Kdo nemá rád psy - pohlednice z Rumunska

Autor
Štítky

Jak možná někteří z vás zaregistrovali, navštívil jsem služebně rumunskou Bystricu (Bistrita). A jak už hezkých pár let bývá u kamioňáků pravidlem, i zde platilo příslovečné „byl jsem všude a neviděl jsem nic“. Takže kdo se těší, že se dozví něco o pamětihodnostech, či o koloritu na místním trhu se vším, od dobytka přes palivové dřevo a domácí sýry až po koberce, bude šeredně zklamán. Pročež udělá lépe, pokud svůj počítač ihned vypne, neb je na to škoda proudu, jak s oblibou říkával jeden můj prapředek.

Na začátku města kruhák, na něm všechno, co je větší, než Dacia, vlevo v bok a kolem osmikilometrové řady fabrik hajdy na druhý konec města. Jelikož jsem tu nebyl poprvé, jel jsem po paměti. Zaručeně rumunskou továrnu na zaručeně rumunské baterie Rombat jsem našel na první pokus, akorát mě znechutil požadavek českého zákazníka na převážení nákladu na nedaleké silniční váze. Ulice existovala akorát na mapách strejdy Gůgla, jinak ani ťuk.

No nic, ráno moudřejší večera, říká staré přísloví. Já už jsem taky starý, ke spěchu není důvod, takže žádný stres, řekl jsem si v podvečer po marném hledání, a po spasení jedlých zbytků v lednici jsem se skulil do svého lehce zasmrádlého pelechu. Vstávat dva dny po sobě ve tři ráno už pro mě dávno není, jenže vykládejte to zákazníkům a blbcům, kteří neznají nic lepšího, než v dopravní špičce vlézt do své kraksny a vyrazit do … někam.

A skutečně, jen co v osm ráno (v devět rumunského času) přestalo bavit bábu z oddělení logistiky parkovat v zácpě a odhodlala se dojet do práce, daly se věci do pohybu. Vypila dva kelímky hnědé břečky z automatu, u toho dala tři cigára, s kolegyněmi prodrbala půlku města a pak slavnostně pustila služební noťas. Načež zjistila, že by nebylo špatné taky dnes naložit moje auto, když už jsem se dostavil, a to dokonce ve stanovené datum. V půl desáté mi s gestem královny ze Sáby mi sdělila, že můžu jet nakládat. Když jsem lehce naťukl téma převážení auta a nákladu, podívala se na mě jako na masového vraha, pak chytře zapatlala na svém kecafonu a ukázala mi nezvěstnou ulici.

V tu ránu jsem pochopil. Ulice ještě v reálu neexistovala, protože na jejím místě se rozkládal tzv. brownfield jako kráva. Na jeho okraji už stály nové haly, čirou náhodou s německými nápisy a zcela nečekaně produkující autosoučástky.

Btw. z toho je vidět, jak to má strejda Gůgl ošéfované. Jen si někdo něco usmyslí, v tu ránu to je na mapě. Akorát se soudruzi spletli asi tak o kilometr a já si den předtím zbytečně dopřál zábavnou projížďku kamionem po vilové čtvrti. Ale co je pár kilometrů po Bystrici třeba proti délce rovníku, anebo cestě ze Země na Měsíc, že ano…

Takže jsem v rámci zachování pevného zdraví pronesl třikrát za sebou kouzelné slovíčko označující nejstarší řemeslnici světa. Hezky jadrně a po ostravsku, neb tato zaklínací formule zaručeně upravuje do normálu nevhodná čísla na budíku měřícím krevní tlak.

Bába se zaptala, cože jsem to říkal. Mám podezření, že se na tento výraz chytala, ale nakecal jsem jí, že mám z toho radost, protože ježdění po rozmlácených fabrikách patří k mým oblíbeným kratochvílím.

Příjezd k funkční váze skutečně splnil mé očekávání. Nádherný slalom mezi kupami železobetonu, pod koly jámy jak na mamuta, na pozůstatcích původní Ceausescovy cesty neskutečné množství zohýbaných železných prutů z armovacích výztuh zbořených hal.  Hned jsem se vsadil sám se sebou, kolik mne čeká defektů. A rovnou o flašku Jaru, páč mi zrovna došel.

Na každé druhé kupě sutin stál víceúčelový bagr, zbytky sjízdných a schůdných prostorů zaplňovalo nářadí k bagrům – lžíce, drtičky betonu, bourací kladiva. Všude kolem rozlitý hydraulický olej, neskutečný kravál, oblaka prachu, smrad ze zaručeně ekologicky spalovaných odpadků, špína, bordel…, a sklápěčky odvážející kusy betonu odděleného od ocelových prutů…, a pár servisních dodávek se vším možným na korbách…, do toho občas domíchávač s betonem na novou halu…

… a v tom všem mašíroval dědek. Co mašíroval, sotva lezl. Podpíral se nějakým klackem, aby sebou neflákl. Auťáky všeho druhu jej těsně objížděly, troubily, řidiči na něj cosi pořvávali a já čekal, kdy se někomu svalí rovnou pod kola. Jelikož na váze právě stálo auto naložené železným šrotem – ano, byly to staré zkroucené armovací pruty ze zbourané haly, měl jsem čas sledovat plandajícího dědka a uzavírat sázky, který náklaďák ho sejme definitivně.

Ale vždycky se, pacholek jeden, nějak dovedně odpotácel, anebo ho včerejší pasák ovcí a dnešní pilot náklaďáku nějakým omylem objel. Po chvíli dědek zmizel v hale, do které se zdejší bouchači a bourači právě chystali pustit. Měnili nářadí na ramenech svých strojů typicky rumunského jména (Liebherr) a zdejší inžové šmatlali okolo zcela nevhodné haly a dělali všelijaké tajné značky sprejem. Asi proto, aby kluci pasáčtí věděli, odkud a kam mají bourat a následně postavit úplně stejnou betonovou šopu. Ovšem německou, která je pochopitelně mladší, krásnější a chytřejší, než ta stará – rumunská.

Dědek jako by se rozplynul, prostě nebyl. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, jestli nemám halucinace, že ho vidím jenom já, ale vzhledem k časomíře a celotýdenní absenci lihových nápojů v mé lednici, jsem tak živou vidinu nakonec vyloučil.

Najel jsem na váhu, po desetiminutovém pokecu v plynulé rumunštině (váhařka) a zmateném kuňkání v prapodivné směsce rumunských, maďarských a anglických slov (moje maličkost) bába pochopila, že nejsem Mikuláš s košem dárků, nýbrž řidič auta, které má zřejmě proti všem zdejším zvyklostem naložit náklad a přijet se znovu zvážit. Dovedně jsem vycouval, odházel si šutry a železo asi tak na šesti arech, abych se měl kde otočit a vyfičel jsem nakládat.

Nakládka probíhala na zdejší poměry doslova excelentně. Já na korbě, pode mnou vozíčkář, šéfka skladu, šéf šéfky skladu a další tři povaleči, kteří se občas dokonce i zmohli na nějakou radu, které jsem nerozuměl, a kterou vozíčkář okázale ignoroval, aby nevyrobil nějakou škodu. Nafóloval jsem na svůj čtrnáctimetrový valníček dvaadvacet žoků o čtvercové základně jednoho metru čtverečního a výšce dvou a půl metru. Byly plné plastových otřepů a všelikého jiného ropného bordelu vzniklého při lisování plastových nádob pro zaručeně ekologické rumunské baterie.

Na minidvoreček, kde se celé divadlo odehrávalo, se pak seběhl asi tak další tucet zvědavců, kteří se pochechtávali a těšili se na druhé dějství spočívající ve vyvrácení, případně pádu oněch značně nestabilních žoků z auta na zem.

Pak čuměli jak telata na můj dosti neortodoxní systém upevňování břemen na ploše návěsu. Poté se nasejření vzdálili zpět na svá pracoviště, zatím co já se na třikrát otočil a vyrazil zpět navštívit roztomilou soudružku v boudičce u váhy.

Když jsem vykružoval na dvoře zasypaném kusy betonu a tunami hřebínkové oceli již třetí ladnou křivku, vzpomněl jsem si na dědka, co asi právě dělá, jestli třeba ještě žije, i když je přejetý, a tak všelijak podobně. A když jsem dojížděl do fronty aut čekajících na zvážení, vynořil se ze tmy v prostoru bývalých vrat. Berlu kamsi založil, zato táhl cosi divného v pravé ruce. Vypadalo to jak velký špinavý hadr. Nastartoval jsem futrál s čočkami do dálky, abych viděl aspoň tak, jako onen vlk s velkýma očima, který se živil pojídáním Červených Karkulek, a neviděl jsem nic. Pak jsem přišel na to, že čočky jsou jak dvě prasata, pročež jsem je lehce oprášil a ojel nejméně zasmrkaným kapesníkem. Zabralo to a já naráz viděl, že dědkovi se ten hadr v ruce nějak divně kolíbá. Zaostřil jsem ještě jednou a ejhle, byl to mrtvý pes. Zaostřil jsem potřetí, s údivem jsem hleděl na mrtvolu psa, která mávala ocasem. Pak mi došlo, že ten čokl bude zřejmě živý, zejména když v levé dědkově ruce visel psík úplně stejný, akorát o něco málo menší. Ten ale ohonem nemával.

S otevřenou hubou jsem hleděl na chlapíka, který byl evidentně na pokraji rumunské společnosti, protože podle vnějšího zjevu byl zřejmě důchodcem, ne-li rovnou zachovalým bezďákem, právě vypraným v Persilu. Zcela zblblý pohledem na psíky, které děda držel za kůži na krku, jsem vystoupil z kabiny a úplně debilně jsem se ho zeptal, jestli něco nepotřebuje. Samozřejmě, že mi nerozuměl, páč mluvil akorát rumunsky a něco málo hlavním světovým jazykem, totiž maďarštinou. Pak přidal ještě méně slovenštiny, takže přece jen došlo k jakési konverzaci, i když značně omezené, protože pejskům se moc nelíbila dědova gestikulace rukama.

Když bývalý ouřada zjistil, že přišla na bourací řadu i hala, kde tábořili zdejší toulaví psi, pranic nedbal na bušení hydraulických kladiv, mračna prachu a nadávky inženýrů i řidičů – včerejších pasáčků a vyrazil za svými přáteli. Nepřišli totiž k jeho domečku loudit snídani, jak tomu obvykle bylo, když je zrovna nepřejelo auto na frekventované silnici. V hale pak našel vraženého v nejtemnějším koutě jednoho psího dorostence spolu s odrostlejším štěnětem, jak se vystresovaně mačkají jeden k druhému a cpou čenichy do nejsmradlavějšího a netemnějšího kouta. Popadl je za kožichy a nečekaje na pád stěny, u které se psíci mačkali, mazal ven na světlo.

Stál jsem tam jak tvrdé „Y“ a nechával pomalu dozrát ve svém zpomaleném mozku myšlenku, že jakýsi opuštěný vdovec, který sotva chodí, je schopen riskovat úraz, ne-li rovnou život, pro dva zaručeně čistokrevné bystrické trhače, kříženečky německého ovčáka a nějakého potomka čtyřnohého přítele hraběte Dráculy.  A kladl jsem si otázku, jak silné pouto musí být mezi těmito vyděděnci zdejší společnosti, když se je děda vydal hledat do haly s praskajícími stěnami a prolamující se střechou, do níž už bušila obrovská hydraulická kladiva.

Ale pak jsem si vzpomněl na smečku čoklů sto dvacet kilometrů odsud, za vrátnicí fabriky v Sighetu Marmatiei, kde měla fenka provizorní budku a před ní se futrovalo z misek kupovaným mlékem asi šest štěňat.

A taky na pár odpočívadel, kde z ničeho nic zabrzdilo auto, vyšel chlapík či ženská s pytlem granulí a rozdali jej celý potulným kolegům těchto štěňat.

A samozřejmě na rumunské řidiče, kteří při zastávkách na parkovištích téměř vždy těmto vyděděncům ze společnosti lidí něco hodí.

A ještě se mi vybavil obrázek, jak postarší mámy jdoucí na šichtu do gumárenského podniku v Craiově za chůze tahaly z tašek a kabelek svačiny, lámaly je na kousky a krmily z ruky psy, kteří na ně čekali před bránou.

A najednou mi vhrkly slzy do očí. Ani nevím proč. Asi že foukl vítr a měl jsem je plné prachu, to bude ono. Určitě to nebylo tím, že aspoň ještě ti starší Rumuni nepotřebují projekty a neziskovky a psí útulky a milion dalších hovadin pro tyhle psy. Jednoduše s nimi žijí tak, jako kdysi. A přemýšlel jsem, proč to nejde třeba u nás. Proč tady v Mitteleurope musí být všechno předepsané a nalajnované a odsouhlasené, a proč to vlastně stejně vůbec nefunguje, jak vlastně prapůvodně fungovat mělo. Proč vlastně v Rumunsku psi někoho konečně pořádně nepokoušou, anebo rovnou nesežerou, aby mohly vláda a parlament pořádně zakročit a s těmi psisky zatočit. Proč…

Najel jsem na váhu a šel za tou kočkou do budky, která opisovala číslice z displeje na lístek, a nějak mi ani ten pozdrav nešel přes pysky, jak jsem měl stažený krk. Určitě to bylo tím prachem, co tam všude vířil.

Rumunská dvounohá kočka s poprsím velikosti č. 4 (ženské poprsí mne všude a za každých okolností zajímá) mi vydala lísteček, já zasípal „la revedere“ a vyfičel jsem na cestu k domovu.

A vůbec nevím, proč mě napadlo jedno souvětí, když jsem znovu skákal autem po staveništi směrem k normální silnici.

To souvětí s oblibou používal takový jeden místní týpek z městečka, ve kterém mám trvalý pobyt. Byl to ožralec a povaleč a vůbec člověk zcela nevhodný k budování světlých zítřků, ať už kdysi pro pány komunisty, anebo dnes pro pány kapitalisty. Protivný byl, jak dvě psí hovna za sebou. Ale se psy to uměl, to zase jo. A vždycky, když přišla na to řeč, opakoval:

„Kdo nemá rád psy, nemá rád ani lidi.“

A mně se najednou vůbec nechtělo domů – zpátky do Česka.

Komentáře

Trvalý odkaz

Když celá EU je řízena myšlenkou válečnických kmenů v Amazonii. Ty mají zájem jen o chlapce, děvčátka po narození zabíjejí. Chlapce živí a když vyrostou, ženy pro ně ukradnou jiným kmenům. Tady i celá EU dotáhla myšlenku do konce. Proč živit nějaké lidi a budovat sociální programy, tedy pokud se jimi neživí houfy proevropsky orientovaných darmožroutů. Nové obyvatele si dovezou už hotové z Afriky a odpadá starost s nějakým učením a léčením dětských nemocí. Po použití zahodit. I obyvatelé EU jsou jen na jedno použití. Pouze se obyvatelé EU nechtějí pořád ještě dát vyhladit a dál otravují svými požadavky celou bruselskou elitu ve volbách. Však se uvědomělé genderovsky orientované eusvazačky rozhodnou nemít děti a v rodinách homosexuálů se nenarodí. Tak se dovezou z Afriky nebo muslimských zemí.
Když ono se tak krásně zachraňuje za cizí peníze daňových poplatníků! Od pradávna platilo, že lidé pomáhají těm ve svém okolí. Znají je, vědí o nich všechno a především, komu má smysl pomoci a komu ne. EU a celá státní byrokracie ráda pomáhá všem, zejména těm, kdo to nepotřebují. Ti, kdo pomoc potřebují, mají na ni nárok jen deklarativní. Ve skutečnosti nedostanou nic.
Zpočátku jsem podporoval připojení ČR k EU, protože na zdejší politické nadlidi nic jiného neplatilo. Pak jsem strávil v EU nějaký čas. Když došlo na referendum, byl jsem proti. Od té doby jsem svůj názor nemusel změnit. EU a především EK dělají vše, aby myšlenku společného soužití evropských národů definitivně pohřbili. Přitom stačilo tak málo, nechat lidi volně cestovat po 1-2 generace a EU by se sloučila přirozenou cestou. To ovšem bezdětní dědkové a báby nemohou připustit, chtějí mít svůj pomník v historii. Dosáhnou jen toho, že se dostanou do přísloví, např ten to zmerkelil nebo ožralý jako juncker.

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pod poslední odstavec se podepisuji. S tím, že já byl v době referenda ještě naivní a opitý rohlíkem. Otevírání očí - nejprve mě znervóznilo to přechodné období, kdy jsme museli otevřít své trhy EU, ale EU nám nikoliv... A německá sedmiletá lhůta po níž jsme nesměli na jejich trh práce - už byla vyloženě urážlivá (a s přihlédnutím k migraci 2015 tuplem). Logicky člověk dokázal pochopit co k tomu jednu nebo druhou stranu vedlo, ale ta hořkost pocitu kolonie už začínala tehdy. EU je ve své podstatě super myšlenka, ale zdegenerovala zoufalci, kteří se chtěli zapsat do dějin. Přitom, ano, opravdu stačilo tak málo. Prostě nechat lidi si zvyknout...

Smutné je, že ani po 14 letech nejsme v právech o nic blíže třeba Německu než předtím. Pořád se na nás dívají jako na ožralé mužiky ze zemljamek. Opravdu stačilo nechat lidi cestovat oběma směry a postupně by došlo k odstranění stereotypů. Nestalo se, protože EU je budována shora nařízeními a směrnicemi.

Trvalý odkaz

Po tom včerejším běsnění a očekávaném dnešním tsunami špatných a ještě horších
zpráv, je článek Targuse závanem lidskosti. Moc pěkné čtení !

Trvalý odkaz

Jinak - nejsou Češi jedním z největších pejskařských národů? Míněno počet čtyřnohých kamarádů na osobu? Ten rozdíl je spíš ve způsobu, jakým se ono soužití provozuje. Ta rumunská divočina je jako házení drobků holubům... Já jen jestli nám - Čechům - Targus nenasazuje tak trochu psí hlavu?

normálním lidem.
Ovšem otázkou je, kdo je tu ještě normální.
Pamatuju si na své prázdniny - to se tak dědkům občas stává - u příbuzných ať ve městě, či na vesnici. Voříšci a vořeši pobíhali na volno po ulicích a po mezích, ti, kteří měli domov se večer vrátili domů. Většina lidí znala většinu psů po jménu. A nikdo nic neřešil. Jen jednou za rok přijel veterinář a naočkoval všechny psy proti vzteklině.
Dnes může být pes max. půl metru od nohy páníčka na špagátě, na tlamě koš, v krku vražený čip, v uchu tetování, na obojku známku. V momentě, kdy čokla pustíte na volno, začnou všichni okolo hystericky ječet, jako by tam pobíhal minimálně tygr ussurijský. Pokud se stane, že se pes vyleká a zdrhne ze zahrady (třeba při bouřce), uloví vámho měšťáci a nedoplatíte se. Poplateček, za odlov, poplateček za odvoz, poplateček za kotec, poplateček za žrádlo, pokutičku za páníčka...
Ještě nepřišli na to, že by se nechal vybrat poplateček za vydýchaný vzduch.
A parazituje na tom spousta darmožroutů. Dvounohých.
To je asi tak všecko.

Pokud si vzpomenu na své mládí na vsi (tak kolem roku 1970), tak psů nebyla ani desetina a buď byli na řetězu nebo na uzavřeném dvoře, který byl obehnán zdí (ne plotem) a vysoká "sedlácká" vrata. Nepamatuju se, že by volně pobíhali.
Dnes, alespon u nás na vsi, téměř denně volně pobíhající pri, někteří po mě jdou, někteří ne. Není vyjímka, že si na silnici trhají srnku.
Majitelům je to jedno, městská policie z nejbližšího města má jiný rajón, pro "odchytné" stanice je to dobrý kšeft.
Neřešitelný problém.

Na vesnici psi byli, ale většinou takoví voříšci (jako ten náš). Dnes je to samý dobrman a jiné velké a zlé potvory. Jejich pobíhání volně mezi lidmi se podobá jízdě opilce autem bez řidičáku, nejlépe po pěší zóně.
Asi trochu nadsazuji, ale ve městě jich tou vaší dobou (cca 1970) nebyla ani desetino toho, co dnes.
Nemám je rád a o mém vztahu k lidem to nevypovídá vůbec nijak a nic.

Pejskeři jsou někdy dost militantní a bohužel nehledí na oprávněné výhrady lidí. Máme tady na vsi taky jednu takovou, psa pouští navolno a já zrovna budoval plot. Čerstvě vykopaný výkop pro základy umě zahazoval(pes má 50kg a plot je v místě bývalé stodoly) a na zahradě byly pracně čerstvě upravené záhony. Pejsek si to několikrát do záhonů namířil a tak jednou když jsem jej spatřil tak jsem jej (bez hole a lopaty) jen tak se pokusil vyhnat. Pejsek roztomilej se na mě obořil , nejspíš přátelsky vrčel a ukazoval chrup. Od té doby kdy se potkáme to celé opakuje , bába na něj volá a vždy dodává, že nejspíš neslyší, hovno neslyší, jsou mu dva roky ale prostě neposlouchá. Minulý týden když mě potkal, tak jsme se míjeli ve vzdálenosti dvou možná tří metrů, pooku jsem jej sledoval, v okamžiku kdy si byl jistý, že jej nevidím se brisktně otočil (nejspíš si chtěl hrát) a chtěl na mě skočit. Postavil jsem se mu čelem a naštěstí jej to zarazilo, byl nejspíše zaskočen. Pak dorazila bába, vyčetla mi, že jsem měl na hlavě čepici a to prý jejího miláčka vždy tak nějak rozhodí, protože si myslí , že jsem bezdomovec. No a takových příhod mám více. Takže soužití psů s lidmi je fajn, ale...
Jinak Hitler měl vlčáka a miloval ho, to jen k těm kecům, že kdo nemá rád psi nemá rád lidi .

Poplatek za vydýchaný vzduch už existuje, jmenuje se emisní povolenka. Zatím platí jen pro firmy, ale metodou Overtonových oken jde o takovou první vlaštovku. Zadarmo (na účet státu) je už jen místo na rozsypání popela na loučce na hřbitově. Jinak není zadarmo vůbec nic a ti nejchudší platí nejvíce za věci, které nutně potřebují, v poměru ke svému platu.
Protože tak tomu bylo a tak tomu bude.

Trvalý odkaz

Pane Targus.
To je tím,že nám vládnou psy.
Někdy se přece říká,ten je vzteklej jako pes,co několikrát potvrdil i Kalousek,ale i Babiš,když se zakousnou do sebe lítají chlupy.

Trvalý odkaz

„Kdo nemá rád psy, nemá rád ani lidi.“ - Tohle je veta, ktera ve skutecnosti rika pravy opak nez co se zda.

Pejskari jsou jedni z nejagresivnejsich a nejbezohlednejsich lidi. Nepochodujou nekam stredem a "vsichni pozor, jdu ja a muj pes, klidte se z cesty a nechte si vsechno libit" pak vytahnou tu vetu vyse (takovej boj proti nenavisti jeste nez to v Americe vymysleli), cimz z vas delaji nekoho, kdo nenavidi celej svet, protoze se vam nelibi, ze na vas jejich pes vztekle steka, vrci, snazi se vam ocuchavat genitalie a strka do vas svuj cumak.

Ve skutecnosti je to clovek, ktery ma psa, nema rad lidi, protoze se je nikdy nesnazi respektovat, odmita zakladni pravidla slusnosti a v podstate se snazi sikanovat okoli.

Tady myslím pane Anonyme zase zobecňujete, kdysi, když členem rodiny byl boxer, poznala jsem spoustu pejskařů většinou to byli milí lidi - ale jako obecně ne všichni jsou takoví, tak mezi pejskaři jsou taky neurvalci a hrubiáni a mají-li ještě psa nevychovaného, tak to je dohromady neštěstí.
Pan Targus mne velmi mile překvapil, nejen že je schopen takového citu, ale že je ještě schopen o něm napsat. Jednou mne totiž "sjel", že s ním jako učitelka bych si neporadila, ale vidím, že i on má citlivá místa, že není jenom "tvrdý chlap". Dík za hezký článek

In reply to by insegnante (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ano insegnante. Trochu logiky. Kdyz si nekdo drzi psa na voditku, necha ho litat po vlastni zahrade, tak rozhodne nikoho neobtezuje, tak nikomu nevadi a tak zrovna o tehle lidech asi nepisu. Pisu jen o tech ostatnich.

Otazka je, jak moc za nimi stoji vsichni peskari, kteri moudre pokyvuji, kdyz slysi vetu, ze "Kdo nema rad psy/zvirata, nema rad lidi" (to je taky zobecneni, jestli jste to zaregistrovala) - Doopravdy si myslite, ze mate rada lidi? I ty, co nemaji radi psy? Vite, ze jsou lidi, kteri maji nejaky vazny a legitimni duvod nemit rad psy? Pokousani v detstvi, fobie, hygiena a podobne.

At si kazdej dela, co chce se svejma psama, ale proc ten nenavistny slogan?

Zrovna jsem chtěl napsat - ukaž mi svého psa a jé ti řeknu jaký jsi. Zrovna jako u modního tetování, to říká o nositeli víc než tlustá kniha, většinou dost nelichotivého.

Targusi, je třeba přehánět? Na 100 metrů moc lidí co by dostali hysterický záchvat nebude, řekl bych, že se jejich počet blíží nule. Tak schválně vyjmenujte, kteří to jsou, kolik jich skutečně znáte.

řvou, jen co vidí mne nebo mou fenku, pokud omylem vyšetřím čas a vezmu ji na prcházku do polí a luk za obydlenou zástavbu. Je to mírná a poslušná psí holka, vyřazená z chovu německého ovčáka, protože je maličká, má kratší nožky, než se na německou šlechtičnu s ocasem sluší. Už to ti blbci zkoušeli i s policajtama. Jejich děcka zas byly nepříčetné, že si ji nemůžou prohlédnout a pohladit.
Btw. inteligence průměrného psa odpovídá asi inteligenci tříletého dítěte. Pokud s ním jednáte stejně, jako s tím dítětem, není vděčnějšího tvora.
A jistě znáte děti vychované a způsobné, stejně jako rozmazlené fracky (těch je dnes bohužel naprostá většina).

Ale ano, těch lidí, kteří dostanou hysterický záchvat, když vidí na 100 m psa, je mnoho, speciálně v Praze a Brně. Stačí k tomu maličko, jen dvě podmínky:
1. Ti lidé budou vědět, jak se Váš pes jmenuje.
2. Pojmenujete svého psa Miloš Zeman nebo Andrej Babiš.
Nebojte, v takovém případě i červené karty budou.

Ano, je to smutný ale přesně jste vystihl podstatu pejkařů: nemáš rád ty naše miloučký pejsánky, jsi ošklivý škaredy a nepřející se nechat pochcat od toho miloučkýho stvořeníčka, dyť on nikomu nikdy neublížil. To, že si dá zasraný pacičky na moje ramen je takový miloučký, on nic, to si jen hraje. Je takový hravoučký nechte ho, on po půlhodině a oslintaném obličeji přestane. Roztržený kalhoty, ale to nic zase jen hrál, to si spravíte a dáte do čistírny, jen ho nechte pohrát si i s tou druhou nohavičkou, to on má moc rád.
Tak ja vykrmujeme potravinovou pomocí své budoucí věznitele, tak vykrmováním pesků, oni jsou takový chudáčci opuštění, si zaděláváme na posrání všeho.

Je to sice již dávno, kdy jsem v střední části Prahy byl nucen počkat na manželu. Nechtělo se mi být účasten rozhovoru. Já jsem ji povídala, ona mi povídala a tudíž jsem z dlouhé chvíle obešel pár bloků mimo hlavní komunikaci. Ta miloučká stvořeníčka posrala každý metr chodníky, vskutku jsem za to naši "krásnou" Prahu styděl.

pes je byz výjimky obrazem svého pána.
Pes byl úplně prapůvodně vyšlechtěn k tomu, aby se naučil to, co po něm chce jeho pán.
|Dnes plní povětšině společenskou funkci a není cvičen, anebo je cvičen úplně blbě.
Pročež je dle mého názoru zbytečné zlbit se na psa, že roztrhal nohavici, pochcal boty, olízal tvář a očistil si packy do saka.

Ano, to je sice pravda, ale panove sami neserou na ulici a nikoho neoslintavaj. Psi zase nikomu nerikaj, ze dotycnej "Nema rad lidi, protoze nema rad me.

Slinta na vas pes, zlobite se na psa.
Panecek ho chrani, zlobite se na panecka.
Podpurna skupina brani psa i panecka, zlobite se na podpurnou skupinu.

No a kdyz budete mit vsi, tak budete zcela nespravedlive zabijet ty vsi, co se chudinky jen chovaji podle sve prirozenosti nebo budete hledat toho nezodpovedneho, co vam je predal?

To neni vina tech vsi, ze pro ne nikde nejsou domecky, kde by se mohly v klidu rozmnozovat, byt v teple a pit lidskou krev.

Trvalý odkaz

Nevim jetli dneska rano nekdo poslouchal CT24, bela tam zpravicka o tom, jak do Eu prijel ministr jihoafricke republiky, nejsem si jisty, jestli jsem se nepreslechl, ale zapamatoval jsem si, ze "slibil" ze se bude prerozdelovat majetek ci pozemky nabyte v apartheidu.

Takze budou okradat ty zbyvajici belochy, ktery jeste nepovrazdili, o to, co jim jeste zustalo po desetiletich panovani. Pritom ten majetek spousta z nich ziskala, jeste nez byl appartheid (ten byl zaveden az po valce, inspirovan USA). Otazka kdo kde byl prvni je jaksi zamlzena.

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jenze indiani nejsou nejspis puvodni obyvatele Ameriky. Pred nimi tam byli jeste evropani. proto jak kouzlem mizej vsechny stare kostry v indianskem drzeni, ktere by to mohly dokazat ci vyvratit.

Ale mohli bychom stejne znarodnit majetek nabyty po sametu.

Když oni ti černoušci v JAR, kteří dnes okrádají potomky búrských farmářů, přišli do JAR zhruba ve stejné době. Třeba Africký národní kongres, který především volá po tom znárodňování, je plný bantuského kmene Xhosa, jejichž domovská oblast je Great Kei River. Do okolí Johannesburgu nebo Kapského města se stěhovali až v 18. století, ale to už tam byli Zuluové, Búrové nebo Angličané. Skoro se dá říci, že přišli poslední a dnes jen okradou zbytek těch, které ještě okrást nestačili. Řekl bych, že brzy zmizí i ti poslední běloši z JAR a zůstanou tam jen Xhosa ve válce se Zulu.

Trvalý odkaz

Může mít stokrát pokousaná pošťačka ráda psy ? Přitom to asi nebude špatný člověk.

Anonym to zde několikrát napsal správně a já jen dodám, když budu mít jako miláčka prase nebo koně, taky jej nemůžu pouštět bez vodítka. Vždy a to bez ohledu na obecné vyhlášky zodpovídám za škody . Když jako občan přistoupím k někomu a bezdůvodně jej napadnu, byť jen slovně tak mě může žalovat. Může se cítit být ohrožen.Stejně se tak můžu cítit i já jako občan, když na mě štěká pes a páníček jej nemá pod kontrolou. Jako cyklista jsem toho s pejsky zažil hodně, jinak bohužel patřím k těm pokousaným (dokonce do obličeje a to již jako dítě) a musel jsem se podrobit bolestivým injekcím okolo pupku. Přesto mám psy docela rád, ale ...

úplně stejně se může cítit ten pes?
Tedy že ho nějak ohrožujete?
Jinak určitě nejsem zastáncem toho, aby psi svévolně pobíhali a případně i útočili na okolojdoucí a okolojedoucí. I v tomto případě ovšem platí axiom - pes je obrazem svého pána.

Jen tak na okraj - ohrožen toulavými psy v Rumunsku jsem se cítil za poměrně dlouhá léta, co tam jezdím, akorát jednou.
Hledal jsem v opuštěné a rozkradené fabrice jistou firmu a narušil jsem svrchované území smečky psů. Vyjeli po mně, tedy přibližovali se více, než se mi vzhledem k jejich útočnému štěkání líbilo. Postačilo se sehnout a hrábnout pro dva tři kamínky na zemi. Pak jedna dobrá trefa hezky z pěti metrů a bylo po boji. A utíkali by i bez trefy.
Když potkáte psa, se kterým si nejste jisti, chce to hlavně zachovat klid. Pes okamžitě pozná, když se začnete bát, resp. když projevíte strach.

Trvalý odkaz

Já se omlouvám, článek jsem ještě nečetl ale přečtu už se na něj těším, nejdřív se ale musím vrátit ke včerejšímu tématu.
Přiznám se, že jsem čekal na to co o tom napíše Vlk, nepsal protože byl na cestách takže až dnes. Nečtěte to, zvedne se vám z toho pajšl. Neměl jsem sílu to dočíst až do konce , vlastně ani ne snad do jedné desetiny. Nemám na to.
Jen jako upoutávku ohledně Protopova.
Vlk říká" Který sehrál pro mne nepochopitelnou úlohu opatrovatele Babiše mladšího. On byl junior zbaven svéprávnosti a byl mu soudně ustanoven opatrovník??? A to konkrétně točvolant Protopopov. Fotr jej přidělil z moci fotrovské.
Myslím , že stačí. Dnes je ve 20.30 Slobodný vysílač , bude přítomen Žantovský, já nemám čas, ale s chutí bych tam zavolal, aby si už s tím zmetkem (slabý výraz pro Vlka) konečně dali pokoj.
Tak a teď si jdu přečíst ten dnešní článek zde na Kydech

Jsem poměrně hodně empatický člověk, a tak na pozadí mediální frašky i tragédie „HRA o moc“, koukám na tu poodhalenou oponu děsivé tragedie.
Představte si, že jste dítě ambiciózního, workoholického člověka, možná obou rodičů na počátku „posametu“.
Muselo to být strašně těžké být dítětem otce, co jde za svým snem, stát se miliardářem a mít moc.
Dokonce i AB asi neměl sám lehké dětství, a osobně znám několik lidí, pro které je byznys tak opojná droga, že jí obětují vše, a dokonce to ani jako oběť sami nevidí.
Opět ve svém okolí znám člověk, co se stal lékařem také i proto, aby si ho konečně otec všiml a ocenil jej. Možná ho otec miloval, ale nikdy mu neřekl, že ho má rád jaký je, nikdy na něj neměl čas. Ten věnoval cizím, potřebným- pacientům, které zachraňoval. A to i po světě, tak rodina byla „mitgepack“ , a matka rovněž praktikující lékařka. Dodnes není tento můj známý nikde doma, prý úžasné-světoobčan, ale já vidím, že je vykořeněný.
Když má AB nyní duševně nemocné obě „první“ děti, je dost jasné, že se jim fakt muselo přitížit po odhalení, že i jim hrozí za nějaké podpisy trestní stíhání a dokonce vězení. Jinak řečeno dcera už potíže měla dlouhodobě, a u syna to propuklo naplno prý v 2015, nedivím se.
I zdravý člověk by dostal ránu do duše, když pouze něco někdy pro otce podepsal, a pro politické ambice táty to má tak šílené konsekvence. Nevěřím ani na vteřinu, že by to děti sami vymyslely, prostě jen poslechly autoritativního otce, právníky otce etc.
Jedno řekl AB naprosto pravdivě, kdyby nešel do vysoké politiky, NIKDO by se o nějaké dotace nezajímal.
Novináři by posedle nenaháněli jeho nemocné-nebo ne děti, a ty by měly, i kdyby byly zdravé, KLID!
Novinářům , a mediálním či jiným zvlčilým štváčům, přeji jen „zakusit svojí medicínu, a poznat osobně také soudce jménem lynč“
AB obětoval své povaze, touze po moci, a prosazení se i v politice, tedy dostat se k moci, vše.
Já tak milujícího rodiče prostě vnímat nemohu.
Není jistě v politice naší, (či světové), naprosto sám.
Jsou prostě lidi, co by děti raději mít neměli, dávají jim do života strašlivou zátěž, i když materiálně jejich děti nestrádají.
Cena je příliš vysoká.

In reply to by MAJKA (neověřeno)

Trvalý odkaz

Majko, Majko. Věci otáčíte v rozporu s realitou. Junior byl v době "Čapího hnízda" plně zdráv. Sklouzáváte do do interpretací vlka ve smyslu jeho
formulace a jeho manipulací.
"Protože pilotní licence vyžaduje každoroční tvrdé přezkoušení zdravotního stavu pilota. A podle informací ČT tu poslední psychickou zdravotní kontrolu prodělal Babiš ml. koncem jara 2015!"
Lze to formulovat i jinak. Babišovi mladšímu byla ukončena licence pilota v roce 2015. To je fakt. A jen lze spekulovat, zda nebyla ukončena v souvislosti s propuknuvší nemocí.

Nechtěl jsem se k tomu co se stalo nijak vyjadřovat, vůbec. Je pro mne poměrně neuvěřitelné, jak mnozí lidé dokáží argumentovat. Snad jen tolik, Asfaltový holub či Maneca to napsali za mne. A jen způli, protože už bych musel být sprostý. Veřejný zájem žádný na oné reportáži nevidím. Ve Švajcu by oba novináři dostali 3 roky na tvrdo. Na kauze Čapí hnízdo ona reportáž vůbec nic nemění. A radši už končím.

In reply to by Alex (neověřeno)

Trvalý odkaz

Alexi, Alexi,
buď jste četl něco jiného, než jsem napsala, a nebo neumím já psát srozumitelně. OK.
Nevyjadřovala jsem se nikdy ve smyslu "veřejného zájmu" na sračkách a chování "pseudonovinářů" a to ani nyní.
A pokud jste moji úvahu pochopil, že jsem s vlky v Antibabiš šiku a účel světí prostředky, tak je mi líto, ale nic takového jsem nenapsala, a ani omylem nemyslela.
Ani jsem nikde neřešila zdravotní a duševní stav dětí AB v době poskytnutí dotace.....šlo mi v úvaze o něco úplně ale úplně jiného.
Kauza Čapí hnízdo sama odkryla hodně o celkové situaci v naší zemi. ( a opět není to můj útok na AB)
Být označena za sklouzávající k formulacím a manipulacím vlka je pro mne dost přes čáru.
Bude to tedy od Vás brát, že je chyba na mé straně, a neumím psát tak, abych byla pochopena.
Pokud v tom vidíte útok na AB a souhlas- můj souhlas- s "reportáží", tak mi je to fakt líto. UFF

In reply to by MAJKA (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ale ne. Nerozumíme si. Reaguji na Vaši pasáž stran vztahu Babiše k dětem. Za prvé Vaš teze o autoritativním otci je přesně z vlkovy dílny spekulace vydané za fakt. Za druhé i kdyby to byla pravda a jen tam figurovali, nic to na věci nemění. Znovu ke kauze Babiš. Babiš může být odsouzen jen na základě porušení zákona. U nás a v EU se soudí výhradně na základě zákona. Dokonce v ústavě máte přímo řečeno v čl 4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Vyplývá z toho, že Babiš žádný zákon neporušil - ničím. Snad Vám pomůže když si porovnáte dva výroky. Babiš se dopustil podvodu a Babiš účelově vytvořil společnost, kterou účelově přizpůsobil konkrétní dotaci. Před soudem bude jedna pravdivá, druhá ne. Prolázat podvod znamená při znění českých zákonů prakticky jen přiznání Babiše, že chtěl podvést. Morálka s tímhle nemá, co dělat. Znovu odkazuji na to znění ústavy. OLAF neudělal nic jiného než na základě šetření vyslovil podezření z podvodu - z hlediska znění zákonů v jiných zemích EU. Oč jde? Srozumitelne to lze vyložit třeba na anonymní akciovce. ČR tehdy byla snad jednou ze dvou zemí na světě, kde anonymní akciovka může dostat dptace. Jinde na základě znění zákona ne. Ti, kteří dnes moralizují a provádí v podstatě puč (shození Babiše za jakoukoli cenu), ti za těmi zákony dokonce přímo stojí. Nereagovali nikdy tehdy na tlak EU. Podobné je to s těmi korunovými dluhopisy - zákon stvořil Kalousek. Je nutné tu napsat, že státní zástupci i soudci na tu situaci zákonů v trestním právu upozorňují dlouhodobě. Stejně tak EU proto tlačí na sjednocení znění trestního práva.

Proč tak dlouhá litanie ke vztahu otce syna? Protože nikdo tehdy nemohl tušit ani stínem, co se dnes stane, že Babiš bude v politice, že Babiš junior onemocní, že budou použity naprosto nezákonné metody, které jsou v rozporu nejen s etikou, ale i se zákonem. A dle mé interpretace Babiš syna vždy chránil. Tvrzení, že ho použil jako bílého koně, jak tvrdí dnes mnozí, že je do toho zatáhl sám a že Vašimi slovy je obětoval své povaze, touze po moci, a prosazení se i v politice, tedy dostat se k moci, vše. To je pro mne naprosto za hranou. A opravdu mírně řečeno. Vy vlastně tvrdíte, že kdokoli podniká je to, co jste sdělila o Babišovi. Výroky, že zbohatnete, jen když kradete nejsou pravdivé. Babišovi nikdy a nikde nebyla dokázána ani jediná krádež, ani jediné porušení zákona a jen to, že si byl schopen obstarat informace, nikoli, že někoho uplácel. Tečka. Dojmy, ani mé vlastní s tím nemají před zákonem co dělat. Je vydána lékařská zpráva zamezující přístup policie k duševně nemocnému. Poslechněte si Hoeschla na čt. Pokud se domníváte, že je takové opatření možno učinit a na základě zákona bezdůvodně, klidně dál tvrďte, co tvrdíte a jak jsem Vás citoval. Pokud jste si jista ve své spelulaci, že starej Babiš je krkavčí otec ve smyslu vlkovy spekulace vydané za fakt, prosím. Já mám naopak dojem, ne jistotu ale velmi silný dojem, že Babiš své děti i svého syna vším co dělal skutečně chránil a to, co vyjadřuje je poctivé. Klidně si nechám nadat naivků. Dokud nemám jistotu o opaku, mám jen představu, jak by bylo mně. A je mi z toho na zvracení. Máte tu lékařskou zprávu, ta pro mne platí, a měla by být směrodatná i pro novináře. Klára Samková byla naprosto adekvátní.

Chcete-li, jde o útok na Babiše staršího. Pro Vás. Ne, dle mého jde o bezprecedentní útok na Babiše juniora, jen proto, aby odstranili někoho kdo se jim nelíbí a zneužijí k tomu cokoli, kdo se nějak hodí. Babiš starší s tímhle nemá co dělat a jako hyenismus považuji i to, když mu někdo dává jakoukoli míru viny za to co se děje jeho synovi. Tohle je pro mne ale hluboko za čarou.

In reply to by Alex (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pokusím se to zjednodušit.
Já věřím tomu, že AB chrání své děti jak jen je sám schopen.
Ale díky rodinným a osobnostním konstelacím jsem psala, že to je i rodinná tragedie.
Jistě nepodezírám ani AB že by chtěl úmyslně dohnat dítě k duševní poruše.
To ale neznamená, že na neštěstí syna neneseme vůbec žádný podíl, to je přece jen dost podstatný rozdíl.
On to vše, co já popisuji nedělá úmyslně, s úmyslem poškodit děti. Co si to o mě myslíte proboha.

Ale není ani nikde psáno, že ta situace okolo honu na AB staršího a zatažení dětí do kauzy nedala dětem rány, co duši nepřispěly......

Byla to úvaha, ne obvinění a soud AB proboha!

Babiš junior by šmejdy nezajímal, pokud by se jim nehodilo ho využít pro útok na AB staršího, a to proto, že je v politice, a je jaký je.
A na AB staršího by kašlali, kdyby nebyl premiérem.
A ano to, co se nyní a od 2015 děje jeho synovi, ne nemoc, ale to "odklízení" a pronásledování ... tak na tom já míru "viny" AB vidím.
A AB s tím teda co dělat i neúmyslně má, protože nežijeme v ideálním světě!
Vy říkáte, že toto moje vidění je hyenismus. Tak to zírám, a budu tedy pro Vás hyenou za čarou, co nadělám.

Mně by třeba žádné křeslo a miliardy nestálo za to, aby se dělo mým dětem to, co nyní jeho synovi, a brala bych to já jako svoji "VINU", chápete?!

Tak třeba zde níže trošku vysvětlení, co rodina může přenášet dál a dále, a o čem jsem v úvaze doufala, že píšu....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina_Andreje_Babi%C5%A1e
odtud kopíruji:

"Podle Andreje Babiše byla jeho matka motorem jejich rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly.[15] Dbala o to, aby se její synové dobře učili a vedla je ke sportu.[15] Vztahy Andreje Babiše s jeho otcem byly komplikovanější.[15] Údajně byl přísný šéf, který prosazoval spartánskou výchovu.[15] Podle tety z matčiny strany míval záchvaty agresivity a matka i oba synové kvůli tomu velmi trpěli.[15]"

Co se děje od roku 2015 ml Babišovi? Tak tomu nerozumím vůbec. Nemoc, máte-li to na mysli pak podle Vás způsobil Babiš starší tím, že je v politice? Fakt tomu nerozumím.
Mohu mluvit jen za své nastavení a věřte, že se dobře znám. Ano hodně bych přemýšlel, zda na tom nějakou vinu nenesu. Ale ne nijak dlouho. Žádnou bych neviděl, spouštěčem je jednoznačně Slonková a Kubík a to, co mám na mysli se děje odtud. To, co Vy máte na mysli je způsobeno jeho nemocí, nikoli tím, že je nebo musí být chcete-li pod dozorem. Pro mne zcela jednoznačně. Dál to rozvíjet nebudu. Nemá to smysl. Je to pro mne stejné jako bych měl hledat v sobě vinu, když mou dceru někdo zavraždí a já budu hledat svůj podíl viny. Znovu nesporně bych ho v prvé řadě hledal u sebe, ale prostě bych ho nalézt nemohl. A zapojil bych všechny mozkové závity, aby druhá strana neuspěla, abych ji porazil. Škoda byla způsobena nevratně, odstoupením bych nic nezměnil. Nu tak to je mé nastavení.

In reply to by MAJKA (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tahle afera mi je pomerne odporna a spis kontraproduktivni, protoze mi Babise dela jeste sympatictejsiho.

Samkova odhadla jednu verzi, kde se mohou brat ty problemy, ale muzou byt i jine.

Na druhou stranu brecet nad chudinkama detma prominentu mi prijde kycovite. Je to jak brecet nad chudinkou princeznou Dianou.

Jsou to deti chudejch, ktery nemeli, nemaj a nikdy mit nebudou zadne prilezitosti, kdo jsou na tom blbe. Jsou to deti, co nemohli za socialismu studovat z politickejch duvodu, co jsou na tom blbe a deti, co dneska nemuzou studovat kvuli penezum, co jsou na tom blbe. Jsou to decka, co vykopnou z decaku v 18 a holky musej jit delat kurvy a kluci krast, ti jsou na tom blbe. Jsou to deti, ktery se narodej se nejakym handicapem, co jsou na tom blbe.

Nad kym budeme brecet priste? Nad "mladym" Mrazkem, co mu chybel tatinek a mohl si koupit jen titul z Plzne?

Deti za sociku vystudovanejch doktoru, pravniku, absolventu VSE, umeleckych oboru a vsech pseudo oboru z UK dostali do vinku tolik, ze by taky neco mohly udelat sami. Byli to prominenti. jaky byly smerny cisla na tyhle vejsky? 1:5, 1:10, na luxusni umelecky obory i 1:200 a casto rodinou garantovany misto po skole, protoze to maj rodice obslapnuty.

Normalni lidi se beze vsi protekce za sociku dostali tak na banskou a vojenskou. Na technicky obory, kdyz meli nadani. Jo, sem tam vzali nekoho, kdo mel na stredni samy jednicky, jenze i na tu stredni ho musel doporucit reditel/ka, clen KSC a to nebylo automaticky.

Andymu mladsimu je podle wikipedie 39, to je dospelej chlap. - Dela se, jakoby to byl 18 letej capek, ktrej jeste nevi, ktera bije. Sbalit si tasku a vyrazit do sveta a bejt sam za sebe, na to mel 20 let.

Jsou holky, co se v 17 staraj samy o dite a mlatili je doma cely detstvi. To jen pro srovnani.

O cem si myslite, ze jsou vsechny ty nase aupairky a pomocnici na stavbach na zapade? Ze jsou z milujicich rodin, kde se jim jejich chudi, ale o jak psychicky vyvazeni rodice venovali s veskerou laskou, peci a moralni podporou? Jsou taky z difunkcnich rodin a delo se jim tam vsechno, co si dokazete vymyslet a nikdo jim nepriklepne pravniky a sofera-aupairku. Casto z tech rodin proste utekli/y.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.