Každý má svou pravdu - hovno

Autor
Štítky

Jestli tím někdo myslí, že každý má svůj kousek pravdy, tak OK, s tím se dá souhlasit, ale to není to, co ta věta říká. Chápu, v běžném jazyce se vyjadřujeme taky zkratkama, s nadsázkou, poeticky, ironicky, přeneseně atd.

Jenže podle toho, že takováhle prohlášení debaty spíš ukončují, tak mám podezření, že to spousta lidí myslí doslova. Kdyby ne, tak by tady debata teprve začínala: kdo má jaký kousek pravdy ohledně světa, kdy se mýlí a jak ty kousky pravdy jsou dohromady. 
 
Bráno doslova, každý nemůže mít svou pravdu. Nikdy. Neexistuje. Pravda je jen jedna.

Zaprvé pravda znamená, že popis reality odpovídá realitě. Nejsou dvě reality. Je jenom jedna jediná realita. Takže může mít jenom jeden jediný správný popis.

Věta "Na tomto stole je sklenice" je buď pravdivá nebo nepravdivá, ale neexistuje, aby o tom měl každý svou pravdu, protože ta sklenice na tom stole současně je a není. To není možné. Je možné, jen aby tam buď byla nebo nebyla. Nikdy oboje najednou.

Samozřejmě, je možné to pak upřesňovat, jestli ta sklenice je skutečně ze skla a jestli je z plastu, tak jestli se náhodou nemá říkat něco jiného. Může se zkoumat, jestli rozbitá sklenice ještě počítá za sklenici. Jestli můžeme desku na kozách považovat ještě za stůl atd. ale ta podstata tvrzení se dá určit jednoznačně.

Druhá věc je, nakolik správně vyvozujete jednu věc z druhé.

Na jednu stranu je fascinující, jak moc lidí uznává, že věci vyplývají jedna z druhé, vlastně skoro všichni. Na druhou je děsivé, jak málo má ponětí, jak se to vlastně děje.

V debatách věřících s ateisty se věřící stále odvolávají na svoji víru. Nic proti tomu. Víra je víra, tam není, co vyvozovat, prostě věříte nebo nevěříte. Věřící by tedy vůbec neměli argumentovat. Proč by měli? Věří. To stačí. Argumentace netřeba. 

Jenže věřícím to nedá, aby neargumentovali. Slyšíte: Věřím/nevěřím protože... a jeden nebo více důvodů. Tím to ovšem celé zabijou, protože jakmile začnou argumentovat, tak by teda měli argumentovat pořádně. Jenže hned je vidět, že to neumí. Celá argumentace by totiž měla být pořád podle těch samých pravidel a bez jakýkoliv chyb.

Seznamů argumentačních chyb nebo faulů je na internetu plno a popisujou pořád dokola těch několik málo desítek chyb. Nedá pak moc práce v duchu odškrtávat, kde váš oponent dělá v argumentaci chybu.

Stejně jako je jen jedna jediná verze vesmíru, je i jen jedna jediná správná možnost, jak vyplývají věci jedny z druhých. Stejně jako je jen jedna jediná matematika, jako je jen jedna jediná fyzika, jako je jen jedna jediná chemie.

S tím se prostě nedá hnout. 1 + 1 = 2. Tak to bylo, je a bude, zcela nezávisle na tom, co si kdo říká a jakou má "svou" pravdu. A když se všichni dohodneme, že uděláme na realitu dlouhý nos a odteď 1 + 1 = 3, tak jsme jen začali používat znak 3 místo znaku 2, ale ta věc sama, co je svou podstatou výsledném 1 + 1 se vůbec nezměnila.

Jedna pravda prostě být musí, protože není možné z těch samých faktů dojít argumentaci bez chyb k rozdílným závěrům. To prostě neexistuje, nikdy neexistovalo a nikdy existovat nebude.

Buď nemáte stejná fakta nebo jste jeden z vás či oba udělali někde chybu v argumentaci nebo obojí. To je celé.

Můžete se však docela dobře shodnout, když se oba mýlíte. Můžete mít ale taky výslednou pravdu jen řadou omylů, co se navzájem vynulují atd, atd.

Pokud se to nemyslí doslova, tak "Každý má svou pravdu" může znamenat "Nechci se hádat," "nechci nikoho zavrhovat," "nechci nikoho ponížit," "bojím se, že mi rozbijou držku," "nezáleží mi na tom, co je pravda" atd. - je to o kde čem, jen o pravdě ne.

Pravda je jen jedna a nemůže to být konec. Amen

OdpovědětPřeposlat

Komentáře

Trvalý odkaz

Naprostý souhlas u exaktních, objektivních pravd.
V případě názorových, subjektivních pravd (např. jestli je lepší levicový nebo pravicový světonázor) může být pravd víc.
PS : 1+1=i 10. Ve dvojkové

To snad není pravda. Tomu co všechno ví a zná došel dech. To bude asi proto,
že příručka mladého propagandisty " FAKTA a ARGUMENTY" pravdu neřeší.
Ten, který nás každodenně oblažuje svou jedinou pravdou nemá k tomu co dodat
O hovně tady píše traktáty každý den od rána do večera. Zítra se v tom zase bude
patlat i se svou kamarádkou.

Tak jo, tak se omlouvám, zhustím to :

Čmoud měl s tím 1+1=2 samozřejmě pravdu, je nutné si přečíst a pochopit celý jeho jeden odstaveček :
S tím se prostě nedá hnout. 1 + 1 = 2. Tak to bylo, je a bude, zcela nezávisle na tom, co si kdo říká a jakou má "svou" pravdu. A když se všichni dohodneme, že uděláme na realitu dlouhý nos a odteď 1 + 1 = 3, tak jsme jen začali používat znak 3 místo znaku 2, ale ta věc sama, co je svou podstatou výsledném 1 + 1 se vůbec nezměnila.
(i když zrovna tady, což je takový paradox, je i ten výsledek 2 jako výsledek, ne jeho symbolika, dohodnuta)

Čili on jasně píše, že si uvědomuje, že je to o symbolech, který čemu přiřadíme, ale že ta pravda bude stále stejná. My se dohodli, že pro sčítání budeme používat znak + a že 1+1=2 - toto je axiom. My se můžeme dohodnout, že místo čísla 1 použijeme symbol 3, místo čísla 2 symbol & a místo symbolu sčítání + budeme používat symbol g, pak pořád platí, že 3 g 3 = &. To naše označení symboly prostě podstatu nezmění

Jinak realita je skutečnost. Realita je to, co existuje. Co můžeme poznávat smysly (poznávat, ne jen hodnotit), měřit. Pravda je pak odpovídající popis reality. Zjistit pravdu lze např. tak, že ji vnímají, a tedy popíší, všichni stejně. Zjištění nade vší pochybnost pak můžeme provést uvedeným způsobem. Pravda není realita. Pravda je popis reality. Obsah, předmět pravdy může být realita. Ten problém je právě v tom, že realita (tedy správný popis), je mnohdy jen jedna/jeden (voda je mokrá - na okno, ze kterého se dívám, prší, na stole stojí sklenice ... (když to uvedené popisuje opravdu to, co se děje)). Ale lidé to samé mohou popsat různě, přečimž ale jen jeden z těch popisů (který může vyřknout více lidí) bude "dokonalá pravda". A nebo žádný, což ale opět nic nezmění na tom, že jen jeden popis je správný. Jen ho ještě nikdo nevyřkl.
Uvedené v komunikaci samozřejmě platí pro definiční obory pojmů uznané všemi. Pokud si někdo svévolně změní definiční obory, "jazyk komunikace", tak bude mluvit úpně o něčem jiném, nebo nesouvisle, a my mu pouze nebudeme rozumět. Ale myslet bude nejspíš totéž, což ale při různých definicích nepoznáme.

To, že je nositelem pravdy člověk, není samozřejmě pravda, nositelem pravdy je realita :-)), člověk je jen jediným, kdo je schopný pravdu popisavat a sdělit jiným, protože vytvořil dostatečné komunikační schopnosti a prostředí. o pravdě bychom nemohli diskutovat a řešit, co je a co není pravda, kdybychom nebyli schopni opisu. Ne proto, že by předmět pravdy (změřitelná realita, skutečnost) neexistoval.

To, že rozdělím pravdu na :
subjektivní-objektivní,
abstraktní - konkrétní,
relativní - absolutní,
přeci neznamená, že pravda je proces. Přesně naopak. To rozdělení na I-O jasně ukazuje, že pravda sice může být lecjaká, ale nikoli, že to je proces. Pouze POZNÁVÁNÍ PRAVDY může být a je proces. A jinak jak jsem psal už já : jsou pravdy objektivní, o těch psal Čmoud, a subjektivní, o těch nepsal, takže to sice neměl úplné, ale v tom základním, že v mnoha případechskutečně existuje jen jedna pravda, pravdu měl.
Jinak moc nechápu to členění pravdy, přeci zcela stačí pravda subjektivní a objektivní, to další dělení je odvozeno buď už z toho (abstraktní - konkrétní, relativní) a nebo je to trochu mimo mísu (absoulutní pravda je co? pravda jako taková nepotřebuje absolutizovat, je absolutní sama o sobě)

Anno, to, že od trojkové soustavý výš už je 1+1 zase 2, to je pravda, která ale nic nemění na té samé pravdě, že ve dvojkové je to 10. Nuly před první jedničkou není nutné psát. Leda by bylo vysvětleno, proč jen 2 a ne třeba 3658 nul. A co třeba 5400+2700 v té hexa soustavě? Je to 8100?

Když někdo prohlásí, že na stole je poloplná, a jiný, že poloprázdná sklenice, mají oba pravdu, tvrzení nejsou protichůdná. Jestli to posuzujemé od plné nebo prázdné sklenice je v případě polovičního stavu úplně jedno. Jinak když někdo prohlásí, že je poloplná/poloprázdná, je třeba vyjít z toho, že plnost a prázdnota je tam opravdu půl na půl. jakýkoli jiný stav by naopak OBĚ ta tvrzení negoval do nepravdy.
U "rozpité" a "nedopité" sklenice mohou být všechny ty stavy obsahu sklenice pravdivé pouze v případě, že zase přijmeme jako fakt, že ze sklenice UŽ BYLO PITO a nikoli že do toho "ne zcela plného" stavu byla sklenice primárně naplněna. Čili PRAVDA může být a bývá jen jedna, to, že se dá popsat vícero výroky, které si navzájem neodporují, nehraje roli. To s tím jelenem je už taková hříčka, která na věci nic nemění. Konkrétního jelena bez parohů prostě popíšeme jako že nemá parohy, nebo má shozené parohy, opět bude pravda jen jedna, vyjádřitelná vícero výroky. Nic jako absolutní pravda neexistuje a není to třeba definovat. I kdyby to bylo míněno ve smyslu "neměnnosti" té reality, prostě je to pořád pravda, protože současně nemůže být pravdivé nic jiného.

PS : pokud někdo nabyl dojmu, že trollení je všechno, kde existuje oponent a nikoli jen hltačka "pravd" jiných, tak takový člověk to "se svou jedinou pravdou" musel mít, má a bude mít v životě hodně těžké .-)))))

PPS : To o Okamurovi je právě ta subjektivní pravda, kterých může existovat víc, klidně tolik, kolik je lidí. Je to totž názor.

1+1=2 je skutečně axiom. Nicméně srovnávat to s Bohem je zcela mimo.
1. Na 1+1=2 se dohodli všichni (abstraktně popsáno : "tenhle (ukazuje jeden) palec a tenhle (ukazuje jeden) palec je tolik (ukazuje dva) palců), na Bohu ne
2. U 1+1=2 je naprosto zřejmé, proč bylo nutné tento axiom definovat a je to definováno naprosto přesně a konkrétně. Bůh dodnes definován není nijak, existují desítky, stovky, tisíce vysvětlení, co je to Bůh. U Boha je NUTNÉ NEVĚDĚT, co to je, co je tím myšleno, neboť Bůh je základní kámen VÍRY a nikoli objektivního poznání (změřitelnosti)

Obloha je modrá : když pominu, že barvy neexistují, tak lze říci, a bude to neoddiskutovatelná pravda, že z oblohy mi na sítnici oka dopadá elektromagnetické záření s frekvencí 600-700 THz, vlnovou délkou 430-500 nm. A to, jak které oko uvedené elmg záření vnímá, už nebude hrát absolutně roli.

"Je to Anno, to, že od trojkové soustavý výš už je 1+1 zase 2, to je pravda, která ale nic nemění na té samé pravdě, že ve dvojkové je to 10. "
No právě že to není 10, tak jak jste to podal, že je 1+1= i 10 je to pokus o "podvod" z vaší strany.
Je to true a false, tedy v dekadické soustavě 2 ,což je patrné především a hlavně s těmi nulami před. Bez nich ne.
Základ výpočetní techniky.

:-)))
Chápu vás a je mi líto, že musím (v obou případech) konstatovat vaše hluboké nepochopení

U 1+1=10 šlo právě o tu SYMBOLIKU, kdy ten symbol 10 nesmíte číst jako DESET, ale jako JINÝ SYMBOL NEŽ JE SYMBOL 2

Ne, v dekadické soustavě nemusíte ty nuly před první 1 psát. Ale napadlo mne, že jste pomýlila sama sebe na základě mikroprocesorového/digitálního zpracování. Tady musím ale konstatovat :
a, já nikde nepsal o výpočetní technice, pokud jste si to vsugerovala, váš problém
b, vzhledem k tomy, že 1 byte (1 B) je tvořen 8 bity (8 b) bych k příslušnému plnění paměťových míst a propustnosti očekával spíš argumentaci s osmi digitály, tedy když už výpočetní technika, tak spíš 00000010.

Samozřejěm nemělo být v dekadické, ale ve dvojkové soustavě.
A když už jsem nucen opravit svou chybu, tak dodám ještě i to, že já už v tom prvním příspěvku napsal naprosto jasně, že to 1+1=10 je ve dvojkové soustavě. Čili žádný podvod ani pokus o něj, naprosto férová informace, ze které pak - podle mne - jasně vyplývalo i to, že nepíši o žádné výpočetní technice.

Myšlenkový konstrukt se Schrödingerovou kočkou neříká jen to, že člověk něco neví, dokud se nepodívá. Mnohem důležitější na něm je to, že říká, že na kvantové úrovni samotný "už jen pokus pohledu na realitu" tu realitu změní. Že samotná interakce mezi realitou a "zprostředkovateli" (fotony) pozorování realitu změní, takže ji svým způsobem vlastně nikdy neuvidíme. Což - zatím rozhodně - platí i pro veškerou realitu pod planckovou délkou.

Trvalý odkaz

jsou pravdivá.
Anebo oba mluvčí lžou.
---------------------------------------------
Na stole je poloprázdná sklenice.
Na stole je poloplná sklenice.
---------------------------------------------
Které tvrzení je pravdivé?

je jenom důkazem toho, že pravda je pouze subjektivní popis určitého děje. To co jste uvedl se dá ještě popsat následovně:
1. Na stole stojí nedopitá sklenice.
2. Na stole stojí rozpitá sklenice.
Všechny výroky jsou pravdivé. Teprve objektivní změření obsahu sklenic však určí, který popis se blíží pravdě. Pokud bude obsah 50 na 50, tak jsou všechny výroky pravdivé. Pokud nebude obsah 50 na 50, tak popis poloprázdná a poloplná je lež. Pokud ovšem nebereme popis poloprázdná a poloplná abstraktně, jako vyjádření stavu, že sklenice není plná.
Z toho vyplývá, že pravda nemůže být jenom jedna. Ale jsou i situace, kdy se pravda dostává do protikladu sama se sebou. Výrok jelen má parohy je sice výsostně pravdivý, ale není absolutně pravdivý, protože v určitém období parohy shodí. Obecně však vnímáme jelena vždy s parohy.

Pravda bez všech přívlastků znamená celá pravda.

Víte, jak ve fyzice. Když říkáte, že všechno padá k zemi stejnou rychlostí, tak tím říkáte to základní pravidlo a už neupřesňujete, že mluvíme o zeměkouli, protože na měsíci je to jinak. Že mluvíme o pádu ve vzduchu a ne ve vodě, že mluvíme o nějaké rozumné nadmořské výšce. Že nemyslíme jeskyni, kde jsme blízko stropu a daleko od podlahy, takže země ja vlastně spíš nad náma a stejně do padá od ní.

S tím jelenem je pravda jen jedna a zní, že jelen, samec v určitém věku má v určitém období parohy a v jiném je nemá. Když je debata o porovnávání jelena s laní, antilopou, veverkou nebo ovcí, tak jelen má parohy v tom smyslu, který je tématem otázky. Proto, i když zkráceno, je to tvrzení správné.

Taky se může mluvit o tom, že parohy má manžel paní Kudláčkové a zase je to pravda, (pokud se paní Kudláčková zapomněla s pošťákem) přestože to jsou úplně jiné parohy než ty jelenovy. V obou případech se totiž mluví o něčem jiném, byť je na to jen jedno slovo.

To poloprázdná a poloplná - to je popis té samé věci jinými slovy. - Někdy máme pro jedno slovo právě jeden význam, někdy více významů, někdy máme slova bez ekvivalentu v reálném světě, někdy máme více slov pro jednu věc.

To jestli je přesně 50 na 50 je zase o úrovni přesnosti. Samozřejmě můžeme jít až do přesnosti na molekuly, ale většinou to poloplná říkáme tak od oka. Třeba ve větě "je na stole poloprázdná sklenice - ano nebo ne." nám "poloprázdná" odlišuje sklenici od těch prázdných a plných. - Třeba když se jedná o to, ověřit, třeba když podezřelý tvrdí, že nechal na stole poloprázdnou sklenici, ta tam ještě musí být a je to důkaz jeho neviny.

Při vědeckém pokusu, kde hodláme argumentovat přesným množstvím kapaliny, si to radši odměříme.

Trvalý odkaz

Čerti vědí, jak je to s tou pravdou či pravdami.
Geometři taky tvrdili, ale fakt hodně dlouho, že součet úhlů trojúhelníku je vždy, ale opravdu VŽDY 180 stupňů. A najednou "rup" - a už to pravda nebyla.
Tím chci naznačit, že ta naše lidská pravda je o poznání, které se může vyvíjet. Prohlubovat... a nebo taky naopak.
O pravdě asi lze diskutovat tak dlouho, až se ocitnou diskutující na pravdě boží.

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

I když geometři zpřesnili součet vnitřních úhlů i pro sférické trojúhelníky, přeci jen pořád platí, že takováhle pravda je opravdu jen jedna, i když ji my třeba ještě neznáme.

Trvalý odkaz

Čmoudovo článek shledávám poněkud nešťastným. Ač s principem souhlasím, bylo vylito s vaničkou i dítě.

Realita samozřejmě není jen jedna. Realita se mění v prostoru a čase. To je dokonce i objektivně dokázáno nejen teoriemi realtivity.

Neměnné jsou prý pouze fyzikální zákony (a to se to jen domníváme, prokázáno to není), a určité vyšší zákony.

Kdybych chtěl autora článku uvařit, tak se ho zeptám na čtyři věci: 1) Co to je - naprosto přesně, konkrítně a vyčerpávajícně - realita? 2) Co to přesně je pravda? 3) Jak lze bez jakýchkoli pochyb zjistit, že něco je realita? 4) Jak lze nade vším pochybnost a za všech okolností zjistit co je pravda?

Čmoudův článek totiž trpí přesně tou neurčitostí, kterou používají zastánci "každý má svou pravdu". Používá abstraktní termíny "realita" a "pravda". To jsou tak gumové termíny, a nejasně definované termíny, že si můžete pod mlhou a chaosem a nekonkrétností těchto termínů tvrdit co chcete. Včetně toho, že "pravda je jen jedna" nebo "každý má svou pravdu".

Já tedy Čmoudovi budu kontrovat myšlenkou "KAŽDÝ MÁ SVOU REALITU". Jestliže pravda je to, co je realita, znamená, to že každý má svou pravdu. Ergo jsem to dokázal. (P. S.: Není to můj názor, ale ilustrační příběh.)

Tak se to tady snažíte rozvolnit. Nevím jestli jste ten psycholog nebo ten advokát, ale je to vaše profesionální úchylka tak jako tak.

Na žádný vaření nemáte. :-)

ad 1) Autor článku vás odkáže na wikipedii.
ad 2) Pravda je správnost popisu reality
ad 3) Nastudujete si logiku a epistemiologii a vylepšíte si epistemiologii, tam kde ještě pokulhává.
ad 4) Poznáte všechno

Jak vám to jen vysvětlit? Když má někdo manželku, tak má někdy jistotu, že mu byla věrná? Nemá. Pořád může manželka lhát.

Když jste mu ji svedl, vystříkal se do jejích úst, pak do její vagíny a anusu, tak vy máte jistotu, že mu věrná nebyla alespoň jednou. Víte, co je pravda. Vy víte, že mu byla alespoň jednou nevěrná.

Kdyby chtěl jistotu, že mu je věrná, tak si ji mohl koupit někde v Africe na trhu, zavřít si ji do sklepa, za patnáct, dvacet let ji pojmout za chot a po první souloži ji zabít. Tak by si mohl být jistý, že mu byla věrná.

Ovšem nevím proč motáte dohromady pravdu a jistotu. Pravda je pravda, i když si tím nejste jistý a dokonce, když to ani nevíte.

Ono totiž poznání a nepoznání pravdy nijak nemění to, co pravda je a není. Překvapivé?

Chápete? Země se točila kolem Slunce, i když si všichni mysleli že to je obráceně. Byla to pravda a nikdo to nevěděl.

----

Pravda a realita jsou gumové termíny jen ve vaší hlavě a dost možná takové být musí, abyste mohl vykonávat vaše povolání, kde se jistě setkáváte se spoustou protichůdných informací, které neumíte nijak propojit do celku.

Každý nemůže mít svou realitu, protože ta je jaksi vně něj.

Já sice nevím, jestli je pod vaším počítačem stůl nebo ne, ala vím jistě, že vás počítač tam je jen jedním jediným způsobem. Buď na stole, na zemi, na posteli, na břiše. Možná nemáte počítač a čtete si to na tabletu. Tak jako tak, je to tam jen v jedné jediné variantě.

Ta varianta, to je realita. Její popis je pravda.

Trvalý odkaz

Matematické operace jsou jen symboly. Pokud bude operace "+" symbolem pro násobení, pak 1 + 1 bude rovno 1.

Když si vezmete logaritmické pravítko nebo libovolnou logaritmickou stupnici (třeba počty decibelů zvuku nebo počet řádů nějakého čísla) máte hned "+" převedeno na násobení a "-" na dělení.

Je nešťastné zaklínat se uměle definovaných světem symbolů zvaným matematika, který existuje pouze myšlenkově a nikde v realitě - a mluvit o pravdě. Existuje někde v přírodě dokonalé vyjádření stupnice reálných čísel? Nikde!

In reply to by Donald Trump (neověřeno)

Trvalý odkaz

V noci jsem se s vaším příspěvkem těsně minul. Nepsal bych nic, jen souhlasil s jasným popisem vztahu mezi realitou a pravdou.

In reply to by Donald Trump (neověřeno)

Trvalý odkaz

Matematické operace jsou matematické operace a symboly je jen popisují.

Znáte tohle? https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/b/b9/MagrittePipe.jpg

Psychologové to milujou. Ten text říká "toto není dýmka". Když Magrittovi tehdy na výstavě říkali, že to je přeci dýmka, tak jim odpovídal, ať si ji tedy zkusí vykouřit. - Tím přitahoval jejich pozornost právě na rozdíl mezi realitou a jejím zobrazením.

Byla to surrealistická hříčka, nicméně zcela logická.

Psychologové pomocí tohoto lidi upozorňují na to, že nesmí brát zobrazení ani symboly za realitu.

Matematika nejsou ty uměle vytvořené symboly. Matematika je za tím, ta podstata sama. Jak je známo, matematika funguje v počítačích s úplně jinými symboly a dochází ke stejným výsledkům. O symboly nejde.

Když chcete jít tímhle směrem, tak nejsou ani barvy ani chlad a zima, to přeci víte, ale my ostatní si rozumíme.

Trvalý odkaz

Čmoude, bohužel se hluboce mýlíte, viz Godot. Ani 1 + 1 = 2 není pravda, ale jen přibližný model (byť v praxi velmi efektivní). Nemám ale čas a chuť o tom diskutovat.

Nemusíš, stačí napsat 10+10=20, ALE jenom v desítkové, což pochopí každý a už s enemusí vysvětlovat, že existují celá, reálná imaginární atd., tedy vždy je to úhlu pohledu, který podle čmouda neexistuje, bohužel pro něj, to platí vždy...

Úhel pohledu nemluví o pravdě, ale částečné pravdě.

Pravda (čili celá pravda) vezme do úvahy všechny úhly pohledu najednou a musí do sebe zapadat a nikde si protiřečit.

Kupříkladu věta: "Václav Havel je svině" si nijak neodporuje s větou "Václav Havel je obdivovaný v cizině" úhel pohledu je pokaždý jiný. Jednou to hodnotí některé jeho opakující se chování, jindy to popisuje názory na něj u málo informovaných lidí. Pravda je oboje a Havel není jediný, o kom se dá takto hovořit. Každý jistě vymyslí pár dalších lidí, kteří se dají dát za příklad.

Ale mohl.

Stačí přece pro začátek ty aspekty, o kterých se vede diskuse. Znáte z fyziky či matematiky domény platnosti?

Když se objevilo něco nového, tak se k tomu vždy jen přidalo "tohle platí odsud podsud a tady už to začíná fungovat jinak"

To že objevíte nové podmínky tu původní pravdu jen doplňuje a upřesňuje a ne anuluje.

Einsteinovy teorie taky nijak nezrušily Newtonovy zákony, jen je doplnily.

In reply to by Čmoud (neověřeno)

Trvalý odkaz

Musím oponovat. Einsteinovy objevy Newtonovy zákony zrušily. Jde jen o to, že v lidském makrosvětě není nutné Newtonovskou fyziku předělávat, protože člověk je pro potřeby člověka v naprosté většině naprosto dostačující (určování rychlosti, např., nepotřebujeme na 15 desetinných míst, kde se začínají hodnoty podle N. fyziky lišit od té E.). Přesto ale existují obory lidské činnosti, která by bez zahrnutí nových "eisnteinovských" poznatků způsobovala problémy. takovým pěkným příkladem nedostatečnosti newtonovské náhražky einsteinovské reality je všem dnes už zcela běžně známé GPS (navigace). Vzhledem ke vzdálenostem jednotlivých počátečních a koncových prvků systému už je nutné v těchto případech počítat i s dilatací času.

To jste špatně pochopil. Newtonovy zákony ve fyzice už neplatí. Ale pro život makrosvěta člověka jsou jejich výsledky natiolik vyhovující, že nikdo nezačne přepisovat fyziku jen kvůli změně na 15. desetinném místě. Prostě to berte tak, že z pozice fyziky žijeme "ve lži", ale takové, že nijak zásadně neovlivňuje náž makrosvět.

Čili : učit skutečnou fyziku, tu relativistickou, není zatím třeba na ZŠ možné pro neschopnost dětí ji pochopit. Navíc ale to ani není nutné. Pro běžný život člověka nám stačí počítat lidmi na zemi využívanou rychlost jako dv=ds/dt. žádný fyzik ale už nezapomene násobin i Lorentzovým operátorem, už vůbec ne, pokud počítá třeba nutný start rakety, aby dokázala přesně využít např. gravitačního pole Slunce ke svému zrychlení k opuštění Sluneční soustavy. Stejně jako informace přicházející k nám ze sond na hranici sluneční soustavy je nutno posuzovat podle einsteina, ne newtona

Čím víc pracujeme s rychlostmi blížícími se rychlosti světla, tím větší chybu by vykazoval výsledke počítaný podle Newtona. Na zemi při jízdě na dovolenou do Chorvatska jaksi nejsme schopni vnímat, že naše hodinky ukazují o 1 femtosekundu méně, než tamější.

Uvedené hodnocení Havla je právě ta subjektivní pravda, protože vy to tak sice skutečně cítíte, ale plno jiných lidí ne, a doložit se to nedá, protože nemáme objektivizovaná kriteria pro na člověku nezávislé určení, od kdy je člověk svině.

Trvalý odkaz

Pravda či nepravda jako taková v přírodě neexistuje a existuje pouze ve spojitosti se svým nositelem a to jest člověkem. A člověk jest nádoba hříšná, jak víme. Ani ten Bůh tomu moc nepomohl, když zapomněl Mojžíšovi dát přikázání "Nebudeš troliti do diskusích svých ani bližního, a to jak na webu tak ani v hospodě". Amen.
Hezký den. J.K.

Jelikož je pravda o popisu reality, tak existuje i v přírodě. Všude, kde se popisuje realita.

Víte, že i zvířata lžou? Ryby předstírají orgasmy, kavky imitují zvuky hospodyně svolávající slepice na krmení, opice předstírají zájem o cizí mladé. Opice, kterou naučili komunikovat posunkovou řečí lhala o tom, kdo snědl banány.

Trvalý odkaz

Čmoude, rozumím v jakých souvislostech o pravdě uvažujete.
Ale, pravda je:
subjektivní-objektivní,
abstraktní - konkrétní,
relativní - absolutní,
...
pravda je proces.

In reply to by Sob (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pravda není subjektivní-objektivní, pravda je jen objektivní. Subjektivní je jen něčí názor. Když řeknu, že "ten muž byl velký", tak to je můj subjektivní názor. Pravda se z toho stane když to napíšete "Čmoud tvrdí, že ten muž byl velký" tvrzení totiž už není o tom, jestli ten muž velký byl či nebyl, ale o tom, co tvrdil Čmoud a Čmoud to právě tvrdil, protože Čmoud jsem já.

Když pak chytnete toho chlapa a uvidíte, že měřil 195 cm a vážil 120 kg, tak můžete rozhodnout, jestli byl podle obecných měřítek velký nebo ne.

Abstraktní a konkrétní - to snad asi ne. Pravda je vždy konkrétní, protože to se nějaké určité tvrzení nějak má k realitě (tomu kousku) co popisuje.

Pravda je jen absolutní, protože to je řeč o celé pravdě. Relativní pravda je pravda částečná.

Pravda není proces. Objevování pravdy je proces.

Země se vždy točila kolem Slunce. Že si lidi mysleli, že to je naopak, jo pak přicházeli na to jak to je doopravdy, to byl proces. Jenže Země si lítala dá po svém. Jestli na to čuměl nějakej mimozemšťan, tak ho papež jistě dobře bavil.

In reply to by Čmoud (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pokud si nadefinujete rozsah pro velký-střední-malý, výška je změřitelná, můžete určit pravdu.
V případě vašeho tvrzení bude pravda jen to, že vy něco tvrdíte, ale ne že ten člověk je nutně velký

Když prohlásím : je mi zima. Mám pravdu nebo nemám?
Z mého pohledu JEDNOZNAČNĚ MÁM tu subjektivní pravdu.

Obecně se za objektivní pravdu považuje to, co je NEZÁVISLÉ na člověku, tedy to změřitelné něčím jiným než lidským odhadem ap.
Nicméně při popisu svých pocitů já popíšu také skutečnost, která se týká mně. Mám pravdu, že je mi zima. To tvrzení je popis skutečnosti, jen mé osobní. proto subjektivní pravda

Trvalý odkaz

až ho církev upekla. Někdy je pravda na škodu a takovým situacím se musí předcházet. Co není pravda, nemusí být vždycky lež nebo polopravda.

Naopak by se mělo předcházet situacím, aby pravda na škodu nebyla. Zrovna ten Hus je dle mého názoru, či víry, chcete-li, právě ukázkou toho, co vše a jak daleko by člověk při hledání a objevování pravdy, měl zajít.

Polopravda je navíc, řekl bych, poněkud nešťastný termín. Asi nejlépe a nejjednodušeji to tady vypíchnul Sob s tím, že pravda je proces a že je:
subjektivní - objektivní,
abstraktní - konkrétní,
relativní - absolutní,

Když se diskutuje o pravdě, vždy si vzpomenu na Kabáty, jak zpívají, že pravdou se šetří, možná proto, aby zbyla, je strakatá jak dalmatin, je černobílá, chudák holka s dechem nestačí. To je tak nadčasové a moudré (z mého pohledu), až to vyráží dech. Pravda opravdu dost často z dechem nestačí. Zejména za těch předpokladů, že ji definují kurvy z euro komise (omluvte prosím mou franštinu).

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.