Zdravotnictví na jihu USA

Autor
Štítky

Krátký Fialův úvodník: 

Tak jsem si poslechl včerejší Fialův novoroční projev a myslím, že se mu to podařilo. Nade vší pochybnost ukázal, že nemá žádné řešení, že vůbec neví, jak by měl cokoliv udělat, ale už dopředu se vyvázal z odpovědnosti, protože za všechno přece může Babiš a Rusko. Vlastně řekl jedinou věc - že nám seškrtá na co přijde. A žádné výsledky nemáme po celý letošek očekávat. 

Jo a samozřejmě vůbec neví, co by měl dělat s covidem. Řekl jen jinými slovy totéž, co říkal Babiš po celý minulý rok. 

Samozřejmě bude dělat vše co je v jeho silách... 

Směju se celý večer. Že by se národ takhle rychle dozvěděl, co je to menší zlo, to jsem tedy nečekal... Vlastně mohu hladce předpovědět, co bude na konci roku 2022.  Sice budeme mít všechno seškrtané, všechno bude mnohem dražší, inflace bude mnohem větší, Rusko bude hrozit ještě víc,  předsednictví EU bude fiasko, ale za to bude stát zadlužený ještě mnohem víc než za Babiše. Jen Fialova vláda bude stabilní a neotřesitelná, protože jim bude jasné, že znovu se k lizu už nikdy nedostanou. 

 

A teď už paní Petra: 

Tak jsme si o Vánocích mezi jiným přáli zdraví a pokoj. Podívejme se tedy na zdravotní péči, jak jsem ji mohla s Billem zažít na Jihu USA. Nebudu psát o zdravotním pojištění. To je hotová džungle, kterou jsem ještě úplně nepochopila a myslím, že ani nepochopím. Problémem zčásti je to, že když se snažíte získat informace na internetu, nepustí vás to dál, dokud neuvedete své telefonní číslo a v okamžiku, kdy tak učiníte, začnou vám volat dealeři zdravotního pojištění a slibovat hory doly, jak je jejich pojištění úžasné. Třeba 20 i 30 telefonátů denně. A sami si v klidu prostě nic nevykoumáte. Ještě štěstí, že aspoň Bill má zdravotní péči hrazenou armádou přes tzv. VA - veteran administration, tudíž v jeho případě není co řešit.

Ještě než začnu popisovat americké zdravotnictví - popíšu jednu naši zkušenost s českým. Bill měl šedý zákal a nechal si jej odoperovat na klinice Gemini ve Zlíně u primáře Stodůlky. Bylo to, jako když se dostanete do soukolí dobře namazaného stroje. Ráno Bill nastoupil, v poledne měl hotové obě oči naráz. Když pak později byl na vyšetření u očaře ve Státech, dotyčný lékař konstatoval, že to je jeden z nejlépe odoperovaných šedých zákalů, jaké kdy viděl. No, aby to nebylo tak růžové - jedna kaňka by se tam našla. Když se v roce 2016 Donald Trump ucházel o post prezidenta, přišel z kliniky Billovi e-mailem apel, aby v žádném případě nevolil Donalda Trumpa. Tehdy mi to připomnělo vtip: Syn přinese v žákovské poznámku: "Smrdí, umýt!" Otec nelení a do žákajdy odpoví: "Nečuchat, učit!"

Do značné míry jsou český a americký systém zdravotní péče, jak jsem je zažila, obdobné. Co se mi tu nelíbí je systém vydávání léků na předpis. (Bill to má jinak, o tom se zmíním později.) Pokud vám lékař předepíše lék, jen se zeptá, do které lékárny má poslat recept. Tam jim to trvá tak hodinu či dvě, než to připraví do tašky, kterou si pak vyzvednete. Pokud z nějakého důvodu přeci jen dostanete recept na tiskopisu, postup je podobný. Do lékárny odnesete recept a tak hodinu až dvě čekáte, až vám to připraví k vydání. Pokud vám není dobře a toužíte se dostat do postele co nejdřív, je to skutečně lahůdka. Naopak, líbí se mi VA systém pro výdej léků, které pacient bere pravidelně. Bill dostává své pravidelné léky poštou. Když mu něco dochází, objedná to přes telefon. Každý lék může objednat několikrát. Systém eviduje, do kdy mu lék má vydržet a nelze tedy objednat víc, než potřebuje. (Kdysi jsem dělala tchýni čistku v lécích. Některé léky měla i na třičtvrtě roku dopředu. Ona si nepamatovala, kolik toho doma má a doktor jí pokaždé předepsal celou škálu.) Když se možnosti objednání vyčerpají, Bill zavolá svému obvodnímu lékaři a ten buď do systému nahraje novou rundu nebo si před tím Billa pozve na kontrolu, případně na krevní testy. 

Další, co se mi tu nelíbí, byť problematiku znám jen povrchně, je péče o těhulky. Sama jsem si prošla rizikovým těhotenstvím s několikaměsíční hospitalizací a jsem přesvědčena, že synek vděčí za svůj život právě systému péče o riziková těhotenství. Nebylo to příjemné, ale účinné to bylo. Tady nechali rizikovou těhulku doma, ať zůstane v posteli, ale znáte to, jednak je to velké pokušení si podat tohle či támhleto sama a jednak která rodina si může dovolit čtyřiadvacetihodinovou péči o těhulku. Výsledek byl předvídatelný. A ještě jedna věc. Těhotné tady nečekají na spontánní porod, ale jezdí na vyvolání do nemocnice v Jacksonu.

Co se mi naopak na zdravotním systému ve Státech líbí je to, že ať přijdete kamkoliv - na středisko, do nemocnice či k zubaři, všude mají nějakým způsobem vyřešenu komunikaci s klienty -  vědí o vás a jsou schopni s vámi komunikovat od okamžiku, kdy vezmete za kliku. V Česku většinou přijdete do čekárny a čekáte, až se z ordinace vynoří sestřička, abyste jí řekli, co potřebujete. Nejlepší je, pokud je čekárna narvaná, vy potřebujete jen nějakou drobnost a ještě k tomu je dveřích nápis: "Neklepejte. Vyčkejte příchodu sestry." A v českých nemocnicích to bývá podobné. Chápu, že odlišnost systémů je způsobena odlišným historickým vývojem. Těžko je srovnávat české nemocnice postavené v 19. a počátkem 20. století s těmi americkými, postavenými na jiných principech vesměs v druhé polovině 20. století, případně přebudované i na začátku století 21. na straně druhé.

Všechny nemocnice a zdravotní střediska, která jsem jako Billův doprovod poznala, mají podobný systém. Při příchodu se pacient ohlásí na recepci, čímž se dostane do systému. Odtamtud jej pošlou do čekárny, kde si ho v krátké době vyzvedne sestra, která provede základní úkony - vyplnit papíry, změřit výšku, zvážit, změřit tlak, saturaci kyslíkem, puls, probrat medikaci. Poté jej odvede do jedné, z mnoha malých vyšetřoven (jsou opravdu malé, řekla bych tak 3x3 metry). Tam si pacient počká, až přijde lékař, který dál vede vyšetření, případně zákrok. Timhle způsobem je možné ušetřit čas, protože lékař jen přechází od jednoho pacienta k druhému a nemusí čekat, až se pacienti v ordinaci vystřídají.

Za tu dobu, co jsme s Billem spolu, prošel si několika operacemi. První větší operací, kterou jsem s Billem prošla byla kolenní náhrada. Tehdy vojenská nemocnice v Jacksonu neměla vlastní kapacity a tak posílala pacienty do Houstonu v Texasu (existuje i Houston v Mississippi), kde je spádová vojenská nemocnice Michaela DeBakeyho. VA hradila nejen samotnou operaci ale zajišťovala a hradila i letenky a ubytování v houstonských motelech během předoperačních vyšetření. I když stejně, tu první cestu jsme absolvovali autem. Byly dva dny do termínu a ještě stále jsme neměli informaci o tom, jakým letem se do Houstonu dostaneme. Nikdo se nám neozval a nebylo ani možné se na uvedené číslo dovolat. Než přijít o termín, to jsme radši vzali auto, vyrazili den předem a cestou přespali v motelu (Bill nemohl řídit víc než 6 hodin). Druhý den ráno, když už jsme překročili hranice Texasu, volala operátorka, že má pro nás ty letenky a zamluvený motel. Výhodou cesty autem bylo, že jsem se díky tomu mohla vidět některá zajímavá místa, kam bych se jinak nepodívala. Povídání o nich si nechám na jindy. Při příjezdu do nemocnice jsem se poprvé setkala se službou, kdy vaše auto zaparkuje zaměstnanec nemocnice. (Přijedete ke vchodu, kde  předáte zaměstnanci, kterému se anglicky říká valet, klíčky od auta, dostanete číslo a dál už se o auto až do odjezdu nemusíte starat.) Potom předoperační vyšetření probíhalo podle výše popsaného režimu.

Samotný pobyt pro mne během Billovy dvoutýdenní hospitalizace byl potom zajištěn jinak. Vojenská nemocnice v Houstonu je jednou z mnoha, kde funguje nezisková organizace - Fisher House, která provozuje ubytovací domy pro doprovod pacientů při hospitalizaci. https://fisherhouse.org/programs/houses/ Ubytovací domy jsou úmyslně postaveny v areálu nemocnice a ubytování je pro doprovod zdarma. Celé ubytování plní několik funkcí - samozřejmě ulehčuje pacientovu finanční situaci a zároveň zajišťuje, že pacient má svého člověka blízko a hlavně v bezpečí. Doprovod se tak nemusí večer trmácet přes město někam na hotel či ubytovnu. Dostanete pokoj s koupelnou, s tím, že stravování si musíte zajistit sám, což nebyl žádný problém, protože v dochozí vzdálenosti byl supermarket Kroger a společná kuchyň poskytovala neuvěřitelné možnosti. Každý měl zamykatelnou skříňku na potraviny, lednice byly zamykatelné taky, i když ty sloužily více lidem naráz. V kuchyni bylo nainstalováno několik mikrovlnek, 2 indukční sporáky, trouba, dva kávovary, myčka... Prostory zajišťovaly i relaxaci ve volném čase. Společenská místnost byla vybavena televizí, DVD přehrávačem, nadupanou videotékou, knihovničkou, sadami puzzlí... Pravdou ale je, že to člověk ani moc nevyužil. Přes den jsme byli v nemocnici u našich milých nebo jsme si zajišťovali jídlo a večer už měl člověk jen jedinou touhu - zabořit se do postele a spát. Přesto, během tohoto pobytu jsem si připadala jak Alenka v říši divů. Jedinou nevýhodou byla absence wi-fi, s čímž jsem při balení kufru nepočítala. Doma využíváme volání přes internet - a mapu Houstonu jsem si také nevytiskla. 3x jsem zkoušela dostat se do centra Houstonu naslepo. Poprvé jsem dorazila k dálnici, za kterou byly vidět už jen obytnou čtvrť. Podruhé jsem v poledním vedru míjela restaurace, motely, benzínky, abych nakonec vlezla do jednoho hotelu se zeptat na cestu. Recepční, když mě viděl, jenom sáhnul pod pult a podal mi láhev vody. Smiloval se nade mnou a nechal mě připojit se na hotelovou wi-fi, odkud jsem mohla poslat přátelům a rodině vzkaz, že jsme v pořádku. Potřetí jsem se sice vydala směrem, který mi poradil ochotný recepční, nicméně znovu jsem zakufrovala, tentokrát do nemocniční čtvrti. Šla jsem snad 3 kilometry a všude kolem mne jenom nemocniční zařízení. Pak už jsem pokusy podívat se do Houstonu vzdala definitivně. Vzpomínám na ostatní obyvatele Fisher House. Na starší pár z texaského města Galveston. Oba byli již v důchodu, pán byl psycholog a oba se pohybovali s pomocí chodítka. Několikrát jsem jim zajistila nákup, protože ve svém stavu neměli šanci se do supermarketu dostat. V nemocnici jim umíral syn na selhání ledvin. Další obyvatelkou byla starší černoška, jejíž muž podstoupil operaci srdce. Jednou večer, když jsme obě nemohly spát, dlouho jsme si ve společenské místnosti povídaly. Vyprávěla o svém životě, o dětech, o zaměstnáních, kterými prošla. Já jí naopak vyprávěla o Česku a co mi slina na jazyk přinesla. Myslím, že tyto večerní hovory obohacovaly obě strany. Pomáhaly upustit napětí, sdílet starosti a možná i bourat zažité stereotypy na obou stranách.

V rámci předoperačního vyšetření Bill vyfasoval dvě sady ručníků zatavených v igelitu a k tomu dezinfekční roztok spolu s pokyny, jak vydezinfikovat celé tělo - poprvé večer před operací a podruhé ráno těsně před nástupem na operaci. Do Fisher House jsme přijeli v neděli a v pondělí ráno jsme vyrazili do nemocnice. Billa si odvedli a mně ukázali čekárnu, kde počkat. Tady jsem si všimla šikovného detailu. Malý monitor v čekárně poskytoval aktuální informaci, kde se pod pacientovými iniciálami dalo zjistit v jaké fázi se který pacient nachází - zda je na předoperačním, na sále, na pooperačním. Po operaci mne na chvíli k Billovi přivedli. Byl ještě zpitomělý z anestézie a moc nevnímal. Na otázku jak se cítí se na mě nepřítomně podíval a jenom zamumlal: "Já nevím." První dny byl připojený na pumpu na morfin, kterou si mohl ovládat podle potřeby a také dostal zařízení, pomocí kterého si mohl koleno ledovat. Následující dva týdny strávil Bill rekonvalescencí a rehabilitací, která pokračovala i po návratu domů. Místní rehabilitační sestra chodila 2x týdně zkontrolovat, jestli a jak se zlepšuje Billova mobilita kolene, a vzhledem k tom, že se Bill opravdu snažil, za měsíc dosáhl normálního stavu.

Na podzim toho roku jsme se vrátili do Čech a Bill si ještě zaplatil 3 týdny léčebných procedur v lázních Bohdaneč. Balneologie a systém lázní - to není stříbro, to je rodinné zlato České republiky! Tohle ve Státech nemají a tak ani nevědí, o co přicházejí. Mají tady rehabilitační centra, to ano, ale systém lázeňské péče, jak jej známe z Česka ne. Kdykoliv jsem o lázních mluvila, vypadalo to, jako bych mluvila o životě na Marsu - jen nepřítomný pohled jejich očí. Nechápali o čem mluvím. Možná by stálo za úvahu udělat větší propagaci české balneologie i v USA.

Další velkou operací, kterou jsem Billa provázela, byl trojitý by-pass. Začalo to jednou v noci. Nemohla jsem spát a tak jsem si něco četla na internetu. Po nějaké době se Bill vzbudil a povídá: "Až to dočteš, musím ti něco říct." Čtení jsem odložila a on povídá: "Potřebuju odvézt na pohotovost. Nemůžu dýchat." (No, nezabili byste ho? Vždyť on by byl schopen čekat, až dočtu!) Na pohotovosti mu řekli, že měl infarkt a nechali jej převézt do vojenské nemocnice v Jacksonu. Bohužel, předpisy nedovolují, aby jel s pacientem i jeho doprovod a tak jsem musela za nimi naším autem. Než jsem vyjela z parkoviště, už jsem jen viděla sanitu, jak mizí za protějším kopcem. V nemocnici nasadili potřebnou léčbu a po vyšetření došli k závěru, že potřebuje trojitý by-pass. Protože něměli vlastní kapacity pro operaci, domluvili mu ji ve Fakultní nemocnici (UMMC), která sídlí přes ulici. Ocenila jsem, že během celé jeho hospitalizace v UMMC jsem mohla být s ním. Tedy kromě samotné operace. To jsem seděla na chodbě. Se mnou tam seděl i Billův syn Frank a jeho žena. Později se k nám připojil i náš pastor. Všichni tři čekali se mnou, jak operace dopadne. Samotná operace trvala snad 6 hodin. Během té doby jsem čas od času dostávala SMS zprávy, jak operace pokračuje. Když jej přivezli, mohla jsem jej na chvilku vidět. Pak jsem musela čekat ještě asi 3 hodiny venku na chodbě, ale poté jsem s Billem mohla být i na JIPce. Tam jsem dostala křeslo na spaní. 3x denně jsem musela ně několik hodin vypadnout, aby měli klid na práci s pacientem. A když pak Billa přesunuli na normální pokoj, bylo to ještě lepší. Náš pokoj byl orientován tak, že jsme mohli sledovat, jak na heliportu na střeše nemocnice startují a přistávají záchranářské vrtulníky. Každý pokoj v UMMC je koncipovaný pro jednoho pacienta a je vybavený příslušenstvím a přistýlkou pro pacientův doprovod. Odtamtud mě na moment vyhazovali jen ve 3 hodiny ráno, když přijeli s rentgenem, ale jinak jsem s ním mohla být neustále.  Po operaci byla součástí léčby i rehabilitace. Rehabilitační pracovník, moc milý mladý kluk, přicházel každé odpoledne s Billem cvičit. Na kolečkové křeslo naložil všechny přístroje, na které byl Bill připojený a chodil s ním po chodbě kolem dokola. Bill je už 2 roky po zákroku a v rámci možností můžeme vést normální život. Jsem tak ráda, že se ten infarkt přihodil ještě před covidem. Dnes je asi léčba v nemocnici a pobyt doprovodu pacienta podstatně složitější. Z celého srdce doufám a toužím, aby tenhle moribundus zmizel a život se vrátil do normálních kolejí.

Na prvním dnešním snímku vidíte nemocnici Michaela DeBakeyho. Snímek jsem pořídila od zadního vchodu do Fisher House. Druhý snímek vám dá představu o velikosti vyšetřovacích místností v nemocnici. Třetí snímek zachycuje Billa po operaci kolene. Všimněte si modrého boxu na nočním stolku za postelí. To je to chladící zařízení, o kterém jsem se zmínila. Uvnitř boxu byla nádoba s chladící kapalinou, která se hadicí a čerpadlem cirkulovala do manžety kolem odoperovaného kolene. Do boxu se kolem nádoby s chladící kapalinou sypal led, který chladící kapalinu ochlazoval. Myslím, že to není špatný nápad. Mně, když jsem potřebovala zchladit ránu, dali v české nemocnici gumovou rukavici naplněnou ledem. Na dalším snímku vidíte automaty na rozvážení jídla a zdravotnického materiálu po nemocnici. Automaty se pohybovaly pomalu po chodbách nemocnice. Vydávaly varovné pípání a orientovaly se podle různobarevných čar na podlaze. Když jste vstoupili do jejich dráhy, zastavily se a poté, co se před nimi dráha vyklidila, pokračovaly nerušeně dál. Pokud nebyly potřeba, samy se zaparkovaly do nabíjecí stanice na chodbě, jak je můžete vidět. Pátý obrázek je kompilací snímků z Fisher House. Šestý snímek ukazuje Billa s rehabilitačním pracovníkem na JIPce v Jacksonu. Všimněte si šířky kolečkového křesla. Tady už mají dvě velikosti - normální a pak extra širokou pro obézní pacienty. Sedmý snímek zachycuje Billa při jídle. Na tomto snímku bych chtěla, abyste si povšimli nenápadného černého předmětu tvaru UFO na stolku mezi Billovým tácem s jídlem a láhví s džusem. To je obal na talíř s jídlem. V takových se přivážela denní jídla. Uvnitř je nahřívatelný kus betonu, či něčeho podobného, takže rozvážená jídla zůstávala na talíři teplá. Poslední snímek zachycuje startující záchranářskou helikoptéru.

nemocnice

místnost

Bill

automaty

kompilace

rehabilitační pracovník

vrtulník

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (91 hlas)

Komentáře

Pharma loby si hlídá, aby v každé zemi byla cena léků odvislá od celkové úrovně cen v dané zemi. Tedy dvě sousední země mají různé ceny léků. Příklad Polsko- Česko. V Polsku ty stejné léky jsou levnější než u nás a u nás jsou ty samé léky dražší než v Německu.
U Afriky je to řádově zcela někde jinde.
Přičemž je zakázáno léky obchodně převážet z jedné země do druhé. Příslušný SUKL si to vždy v dané zemi ohlídá.
Takže Amerika musí mít stejné léky zákonitě dražší než nějaké chudinské Česko.
Pozn. Je třeba s dívát na složení léku , ne na název, který může být jiný.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

..u nás jsou stejné léky levnější, než v Německu...

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

no proto.

Průměrný počet slepic: 3.2 (9 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

Mýlíte se. Jako jsou u nás dražší potraviny a zároveň ošizené, jsou u nás i mnohé vleky dražší, než v Německu. Myslíte, že soudruzi Němci nebudou vydělávat na naší blbosti?

Průměrný počet slepic: 4.1 (13 hlasů)

Léky

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Je to váš hluboký omyl. Ceny si neurčují národní státy, nýbrž nadnárodní pharma korporace, které vždy max. způsobem džusují příslušný národní trh.
Nebo si snad myslíte, že některé léky se od nás pašují do Německa proto, že jsou dražší?

Průměrný počet slepic: 3.1 (8 hlasů)

Už pár let pobývám na Slovensku, neb manžel odtud pochází, a před časem mi bylo díky hexnšúsu dopřáno seznámit se letmo se zdejším zdravotnictvím. Místo činu: jedna velká nemocnice v jednom velkém městě. Náš známý (tady se všechno odehrává přes známosti, mám ten dojem), mě zavezl ke svému známému do nemocnice na výplach krve, známý našeho známého mě vzal ihned. V hale s palmami ještě chvíli čekám na zmíněného známého, opřu se zatím o parapet, trochu to lepí, nic moc, jen vrstvička špíny sotva znatelná. Vydávám se na WC umýt si rychle ruce, v umývadle s lehce nahnědlým okrajem leží šedivý, věkem už prořídlý, špinavý mokrý hadr na podlahu. Utírám si pokorně ruce do kapesníku a záhy se nacházím o patro výše na posteli. Přichází sestřička, zabodne mi do paže kapačku a beze slova zase odejde. Deset minut, dvacet minut, pozoruji oknem beránky na obloze, posléze pohlédnu na to udělátko, co z něj má do mě kapat ta blahodárná tekutina, a hleďme, její hladina je pořád tam, kde byla před asi půl hodinou.
Vešel doktor a povídá, to nic, ona to sestra zapomněla otevřít. A já povídám, buďte tak laskav, vyberte mi tu jehlu z paže, odcházím. Vyhověl mi, dole čeká ten zmíněný známý, líčím mu, jak sestra zapomněla otevřít kapačku, a on na to: "A dala jsi jí do kapsy pět euro?"
Inu nedala. Byla bych i dala, ale čerstvě přišedší z jiné, vzdálenější země jsem o tomhle zdejším folklóru neměla ponětí.
Nevím, jestli je to tak všude nebo zda se zatím něco nezměnilo k lepšímu, ale když slýchám, že si pacient do mnohé nemocnice musí přinést toaletní papír, talíř, příbory, mýdlo a snad ještě něco, dovoluju si o změně k lepšímu pochybovat. A nadto tady čtu sci-fi od paní Petry, aspoň mi to jako sci-fi připadá, a "zlaté české zdravotnictví, ani nevíme, jaký poklad máme", snad prominete, že tiše závidím. Přeju všem přítomným, ať tenhle rok ve zdraví tělesném i duševním přežijí.

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

VK: líčím mu, jak sestra zapomněla otevřít kapačku, a on na to: "A dala jsi jí do kapsy pět euro?"
Inu nedala. Byla bych i dala, ale čerstvě přišedší z jiné, vzdálenější země jsem o tomhle zdejším folklóru neměla ponětí....Nevím, jestli je to tak všude nebo zda se zatím něco nezměnilo k lepšímu, ale když slýchám, že si pacient do mnohé nemocnice musí přinést toaletní papír, talíř, příbory, mýdlo a snad ještě něco, dovoluju si o změně k lepšímu pochybovat.
***
No, řekl bych, že rozdíl tam je: v Americe si musíte vše pekelně zaplatit nebo riskantně odsloužit (viz manžel veterán), nebo jako v případě samotné paní Petry, což je bližší pro srovnání s vámi: platíte si nějakou částku, ale moc toho nedostanete a žijete ve stresu z úrazu nebo nemoci, že se pak nedoplatíte = vy také platíte a také je péče mizerná. Nicméně, i s těmi 5 eury sestřičce, v případě nemoci nebo úrazu, je to podle mne pořád levnější, než v hentý Americe, ne?:-)

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Je příjemné zjištění, že u nás operace u kyčelních kloubů a totálek funguji mnohem jednodušeji. Operace probíhá v dílčí anestezii, pacient je při vědomí a může komunikovat. Trvá max 2 hod(pokud nejsou nějaké komplikace) a hned druhý den je pacient nucen s rehabilitační sestrou cvičit. Třetí den je odvážen na rehabilitační pobyt do příslušných lázní. Odkud by měl normálně odjet jako vyléčený pacient.
Tolik teorie. Chyba našeho systému je v dlouhých čekacích lhůtách, min půl roku a v jistém nastaveném systému "úplatků". Nejedná se o klasický způsob, že by pacient někomu něco platil, to je neúčinné. Systém je nastaven tak, že v rámci předoperačního vyšetření, než se vůbec dostanu do nemocnice, musím navštívit soukromou ordinaci lékaře, který bude obvykle operaci provádět. Ten vystaví doporučení do nemocnice pro operaci a samozřejmě tuto fušku si nechá od pojištovny zaplatit. To je vlastně ten úplatek, placený z veřejných zdrojů.
Další postup bude asi stejný jak ve státech, jen s tím, že operace bude násobně levnější a možná i kvalitnější, protože pro daný zákrok jsou sestaveny týmy z několika operátorů, kdy každý je specialista jen na určitý úkon a celkově se tak pobyt na operačním sále zrychlí a měl by být i kvalitnější.(platí ve fakultních nemocnicích- moje zkušenost)
Čili podobné jako u šedého zákalu, jak uvádí autorka.
Píši o uvedeném z osobní zkušenosti, kdy vše probíhalo , jak je výše uvedeno. Je zde možná zkreslení, že moje žena, která absolvovala během necelého roku obě kyčle je z lékařských kruhů. Ale i u sousedky, která ze zdravotnictvím nemá nic společného, vše probíhalo totožně, až na odvoz do lázní, kde čekala asi 3 týdny na nástup..To bych ovšem dal za vinu špatnému organizačnímu zajištění ze strany pacienta.
U kardio zákroků si myslím, že patříme ke světové špičce. V případě srdečních problémů by se měl pacient do cca 30 min dostat na operační stůl, kde je zase nachystán tým, který většinu operací zvládne rutinně.
Asi to pravděpodobně platí jen pro větší města, u zapadlých vesnic se to asi nedá očekávat.
Ale i tak je zde poměrně velká jistota zajištění potřebné péče.

Průměrný počet slepic: 4.4 (15 hlasů)
Trvalý odkaz

dárcovství krve? Děkuji.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

Když měl Bill tu operaci srdce, dostal krev. Říkali, že mu museli dát dost krve. Cítila jsem tak trochu morální závazek a tak jsem byla několikrát dávat krev. Mají na to zřízené autobusy, které přistaví na určitých místech v určité dny. V našem městečku to přistavují před Walmart nebo před nemocnici. Když do toho autobusu přijdete, vyplní s vámi dotazník, zkontrolují hemoglobin a pak "postoupíte dále do vozu", kde vám sestra odebere krev. Autobus opustíte u dveří řidiče. Dostanete svačinu a tričko.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Mi dávali vloni před vánocemi “vavřince” dost hodně. Taky jsem potom chtěl darovat, ale nesměl jsem. V mládí jsem daroval za párek s hořčicí.

Průměrný počet slepic: 4 (9 hlasů)

že se AIDS v USA šířila přes krevní konzervy

Průměrný počet slepic: 5 (10 hlasů)

Vidíte Ladiku, já nedostanu ani vitamíny, dostanu stravenku 3000kč/odběr odpočet z daní. Stačí

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

In reply to by Funes (neověřeno)

Trvalý odkaz

po příchodu do civilu jsem se zaregistroval i tady. Tak mě rovnou objednali na odběr.
Pak asi rok nic, tak tam volám, jestli jí vůbec chtěj, tak mě znova objednali.
Od té doby se už neozvali a já taky ne, jelikož jsem si řekl, že se vnucovat nebudu. Asi v tom měli krapet chaos.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

In reply to by Funes (neověřeno)

Trvalý odkaz

Co si pamatuji, v Česku jsem dostával na odběr i den volna od zamestnavatele. Teď v Anglii nic, ani ten odpočet.. Jen na konci sezení sušenku a něco k pití.

Průměrný počet slepic: 4.8 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Hrobníkova lopata.
Rozesmátá zubatá.
To je ale situace
z lesa rovnou do kremace.

Už volali opata
natrhali poupata
možná si i rvali vlasy
utírali mokré řasy…

Je to celkem chladný pocit
překvapení, když jsem procit.
V autě rychlé služby
zas fungují tužby.

Průměrný počet slepic: 3.9 (16 hlasů)
Trvalý odkaz

Pocit, že tě někdo čeká
že to není Čeka
ten tě hřeje velkou silou
že svou schránku vysloužilou
uvedeš do stavu mládí.
Hemoglobin zase ladí
leukocytů plná prdel
ozývá se ze všech hrdel:
mazej rychle domů,
můžeš robit v lomu.

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)

S novým kolenem
poběží Ládik s jelenem
po hřebeni
ke kameni,
kde hranice leží,
a pacienti běží
k Ramzové,
už je to hotové.
Psychiatrická léčebna volá,
Bílá Voda
čeká
na sokola,
kterého čeká
těžká soda.
Toť Bílá Voda!
S tejpy vnitřních kolenních vazů
poběží ke srazu
s medvědem Mišou,
teď o něm píšou,
že zdrh ze Slovače,
přistaví trubače,
a miš
zdrhá v Polish
do dálky 42 km,
do výšky+2800 m.
Nebyl to miš,
ani poliš.
To Ládik
předbíhá gazík!

:-)
Pozn. : Jak nám zde kdysi Targus sdělil, medvěd se v Gorolistánu nazývá miš a často uhne směrem do Polska.

Průměrný počet slepic: 4.8 (16 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Majakovskij!
Tedy, skoro. Majakovskij neuměl česky a ponašimsky.

Průměrný počet slepic: 4.9 (8 hlasů)

má zejména poslední verš: to Ládik!!! předbíhá gazík!
Nevím proč, ale vybavují se mně při tom Majakovského verše:
"... Jdeme - jdem!
Nejdeme - letíme!
Neletíme - bleskujeme se!"

Majakovského mně připomíná i jedna naše sousedka. Má totiž psa, jehož jméno rovněž připomíná shora uvedené verše. Pes se (pravděpodobně) jmenuje Demedem. Když ho venčí, sousedka na něj neustále v pravidelném odstupu cca 8-11 sec volá:
"...Demedeme! Demedeme! (pauza 8-11 sec) Demedeme! Demedeme! (pauza 8-11 sec) Demedeme! Demedeme! (pauza 8-11 sec) Demedeme! Demedeme! (pauza 8-11 sec) ..."

Dál to nebudu popisovat, nestačil by mi Vidlákův web.

Zatímco píšu, sousedka právě venčí.
Demedeme! Demedeme! (pauza 8-11 sec)
Demedeme! Demedeme! (pauza 8-11 sec)
Demedeme! Demedeme! (pauza 8-11 sec)
...

Při rekonstrukci domu jsem udělal taktickou chybu: místo izolačního trojskla jsem měl zvolit pětisklo.
Demedeme! Demedeme!

Průměrný počet slepic: 4.9 (12 hlasů)

Alefe, děkuji za pochvalu, ale Majakovského jsme nikdy nečetl. Ale zkuste vymyslet verš na jméno Ládik!!!. :-)

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Já teď ale přemítám, jestli Majakovského četla naše sousedka. Deklamuje to (Demedeme! Demedeme!) tak úderně, že by mohla imitovat Majakovského při autorském čtení.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

Doporučuji pořídit si papouška, některého z mluvících druhů (žako, ara, amazoňan, kakadu) a za chvíli bude řvát to "demedeme" místo sousedky. On by se naučil, že se zvuk ozývá zrovna s příchodem sousedky a řval by to místo ní, jak by ji zahlédl či zaslechl.:-)

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ládik
běhá jako mladík!

Průměrný počet slepic: 4.3 (7 hlasů)

...to, jestli běhá horský maratón, a teď jako čerstvý (eeech, lze o důchodovém věku mluvit v souvislosti s "čerstvostí"?:-), noo nebudu téma prohlubovat:-) ), se připravuje na další, tak to respekt! P. Ládíku, to je nějaký ofiko závod, se startem/cílem, občerstvovačkami nebo nějaká privátní/klubová trasa???

Průměrný počet slepic: 3.5 (4 hlasů)

1 muže, na trase není signál, v létě voda a auto může přijet na 28.km a do cíle, kde je koupání v ledové vodě. Nultý ročník jsem nedoběhl (bouře, kroupy, 8°C), první ročník 2017 jsem dal za cca 6 hodin. Volný terén, pěšiny a kameny.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

Páni...tak to je dost dobrý. Já mám jen svůj půlmaratonový okruh...pár maratónů jsem zvládl také, i asi 3x ultramaraton, běžeckou Jizerskou 50, také ve stejném čase lehce přes 6 hodin, prostě hobík, nu co, že:-) ale, pokud neznáte, tam je to spíše silniční běh (v mém případě také tzv. indián:-) ) v kopcích, samotný povrch tam (alespoň pro mne) není problém:-))

Zatím bez slepic

In reply to by petr w. (neověřeno)

Trvalý odkaz

jsem přehnal běh na Ropici (-5°, krátký rukáv, tma, dehydratace - prameny zamrzly) a za 3 dny jsem měl hemoglobin pod 60 a odvezla mě rychlá - autoimunitní anemie + syndrom náhlé smrti. Posléze oboustranná embolie, tromboza. Už jsem to rozběhal, ale dokaličil si přitom koleno, tak 3 měsíce jen chůze.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Tak to je drsný. Já se šetřím, tedy přesněji zlenivěl a obtížně se to překonavá:-) Nějaký závažnější zdravotní problém jsem snad ani neměl...takže dnes jsem dal jen 10 km...ano, "je to malý krok, ale velký skok pro mne", dát alespoň těch zatracenej 30 km za týden:-))
Držte se!!!

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Nikoli, to by bylo mládik. Takže vhodnější by bylo:
Ládik,
běží jako Ádik!

Tenhle Ádik. :-)
https://www.pesweb.cz/cz/nalezeni-psi?objid=56023

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

ocas?
To Ládik nemá... nebo jo?

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Paní Petro,
nejdříve děkuji za Vaše články, se kterými si dáváte práci a poskytujete čtenářům české kotlinky a moravských úvalů a slezských hor informace, které by jinak nezískali. Ale na fotce s kolečkovým křeslem je normální šířka nebo extra široké provedení? A to extra široké provedení je jak široké (např. dvojnásobné proti normálnímu) a jak těžkého pacienta uveze? Do 200 kg?
Hezký a šťastný nový rok do Mississippi a Vám a Billovi hodně zdraví.

Průměrný počet slepic: 4.8 (8 hlasů)

takového utlačí.
U nás jsou diskriminováni dlouháni. Postele jen 200 cm a šlus

Průměrný počet slepic: 3.7 (7 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

... doktor Prokrustes.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

Na fotce je to širší provedení. Odhadovala bych, že normální šířka je kolem 50 centimetrů. Tohle je tak kolem 70. Děkujeme za přání. Ať se vám taky daří.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

Jak je to s kolečkovými křesly pro pacienty nemocnic přesně nevím, ale v době kdy jsem dělal v jedné strojírenské firmě se zdravotnickým programem, tak pro evropský trh se vyráběla gynekologická křesla s nosností 150kg. Pro americký s nosností 250kg...
Přičemž to jsou údaje více než dvě desetiletí staré. Aktuální situaci neznám.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Jak Vidlák v úvodu píše, Petr Fiala už vidí, že jeho volební vítězství bylo Pyrrhovým. Jen jej nehodnotím tak příkře jako Vidlák, protože Andrej Babiš by dělal přesně to samé, a Petr Fiala nemá moc možností, co dělat, než se opravdu vymluvit na Andreje Babiše. Je to celkem uvěřitelné, protože Andrej Babiš skutečně mnoho chyb udělal, ač mu jich Petr Fiala připisuje mnohem více i za chyby jiných politiků.

Průměrný počet slepic: 4 (12 hlasů)

...jako osoby, nebo představitele pěti kůlů v plotě? Pokud by šlo o druhou z možností, jsem pro hodnocení co nejpříkřejší: vždyť ve volební kampáni naslibovali, jak stačí zvolit nebabiše a rázem bude všechno jak Tornádo Lou (= jiné, lepší)! A najednou ne?

Každému myslícímu člověku muselo být jasné, že v podmínkách, které aktuálně panují, žádné veletoče k lepšímu nebudou. V předvolební kampáni ukazovat lidu straky na vrbě, to jim šlo, naslibovali toho hodně (srv.např. Válek před volbami vs. Válek po volbách).
Nová vláda od staré se liší jen tím, že to stejné nám budou říkat jiné ksichty.

Průměrný počet slepic: 4.5 (18 hlasů)

Alefe, ve volební kampani šlo jen o to dostat se ke korytům, od kterých byla B5 odstřižena AB. O žádnou změnu se nejednalo, to ani nejde a nešlo. A taky šlo o to, kdo a jak hluboko se zanoří eurokomisařům do bruselských řití.

Průměrný počet slepic: 4.9 (15 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Je to výsměch, zní kvůli platům od hasičů, policistů i zdravotníků.
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/je-to-vysmech-zni-od-hasicu-polici…

To brzy.
Za chvilku začne lid vzpomínat na časy Budelípu a přijdou předčasné volby. Zelený úděs, srolované emisní podkolenky a bohovské kšefty s českou elektřtinou na německé burze tomu rychle pomůžou.

Průměrný počet slepic: 4.5 (12 hlasů)

Zvolili si Petra Fialu se vším všudy a všem nezbývá, než se s tím rozhodnutím smířit. I když s Andrejem Babišem by to nebylo o moc lepší, vliv ze zahraničí je značný a nezávisí na osobě Babiše nebo Fialy.

Průměrný počet slepic: 4.5 (4 hlasů)

aby směřování ČR kočíroval v jiném trendu než učinil Havel a spol. Oba se jen vezou v dosavadních kolejích na dosavadním rozhrkaném euroatlantickém křápu aniž je zajímá co to udělá s většinovými lidičkami nejpočetnější a nejvýkonnější střední třídy, mají na mysli jen prospěch nejbohatších nejprůbojnějších dravců a nejchudší spodní příživy, obou dvou skupin se bojí. Střední třída umí jen remcat a neumí pojmenovat a prosazovat své zájmy, neumí hledat a vyplodit své skutečné a plnohodnotné zástupce. Když se najde někdo kdo je ochoten jim pomoci, vysloví možná řešení, dokáží ho jen napadat a dehonestovat, ruku v ruce s prolhanými podplacenými médii a uplacenými politiky. Viz Vidlák a vidláci směrem k SPD, Trikoloře, ANS, Volnému. Ba i KSČM by dokázala víc než zrádná pětka či ano pane předsedo.

Zbytečné volání.

Nemá smysl se babrat v tom zda je Fiala horší nebo lepší než Babiš (nebo Topolánek, Nečas..), jsou stejní, zastupují zájmy své a zájmy menšiny ač je stále volí nepochopitelná většina.

Dost mě vylekala "výzdoba" za Fialou : vlajka NATO a vlajka neexistujícího státu EU. naštěstí zatím ponechal i českou. Jak dlouho? Neví vůbec jak na cokoli, ale ví kam směřuje.

Průměrný počet slepic: 4.5 (23 hlasů)

za sebou vlajku sovetskeho svazu ani varsavske smlouvy

holt doba se meni, budte rad ze tam nebyla hitlerova zastava, i kdyz jestli je EU pokracovatel 4 rise tak byla

Průměrný počet slepic: 4.3 (9 hlasů)

tak snaživě jako nyní, brzy mu vypadnou z huby na dlažbu. A nebude potřeba defenestrace.

Průměrný počet slepic: 4.9 (7 hlasů)

Husák za sebou ani vlajku Varšavské smlouvy nemohl mít, protože žádná neexistovala.
Nicméně dobře si vzpomínám, jaké to pro nás bylo překvapení, když někdy kolem roku 1964-65 přestal rozhlas po drátě na konci svého vysílání o půlnoci připojovat k čs. hymně i hymnu SSSR. Ani jsme tomu nemohli uvěřit. No jo, vypadnul kamíneček, pak druhý ... a skončilo to 21. srpna.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

dožití je v ČR i USA přibližně stejný, tak v úrovni zdravotnictví to nebude

Průměrný počet slepic: 1 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Jsem šťasten že máme premiéra s vizí který ví do které ...... směřujeme a dokázal nám to sice nudně, ale přesně popsat. Samozřejmě neví a nemůže vědět jak z toho ven.

Protože když nás naši euroatlantičtí přátelé vyhodili v 89 z okna neřekli nám že už dávno letí taky a my jsme jen nafukovací polštářek který má jejich pád brzdit, a dole čeká všechny tvrdá zem.

Průměrný počet slepic: 4.5 (20 hlasů)