Víra bez Boha

Autor
Štítky

Nikdy jsem se netajil tím, že v neděli chodím do kostela, jsem evangelického vyznání a skutečně věřím v Boha. Víra mi do života patří, má v něm poměrně důležité místo. Boha jsem nikdy neviděl, žádného přímého zázraku jsem nikdy nebyl svědkem a to co za zázraky považuju, to by ateista klidně mohl považovat za šťastnou náhodu. Víře mě v podstatě "naučil" můj táta, který s ní prožil celý život a protože se mu ve víře žilo dobře, vzal jsem tento jeho způsob života za svůj. 

Když ale o tom uvažuju, hlavní atribut této mé víry je především v tom, že je nejistá. Na jedné straně ano Bůh existuje, ale jak to pak převést do praktického života že? Na jedné straně se Bůh postará, ale považujte to za jistotu, když dochází peníze a do výplaty daleko. Na jedné straně desatero, ale dodržujte ho, když jste rok ve firmě poctivě pracovali a pak jste udělali jednu chybu, ale pro vašeho šéfa je to dostatečný důvod k tomu vám sebrat všechny prémie i za ten čas, kdy jste pracovali bezchybně.

Zkrátka a dobře, moje víru je nutné neustále obnovovat, utvrzovat, vracet se k ní, mluvit o ní, s Bohem občas zápasím, občas jsem s ním ve shodě, boží vůli je nutné hledat a stejně neexistuje žádný univerzální trvalý recept. 

Proč to píšu... 

Kdysi se s takovouto nejistou vírou počítalo. Od toho byly kostely, od toho se četla hodně tlustá Bible, která je plná situací dosti podobných těm mým. Prostě víra byla trvalým dlouhodobým procesem během kterého se profilovala, tříbila, rostla i klesala, ale za takových okolností byla duši ku prospěchu. Byla to víra, která respektovala realitu světa, hledala si své místo a vůbec by se nemusela jmenovat víra, protože leckterý ateista by ji pojmenoval osobní rozvoj neboť tak něco. 

Dneska se po člověku chce, aby byl fanatikem. Když vidím všechny ty globální oteplování, kterým prostě musíme pevně věřit a máme být připraveni to platit miliardami, když vidím, jak se dají dělat plány do budoucna s elektroauty, které jsou úplně k ničemu, tak si říkám, že se to nijak neliší od jezuitských Koniášů. 

Školství jde do kytek, ale příslušní neziskoví misionáři (zdravíme Kartouze) ve své víře stejně přidávají další opatření a požadavky, které vše zlepší... ale ony nic nezlepší, oni tomu jen v obrovské jistotě věří. 

Ve stejné víře v kapitalismus a zisk šly miliony lidí studovat ekonomii a skoro nikdo se neučí řemeslo. Firmy řídí manažeři, kteří o tom nic nevědí, zrušily se údržby, protože externí firma to bude dělat líp. Samozřejmě líp to nedělá, ale víra ve správnost byla pevná. Stejně pevná byla svého času víra v divokou privatizaci, podobné víře se těšil i Klaus jako osoba a dodnes si lidi dělají do gatí, kdykoliv uslyší nějaký jeho blábol. 

Dalším příkladem pevné víry je EU. Sice jde vše od desíti k pěti, v přímém přenosu koukáme, jak se doopravdy vybírají kandidáti na vrcholné funkce, ale stejně tu máme dostatek věřících, kteří jsou ochotni pro ni trpět jakoukoliv újmu, jen pro víru, že je to dobro. 

A co si budeme povídat, na Letné jsme mohli vidět statisíce lidí, kteří pevně věří tomu, že když zmizí jeden Babiš a ani nemusí zmizet jeho hnutí a když zmizí Benešová, tak najednou bude dobře. Jejich kněží to denně opakují do televize a jejich víra je velmi pevná, jistá, ale zcela mimo realitu. 

Obejde se to i bez Boha a vytvořit náboženství je vlastně snadné. Jedeme podle něj už třicet let. Třicet let se podle všech ukazatelů pořád propadáme. Třicet let jsme přesvědčováni, že bezpečnost se zvýší dalšími kamerami, že školství zachrání inkluze, že migrace je přínosná a obohacující, že to chce konečně ten správný zákon a nebo jeho třistapadesátou novelizaci a konečně to bude lepší. Ve víře v Západ jsme nechali rozkrást naše národní bohatství, zadlužili se a už třicet let vychováváme ročně desetitisíce darmošlapů, kteří nikdy nevytvoří žádné hodnoty, protože umí jen kecat. Stačí jen pevně věřit... 

A stejně jako kdysi už máme i ty inkvizitory, kteří hledají ty, co nejsou dostatečně veřící, co nemají jistotu v dnešní svět. A stejně jako kdysi... nakonec se realita ubírala směrem, který vytyčili ti nejistí, kteří celý život hledali, respektovali realitu, museli se neustále ujišťovat a museli opouštět své teorie, které nikam nevedly. 

Tento blog není žádná životní jistota. Ale doufám, že je alespoň trochu platformou, kde se dá s nejistotou dneška žít. 

 

 

 

Komentáře

Trvalý odkaz

Místo neziskových misionářů bych spíše použil termín "neziskoví komisaři". Komisaři tady totiž již byli a tihle jsou naprosto stejní. Jen zatím ještě nemají tu možnost stavět lidi ke zdi. Zatím jim stačí komplikovat život podáváním trestních oznámení, či připravovat lidi o práci (což může být stejně refektivní jako ten provaz).

Nechci působit dojmem fanatika, i když, sejde na tom vlastně? Jsem křtěný římský katolík. Víru nijak zvlášť nepraktikuji, do kostela nechodím. Jen tu a tam si tam zajdu, posedět. Těžko říci, jestli tomu, co tam dělám, se dá říkat modlitba, nebo meditace. Navíc jsem tak nějak na hraně mezi křesťanstvím a pohanstvím, protože si myslím, že někdy je lepší Perunova sekera, než Ježíšova láska. Kupodivu mi tato dichotomie nijak nevadí a nepůsobí žádné potíže a dvojí nahlížení na víru působí spíše synergicky.

Co chci ale napsat především. Často se říká, že Boha (či Bohy) nikdo neviděl. A přitom já jej vidím každý den. Vidím jej v každé kapce rosy. Vidím jej v každém stéblu trávy. Slyším jej ve zpěvu ptáčků. Cítím jej ve větru, který mě hladí po tváři, ve Sluníčku, které mě prohřívá za letních dní i ve sněhu, který mě ochlazuje. Je ve vzduchu, který dýchám. V dešti, který zavlažuje zemi i v hlíně, po které chodím. Vidím jej v ohni, který je dobrým sluhou, ale špatným pánem. Je všude, kam pohlédnu.

Kdysi jsem tvrzení, že Bůh je všude, nechápal. Dnes ano.

Vidím to docela podobně, jen to pohanství do toho netahám. Určitě ne v jeho stádně-válečném aspektu, protože to bylo přežité už v době příchodu křesťanství. Osobně spíš stojím rozkročen mezi římskokatolictvím (zde mi především imponuje "Ora et labora", Piťha, Duka a Benedikt) a starokatolictvím, ale ne ve smyslu institucionálním, ale ve smyslu návratu ke kořenům, před problematické koncily. Vyloženě se mi příčí jakékoli státní církve, ať západní nebo východní.

Vidlákovi se divím, že trpí ty politické projevy na místech bohoslužebného kázání. Já bych se sebral a odešel. A dlouho by mě tam neviděli. Je to zneužití tohoto místa pro něco tak přízemního a nevhodného, způsobem přízemním a nevhodným. Katolická církev je často kritizována, že toto dělal v minulosti po staletí, oprávněně, ale evangelíci jsou přece ti lepší, poučení z chyb... a přesto je opakují i dnes.

Pohanství mi vyhovuje právě kvůli tomu válečnickému aspektu. Můj kamarád vždy říkává: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa sekera“, tak jsem si to vzal za vlastní. A navíc se přiznám, že mám rád staré Bohy. Jak Slovanské, tak severské. Mám totiž určité podezření, že ty dvě říčky vyvěrají z jednoho pramene.
Navíc u nich žádná církev jako taková v podstatě neexistovala. Nosili si ty své Bohy v sobě a předávali to dál. Rozhodně nemuseli živit žádný supernákladný moloch a měli čas na jiné věci. Pravda, většinou právě na to válčení, ale kdo jsem, abych kritizoval jejich způsob života. Dělali to zhusta kvůli vlastnímu přežití.

Pan Piťha, to je z mého pohledu skutečný Kněz Boží. A věřím i tomu, že by i ta církev vypadala jinak, kdyby všichni byli takoví. Bohužel tam převládají Halíkové, Malí a podobná sebranka. Upřímně, pokud jde o Halíka, toho považuji za čirého satanistu a důkaz toho, že ďábel se dostane všude.

Mám podobné prožívání víry a silnější pocit, čím jsem starší. Faktem je, že asi dvakrát v životě se mi stalo to, co mě připomíná opravdovou "pomoc Boží". Ale co pro mne naprosto umřelo, je instituce církve. Má sice být jako "učitelka", což ale rozhodně neplní a zvláště církev katolická ve svých špičkách velmi slouží "světské moci" nebo procesy zla přímo řídí. Myslím, že řídit se "desaterem" je důležité pro věřící i nevěřící.

In reply to by insegnante (neověřeno)

Trvalý odkaz

Asi jsme tím životem došli k podobným zkušenostem. K církvi mám velmi negativní vztah. A to mám strýce faráře a kmotra také. Jenže tito dva pánové pro mě vždy byli vždy určitým vzorem, protože se chovali tak, jak by se měl chovat každý věřící. Také zůstali po celý život pouhými kněžími, protože leckdy si kritiku jistých neřádů nenechávali jen pro sebe.

Tak jsem dospěl k názoru, že církev v prvé řadě kšeft. O nic jiného nejde. Kšeft a moc. A v tomhle nehraju. Své hříchy si s sebou ponesu po všechny dny, které mi zbývají. A tak se snažím jich moc nedělat, aby se mi to neneslo těžce.

Trvalý odkaz

to sa da?? Nie si ty Vidkak trochu ina vahova kategoria?? :D :D :D

No nic... a co sa tyka tej svetskej stranky - hlavny problem dnes je ten, ze vsetci vsetko chcu hned. Investicia ked nema navratnost do 2 rokov - tak sa o tom ani neuvazuje.
Preto je taky bordel. Chyba statu vizia v dlhodobom horizonte.
V kratkodobom horizonte inkluzia v skolach - skvely napad. Mozme sa vytesovat, ako sme zaclenili nezaclenitelnych. V dlhodobom horizonte je to katastrofa.
V kratkodobom horizonte mraky vysokych skol bez dorazu na kvalitu. Mozme sa vytesovat, ze mame lud studovany. V dlhodobom horizonte tych politologov nie je kde v hospodarstve uplatnovat - proste katastrofa.
A tak by sme mohli rozoberat migraciu, ako to bolo rok dva super a dalsich 100 rokov sa s tym bude Europa borit. Alebo polnohospodarstvo a rozne zlepsovacie navrhy, co rok az 10 su skvele a potom povie priroda ze staci a je to na niekolko storoci v prdeli. Ci ine ekologicke kretenske napady....

toz tak.

Trvalý odkaz

Pane Vidlák.
Také si říkám,modleme,nečeká nás nic příjemného.
Také se říká,pomůž si,Bůh ti pomůže také,nebo-li,člověk musí chtít nejdřív sám.
Také víme,národy které nepoznali učení Krista,nic nevědí o Bohu,ale dodržují určitý rituál,zvyky,pravidla.
Také už víme,že je učení Krista,opovrhováno,pomlouváno a přecházíme na víru Judej,urvat co se dá.
Každý věří podle svých znalostí a možností,člověče bídný,věř a víra tě uzdraví.

Trvalý odkaz

tož 5 čtyřlístků pro štěstí přiděluji všem tu.
A troufám si zopakovat kdysi napsané:

Kniha života:

Zlatou tužkou píší andělé,
i v tom řádku bramborovém,
jak se jejich lístky jemné chvějí,
berušky se procházejí,
svítí sluníčko.
Mráček na obloze
chvíli slunce skryl,
pak je opět odhalil.
Vedle louka posečená,
spočni chvíli matičko,
oči zavři,
cítíš?
Zlatou tužkou píší andělé
v jedné knize vzácné,
Co vám tam zapíší?
Co mi tam zapíší?

Trvalý odkaz

Nechť si každý věří, čemu chce, ale proč všechna náboženství tolik nenávidí ateisty? Zatímco věřící v jednoho nebo mnoho bohů lze převést na víru v jiného boha (např. katolík se bezproblémově konvertuje na islám a Alláha, stačí obrátit na islám papeže), ateistu převést nejde. ekologové, scientologové, víra v mimozemšťany - to vše je forma víry ve vyšší bytost, která lze přetavit ve víru jiným směrem, stačí vyměnit boha za jiného. I víru v ideologii lze převést na víru v Boha. U ateistů je pusto prázdno, proto jsou tolik nebezpeční všem náboženstvím a ideologiím.
Co se týká elektroaut, ta jsou natolik drahá, že si je bude moci dovolit jen zlomek populace. Takže zavádění elektroaut nepotřebuje posílení přenosových sítí pro nabíjecí stanice, protože se s prostým lidem nějak nepočítá a pro těch pár vyvolených stávající kapacity el. sítí pro nabíjení a silnice stačí. Zásadní pokrok v bateriích do aut zatím není v dohledu, takže elektroauta budou jen těžká, pomalá a drahá.

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Dovolím si poznámečku - kde je nenávist, není Bůh.
To znamená, že to je víra v něco jiného, než má býti.
Pokud ateista žije bez nenávisti, vzývá Boha, aniž to tuší.
A troufale říkám - Bůh náboženství nepotřebuje.
přichází kdy a kam chce,
můžete ho zaznamenat v každém přítomném okamžiku, jak už zde kdosi výše psal.

Píšete, že "kde je nenávist, není Bůh", a z toho zřejmě vyvozujete, že kde není nenávist, je bůh (soudím z věty "Pokud ateista žije bez nenávisti, vzývá Boha, aniž to tuší."). Myslím, že uvažujte špatně. U ateistů to není to tak, že věří, že není bůh. Je jim to šumifuk, pouze pokud je někdo přesvědčuje o existenci boha, chtějí náležitý důkaz. Pokud takový důkaz není podán, nemá cenu se bohem zabývat.

To je hrani si se slovicky.

Verici je nenavistna svine tak vlastne neni verici.
Atejsta je v pohode, tak vlastne verici je.

Tak to neni. Nenavist je o nenavisti a vira v boha o vire v boha. Smirte se s tim, ze verici muze nenavidet ( a nenavidi a jak) a neverici po bohu ani nevzdechne a jeho slusnost s tim nema co delat.

Je pravda, že co se týká nenávisti (k čemukoliv), jsou věřící, speciálně katolíci, hovada.
Jako katolík s tím bojuji celý svůj křesťanský život a zjišťuji, že jsem (nakonec) stejný.

Takže katolíci už asi v Boha nevěří a on s nimi není.
Čest vyjímkám.

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nechť si každý věří, čemu chce, ale proč všechna náboženství tolik nenávidí ateisty?

A vsichni fanatici taky. - Ateisti nutej myslet uz jen svou existenci a to je neprijemne. Jsou zivouci dukaz, ze to jde i bez boha. Cechy a polsko/Slovensko se sobe hodne podobaj fungovanim a my to zvladame bez boha. Tak k cemu je buh.

Podivejte na tuhle vetu:
Také si říkám,modleme,nečeká nás nic příjemného. - To je panecku navod na reseni problemu. Inshallah - jak je to snadne. Umre vam dite - inshallah, ne ze vy jste zanedbal hygienu, ne ze vy jste dite nenaucil plavat, ne ze vy jste ho moc zmlatil, spatne zivil, neockoval tyranizoval, stresoval, zanedbaval - kdepak nic z toho. Je to vule bozi. Jak snadne.

Stejne je to se spatne udrzovanym mostem, spatne udrzovanym autem, spatne udrzovanou tovarnou, co vybuchla.

Buh je perfektni vymluva pro vsechny, co se nechteji namahat.

Anonym.
Tak si říkají věřící v Boha,modleme ať na nás Bůh nedopustí zlo.
Lze to tak brát,protože málokdo z nás,může ovlivnit dění ve světě,ovlivnit váleční chtíče.

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

To je fakt, ale da se jim to alespon rict.

Kde byli 40 let sociku verici. Kde protestovali, kde sli s kuzi na trh po Kristove vzoru. kde byly jejich mucednici/ Kde sli horet za pravdu po Husove vzoru. Kde pritloukali teze na vrata UV KSC.

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Skoro to vypadá, jako by neexistoval vývoj. Pamatuji dobu, kdy ikony šoubiznisu, politiky a přirozeně šedou a nešedou podnikatelskou zónou měly mobily velikosti kufříku a několika ročních platů plebsu. No a dnes má mobil kde kdo a dokonce i několik.
S elektroauty to bude némlich to stejný. Nakonec Tesla to již ukázala. Majetní jakéhokoli původu si jej předraženě pořídili, zaplatili vývoj a infrastrukturu a bude to pokračovat k nižším vrstvám, až se nakonec dostane i na ten široký dav.

Patrně nesledujete vývoj akumulátorů ve světě. Každý den se objeví nějaká zpráva o zlepšení jejich vlastnosti. V mnohém to jsou jen útoky na peněženku investorů aby dál financovali slepou uličku, ale pokud bude alespoň 0,1% přece jen pokrok, bude baterek za chvíli jak nasráno.

I člověk je "energie nacpaná do hmoty"..........takže v podstatě....
ale možná se ve volnou energii promění....pro věřící asi bůh ví...(neurážím)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Obávám se, že jste se chytil do pasti, do které se chytáme často všichni. Je třeba striktně rozlišit pojmy víra – náboženství – církev. Nevěřící nenávidí především představitelé církve. Proč? Nemají nad nimi kontrolu.

Náboženství jako např. křesťanství nemůže nikoho nenávidět z principu, na kterém je postaveno. Náboženství nepotřebuje svatostánky, pozemky, konta v bankách. To potřebují církve. A čím více věřících, tím více zdrojů, majetků, tím větší faktická moc. A tak musí „své věřící“ – ty kteří věří v principy, které představuje jejich náboženství - které v podstatě ukradli pro sebe - že všichni ostatní jsou špatní.

Otázkou pak je, nenávidí třeba hinduisté, budhisté, nebo šintoisté nevěřící? Troufnu si napsat, že ne. Nenávidí opravdový křesťan kohokoli, kdo nevěří ve stejného Boha? Troufnu si napsat, že také ne. Věřící nenávidět nepotřebují.

Trvalý odkaz

Ale uvažovat v tomto smyslu nemá smysl. Máme pořád rozhled mravenečka na poušti.
Jen mi připadá nepravděpodobné, že něco řídí naše jednotlivé osudy, že něco nás bude po smrti trestat za naše hříchy a preferovat nad ostatními za naše dobré skutky. To už je čirý výmysl nás, lidí. Nejednou se prokázalo, že dobrý skutek vyrobil více zla, než špatný.
Jak by to Bůh u posledního soudu posuzoval ? Bral by v úvahu záměr ? To, že člověk chtěl pomoci ? Pak by do nebe patřil i Hitler. Také chtěl pomoci svému národu a získat pro něj životní prostor.

Člověk si vytvořil ideovou nástavbu, aby získal nějaký přesah nad svým fyzickým životem. Ale byl to jen člověk, ne Bůh. Bůh něco takového nemůže vytvořit, zbouralo by to kauzalitu, popřelo by to nekonečno. To je oblast, kde má náš rozum přístup zákazaný.

A to je ten problém. Kdo kam patří, to nechme těm, kteří o tom skutečně budou rozhodovat. My nevidíme všechny aspekty každého člověka. Srovnej třeba příslušníka SS, který vědomě páchal zlo, profíka Wehrmachtu, který si v tom liboval a odvedence Wehrmachtu, který chtěl jen přežít. Nezávidím tomu, kdo tohle bude soudit, ale já jsem jen člověk, já soudit nebudu, nemůžu a vlastně ani nesmím. Ne v té absolutní, nadpozemské rovině.

Jenže ti tam dorazili, když likvidovali toho, kdo je napadl. A ano, všem bude měřeno stejně, a opakuju, že boží spravedlnost skutečně není na nás a našich názorech. Třeba se ještě budeme divit, ale že bych v pekle nepotkal Hitlera, to bych se moc divil.

A nemci snad nebyli napadeni? Za prvni svetove valky se jim zmensilo uzemi. Francouzi jim chteli sebrat Bavorsko, Bylo okupovane poryni atd.

Prave proto na bozi spravedlnost neveri. Zadna neni. Buh by musel byt zly podle toho jak vypada svet a na co verit ve zleho boha.
Vidim jen lzi a lzi ze vsech stran a na nazorech lidi zalezi, protoze ty rozhodujou, co se dela.

Ja na peklo neverim. Hitler videl prvni svetovou zblizka, myslim, ze by si to s bohem vyrikal tak pekne, ze by si buh zakryl tvar a zmizel nekam do jinyho vsemiru.

Protože si začali a dějiny a hranice píší vítězové.

Svět je takový, jací jsou lidé v něm. Bůh ho sice stvořil, ale taky nám dal svobodnou vůli a obrovský prostor pro její implementaci. Celé to jen sleduje, tu a tam někomu individuálně pomůže, když už si jó neví rady a moc škemrá, a pak to všem pěkně sečte.

Nezacali. Byli do valky vmanevrovani. Za druhe uz bylo jedno, kdo si zacal, francouzi a anglicani mohli postrilet vedouci nemce a nechat normalni nemce si lizat rany. Hnal je mamon a hamiznost.

Buh nam nedal svobodnou vuli a jestli tak tak malo, ze to ani nestoji za rec. To je vymluva deistu.

Bas buh by musel byt psychopat. Kdyby nas chtel svaty, tak by nas takovy rovnou udelal. Jakozto vsevedouci musel dopredu vedet, jak to dopadne, kdo to zvladne a kdo ne, tak jakypak testovani. Uz se v tom zamotavate.

Ale prdlačky. Válku začala hamižnost a chuť po krvi Viléma II. Tak trochu obětí bylo slaboučké R-U, které bylo vmanévrováno, ale to není omluva. Však si také všiměte, že potrestáni byli především Habsburkové, Německo ale celé. A zcela oprávněně. Postřílet se nedalo koho, protože Německo nebylo poraženo na hlavu. To bylo až za druhé světové, a zase oprávněně.

Já se do ničeho nezamotávám. Píšu svůj pohled. Svobodná vůle, možnost volby, odpovědnost za volbu před Bohem. Nic jiného v tom není.

Později byli politici různých zemí dotazováni, jak bylo možné, že nejkrvavější válka v lidské historii přišla z ničeho nic. Většina z nich bezradně rozhodila rukama, někteří z katastrofy vinili nepřátele své země, ale jeden člověk, který byl ve středobodu evropské poltické scény, zůstal skromně zticha. K diskusi se nepřipojil, ani nenapsal memoáry. Tímto mužem byl lord Edward Grey, vikomt s Falladonu. Tento významný gentleman působil jako ministr zahraničí Velké Británie v letech 1906-1916. Válku nevymyslel, ale obludné plány byly realizovány jako přímý důsledek jeho snah. Díky snaze sira Greye byly miliony dospělých a dětí odeslány do hrobu, stovky tisíc vzkvétajících měst a vesnic byly zničeny a Ruské impérium bylo vymazáno z politické mapy světa.

Ale vraťme se k onomu žhavému červenci 1914. Vyšetřování zahájené Rakousko-uherskou říší dalo jednoznačnou odpověď na věčnou otázku „kdo za to může“. Arcivévodovi vrazi nejen dostali zbraně a výcvik v Srbsku, ale byli také dopraveni na bosenské území krátce před útokem. Byla to dlouho očekávaná příležitost, kterou Rakušané potřebovali k útoku na svého nenáviděného nepřítele v Bělehradě. Srbští extremisté hodili rukavici a zabili následovníka trůnu. Jejich činy jasně ohrozily samotné základy multietnické habsburské říše.

Ale, než se rozhodly potrestat Bělehrad, potřebovaly Německo a Rakousko čas na vyřešení jedné záležitosti: pochopit, jak by na situaci reagovalo Rusko. Dříve již třikrát, v letech 1908, 1912 a 1913, Vídeň nerealizovala své přání rozdrtit Srbsko, třikrát Rusko odmítlo myšlenku bránit slovanskou vládu. Nyní, kdy byl zavražděn budoucí vladař, Němci věřili, že Nikolaj II nemůže zabránit potrestání vrahů. Německý velkoadmirál Alfred von Tirpitz napsal ve svých vzpomínkách, že císař Wilhelm „považoval intervenci Ruska ve prospěch Srbska za nepravděpodobnou, protože car, podle jeho názoru, královrahy nepodpoří …“

Ve svém oprávněném hněvu německý císař nevěnoval pozornost nenápadným, avšak důležitým důkazům, že se blíží velká válka. Německý námořní atašé v Japonsku napsal do Berlína ještě před atentátem, 10 června 1914: „To, co na mne dělá dojem, je důvěra, s jakou zde všichni očekávají válku s Německem v blízké budoucnosti… jemné, avšak jasně citelné „něco“, co visí ve vzduchu, jako sympatie k vězni čekajícímu na popravu.“ Wilhelm II zatím neučinil své katastrofické rozhodnutí jít do války, a jeho říše již byla považována za odcházející duši na cestě ke svému stvořiteli. Což vede k pozastavení se nad tím, proč japonští politici a diplomaté mocností Trojspolku si byli tak jistí, že začne vojenský konflikt.

Odpověď je jednoduchá – pro nadcházející destrukci existoval scénář. Režiséři znali skutečný účel války, a mnozí další byli obeznámeni s jednotlivými podrobnostmi. Scénář pro válku skutečně existoval; nikdo ho neviděl na papíře, s tabulkami a odstavci, ale mnohé důkazy dosvědčují, že byl skutečný. Černov, šéf ruské Socialistické strany – Revoluční strany – o tom napsal ve svých vzpomínkách. Psal o přednášce Josefa Pilsudského, polského socialisty a budoucího vůdce nezávislého polského státu, v Paříži na počátku roku 1914.

„Pilsudski sebevědomě předpověděl, že Balkán zažehne v blízké budoucnosti rakousko-ruskou válku,“ napsal Černov a dále citoval polského socialistu, který dokonale tušil, co spustí prví světovou válku! Pilsudski jistě a přesně řekl, jaká mocnost se postaví za koho a kdo další bude do ozbrojeného konfliktu zatažen. Ale to není to nejdůležitější!

„…Pilsudski pak položil přímou otázku: jak válka dopadne a kdo bude triumfovat? Jeho odpověď zní následovně: Rusko bude poraženo Rakouskem a Německem, které pak podlehne Angličanům a Francouzům (či Angličanům, Američanům a Francouzům).“

Předvídavost budoucího polského diktátora byla mimořádná! Nikolaj II, Wilhelm II a Franz Joseph ani netušili, že se chystá válka. Arcivévoda Franz Ferdinand si klidně hrál se svými dětmi v Belvedéru, Gavrilo Princip byl univerzitním studentem, Mladá Bosna ještě ani neuvažovala o zabití následovníka rakouského trůnu a generální štáby budoucích nepřátel neměly žádné plány na nadcházející válku. Josef Pilsudski nejen, že měl důvěrné znalosti o válečném scénáři, věděl dokonce, jak to skončí!

Scénář pro spuštění první světové války byl neskutečně organizačně komplikovaný, ale velmi prostý ve své podstatě. Za podpory Německa vznáší Rakousko-Uhersko nároky na Srbsko. Bělehrad vzdoruje, podporován zárukami Ruska. Zároveň Rakušané a Němci, považujíce sílu za optimální řešení srbského problému, museli být přesvědčeni, že Petrohrad nezasáhne na straně Srbů a omezí svoji reakci na diplomatické odsouzení. Pouze tato verze by zapálila doutnák války. Pokud by Rakousko a Německo věděly, že akce proti Bělehradu způsobí střet s Ruskem, nemusely by tuto čáru překročit, neboť by věděly, že by to znamenalo válku s Francií, a nakonec s Anglií, v důsledku francouzsko-ruské aliance.

Zjevnost tohoto potenciálního řetězce událostí byla hlavní zárukou, že k ozbrojenému konfliktu nedojde. První světové válce bylo možné snadno zabránit. Stačilo, aby Británie řekla Německu, že v případě války v Evropě nezůstane neutrální a postaví se na stranu svých spojenců z Trojspolku. Přesně takto Británie zabránila francouzsko-německé válce o několik let dříve, během marocké krize. Právě takováto akce byla potřeba, pokud chtěli londýnští gentlemani zachovat mír. Ale již v Maroku to bylo na efekt, návnada, jak zatáhnout Rusko do sítě Entente. Nyní to bylo zcela jiné: byly provedeny přípravy na zničení Ruska a Německa prostřednictvím nejstrašlivějšího představitelného vojenského konfliktu. Británie potřebovala válku, ale musela se vydávat za ochránce míru, aby ji zažehla.

Právě tehdy dorazil na politickou scénu lord Edward Grey, v celé své kráse. Ctihodný lord zastával ve vládě Jejího veličenstva úřad, na kterém závisel onoho horkého léta 1914 osud celého lidstva. Stejně jako každý diplomat i šéf britského ministerstva zahraničí měl dar dlouze mluvit, aniž by něco řekl. Tento dar později skvěle předvedl ve svých pamětech. Než aby dal jasnou odpověď a zaujal jasný postoj, byla slova sira Grey onoho kritického léta plná narážek a opominutí. Nebyla to náhoda.

Po zavraždění Franze Ferdinanda 29. června 1914 šéf britské diplomacie veřejně nabídl své hluboké kondolence Vídni před parlamentem a pak zmlkl. 6. července, poté co se císař poradil s Rakušany, německý velvyslanec v Londýně, princ Lichnowsky, zašel za Greyem, aby osondoval přístup Británie k vývoji situace. Britové demonstrovali svoji lásku k míru, jako by to chtěli zdůraznit. Mimo diplomatické dvojsmysly zde byly další hmatatelné symboly náklonnosti Británie k Němcům. Primárním kořenem britsko-německého soupeření bylo námořnictvo – podněcované velkým loďařským programem Říše. Londýn považoval rozrůstající se německou flotilu za nezastřené nepřátelství, ale náhle svůj postoj změnil! Admirál Tirpitz to popsal takto: „…Vztahy mezi těmito dvěma zeměmi vypadaly tak dobře, že poprvé po mnoha letech dorazila britská námořní flotila do Německa do Kielu na týdenní slavnosti. Flotila odplula po atentátu v Sarajevu.“

A tak německý velvyslanec začal své rozhovory s Greyem tím. Lichnowsky sdělil hluboké uspokojení císaře Wilhelma návštěvou britské flotily v německém přístavu a pak jemně začal sondovat britský postoj k nadcházejícím mezinárodním komplikacím. Za tímto účelem řekl, že Rakušané podniknou akci proti Srbsku. Pak upřímně vysvětlil německý postoj: Berlín nemůže odmítnout pomoc svému spojenci, ale to by mohlo znamenat možné komplikace s Petrohradem. Němci si byli dobře vědomi, že mimo etnických sympatií byly tyto dvě monarchie spojeny také rodinnými vazbami: matka dědice srbského trůnu byla také sestrou velkovévody Nikolaje Nikolajeviče Romanova, budoucího šéfa ruské armády v budoucí válce. Sám ruský monarcha byl strýcem srbského prince Alexandera. Jen o pár měsíců dříve Nikolaj II osobně slíbil Srbsku „úplnou vojenskou pomoc“ a dokonce „jakoukoliv podporu bude potřebovat“.

A tak, když vypustil „pokusný balónek“, položil německý velvyslanec klíčovou otázku, kvůli které přišel. Němci věděli, že nějaká jednání mezi Anglií a Ruskem o námořní úmluvě probíhají a že taková dohoda by mohla povzbudit Rusko postavit se Rakousku. Striktní prohlášení londýnských diplomatů by znamenalo, že Němci by museli okamžitě začít hledat z krize cestu ven. Pokud by Rusko mělo podporu Británie, konflikt s ním by byl pro Německo nepřijatelný. Byla to vynikající příležitost ukázat německému velvyslanci britský nadutý zvednutý pysk, ale místo toho sir Grey řekl, že Británie „nemůže tolerovat zničení Francie“. Diplomaté vždy mluví zvláštním jazykem, než vždy srozumitelným běžným smrtelníkům, ale diplomaté si vzájemně dokonale rozumí. V mnoha ohledech spočívá jejich práce v interpretaci vzájemných náznaků a schopnosti mluvit, aniž by něco řekli. Přeloženo do „lidského“ jazyka, britský výraz „nemůže tolerovat zničení Francie“ znamená následující:

Petrohrad vedl jistá jednání s Londýnem;

Británie nedává Rusku žádné bezpečnostní záruky;

V případě vojenského konfliktu mezi Německem a Ruskem zůstanou Britové mimo konflikt;

Jedinou věcí, která Brity znepokojuje – a proti které se rozhodně postaví – je vojenská porážka Francie.

Tolik informací můžete vložit do krátké věty. Tudíž aniž by se chytil na německou vějičku, sir Grey naznačuje Němcům, že zničení Ruska Velkou Británii netrápí.

Síla těch, kdo chtěli vyvolat válku, spočívala ve způsobu, jakým si zahrávali se stranami po obou stranách plotu, s oběma týmy. Byl to britský vynález – čelíce válce byli přátelé Němců a „spojenci“ Rusů. Když se revoluce začala šířit Ruskem, stejní gentlemani poplácávali po zádech Nikolaje II a zároveň dávali peníze na jeho svržení. Pak poslali blahopřejný telegram Kerenskému a slíbili podporu generálu Kornilovi, aby ho svrhl. Pak se k moci dostali bolševici a „spojenci“ s nimi a s jejich nepřáteli nadále rokovali. Při vypuknutí ruské občanské války pomáhali Britové jak Bílým, tak na ně dávali bedlivě pozor, aby zajistili, že nakonec nezvítězí. To není nějaký druh mimozemské britské zákeřnosti a prolhanosti, napomáhá to jejich zájmům a jejich plánům. Hraním jak černými, tak bílými na jedné šachovnici lze vždy dát mat straně, která již není potřeba.

To vše přišlo později, ale aby byl plán „aliance“ zničit Rusko realizován, sir Grey srdečně hostil ruského velvyslance Benckendorfa po jeho setkání s německým velvyslancem. A tam zpíval jinou. 8. července šéf britského ministerstva zahraničí popsal vážnost situace, které Rusko čelí. Nepochyboval, že Rakousko zaútočí, a dokonce vyjádřil názor, že Rusko by mělo Srbsko bránit. Navíc velmi zdůrazňoval nepřátelství Německa vůči Rusku. Poukázal na to, že podle jeho znalostí se směr německých vojenských operací v případě konfliktu brzy přesune ze západu na východ. Edward Grey předvedl vynikající představení – když mluvil s německým velvyslancem, byl optimistou, s ruským byl sklíčeným pesimistou. Když se Benckendorf pokusil vykreslit situaci v lepším světle, Grey silně namítal a řekl, že „se mu nelíbí informace, které obdržel z Vídně“. „Situace je velmi vážná.“

Když zasel sémě pochybností v ruské vládě, 9. července britský ministr zahraničí sir Grey se opět setkal s německým velvyslancem Lichnowskym. Pouhé tři dny předtím mu Grey naznačil, že Británie nebude do záležitostí na pevnině zasahovat, pokud nebude hrozit "zničení Francie“. Aby si byli jistí, že postoj britské vlády pochopili, pokusili se Němci opětovně ověřit přesnost svého „dekódování“ náznaků ministra zahraničí. Stejně jako dříve mohl postoj Anglie zastavit pád evropského kontinentu do propasti. Co by respektovaný šéf britské diplomacie řekl? Pravděpodobně něco o důležitosti zachování míru a potřebě řešit konflikty mírovými prostředky, že?

Ne. Zaprvé, Grey mluvil zdlouhavě o mírumilovné náladě v Rusku. Obezřetný německý velvyslanec, v souladu se svými pokyny, se zeptal, jestli by Británie souhlasila s tím, že by působila jako zklidňující síla v případě rakousko-srbského konfliktu. Lord Lichowskyho ujistil, že „učiní vše, co je možné, aby zabránil válce mezi velkými mocnostmi“.

„Řekl jsem,“ napsal Grey ve svých pamětech, „že pokud rakouské akce proti Srbsku budou prováděny v rámci jistých omezení, bude, samozřejmě, relativně snadné přesvědčit Petrohrad, aby to toleroval.“ Zároveň velvyslanec zpravil Berlín, že „ze sira Greye vyzařoval optimismus“. Grey mluvil tak nadšeně a vášnivě, že to byla slova, která chtěla Němci slyšet. Toto velvyslanec napsal ve svém telegramu do Berlína:

„(Sir Grey) ujistil, že k tomu, co řekl 6., nemá co dodat a může jen zopakovat, že na jednu stranu byly uzavřeny dohody mezi Velkou Británií, Francií a Ruskem – ale na druhou stranu Velká Británie nevstoupila do žádných tajných závazných dohod týkajících se války v Evropě.“

Dále Grey řekl, „že Anglie chce mít ruce zcela volné“. Přeloženo z diplomatického jazyka to znamená neutralitu Anglie v případě války!

Ale mohl sir Grey říct, že se v případě války Anglie netýkají žádné závazné dohody? Netvořili Rusko, Anglie a Francie alianci Entente?

Je zajímavé, že sir Grey řekl pravdu. Historici o tomto pokusu vyhnout se této podivné záležitosti nikdy nepsali. Faktem je, že:

Až do začátku první světové války nebyla aliance Entente ošetřena žádnou smlouvou!

Ve skutečnosti šlo o tři zcela oddělené dokumenty. První, mezi Anglií a Francií, blok Entente inicioval. Popravdě byl o Newfoundlandu, Západní Africe, Siamu a Egyptu! Není tam ani slovo o vojenských závazcích v případě války. Druhý, úmluva mezi Ruskem a Británií z r. 1907, rozdělovala sféry vlivu v Persii, Afghánistánu a Tibetu – nic mimo to, ani slovo o vojenských závazcích! Třetí dohoda, na které byla aliance Entente založena, byla mezi Francií a Ruskem a byla podepsána Alexandrem III. To byl jediný reálný dokument! Podle něj byli Francouzi nebo Rusové vázáni okamžitě vyhlásit válku jakékoliv mocnosti, která by napadla buď Rusko, nebo Francii. Ale tyto závazky vůči sobě navzájem se týkaly jen… Paříže a Petrohradu.

Skutečná alianční smlouva byla podepsána zeměmi Entente teprve až po začátku první světové války. Jaký je v tom rozdíl? Velký! Absence normální smlouvy umožnila Britům slibovat neutralitu, aby vyprovokovali Německo k válce, a zároveň slibovat pomoc Rusku. Pokud by aliance Entente byla vytvořena oficiálně, Němci by se chovali zcela jinak, protože nejistota ohledně postoje Londýna byla háčkem, na který se němečtí diplomaté chytili.

Francouzský velvyslanec v Rusku Maurice Paleologue svému britskému kolegovi siru Georgi Buchananovi tolik: „Trvám na klíčové roli, kterou Británie může hrát, aby zmírnila válkychtivost Německa, odvolávám se na názor zpřed čtyřmi dny, kdy imperátor Nikolaj řekl: „Německo by se nikdy neodvážilo zaútočit na sjednocené Rusko, Francii a Anglii, pokud by zcela nezešílelo.“

Samozřejmě, že by Německo nezaútočilo na tři super velmoci. To je důvod, proč Anglie přesvědčovala Němce, že nebudou stát proti třem mocnostem! Díky čemuž se Němci a Rakušané neobávali být neústupnými.

Tím začala dlouho očekávaná válka…

Slušelo by se uvést zdroj: Nikolaj Starikov - Kdo dorazil ruské impérium?
Dílko to není nijak moc uznávané, spíš naopak. Vlastně je silně carskocentristické a antianglikánské. Proto vývody, jaké jsou.

To, ze to neni uznavane neznamena, ze to neni pravda. Kdo by se k tomu taky chtel hlasit. Znate CT podle nich jste ruskej spion i vy a tohle proruskej web.

Bohuzel to sedi se spoustou dalsich veci. Nektere tvrzeny samotnymi anglany. Ne temi u moci.

Muzete to ale vyvracet vecne, ne povesti.

Já jsem proruskej troll, protiruskej troll... stačí se jen objevit na správných místech. To mě fakt nechává chladným.
Širší vědeckohistorická obec je mezinárodní a její závěry se obecně odklánějí od toho, co jste poslal. A zatím nemám důvod jim nevěřit.

To mě fakt nechává chladným. - To bylo o tom, ze povest dela pravdu.

Širší vědeckohistorická obec je mezinárodní - vetsinou na nejakych dotovanych ustavech a univerzitach, takze ma pravo lhat.

Kdyz nejakej spatnej historik nekdaka jak ma narizeno, tak ho vlacej po soudech a nakonec mu to zakazou soudne, jedno jaky ma argumenty.

- V podstate bych byl radsi, kdybyste to vyvratil argumentama a ja vedel jak to bylo teda doopravdy, nez takhle odkazovat na citankovou verzi ze krvelacnej Vilem...

Jednotlivé dílčí aspekty konfliktu nemám nastudované (kdo kde s kým jednal, proč, o čem...). Že byl Vilém II. magor, to je ovšem všeobecně známá věc, a proto taky dopadl jak dopadl. Hrobník Německé říše. Stačí si přečíst nějaké rakouské i české autory, klidně 50 let staré, ti tam rozebírají, jak měli Vilémovi lidé v hrsti starýho Procházku a jak ho manévrovali do války. A také se podívat po motivech. Kdo neměl kolonie a moc je chtěl?

Jo byl, mel krivou rucicku, cely detstvi ho mucili atd atd.

Nemyslim si, ze jeho bratranci Jiri a Mikulas byli o tolik lepsi. Konec koncu Jirik Mikulase ani nepustil do Anglie, kdyz slo milovanymu bratrankovi o zivot.

A taky se podivat, kdo nechtel konkurenci a chtel ji znicit driv nez vyroste.

Takhle to muzem debatovat do konce sveta.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.