Maginotova linie a československé opevnění

Autor
Štítky

Porovnání Maginotovy linie s českým pokusem o vybudování souvislé řady opevněných bodů na hranicích s Německem

Hranice ČSR s Německem  před anšlusem Rakouska byla 1.150 km dlouhá, po anšlusu 2.108km.
Výstavba opevnění byla ve svých počátcích započata na různých místech našeho státu v blízkosti hranic, tzn. ve značné vzdálenosti od hlavního obranného pásma. Byla to kulometná hnízda vz.36, stavěná bez většího taktického zámyslu. Směrem do vnitrozemí byla budována od r. 1935 linie pěchotních srubů, na několika místech zesílená tvrzemi. Následovala linie kulometných hnízd vz.37 /"Řopíky"/, a to ve dvou sledech.
S ohledem na rozsáhlost prací byla výstavba plánována na tři období.

1. období - plánované ukončení 1941

Odra-Krkonoše        délka 225km     náklady 2.818 milionů Kč
předmostí Bratislavy              9km                        21 milionů
mosty Komárno, Parkáň, Čop                              20 milionů
Dolní Hron                               9km                       30 milionů
Krkonoše-Labe                  120km                   1.500 milionů
J. Slovensko                       100km                      500 milionů
Kruš.Hory-Cheb-Český les-Šumava  280km   1.700 milionů
Těšínsko a S. Slovensko     90km                    1.425 milionů
J. Morava                              80km                    1.000 milionů
J. Čechy                              200km                   1.000 milionů

Rozpracování 2. /1942-45/ a 3. /1946-50/ období nebylo podrobně provedeno.
Ve 2. období výstavby měla být zesílena tzv. Pražská čára a úsek Jablunkov-Olše, zajišťující polskou hranici.
Ve 3. období mělo být vybudováno těžké opevnění na dalších úsecích jižní a severní hranice.
V osudovém roce nebyl čs. pevnostní systém dokončen, a to mnohde ani dokonce v hrubém zdivu.
Ze 13 plánovaných tvrzí v nejohroženějším úseku Odra-Krkonoše bylo stavebně dokončeno pouze 5 /Smolkov, Adam, Výšina, Bouda, Hanička/.
Podobná situace byla ve vybavení opevnění příslušnou bojovou technikou a zbraněmi - nebyly instalovány pevnostní houfnice ráže 105mm /v r. 1938 jen v prototypu/, dělové a minometné otočné věže. Z těžkých specializovaných zbraní bylo na celý úsek hranice dodáno pouze 227 pevnostních kanonů ráže 40mm. Tato krize se řešila umisťováním klasického dělostřelectva, často ráže 75-100mm do polních postavení okolo objektů, často před nimi.
Bunkry vz. 36 a 37 byly lehkými objekty s železobetonovými stěnami, poskytujícími ochranu proti střelám z lehkých děl, ručních zbraní a střepinám. Osádku tvořilo 4-6 vojáků, vyzbrojených kromě ručních zbraní 1 lehkým kulometem.
Pevnůstky středního typu měly zesílenou čelní stěnu, opatřenou svrchu i ze stran kamenným a zemním záhozem, který je maskoval a zároveň zvyšoval jejich pasivní ochranu. Osádku tvořil jeden poddůstojník a 6 mužů, vyzbrojených podle typu objektu kromě svých ručních zbraní 2 lehkými kulomety, někdy i těžkými. Ochranu vchodu zajišťovala zvláštní střílna pro palbu pistolemi a puškami, hluchá místa byla pokryta granátovými skluzy. Větrání bylo ruční, pro pozorování byly určeny periskopy. Spojení s ostatními pevnůstkami mělo být prováděno signalizací, hlavně světlicemi. Do těchto objektů, stejně jako do bunkrů vz. 36 a 37, musela být donášena voda, neměly sanitární zařízení a svítilo se petrolejkami nebo svíčkami.
Pěchotní srub byl rozsáhlou a odolnou /sic/ budovou. Osádku a zbraně chránily železobetonové stěny o síle 1,5 - 3,5m, které měly vydržet dva přímé zásahy kalibrem 150mm do téhož místa. Sruby, stavěné na zvlášť exponovaných místech, byly stavěny s odolností proti ráži až 305mm a více. Byly to rozlehlé stavby s velkými požadavky na stavební prostor a užitý materiál /1.200-2.000m3 betonu, 1-1,6t železné armatury/. Srub měl posádku 20-50 mužů, vlastní studnu, motorový generátor pro osvětlení a ventilaci, ochranu proti bojovým plynům, telefonní ústřednu a radiostanici nebo stanici zemní telegrafie. Ve výzbroji byly lehké a těžké kulomety a měla být i speciální pevnostní děla, jimiž r. 1938 opevnění prakticky vybaveno nebylo. Obranu srubu doplňovaly střežené drátěné zátarasy v okruhu 50m a protitankové příkopy. Zásoby střeliva a potravin měly v případě obklíčení vydržet 9 dní. Pozorování a blízká ochrana spočívaly na otočných pancéřových zvonech s lehkými kulomety /též nebyly usazeny všude/. Každý ze srubů se kryl palebnými sektory se svými sousedy. Vybudování a vybavení srubu trvalo asi rok od počátku stavby, příprava stavby cca 3 měsíce.
Nejmohutnější byly dělostřelecké tvrze, budované na zvláště exponovaných místech. Tvrz byla tvořena skupinou pěších a dělostřeleckých srubů. Hlavní výzbrojí měla být speciálně konstruovaná rychlopalná pevnostní děla ráže 80 - 100mm v bočních kasematech. K ochraně předpolí a ke střelbě do všech stran měly sloužit výsuvné otočné dělostřelecké a minometné pancéřové kopule. Ani děla, ani kopule nebyly do r. 1938 zhotoveny a tudíž nebyly na svých místech. Jednotlivé sruby tvrze byly navzájem spojeny podzemními chodbami, v podzemí se nacházela skladiště munice, potravin, nafty aj., strojovna s naftovými motory a generátory pro osvětlení a ventilaci pohon elektrické podzemní dráhy a muničních výtahů. výstavba vyžadovala 3-4 roky, příprava stavby 1 rok.
Nejtěžší opevnění se v r. 1938 nacházelo na linii Opava-Náchod.

Maginotova linie

Oproti dnes často zažitým a opakovaným mýtům se táhla po celé délce ohrožené hranice, tj. od Střed. moře po Švýcarsko a od Švýcarska k La Manche.
Nejvíce opevněna byla hranice v Alsasku a Lotrinsku na jejich severních přístupových směrech.
Tato opevnění byla dokončena a plně vybavena a osazena /tj.vč. děl. kasemat, výsuvných otočných pancéřových věží, s výzbrojí kulometů a děl a houfnic od ráže 47mm do 135mm a s minomety 81mm/, byť úsek od Monthermé po La Manche tvořily jen lehké bunkry /zde se počítalo s armádním krytím prostoru/.
Navzdory dlouhým rokům stavby mělo opevnění od švýc. hranic po La Manche řadu mezer a slabých míst s nejslabším úsekem podél belg. hranic od Monthermé po La Manche.
Po porážce Polska byly i nejsilnější sektory nadále posíleny více betonovými a polními bunkry, PT zátarasy a pásmy ostn. drátu, na řadě míst takto byly postaveny de facto druhé linie.
Nejsilnějšími postaveními Mag. linie byly tzv. OUVRAGES:
- GROSS OUVRAGE - pevnost
- PETITS OUVRAGE - pevnůstka
Pevnost byla 3x větší než pevnůstka, kromě kulometů byla vybavena 75mm děly a 135mm houfnicemi, mnoho z nich ve výsuvných otočných pancéřových kopulích.
V oblastech Méty, De la Lauter a Montmédy se nacházelo celkem 22 pevností, rozmístěných podle terénu, obvykle v 15km intervalech kvůli vzájemnému dělostřeleckému krytí. Němci tak museli čelit palbě 2-3 pevností najednou.
Ve stejných oblastech se nacházelo 36 pevnůstek. Mnoho z nich bylo původně plánováno jako pevnosti, avšak fin.problémy to nedovolily. Ve výzbroji měly kulomety, 37mm nebo 47mm PT kanóny a 81mm minomety.
Jak pevnosti, tak pevnůstky měly mnoho bojových a vstupních bloků, spojených systémem podzemních chodeb, které spolu s podzemními galeriemi poskytovaly prostředky k udržení mužstva a zbraní po 30 dní nepřetržitého boje - velitelství, elektrárny, ubytovny, kuchyně, muniční sklady a dílny.
Typická pevnost měla mezi 6 - 12 bojovými bloky a posádku 500 - 1.000 mužů. Největší z nich, Hackenberg a Hochwald, měly 21 a 28 boj. bloků s posádkami přes 1.000 mužů.
Pevnůstky měly 1 - 4 bojové bloky a posádku 100 - 200 mužů.
Pevnosti a pevnůstky doplňovalo více než 100 intervalových kasemat /CASEMATES D´INTERVALLES/, což byly velké, 1 - 2 patrové železobetonové stavby. Ve 2 patrových bylo spodní patro pod zemí a obsahovalo el. generátory, muniční sklady a ubyt. prostory. Horní patro na úrovni terénu obsahovalo palebná postavení pro dvojité 7,5mm kulomety a 37mm nebo 47 mm PT kanóny. Palebné sektory se překrývaly se sousedními postaveními. Kasematy měly 1 a více panc. kopulí pro pozorování a blízkou obranu. Byly určeny operovat samostatně, ale potřebovaly  děl. podporu pevností nebo polních baterií, aby odolaly soustředěnému útoku.
To vše bylo spojeno pásmy protitankových a protipěchotních překážek, pokrytých palbou.
PT překážky se skládaly z vertikálně zaražených kolejnic v 6 řadách, PP tvořily řady zátarasů z ostn. drátu, každá o šířce 5m.
Vše bylo ještě doplněno dalšími obrannými strukturami - předsunutými postaveními, blokovacími pozicemi hl. cest a křižovatek, kryty pro pěchotní zálohy, polní postavení.
Celé pásmo mělo hloubku 10km.
Během něm. útoku na Francii byla Mag. linie proražena na mnoha místech, z toho 4x v prostoru s nejtěžším opevněním.
Německá pěchota, podporována dělostřelectvem a Stukami, podnikla rozsáhlé ofenzívy v Sársku a Horním Porýní a tyto operace vedly k porážce  a izolaci nejsilnějších sektorů Mag. linie. Tyto bitvy jsou již dnes téměř zapomenuty a zůstávají ve stínu kolapsu spoj. armád v Belgii a francouzské kapitulace.
3.9. 1939 - Francie a V. Británie vyhlašují válku Německu
7. - 30.9. - francouzská 2. skupina armád provádí invazi do Sárska
16. - 24.10. - protiútok německé 1. armády v Sársku
10.5. 1940 -začíná Fall Gelb, německý útok na západě
12. - 15.5. - německá skupina armád C provádí pozornost odvracející útoky proti Mag. linii v severním Alsasku a Lotrinsku
13. - 15.5. - tanková skupina Kleist proráží obranu fr. hranic u Sedanu a Monthermé
16. - 17.5. -německá 4. armáda proniká přes Mag. linii východně od Mauberge
17. - 19. 5. - německá 71. pěší divize dobývá Fort La Ferté
18. - 24.5. - něm. VIII. armádní sbor dobývá opevnění v oblasti Mauberge
20.5. - něm. sk. armád A dosahuje La Manche a odřezává tak spojenecké síly v Belgii
22. - 26.5. - něm. VIII. a XXVIII. arm. sbor dobývá pevnosti v oblasti Escaut
27.5. - 3.6.- evakuace BEF z Dunkerque
5.6. - začíná Fall Rot, něm. invaze Francie
12. - 13.6 - fr. 18. arm. sbor opouští pevnosti Chesnois, Thonnelle a Vélosnes
14.6. -německé pěší divize skup. armád B obsazují bez boje Paříž
14. - 15.6.- Operation Tiger, něm. 1. armáda proráží obranu Sárské průrvy
15. - 18.6. - Operation Kleiner Baer - něm. 7. armáda útočí přes Rýn
17.6. - něm. XIX. motorizovaný arm. sbor dosahuje švýcarských hranic, následkem toho je obklíčeno 500.000 fr. vojáků v Alsasku a Lotrinsku, z toho 20.000 přímo v Maginotově linii
19.6. - něm. 215. pěší divize proráží Mag. linii v pohoří Vogézy
20. - 21.6. - něm. 167.pěší divize dobývá pevnůstky Bambesch a Kerfent, avšak nedaří se jí dobýt pevnůstku Einseling
20.6. - něm. 246. pěší divize neúspěšné útočí na opevnění v oblasti Haguenau
21.6. - něm. 161. pěší divize neúspěšně útočí na pevnost Fermont a pevnůstku Ferme-Chappy
21.6. -24.6. - něm. 262. pěší divize dobývá pevnůstky Haut-Poirier a Welschof
22.6. - něm. 95. pěší divizi se nedaří přimět pevnost Michelsberg ke kapitulaci
24.6. - podpis příměří /vstupuje v platnost 25.6./
25.6. - kapitulace fr. 2. skupiny armád ve Vogézách
27.6. - 4.7. - poslední jednotky v Maginotově linii se vzdávají a opuštějí zbývající opevnění.

Ukázkový příklad - Vogézy, oblast Lauter
/vybral jsem pro hornatý, zalesněný terén, podobný čs. pohraničí - a nejen tím/

Kopcovitý terén byl chráněn primárně jen jednou linií kasemat a bunkrů s kulomety, neboť Francouzi považovali terén za vojensky neprostupný. Na každé straně pásma se nacházela jedna pevnost: Grand-Hohékirkel na západě a Four-á-Chaux na východě. Pro nadcházející boj měla větší význam Four-á-Chaux s 6 bojovými bloky. Kromě kulometů měla 2x75mm děla, 2x135mm houfnice a 2x81mm minomety k postřelování východního prostoru linie kasemat. Dále na východ stála pevnost Hochwald s 25 bojovými a 3 vstupními bloky, 8km podzemních chodeb a posádkou 1.070 mužů - 2x větší, než většina pevností Mag. linie. Terén rozděloval Hochwald na 2 skupiny - západní poskytoval paleb. podporu pevnostnímu sektoru Vosgues, východní pevnostnímu sektoru Hagenau.
Bránící se francouzský 165.pevnostní pluk byl v těžké situaci.
Ústup jednotek s intervalových polních pěších a dělostřeleckých postaveních ponechal na místech jen posádky opevnění. Kopcovitý terén a husté lesy znemožňovaly dělostřeleckým pevnostem přímě pozorování něm. útočných přístupů. Dělostřelecká palba tak mohla být intenzivní, avšak neefektivní.
Německá 215. pěší divize zformovala 2 úderné skupiny na 5km frontě. Na pravém křídle byl 380. pěší pluk posílen rotou z 204. ženijního praporu, na levém, ve směru hlavního úderu, byl 435. pěší pluk posílen 2 rotami 204. ženijního praporu. Dělostřeleckou podporu tvořilo 24 houfnic 105 - 150mm vlastního divizního děl. pluku a 1 houfnice M1 ráže 355mm a 1 typu Škoda ráže 420mm z 800. těžkého děl. oddílu. K dispozici byla dále baterie 20mm PL kanónů z 47. PL oddílu a 4 kanóny Flak ráže 88mm od 525. PT oddílu. K řízení palby byl k dispozici pozorovací balón, Luftwaffe poskytla podporu střemhlavých bombardérů.
Útok byl zahájen 19.6. 1940 v 6:30 zuřivou dělostřeleckou přípravou, trvající 2 hodiny, po které následoval 30 minutový nálet Stuk. Opevnění neutrpěla žádný přímý zásah, byly však přerušeny komunikační linie nejen do týlu, ale i mezi jednotlivými postaveními. Francouzské posádky byly nyní izolovány a demoralizovány intenzitou dělostřelecké přípravy a leteckého bombardování.
Pod krytem kouře a prachu z výbuchů se německé jednotky přiblížily až na 200m a umístily své 37mm PT kanóny a 20mm PL kanóny do palebných postavení, aniž byly Francouzi zpozorovány. Pod krycí palbou těchto zbraní dobyl 380. pěší pluk rychle čelním útokem 2 klíčové bunkry na Gunsthalském hřebenu. Něm. pěchota se vyšplhala na jejich střechy a naházela do nich výbušniny a granáty, čímž kasematy vyřadila z boje.
Nyní vzniklou mezerou v obranné linii pronikla něm. pěchota za linii kasemat a napadla sousední postavení z týlu. 2 bunkry se držely až do odpoledne, jejich posádky bojovaly udatně, dokud jim k obraně nezbyly pouze pistole. S přicházejícím soumrakem kapitulovalo dalších 6 bunkrů.
Něm. 435. pěší pluk za podpory 37mm PT kanónů a 20mm PL kanónů také rychle dobyl čelním útokem 3 bunkry. Jako první padl bunkr Clairiére, následován sousedními postaveními - kasematou Verrerie a bunkrem Verrerie - které byly obklíčeny a napadeny z týlu. Posádka blízkého bunkru Marbach kladla nejsilnější odpor. Byla dobře kryta děl. palbou z pevnosti Four-á-Chaux a padla jako poslední. Vzdala se až poté, co Němci potlačili težkou palbou 20mm flaku obranu bunkru a přiběhnuvší pěchota dovnitř naházela granáty.
Během bitvy byl 165. pevnostní pluk podporován palbou z pevností Four-á-Chaux a Hochwald. Palba byla těžká, samotná Four-á-Chaux vypálila 1.680 děl. granátů a min, avšak bez možnosti přímého pozorování a bez spojení se minula účinkem. V odvetu byly obě pevnosti vystaveny náletům 4 vln Stuk, které se snažily umlčet jejich dělostřelectvo. Nálety však byly neefektivní, stejně jeko pokusy obránců použít své 75mm kanóny v improvizované PL roli.
Koncem dne bylo již v německých rukou 22 kasemat a bunkrů. Úspěch německé 215. pěší divize dovolil Němcům proniknout 25 km do týlu fr. linií. 215. pěší divize poté navázala kontakt s 257. pěší divizí, čímž byly obklíčeny pevnůstky v oblasti Bitche.
Za tento úspěch zaplatila 215. pěší divize pouhými 31 mrtvými a 108 raněnými.
Francouzi ztratili 15 mužů a 1.460 jich bylo zajato.

Nyní si můžete udělat obrázek o "síle" našich opevněních, když kompletní a vyzbrojenou Mag. linii prorazili Němci s použitím zbraní, které r. 1938 proti nám měli k dispozici.

Vidlákův dodatek:

Před časem u nás vyšel deník generála Pattona, který jsem si s chutí přečetl. Kromě velké dávky samolibosti tam ale pan generál občas provedl velice zajímavé zápisy. Například, že jeho divize útočily přes všechna německá opevnění, která Dojčlandi na západní straně své země postavili. A ti tenkrát nešetřili betonem ani válečným materiálem. Navíc nešlo o předválečné stavby, ale o bunkry a opevněné linie, které byly stavěny  reálnou zkušeností v dobývání i bránění. 

Patton si ve svém deníku několikrát zapsal, že až poté, co pronikli německou obranou zjistili, že prošli přes opevněnou linii. Generál s pohrdáním sobě vlastním psal zžíravé poznámky o tom, jak by jim Němci mohli zatopit, kdyby svými zdroji neplýtvali na beton a kasematy, ale navyráběli tanky a letadla. 

 

  

Komentáře

Trvalý odkaz

Z nějakého nejasného důvodu (nebo spíše proto aby se autoři utvrdili ve své pravdě) se neustále porovnávají samotné pevnostní opevnění oproti celé útočné síle protivníka tj, letadla (zvláště taktická), dělostřelectvo, tankové vojsko a pěchota. Samozřejmě, že z tohoto porovnání pevnosti nevyjdou dobře, ale to by nevyšla žádná izolovaná část armády. Chyba není v pevnostech jako takových, ale v tom, že nebyly správně podporovány ostatními druhy vojsk.
Autor zcela (ale jako i jiní autoři) vynechal největší tankovou bitvu v této etapě WWII (někteří autoři se domnívají že vůbec největší za celou WWII) a to bitvu v soutězce Gembloux, kde se utkaly zhruba 2-3 francouzké jízdní sbory proti 2 pancéřovým divizím (plus ostatní druhy vojsk) a která skončila francouzkým vítězstvím, kdy po technické stránce byly fr. tanky lepši než německé. Ale bitva nezapadá to do mytologie Blitzkriegu, tak ji vykladači dějin ignorují.
Porážka Francie byla způsobena především tím, že BEF vůbec nebojoval a francouzké velení po německém průniku u Sedanu začalo panikařit a prohlásilo válku za prohranou. Targus uvádí jen pevnosti, které byly dobyty, ale neuvádí ty, které byly stále nedobyté a po kapitulaci k nim museli vyslat sami francouzi parlamentáře, aby pevnosti předali Němcům. Mimochodem, za Velké války byla situace pro Francii horší a nevzdali se a bojovali dále.
Dnešní výklad dějin WWII je něco jako Staré pověsti české, samá mytologie.
Hezký den J.

tanková bitva ve Francii s nedostavěným a nevyzbrojeným opevněním v českém pohraničí.
Jak vyznavači válčení za cenu sebezničení, tak zastánci Benešova postupu se více méně shodují, že odpor čs. armády by trval maximálně řádově jednotky týdnů.
Speciálně pro nepozorného Josefa - zásoby střeliva a jídla byly PLÁNOVÁNY - NIKOLI SKUTEČNĚ DODÁNY - na 9 /slovy devět/ dnů.
A POZOR PRO VŠECHNY, KDO NEJSOU SCHOPNI ČETBY TEXTU S POROZUMĚNÍM:

V PŘÍPADĚ VOJENSKÉHO ODPORU PROTI WEHRMACHTU JSME BYLI V MNICHOVĚ A PRIORI (pro mamlasy PŘEDEM) SVÝMI ÚDAJNÝMI SPOJENCI OZNAČENI JAKO VINÍCI ROZPOUTÁNÍ VÁLKY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Kdo není schopen pochopit předchozí větu napsanou kapitálkami, nechť se nesnaží o jakoukoli diskuzi. Patří do lavice základní školy, anebo do kurzu čtení s porozuměním, případně pro speciálního ústavu pro duševně nedostatečné jedince.
Čs. vláda udělala jedině správnou věc, kterou nás zařadila mezi nezpochybnitelné budoucí vítěze. Na rozdíl třeba od Slovenského štátu, kvůli kterému jsme museli překroutit dějiny naprosto nevídaným způsobem.

Targusi, jako vždy odpovídáte na něco co jsem nenapsal. Vůbec nehovořím o tom jestli jsme měli bojovat a jaké zásoby opevnění měla. Bitvu v soutězce Gembloux zmiňuji, protože to byl velký střet pancéřových armád, který není vůbec nikde zmiňován a většina ji ani nezná a ve Vašem datumovém výčtu by bylo alespoň dobré ji zmínit.
Mluvím o tom, že "kvalita" opevnění se vždy porovnává osamoceně proti celé komplexní armádě a že chyba není v opevnění, ale v tom, že pevnosti nebyly podpořeny dalšími druhy vojsk. Osamocené opravdu nemají moc smysl. Dále mluvím o tom, že důvody Francouzké porážky nebyly protože vsadili jen na opevnění (což není pravda), ale v nečinnosti BEF a histerii vedení fr. armády. Dále mluví o tom, že historie WWII je plná mytologie a je škoda, že se na tomto fóru podporuje místo aby se demaskovala :-)
Hezký den

Asi nejlepší popis je v angličtině zde : https://warfarehistorynetwork.com/daily/wwii/the-1940-battle-of-gemblou…
Z hlediska francouzké kampaně a mytologie Blitzkriegu je to opravdu nejdůležitější a největší bitva, které je nejvíce opomenuta. Francouzké jízdní sbory je obdoba německých pancéřových divizích, ale to nepochybně víte sám.
Hezké čtení.
J.

Všude se tvrdí, že Němci vyhrávali pomocí nové taktiky Blitzkriegu. Ale pokud narazili na připraveného protivníka, tak se žádný Blitz nekonal. Jinými slovy má smysl nazývat taktiku, kterou porážím jen slabé protivníky nebo dokonce prázdná území nějakou speciální taktikou? Mluvím o mytologii WWII.
J.

Podívejte se na fotky dělostřelecké tvrze Adam, kterou Němci ostřelovali po obsazení Sudet. Dovnitř se neprostříleli.

Pominul jste faktor počasí v říjnu 1938 nevhodného pro letecké operace a faktor zásob pohonných hmot jako nejvážnější vlivy na Vaše úvahy. nemáte celý pravdivý obraz.

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

poněkud chápavějšího.
Wehrmacht se NIKDE do pevností neprostřílel přes beton, pokud se nebudeme bavit o těch směšných přístěncích pro kulomet, zvaných ŘOP-ík, které byly konstruovány na jeden jediný zásah z děla.
Pevnosti se nejdřív ostřelovaly za účelem psychického nátlaku na obránce a za účelem likvidace spojení mezi bunkry, tzn. chodby, tunely, ale zejména komunikační zařízení. Posléze útočníci využili zvířeného prachu z výbuchů, přikrmili to dýmovnicemi a přiblížili se na vzdálenost ve stovkách metrů. Poté začali ostřelovat přímou palbou střílny a pozorovatelské zvony. Jestliže se jim podařilo jakkoli znemožnit výhled obráncům, byl bunkr vyřazen. Pěchota pak navíc útočila z bezprostřední blízkosti granáty a ohněm na všechny otvory v betonu.
Další, co jen poznává písmenka a nechápe slova... Anebo se neobtěžuje vůbec číst.
Faktor zamračeného počasí by znamenal pro Wehrmacht co? Že nebudou lítat letadla? Kde jste na to přišel? Vy víte přesně, že celý říjen bylo pod mrakem? Co noční nálety o pár let později? Jak je složité proletět vrstvou mraků nad Prahou nebo nad Plzní, pokud není nízká oblačnost? Už jste slyšel o výškoměrech? O kolik by se prodloužil boj, když opevnění nebyla vybavena zbraněmi a zásobami potravin? Víte, k čemu byly pevnosti typu Adam v r. 38? K takovému tomu hnědému, co leží u Vidláka na hnojníku.
Pořád nejste schopen pochopit, že my jsme museli hlídat s daným počtem vojáků CELOU hranici a Wehrmacht si MOHL VYBRAT, kde soustředí síly a s obrovskou převahou zaútočí na rovnoměrně rozmístěné obrance S NULOVÝMI zálohami.
Kecy o benzínu jsou jen kecy. Jistěže by se němečtí generálové prvně starali, aby se dostali k nějakému zdroji. Například k dnešnímu Slovnaftu, který byl tehdy ještě kousek od Bratislavy. Z Vídně to je šedesát kiláků a rovina.

Vy stále uvažujete o pevnosti jako o osamělém bojovníkovi. V té konstalaci opravdu pevnost nemá většinou valný smysl. Pevnost musí být podpořena letectvem, PL děly, tanky, dělostřelectvem i pěchotou v optimální sestavě dle terénu a pod. Tam, kde to zanedbali na to také doplatili.

všechny druhy zbraní zhodnotili dostatečně.
Letectvo o ničem - podle Gerda bylo stejně zataženo až do zimy, tanky o ničem, palebná síla bigošů i dělostřelců násobně nižší, terén znali nejen naši vojáci (snad možná), kteří přišli z vnitrozemí, ale především sudeťáci, kteří coby domácí pláchli do Reichu po předchozím pokusu o povstání, a to rovnou jedno sto tisíc kusů, takže Dojčákům by měl kdo radit. Ještě spojení, bez kterého není velení - Wehrmacht měl vysílačku u každé jednotky od velikosti roty, v každém tanku, v každém dělostřeleckém oddíle, posléze i v baterii, kdežto naši si pěstovali posly a poslíčky, pobočníky, styčné důstojníky, spojky a motospojky a podobné krávoviny a nejposlednějším výkřikem techniky byla dvojlinka telefonního drátu tažená po zemi od smrčku k smrčku.
Zapomněl jsem něco? Nějakou tajnou zázračnou zbraň, o které fantazíroval Áda, když ho hnali svinským krokem z Ruska?

Nic ve zlém, ale všiml jste si, že každý hovoříme o něčem jiném? Já o tom, že nelze hodnotit hodnotu pevností jen jako samostatnou jednotku a vy o tom, zda jsme měli či neměli v roce 1938 bojovat. Mimochodem, k tomu se nikde v diskusi nevyjadřuji ani jednou větou :-)

udělat blbce a nejde vám to ani trochu.
Staťi zhodnotily jednak stavy vojsk, tak i vybavenost pevností, nic více a nic méně. Že pro čs. armádu nedopadlo takové hodnocení nejlépe, je historický fakt.
A že vy nechcete v některých odstavcích poznávat písmenka, je váš problém, nikoli můj.

Ne, nepovažoval. Považoval jste mě za hloupého, nehezkého, starého, neperspektivního .... :-) Bohužel propadáte goebbelsovské propagandě. Německá armáda z roku 1938 je jen pouhý slabý odvar armády z října 1939 nebo roku 1940. Jde o dvě nesrovnatelné armády.
A opevnění se na Ostravsku bránila v dubnu 1945 útokům Rudé armády 2 týdny. Dá se očekávat, že naše opevnění by byla stejně úspěšná. Nesrovnávejte čs. generály odchované manévrovým bojem se statickou obranou posedlými Francouzi. A neberete v úvahu stav zásob válečného materiálu, především pohonných hmot. K tomu spojení. Ano, Němci měli radiostanice, ale to je jen prostředek komunikace. V Rusku nebylo vůbec nic a legionáři si také s manévrovým bojem proti přesile poradili.
K Slovnaftu - opravdu si myslíte, že by byl někdo natolik hloupý, aby zásoby benzínu nepodpálil? Wehrmacht by dostal leda saze a ne benzín. K tomu by stačil jeden člověk se sirkami.
Silně přeceňujete Wehrmacht, podceňujete čs. armádu a propadáte nepravdivým propagandistickým mýtům. Objektivnější pohled by byl záhodný.

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ještě si neodpustím k tomu užití flaku 88 proti pevnostem. Použití proti tankům bylo zkoušeno ve Španělsku (experiment) a pak ve Francii 1940. Ale když je flak tak skvělý proti pevnostem, proč jej nepoužili v 1942 ve Stalingradu? On má sice vysokou úsťovou rychlost, ale taky velké opotřebení, je těžký 7,407 t, asi 6 m dlouhý, vysoké siluety přes 3 m, která všude vyčnívá. Ale když je tak skvělý a Němci jej u Stalingradu měli, proč jej nepoužili a nevyhráli? Nebo proti zákopům u Kurska?

Hm, osud českých obyvatel v Sudetech jsem v úvahu nevzal. Někteří by asi stihli utéct do vnitrozemí a dopadl by úplně stejně, 20 kg na osobu a nic víc. A útěk uličkou fanatických Němců. Vím od pamětníků, kteří to zažili na vlastní kůži, protože s tím 20 kg kufrem utíkali.

Měli jsme se bránit nebo ne? Poláci se bránili, ČSR ne. Měli jsme se bránit, stálo by to za to. Pro všechny defétisty, Izrael byl v roce 1948 v horší a zoufalé situaci. Samí Arabové kolem, zbraní minimum, spojenci žádní. Po několika válkách mají svoji zem a na armádu jsou hrdí. Poláci taky, armáda má u nich vysokou prestiž. A my? Asi bychom prohráli s pravěpodobností 70:30 (můj odhad). WWII bychom odporem určitě nerozpoutali.
A jak by dopadlo podvolení se Hitlerovi? Češi a Moravané, Poláci, Slováci - ve vlastním státě pořád žijí. Jak by dopadl malý národ v moři Němců? Dám dva příklady, Lužické Srby a Slezany. Oba národy už skoro neexistují.

Když lidé nejsou ochotni bojovat za svou vlast, pak si žádnou vlast ani nezaslouží a mohou se rozpustit v kosmopolitní EU.

se začnou bránit, budou označeni za agresory? To je mi novina.
Mimochodem Poláci se o své armádě vyjadřují jako o bandě šašků a žoldáků. Tedy ti obyčejní Poláci, kteří musejí chodit každé ráno hákovat do fachy. Anebo můžou spát, protože mají zrovna po noční a vyjímečně nezůstali na šestnáctku. Mám to k nim pět kilometrů a polsky mluvím líp, než česky.

Ten věčný argument Polskem je z mnoha důvodů nekorektní, protože:
a) Západní spojenci jim zůstali "věrní" do té míry, že alespoň vyhlásili Německu válku. Nám naproti tomu řekli dopředu "trhněte si, kvůli vám neuděláme ani tu válku, protože budete-li se bránit, budete vy tím, kdo válku vyvolal."
b) V Mnichově se odstupovala významná, důležitá, ale stále jenom část území, navíc s většinou nečeského obyvatelstva. Stále ještě zůstala zachovaná naše státnost jako taková. Byť v tragickém stavu s nulovou šancí na úspěšnou obranu do budoucna. Polsko čelilo útoku od samého počátku jako celek.
c) Kdyby nás Hitler napadl místo jednání, jsem přesvědčený, že bychom se bránili. V historii kdyby neplatí, ale bylo by jistě zajímavé, kdyby se Hitler místo ČSR a Sudet zaměřil nejprve na třeba Gdaňský koridor a Slezsko. Chci tím říct, že by bylo zajímavé sledovat Poláky, kdyby je někdo postavil do stejné situace jako nás. Osobně jsem přesvědčený, že kdyby se do věci nevložili Britové a Francouzi a Hitler na nás zaútočil podobným způsobem jako na Poláky, bránili bychom se. No a to právě ti Britové a Francouzi nechtěli...

Chci tím říct, že ta srovnání prostě kulhají. I ti Finové měli alespoň nějakou podporu.

Trvalý odkaz

Říkávává se že po bitvě je každý generál, a že armáda se na další válku připravuje ve stylu té minulé. Vzhledem k unikátnímu stavu cz ármy by myslím byla v současnosti konečně schopná vyhrát bitvu na Bílé hoře. S přihlédnutím k tomu jak se všelijak paskviluje minulost, přítomnost i budoucnost a vykládání oněch dob, bych komentáře o schopnosti odrazit Ádu Hitlerů tedy ponechal případným budoucím generacím tak o 3 století dále, aby si taky mohli vesele zašvejkovat a prohlásit: "Tak s tím co máme dnes už bychom konečně tenkrát ty dojčáky nakopali" :-).

Trvalý odkaz

protože jim chybí to hlavní, co je v boji rozhodující, a to je manévr. Pevnost za dané taktické situace nenaložíte a nepopojedete dál. Pevnost má omezený manévr palbou. Pevnost pouze zpomalí nebo na nějakou dobu zastaví útok nepřítele. Stejnou možnost poskytne i vybudované obranné postavení s využitím terénu a můžu si takových postavení vybudovat několik, do kterých se pak stahuji. Japonci měli na okupovaných ostrovech vybudované obranné postavení, skládající se z mnoha prvků statické obrany, přestože tyto prvky nebyly poškozené leteckým bombardováním ani nejtěžším námořním dělostřelectvem, byly všechny zneškodněné obyčejnou pěchotou, která se dostala k nim na takovou vzdálenost, kdy mohli použít účinné prostředky. Úspěšně můžete bránit uzel obrany vybudovaný v terénu bez železebetonových zdí, můžete tak klidně bojovat v obklíčení, ale úspěch to přinese jen když to bude podpořené manévrem vlastních vojsk, který vás z obklíčení dostane nebo zatlačí útočníka od vaší obranné pozice. Hlavním druhem bojové činnosti je útok, obrana je pouze vynuceným druhem bojové činnosti, který má za úkol vyčerpat síly protivníka a připravit tak podmínky pro protiútok. Sedět a bránit si mohli dovolit na středověkém hradu, protože pobyt obléhajícího vojska byl daný klimatickými podmínkami a pokud se jim podařilo vyjíst široké okolí před dobytím, tak odtáhli s nepořízenou.

JVC - Kazda pevnost nebyla dobyta. Co to zase povidate. Jsou pevnosti, ktere odolaly, protoze byly tak tezke na dobyvani, ze utocnikovy dosly sily, zasoby, cas.

Kazda pevnost je dobytelna, ale nekdy to zdrazeni je vetsi nez moznosti utocnika.

v době kapitalace Francie, byla část Maginotovi linie bojeschopná, k čemu? Pohyblivost armád z nich udělala nefunkční kolosy. Jednotlivé pevnosti Stalinovi linie bojovaly už v týlu nepřítele, Brest, pevnost dle názvu, bojoval v hlubokém týlu nepřítele. Stejný výsledek se dal dosáhnout s vybudovanými pozicemi v terénu. U Kursku útočili Němcu do předem připravené obrany, která měla 8 linií, na severu je nedokázali prorazit, na jihu s velkými ztrátami. V Jugoslávii udrželi partyzáni rozsáhlé území i bez pevností. Metaxova linie nezabránila porážce Řecka, belgický Eben Emal to samé, Francie to samé, Atlantický val nezabránil vylodění, Sigfriedova linie byla proražená za jeden den, německé pevnosti na staré německé polsko-německé hranici snad ani nebojovaly. Poláci nám říkali, že ruští tankisté byli tak ožralí, že je vůbec nezaregistrovali a Němci tak překvapení, že ani nestříleli.

Pevnost je jen opěrný bod, který zdrží útočníka a přivodí mu problémy - neumožní průchod nepříteli ve svém dosahu. Bez mobilního vojska, které využije zaneprázdnění útočníků je samozřejmě k ničemu. Ale čs. opevnění bylo stavěno na odražení prvního náporu Němců. Čs. generální štáb měl dvě možnosti. Buď na ohrožený úsek hranice poslat divizi nebo postavit pevnost. Divize jsme k počtu obyvatel neměli, tak museli zvolit stavbu pevností, aby tím trochu kompenzovali počty osob. Jiné lepší řešení neměli, leda vyvíjet letadla a tanky. Ale to bych tehdejším generálům nevyčítal, vývoj zbraně trvá dlouho a její použitelnost v reálném boji ještě déle. A žádný čas neměli.

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

armádní rozpočet stále směrem dolů. Úplně stejné sračky, jako dnes.
A tehdejší generálové byli vychováni francouzskými, proto se shlédli ve fortifikaci, která se prostě nemohla stihnout a všichni to věděli. Byl to úplně stejný průser, jako v r. 68, kdy VŠICHNI zainteresovaní věděli, že Rus už dávno dřepí na státní hranici a všichni se tvářili, že se nic neděje.

Při útoku nejde o celkové počty, ale o lokální přečíslení a manévrovatelnost. To jak Němci byli výteční vojáci a sověti úplně blbý, je jen další mytologie. Lidské zdroje Němců + spojenci a sovětů byly téměř stejné. Asi 149 ku 168 mil. S takovými zdroji si sověti prostě nemohli dovolit 4-8x větší ztráty (u tanků se v bitvě u Prochorovky uvádějí ztráty 1:100) to by prostě nevydrželi. Pravděpodobnější jsou ztráty 5+1 (němci + spojenci) ku 7,5 - 8 mil sověti. Nezapomeňte také na pravdoláskařský koeficient, kterým musíte násobit sovětské ztráty (<1) a ztráty německé (> 1) chcete li mít objektivní čísla. To je samozřejmě vtip :-(.
J.

a doufali v obrat ve válce. Ztratili iniciativu.Sověti už byli poučení a silná místa odporu obcházeli a teprve později likvidovali. Tak to udělali ve východním Prusku a na Krymu. Jistě, obrana je stejně důležitá jako útok, protože mi poskytuje čas k obnovení bojeschopnosti, přeskupení sil a k vyčerpání protivníka. Do obrany přecházejí vojska vždy, když jim docházejí síly nebo materiál. Typickým příkladem je bitva u Kurska. Rudá armáda nebyla schopná dále rozvíjet svůj útok a přešla do obrany a čekala na německý protiútok. V kurském oblouku se 4-5 měsíců neválčilo, tam se jenom kopalo a cvičilo. Němci zatím shromaždovali techniku k drtivému úderu. Ale nemůžu se donekonečna bránit, v rozhodujícím okamžiku musím přejít do útoku a zatlačit protivníka zpět do jeho výchozích pozic..

je to možné, protože se vytvořil obrovský pytel a musely by se vést útoky na bocích pytle, aby se pokud možno fronta napřímila, což by znamenalo velké nasazení sila prostředků na více směrech, což zase znamená roztřístění vlastních sil. Každopádně to byl Žukovovův majstrštyk, protože hned po bitvě u Prochorovky, začíná severně ofenzíva Rudé armády s cílem vyrovnat kurský oblouk.

Sověti neměli cíl vyrovnat kurský oblouk, ale zastavit se až v Kievě, což se jim podařilo v listopadu 1943. Bitva u Kurska je pro mě, dle současné mytologie nepochopitelnou. Všude se píše jak měli sověti ztráty v mužích 1:6 v tancích až 1: 100 (např https://www.youtube.com/watch?v=0G7iPs35fcU minuta 29). Ale při těchto ztrátách by stačilo němcům bojovat ještě pár dní a sověti by byli vyhlazeni. Navíc sověti měli v plánu v podstatě ještě větší ofenzívu a také ji úspěšně provedli - tj zdalika nebyli na konci sil, jak se o bitvě u Prochorovky píše. Navíc se ukazuje bitvou u Kurska, že němeční generálové nebyli žádní géniové, ale prostě namyšlená paka, co asi tak čekali? Že se sověti 5 měsíců zakopávají přece věděli.

Prostě ten německý historik spočítal pouze nevratné ztráty. Kdyby tak referoval po skončení bojů někde ve štábu, tak letí jak namydlený blesk, protože se ztráty rozdělují na více druhů, podle opravitelnosti vozidel. Přesnější by bylo říci, že jsme ztratili např.189 vozidel, z toho je opravitelných 186. Zajimavější je pohled toho německého generála, který hodnotí bitvu u Prochorovky jako německé vítězství. Jenom zapomněl dodat, že ztratili iniciativu a už jeli z kopce až do května 1945. Pokud si stanovili cíl bitvy obklíčení vojsk v kurském oblouku, tak se nedá mluvit o vítězné bitvě i kdyby neměli žádné ztráty.

A to je právě ta mytologie :-) Tak jak se to dnes popisuje to s velkou pravděpodobností být nemohlo. Kolik by jen museli mít opravárenských týmů a techniky aby za noc odvezli a opravili cca 250 poškozených tanků atd atd. Jak říkám, mýty a pověsti.

Rusove byli v opravovani jejich techniky lepsi. Taky byla jednodussi a to byl jeji plus a jak uz to byva, techniku opravuje jen ten na jehoz uzemi zustala. Nepohyblivy tank muze mit jen spadly pas, ale jestli je uz na nepritelove uzemi, tak vam to je k prdu. Kdyz postupujete, tak si jen pockate na opravarensky tym.

Rusove vyhrali pro souhrn vseho dohromady a hlavni duvod je ze je vyskolili Nemci.

Nemci nemeli dost zdroju. Pocitat obyvatele okupovanych uzemi jako vlastni silu je zavadejici. Ti na frontu nikdy neodesli a jeste museli bejt hlidany. Jo, pracovali pro risi, ale soveti mohly odvest kazdyho chlapa a udelat z nej vojaka. Nemci mohli odvest jen nemce at skutecne nebo podle papiru, ale u ostatnich narodu meli jen dobrovolniky. To, ze dva miliony cechu budou pracovat na nemecko jeste neznamena, ze muzete odvest o dva miliony nemcu vic na frontu.

Počítal jsem spojence Maďarsko, Finsko, Slovensko, Itálii, Rumunsko - ti mohli být odvedeni a bojovali (dokud se vyhrávalo). Kromě toho s Němci bojovali i Chorvati, Estonci. Lotyši, západoevropané, hiwi (ty jsem nepočítal a to jsou ti dobrovolníci). Sověti přišli za prvních pár měsíců o velkou část evropského území, které také nemohli využít. Prostě neplatí že sovětů bylo mnógo a mohli si dovolit ztráty 4x větší. Stejně tak v průmyslu na tom nebyli sověti zásadně lépe ve zdrojích, ale v "organizaci práce".

podle německých denních hlášení. Když juknete do wikiny, ztráty tanků u Kurska jsou větší, než jejich celkový počet. Tímhle bych se vůbec nezabýval.
Rusáci tvrdí, že jich tam ztratili asi 1 100, takže bych to viděl na součet těch dvou čísel z opačných stran a výsledek bych dělil dvěma.

Jasně, že jo. Já jen že je opravdu trapné, jak se dneska popisuje WWII. Všechny články jsou o tom jak sověti padali po tisících a tisících Němci minimální ztráty, heroický promyšlený boj, jen malá chybička že prohráli. Sověti si nemohli dovolit ztráty 4-8x větší, to je prostě nesmysl po všech stránkách. Pro pobavení : https://www.youtube.com/watch?v=LNhHfiOxdio min 35-38

Trvalý odkaz

Ve včerejší odpovědi Gerdovi jste napsal :
5/ Žádný Blitzkrieg jako vojenský doktrína neexistoval, bylo to pouhé slovo z novinářské hentýrky

Nedávno jsme o tom diskutovali a měl jste odlišný názor. Zcela namyšleně si připisuji několik slepic či lépe Huhn za to, že jsem Vás přesvědčil.
Hezký den J.

In reply to by Josefka (neověřeno)

Trvalý odkaz

co by řekl takový De gaule, který na téma rychlích tankových svazů napsal dílko :-o
Že novináři nechápou co se pod pojmem blesková válka/blitzkrieg/rychlé tankové svazy (či kolik synonym existuje) představit a píšou tu o letadlech tu ponorkách apod. neznamená, že neexistuje...
Zeman je sprostej jak kanál, ale v jednom má pravdu, to že něco napíše novinář a nejak pojmenuje neznamená vůbec nic ;)

In reply to by Josefka (neověřeno)

Trvalý odkaz

Naprostá většina mamlasů živících se malováním písmenek není schopna pochopit více, než dvě slova za sebou, neboli jednu větu holou.
Taktika prorážení obranných linií, neboli vytváření tzv. Schwerpunktů a následného přesunu dalších a dalších jednotek, neboli ještě jinak přechod druhosledových a záložních jednotek do první linie v místě průlomu - vznikla ke konci WWI.
Vzhledem k brutálnímu omezení velikosti a vybavení německé armády po Verseilleském míru němečtí generálové tuto taktiku dále rozvíjeli a zkoušeli, protože se jim jevila jako úspěšná. Válku totiž prohráli kvůli totálnímu vyčerpání týlu, nikoli kvůli vojenským neúspěchům. Zjistěte si, kde byla fronta v době kapitulace.
Tato taktika rozbíjení fronty a následného obkličování a uzavírání nepřátelských jednotek do (česky volně přeloženo) mlýnků na maso existovala tedy již od nějakého roku 1917 a nikdo se nad ní celkem nepozastavoval, protože Němci přece prohráli a dost.
Tatáž taktika, pomocí které vítězili ve válkách následujících byla naprosto nepříhodně pojmenována jako Blitzkrieg osly malujícími písmenka (viz první věta).
A teď si přečtěte, co tvrdil Gerd.
A ty digitální slípky vám zabavuju i s kurníkem za tvrzení o bitvě u Gembloux. To můžou tvrdit nafrnění žabožrouti, kteří neslyšeli o střetnutí armád u Kurska a konec světa je pro ně za řekou Rýn a dál už jen píšou "Hic sunt leones". Porovnávat střet čtyř divizí se souhrnným počtem tanků něco málo přes jeden tisíc s bitvou 7 000 tanků a 5 000 letadel může leda naprosto intelektuálně nedostatečný jedinec, který se nedostal z místní kavárny nikdy dál než na předměstí Paříže.

V tomto případě to tvrdí Američan. Nicméně z hlediska západního tažení v roce 1940 je to důležitá bitva (o které se obecně neví) i právě z důvodu mýtického pojmu Blitz. Z hlediska dnešního výkladu historie je bitva u Prochorovky jen "bežné tankové střetnutí", kterých bylo povícero. To netvrdím já, ale současný vyklad dějin v době pravdy a lásky.
V minutě 39 - 38 se podívejte jaké se vysílají kraviny : https://www.youtube.com/watch?v=LNhHfiOxdio
Ještě poznámka, z hlediska taktiky v historii vojenství existuje jen jedna taktika, která je stále stejná a to zhruba: Vzít všechny druhy vojska, které jsou k dispozici z hlediska technologie, informace o terénu a počasí, informace o nepříteli, jeho síly, rozmístění, možných pohybů, vzít všechny informace od rozvědky, špionů atd, definovat momenty překvapení, svoje a nepřítelovo slabá a silná místa, psychologii velitelů atd a vymyslet pro danou kombinaci nejlepší řešení, které vám vaše zkušenosti, invence a odvaha dovolí. Tato řešení sice mohou být podobná, ale v zásadě jsou pro každé střetnutí odlišná. No ale to by se novinářům nelíbilo.
Hezký den

Američan je kokot. A kokot není orgán, nýbrž archaický výraz pro namyšleného samce kura domácího, který si myslí, že svět končí za plotem jeho posraného dvorku, na němž pigluje své hejno slípek do té doby, než se selka nasere, usekne mu hlavu a uvaří z něj výživnou polévku.

Targusi,

nejméně 8 mnichovských mýtů je stále živých.
Ty hlavní Targusovy omyly:

- proti čs. armádě 1,2 mil. oosb by stálo 1,6 mil. Němců. Nic více.

- motorizace čs. armády byla 40%, německé 10%

- podle Targuse by 2400 Pzkw I s kulomety nebo menší množství Pzkw II s 20 mm dělem ohrozilo tanky LT-35 s 37 mm dělem, které byly na úrovni Pzkw III s kanonem 37 mm (asi 70 tanků v německé armádě ve fázi zavádění). lepší byl jen Pzkw IV s 50 mm dělem (asi 50 tanků).
Abych byl zcela přesný, Němci měli k roku 1938 tanků Pzkw III 10 ks verze A, 10 ks verze B, 15 ks verze C a 25 ks verze D + 5 ks rozmontovaných ve skladech Daimler Benz. Všechny pancíř 16 mm čelo, 14,5 mm boky a záď, strop 10 mm, dno 5 mm. Dojezd v terénu 95 km. Kanon 37 mm určen na cíle vzdálené 500 m - probil pancíř 29 mm pod úhlem 30°. Série byly malé, protože šlo o ověřovací stroje. A speciálně série D byla ověřovací! První bojová akce v Polsku. Pzkw IV pouze verze A a B. Verze A: v listopadu 1937 vyrobeny 2 ks, do června 1938 33 ks (podvozky 80101 až 80135). Dojezd 130 km v terénu, střelba na 2 000 m. Na 500 m probil pancíř 39 mm. Nebyl navržen na boj proti pancéřovým vozidlům, ale na LT-35 by stačil. Čelní, boční i zadní stěny trupu pancíř 14,5 mm. Stropní desky trupu měly tloušťku 10 mm a dno podvozkové vany pouhých 8 mm. Věž 14,5 mm nebo 20 mm - zmatek v literatuře. Strop věže měl pak zřejmě jen 10 mm. Verze B objednána v říjnu 1937 v počtu 42 tanků, dodána do října 1938 (podvozky č. 80201 až 80242).
Polské pejorativní označení cirkus plechowy se vztahovalo na Pzkw I a II. Všechny tanky Pzkw I až IV B navrženy na ochranu proti ráži 7,92 mm lehkých kulometů. Jakékoliv dělo by je probilo, včetně polního dělostřelectva. Pouze Pzkw III a IV měly nějakou bojovou hodnotu, ale bylo jich málo, čerstvě zařazeny do výzbroje a účastnily se až záboru zbytku ČSR v březnu 1938. Mýty o tankových kolonách, které pronikají na jižní Moravu, jsou pošetilé. Došly by jim pohonné hmoty a většina by se ani nikam nedostala. Argument o nadvládě německých tanků ponechme lidem ovlivněným Goebbelsovou propagandou ještě po 80 letech.

- letectvo - Němci 2400 letadel, z nich 900 ještě horších než čs. letectvo, které mělo 1500 letadel). Poláci se svými stroji poslali k zemi 520 německých letadel z 1975 nasazených. Lze čekat, že podobný cca. 25% nebo lepší poměr by dosáhli i čs. letci, což ostatně dokázali nad Anglií 1940. Ze sestřelených polských letadel (499) sestřelili stíhači 14%, flak 6% a 41% připadalo na ostatní ztráty (technické problémy). Více https://www.fronta.cz/strucne-shrnuti-nemecko-polske-letecke-valky-v-za…

- německá PVO byla slabá a čs. bombardéry by na jednosměrné misi své cíle dosáhly. Jen bombardování nádraží v Linci by omezilo zásobování německých tanků na jižní Moravě na jejich nepoužitelnost.

- pevnosti - opět cituji: Pro čs. generalitu (na rozdíl od francouzské) nebyl průlom pevností počátkem konce, ale zcela očekávanou fází vývoje konfliktu, pro kterou měla připravené příslušné plány. Asi 60 % stavu čs. armády tvořily manévrové síly, které se poté měly utkat s agresory v manévrové bitvě, což koneckonců odpovídalo i zkušenostem většiny čs. generality, jež byly zásadně odlišné od těch francouzských, které pocházely od Sommy a Verdunu.
Francouzskou generalitu totiž „vychovaly“ kruté zákopové a obléhací bitvy, kdežto většina čs. generálů nasbírala zkušenosti v legiích na Sibiři. Gigantické prostory ruské říše měly zákonitě za následek rozsáhlé manévrové operace, v nichž hrála ústřední roli rychlost a flexibilita, díky čemuž čs. legionáři zcela běžně poráželi mnohem početnější bolševiky. Čs. generálové Krejčí, Luža, Prchala, Vojcechovský či Ingr prostě nemohli při válce myslet „staticky“, protože jejich kariéry byly úzce spojeny s manévrovým bojem.
- blesková válka - vypůjčím si z 8 mnichovských mýtů: Čs. generálové navíc dobře chápali, jak „blesková válka“ funguje. V září 1938 dokonce bylo u Ješína provedeno komplexní cvičení zaměřené na obranu proti této taktice, jež potvrdilo, že se jí dá bránit celkem snadno a efektivně, když obránce ví, co má čekat. Náčelník čs. generálního štábu Ludvík Krejčí to dobře shrnul lakonickou otázkou, která opravdu nepotřebuje komentář: „Co vlastně budou Němci dělat, když Blitzkrieg selže?“

- počty divizí - žádná německá divize nebyla v září 1938 kompletní a kompletně vybavená technikou.

- palivo - cituji: čs. armáda mohla počítat se zásobami na dva až tři měsíce bojů, pak Třetí říše měla ve skladech zásoby nejvýše na jeden měsíc. To se týká pozemního vojska, v případě Luftwaffe to bylo dokonce ještě horší, jelikož palivo, oleje a bomby by stačily jen na asi dva týdny operací, pak by Luftwaffe fakticky ztratila bojeschopnost.
Němci měli okolo 50 % plánovaných zásob benzinu, 14 % zásob maziv a 30 % zásob munice, a tak by po jediném měsíci bojů zřejmě neměli na co jezdit a čím střílet. Jelikož i pesimistické odhady říkají, že osamocené Československo by se dovedlo bránit čtyři až šest týdnů, vnucuje se otázka, co by Němci dělali potom.

Odebírám digitální slípky i s kurníkem Targusovi a vracím je JosefuKa. Hitler mohl dobývat ČSR, ale po měsíci bojů by byl poražen, protože by mu došlo palivo. Rozhodujícím faktorem by byl úspěch čs. bombardérů proti logistickým uzlům. Pokud by boje trvaly kratší dobu, poražena by byla ČSR. A ČSR by se dva týdny ubránila, měsíc s velkou pravděpodobností taky. Po měsíci by wehrmacht zkolaboval.

https://echo24.cz/a/SUwM3/osm-mnichovskych-mytu-jaky-byl-vroce-1938-sku…

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Díky za slépky :-) Nicméně byly za to, že Targus uznal, že Blitzkrieg je jen novinářský pojem. Pěkně to rozebírá John Mosier v knize Mýtus o Blitzkriegu, stojí to za přečtení. Osobně se ani nezabývám tím coby kdyby, nicméně Vaše argumenty, v tom co znám, jsou korektní. Spíše mě zajímá, proč současný výklad WWII je tak nesmyslný a jak to tedy ve skutečnosti asi bylo :-). Nejvíce je to vidět na ztrátách, sovětů prostě nebylo tolik, aby takové ztráty, jak se dnes popisují, vydrželi.
j.
PS: Stále přemýšlím o tom, kde Tarus přišel na to že se pevnosti dobývaly Flakem 88. Možné vysvětlení je to, že němci narozdíl od ostatních armád měli PL dělostřelectvo (tj Flak 88) stále vpředu u bojujících divizí (jak to jen šlo) a samozřejmě, protože válka je jedna velká improvizace, ho mohli občas využít i takto. Ovšem představa, že s Flakem88 nějak operativně pohybovali (postupně přisouvali k pevnosti) v terénu je nesmyslná.

Také nevidím jako možné, že Flak 88 s dost vysokou siluetou a těžký unikl pozorovatelům připraveného a zastříleného dělostřelectva obránců. Vláčet se s ním po Šumavě po pašeráckých stezkách, kudy wehrmacht vedou sudetští Němci - už teď ty německé vojáky lituji. A vyvléct flak pod palbou do bojové pozice na přímý výhled - nemožné. Pevnosti se dobývají přes strop nepřímou střelbou, flak je vhodný jako protitanková zbraň, ale ne na pevnosti. Targus se přesto drží utkvělé představy o flaku jako zázračné zbrani. Proč tedy Němci prohráli, když měli tak skvělou zbraň, které rovno nebylo a byla i v Tigerech? Mít skvělou zbraň a moci ji použít jsou dvě rozdílné věci.

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

mladší, chytřejší a krásnější, než učebnice vysoké školy vojenské.
A Hitler by samozřejmě prohrál, akorát že by vítězové asi tak tři týdny před svým definitivním a konečným vítězstvím pošli hladem a žízní.
Jináč dobrý.
A že je Linec 200 km od zemských hranic Moravy, to vás taky nějak extra nesere, že jo. Prostě bude se vykládat v Linci, protože tam poletí se svými historickými pekáči Čechoslováci, a basta fidli. A ne aby vás napadlo zjišťovat, jak rychle se dají spravit koleje. On totiž Áda ani vzdáleně netušil, co to je ženista, neboli sapér. Poto je ten blbec honil do útoku hned za bigošema.
A samozřejmě taky uznávám, že půl milionu je ve skutečnosti milion dvě sta, to je přece jasná věc. Stejně průzračně jasná, jako že 2 000 je méně než 348 a 3 000 je méně, než 568, které se rovnají 1 200. To je ta nová matematika z interaktivních tabulí. Jaká škoda, že nyní nechodím do školy.
Už můj děda mi říkával, že méně je někdy více. Jsem rád, že jsem to pochopil dřív, než jsem se dopracoval do důchodového věku. Čím budu mít menší důchod, tím se budu míti lépe - jak prosté, milý Watsone.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.