Střípek ke zdravotnictví

Autor
Štítky

Ministr zdravotnictví je u nás taková dost nevděčná funkce. Do resortu se sype pořád víc a víc miliard a pořád je to málo. Pořád budou mít doktoři malé výplaty (i když jsou jejich gáže v porovnání s jinými obory astronomické), pořád budou existovat dražší a dražší přístroje, pořád budou chtít nadnárodní farmaceutičtí giganti vydělávat na lidském neštěstí a budou mít na úplatky vždycky dost peněz. Pokusit se v takovém mišmaši zorientovat a něco opravdu udělat, to snad ani nejde. V křeslě ministra pohořeli doktoři, profesionální politici, ředitelé nemocnic a ještě hodně hodně dalších ministrů tam pohoří. 

Doktoři mají ve společnosti pořád vysoký kredit. Na malém městě je nejméně jeden člen zastupitelstva doktor. V krajských radách to platí taky a v parlamentu je vždycky víc doktorů, než by to odpovídalo běžné populaci. V rádiu i v televizi každý den nejméně jeden doktor trousí moudra. Různé zdravotnické poradny o všem možném jsou trvalým evrgrýnem. A já tento úvod píšu pro moji včerejší osobní zkušenost. 

Vy, kdo mě čtete pravidelně víte, že máme s mojí ženou čtyři děti a páté je na cestě. Ostatně už to máme za pár. Někdy na přelomu února a března počítám budu vytrubovat do světa radostnou novinu. Každopádně přišel čas, aby moje žena jezdila na pravidelný monitoring srdeční činnosti dítěte. Včera jsem ji zase vezl do nemocnice. Trvá to tak půl hodiny. Přijdete, doktoři vás omotají jakýmsi pásem s čidly a pak vyjíždí z tiskárny dlouhý pruh papíru pokreslený křivkami. Pak se na to doktor přijde podívat a jedete domů. 

Včera to bylo trochu komplikovanější. Jeli jsme na poseldní chvíli, já si musel pracovně ještě odběhnout a tak se žena dostala na řadu ve velmi udýchané náladě (je přece naprosto logické mít porodnici ve třetím patře). Sestřička jí omotala pásem a změřila jí tlak. 

No jasně, tlak vyletěl nahoru. Byl slušně zvýšený. To víte sestřička to hned okomentovala patřičným moudrem ohledně všech možných porodních komplikací. Já mezitím vyřizoval pracovní věci a neměl jsem moc času a do telefonu jsem ženu pobízel ke spěchu. Nemohl jsem na ni libovolně dlouho čekat. Do toho přišla doktorka, změřila jí tlak znovu a ten byl ještě vyšší z toho mého pobízení ke spěchu a už to jelo. 

Maličko odbočím. U prvního dítěte jsme měli podobný problém - naměřili ženě vysoký tlak a byla kvůli tomu dvakrát v nemocnici. Ale nikdy se nic nenašlo. Pak jsme jí začali měřit tlak doma a ukázalo se, že ho má úplně normální. Ono jí to před doktorem v bílém plášti vždycky rozhodilo, přišla lokální úzkost a druhá úzkost o miminko, srdce se rozjelo a tlak byl jako při maratonu. Pak přišla domů, uklidnila se a všechno bylo normální. 

Její místní gynekolog to pochopil. Při dalších těhotenstvích z toho přestal dělat drámo, vysoký tlak přešel úsměvem o syndromu bílých plášťů, jen se zeptal, zda se nezapomíná doma měřit  a nechal to být. Výsledkem bylo, že se žena přestala návštěvy doktora bát, tlak se jí uklidnil a nakonec jí i před doktorem naměřili normální hodnoty. 

V nemocnici to ovšem nikdo chápat nechtěl. Doktorka jí hned poučila o preeklempsii a ženino vysvětlování o normálním tlaku doma vůbec nebrala vážně. Máme čtyři děti paní doktorko. To co nám říkáte je v bledě modrém už popáté. Už pětkrát vysvětlujeme to stejné, napopáté doma měříme tlak, napopáté vysvětlujeme důvody. Nic. Nula. Zbytečná snaha.  Nakonec jsem zasáhl já, dojel jsem tam, pojmenoval jsem doktorku několika přiléhavými slovy a odvedl ženu domů. Doma jsem jí změřil a ejhle - tlak byl zase normální. 

Víte, kdykoliv se objeví doktor na obrazovce a začne mluvit o své důležité práci zachraňující životy, tak prakticky nikdy neopomine zdůraznit důležitost důvěry mezi doktorem a pacientem. Ale když pak na to v praxi dojde... ukáže se, že je to jen další kec. Najednou totiž nejde o důvěru,ale o postupy. Bylo úplně zbytečné mluvit o domácím tlakoměru, doktorka tomu buď nevěřila a nebo nechtěla věřit. Její pacient jí lže, lakuje, uhýbá, kličkuje, nebo je prostě hloupý. Ona přece po deseti minutách ví, co je pro pacienta nejlepší a zbylých dvacet tři a půl hodiny pacienta mimo ordinaci nejsou rozhodující. Ani čtyři předchozí těhotenství nejsou rozhodující.  Přístroj řeší vše. 

Brzy budou doktoři zase stávkovat a divit se, že mají málo peněz. Budou mluvit o své nezbytnosti a důležitosti. Budou mluvit o svých přesčasech a vysokém vzdělání. A budou mít v lecčems pravdu. Budu si stěžovat na pokles prestiže a budou obviňovat ministra z rozdělování společnosti a neschopnosti. Ale nikdo se nezmíní o tom, jak se s pacientem zachází. Že hned od první minuty vybudují nedůvěru a už se to nenapraví. Pak máme zdravotnictví plné přístrojů a plné zbytečných výkonů o ničem. 

Kdybych nezasáhl, moje žena už by brala hromady prášků, ležela v nemocnici a zabírala postel, laboratoře by jely naplno, aby jí prověřily krev, moč, žluč, výtěry a kdo ví co ještě. Měla by za sebou vyšetření na ultrazvuku a dalších přístrojích. Pojišťovna by platila jak mourovatá. A proč? Protože přišla udýchaná a vystresovaná z nedostatku času. Nic víc. A protože s doktorkou se nedalo vůbec mluvit... jen na ní křičet, ztropit scénu, podepsat reverz a vypadnout. 

Vážím si každého doktora, který svému pacientovi naslouchá. Tomu bych přál dobré bydlo a prestiž. Ale doktorce, která včera sloužila ranní na porodním oddělení i ve Znojemské nemocnici nic podobného nepřeju a navrhuju jí, aby se vydala dělat do Rakouska. Tam bude mít víc peněz a ukážou jí, že pacient je také člověk. 

Možná to přeháním. Možná jen měla doktorka nabitej den. Možná byla na všechno sama. To všechno je možné. Ale jestli to takhle mají zorganizované, aby vás léčil člověk, který se nezastaví, nemá čas a už vůbec vás nechce poslouchat, tak je načase vyměnit nejen doktorku, ale i vrchní manažerstvo. Zdravotnictví nepotřebuje peníze. To potřebuje opravdu mít vztah s pacientem. 

 

PS. Po asi desátém měření tlaku doma je vše v pořádku. Všech deset měření mělo normální hodnoty odpovídající devátému měsící těhotenství.  Dneska aby byl člověk sám sobě doktorem. Milá pojišťovno, zasloužím si bonus. Ušetřil jsem ti dneska velké peníze. 

 

Komentáře

Trvalý odkaz

Nevím, Vidláku, vždycky zažívám podobný pocit, dojde-li třeba na školství, kde každý ví všechno nejlíp a učitel jen buzeruje... Vždycky se najdou nějací (a neber to útočně) "chytráci", kteří mají tlakoměr doma a přece všechno vědí lépe. Ale umím si představit, co takové doktorce v tu samou chvíli běží hlavou: "Prý mají tlakoměr a měří se sami... hm... a funguje jim správně? A umějí se správně měřit? Nejsou to jen nějaký pošahaný sluníčkáři, co měli dosud jenom víc štěstí než rozumu, ale o to sebejistější si ve svých bludech jsou? A i kdyby říkali pravdu, CO KDYŽ ten dnešní tlak není z momentálního stresu, co když je tam vážnější problém a oni to chybně přičítají své zkušenosti? Mám to nechat být? Mávnout rukou? Jenže co to dítě? Mamka ať si za sebe rozhoduje, ale co to děcko?" A v dnešní době poběží hlavou doktorce i: "...co když nastane problém, komplikace, který třeba nebude s tímto souviset, ale rodina se po mně sveze. Budou mě žalovat za zanedbání péče, že jsem přece měla indicie, že není vše v pořádku. Jak budu prokazovat, že jsem nic nezanedbala, když bude v kartě černé na bílém, že jsem zanedbala? Že i když třeba ten problém neměl přímou souvislost, tak jsem neudělala vše, co jsem měla? Stojí mi to za to? I kdybych se obhájila, stojí mi to za tu pokaženou pověst?"
Ta druhá verze myšlenek může samozřejmě běžet paralelně s tou první a vůbec nemusí znamenat, že jde o sebestředného doktora - narcistu. Je logické, že se v dnešní době snaží chránit. A zároveň bych nepodceňoval i tu starost o dítě.

A k tomu ještě: "Vědí, že mají tyhle problémy a nemůžou si zařídit, aby tady byli včas? To fakt musí přilítnout na poslední chvíli? To fakt musí ten chlap svoji ženu stresovat ještě víc? Sakra, ti dva ať si třeba trhnou, ale kvůli dítěti i kvůli mně samotné je lepší raději několik vyšetření navíc, než vyšetření žádné - a jako na potvoru ve chvíli, kdy problém bude!"

U kantorů je to podobně: "Jsme na výletě v Plzni. Mám jim dát rozchod? Proboha, vždyť jsou to deváťáci, kteří dojíždějí do školy od první třídy! Jenže co když tamhle spadne trubka z lešení a rodiče budou blbnout s odškodněním? Nebo se prostě jen hloupě podřekne při zápisu o úrazu, že "jsem tam nebyl." A mám ho pak nutit lhát, co má do záznamu zapsat? Co když do nich vjede nějaký zfetovaný magor v kradeném autě? Co když špatně došlápne na obrubníku a vyvrtne si kotník? Budu vláčený za zanedbaný dozor. Za nedostatečné poučení. Jasně, když ten magor vjede do nás, když budeme v chumlu, bude to ještě horší. A neudělám s tím nic... Ale také se na mě nikdo neotočí kvůli hrubému porušení povinností..."

Myslím, že společnosti by obecně prospělo, kdyby se smířila s menší "efektivitou". A kdyby byla ochotná respektovat, že někdy se špatné věci věci prostě dějí a nehonila hnedle viníka...

Trvalý odkaz

První ukázka,co dokáže Babišův poskok i když v demisi.
Víme,že se Babiš nesnášel s min.zdrav.Nemečkem,takže poskok dostal za úkol,odvolat Nemečka z postu ředitele Ostravské fak.nemocnice.
Pane Vidlák.
Lékaři nejsou hodnocení podle dobré vůle,ochoty,ale podle vynaložených,napsaných výkonů,bodů.

Trvalý odkaz

Lege artis postup je : zjistí se něco co je mimo normu - provedou se tzv. diferenciální diagnozy - tj. sepíšou se všechny možnosti - co by to mohlo být (pokud je to vážnější tak se to málokdy smrskne na jednu možnost) - podívá se jestli tam je něco super akutního (nebezpečí z prodlení) a to se vezme jako základ léčby - pokud nic takového není tak se vychází z toho nejpravděpodobnějšího a to se léčí - pomocí dalších vyšetření se upřesní diagnoza (vyloučí co to není) a podle toho se upraví léčba.
Jakýkoliv jiný postup je cesta do maléru.

Problém je v tom že celá medicína se celosvětově smrskla - je to i historickým vývojem - na soma - tělo - a opomíjí psyché - chtít ale při náročnosti oboru by doktoři zvládali i tohle není možné - to by musel být v týmu vzdělaný psychosomatik ev, psycholog specialista, což není ochoten systém platit neb z něho už není žádný další profit (zavře hubu a má uklizeno, stačí mu tužka a papír - na tom se nevydělá (pardon - dneska PC a tiskárna). Navíc většina doktorů je psychologií nepolíbená což jim zase psychologové svými úlety neusnadňují (když ono je v té psychologii míň exaktnosti než v medicíně (často o dost).

V téhle věci se začalo dost dělat v 80tých letech min. století kolem prof. Pacovského, mělo to sluchu i u tehdejšího režimu, bohužel trh to velice rychle zabil, i díky některým psychologům jejichž spektakulární úlety tomu taky neprospěly.

Navíc - dělat psychosomatiku je časově náročné - pokud se to má dělat tak aby to mělo smysl, tak se za den jde zvládnout tak čtyři až pět pacientů (jednak toho má psychosomatik plný škopek a pak na rozhovor je ideálních tak kolem 45 minut což se ale musí taky zpracovat a za čerstvý paměti zapsat, prostudovat lékařský "štatus" atp.

Trvalý odkaz

Jako zkušený hypochondr musím bohužel napsat, že jste udělali VŠICHNI všechno špatně.
Jestliže skoro všichni (kromě pí dochtorky) víte, jaký má drahá polovička problém, a přistoupili jste na podobnou píííííííp, jako je měření tlaku ve špitále, měli jste udělat následující:
1/ pokud žena není schopna dojet do nemocnice sama nebo s jiným členem rodiny (milující manžel OPRAVDU nemusí běžet s každou píííííííp do špitálu coby ozbrojený doprovod), měl být s milujícím zaměstnavatelem domluven den dovolené, anebo tzv. paragraf - doprovod člena rodiny za účelem návštěvy lékaře, abyste nebyli stresováni časovou tísní. Moje žena ho k nelibosti své šéfky také občas využívá, když jsem na placičku a ve špitále mne po výkonu vyvezou pouze za vstupní dveře.
Navíc by milující šéf mohl být mile překvapen, kdyby se znenadání zjevil Vidlák ve dveřích jeho kanclu s hlášením, že do konce šichty scházejí ještě dvě hodiny a manželka už je zaparkovaná doma, tudíž on přichází oprášit ramena zbytku pracovního kolektivu.
2/ pokud víte, jakým syndromem (obtíží) manželka trpí, a jste smíření s doktorskou buzerací, resp. podstupováním těchto procedur, měli jste měření tlaku provádět doma. Třikrát denně, v místnosti bez vzruchů (vypnutá televize , vypnuté děti) a ZAPSAT naměřené hodnoty do tabulky.
3/ vytvořenou tabulku (např. sedm dnů třikrát denně) následně přitáhnout pí dochtorce pod nos - pozor - i s přístrojem, kterým jste hodnoty získali.
4/ po změření tlaku nemocničním křápem, resp. naměření vysokého tlaku, jste měli OKAMŽITĚ provést měření tlakoměrem domácím. Provedli byste si tak ZDARMA kalibraci přístroje a navíc byste pí dochtorku přesvědčili, že:
A/ umíte ten tlak opravdu změřit,
B/ váš tlakový křáp je:
*) v naprostém pořádku,
**) zcela na hovno.
5/ Dále jste měli trvat na zápisu do zprávy, který by popsal výše uvedenou skutečnost (jedna věta rozvitá) a pí dochtorka by byla venku z průseru, kdyby se přihodilo něco špatného se srdíčkem manželky nebo dítěte. Doktor je v rámci zachování svého doktorského titulu POVINEN v popsaném případě konat, jinak riskuje žalobu za zanedbanou lékařskou péči s milionovými mínusy v hospodářském výsledku svého zaměstnavatele a doživotním škraloupem, případně zázračnou proměnou svého diplomu v kus hajzlpapíru.

Systém zdravotní péče v ČR je totiž nastaven tak, že se podobá systému práce ve velkomontovně typu Auto Škoda. Stovky lidí v bílém musejí za osm hodin protáhnout certifikovanými úkony desetitisíce skuhrajících dvounožců bez ohledu na skutečnost, že tito nejsou z plechu a plastů, jak by se na takovou práci slušelo, alebrž z masa kostí a podobných debilních hmot, které ještě navíc umějí do autonomních systémů těchto zázraků přírody slintat enzymy, hormony a podobné trapné výměšky, které jim zbytečně k**ví jedině správné výsledky.
POZOR!!!
ČR v tomto punktu vůbec není výjimečná.!!! Takto je nastavena zdravotní péče v celém západním civilizačním okruhu, rozdíl je pouze v celkovém skóre, neboli počtu kusů obsluhujících a obsluhovaných.

Trvalý odkaz

posral celé moje preludium. Je první a text se tváří odborně.
Nicméně i když to napsal učeně, vypadá to, že oba žvaníme o tomtéž. To jest "průmyslové", anebo "pásové" léčbě (odvozeno od pojmu pásová výroba).

Trvalý odkaz

Problém celého našeho zdravotnictví je v tom, že tam teče nadměrné množství peněz. Hodně peněz znamená i hodně úsilí o jejich získání, což v konečném důsledku znamená jediné, na samotnou práci nezbývá čas.Tudíž vedení zdravotnictví by mělo pracovat na tom jak trpělivě zmenšovat tok peněz k lékařům.

No, takže ti, kteří sosali, budou sosat dál - jen možná méně, a ti, kteří jeli na výpary, protože byli v hierarchii až někde dole - tedy u pacienta - budou na suchu. Opravdu myslíte, že tohle je ta správná cesta k systémové léčbě systému? Jít o výrobu gumových medvídků, asi bych to i podpořil. Upřímně, ani si nejsem úplně jistý, zda tím skutečným problémem zdravotnictví jsou příjmy lékařů.

Mám trošičku výhodu, neb jsem dělal hodně pro lékaře hned po privatizaci a tudíž byl i svědkem té jejich osobní nenažranosti. Ten rozpor proti možnostem a výdělků pacošů a jejich neutuchající nadřazenost a nestoudnost v nárocích mi je zaryta pod kůží stále.
Ano vím, každý máme o to své zdraví obavy a hledáme nakonec u lékařů záchranu a jsme tudíž k jejich požadavkům schovívaví. Taky vím, že pokud budeme tomuto tlaku ustupovat, sežerou nás.

V tomto punktu si dovolím souhlasit se standou. První, kdo by to odkakal (nikoli odskákal), by byli pacoši.
Jen pro vaše info, já prožeru v lécích stěží uvěřitelných čtyřicet litrů měsíčně. Jo, čtete dobře, jeden pakl na 28 dnů za 40 000,- Kč. Fasuju to ve špitální lékárně na spešl recepis. Vyhlídka na změnu nula celá exkrement, když tak jedině k horšímu.
Víte, co dělala ostravská fakultka, když nebyly prachy? Sebrala tyhle a ještě dražší léky pacošům, kteří na tom byli nejhůř, páč ti už jsou na vozíku, nebo na posteli a berou důchod, tudíž už negenerují žádné oběživo. Nejsem měkota, ale vůbec nemám koule pátrat, který Mengele tohle rozhodl a jakým tlakům musel čelit.
Nevím, čí to bylo zásluhou, ale loni první půlrok fakt nebyly prachy a nebyly léky, páč ministerstvo shledalo údajné nedostatky, poštvalo na špitál všechny možné i nemožné kontroly a dalo zákaz plnění smluvních závazků do přezkoumání vysoutěžených cen a dodacích podmínek (ofiko zdůvodnění).
Čímž vůbec nemíním kohokoli omlouvat, vysvětlovat, zdůvodňovat. Hodit vidle do této hromady hnoje by jistě bylo záslužné, avšak nic neřešící, resp. likvidační pro zoufalce mého typu.

Trvalý odkaz

Když moje první žena Ivanka před více než třiceti lety zemřela při porodu i se synkem v důsledku těhotenské eklampsie, možná bych dal vlastní život za to, kdyby ji nějaká důsledná lékařka, jako ta vaše, předem v průběhu těhotenství řádně vyšetřila a odhalila rizika. Možná to mohlo dopadnou jinak.
Mince, i ty lékařské, mívají dvě strany. Avers a revers.

Trvalý odkaz

Problém zdravotnictví je, že je zaměřen na léčbu a tvorbu výkonů - bodů. A lékaři mají kamarády a kamarádky specialisty, tak jim klidně pacoše na vyšetření dohodí, pokud to jen trochu projde. Zase vykážou bodíky. Mě takhle jednou chtěli honit po všech možných vyšetřeních. Šlo o banalitu. Tak jsem nikam nešel, vyléčil jsem se doma sám a nikdo nic neříkal.
Systém by měl být zaměřen na tvorbu zdravých pacientů. Tedy lékaři hodnoceni podle počtu zdravých pacientů. Jenže takový systém by nutně vygeneroval pacienty, které nikdo k sobě do obvodu připustit nechce - zůstanou mimo systém. Co s tím? U amazonských indiánů je dětská úmrtnost kolem 40% a tak se u nich nevyskytují některé nemoci. Nelze někoho odsoudit k smrti jen správným nastavením systému, protože každé řešení bude mít své prohrávající.
Lékaři se dosud neshodli na tom, co je ten základ lékařské péče, na kterou má mít nárok každý pacient, a co ta část, kterou si má hradit každý sám. Nejsme schopni najít to správné nastavení systému zdravotnictví, objektivně to možné není. Takže budeme nuceni do systému sypat další a další peníze, kterých nebude nikdy dost. Zdravotnictví jako správný státní systém vždy spotřebuje úplně všechny prostředky, které jsou mu přiděleny. Snaha o šetření vždy vytlačí některé pacienty na okraj.
Vše se odvíjí od toho nastavení, na co má mít každý pacient nárok. K tomu přiřadit prostředky a co zbude (nebo doplnit odjinud, třeba omezením financování neziskovek typu Evropské hodnoty) ponechat jako pomoc pro případy, které se ocitnou mimo nastavený systém a musí spoléhat na solidárnost ostatních.

Jak řešit případ, kdy lékařský tým obrátil rentgenový snímek a místo nemocné ledviny vzal pacientovi tu zdravou? Na léčbu pacient mít nebude a lékařský tým, který zákrok prováděl, také ne, i kdyby jim odebrali všechen jejich majetek. Nějaká solidarita je nezbytná.

Pane Gerd.
Kde se točí dost peněz,tak se to nevyhne mafii.
Naprosto propracovaný systém rozkrádání,od těch nejlevnějších léku až po předražená výstavba nemocnic,oddělení.
Pak schází peníze na potřebné výdaje,provoz nemocnic.
Nevím jak to dopadlo,ohledně Zimoly a jeho finančních výdajů na plat ředitele Jihočeské nemocnice.

Pane zemědělče,
uznávám pravdivost Vašich argumentů, ale jaký jiný systém místo dosavadního navrhnout? Zatím nikdo nic ani teoreticky nepředložil.

Ten konec vyřešili tuším ve Švédsku tak, že je povinné pojištění pro všechny, které tohle kryje.

Co jsi popsal je složitě opsáno co je na každém letáčku každého léku, který "99,9procent lidí pomůže, ale 0,1 zabije".

Lidi se prostě musí smířit stím, že i když je rok 2018, léčba není stoprocentní a lidi smrtelní. Lidi už nemají ten zdraví přístup ke smrti co měli lidi ještě před 30 lety a od toho se všechno odvíjí...

Trvalý odkaz

„Máte infarkt, sice starý, ale máte", sdělil mi doktor ještě s neoschlým diplomem nad mým EKG. A už žádná konzultace se starším kolegou, prostě mi to smahnul do papírů, ...“objednám vás na invazivní zákrok...“, a babo raď. To pak přijdete domů po takovým preventivním vyšetření, které máte absolvovat jednou za dva roky u obvoďáka, který vás posílá na různá vyšetření specialistům, sednete si na prdel a čumíte, protože, koho někdy nepíchlo u srdce, ale že by až tak infarktově, to zase ne. A protože nebyla v místě diagnostikovaného infarktu snaha o konzultaci závěru toho mlaďocha se starším kolegou (ač jsem se toho domáhal) požádal jsem o konzultaci kováře jinde. A co kovář jinde? „Hele pacoši, já s tím nic neudělám, protože ti ten infarkt ti jednou do papírů napsali, a i když já bych postupoval jinak a věnoval bych se upřesňujícím neinvazivním vyšetřením, přesto ti radím, když už to máš v papírech i v rodinné anamnéze, nech si to pro jistotu prohlídnout invazivně a budeš vědět, na čem jsi“! No šel jsem domů a byl jsem na tom stejně, jako u toho mlaďocha, ale pak jsem si řekl: ..."když nabízejí, byl bys blbý, kdybys to nevzal, nějaký vpich do tepny snad vydržíš..." a taky že jó, vydržel jsem to celkem v pohodě a dnes bych už řekl takřka hrdinně (což před katetrizací bych říci ani náhodou nemohl), že vrtání zubu je mnohem nepříjemnější! A onen kovář s tou Siemens-angio linkou uměl zacházet, to jsem fakt čuměl, to vám tedy řeknu (ještě stále máme machry doktory!). Na velkém monitoru nad mojí hlavou viselo moje srdce asi tak 40 centimetrů veliké a podle vstřiků kontrastní látky ze zavedeného katetru se mi v rytmu tepajícího srdce střídavě zobrazovaly tepny kolem srdce jako v nějakém sci-fi filmu. Fakt zajímavý. A kovář se se mnou nemazlil, šlo mu to, jako když formule 1 jede přímý úsek před cílem, prostě na plný pecky a závěr byl: ..."dyť jsem to říkal, máš to v pořádku, úměrný k tvé starobě...“. Ale jedno vám řeknu, psal to výše už zemědělec. Na jedné straně takový primář oddělení jednou měsíčně chodí skládat účty ekonomickému náměstkovi o tom, jak si jeho oddělení ekonomicky vedlo v účetním období a tam se mu myje hlava podle toho, kolik bodů pojišťovnám vyúčtoval, na druhé straně pacoš, co by nejraději žádné invazivní vyšetření neabsolvoval, protože mu jeho tělo signalizuje, že mlaďoch se mýlí a na třetí straně úplně jiná situace, kterou si na vlastní kůži, bohužel, zažil až po hořké dno tady popisující pan Godot!!! Fakt, lidi, nevím!

Nechtě bych to zdravotnictví dávat do latě, točí se v něm moc prachů a moc po rypák namočených neprávem sosajících s dlouhými prsty ... takže ještě možná díky za ty mlaďochy

Trvalý odkaz

(Nejprve, než ztratím niť: Pověsil jsem pod Čmoudovu odpověď na minulém blogu svou reakci...a ona se vzdáleně dotýká rozdílných úhlů pohledů...stejně jako dnešní Vidlákův blog a reakce na něj...

Jenže by to chtělo důkladnější zdůvodnění, já vím..)

Takže:
Vidláku, dnes to zdánlivě (!) není ani na jednu slepici. Alespoň ne od insiderů, k nimž se nafrněně počítám.

Nicméně - budiž vám vzdána čest a chvála před nastoupenou jednotkou (Vidle - VZTYČ!)

Podařilo se Vám totiž odpálit blesk a exponovat neobyčejně plastický panoramatický pohled ze dvou protilehlých stran!
Holografie hadr!

Takže:
1) pokud bych hodnotil jen váš dnešní článek sám o sobě, byl byla by to jedna neúplná, byť kvalitně propečená slepice - křidýlko nebo stehýnko - nikoli obé.

2) Jenže - pokud hodnotíme jeho dopad, pokud hodnotíme jeho katalytické účinky, pak bych se na vašem místě dmul pýchou:
Nádherným způsobem jste odhalil - nebo vyprovokoval odhalení mnoha systémových chyb našeho současného zdravotnictví!

Které se skřípěním zubů a za cenu vyhoření zachraňují (podobně jako školství!) tisíce obětavých švejků, očurávajících předpisy a interní pokyny, aby zachránili život alespoň třetině těch, kterým by bylo jinak možno život zachránit.

V USA, našem vzoru, posílá zdravotnický systém za desetinásobek nákladů zbytečně /nebo programově?/ předčasně šumět do plechovky desetinásobek pacientů než u nás.

Mluvím pochopitelně o cca sedmdesáti procentach tamního obyvatelstva, které můžeme označit jako TAMNÍ "socky".

To, zda je to špatně nebo naopak kýžený cíl, je V DNEŠNÍM SYSTÍMU neřešitelné dilema, se kterým si vědí rady snad jen čmoudové,
které tímto s respektem zdravím.

Hele insidere, já u vína/slivovice kecám se známou z fakultní nemocnice, kdy mě drbe, že si překládám "latinské" kecy na diagnózách co mám, ale na druhou stranu přiznává a říká co se děje v nemocnicích a fakt je to nastaveno nahouby a hlavně Cvachové furt existují a existují i ti ostatní doktoři.

On tu slepici si Vidlák zaslouží, když někdo chce pochopi co napsal a nehledá tam prvoplánovitě co nenapsal, protože se cítí dotčen, že psal o něčem co si někdo myslí "jako profík, že tomu rozumí víc"... Dost často poučený laik dává lepší náhled na problém jak někdo kdo má před jménem prof. doc. MUDr apod. ...

Trvalý odkaz

Je bez diskuze jasné, že náš systém lékařské péče založený na solidárnosti plátců (včetně státních pojištěnců) je pro pacienty výhrou. Srovnávat náš zdravotní systém se systémem např. v USA se nedá. Představa, že náročná operace nebo chronická nemoc zruinuje celou rodinu, je přímo děsivá.
Nicméně Vidlák psal o přístupu lékařů k pacientům. Mám s tím většinou stejný problém. Bez ohledu na věk jsem lékaři tlačena do role, která mi fakt nesedí. Role submisivního laika. Psala jsem kdysi, že jsme se 5 let starali o velmi nemocnou tchýni. Těch 5 let nás vyškolilo tak moc, že dneska si už u každého lékaře dokážeme získat jeho pozornost. Vidím však, jak se to hlavně těm mladším doktorům nelíbí.
Zajímavé však je, jak ti samí doktoři dokážou změnit svůj přístup, když jsou k tomu dotlačeni vlastním profesionálním okolím. Dcera kamarádky je vystudovaná lékařka. Po 6 letech práce v pražské nemocnici se s manželem (také lékařem) odstěhovali do Rakouska, kde oba nastoupili v nemocnici. O vánocích jsme s ní mluvili. Říkala, že hned po prvním týdnu byli oba posláni na kurz chování vůči pacientům, při nástupu podepisovali asi 50-ti stránkový formulář o právech pacientů a povinnostech lékaře. Nemocnice hodnotí lékaře i po etické stránce, sleduje jejich přístup k pacientům. Sama přiznala, že tohle by prospělo i lékařům v Čechách. Taká však řekla, že nad spoustou situací tady ani nepřemýšlela, že by to šlo i jinak, s jiným přístupem. Až "práva rakouských" pacientů jí otevřela oči. Mladí lékaři tady přebírají vzory chování od svých starších kolegů.
Pracoviště, kde se už dnes setkáte s chováním, které z pacienta nedělá nesvéprávné pitomce, jsou i u nás. Je jich však stále málo.

Mou dceru (zdravotnici) po dvou letech váhání zachránila její zaměstnavatlka (majitelka tří zdravotnických zařízení).

Operace se stihla cca měsíc před tím, než se z mé dcery stala tzv. placka (v horším případě) či mrtvola ( v "lepším" případě).

Za cenu, že se (nejspíš) mrtvolou stal někdo jiný.
A ona se nyní, po roce, za cenu SVÉHO neuvěřitelného úsilí, stala z plně invalidní -
"pouze" částečně invalidní ...HURÁ!

Sláva Bohu na výsostech, má dvě malé děti....
(Doufám, že ta anonymní mrtvola, co se na ní nedostalo,díky tomu, že dcera dostala přednost, neměla tři)....
A VO TOM TO VŠECHNO JE...

Trvalý odkaz

Víte, pane Vidláku, Znojmo bylo velmi progresivní a inovativní v porodnické praxi, jezdily k nám rodit ženy
ze širokého okolí (vč. Prahy :)) Jak je to dnes nevím, mám svou reprodukční fázi za sebou, za to vím, jak (ne)
fungují jiná oddělení. A je mi nejen smutno, je mi vzteklo, je mi beznadějno. A mám tušení, že za rychlou
smrt mého lišáka mohou právě tam...
Ale buďte rád za každou péči, kterou Vám či Vaší ženě poskytnou. Až budete starší, raději se dejte na bylinky...

Trvalý odkaz

Nedá mně to a ocituji pavtův příspěvek, kdy dne Út, 30. 01. 2018, 10:37 odpovídal pod článkem Poslední šance panu zemedelci o čínském zdravotnictví:

"Zdravotnictví tam funguje na principu příplatků, prostě cca 30% vám platí stát, zbytek si doplácíte. A pokud na to nemáte, máte smůlu. Jo a stát vám toto hradí pouze ve vaší spádové nemocnici. V Číně je totiž zaveden systém “domovského práva”, prostě kde se narodíte, tam máte být, přestěhovat se není problém, ale získat v nové lukrativní destinaci “domovské právo” je obrovský háček. V místě “domovského práva” máte nárok na jistou sociální péči, na školy zdarma atd., ale pokud se přestěhujete, na toto už nárok nemáte. Je zde obrovské vnitřní sociální pnutí a bůhví, jak to dopadne.
Toto nemám z nějakých Číně nepřátelských stránek, ale od Číňana, s kterým jsem kdysi krátce pracoval. Řekl mi také jeden ilustrující příběh, který to celé demonstruje. Jeho dobrý přítel totiž dostal rakovinu. Bylo mu řečeno, že jej mohou operovat, ale šance je 50/50, kromě toho si operaci musí zaplatit, spoustu peněz. Znamenalo by to, že svou rodinu zadluží na celý život a také to nemusí přežít. Přítel mého informátora zvážil pro i proti, dospěl k závěru, že toto riskovat nechce, požádal mého informátora, aby se postaral o výchovu jeho malého syna…a zemřel…
Zkrátka, když jsem tomu Číňanovi vyprávěl o poměrech u nás, zasněně prohlásil, že chce žít v České republice…"

Takhle funguje systém zdravotní péče v asijských zemích, ke kterému se chce EU přiblížit, aby zlevnila cenu evropské práce. Pro členy EK a poslance Europarlamentu bude pochopitelně výjimka, ti dostanou zaplaceno vše, jsou nepostradatelní, že?

Pane Gerd.
Mám to odposlechnuto,ale uvažuji o tom asi toto.
Přímo státem je řízena a podporována korupce.
Ve státních firmách,zařízeních,se nadělali a.s.,ze všemi těmi radami a z toho vyplývajícími platbami pro jejich členy.
Právě třeba u nemocnic,které pak dotuje město,spíš aby bylo na platby pro členy správní a dozorčí rady.Kdo je ve správní a dozorčí radě,víte dobře také,starostou počínaje,kteří právě rozhodují o těch dotacích.O těch velkých,jako ČEZ,VZP,ani nemluvě,jaké se tam točí peníze na odměnách.

Trvalý odkaz

Pane zemědělče,
já vím, že politici po volbách začnou odměňovat své věrné spolustraníky a přihrajou i těm menším nějaké koryto, aby nemuseli pracovat. právě v těch dozorčích radách je vidět, že je dost jedno, z jaké strany politik je, chovají se stejně skoro všichni.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.