Ti starší a nevzdělaní

Autor

Tento příběh začal několik měsíců před prezidentskou volbou. A uzavřel se minulý týden. Nečekal jsem, že z něj vyplyne tolik poučení. Prostě jsem řešil jeden z mnoha pracovních problémů a seznámil jsem se s dalším z velkého množství mých dodavatelů. Ale myslím, že to stojí za zmínku. 

Před časem jsem do práce potřeboval řešit nástroj, který se podobá pirátskému dalekohledu. Takové tři trubky v sobě,které se dají roztáhnout. Akorát já těch trubek potřeboval v sobě šest a potřeboval jsem, aby se roztahovaly pootočením v závitu.  Zároveň jsem potřeboval, aby se vysouvaly jedna po druhé nikoliv naráz. A nakonec jsem potřeboval, aby je vysouval nějaký pohon a ne lidská ruka. 

Dost dlouho jsme nad tím dumali. Nikde nic podobného v našem oboru běžně není a do leteckého průmyslu nedělám. Koupit si něco hotového a existujícího prostě nebylo a tak jsme vynalézali. Vylámali si na tom zuby moji běžní dodavatelé, až to nakonec skončilo u jedné větší strojírny vybavené CNC soustruhy a frézami, kteří po měsíci příprav našli řešení. Akorát to řešení šesti trubek mělo stát několik statisíců. 

A tak jsem seděl před vánoci ve Vidlákově v hospodě s kamarády a lamentoval jsem nad tuplákem piva, že to asi nevyřešíme a když ano, tak mi na to nikdo nedá peníze. Ani já být šéfem bych je nedal. Kamarádi mě vyslechli a začali navrhovat vlastní řešení a já je jednoho po druhém odrážel, protože většinu jejich nápadů už jsme zkusili. A nakonec,když už mě jen utěšovali a řekli, ať se na to vykašlu, obrátil se na mě od vedlejšího stolu jeden od vidění známý strejc, který tam vysedával skoro každý den a povídá mi: 

"Mladej, nakresli mi, co to vlastně chceš". 

Načrtnul jsem kus papíru, co potřebuju, vysvětlil jsem mu proč to potřebuju a krátce jsem mu vyložil, co je na tom tak drahé. Pokýval hlavou a povídá dál: 

"Tak zejtra přijď ke mně a přines ten nosník na který to má být upnuté, já ti to udělám." 

Napsal mi na tácek adresu a obrátil se ke kamarádům. Dokonalý šok. 

Zašel jsem tam. On mě vzal do dílny, kde stál starý východoněmecký soustruh, popadl tužku a začal kreslit. Jasně, za chvíli to vyplulo na povrch. Zasouvání trubek do sebe pomocí závitů o proměnném stoupání vyřeší postupný výsuv. Domluvili jsme rozměry a řekl si o dva tácy zálohy na materiál a že to zkusí. 

Minulý týden jsem si jel pro hotové zařízení. Chlap mi ho předává a říká, že to byl docela oříšek, že si musel udělat nová ozubená kola do soustruhu, protože na žádný existující modul závitu to nešlo. Pak mi kromě hotového výsuvu, který chodil úplně hladce předal i výpočty modulů, kdybychom to někdy dělali znovu. Hemžilo se to tam samým sínus a tangens a používal tam věty, které jsem nikdy neslyšel i když jsem z toho oboru maturoval. A pak, protože to byla fakt těžká robota a materiál stál o něco víc, vzal si dohromady i se zálohou celých jedenáct tisíc. 

To mnou otřáslo tak, že jsem to musel jít večer zapít do hospody a rozpovídat se o tom. "Jo Karel," povídá mi jeden štamgast, "ten to dělal celej život a má zlatý ručičky."

"Co dělal? Inženýra?" 

Hromový chechot. 

"Ale kdeže, tady ve strojírnách dělal. Dělal u soustruhu a někdy v devadesátým sedmým řekl řediteloj, že je debil, protože takhle se strojařina nedělá. Ředitel ho vyhodil a do půl roku strojírna zkrachovala, protože Karel měl pravdu. A když pak strojírnu rozprodávali, Karel si koupil za babku ten svůj soustruh na kterém dělal a udělal se pro sebe."

"Ale ty výpočty... moduly ozubení, proměnlivé stoupání závitu..."

"To tu umí skoro každej," povídají štamgasti. "To víš, my se v učilišti opravdu učili a mistr by nás zmlátil, kdyby jsme neuměli výpočty. "A pak ještě pokračovalo dvouhodinové chvástání, kdy jsem vyslechl dlouhé úryvky Evžena Oněgina v originále, dva chlapi s červeným nosem od kořaly se hádali o mez pružnosti ocelového U-profilu, další takový od pohledu Krakonoš prý má permanentku do Brněnského divadla a povídal mi, na čem byl předchozí víkend. Další člověk začal rozebírat knížky Milana Machovce - českého filozofa a srovnávat ho s Erazimem Kohákem. Prý má od obou všechny knihy a asi je fakt má, rozhodně toho dost věděl. 

Chvílemi jsem se cítil fakt méněcenný. Takoví ochlastové, staří pardi před důchodem a oni se v učňáku naučili víc než já na střední škole a skoro mám pocit že znají i víc než leckterý inženýrek. Karel soustružník mi ušetřil devadesát procent nákladů, které po mě chtěl brněnský Ing. Pak se ukáže, že skoro každý z těch pivařů má doma plnou knihovnu všech možných knížek a leckdo jezdí za kulturou do moravské metropole. A všichni volili Zemana. 

To jsou ti staří a nevzdělaní. Jo, nemají tituly. Ale umějí. Umějí víc než leckterý magistr. To, že Drahoše volili ti mladí a vzdělanější, to není známka inteligence. to je známka, že laťka šla rapidně dolů. Že sice mají tituly, školení a certifikáty, ale nic neumějí a nic si nepřečetli. V rámci vejšky byli jednou na výměnném pobytu v Bruselu a už se cítí být odborníky na mezinárodní vztahy. A mezitím ti staří xenofobní burani bez vzdělání jezdí do kina i divadla, čtou klasickou literaturu a ještě mají tu drzost si prolejvat hrdla alkoholem a pak jít volit. 

Ne nechci z toho dělat všeobecnou praxi. Určitě to tak není všude. Ale fakt bych chtěl vidět, jak by ten mladý a vzdělaný volič Drahoše uspěl v praxi proti tomu starému nevzdělanému voliči Zemana. Uvedený zážitek by mě přesvědčil o sázce spíše na stáří a nevzdělanost. 

Komentáře

Trvalý odkaz

Jako mladý pseudointelektuál (a vrcholový sportovec) jsem měl hluboko pod kůží zažrané vědomí, že do té robotárny (plzeňské Škodovky), za ten plot kam se chodí s píchačkou v půl šesté ráno, nikdy nikdy nikdy mezi ty nevzdělané blbce v životě nevstoupím.

Život přinesl, že jsem tam na podzim dvaadevadesátého roku vstoupil, ovšem po boku nového ředitele a spoluvlastníka jako jeden z jeho nejbližších spolupracovníků. Vstoupil s naprostým despektem ke všemu, co bylo uvnitř a ocitlo se na okraji ekonomického krachu.

Během pár týdnů jsem s překvapením zjistil, že ta fabrika je sice skutečně dost plná "nevzdělaných blbců", kteří ale dost často na rozdíl ode mne něco doopravdy umějí. A kromě nich je také plná lidí vzdělaných, světem prošlých, jazykově vybavených a svůj obor dokonale ovládajících.

Despekt se postupně změnil v respekt. Dlužno říci, že to byl proces oboustranný. Ti technokraté a "ekonomokraté" na oplátku zjistili, že nejsem tak úplný darmožrout a že bez cíleného budování dobré vnější reputace firmy se na přelomu tisíciletí prostě neobejdou.

Pak to šlo všechno do kytek - přes jejich (i mojí) zdatnost a snahu. Dobrý pocit jsem měl před dvěma týdny, když jsem do prostoru této bývalé velké a ucelené firmy jel po mnoha a mnoha letech navštívit jednu z řady firem, na které se ta bývalá velká Škodovka rozpadla. A uniformovaná dáma ve vjezdu do areálu si mě nejen pamatovala, ale i se na mě vesele smála s tím, že "to bývaly dobré časy".

Tož spolu s Vidlákem něco o respektu a troše pokory, byť to slovo spíše nesnáším.

Trvalý odkaz

Moje nejlepší škola byla střední, i když jsem pak byl na dalších. Když pak vidíte sebejistou slečnu se dvěma VŠ, která neví, že v žaludku je kyselina, tak jste rád, že jste studoval za komunistů. Kdy se učilo a zkoušelo doopravdy jestli to umíte a ne jen nějakejma doplňovačkama, co jsou v podstatě nápověda a loterie. Aby se dětičky moc neunavily a přeci jen měly hezké známky.

Taky jsem měl pocit, že jsem se setkal se šílenci, když jsem v celém jednom odvětví padl na víru, že pravidla u nich někdy fungují a někdy ne a kýžený výsledek někdy přijde a někdy ne. Prostě si nemůžou říct, že vlastně zas tak moc nevěděj, co dělaj a všemu nerozuměj. Oni musej říkat, že pravidla někdy platí nebo ne.
Jsou skoro jak středověcí stavebníci, co nějak postavili most a někdy ho pak ďábel zbořil i s přecházejícími. Neb ty úžasné katedrály, které se postavily a některé zůstaly stát a jiné spadly ještě při stavbě.

Trvalý odkaz

Říkejte to ale Laudátovi,který vidí venkov jen v televizi a venkov hodnotí,jen podle dobře usmaženého řízku.
Málokdo si to uvědomuje,že většina dobrých pracantů,odborníků ve svém oboru,pochází z venkova,nebo teď už jen dojíždí.
Kolik podobných úkolu se řešilo za provozu a nikde se to neobjevilo jako zlepšovák,vynález.
I ti Pražáci,můžou být rádi za ten venkov a že mají hlavu na svém místě.

Trvalý odkaz

Opravdu pěkné ! Je čím dále, tím vzácnější. Meinstream už ani neví, že i takto lze psát. O lidech, o práci, ...

Trvalý odkaz

Statistika nuda je, má však přesné údaje. Staší budou vědět odkud to je. Problémem každé statistiky je její interpretace. Z pohledu statistiky to vychází, že na venkově nejsou tak vzdělaní lidé, ale statistika už neříká, jaký intelekt mají tito lidé a proč skončili pouze učňák. Odpověd´je dost jednoduchá. Protože v době jejich mládí nebyl takové příležitosti ke vzdělání. V době kdy jsem končil základní školu byly na výběr 3 možnosti: učňák, gympl nebo průmyslovka.. Počet míst na středních školách byl omezený a vyjma některých, které byly jedinečné, nenabízely internátní ubytování. Učňáky tyto možnosti nabízely, což byla lákavá nabídka. Ovšem učiliště byly při podnicích a tak jejich absolventi se stávali automaticky jejich zaměstnaci a o jejich dalším vzdělávání rozhodovalo kádrové oddělení podniku. V době, kdy jsem končil základku, tak začínaly střední učiliště. Celý cyklus trval 5 let, 3 roky učiliště, pak složit přijmací zkoušky a absolvovat dvouletou nadstavbu při zaměstnání. Učební osnovy prvních tří let byly jak na střední škole, praxe ve třetím ročníku byla zkrácená na 3 dny v týdnu. Kdo byl se svou prací spokojený, tak už se těžko dával na střední školu, protože to znamenalo nižší příjem a snížení volného času. V 18 nebo 19 jasná volba.
Já osobně jsem nastoupil na učiliště, protože na průmyslovku jsem se nedostal, na zkouškách nás bylo opravdu moc. Na střední jsem nepokračoval, protože můj výdělek činil po ukončení učiliště od 2500,- čistého v roce 78. S přesčasy až 3400,-. Dělat střední školu se mi rozhodně nechtělo. Názor jsem změnil po vojně. Střední učiliště mi pomohlo v tom, že v matice jsem se celou střední školu věnoval luštění křížovek. Po střední jsem absolvoval i VŠ.
V dnešní době si člověk může vzdělání koupit. Osobně znám několik lidí, kteří na státních univerzitách nepřežili první semestr, na placených vysokých školách to dotáhli na Bc.
Ještě se vrátím k učilišti. Pro ty, kteří se ohánějí nějakou statistikou, tak vám předkládám tuto statistiku. Skončilo nás 14, dva bohužel už zemřeli. Z nás zbylých je jeden filmový kameraman, točí dokumenty. Další je akademický malíř, třetí je ředitelem nějakého symfonického orchestru a čtyři máme VŠ strojírenského směru. To jsme my balíci z Balíkova.

Vzdělání si nekoupíte. Diplom si koupíte. George W Bush by mohl vyprávět, co mu zůstalo v hlavě ze studií na Harwardu (mimo t kokainový opar). Mladej Mrázek může vyprávět o diplomu z Plzně.

Nehledě na to, že za různých brigád, kterými jsem prošel bych si nikdy netroufl mávnou rukou ani nad lidma, kteří doopravdy žádný pořádný vzdělání nemaj. Nemusíte mít vzdělání a můžete to mít v hlavě pěkně srovnaný. V každý partě manuálně pracujících byl nejmíň jeden. Mezi feťákama jsou i chytrý lidi, mezi trestancema, číšníkama, kopáčema, ženský z kravína, kuchařema atd. Jak může bejt chytrej cikán, bezdomovec a někdy i 5letý děcko. Blázince máte plný lidí, který přechytračej studovaný doktory.

Naši učitelé statistiky začínali kurzy větou, že je lež, větší lež a statistika. Byl to vtip, ale byli si vědomi, že výsledky je potřeba ještě umět interpretovat.

In reply to by Čmoud (neověřeno)

Trvalý odkaz

Souhlasím se Čmoudem, absolvování VŠ ještě chytrého člověka nedělá. Tím se stane až životními zkušenostmi. Kdyby platila přímá úměra vzdělání nebo IQ = peníze, byli by nejbohatší na světě VŠ profesoři. Jenže rozhodující je emoční inteligence a tu má stejnou nebo lepší zedník než docent nebo profesor (třeba Putna).

Gerde emoční IQ či "standartní IQ" je ti k houvnu, když nemáš sociálnní IQ=to sjou ty kšefty kamarád na mě já na kamaráda... Proto jsou bohatí vždy kamarádi kamarádů a ne profesoři co mají vysoké klasické IQ nebo psychologové co mají dobré emoční IQ... Ale je fakt když se skombinuje sociopat co umí číst fakt dobře emoce a zároveň si umí dělat kamarády, pak je to ďábelská kombinace, to nemusí mít IQ ani vyšší jak je průměr ;)

Trvalý odkaz

Pane Vidláku, musím se přidat k pochvale pana Puck. Přečetl jsem si Váš článek s velkým zájmem a nejdříve jsem si řekl, že se nebudu vyjadřovat a jen si to užiju, pak jsem si přečetl komentáře pod článkem a nezbylo než zareagovat a vystřihnout Vám poklonu, vlastně i těm nevzdělancům od Vás co umí. To opravdu potěší a když už jsem zde, tak jeden postřeh, u nás je ve městě fabrika, dost známá, jen ty věci co vyrábí jsou i na humanitární zabíjení. Krom těchto výrobků taky vyráběla skvělá ložiska na starých mašinách, ti lidé si dovedli poradit , prostě uměli. Pak ložiska někam , snad na Slovensko přestěhovali a dnes tam prý, upozorňuji na to prý občas přivezou ložiska bez označení z Číny a ve fabrice na ně nějakým laserem nebo čím pěkně označí slavného výrobce , místní fabriku. Každopádně tak jde produktivita nahoru, bohužel zisky zas jdou ven, protože fabriku vlastní zahraniční majitel. Ale jsem rád, že nás zachrání výrobce koloběžek, kterého kandidát na prezidenta pan Horáček několikrát zmínil. Jen by mě zajímalo, zda si jí Horáček taky koupil.

Hnidopich.
To mě ani neříkejte o ty kvalitě ložisek,hrůza.
Opravoval jsem křovinořez STIHL a zírám,ložisko made in ČÍNA
Obyčejné kolečko a po měsíci byly ložiska rozsypané,když jsem ho vyrážel,tak jsem do něj nadělal důlky jak do tvarohu.

Trvalý odkaz

Ano pane zemedelec, kvalita se skutečně pozná, někdy jak se říká do roka a do dne. Sračka je sračka a mnozí fajnšmekři proto jezdí nakupovat techniku do Německa, protože tvrdí, že ta zdejší byť i z Německa je jiná než v Německu. Nemohu posoudit, ale i tomu se dá věřit, když nás krmí jídlem ochuzeným o nějaké ingredience, proč by pro nás něměli nachystané nějaké výrobky s nepatrně nižší kvalitou. Možná, že právě s ložiskama od věhlasných výrobců, kteří ale používají ložiska ze země původu Čína a jen se svým označením. Tím nemyslím výrobky přímo v Číně vyráběné pro jednotlivé firmy, tam je většinou kvalita zajištěna jak po stránce materiálové tak i výrobních postupů.

Hnidopichu, čínským výrobkům dnes neuniknete, ani Made in Germany už není jen německé zboží z německých součástek, ale jde o v Německu smontované čínské součástky.

Trvalý odkaz

se opět projevili.

Katolická církev po většinu své existence u nás hájila cizí zájmy. Kdykoli se v jejím lůně objevil někdo, kdo to chtěl změnit, nebo vybočoval, přišla denunciace od věrných, vzdělaných se správnými názory k vrchnosti a pak už to šlo samo.

Nyní se historie opakuje. Halík a 99 pragováků posílají denunciační dopis papeži.

Zase jednou se hluboce stydím.

Bylo by dobré Halíka a spol. upozornit, že podobné taková denunciace se už našich dějinách byla oblázkem, který spustil velké zemětřesení. A dějiny, jak je známo, se svině rádi opakují.

Agent Halík píše dopisy do Říma a agent Bakala zas kontroluje e-maily, aby si tam lidi neposílali špatný odkazy. Jsem zvědavej jestli za porušení listovního tajemství někoho zavřou a za jak dlouho to bude v mainstreamu, jestli vůbec.

Trvalý odkaz

Vidláku,
dneska je to deset plus jedna.

Deset slepic za obsah a formu,
ta jedna je protekční je navíc ode mne.

Znovu jsem se přesvědčil, že lenost se vyplácí!
Článek je obdobou jednoho z asi pěti článků, které nosím v hlavě.
Naštěstí pro vidlácký fan klub jsem ho nenapsal - předběhl jste mne.
Naštěstí proto, že ten Váš je jednoznačně lepší, než by byl býval ten můj, pokud bych ho byl býval z přehnané pilnosti napsal.

Těším se na další čtyři své virtuální články z Vaší klávesnice...
Člověk nikdy není tak starý, aby se nemohl učit od mladých a lepších. !

Fotráku,
za ta vejcata si zasloužíte osvětový nášup.
Typickým heslem nás, obětí cizácké, t.č. módní prokrastinace, je staré české úsloví:

Co nemůžeš odložiti na zítra, odlož na pozítří!

My Češi jsme byli světoví dávno před vstupem do provinciální Evropy.
(kuva - jak se řekne česky "provinciální"? Euráčkovsky zaprděné?)

Provincionální = venkovské. Vtipné je to, pokud jde o příslušníky světových metropolí. Jenže venkovské myšlení se v poslední době ukazuje jako to skutečně správné, zatímco velkoměstské, kosmopolitní, kavárenské likviduje země, národy a kultury.

Gerde, jenomže ti kosmopolitní velkoměšťané ti řeknou, že právě to jejich JE skutečně SPRÁVNÉ. Jsme přece lidstvo a ne soubor sociálních konstruktů bez uvozovek (národ, rodina) i s uvozovkami (pohlaví)! Na tradicích nesejde - budou nové, na národech už vůbec - jen se v jejich jméně páchá zlo!

Stando, nejsem vztahovačný ani urážlivý. :-) Velkoměstské obyvatelstvo zapomnělo na tu část složky osobnosti - národa - kultury, které se říká tradice a výchova . Ani nahrazení novými směry výchovy (viz testy nacistů, socialismu a výroby dětských vojáků v Africe) nedokázaly některé části osobnosti potlačit úplně. Ostatně i velkoměstská populace spoléhá na tradice a výchovu. Když novou generaci vychovali dva namyšlení snobové a rádoby intelektuálové, nevznikne tím nový lepší člověk, ale zase jen další namyšlený snob.

Provinciální pochází z Provence, což je jižní region Francie kolem Marseillle. Slovo samo pochází z latinského provincie - bylo to první území Říma mimo Itálii.

Pro Pařížany to byl nejvzdálenější venkov. Mluvili tam jinak, jedli tam jinak, chovali se tam jinak a když přišla holka z Province do Paříže, tak tak v ní ta Province stejně zůstala to konce života. Sem tam měla nějakou reakci, či přízvuk, ale rodilejm Pařížanům to dávalo pocit nadřazenosti.

My nic takového nemáme. Ve stejných kontextech používáme výraz maloměstský.

In reply to by Čmoud (neověřeno)

Trvalý odkaz

Dík!
Jakkoli pochopitelně ve skutečnosti vím, jakým českým synonymem by se nejspíš dalo nahradit slovo "provinciální":-),
informace o souvislosti s francouzským regionem Province mi unikla a jsem za informaci vděčný!

Takže ta vejce právem náleží Čmoudovi!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.