Vidlákovy kvéry

Autor
Štítky

Chtěl jsem původně pokračovat v komentování slovenského příběhu, jak s pravdou nejdál dojdeš, dokud se na obzoru neobjeví dvě pěkné buclaté půlky... Jenže zatím se jen jedná, situace je nepřehledná a v pátek se má zase demonstrovat. Zítra jsem chtěl dát na Kydy svůj článek z Kosy, ale už je to zbytečné, článek jste si mohli přečíst ve včerejších komentářích.  Zkrátka našel se ten aktivní tentononc, co je horší než třídní nepřítel... Ale myslím to v dobrém. 

Každopádně včera se v komentářích objevilo pár příspěvků o zbraních, střelbě a protože o tom jsem doteď nikdy nemluvil, hodím vám do placu svůj soukromý ryze sobecký názor utvořený několika návštěvami na střelnici za dozoru zkušeného kamaráda, který vlastní několik vyznamenání za mise v Kosovu, kde zvládnul spadnout s vrtulníkem, přežít to, dostat slušnou výsluhu a udělat se pro sebe jako podnikatel přes paintball. 

Takže jak to vidí Vidlák...

Osahal jsem si pistoli, zastřílel si dávkou ze samopalu vz. 61, zkusil jsem samonabíjecí brokovnici, loveckou kulovnici, kalašnikov i špagin. Také jsem totiž měl onu romantickou touhu si pořídit zbroják a být schopen ubránit rodinu pomoci nějakého kvéru. Hodně jsem toužil po Glocku.  Hodně kamarádů kolem mně něco podobného má, dále mám kolem sebe hodně kolegů myslivců, bylo z čeho čerpat náměty i zkušenosti. 

Tak jsem si to byl zkusit. Nejsem úplný blbeček, kdysi jsem střílel z luku na závodní úrovni a dodnes machruju při firemním teambuildingu velmi dobrou muškou, čili snadno jsem pochopil jak se ta pistole drží v ruce, jak se pokládají palce, pochopil jsem rozdíl mezi dlouhým a krátkým chodem spouště, umím se správně dívat přes hledí a nedělalomi problémy odhadnout vzdálenost terče a podle toho přizpůsobit míření. Po několika vystřílených zásobnících jsem bez problémů trefoval černý střed terče na deset, patnáct i pětadvacet metrů. 

Jenže... ona ta pistole docela kope. Ta hlaveň sebou škubne pěkně a škubne sebou vždycky a každému. Fór je v tom správně držet a správně mířit. Chápu, že se to dá zdokonalit stálým opakováním, že dostatečným cvičením vejde správné držení zbraně tak říkajíc do krve, ale pochybuju, že v dnešním civilním světě je reálné nacvičit i stres z toho střílet naostro opravdu do člověka. Mně stačilo, když někdo stál za mnou a mluvil na mě a byl jsem schopen se zapomenut a celý terč i z deseti metrů spolehlivě minout.  

Kdybych byl takový ozbrojený Ján Kuciak, který slyší doma střelbu a rychle bych tasil svoji nerozlučnou pistoli, troufám si tvrdit, že i přes časté návštěvy střelnice bych v tom vypjatém okamžiku byl schopen minout dveře z pěti kroků.

Doma dělám zabíjačky. Hosté se u mě střídají, měl jsem tu už policajty, vojáky, držitele zbraní, kteří jsou členy střeleckých kroužků, jezdí na soutěže a mají za sebou desetitisíce vystřílených nábojů. Ale když prase vyvedu a oni poprvé vidí, jak takové velké zvíře zabíjím, zpravidla i ta nejtvrdší nátura ztichne a trvá nějakou chvíli, než jí otrne.  Většinou nechávám toho největšího drsňáka, co se předem kasá, jak mě klidně zastoupí, aby mi podal nůž. Klepou se jim ruce a to jde jen o prase.  A to jde o docela vymyšlený způsob zabití, když podřezávám kozu, tak se leckdo sesype.

Zkrátka z osobní zkušenosti nevěřím, že střílet na člověka se zvládne snadno. Dovedu si představit, že člověk střílí ze zoufalství, v rozrušení a ze strachu před smrtí, dovedu si představit střelbu z opilosti, frajerství a při machrování, ale to nejsou ty případy, které bychom uznávali jako správné. Jistě i na střílení do lidí je možné si zvyknout. Ale nejprve je zapotřebí psychologická příprava v době míru a nebo pohled na mrtvoly v době války. Je snazší jako obsluha kulometu postřelovat perimetr někam, kam člověk běžně nevidí. Je asi možné střílet spolu s ostatními kamarády z roty kamsi na tři sta metrů před sebe, protože tam také není  moc vidět. Ovšem pokud voják zabil někoho tváří v tvář při zteči, zpravidla z toho měl hlavu v pejru pěkně dlouho. 

Když to shrnu... střílet je docela těžké, aby to člověk zvládl správně ve stresu a v časové tísni. A stejně toho moc neudělá, protože bude rozčilený. Když se člověk podívá na nějaké policejní video z USA, kde je jiná kultura zbraní, pokud dojde na střelbu, tak trénovaní šerifové střílejí od boku  jak na jarmarku a ne jako chladnokrevní profíci. i Izraelští vojáci zasahují proti Palestincům spíše živelnou střelbou než profesionálním nasazením a jejich výcviku bych věřil.... 

Pro sebe jsem si udělal jasný závěr... Mít pistoli je zbytečné. Nemám tolik času, abych během roku jezdil co týden na střelnici. A nemám takový žaludek, abych se po večerech psychicky připravoval přejmenovávat lidi na objekty.  S psitolí bych nadělal víc škody než užitku. K ničemu by mi nebyla. Pokud bych měl ve Vidlákově pocit, že se potřebuju bránit, pořídím si teleskopický obušek. S tím se mohu ohánět ze zoufalství a bude to stejně účinné jako profesionální bijectví.  

Budu samozřejmě rád, když mi v diskusi mé zastaralé postoje vyvrátíte a ukážete mně i ostatním čtenářům, že je můj postoj hloupý protože jsem si ho udělal z povrchních několika návštěv na střelnici. Nedělám si v tomto ohledu žádný nárok na znalost problematiky.  Jen říkám svůj názor a jsem zvědavý na ten váš. 

Komentáře

Trvalý odkaz

On je prý ovšem velký rozdíl mačkat spoušť na distanc, či bodat/řezat z blízka. Ten nůž je prostě (prý) silnější mnohem osobnější a vyžaduje tak silnější žaludek. Těžko říct. Nevím. Každopádně vytáhne-li na vás někdo nečekaně kudlu v čekárně u doktora a koná, nemáte šanci ani s kvérem v pouzdře u pasu a slušným výcvikem. Každopádně všichni profesionálové na obranu radí - když už tahám pistoli, musím ji použít. A tahat ji musím, jen když už je opravdu ouvej. Obojí vyžaduje správné vyhodnocení situace. A takové vyhodnocení situace... vyžaduje čas, nebo vydřené automatické návyky. Jenže kde je v reálných podmínkách získat?

Mě ovšem možná víc zajímají mediální hrátky, které se kolem zbraní vedou. Když se člověk dočte "I děti mají chodit se zbraněmi", "budeme tady všichni běhat se zbraněmi", aby se nakonec dozvěděl, že ty děti jsou vlastně teenageri a ti teenageri jsou ti osmnácti a devatenáctiletí - tedy plnoletí... a ta budoucnost vylíčená v barvách chaosu, v němž co jeden chodí do práce či školy s termoskou s kafem, svačinou a Sig Saurem a glockem vlastně znamená jen tolik, že si onen plnoletý bude smět zažádat o zbrojní pas a zcela v intencích stávajícího zákona projít veškerou kvalifikační přípravkou a povolovacím a evidenčním řízením...

PS: Já bych na to klepnout čuníka či kozu neměl. Ale všichni víme, e je to vlastně jen věc zvyku.

Trvalý odkaz

ale to vím od řezníka, sám jsem doposud neměl tu čest.
Co se týká střelby na člověka, zde jedna kacířská myšlenka, která se nebude líbit.
S odstupem času jsem zjistil, že zřejmě na zabíjení zblízka nebylo lepší přípravy, než ČSLA, resp. režim, který tam fungoval. To jest šikana trvající v režimu 24/7. A všechna vědomá i podvědomá zjištění o sobě a druhých (šikanistů i šikanovaných) z toho plynoucí.
A právě proto byla služba v armádě zrušena. Abychom se už nikdy neuměli a nemohli bránit. Třeba i před ženskými s pěti děcky kolem sebe, které jdou přes naše hranice.
Takové ty kecy, jak nás budou chránit profíci, případně aktivní zálohy, nebo jak se tomu říká, jsou fakt jen bohapusté kecy. Nebudou. Tři tisíce lidu (víc jich bojeschopných náš stát nemá, páč musejí jíst, spát a tzv. rotovat) je dobrých akorát k vyslání nějakého komanda někam do polopouště na strážní službu k ropným vrtům. A nebo se producírovat před kamerami v nějaké P***LI, kde je nutné světu ukázat, jací jsme pašáci. (Nejsme, ale to je na jinší debatu.)
Jinak Vidlák má samozřejmě pravdu. On jako vrah - amatér by opravdu neměl šanci proti někomu, kdo přijde na kafe s nataženým kvérem. A on by s tím svým železem mohl napáchat ještě víc škody na majetku a životech svých nejbližších. Je to smutné, ale je to tak.
V takovém případě lze doporučit pouze rychlé nohy, anebo onen dranžírák, kterým zručně krouhá vepřový špek do jelit, pokud je po ruce.

Proč by to bylo kacířské co píšeš? Armáda je založena na "stádnosti", kdy tě musí přeformátovat a musíš se naučit, že jsi součástí skupiny pro kteoru uděláš to co "kdysy" dělal každý pro svůj kmen.

Sem vstupní rituály, ponižování, pomáhání druhému i když dělá něco špatného=je náš, drilování na vytvoření pavlovova reflexu, simulace zažití daných situací abys nebyl překvapenej a nezmrzl, sem patří i ona šikana co ti dá průpravu do zajetí, kdy víš, že hnusný zacházení není konec světa a dá se stím vyrovnat...

I když potom co jsem napsal, toto si uvědomí každý kdo prošel vojnou či nějakým výcvikem, ostatní to většinou nepochopí o čem mluvíš. To je jako s maturitou, každej se jí bojí i ti co na ní nikdy nepůjdou, ale kdo tím prošel měl stres jak kráva, ale podruhé...

Trvalý odkaz

Jistý japonský kníže, pán léna, prostě daimjó se jednou cítil uražen svým sluhou a přikázal svému mistru šermu, který cvičil jeho samuraje, aby sluhu zabil mečem. Nevím, z jakého důvodu, snad jako odměnu za dosavadní věrné služby. Mistru šermu se úkol zabít neozbrojeného sluhu nezdál, a proto se rozhodl, že nevycvičenému sluhovi dá do rukou meč a zabije jej v souboji. Sluha tedy dostal meč a poprvé jej držel v ruce. K překvapení všech přihlížejících, protože věděl, že zemře, a neměl strach ze smrti, mistra šermíře zasypal tolika ranami, že se zmohl jen na obranu a za krátkou chvíli stál mistr šermíř u hradní zdi a hrozila mu prohra v souboji. Tehdy, v ohrožení života, v sobě mistr šermíř zmobilizoval všechny síly, projevila se zkušenost v ovládání zbraně, a sluhu setnul.
Co z toho plyne? Bez ohledu na trénink nikdy nevíme, co se v druhém skrývá, a co se skrývá v nás. Až v ohrožení života v sobě objevíme netušené síly. V chaotickém světě je šance na takovou obranu vyšší než ve světě spořádaném zákony. Ovšem i tak není častá taková situace, kdybychom museli bránit svůj život. Někdy se jí lze vyhnout tím, že nedovolíme, aby situace našeho ohrožení vůbec vznikla. Ale někdy ne, a pak se hodí cokoliv, co lze použít. Trénovaný člověk použije pistoli snáze, protože už to nacvičoval mnohokrát. Odhaduje se, že po nějakých 10 000 střelách by byl střelec jakž takž schopen použít pistoli i pro vlastní obranu. Nebo by si takovou situaci musel trénovat a být neustále připraven. Ovšem život v trvalém stresu z napadení by byl velmi krátký. Takže smířit se s nějakou mírou nejistoty, a že i trénovaný střelec může selhat? Nebo naopak netrénovaný střelec jednat automaticky správně?
A jakou šanci máme, my psychologicky nepřipravení, proti hrdlořezům, kteří ve jménu Alláha zabíjeli v Sýrii a Iráku lidi po desítkách? My máme chránit jejich život jako nejcennější věc, zatímco oni náš život považují za skvrnu na tváři Proroka. Na začátku války je nutná ideologická příprava, která nepřítele vykreslí jako krvelačné bestie bez nároku na náš soucit, abychom je lépe zabíjeli. Nikdy nejde o lidi, ale vždy jen o živou sílu. Ve válce nezabíjíme lidi, ale jen eliminujeme nepřítele. Jenže naši nepřátelé už mají ideologickou přípravu dlouho za sebou a k smrti nás nenávidí, i když nás ještě nikdy neviděli. Můžeme se od nich separovat? Ve smyslu žij si po svém na svém a já také po svém jako sousedé? Obvykle ano, ale vlivem EU ne, pošlou nám sem kohokoliv bez ohledu na vedlejší ztráty na civilním obyvatelstvu. Můžeme se sami bránit? Ani to už ne, zbraně jsou omezovány. Můžeme se ale podvolit a přijmout kulturu útočníků za svou. Jenže chceme žít v takovém světě?

Tvůj příklad ukazuej, že nikdy nevíš koho máš před sebou a nikdy nemáš podcenovat nepřítele. A přímo ukazuje pravidlo, že pokud zaútočíš a nepřítel do 5 sekund neleží, pak máš velkou jistotu, že jsi prohrál..., to samé u obrany, pokud se ubráníš 5 sekund máš šanci přežít...

To ostatní o těch 10k nábojích? Pokud nedriluješ situace a sem patří i "základ" střílet na terč lidské siluety tak se naučíš pouze "střílet na střed" a jesti to zmáčkneš bude záležet jeslti patříš mezi "vyvolené" co maj koule od přírody, ostatní to musí nadrilovat a to situačně ne mačkáním na střelnici.

A sem patří tvůj poslední odstavec, kde k přípravě patří i psychologická příprava. Když se máš bránit, tak si musíš uvědomit, že proti tobě stojí nepřítel a zaútočit co nejbrutálněji a bez ohledu na následky co protivníkovi uděláš.

Ale závěr chceme/nechceme? Platí, že vyhraje silnější kultura ve smyslu, že ji má větší sílu prosadit...

Trvalý odkaz

No, a v tento okamžik si představme, jak naprosto nezkušení střelec přijde a postřílí investigativce s jeho přítelkyní. Netrénovaný, rozrušený zhrzený milenec si někde potajnu pořídí zbraň s níž neumí zacházet a jednou ranou přímo do hlavy odrovná přítelkyni a následně stejně bravúrně si to vyřídí i s investigativcem jež vlastně investigativcem není, neb je to jen šmíra po zdrojích.

Něco podobného jsem chtěl napsat,takže chválím.
Podle toho co prý řekla její máma,že byla střelena přímo do čela,tak jak i píše Vidlák,jedině profesionál,nebo snad přímo přiložena zbraň na čelo.Když vůbec neznáme vyšetřovací poznatky,pitevní zprávy,tak se jenom domníváme,jak to asi vypadalo v tom domě,ale nejde vyvrátit,smrt těch dvou byla využit,zneužita,opozicí Fica.

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Obvykle se dějí věci obvyklé a na tu obvyklost se dá vcelku dobře vsadit i "Když vůbec neznáme vyšetřovací poznatky,pitevní zprávy",

Není podstatné, zdali to bylo zblízka či z daleka. Dokonce s čím větší dálky, tím vetší štěstí, nebo profesionalita. Jistota je v tom, že střelec nechtěl být rušen a tak volil to, co bylo pro daný účel nejistější. Tento okamžik je možné brát jako přípravu, překážku ke splnění hlavního úkolu.
Aniž bych si dělal čáku na správnost, střelec musel být velice znalý, až profík. Amatér by se určitě tak rozhodně nechoval, nejednal.
Zůstávám u svého prvního názoru. Nikdy se nic nevyšetří. Nezjistíme proč a kdo. Ale posloužilo to velice dobře.

Možná ani střelec nevěděl, kdo jej najal a proč. Možná se tam stopa ztratí a viníky poznáme jen podle výsledků dané politické situace a komu nejvíce prospěje. Vypadá to na klasickou operaci pod falešnou vlajkou, oběti ale vraha znát musely osobně.

Také jsem se v první řadě divila, jak je možné, že tři nebo čtyři dny ani jednomu z nich nevolal nikdo z rodiny. Nikomu nebylo divné že nevolají ani neberou telefony. Nikdo se nejel podívat, co se děje - nebylo to daleko od bydliště rodin.

Trvalý odkaz

Myslim, ze kdyby byl nekdo s pistoli v Bataclanu kde muslimove porazeli jak dobytek neozbrojene teanagery s rukama nad hlavou a on vedel, ze to tou pistoli za pasem muze zastavit, tak by zatnul zuby a strilel.

Zuby by možná zatnul, ale proto, aby se posral až za chvíli, ne hned.
Už jsem do zdejších diskuzí psal, že nejhorší je strach z neznámého.
Zcela nyní pominu fakt, že pistole je proti automatu docela katastrofální nevýhoda. Co by asi tak dělal i vycvičený Evropan, když by v jeho okolí padali lidé jako kuželky?
Odpověď je jednoznačná a stručná. Vůbec nic. Byl by tak šokován, že by si na onen kus železa vůbec nevzpomněl.
Dostal jsem se do velmi vzdáleně podobné situace, kdy jsem byl na území cizího státu probuzen poplašnou SMS zprávou, že mi někdo krade naftu z auta, v němž jsem spal.
Když jsem po zjištění, že se systém nezbláznil, a že já už určitě nespím, začal hledat řešení, jak krádeži zamezit, jako prví mne napadly naprosto všechny věci, které nesmím udělat, protože bych porušil nějaké zákony, směrnice a vyhlášky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
STOP!
Toto je náš ZÁSADNÍ problém. Pokud dojde k útoku na naši osobu či majetek, budeme tak překvapeni, že neuděláme vůbec nic. Proč? Protože je nám celý život vtloukáno do palice, že se NESMÍME bránit. Od toho je tu přece - prý - policie, aby nás chránila, a soudy, aby trestaly ty, kteří zákony nedodržují.
Proto se u nás začíná omezovat držení střelných zbraní, proto v Říši ofiko nesmíte mít ani blbý pepřák, proto je zakázáno v UK nosit nůž.
Přijde vám to normální? Mně vůbec. Ale je to neoddiskutovatelný fakt.

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

Zase tak neschazuj evropany, při střelbě nezávisle na kultuře bude stát většina lidí jako prasátka na porážce, není rozdíl ani mezi "arabama a evropanama", musíš říci B, že dneska pojem Islamista většina lidí chápe, jako skupinu cvičených magorů co většinou prošli bojovým nasazením, tedy žádný průměr populace, ale vybraná část, něco jako bys řekl, ze skupiny všech zaměstnanců policie vybral skupiny speciálních jednotek a pořádkových jednotek pro demostrace ;)

To že se nebudeš bránit, protože jsi tak vychován? Prd, pokud to nemáš v sobě od přírody nebo nejsi cvičen speciálně na tyto situace, většinou uděláš prd...

Základem je přijmout fakt, že pokud nejsi cvičen pro takové situace a nejsi náhodou od přírody ten co má koule, tak musíš přijmout fakt, že jsi pravděpodobně ovce a když se nebudeš cvičit na tyto situace tak nemáš šanci.

P.S. A pepřák a raich? Tam je povolen, ale jenom do určité učinosti. Takže pepřák co má povolena jenom policie není prodejné lidem, ale v Čr jo. Obecně ale napsat pepřák v DE je zakázán je lež ;) A v UK je to nůž do určité délky střenky, ALE zároveň platí i obecné, že cokoliv použité jako zbraň padá pod nedovolené ozbrojování...

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

V Bataclanu bylo v době útoku tuším šest nebo osm policajtů mimo službu. Bohužel policajt ve sladké Francii mimo službu nesmí držet a nosit zbraň, takže i když tam byli teoreticky profíci, tak to bylo na pendrek.

Trvalý odkaz

...jak se zachová v určité situaci, dokud se do ní nedostane. Vím o sobě, že dnes nemám co běhat s kvérem po ulicích, protože na českých ulicích se (dnes) nic neděje a tak bych se nedokázal udržet ve střehu. Pokud by někdy začlo jít do tuhého, už bych to začal zvažovat. Podle jednoduché logiky, že se zbraní to v nejhorším případě dopadne stejně jako bez ní, ale pořád je naděje, že to dopadne líp.

Zbroják a zkušenost ze střelnice úspěch nezaručí, ale rozhodně zvedne šance. Netrénovaný střelec to zvrtá určitě, trénovaný možná. A to "MOŽNÁ" je přesně ten důvod, proč si myslím, že to má smysl. Bratře Vidláku, ty papíry si udělej.

Trvalý odkaz

Myslím, že mít doma střelnou zbraň je naprosto v pořádku.
Když je doma, neznamená to, že ji musím použít, ale že mohu.
Když by Ti někdo Vidláku kradl čuníka, jsem si jist, že po něm střílet nebudeš.
Ale když bude hrozit, že Ti postřílí třeba děti?
Pak budeš říkat, měl jsem si pistoli pořídit a mít jí doma?
Když na někoho vytáhneš kvér, tak on neví jestli a jak s ním umíš.
Když vystřelíš, zvlášť v místnosti, je to pěkná šlupka a útočník neví jestli ho trefíš nebo ne...
Každá zbraň kope. Zkoušel jsi malorážkovou pistoli nebo kolt? Tam je zpětný ráz minimální a malorážkové patrony se dají koupit i za 2,-Kč.
Pokud se trefíš, tak je jedno, zda to bylo malorážkou nebo 9tkou.
Když dokážeš střelit čuníka (a pak vykrvit), podříznout kozu (u ovce je to úplně stejný), myslím, že bys rodinu v případě potřeby ubránil.
Bataclan - kdyby tam někdo tu pistoli měl, tak by jí použil (použít nebo být zabit). Mrtvých mohlo být méně. A lidi kteří tam stříleli, by možná při odporu utekli.
Profesionál - ano, když na někoho přijde profesionál, asi moc šancí nemá.
Ale ta pravděpodobnost je malá.
Pokud by došlo k nějakým větším nepokojům, nebo katastrofě, tak policiajti i vojáci budou bránit svoje rodiny a nikoho jiného.
Mít doma (samozřejmě legálně) kvér, je dobrá věc.

In reply to by Jan z Helvajzu (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nelegální kvér si zakopejte někde na dvoře nebo ve sklepě. Nelegální kvér má tu výhodu, že vám ho pak nepřijdou zabavit, protože o něm ani nevědí. Aha.

Celou druhou světovou se dělal odboj nelegálníma zbraněma. Myslím, že čekat až náckové povolí populaci v okupovaných zemích si pořizovat zbraně, tak čekáme ještě dneska.

Víte co maj arabové ve Francii nelegálních zbraní? Zbraně se daly doslova koupit na výpadovkách jak na trhu. Nešlo ani o to znát někoho, kdo vám dohodí někoho, kdo vám je prodá. Dalo se to koupit doopravdy jak na trhu.

Trvalý odkaz

Je to trochu složité, ale napsal bych, že nelze srovnávat zabíjení zvířete a člověka, stejně jako nelze srovnat zabíjení nožem a střelnou zbraní.

U toho nože a zvířete si myslím dojde k určitému morálnímu dilematu, protože zabíjíme tvora, který nás nijak neohrožuje. Ve své podstatě je nevinný. Je těžké si říkat, že to je jenom zvíře. Zda-li bych to dokázal já, je otázka. Asi bych toho čuníka dokázal Vidlákovi zastřelit, což by ho moc nepotěšilo, protože pokud má rád mozeček, moc by mu ho nezbylo. Abych minimalizoval utrpení zvířete, nejspíše bych použil svou pětačtyřicítku a střelu s dutou špičkou. Doufal bych v takovém případě, že čuník bude mrtvý okamžitě a bez utrpení. Prasata jsou, stejně jako lidé, ovšem dosti odolní tvorové, tak netuším, jak by to dopadlo. Navíc musím podotknout, že střílet čuníka pětačtyřicítkou je samo o sobě dost prasečina. Zajímavé třeba je, že když jsem byl malý, tak zabíjení domácího zvířectva mi nijak nevadilo. Babička sekala slepicím hlavy a děda dokázal zabít králíka holou rukou. Až když byl starší, začal si na to brávat nůž. Dnes už se přiznám, že bych měl asi problém se na to jen koukat. Přitom na tom vlastně nic není. Zabíjíme nikoli pro trofej, ale abychom se najedli, je to tedy svým způsobem ospravedlnitelné a pro nás masožrouty nezbytné.

Co se střelby na člověka týká, je to zase o tom, že když už se k tomu odhodláte, budete v situaci akutního ohrožení. Předpokládáme, že veškeré ostatní prostředky včetně útěku selhaly, či na ně zkrátka není čas. První problém, na který narazíme, je ten, že většina výcvikových metod současnosti, je konceptuálně zcela špatná a zamrzla někde na úrovni Varšavské smlouvy. Na běžné střelnici jste svázáni tolika pravidly, že nejste schopni trénovat tak, jak byste potřebovali. Jediná střelecká disciplína, která učí člověka střílet takříkajíc správně u nás je IPSC a pak ještě možná EPP. Samozřejmě máme možnost trénovat dynamicky, zpočátku pod dohledem pokud možno velmi dobrých instruktorů, ale nakonec opět narazíme na ten problém, že na spoustě střelnic nám takto trénovat nedovolí. Pokud ovšem ano, máme obrovské plus. Trénujeme tak, jak je třeba, zvykáme si na úchop, na chování zbraně během střelby, učíme se reagovat na závady a odstraňovat je. Trénujeme v klidu i pod stresem (fyzickým i psychickým) a co je nejdůležitější, tvoříme si prakticky z určitého definovaného postupu podmíněný reflex a z něj následně reflex téměř „nepodmíněný“. To je ten způsob, jak trénují elitní jednotky po celém světě. Spousta a spousta drilu a tisíce vystřílených nábojů. Když se pak v praxi objeví hrozba, následuje reakce a neutralizace této hrozby. Dokud hrozba trvá, reaguje se na ni dle naučených postupů. Živelná střelba pak není až tak živelná, ale jsou v ní vzorce, které mají své přesné místo a smysl.
Na druhou stranu je nutné napsat, že výše uvedený způsob tréninku není pro někoho, kdo se sotva naučil držet zbraň v ruce, kdo si není vědom toho, co zbraň, kterou má v ruce, dokáže a kdo nemá alespoň základní představu o balistice a o tom, jak se kulka může chovat od okamžiku opuštění hlavně po okamžik, kdy skončí zcela bez energie. To je třeba pěkný příklad toho střílení prasete pětačtyřicítkou, protože 185 grainová střela s dutou špičkou a +P laborací se pravděpodobně začne částečně fragmentovat hned při průniku lebkou, takže část fragmentů skončí různě po celém lebeční dutině a jádro kulky bude pokračovat dál, přičemž hlava prasete jako taková ji nedokáže zastavit, takže s kusem lebky a značnou částí mozkové tkáně bude pokračovat dál, takže je nutno pro sirotčí jistotu zajistit nějaký hliněný val za pašíkovou hlavou, kde by mohla bezpečně skončit. Samozřejmě výstřel z bezprostřední vzdálenosti do živé tkáně vypadá jako plácnutí do vody, takže ideální je si připravit pláštěnku a i tak bychom byli nejspíše jako „prase“.

Uvažujeme-li o sebeobranné střelbě, zapomeňme už jen na 10 metrů. Většina případů střelby v sebeobraně se odehrává od přibližně pěti, sedmi metrů do prakticky kontaktní vzdálenosti. Víte, jaká je nejčastější vzdálenost střelby i v moderních ozbrojených konfliktech? Do 70 až 80 metrů. 300 metrů, to je záležitost pro odstřelovače a nikoli pro pěšáka. A to je zase o něčem jiném.

Co je ovšem nejdůležitější pro nás. Stojíme na prahu změn, které pravděpodobně nebudou dobré. Cokoli můžeme udělat pro to, abychom se připravili na co největší množství eventualit, udělejme. Nikdy nevíme, co budeme potřebovat a co se nám bude hodit. Když jsem byl na kurzu dynamické střelby, probírali jsme tam účinky různých ráží a střel na lidský organismus. Mimo jiné i s dlouholetým zdravotníkem a účastníkem mnoha ostrých misí. Řekl jsem mu tehdy: „Až bude třeba, použiju to nejúčinnější a nejdestruktivnější, co budu mít k dispozici a nebudu brát ohledy. Kozomrdi žádné ohledy také brát nebudou“. A on musel uznat, že je to pravda.

O obranné střelbě jsem kdysi napsal kratší článeček na server D-FENS. Dnes bych některé věci napsal trochu jinak, ale obecně se s tím stále dá ztotožnit:
http://dfens-cz.com/neco-malo-o-obranne-strelbe/

Kdybyste se chtěli mrknout, jak trénuje ruská ALFA:
https://www.youtube.com/watch?v=rI01qKAqYts

V tom šotu ALFA je na úvod nápis "Mytišči". Tak jen pro zajímavost - to je místo nedaleko Moskvy, kde stojí Mytiščinskyj mašinostrojitělnyj závod, kde se vyráběly původní soupravy pro pražské metro. V 90.letech jsme tam opakovaně jednali o možnosti společné rekonstrukce vozů jejich konstrukce tam i onde. Dost marně, moc je to nezajímalo. Pak jsem zjistil proč - soustřeďovali se na výrobu raketového systému Tunguzka, na který měli vynikající odbyt.
Kurnik - to musela být jinačí střelba... :-) .

In reply to by Anonym (neověřeno)

Trvalý odkaz

Vidíte, kdybyste zjistil rovnou o co jde, mohl jste začít obchodovat s mnohem zajímavějším artiklem. Bohužel střelba z tohohle poleze dost do peněz. Mně by třeba bohatě stačil MG-42, nebo AGS-17 a i tam by to rozhodně levné nebylo :-).

Trvalý odkaz

I když si za to nic nekoupíte, Vidláku, za to dnešní povídání máte u mě plus.
Před závorku vytknu, že osobně jsem příznivcem zbraní, vyrostl jsem mezi nimi (první vlastní vzduchovku jsem měl už v šesti letech), vždycky jsem byl obklopen municí a mám s tím spojenou řadu veselých historek z natáčení. Za život jsem vystřílel, odhadem přes palec, asi čtvrt milionu nábojů, byť velká část z nich byla miniaturních 5,6 short v disciplíně rychlopalba na olympijské siluety. A dodnes mám v trezoru tři zbraně (ČZ 75 luger, Škorpion vz.61, Scorpion EVO S1), i když na střelnici chodím tak jednou za rok. Tolik na úvod.

A dále:
1. Zbraň je skutečně nepříjemný společník. Máte-li ji u sebe, rozhodně si nesmíte dát nikde ani panáka nebo dvě deci. V případě jakéhokoliv sporu s kýmkoliv je lépe odejít, resp. utéct. Použití střelné zbraně proti člověku je tak dramatický čin, že k němu smí dojít jen za skutečně dramatické situace, tedy SKUTEČNÉHO ohrožení života. Nějaké hospodská rvačka nebo spor s jiným řidičem k takovým opravdu nepatří. K tomu podotknu, že já zbraň u sebe nenosím prakticky nikdy.
2. Mít zbraň a nenosit ji je ovšem vlastně paradox - kdyby jednou za život došlo k potřebě jejího skutečného použití (viz ad 1.), a ona odpočívala v trezoru.... nu, lépe nemyslet.
3. Myslím, že člověk v určitém pokročilém věku dospělosti (řekněme cca nad 40 let) může získat praktické návyky v zacházení s krátkou palnou zbraní (pistole, revolver) jen opravdu dlouhodobým a intenzivním výcvikem. Její rozměry vedou k relativně častému sebepoškození samotného střelce. "Třas" zacházení s ní ovlivňuje podstatně více, než je tomu u dlouhých střelných zbraní.
4. Krátká střelná zbraň má i tu výhodu/nevýhodu, že je snadno přenositelná. Prostě strčit ji za opasek a jít. To s flintou neuděláte. Flintu může v našich krajích nějak nerozvážně použít jen člověk v opravdovém stresu při totální ztrátě sebekontroly. Jedinec ji nemá u sebe, musí pro ni dojít a pak nerozvážně jednat...a třeba zatím vychladne. A když už s ní vyrazí do světa, alespoň to všichni vidí. Nemám zde namysli myslivce, kteří si občas odprásknou kolegu v kamizole - to je prostě neštěstí.
5. Když už vezmete zbraň do ruky (předpokládám na střelnici nebo doma), je třeba neustále držet v podvědomí, že je to (vražedný) nástroj určený k zabíjení. A podle toho s ní zacházet. Respekt!
6. Myslím si, že mít jednu zbraň v trezoru (samozřejmě legálně) není nic proti ničemu a že záleží na osobním rozhodnutí jedince.
7. Jsem ale naprosto PEVNĚ přesvědčený, že držet zbraň za předem stanovených podmínek je neprosto a zcela nezpochybnitelné PRÁVO jedince (nikoliv povinnost).

Nepíšu nic o střelbě na člověka, protože s tím nemám žádnou zkušenost. O sobě jsem přesvědčen, že bych to v krizové situaci dokázal, ale důkaz k tomu samozřejmě nemám.

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jak se Vám s ním střílí? Ještě jsem ho neměl v ruce. Uvažoval jsem o něm, ale nakonec jsem se rozhodl pro zcela jiný druh zbraně. U EVO 3 pořád vidím nevýhody pistolového střeliva, takže zajímavý by byl třeba nějaký "kraťas" v ráži .223 Rem. (když jsme u produkce CZUB, tak třeba BREN 2 s 8" hlavní). Se sklopenou pažbou to má pod 50 cm, to schováte i pod bundu ;-).

In reply to by L.C. (z Kosy) (neověřeno)

Trvalý odkaz

Určitě nejsem žádný odborník na vojenské zbraně, v tom jsem spíše laik. EVO jsem si koupil spíše z hecu, než z nějaké potřeby. Vyhovuje mi jeho "titěrnost", včetně pistolové ráže 9 para. A samozřejmě nízká hmotnost, je to samý plast.
Největším nedostatkem tohoto modelu je absence možnosti střílet dávkami, ale šance legálně zakoupit model S1 (s možností střelby dávkou) je prakticky nulová a do ilegality se mi nechce.
Je to prostě taková hezká hračka, na střelnici s kolimátorem, což je pak roztomilé střílení. Někde v poli.... raději asi bez. Ale co v poli já, starý dědek, že?
Jak už tu někde někdo píše - trochu zastupuji stát a učil jsem trochu střílet své vnuky, aby poznali, že to je přece jen něco úplně jiného, než nějaká střílečka v počítači a získali respekt. Byli přitom svědkem skoroúrazu na vedlejším stavu, kde se jistý jedinec choval jako hovado s pumpovací brokovnicí a byl ze střelnice vykázán. Negativní příklad také příklad.....
Jinak jsem ze staré školy a mám rád poctivé železo a na CŽ 75 nedám dopustit.

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Automat s dávkami je samozřejmě A1, "střelil" jsem vedle......

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Původní pistol vz. 75 je dobrá tak k louskání ořechů. Pokud chcete něco staršího a dobrého, sežeňte si zachovalou dvaapadesátku. Upozorňuju, že je problém se k nim dostat. Tyhle staré mrchy totiž v poho probíjejí běžně používané balistické vesty, a to i s varšavským střelivem 7,52 x 25 Tokarev, takže se po nich jen zaprášilo. A jsou k nim i laufy na devítku Luger.
A samozřejmě pro svátečního střelce je daleko lepší na střelbu civil CZ 83. Ten by se měl dát sehnat v poho. Jestli je k mání vojenská verze 82, netuším, ale rozdíl by měl být minimální.

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jsem přesně opačného názoru. Vz. 52 byl velmi vhodný leda tak k vrhu.
Zbraní mých snů zůstává ZKR 551 v ráži .38. Mívával jsem ho pro disciplínu "velkorážní revolver". Zdědil jsem ho po Kudrnovi, ale s koncem sportovní kariery musel odevzdat, nebyl mým majetkem, nýbrž ČSLA.

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Já ovšem nemyslím výsledky střelby do terče, nýbrž do dvounožce s vestou či jinou podobnou ochranou. Tam je důležitá úsťová rychlost a s Tokarevy čs. produkce dvaapadesátka vyčnívá hodně vysoko nad průměr.

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Díky za popis. Já také nejsem žádný odborník, jen mě to baví ;-).
Co se pistole týká, skončil jsem nakonec u dvouřadého klonu 1911ky a u Glocku 30. Ne, že bych měl něco proti čezetám, ale neuměli a neumí udělat slušnou pětačtyřicítku (97 měla poměrně malou životnost). Modely 75/85 ale mám rád, i když si tam člověk musel pohrát se spouští, aby to bylo „ono“. To je třeba ale i u toho Glocku.

Co se starých dědků týká, tak jeden můj kamarád zná jednoho bývalého SS, který prakticky hned po válce vstoupil do Cizinecké legie a ještě v šedesáti letech jej posílali do ostrých akcí, protože to zkrátka uměl. Aby toho nebylo málo, tak ještě ve svých 85ti letech dělal u nich instruktora. Staré železo je leckdy lepší než nové ;-).

Trvalý odkaz

Znáte ty filmové scény z Divokého západu, kdy si dva pistolníci dlouze hledí do očí, než jeden vystřelí? Většinou prý vyhrával první střelec a z psychologického hlediska je to vysvětlováno tak, že první střílel v instinktu a druhý musel už zapojit své vědomí, které je mnohem pomalejší.

Už nevím kdy jsem četl článek o dávném rozhovoru s nějakým dávným pistolníkem z Divokého Západu.

Zaprvé říkal, že dnešní (to znamená tak před sto lety) střelci jsou daleko lepší protože maj lepší tréning.

Na druhou stranu říkal, že nejde ani tak o to, umět dobře střílet, ale umět se rozhodnou kdy je ten správnej moment toho druhého zabít. To je úplně jiná dovednost.

Trvalý odkaz

Omlouvám se za včerejší předčasné zveřejnění či lépe zkopírování Vidlákova článku z Kosy na Kydy.
Domníval jsem se, že pokud byste s Vlkem chtěli své články Kydech uveřejnit, učinili byste tak paralelně a současně na obou médiích.

Nicméně - mohl a měl jsem se zeptat. Nebo alespoň týden počkat.
Výtku si zaloužím.

In reply to by Aktivní tentononc (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nic se nestalo... :-) Ale příště postačí jen dát odkaz...
A když už se tak vehementně omlouváte, co takhle pro Kydy napsat článek?

In reply to by Vidlák služebně (neověřeno)

Trvalý odkaz

Vidláku,
tak to plné znění jsem volil záměrně - byla by bývala škoda, kdyby Váš skvostný článek v archivu Kydů chyběl...

Podle statistiky otevírá odkazy v diskuzích cca každý čtyřicátý až padesátý diskutér.
Přece jsem nemohl o Váš článek někoho připravit jen proto, že je podobně jako já líný ??

Trvalý odkaz

k připrchlíkům.
Zřejmě se shodneme, že pokud by došla situace tak daleko, že bychom museli bránit své chýše s flintou v ruce, asi bychom to dokázali všichni. (Druhá věc je, jestli bychom ty flinty ještě dostali, já tvrdím, že ne.) Pokud by přišel na kafe nějaký bombarďák, měla by většina z nás šanci přežít nula celá nic.
Ke zbraním. Jednu dobu jsem ji měl. Samozřejmě ilegál, jak jinak. Kdo by ztrácel čas a prachy zbrojákem a výcvikem, když bylo potřeba dělat prachy. Tehdy jsem se opravdu bál. O sebe i o ženu a děti. Jestli oprávněně či nikoli, nedovedu posoudit. Ale asi to byly velké oči, strach z cizích lidí, kteří byli docela dost ofrklí a hráli si na velké borce, což jim žrali všichni okolo.
K použití nějakého koltu proti druhému dvounožci.
Zažil jsem docela vypjaté chvilky na vojně. Dodatečně jsem je pak znovu prožíval, když jsem o půl roku později nastoupil jako řidič samohybu, který vozil lampasáky k tzv. mimořádkám. Ti postřílení a potrhaní kluci moc k dívání nebyli.
Pak to bylo párkrát v Rusku a znova v Jugošce. Už předtím jsem se zařekl, že už nikdy střílet nebudu. Aspoň ne na nic živého. Asi proto, že skoro vždycky jsem byl na té nesprávné straně mířidel.
Dnes není včera, já budu muset suplovat armádu a naučit základy střelby juniora. Aby věděl, že každá flinta má závěr a některé i zásobník, který je občas nutné přebít.
Rada Vidlákovi - žádná. Daleko spíše bych uvažoval o komplexu opatření, pokud bych se cítil ohrožen, než pouze o střelné zbrani. Zamčená ve skříni je docela k hovnu.
Ale to je na další a delší diskuzi.

Trvalý odkaz

Vzpomínám si na dávná slova jednoho policisty. Tehdy vyprávěl, jak v noci doběhl zloděje a jako policajt ho měl zatknout. Když ho doběhl, tak ten na něj vytáhl nůž a jak říkal, čepel se zaleskla ve svitu pouliční lampy a v tu chvíli ztuhl a "deset let Musada bylo v háji".
To zablýštění čepele nože je prý nějaký psychologický efekt který v obránci asi vyvolá pocit že fakt jde do tuhýho většinou právě s následkem ztuhnutí obránce a neschopností zareagovat i přes sebelepší výcvik. Skončilo to tak, že říkal, že měl štěstí že pachatele ukecal že za vloupačku dostane třeba rok někde v minimální ostraze, ale za pobodanýho/zavražděnýho policajta by to bylo o hodně horší, což si dotyčný zloděj též vyhodnotil jako dobrou možnost a nechal se zatknout.

Také vyprávěl jeden učitel bojového umění, jak ho kdysi v noci někde v nějaký blbý zástavbě chtěli napadnout snad čtyři ožralové a snad i něčím sjetí. Tehdy neměl kam zdrhnout, na žádnou komunikaci nereagovali a prostě po něm šli. Vytáhl svou pistoli, zařval varování a vystřelil do vzduchu a namířil jí na toho nejbližšího, což tedy bandu zastavilo a nechali ho. Zavolal policii a pak ho čekalo několika měsíční martýrium po soudech, kdy do něj šli zostra právníci jako kdyby byl největším zloduchem právě kvůli tý pistoli, jestli to jako nebylo nepřiměřený zařvat výstrahu a vystřelit do vzduchu, když prej dělá x let bojový umění apod. -> a vysvětlujte někomu neznalému že v noci zcela nečekaně ani po x letech bojovýho umění nepůjdete proti útočící bandě sjetejch lidí, páč byste klidně zdrhli (kdyby to šlo) i před jedním útočníkem, a to i kdyby jste doma zrovna neměli těhotnou manželku :-).

U použití pistole skutečně nevíte, co to s vámi psychicky udělá když někoho zasáhnete; to ani u toho nože - a když si vzpomenu na dětské klučičí bitky a pranice, tak to skončilo s první větší ránou, kdy tomu, kdo jí dal, to rychle začlo bejt líto, že to přehnal - a ona se ta psychika v člověku neprocházejícím nějakými extrémy asi tak moc nemění.
V nějaké vřavě a fofru se o nějakém pečlivém míření nedá mluvit, kulky se taky od všeho možného odráží a myslím že i ta devítka třeba z pěti metrů je schopná provrtat klidně dva lidi, to když tomu prvnímu půjde kulka přes měkké tkáně (třeba břicho) - takže na nějaké 'hrdinné střílení' v rušnějším místě bych si jistě nechal zajít chuť.

Co v případě čekaného ohrožení, např. jak zmiňuje Targus -> "bránění své chýše před připrchlíky"? Zalézt na půdu (kvůli lepšímu výhledu) a s plánem ostřelovat 'příchozí' jakmile se objeví na dostřel? Ale co když pár dní nejdou? Nebo se objeví nečekaně? Nebo se něco zcela nečekaně zvrtne? Třeba se kvér zasekne. A co pak?

Nevím nakolik si to kdo z Čecháčků začíná uvědomovat, ale malostní myšlení skutečně nedokáže dohlédnout dál než za humna. A za humny už je pořádný drak. Trochu to rozvedu. Myslím, že z určitého sociologického hlediska se dá lidská společnost shrnout do čtyř kategorií, přičemž každá má své vlastní vzorce nevyhovující ostatním. První tři jsou Jedinec - Smečka - Stádo. Jedinec jsou jednotlivci či jedinci. Smečka je nějaké celkem normální seskupení vzájemně se nějak znajících jedinců (ves, rodina+známí apod.). Stádo je společnost, v tomto případě naše republika. Čecháček když se hrabe do politiky tak má stále myšlení v tom, jak by to prý mělo fungovat na úrovni stáda, tedy republiky; nebo na komunální úrovni jak by to prý mělo fungovat na úrovni smečky. Jedinci řeší tak svou chýši, pozemek a kůlnu/dílnu.
A zde začíná problém který pěkně nakousl Vlk i Vidlák -> možná nějaká smečka či smečky dokáží sem tam smést nějakého vůdce stáda či vícero vůdčích stádistů, ale nedokáží tam dosadit nikoho lepšího místo nich. Podobné je to na Slovensku, možná padne současná vláda, možná se udrží, ale žádná smečka nedokáže zajistit pohodu a prosperitu ve stádě. Jedinec možná občas něco dokáže ve smečce, ale neudělá ze špatné smečky svatou. Nějaká smečka možná něco dokáže ve stádě, ale neudělá ze špatného stáda dobré.
A teď přichází čtvrtá kategorie čili 'za humny' tedy globalizované stádo neboli velkostádo. Žádné stádo neudělá lepším velkostádo. Velkostádo je něco, co přesahuje hranice stáda a jako stádo pohltilo smečky a smečky pohltily jedince, tak velkostádo zcela bezskrupulentně a ryze dle svého pohlcuje stáda -> právem silnějšího.
Takže Čecháček i Slovačisko jsou pohlcováni éú pod hegemonem amíků, a je úplně jedno, co si sami myslí nebo přejí. Žádné volby na tom nic nezmění a ti jejich vůdčí stádaři, kteří se tak zběsile drží u koryt už myslím nemají před velkostádem na výběr a už jim došlo, že s tím nic neudělají, tak se holt nechávají platit od vůdců velkostád a jen na své ovečky ve stádu hrají habaďůry o jakési pořád něčeho důležitosti. Ono když se stanete vůdcem a dojde vám, že to skutečně změnit nejde, tak máte na výběr mezi tím, zda to prostě akceptovat a zaprodat se a alespoň v tom mít blahobyt; nebo si udržet alespoň trochu cti do rakve a jít od válu, ale mnohem víc bez toho blahobytu.

Ono co se dá dělat, když zjistíte, že s molochem a tím jak vás požírá nehnete? Jak rychle třeba otočil rétoriku velký Andy (jinak typicky úspěšný vůdce - stádař) když absolvoval velkoschůzku v EU? Snad ani dva dny to netrvalo než začal prohlašovat, že je potřeba občanům vysvětlit pozitiva (ano) EU než být pořád zaměřen na jakási bagatelní negativa. Asi mu tam rychle došlo, že když se s tím bude snažit něco dělat, tak ho to semele -> ale když se podvolí, tak v tom bude moci dál pokračovat alespoň v blahobytu.

Připomíná mi to vyprávění indiánských náčelníků, když dokázali vyhrát pár bitev na svém území nad bílými vojáky a ti je pak pozvali na jednání za velkým-bílým-otcem do nějakého velkoměsta -> pár dní jízdy vlakem přes těžce industrializované oblasti udělalo s lokálním myšlením své a asi to končilo obrovskou vnitřní bezmocí na indiánský způsob života -> a mnoho jich pak radilo svým lidem, že se prostě musí přizpůsobit, neb to bylo něco tak obrovského, že to nešlo nijak změnit.

Občani zde pořád nadávají na uprchlíky, já si ale myslím, že nevyřešený problém je, jak prostě zvítězit nad mnohem silnějším, početnějším a vybavenějším nepřítelem. Proč asi většina z nich prchá? Odporný silný nepřítel s nesrovnatelnou palebnou převahou jim také začal natvrdo nařizovat, ale při úplném velkostádu není už kam zdrhnout, když je to doma nakonec tak jak kdekoliv jinde.

Jak jedinec může zvítězit nad smečkou aby jí nebyl pohlcen? Jak smečka může zvítězit nad stádem aby jím nebyla pohlcena? Jak stádo může zvítězit nad velkostádem, aby jím nebylo pohlceno? Jak definitivně zvítězit nad hrubým, těžkým, vybaveným a zrádcovským nepřítelem? U Vidláka na dvorku by k tomu byl asi příměr jako kdyby loňské odrostlé štěně hodil do chlívka k deseti rozežraným 150+ kg sviním, ať si tam psík vydobije svůj vysněný život. Hodně smutné a po chvíli psí snahy asi tragické.

Mimochodem jakýkoliv idealizmus je vystaven na tom, že pro jeho alespoň nějaké naplnění je potřeba alespoň nějak změnit jiné - a sám idealista je prý přeci tím již alespoň nějak správným.
Ač bývá Čecháček vychcaný chytráček, a jako jedinec se třeba dokáže v nějaké smečce na chvíli i významně ulít, či se jako smečka ve stádu moc neangažovat a nějak si to na tom svém hřišti alespoň nějak dál ject, tak to už není možné při velkostádu.

Právo silnějšího je takový chlapský projev. Ale jak proti němu tedy zvítězit? Nevím, nemám odpověď. Přejít na opačnou stranu, tedy do ženštinského spektra a začít rozvíjet právo podlejší je očividně stejně sebedestruktivní, byť s jinými projevy.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.