Pokrok v emancipaci

Autor
Štítky

Nikdy jsem se netajil svým konzervativním postojem k rodině. Vždycky jsem se hlásil k modelu, kde je táta, máma a několik dětí. Nevyznával jsem tyto hodnoty naprázdno, skutečně mám se svou ženou čtyři děti a jedno bychom ještě rádi přidali. Moje žena je ta moje první a jediná. V posteli jsem neměl nikdy žádnou jinou a moje předchozí vztahy byly pouze romantické a platonické. Když mi moji kamarádi vyprávějí o svých milostných dobrodružstvích, usmívám se pod fousy, to co oni zažívají, na to mně musely stačit vlhké sny v sedmnácti. 

Na druhou stranu, máme spokojené a spořádané manželství, nikdy jsem nemusel absolvovat soud kvůli dítěti nebo majetku, nikdy jsem nemusel vysvětlovat nové kočce, co jsem dělal předtím, než jsem ji sbalil, nikdy jsem neměl žádné faux pax se žárlivou bejvalkou. Nemusel jsem řešit střídavou péči a nezažil jsem žádné naschvály od naštvaných expartnerek. Nikdy jsem nemusel vynaložit žádné peníze ani na terapeuta, ani na právníka ani na novou manželku. 

Vždycky jsem tvrdil, že dnešní emancipace vyhovuje především nám mužům. Žena si vystuduje, sama chodí do práce, leckterá říká, že na dítě vlastně ani nechce chlapa, má svůj byt, svoji existenci, ale do postele se sbalit pořád ještě nechá. Sex takřka zadarmo. Chlap ji nemusí živit, šatit, starat se o ní, postačí pár panáků, trochu natřásat peří, což my muži umíme, pak nějaké to milostné vzplanutí a když nás to přestane bavit, tož ji vyměníme za novou. Nemusíme mít žádné výčitky, že jsme ji nechali zahynout v bídě, má všechno co potřebuje a zařídí si to sama. Doktoři se postarají o antikoncepci i antidepresiva, jen totální blbky si nechají udělat dítě, zkrátka ve většině případů je mužský pud uspokojen měrou vrchovatou a nestojí nás to celoživotní soužití s budoucí starou hajtrou a harantama. Kdysi se chlap nadřel, aby si večer trochu užil... a podepsal na to v podstatě nezrušitelný závazek. 

Donedávna si také žena hodně rozmyslela rozchod, protože to skoro vždycky znamenalo pokles životní úrovně. Z baráku do bytu, z bytu do garsonky. Chlapi mají přece jenom nižší nezaměstnanost a představovali určitou jistotu. Vydělávající chlap byl partie. A co teprve třeba doktor, nebo inženýr... To se leckteré vyplatilo ledacos skousnout, třeba i nějakou tu avantýru, jen když byl pravidelný měsíční příjem, dvě auta, chatička a každý rok dovolená u moře. 

Přesto, zdá se,že klima se mění. Nedávno jsem si povídal s několika přáteli, kteří jsou velmi úspěšní ve své práci. Mají ředitelské posty, jejich mzda nemá daleko do sta tisíc měsíčně, žijí ve velkých domech s bazénem a tenisovým kurtem. Přesto od nich manželky utekly. Byli pořád v práci... 

Svým způsobem mě to překvapilo... holky nemusely pracovat, ten jejich vydělal nejen na živobytí, ale i na jejich rozmary, přesto odešly a zapadly někam do podnájmu i s dítětem a našly si nějakou dělnickou známost. To by se ještě před pár lety nestalo. Ředitelský post bohatě postačoval k věrnosti partnerek. Propad životní úrovně byl velmi citelný. Přesto se zdá, že ndes to už holkám tak nevadí. Už to nejsou ta devadesátá léta, kdy byl hlad po velkých barácích a všichni si hráli na honoraci. Zdá se, že dnešním holkám už nestačí ke štěstí Mercedes a dovolená v Thajsku. Ba dokonce jsou šťastnější s nějakým Frantou pracujícím na směny v místní fabrice.  Zdá se, že ten konzum už nemá takovou sílu jako dřív. Dovolená na Mácháči postačí. Láska už se nepočítá tolik na korunky,ale také na společný čas a tu a tam už ten čas má větší cenu než peníze. Mezi BMW a ojetou Fábií je také menší rozdíl,než by si člověk pomyslel... Jo, být velkým zvířetem vydělávajícím spousty peněz už neskýtá žádnou životní záruku. 

Začínám mít pocit, že ta emancipace přece jenom k něčemu je. Po dlouhé době se tímto poněkud drsným způsobem vracejí na scénu jiné hodnoty, než prachy a vysoké posty. V Mercedesu se sice brečí líp než v autobuse, ale co je to platné, když je více v kurzu společný čas a společné prožitky. 

 

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Trvalý odkaz

Už budou ty slepice?

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

To ze manzelky utekaju aj od uspesnych pracujucich muzov neznamena mily Vidlak, ze emancipovane zeny hladaju Frantu, s ktorym mozu chodit busom kempovat miesto dovoleniek v Thajsku :-D. Zoberuc 50% z majetku im otvara netusene moznosti bez toho paprdu, ktoreho skasirovali :-D.
Emancipovane zeny (uplne v sulade s postavami zo serialu Zufale manzelky..) chcu viac. Myslia si, ze mozu mat viac.
Chcu okrem penazi aj romantiku. Tu im Franta slubi.... hlavne ak je mladsi a fesnejsi ako ten paprda, co makal a kupoval letenky do Thajska. Lenze Franta plati len autobus a to sa sprotivi po prvom tripe. A tak emancipovane zeny bludia a hladaju, kto im slubi viac. A potom sklamane z nenaplnenych slubov hladaju dalej.....
Knihy od Daniel Steelovej ci inej plodnej spisovatelky pre moderne zeny by mali zakazat :-D. Krivi to zensky svetonazor a podsuva nerealne moznosti. A potom to tak aj vypada. Gay priatelia, zajacikovia (vid francuzky prezident...). Kam ten (zapadny) svet speje.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Ty, Vidláku, buduješ relativně soběstačné hospodářství, jak celoživotní dílo. Až budeš starej, coi s tím uděláš, když dědit bude pět dětí? Dostane to nejstarší syn a ostatní ostrouhají, jako to bývalo, nebo to prodáš a každému dáš milion kapesný (nebude ti to líto) nebo to necháš být a necháš je, ať se o to pak pobijou sami? Nic ve zlým, jen by mě zajímalo, zamýšlel-li jsi se nad tím, jak to pak řešit, když celý majetek rodiny bude fyzicky nedělitelný -protože jedině tak to hospodářství bude mít šanci fungovat a pět dětí s různými představami o životě na něj?

Zatím bez slepic

Řeším to úplně jednoduše... Předpokládám, že každé z mých dětí bude mít také svoje sny a plány do života a nebudu mít nic proti, když v těchto plánech bude život v paneláku ve velkoměstě a obživa pomocí nějakého oboru jako je estetika. Můj dům připadne tomu, kdo bude v hospodářství chtít pokračovat. A pokud by se ve Vidlákování shlídlo víc mých dětí, Vidlákov je plný prázdných baráků, co se dají koupit za pakatel. Je tu plno rodin s jedináčkem, který je vychován v souladu se sny o velkém světě a zaprděném Vidlákově... tyhle baráky tu leží a čekají na další Vidláky. Je jich tu pro deset Vidláků s pěti dětmi. Pokud budou moje drahé dětičky pracovité a skromné, snadno se v některé vidlákovské nemovitosti zaparkují....

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Ženy nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. Jedná se především o ženy, které své hodnoty vnímají skrze pohled kamarádek. Bohužel obrovský vliv má TV a romantické filmy, kde obvykle bohatá úspěšná žena potká chudého chlapíka, co byl její láskou z mládí, a po letech se k sobě vrátí. Červík v ženě začne hlodat a chce také takovou romantiku. Tak jí dosáhne a proto odchází do těch podnájmů. Jenže jakmile dojdou peníze a pár chudý chlapík + lenivá bývalá manželka najednou začnou řešit, co do úst, s romantikou je konec a nastává všední život.
Ale to se týká většinou nevyzrálých osob bez ujasnění životních hodnot. Někteří lidé totiž neprozřou ani v devadesáti letech.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

No ženský chtěj od chlapa tři věci. Čas, peníze/moc, sex. Jak něco nemá, tak to je nemilosrdně na kopačky.

Admirále - to jste ještě nepotkal ženskou.

Všechno zlo pochází od ženskejch. Za každým psychopatem hledej jeho matku a to, co mu udělala v dětství.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Se mi úplně nezdá, že by to byl fenomén posledních 10 let. "Měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře" zpívala Hanička před 35 roky? Před 40? Ještě dřív?
Ženská vydrží neuvěřitelný věci a podmínky, za který se jenom trochu příčetnej chlap stydí až do kořínků vlasů - když k tomu ale má ten pocit. Ano, TEN. (Tamten ne, vy prasáci, i když je taky důležitej.) A každá ho potřebuje dát najevo trochu jinak a není to jednoduchý na správnej způsob přijít, ale když se jí toho pocitu nedostane, tak to prostě Bavorák ani Prada ani Thajsko nezachrání. V nejlepším případě je z toho denní Itálie, v horším ledové království, v ještě horším denní kapky jedu a v nejhorším hledání, kde se dá, zajíčci, slizouni, zoufalci, mrcasníci, kdo jí jen TOHO pocitu dopřeje, děti na prášky, chlap na chlastu, rodina v ...
A ano, kvůli blbým, iracionálním emocím. Jsme (my, muži) nad takové věci povzneseni? Tak schválně, kolik z nás by si koupilo zelené Ferrari nebo růžový telefon? A proč ne? To je náhle racionality, že?
(Jo a nemusím psát JAKÝ pocit, že ne.)

Zatím bez slepic