zabily 20 - 40% populace.

Aby v devatenáctém mohlo umřít za hladomoru tolik lidí, kolik Irsko mělo někde na začátku sedmnáctého, aby mohly další 2 milióny emigrovat a ještě aby tam zbylo dost populace, museli těch 250 let něco jíst. Nejedli jen brambory, ale přeci jen byly silně důležité.

Zatím bez slepic

Způsobily plísně, které zdicimovaly úrodu právě brambor...z wiky: Jeho příčinou byla neúroda brambor, které tvořily primární zdroj potravy pro Iry, pokračující pro Irsko zničující britská ekonomická politika a neschopnost nebo neochota Velké Británie Irsku pomoci......Analýza ostatků (zubů) ale ukázala, že vysoká úmrtnost mnohdy nebyla způsobena nedostatkem potravy jako takové (například z USA proudily do Irska dodávky kukuřice), ale nedostatkem přístupu k jídlu, respektive velmi malými porcemi, které chudí lidé dostávali za práci....V roce 1851 činil pokles dříve rychle rostoucí irské populace proti roku 1841 asi 20 %. Zničující efekt hladomoru na irskou populaci a hospodářství přetrvával dlouho poté, co se situace se zásobováním zlepšila (pokles obyvatelstva pokračoval z rozličných důvodů až do 20. století, kdy přesáhl 40 %).
_______
Ale stále se píše o hladomoru v sovětském Svazu. A mnohdy se vyčítá sovětům hladomor na území, které bylo pod správou Poláků. Hranice se totiž měnili po válce. Třeba Němci měli ve školních osnovách do 90.roku zmínku o německých územích pod správou Poláků. To bylo překážkou a museli to změnit, aby se Německo mohlo spojit.

Zatím bez slepic

Hulvath : to je pěkná kokotina, za napoleoniky se už na stole obyčejných lidí branibory (od země odkud se k nám rozšířily) běžně vyskytovaly. Vaše vize brambor jako syrové podivnosti na stole je platná pro století sedmnácté.

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Kořenění zkaženého masa je přímočará pitomost, i když nás to taky učili. - Důvod je cena. Když jste zainvestovali a nechali postavit 5 lodí. Najali posádky a poslali je kolem Afriky do Indie pro koření a z těch 5 se vám vrátila jedna jediná s nákladem koření, tak jste prodejem toho koření všechno zaplatil, opravdu zbohatl a měl jste vystaráno do konce života. Kdo měl na ultradrahé koření měl i na laciné nejlepší maso zcela evidentně. Kdo musel jíst zkažené maso na koření samozřejmě neměl. (Teda pokud neříkáte koření tomu, co vám roste za humnama.)

Průměrný počet slepic: 2.8 (16 hlasů)

Maso velmi rychle začne být cítit, ale ještě není zkažené. Což je velký rozdíl.
Takže bylo nutné je zbavit pachu a toho se dosahovalo jednak naložením do kořeněného láku před zpracováním a jednak kořeněním při vaření. A nakyslostí omáček. Kuchařské knihy a posléze i kuchařky jsou plné návodů, jak vylepšit ne zcela čerstvé maso.

Koření se do Evropy dopravovalo hlavně po souši. Až po objevení Ameriky se postupně začínalo objevovat na trzích i koření zámořské. Což byl velmi riskantní podnik, protože pokud cestou zvlhlo, měl jste po vejvaru. Takže se kořenilo především tím, co rostlo doma a dovážená koření se používala velmi střídmě.
Mimochodem - zrovna dálková lodní doprava byla hotovou laboratoří pokud jde o nakládání masa a o zpracování masa skutečně zkaženého. Nemálo výprav skončilo neúspěchem právě kvůli konzumaci zkaženého masa a otravám z něho.

Máte docela divokou představu o pořizování si lodí. Flotilu pěti plavidel si žádný obchodník nemohl dovolit sám+ to už byly velké projekty, do kterých vstupovali panovníci a různá obchodnická společenstva.
Stejně tak máte divokou představu o dostupnosti jak masa, tak koření. A co se koření týče, tak dlouho existovaly zajímavé paradoxy. Třeba šafrán byl až do počátku 19. století relativně běžně dostupným kořením, které se používalo nejen pro ochucení pokrmů, ale i pro jejich barvení. Až v 19. století se ho s růstem evropské populace začalo nedostávat a dnes to je megaluxus, který si běžná evropská domácnost nemůže dovolit.
Maso NEBYLO laciné, ani jeho horší části ne. Ve městech bylo drahé proto, že jste musel dobytek do města dopravit, pak ho za poplatek umístit do vyčleněných dobytčích ohrad (v Praze byly přímo v jejím centru kolem Ungeltu, protože tam byla celnice), pak postupně porazit, naporcovat a prodat. Vše zpoplatněno a podřízeno docela přísným "veterinárním" kontrolám, které prováděl městský "fyzikus" - něco mezi dnešní hygienou a veterinou.
A na venkově si každý hospodář velmi dobře rozmyslel, kdy a zda vůbec kus porazí. U prasat to až takový problém nebyl, ale hovězí bylo vzácným zbožím. Kráva byla na mléko a volek do potahu. Takže pouze pokud jste vlastnil stádo hovězího a narodilo se Vám hodně býčků, mohl jste si dovolit některé prodat na maso nebo si sám kus porazit. A vlastní stádo hovězího si mohl dovolit pořídit skutečně jen velký statkář (do pol. 19. století unikát) nebo příslušník pozemkové šlechty.

Průměrný počet slepic: 4.4 (19 hlasů)

In reply to by Občan (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nevím, on nemluví o dostupnosti masa (kde mate spise vtipnou predstavu vy, jako hodne dostupne bylo, proto riskovali pytlacenim smrt, ze bylo dostupne...), ale mluví o rychlosti spotřeby, kde na dědině fakt nikdo nenechával "na sluci vyzrát", aby smrdělo...
Ve městě, kde pod rukou dělníci apod. dostlai maso a byli rádi za "zelené", ale jako i dnes, musíš hoooodně propíct a nemusíš kořenit, ocet dáváš, když omýváš "abys prodal" ani omylem, abys ochutil...

Průměrný počet slepic: 3.3 (10 hlasů)

nebo o konci osmdesátek, když jsem byl na vojně?
Jelikož toto byl běžný postup.
Nazelenalé maso kuchaři (jeden byl v civilu řezník a druhý agronom) vydrhli octem a šup s ním do hrnce, nebo na pánev. Ale přežili jsme to všichni.

Průměrný počet slepic: 3.2 (9 hlasů)