Jiný pohled na vzdělání

Autor
Štítky

Omlouvám se Davidovi, že mu narušuji úvod jeho článku, ale mám pro čtenáře krátké oznámení. Vzhledem k přetrvávajícím problémům s elfem Sartrem jsem přidal do základního menu vidlákových sedm pravidel diskuse. Nebojte se, nikoho z diskutujících se to netýká až na jednu jedinou výjimku. Ale bude dobré, když se s tím seznámíte. 

Davide je to Vaše: 

Se zájmem si vždy přečtu jakýkoliv článek či komentář, který se týká vzdělání. Naposledy zde na Kydech k ukončení pololetí školního roku. Než nabídnu svůj pohled, sdělím, že patřím spíš k vrstevníkům Vidláka, tudíž jsem zažil jen zlomek toho, co většina z vás, ale pohybuji se uvnitř školství jako učitel na základní škole, z větší části na prvním stupni. A své zkušenosti jsem nejdříve načerpal v běžné i výběrové škole v Praze, kde jsem po studiích žil, a nyní je získávám na běžné státní škole na menším městě, kam jsem se před časem přestěhoval.

Z vašich komentářů se dá vyčíst jistá skepse k současnému školství, potažmo k jeho kvalitě. Nebudu se zde rozepisovat o celkovém systému a o všech tlacích na něj z různých stran; toho tu již bylo řečeno mnoho. Ani nebudu psát o tom, že nakonec vždy záleží na jednotlivých a konkrétních lidech, neboť to je jasné. Spíše bych se chtěl věnovat těm "hlavním" aktérům - dětem.

Určitě je pravda, že v porovnání s tím, co jsem musel umět ještě já, se dnešní požadavky na žáky nedají moc srovnat a je tedy pravda, že laťka se neustále posouvá dolů. Proč se tak děje? Podle mě na prvním místě stojí především to, že dnešní dětí mají naprosto odlišné zkušenosti než my. Ještě pro mou generaci byla škola a učitelé jakousi autoritou ve věcech poznání či vědění a nejen v nich (teď zobecňuji, někteří to tak nemuseli vnímat). Dnešní děti to tak nemají. Získávají stále více informací a podnětů z jiných zdrojů než my a těch informací je také stále více. Škola se zde dostává na druhou či třetí kolej. A pokud si chce nějak nárokovat, že bude předávat či vysvětlovat, jak se věci mají, nutně musí selhávat a v porovnání s předchozími generacemi se bude jevit jako méně kvalitní. Rozšíření informačních kanálů bohužel nejde ruku v ruce s tím, že by dnešní děti věci víc chápaly. Je to právě naopak. Spousta z nich nemá bezprostřední zkušenost se světem jako třeba Vidlákovy děti. Chybí jim zažití toho, jak věci a procesy, hlavně ty dlouhodobější, kolem nich fungují a ve škole pak nemají na čem stavět. A škola tohle pramálo reflektuje, natožpak aby s tím něco dělala; učitelé se stále většinově snaží informace předávat (dělají to v té nejlepší dobré víře). Na tohle všechno, podle mě, reaguje většina "moderních" přístupů. Někdy lépe, někdy hůře.

Mohu to ukázat na matematice a Hejného metodě. Jednak se tu hodně skloňuje, jednak docela hodně vidím pod její pokličku (znám osobně pana profesora Hejného a pohybuji se mezi aktéry šíření této metody takřka od začátku, byť hodně zpovzdálí). Aby mi nebylo vyčítáno, že něco obhajuji (stejně asi bude), mohu říci, že by to šlo ukázat i v jiných oblastech vzdělání, kde to funguje plus minus podobně, ale nebylo by to tak přesné, poněvadž v jiných oblastech nedisponuji takovým vhledem.

Děti již na prvním stupni často nerozumí tomu, co v matematice dělají, a tak dochází k tomu, že se matematiku učí hodně formálně. A protože nemají ten základ, o kterém jsem psal výše, požadavky musejí nutně klesat. Všímají si toho učitelé obou stupňů škol. Hejného metoda se na ten formalismus snaží reagovat. Nejde v ní ani tak o zvířátka, šipky, autobus nebo o to naučit děti počítat jako spíše o rozvoj palety dovedností. Vedle rozvoje myšlení, které, jak někdo v komentářích uvedl, se využije i jinde, mohou získávat dovedností, které se hodí v běžném lidském soužití - naslouchat druhým, respektovat jejich způsob vnímání a zároveň umět argumentovat, vzájemně se podporovat atd. Učitel zde není garantem pravdy (to dnes není efektivní - viz výše), ale vytváří prostor pro to, aby se děti mohly intelektuálně osamostatňovat. To se děje tak, že matematiku a její zákonitosti objevují. Samozřejmě že především ti nejlepší, ale k těm slabším se během výuky dostanou zkušenosti těch ostatních. A že si děti umějí vysvětlovat, když k tomu dostanou prostor. Přitom se naučí i standardně počítat, byť to není tak rychle, jako když se to driluje. Nijak je to při řešení úloh nemusí limitovat. Bohužel je docela těžké to jako učitel dělat dobře; ne každý dokáže sestoupit z piedestalu toho, kdo má velkou moc nad dětmi, zvlášť na prvním stupni, nebo si dokáže přiznat, že dítě je v něčem o hodně dál; rozuměj, že má mnohem větší talent než já. To se dá poznat při tomhle způsobu výuky dost brzy. V běžné matematice, kdy jde hlavně o čísla a počítání s nimi, to vidět být nemusí. Dobře to nemůže dělat ani ten, komu je tento způsob výuky vnucen; i to se děje.

Když se to naopak dělá kvalitně, výsledky dětí se dostaví automaticky. Z pohledu pouze matematických výstupů to nemusí být tak patrné (proběhlo zatím jen velmi málo srovnání), ale z pohledu jiných dovedností to je vidět dost. Je třeba velký rozdíl v tom, jak děti dokážou "vidět" a popisovat své vlastní myšlenkové pochody nebo jak se staví k řešení problémů. Může být, že to někdo bude vnímat jako něco normálního, k čemu není potřeba nějaká nová metoda a co se dnes běžně děje, ale právě z vlastní zkušenosti vidím, jak s tím dnes děti mají obrovské problémy. Proto Vidlák píše, že o své děti strach mít nemusí.

Takto by se dala ukázat jedna oblast za druhou a mohly by se najít podobné principy a zkušenosti, které jsem popisoval v matematice.

Co k tomu dodat na závěr? Vím, že popisovat situaci ve školství není jednoduché a vždy je to zjednodušené, stejně tak jako jsem to v předchozích řádcích udělal já. Je to ztížené i o to, že každý se školou má svou jedinečnou zkušenost, kterou vše hodnotí. My učitelé navíc nejsme většinově bráni jako profesionálové ve svém oboru a ani se tak mnohdy nebereme. Přitom nevím, zda v dnešních podmínkách lze pro zvýšení kvality školství udělat více než se rozhodnout jít učit. Jak říká jeden můj kamarád: kdo se rozhodne učit na základní škole, jde bojovat do první linie. Je to z určitého pohledu kapka v moři, ale na systémovou změnu doba asi ještě nenazrála.

 

Komentáře

Trvalý odkaz

Vidlákovo brácha mi zatrhnul povalování u kompu a "nějaký" David tu napsal Několik vět (česky), z nichž nerozumím ani jedné.
Beru provaz a jdu se zastřelit do rybníka.

Co dodat k Davidově výpotku.
Učitele bych nedělal za žádné prachy světa. Nejmíň do té doby, než by byly obnoveny fyzické tresty jako možná varianta řešení kolizních situací.
Švagrová má čtyřicet a je zralá na Bohnice. Už dvakrát jednoduše zdrhla ze školy na konci školního roku na nemocenskou, protože to už nedávala. Je jen otázkou velmi krátkého času, kdy se začne ládovat neustále se zvyšujícími dávkami antidepresiv, úplně stejně, jako to dělají všechny její starší kolegyně, aby zase nějak přežila další šichtu.

David nám tady sice krásně popsal, jak funguje výuka matiky, bohužel však získávám dojem, že objem probraného učiva asi nebude tak velký, aby splňoval představy vyučujících na středních školách.
Minulý týden jsem byl se svým Pinocchiem na cvičných přijímačkách. Dopadlo to přesně, jak jsem předpokládal - jedničkář z matiky jednoduše vyhořel.
Při následném rozboru jeho výkonu se potvrdilo to, co jsem mu říkal předtím. Řešení jakž takž zvládá, ovšem schází mu rychlost podmíněná rutinou a drilem.
Hejného metodu samozřejmě neznám a nečiním si jakýkoli nárok ji posuzovat nebo odsuzovat. Ovšem škola, na kterou má v úmyslu se hlásit, má nějaké extrovní metody výuky na salámu, vyžadují automatizované řešení jednodušších početních úloh, na kterých je potřeba honit čas, aby bylo možno řešit příklady složitější, v nichž je potřeba postupovat s rozmyslem.
Naprosto stejný problém pak vidím v učení pomocí tzv. projektů. Účelem prý je, aby si děti pomocí projektové výuky lépe pamatovaly probranou látku. S tím nemám problém. Ovšem na základě výsledkných znalostí svých potomků si troufám tvrdit, že se prostě nestíhá probrat veškerá látka, která je v RVP a ŠVP. A už vůbec nebudu rozebírat běžnou praxi, že ve třídě zmákne vypracovat požadovaný elaborát jeden kus a ostatní to jednoduše "ojedou" s poukazem, že přece mají pracovat v kolektivu.
Nechápu a nerozumím.
A stále budeme narážet na zásadní problém. Pokud např. nevím nic o Husovi, těžko si vygůglím něco o jeho snaze zjednodušit tehdejší pravopis.
Jen tak namátkou - při posledním odvozu manželky z jakési společenské školní akce jsem šel do vývrtky, když na mou poznámku, že bývám často v Rumunsku reagovala jedna "souška" mladšího vydání poznámkou, že - cituji - tam už je kousek Rusko.
Ta paní prostě nemá šanci si u mne vytvořit nějaký respekt.

Pane Targus, to jste trefil naprosto do černého. Na střední škole u nás "projektovali" učitelé, kteří celkem nic neuměli, ale byli výborně hodnoceni za moderní způsoby výuky, užívání elektronických interaktivních tabulí atd. Že nesplnili plánované učivo jim bylo šum a fuk. Už za komunismu to tady vystrkovalo růžky, tehdy se tomu říkalo "výuka pomocí problému". Když budu sprostá, i když bych jako stará úča měla být distinguovaná dáma, byl to akorát "bordel". Pak od toho metodici z tehdejších krajských pedagogických ústavů upustili. Já po mém přes čtyřicet let trvajícím učitelování pořád říkám, že učitelem se musí člověk narodit a pak umí naučit, najde si svoje cesty, žádné universální recepty nejsou, každá třída i každý žák je jiný, co jde v jedné skupině, nejde v druhé, když Vás děti milujou, udělají Vám radost tím že se naučí, když jste jim nesympatický, kašlou / výjimky samozřejmě existujou/ i na předmět. Jako být vynikajícím muzikantem nejde jen "vystudovat" to musí mít člověk shůry, herci, malíři, ale i řemeslníci a jiní. Nesnáším diskuse o těchhle záležitostech, zpravidla kdo příliš diskutuje, tak umí jen mlátit hubou, ale ne tu vlastní činnost.

Vždycky jsem tvrdil, že vořechům se mají přidělit mantinely a víc se o ně nestarat, vyhnijí navzájem. Oba Vidlákové mají moje sympatie a plně je chápu. Na téhle reakci je vidět, že se trefili neomylně do černého!

Já Vám moc fandím ve vašem přesvědčení, ale já jsem tu několikrát celkem jasně napsal, jaká témata "jsou moje". A ubezpečuji vás, že tohle mezi nimi nebylo (ne že bych neměl názor). Ale jinak souhlasím, že ty "demokratické" principy zde zavedené jsou vskutku diskusní a demokratické - rovnou ale podotýkám, že se zde na soukromém webu demokracie rozhodně nedožaduji. Já ještě tolik soudnosti mám :-))))

Trvalý odkaz

jak se neustále obhajují "své" pravdy.
Čiší z to jakási domnělá nadřazenost lidského druhu nad přírodními zákony.
Pravda je taková, že z hlediska přírody, globálního systému, jsme přes všechnu naši nafoukanost pořád opice s holým zadkem, co náhodu slezly ze stromů.
Popírají se zákony, zákonitosti, díky jsme přežili na zemi po opuštění korun stromů.
Viz:
-Učitel zde není garantem pravdy (to dnes není efektivní - viz výše), ale vytváří prostor pro to, aby se děti mohly intelektuálně osamostatňovat.-
Ano, dosáhlo se toho, že učitel není garantem pravdy, rodiče nejsou garantem pravdy a děti se plácají v kaši informací, které nejsou schopny rozumově zpracovat.
A aby se tomuto stavu nasadila koruna, tak se použije velice oblíbené:
-Když se to naopak dělá kvalitně, výsledky dětí se dostaví automaticky.-
Pokud použijeme to, co máme pod lebeční kostí mezi ušima, tak dojdeme k prostému závěru:
Citovaná věta první je příkrém protikladu s větou druhou.

Pokud totiž po někom chceme, aby něco reprodukoval kvalitně, tedy věrně, musí nastoupit dril a nulový prostor pro odchylky, tedy intelektuálnímu osamostatnění.
A v tomto duchu interních rozporů se nesou všechny "novátorské" metody. Jsou to jen výsledky snahy o odůvodnění vlastní existence, která by jinak byla zbytečná.
Samozřejmě i výsledky tyto trendy věrně kopírují, jdou do kopru.

Mě by zajímalo v čem se chce někdo v matematice "odchylovat/osamostatnovat"? Matika je jenom jedna, jasně řešení příkladů může být různýma způysoby, ale když se nenadrilují základní matematické úkony a pravdila a ty s epotom vysvětlují na nějakých příkladech/systému příkladů, pak lze vychovat dobrého matematika, ale když autor článku vynechá drilování základů, kdy dítě v noci probudí a ona to nebdue schopno říkat jak když bičem mrská, tak co chce pak dítěti "vysvětlovat v souvislostech", kde nic není=je prázdno, tam nevysvětlí nic, není co vysvětlovat.

Trvalý odkaz

Vím, že budu za morouse, ale Od věty "Děti již na prvním stupni často..." jsem si musel povzdychnout, protože jde, podle mě, o esenci jednoho z problémů reformátorů - vydávání víry, přesvědčení a pouhých tvrzení za nezpochybnitelný fakt. Minimálně u věty "proběhlo zatím jen velmi málo srovnání" se měl autor zastavit, vrátit se zpět a začít článek znova a lépe. Třeba v duchu: "Autoři metody věří, že..."

Nechci apriorně odsuzovat, rád bych se nechal přesvědčit. Jak jsem psal dříve, vidím Hejného metodu jako zajímavý doplněk - ale jako základní metoda výuky matematiky mne zatím nepřesvědčila. Když mi reformátor začne předkládat jako klady naprosto neměřitelné kategorie a vysvětlovat, že "z pohledu pouze matematických výstupů nemusejí být (výsledky) tak patrné", je to pro mě podezřelé. Když je potenciální neúspěch metody už dopředu pro jistotu hozen na kantora, jenž "má problém sestoupit z piedestalu" a "nedokáže si přiznat, že jke dítě mnohem dál" protože to nejspíš "učil špatně" (což nakonec platí pro každou metodu) a nevidí, že "má dítě větší talent než já", mi už zavání - omlouvám se za možná drsnější nadsázku - oddrátkováváním guru Járy.

Ve svém tvrzení o výsledcích se nejspíše opíráte i o výzkum společnosti Kalibro (ředitel David Souček).
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/hejneho-metoda-matematika-pruzkum-ka…

Zadání testů: http://www.kalibro.cz/assets/files/ProMedia/2018/Kalibro_Hejny_2018b.pdf
Na rovinu, úlohy v šetření jednoznačně zvýhodňují žáky vyučované Hejného metodou, protože se právě s těmito typy úloh setkávají.
Např. úloha D o Bitvě na Moravském poli jsou jen převlečené myšičky a pejsci. Neřešme, jaká chujovina sama ta úloha je a nemá s realitou společného nic. Totéž lze říct o hodinách, úloha G o "smyslu součtu" těch kterých čísel (možná zde dojde i na spor ohledně významu onoho "mít smysl" v matematice) postrádá ověření, zda žák například ví, co je to rodné číslo - zato v úloze I pro jistotu žákům vysvětluje, co že má považovat za samohlásku (asi aby nedošlo k opakování aféry vztahu mezi písmenem a hláskou).
(Btw. Pobavil mě pak ten předpoklad "zdlouhavého" řešení úlohy A...)

V učitelské veřejnosti panují jisté pochyby o její nezávislosti (vazby na Frause a tedy i jeho řadu učebnic dle Hejného) (Fraus je případ sám pro sebe). Samotný výzkum pak byl zpochybňován co do měřitelnosti, metod a interpretace.
http://www.kalibro.cz/novinky/kalibro-a-hejneho-matematika

Z pohledu člověka, který se s dětmi setkává na druhém stupni, zatím dokáži prohlásit jen tolik, že úlohy vědomě koncipované zásadně odlišně od úloh, s nimiž se setkávali na prvním stupni, jsou pro ně prakticky stejně obtížné a hledí na ně podobně vyoraně, jako děti z "běžné metody" na úlohy Hejného (Když vezmu, co my žáci "měli zvládat" u Hejného metody po ukončení páté třídy, vlastně moc nechápu, proč chodí na matematiku ještě v šesté, sedmé, osmé a deváté třídě a už vůbec nechápu, proč s ní mají takové problémy).

A pak jsou tady ti nadaní, kteří si, když je na to upozorníte, po výkladu soustavy rovnic i uvědomí, že myšičky a pejskové jsou vlastně totéž. Bohužel jsem přesvědčený, že ti by to pochopili i bez Hejného. Mě spíše trápí, proč se tím zatěžovali na prvním stupni.
Mimochodem, hovoří se zde i o otázce "pochopení matematiky". Osobně bych si kladl otázku, nakolik je dítě vůbec schopné do páté třídy skutečně pochopit matematické zákonitosti na úrovni, jakou nám Hejný předkládá.

Takže za mě pro tuto chvíli asi dost.

Mě to připomíná ty logické věty, které kdysi bávávali na práva (před testama inteligence od SCIA), kde člověka zkoušeli vlastně z jazykových schopností, kdy ve na první pohled "zmateném/zhovadilém textu" musel poznat díky shopnosti rozumět textu co se vlastně řeklo :D
To není matematika, ale čeština ze které se zkoušeli budoucí právníci ještě před 20 lety, zda mají na to být právníky :D

Tak potom odkazu mě nidko nepřemluví, že bych uvěřil, že Hajného metoda učí matematiku, toto je spíše 90procent o tom pochopit text je to super pro obchodáka co sestavuje zakázky pro konstuktéry či projektanty, ale ani omylem to není pro ty co mají někdy v budoucnu být "někdo z technického oboru" :D

Naprostý souhlas. Na právech se ta zkouška jmenovala Logika. Kdo se později setkal s programováním a algoritmy byl okamžitě doma. Z toho co zde bylo autorem výše popsáno bych zmiňovanou metodu viděla jako samostatný předmět ovšem nikoliv jen jako výuku matematiky spíše jako doplněk.

Trvalý odkaz

No, nemohu si pomoci, ale popis představ směřování školství článkem je ještě horší než realita.
Ač mám malé děti, jsem jinak starý kus a zažil jsem několik reforem školské výuky, jednu dokonce jako experimentální třída. Jedno měly společné, nakonec vše skončilo při starém dobrém drilu praktikovaném téměř několik staletí.
Ono je to převelice jednoduché. Nejdříve musím získat informace (naučit se) a následně mohu takto získané informace použít na podobné okolnosti. Zatím to nikdo líp neudělal. Každý odklon od takto pojaté cesty je odsouzen k nezdaru. Z tohoto pohledu je text článku naprosto mimo mísu. Díky bohu neznám Hejného metodu, ale znám jak dopadly množiny, a jaká to byla tehdy sláva a naděje.
Můžeme přemýšlet do nekonečna jak vylepšovat kolo, ale ať dojdeme k jakémukoli i sebelepšímu výsledku, nakonec to bude jen to obyčejné kolo. Se školstvím je to obdobné. Člověk se za sto let svou intelektuální skladbou téměř nezměnil, ale jak tento intelekt "lépe" nacvičovat chceme tak nějak manažersky po "novu".
Nakonec to dopadne tak, jak skoro popisuje Vidlák, učit budeme děti doma, do školy si půjdou pro nové lepší výukové zítřky.

Já byl "e experimentálních ročnících", které nepotkala trojčlenky, kterou jsme nahrazovali podobnýma postupama ala hajneho metoda, ne ze by to neslo, ale musel byt clovek lepsi jak prumer a to u dost prikladu, a kdyz jsem se dostal na VS, tak nas nasrane prvni hodinu matematiky sarej profesosr serval za neznalost trojclenky, naucil nás ju, že nemá čas čekat než něco spočttem "moderníma metodama" a bohužel mu musím dát za pravdu, ty tzv moderní metody, kdy "člověk myslí" jsou..., když existují podobné metody, kdy se řeší sice otrocky základní příklady jednoduše, ALE RYCHLE, místo myšlení...

Trvalý odkaz

Je mi až trochu blbé vyjadřovat se k problematice základního školství, protože s ním už nemám žádný osobní kontakt (dva vnuci na střední a jeden na vysoké) a i ten předcházející kontakt s ním byl už trochu volnější (prarodič). Ale nedá mi to.

David S. mj. napsal:
"Z vašich komentářů se dá vyčíst jistá skepse k současnému školství, potažmo k jeho kvalitě".
Myslím, že je to pravda jen částečně. Myslím, že z komentářů zde lze vyčíst spíše skepsi k VÝVOJI současného školství (a asi i k výchově dětí celkově).
Ačkoliv chápu (když to vezmu ob jednu generaci), že něco jiného a nějak jinak se učily moje babičky, něco jiného a jinak já a něco jiného a jinak moji vnuci, a považuji nějaký vývoj za nezbytný a přirozený, jde na mě hrůza např. z článku "Skanzen jménem škola" v sobotní (2.2.2019) příloze Mladé fronty DNES "Víkend" na str. 4 - 8. Cituji hned z úvodu:

"Kdy proběhla bitva u Moháče?
Ný, natý, ičitý - jak to jde po sobě? (pokud si vzpomínám, něco tam autorovi vypadlo - pozn. Godot)Jaký je převládající průmysl v Angole?
Možná si pamatujete, jak jste se tyhle a podobné věci museli ve škole biflovat. Možná dokonce pořád ještě znáte správné odpovědi.
Problém však je, že nic z toho vás neuchrání od toho, abyste jednoho dne neskončili v exekuci. Abyste neuvěřili hloupostem o hordách uprchlických hrdlořezů terorizujících Čáslav nebo Kardašovu Řečici. Abyste se neklepali ze sebejednoduššího právního úkonu. Abyste nebyli snadnou kořistí pro podvodníky a populistické politiky.
…..
"Učivo, které se pokládá za všeobecné znalosti, bych osekala na třetinu," míní angličtinářka, která na Twiteru pod pseudonymem Anna Freimannová píše o nutnosti reformovat české školství, přičemž ji sleduje fascinující množství 12 tisíc followerů. …….Ptám se, proč se v matematice zabývat logaritmy, když by se v ní měly řešit spíš reálné problémy - finance, půjčky, hypotéky. Místo permutací bude pro dítě určitě jednou důležitější, aby si uměla spočítat, zda se mu vyplatí takový a takový úrok."
(konec citace)

Nu budu to brát po řadě:
- Bitva u Moháče. Jak si má dítě poradit s informacemi o imigrační vlně (a nikdo jim samozřejmě netvrdí blbosti o Čáslavi či Kardašově Řečici - viz výše), když nebude znát historické souvislosti s podobnými procesy v dějinách? Když nebude vědět, že bitva u Moháče (včetně toho letopočtu 1526 a toho, kde vůbec ten Moháč leží) znamenala zásadní zlom ve vývoji českých zemí a celé střední Evropy? O tlaku (muslimské) osmanské říše na tento prostor, o postupně dvakrát obležené Vídni, o spustošených Uhrách (včetně těch Horních a nám dost blízkých)?
- Ný, natý, ičitý…. Autorovi tam vypadlo "itý", což o něčem svědčí. Jak může mít dítě nějakou představu o hmotném světě kolem sebe, bez základní představu o jeho chemické podstatě? A jistě stojí za zmínku, že těch osm koncovek je geniálním vynálezem českého jazyka (národní hrdost), které tu znalost zjednodušuje a zprostředkovává. A dítě už si samozřejmě nemusí pamatovat, že autorem je Vojtěch Šafařík (ale ani tato znalost by mu asi neuškodila).
- Průmysl v Angole. To je ze strany autora článku drobný podraz (má jich tam víc), ale ono opravdu dětem neuškodí vědět, že existují i jiné země, než USA a EU, a že tam žijí lidé a co tam asi tak dělají. Před pár lety (to ještě byli na základce), jsem vzal vnuky na pár dní tu do Krakova, tu do Budapešti a tak, a oni s překvapením konstatovali, že život existuje i na východ od nás, a ne tak úplně špatný. Že není jen Paříž a Londýn a New York.
- Angličtinářka. Inu, vyjadřuje se k matematice, o níž ví asi celkem prd. Na jednu stranu totiž podle jí podobných žijeme v dobách rychlých, které budou ještě rychlejší, ale chce ve škole učit děti to, co potřebují TEĎ, nikoliv takové základní znalosti, které jim umožní vyrovnat se s tím, co je možná čeká v budoucnosti (tedy třebas zrovna přes ty logaritmy a permutace - matematické operace, které umožňují pochopit podstatu řady početních úkonů).

Tak se odvíjí celý článek, který obsahuje návody, jak výuku pootočit jinam, např. cituji:
"Podle Pavla Kraemera, zakladatele Institutu pro podporu inovativního vzdělávání (to je ten slavný EDUin, tedy nezisková organizace - pozn. Godot, viz https://www.eduin.cz/tag/institut-pro-podporu-inovativniho-vzdelavani/?… ), je v tomto ohledu progresivních tak 10 - 20% ze všech českých škol. Třeba matematiku učí podle Hejného metody, vedou jednotlivce k samostatnému myšlení, poskytují mu kompetenci spolupracovat s druhými.
Co ale těch zbývajících 80%?
"Tam je to hodně špatné. I ony jsou už ale dnes doslova obléhány neziskovkami, mezi jejichž činnosti patří i vzdělávání."
…..
Za sebe by z novinek rád prosazoval především výuku sociálních a osobnostních dovedností. Děti by se podle Kraemera měly učit žít spolu, vzájemně se respektovat, spolupracovat. Poznat své silné i slabé stránky.
(konec citace)

Mně osobně to vychází tak, že "moderní výuka" na základních školách je koncipována pro:
- Zanedbané děti, které nemají žádné rodiče, nebo mají rodiče v exekuci, případně zfetované či ožralé večer co večer, takže jim nevysvětlí ani jak nakládat s penězi (tzv. finanční gramotnost), ani jak se chovat mezi lidmi (tzv. základy práva), natož aby je učili kriticky myslet (další z požadavků v citovaném článku).
- Děti které nesportují v žádném oddíle (tam mohou získat mj. i ten Kraemerem požadovaný vzájemný respekt a spolupráci, poznat svoje silné i slabé stránky).
- Děti, které nenavštěvují žádné kroužky (od baletu po modelářství, a co já vím jaké všechny možné).

Nechci plivat na současné české základní školství, na to o něm vím příliš málo. Ze signálů, které kolem sebe vnímám (viz třeba zrovna ten citovaný článek) to na mě ale působí dojmem, že se vyvíjí ve školství pro blbečky z tzv. vyloučených lokalit, nikoliv ve školství pro většinové, celkem normální děti (s normálními rodiči). Základní školy by měly být "normální" pro "normální". Pro ty ostatní pak nějaké školy "zvláštní".

Když budeme mít školy pro blbečky, vychováme blbečky, co jiného?

P.S.:
Davide S., to není nic proti vám. Být dnes učitel, to musí být očistec. Děti jsou dnes vzácné zboží, ale trocha tělesných trestů by jim většinou celkem prospěla, myslím si já. Sen o krásných časech učitele Hnízda. Ostatně kdybych si já byl býval doma stěžoval na učitele/učitelku, dostal bych od táty pár facek a dobře mi tak.

Ke "zbytečným informacím" snad ještě tolik, že některé naopak pomáhají rozvíjet smysl pro systematičnost (ný, natý, itý... vůbec mi uniká, jak si ona modernistka představuje chemii bez názvosloví) a jiné jsou skutečně informacemi, které většina nikdy nevyužije (nikdo však nedokáže určit kdo a které), ale přesto mohou mít smysl při rozvíjení pracovních kompetencí a kompetencí k učení, nehledě na fakt, že procvičování toho šedého v lebce nikdy nikoho nezabilo...

Co bychom si nalhávali, s výjimkou soustavně opakovaných předmětů (jazyky, matematika) žáci přirozeně jednou naučené stejně zapomínají.

Proč bys plival, s tím co jsi napsal se nedá nic jiného než souhlasit. V dědině odkud pocházím je škola, kde ředitel zavdl "diskusi s dětmi" na tom jak se učit atd. Výsledkem je, že rodiče dávají a vozí (dají si ten čas a peníze na benzin) děti do kolních dědin/měst a "moderní škola" má úbytek dětí, že musí být dotována i když jako středisková obec s dostatešným počtem dětí (papírově) být dotována neměla...

Trvalý odkaz

Já přidám také svojí zkušenost s klukem a Hejného metodou. Třetí třída základky... Onehdy jsem dětem vyprávěl o německé produkci tanků (kluk dostal knížku o tanku Tiger, protože se mu líbí) a došli jsme k početnímu úkonu, když se celkem vyrobilo tolik a tolik tanků a vyráběly se tolik a tolik let, kolik se jich vyrobilo za měsíc a kolik za den? Ne synku, neříkej mi výsledek, jen sestav příklad, jak to vypočítat. A bylo to tu... V příkladu figurovala velká čísla.
Dokud podle učebnice děda Lesoň počítal houby a klády a bylo to do padesáti, tak to šlo. Něco se klukovi v hlavě rojilo a k výsledku se dobral. Ale většinou tak, že si celkové číslo dokázal rozdělit v hlavě na příslušný počet menších dílků. Jakmile přestalo jít o malá čísla, byl v háji. V hlavě se mu nevytvořilo vůbec nic a že je 628 stejně dobré číslo jako 15, to už bylo nad jeho chápání, protože to už se v hlavě blbě dělilo.
Když jsem to zjistil, stačilo mu pomoci s pár podobnými úlohami a za chvíli už uměl sestavit výpočet denní, týdenní i měsíční produkce pro Tigry, T-34 i Shermanny. Číslo nehrálo roli.
Zkrátka je to jako s tou bitvou u Moháče... nejprve je dějepis jen nudná snůška historických dat a informací bez souvislostí... ostatně k čemu je znalost Osmanské říše při tlaku na Uhry že? Ale pak, když je těch nesouvisejících informací dost, tak přijedete na Svojanov a tam vám ukáží komnatu Záviše z Falkenštejna a ono to najednou sepne - to je ten Vítkovec, Přemysl Otakar II, Kunhuta Uherská, Václav II... sťat plknem pod Hlubokou.... a najednou to není jen nudný údaj, ale ono se to doplňuje a souvisí to spolu a pak už se nemusí všechno vědět, lecos se dá odvodit.
Matematika je totéž - nejprve jsou to nudné příklady bez smyslu. 5x3 =, 156-72 =, pak přijdou zlomky, rovnice, furt jen počítání a počítání, ale pak to sepne. Ony se dají vypočítat metry čtvereční zahrady, dá se vypočítat kolik bude zapotřebí cihel, pak dojde i na ty bankovní úroky a další a další možnosti, obsah kruhu... pak už se lecos nemusí vědět a dá se to odvodit. Ale na začátku je to jen snůška mizerných čísel beze smyslu.
Zkrátka nejlepší obrana před demoagogií a fake news (ale doopravdy, nejenom kecama) byl odjakživa sumář všeobecných encyklopedických znalostí. Když o všem něco víte, tak si zpravidla umíte najít podrobnosti. Když máte trochu přehled, celkem rychle rozpoznáte, kdo vás krmí kravinami a sám tomu nerozumí. Pokud víte něco o účinnosti a výkonu, dovedete si sami vypočítat, kolik kilowatt dá větrná elektrárna a údaj, že to jako bude dávat proud tisícovce domácností si přepočítáte na něco reálnějšího. Nedávno mě o škodlivosti Dukovan přesvědčovala holka, která neměla ani ánung, co tam za tím betonem těch budov vlastně je, ale jasně věděla, že reaktor je ta obrovská kulatá chladící věž.

Vídláku - i když se asi neshodnem v nějakém detailu (víra v boha), tak poslední věta je to nejlepší co jsem za hodněěě dlooouuuhhoo četl - tesat do kamene by se mělo - to říkám já který není v pedagogice laik stejně jako v psychologii a čuchnul i k medicíně - na úrovni VŠ v dobách kdy se ještě muselo umět.
Tedy - čuchnul jsem k různým alternativním školám už koncem 80tých let, díky dnes prof. Rýdlovi - i jeho snahám o Waldorfské školy, a otázka je proč se toto nestalo ve školství nosné - byla to pokaždé jen okrajová záležitost - i tehdejší pedagogika se snažila o reformy - zkvalitnění výuky a i ledacos začala zavádět - to čemu se říká množiny, i když ty byly jen jedním z prvků - tehdy ale když se ukázalo že to není přínos tak se to velice rychle odpískalo - dneska ne - jede se až do trpkého konce. Tehdy to skončilo na tom že ona reforma by fungovala (snad) kdyby bylo pod 20 žáků ve třídě, na což nebylo učitelů, tříd i financí, navíc do toho přišla populační špička... zákonitě to krachlo. "Alternativní metody" se hodí jako pokusný okrajový segment kde se může objevit nějaký prvek použitelný obecně - viz situace kolem Waldorfu v NSR někdy v 80tých letech - řada čerstvých učitelů tam šla učit na rok dva, ale pak dali zavděk normálnímu školství, s tím že se naučili něco čím by občas zpestřili výuku jinde.
A jedno z psychologie - dodnes nikdo neví jak mozek funguje - vědomí to je jen malá šlupička jeho činnosti - jen jakýsi výsledek - výstup - vůbec nevíme z čeho vaří a většina toho jde mimo naše vědomí. Je tam to co je dané biologicky - o něčem víme - třeba o významu přirozeného tělesného pachu na výběr partnera a potažmo kvalitu imunitního systému následných dětí - ale mozek "vaří" i ze všeho co má uložení v paměti - jakési obrovské databázi kde jsou informace které se tváří na první pohled užitečně, ale i informace zdánlivě naprosto neužitečné o které vědomě do smrti nezavadíme - přesto mozek v podvědomí s nimi pracuje a využívá je a to často i s takovými které s řešeným problémem nemají nic společného .- tedy mají - strategii řešení čí tak nějak. V tom tkví význam těch encyklopedických znalostí.
To jen na okraj - ostatně minulý režim to věděl, proto fedroval tehdejší časopisy jako bylo VTM, ABC, populárně naučné byly za pár haléřů - Vesmír, Živa - v každé trafice, Amatérské radio, jejich odběr se popularizoval a podporoval propagací na školách (ABC, VTM), ale i Věda a život - když si jeden odmyslel první tři strany. Odborníci - kapacity v jednotlivých oborech se přímo úkolovaly by do nich psali, jinak bylo bububu.

A jedno z psychologie - dodnes nikdo neví jak mozek funguje.

Neco vam snad na ty skole preci jen rekli, ne? Nesedeli jste tam 4-5 let a nerikali si, ze mozek je takova zahada, ze o nem nikdo nic nevi, abyste pak dostali diplom, ze jste specialiste na to, ze nic nevite o fungovani mozku.

Asi v 10 letech jsem se dohadoval s vrstevnikem o atomovojech zbranich. Ja tvrdil, ze vodikova puma je silnejsi nez atomova.

On tvrdil opak a argumentoval, ze atom je silnejsi nez voda. Na tuhle argumentaci jsem uz nemel.

Zajimalo by mne, jestli ted hazi pocestne lopatou nebo ridi nase zivoty z volenych funkci.

Copak byste chtel za historku? - Tohle bylo o tom, jak se s malo znalostma nekdo ani nepriblizi k podstate veci, stejne jako ta ekolozka. Jen tomu klukovi tehdy bylo tak 10 a informace o principu atomovky a vodikovky byly uz volne pristupne v popularnich casopicech.

Chcete neco o sexu treba?

Trvalý odkaz

Současné školství je katastrofa. Doučuji děti svých známých z angličtiny, matematiky a fyziky. Jsou to vesměs nadprůměrně inteligentní děti a patří k nejlepším ve třídě. Přesto jsou jejich znalosti žalostné. Úroveň školství je jen odrazem úpadku celé společnosti, pouze je více vidět, neboť to člověk může pozorovat ns vlastních dětech. Problémem školství je chybějící řád, nedostatečné společenské ocenění učitelů a s tím spojená přefeminizace. Škola má učit nejen vědomosti, ale i dovednosti. To platí obzvláště právě v matematice. Tam přeci žádný dril není potřeba. Naučit se pár vzorečků a pak už jen počítat a počítat. Počítat je nutno tak dlouho, až se dovednosti zautomatizují. Slovní úlohy jsou dobré jako zpestření a slouží k výuce aplikace dovedností, což je samo o sobě dovedností. Školy mají mít jednotné osnovy a jednotné učebnice. Jak to mají dělat děti, které se přestěhují? Nehledě na to, že většina učitelek nemá na to, aby zvládla výuku z nějakých náhodně sebraných materiálú.

In reply to by Pepa Sláma (neověřeno)

Trvalý odkaz

"...pak už jen počítat a počítat. Počítat je nutno tak dlouho, až se dovednosti zautomatizují." To právě popisujete ten drill. Drill neznamená nutně rákosku a tyrana za katedrou.

Trvalý odkaz

Je dobre si precitat co napisal o studiu v Brazilii tento chlapik, jed tam vyucoval. Ak sa nemylim v knihe - Snad ti nedělají starosti cizí názory.

Poucne...

In reply to by Zvedavec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Zvědavče,
s tím Feynmanem jste mě předběhl.
Příběh s jeho VŠ vyučováním v Brazilii je tuším z knihy" To snad nemyslíte vážně".
Ale nedivil bych se, kdyby ji zopakoval několikrát i jinde, zasloužila by si to.

"To snad nemyslíte vážně " by mělo být jako povinná četba pro každého, kdo chce někdy vyučovat přírodní vědy, fyziku zvlášť.

Pokud máte tu smůlu, že jste knihu dosud nečetli, neváhejte!
Je to strašná sranda a o mnoha smrtelně vážných problémech si hodně změníte názor, ani nebudete vědět jak. A to je v tomto případě dobře.
Dozvíte se nejen jak postupovat, když chcete jako on dostat Nobelovku, ale i jak se stát špičkovým hráčem na bonga, otevírat nedobytné sejfy, nechat se zdarma obsloužit sexuálními pracovnicemi v americkém nevěstinci a ještě si od nich nechat zaplatit pití...a pochopitelně také to, jak se dělá atomová bomba a další užitečné věci pro život.

Robejsek nejak zapomel poznamenat ze ten jeho vlivny Bernard-Henri Lévy je ve skutecnosti posahanej ultralevicak, takova odporna kombinace Pavla Kohouta, Sabatove a Dienstbiera. Dostal se nahoru za bouri v 68 a je asi to neodpornesi pro lidi, ktery ty jejich osmasedesatniky nemuzou ani cejtit. Jeho manzelkou je zvlast pitoma francouzska herercka
https://en.wikipedia.org/wiki/Arielle_Dombasle

kterou jsme mohli videt i my.

jinak patri samozrejme k te nejlepsi mensine na svete. Natocil si film jako nas Venousek Opilec.

No jedna z dalsich jeho specialit je, ze kdysi napsal do jedny knizky, jak mel v materske skolce nejake ty pedofilni osahavacky. - Po letech z toho byla afera, tak to popiral.

Soudruh Robejsek z Rimskeho klubu to nejak zapomnel poznamenat. Znalec jeden.

Nevim, co v ty parte dela Kundera, nejspis uz je senilni.

Trvalý odkaz

Odlovil jsem dnes ráno Pinocchia, než mi prchnul do vzdělávacího ústavu, páč jsem cosi tušil. V několika větách mi potvrdil, že jsem jej správně pochopil.
Jeho čersvě objevená Kopretina chodí rovněž do devítky - ovšem do jiné školy - a já dodávám naštěstí - a těžce nedává geometrii, tudíž on se ji snaží mezi vzájemným olizováním lehce doučovat. Když jsem po něm chtěl, aby to nějak blíže rozvedl, zjistil jsem, že dotyčná slečna je zděšena pravítkem a tužkou do té míry, že se chce vyučit holičkou, protože podle vlastního sebehodnocení nemá jinou šanci, jak přežít a nekrást (v pololetí měla převážně dvojky).Pak mi vysvětlil, že tři krát devět je pět prasátek a já pochopil.
Opravdu netuším, co by tato mladá dáma dělala např. na nějakém gymplu, anebo jak by maturovala z matematiky na průmyslovce s těžce podstřelenou hodinovou dotací matematiky.
Tím samozřejmě nechci šmahem odsuzovat něco nového (i když souhlasím s tvrzením výše, že kolo je furt kolo a nikdy to nebude jinak). Jen bych rád vyslechl názor autora článku na takový případ. Tedy těžký střet s relitou při přechodu na matiku "pro obyčejné lidi" a následný život takto handicapovaných jedinců např. na středních školách s návazností povinné maturity.
Pro - doplnění výuka prasátek a myšiček na zmíněné škole skončila, Kopretinina o tři roky mladší sestra se už učí normálním způsobem. Proč se tak stalo, nebudu posuzovat.

Na totéž jsem se při absolvování kurzu ptal také. Kdy jako mohou učitelé ostatních předmětů počítat s tím, že dítě už je Hejným natolik rozvinuto, že dá bezproblémově tu "normální" matiku. Odpovědí bylo jakési nejasné žbrblání, jako že každé dítě to má individuálně, že je vše vyváženo radostí ze školy a prostě že to přijde samo - když ne na druhém stupni, tak na střední určitě!
A když jsem se zeptal, jestli vědí, jak okázale střední školy kašlou na nějaké základoškolské hrátky, neodpověděly vlastně nic.

A já si z toho odnesl (možná chybné) poznání, že tvrzení o tom, "jak se dostaví to pochopení matematice" má ještě menší váhu, než tvrzení, že "až naprší, tak jednou také uschne".

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.