Překvapený L.C.

Autor
Štítky

Musím se přiznat, že tentokrát se podařilo jak Vidlákovi, tak Vlkovi mě dokonale překvapit, protože článek vzniknul již začátkem roku 2017, kdy 17. ledna vyšel na serveru D-FENS CZ a měl vyjít i u Vlka, který jej tehdy dávat na sklo moc nechtěl, což, upřímně řečeno, docela chápu. To, že jej nakonec přece jen vydal, jsem se dověděl vlastně až z dnešního článku :-).

Rád časem něco napíšu, ale teď se přiznám, že toho mám moc. Každopádně Vidlák má u sebe ještě jeden můj zapomenutý článek o symbolech a jejich moci, který jsem mu posílal před zimními OH a který by také mohl někoho oslovit a i když nebyl, eufemisticky řečeno, tak výbušný, dovolil bych si napsat, že jeho dosah je mnohem důležitější, než to, že se v České republice bude dříve, či později chystat zabavování zbraní, protože je v něm zmíněn útok na veškeré tradice a celou historii západní civilisace.

Každopádně, abych se vyjádřil k alespoň k části otázek, které zde padly. Zbraně sbírám v podstatě od dětství. Nemám jen zbraně střelné, mám i kuši, dva luky, zcela funkční kopii japonské katany, pár zajímavých nožů. Je toho hodně a je v tom, když vezmu v potaz jen zbraně střelné, 26 let mého života. Sbírečka je to sice relativně malá, ale těch osm střelných zbraní se tam najde, z nichž dvě jsou ty úplně, úplně nejhnusnější a nejodpornější, protože spadají do kategorie útočná puška. Jedna je samozřejmě samonabíjecí verze starého dobrého Sa. Vz. 58. To je zbraň, která by mi nemohla chybět. Jsou tam ovšem i další zajímavosti a momentálně čekám ještě na jednu nejvíc nejošklivější zbraň, protože vychází z útočné pušky AR-10. Do každé z těchto zbraní jsem si chopen vyrábět vlastní náboje. Nikdy jsem neměl odvahu spočítat, kolik jsem do toho vlastně dal. Navíc, finanční otázka není stejně tak jako tak důležitá. Právo držet zbraň mám v genetickém kódu, protože u nás v domě nějaká ta flinta byla vždy. I za režimu, který držení zbraní občany nijak moc nehověl, nicméně přece jen jejich legální držitele nechával celkem v klidu.

Nyní ale k věci. Česká republika má, či měla jeden z nejlepších zákonů o zbraních a střelivu na světě. Nebylo a není moc zemí, kde by to bylo lepší. I v některých státech USA je držení i nošení střelné zbraně mnohem restriktivnější než u nás. To jen tak poznámka na okraj. Toto celé bylo z mého pohledu založeno na vztahu důvěry státu a jeho výkonné moci vůči občanovi. Právo DRŽET A NOSIT zbraň s sebou přináší obrovskou zodpovědnost. Je to však stále právo a o právech se říká, že se nedávají, ale pouze berou. Toto právo v sobě ovšem zahrnuje jednu věc, kterou si spousta lidí neuvědomuje, pochopit a dokázat nést veškeré, a to slovo veškeré bych rád zdůraznil, důsledky, které z toho plynou. Jako držitel střelné zbraně mám a nesu zodpovědnost i za všechny ostatní „kolegy ve zbrani“, kteří u nás jsou. Udělám-li průšvih, padne hanba na celou střeleckou komunitu.

V okamžiku, kdy by však mělo dojít k zabavování, vyvlastňování a podobným excesům, dochází ke změně rovnováhy. Stávající pravidla nemusí být dodržována a rozhodně si myslím, že také nebudou a budou přijata protiopatření. Jaká ta protiopatření budou, není v tuto chvíli podstatné. A znovu opakuji, každý bude muset zvážit, jak daleko bude ochoten zajít v obraně svého majetku. Zbraně, stejně jako auta ničím jiným nejsou.

Tři pojmy stojí v mém žebříčku hodnot nadevšemi. Je to rodina, přátelé a vlast. Rodina je pro mě nejvyšší prioritou, kterou si dovedu představit. A stejně tak přátelé. Další věc je, že jsem vlastenec.

Vlast pro mě znamená mnoho, jakkoli se dnes toto slovo stává stále více pejorativním. Bránit svou „Vlast“ je povinnost, protože to nejsou politici, kteří nestojí ani za ten plivanec, který má být uplivnut, ale jsou to lidé, je to země, je to příroda kolem nás. Ten kousek území uprostřed Evropy, který jsme si dokázali po 1300 let udržet. Jsou to zvyky, jazyk a krev prolitá našimi předky. Naším úkolem je, aby nepřišla nazmar.

Bude-li mi chtít někdo sebrat mou zbraň, neútočí jen na samotné právo držet a nosit zbraň. Útočí na všechny tři hierarchie, které jsem zmínil. Útočí na samou podstatu mého světa. Protože zbraně, i když jsou obrovskou zálibou, či koníčkem, jsou zde především k naší obraně. K obraně našich životů, hodnot, k obraně našich rodin, přátel a všeho, co je nám drahé. Podíváme-li se na to z tohoto úhlu pohledu, tak kdokoli, kdo by nás o ně chtěl připravit, útočí na vše výše zmíněné.

Bránit se dá jistě čímkoli, jak Vidlák naznačil. Jenže se stačí podívat na to, jak to dopadlo v Anglii. Když Vás chytí s nožem, jdete sedět, když Vás chytí s teleskopem, jdete sedět. V Německu Vás budou popotahovat i za vlastnictví pepřového spreje. A najednou se nám ten výběr toho, čím se můžeme bránit, značně zužuje. Protistrana, ať již kriminálníci, či teroristé žádné limity držet nemusí, takže jak to dopadá, se můžeme podívat do ulic západní Evropy. Já si raději vyberu svůj vzor jinde.

Otázka, co s rodinou. Bohužel nemám děti a pravděpodobnost, že nějaké mít budu je již značně malá. Tím mám určitou výhodu, protože na ně nemusím brát ohledy. Na druhou stranu zbytek mé rodiny je ozbrojen stejně jako já, na zabavování se dívá stejně jako já a se zbraněmi umí neméně tak dobře zacházet. Chápou, že svět se může změnit. A s tím, jak se blížíme k tomu, čemu se říká „failed state“, čili stát, který selhal, to může být velmi rychle. Z mého úhlu pohledu v mnoha zemích na západ od nás se to již děje. Přehlížená kriminalita připrchlenců, rostoucí počet no-go zón a paralelních komunit s vlastními zákony o tom vypovídá více než jasně. Jak jsem napsal, nemám děti, ale ruku na srdce, kdo by chtěl, aby jeho dítě vyrůstalo v prostředí, kde může být zabito, uneseno a donuceno k prostituci, kde bude mít mnohem snazší možnost dostat se k drogám, kde se policie, tedy složka, která by jej měla chránit, bude raději dívat na druhou stranu, bude-li mu činěno příkoří. Mimochodem i to se u nás již stalo. Vzpomenete si na to ubodané děvče se třemi bodnými ranami v srdci a mnoha dalšími po těle, kterou nakonec naše slavná policie vyřešila jako sebevraždu v afektu? Zhruba stejná sebevražda jako pan podplukovník Janíček, který se kdysi ubodal dvaceti sedmi ranami do zad a pak se ještě pro jistotu oběsil.

Kdepak, rozhlédneme-li se kolem sebe pozorněji, zjistíme, že nám zde něco odporně zahnívá. Zbraně v rukou jejich legálních vlastníků to však kupodivu nejsou a troufnu si napsat, že ani nebudou. A víte proč? Protože pro obyčejného a slušného člověka je zbraň „Ultima Ratio“ - poslední argument, ke kterému sáhneme, až když vše ostatní selže. Je třeba ji ale mít právě proto, kdyby vše ostatní selhalo.

Vida a máme z toho článek.

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Trvalý odkaz

Řešíte omezování držení zbraní, ale v případě ozbrojeného konfliktu by se ty zbraně našly. Chcete bránit svůj dům, ale sám nic neubráníte. Pokud jste na vojně stříleli ze samopalu na statické cíle ve vzdálenosti 200-300 m a splnili jste výtečně, tak z vás to nedělá ještě dobré střelce. Umíte střílet. Střelba na pohybující se cíl je složitější, u nás se se necvičila, měl jsem možnost si to vyzkoušet v Polsku z kulometem na bočně se pohybující cíl a dost dlouho mi to trvalo, než jsem začal trefovat. Nebezpečí nespočívá v odzbrojení občanů, ale v útocích na tradiční hodnoty. Má rád svou zem, jste fašista. Jste příznivcem tradiční rodiny, tak jste příznivcem utlačování žen. Nejste příznivec multikulturní společnosti, tak jste xenonofob. Pokud chceme přežít je nutné bojovat proti bořičům tradičních hodnot, na kterých fungoval a funguje tento stát. Bojovat proti těm, kteří si myslí, že vedle sebe můžou existovat dvě úplně odlišné kultury. a to tady dělá jen hrstka lidí, která je dehonestována meistreamovými medii.
PS. Občas, při pohledu na naši obec řeším v duchu obranu své obce. Bez minometů, PTŘS a rychlopalných zbraní by nešlo a na ty vám zbrojní průkaz nikdo nedá.

Zatím bez slepic

proti komu byste chtěl svou obec bránit. Něco jiného je parta, která přijede v mikrobusu, a něco jiného je deset tanků s rotou samopalníků.
A samozřejm také hraje roli faktor času, resp. moment překvapení.
Asi byste se divil, jak dovedli několkrát eliminovat Srbové - civilové útoky tzv. bosenských ozbrojenců na své vesnice s minimální výbavou. Pochopitelně bylo potřeba základních znalostí taktiky, atd.

Zatím bez slepic

Asi někdo kdo se neučil taktiku, jinak by věděl jak píšeš ty, 90procent uspěchu je taktika, odhodlání a štestí, pouze 10procent je že mám lepší techniku...

Krásnou ukázkou je jedno z prvních cvičení záložáků po konci devadesátek, kde na jedná straně bránili "pevnost" profíci s kondičkou a seběvědomím jak kráva, na druihé straně ubozí fotříci z nadváhou, ale fotříci měli odhodlání, taktiku a i to štestí, protože profesionály oběšli a pak je postříleli do jejich zad, protože frtajeři si nedovedli představit, že fotřík s pupkem dokáže ujít víc jak jeden kilometr... Poučení, bez kvalitního velení s přehledem taktiky co ji umíá použít a ne citovat na školeních je zbran jenom kus veci k nicemu...

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

moralizování, nicméně si neodpustím zapolemizovat na téma potomků.

Pokud nevěříte, že byste dobře vychoval dítě dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, na vině není špatná společnost, ve které žijete, nýbrž vy sám.
Není nic tvárnějšího a dychtivějšího poznávat svět okolo sebe, než dětská duše, a záleží jen na vás, jaký dospělý člověk z vašeho potomka vyroste.
Vaše dítě není to, které zplodíte, nýbrž to, které vychováte.
Naši předkové se řídili heslem, že oni budou žít dál v životech svých potomků. Je to dobré motto. Není většího uspokojení, když vaše děti žijí způsobem, který se vám zamlouvá.

Zatím bez slepic

Bohužel pane Targusi můj hlavní problém není v tom, že bych dítě nedokázal vychovat, nýbrž v tom, že pravděpodobnost, že nějaké budu mít, je velmi malá. Podrobnosti jsou mimo ráměc této diskuse. Neberte to ve zlém. Je to bolavé místo, ve kterém se nechci moc hrabat.

Zatím bez slepic

stále platí, že není rodičem ten, kdo pouze zplodí, nýbrž ten, kdo vychová. A nemusí to být hned adopce. Jsou i jiné cesty, jak působit na děti a mladé lidi.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

<i>Pokud nevěříte, že byste dobře vychoval dítě dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, na vině není špatná společnost, ve které žijete, nýbrž vy sám..</i>
asi ano, mě přemohl blbý skauting, ač jsem ho od mlada nasnášel, věřil jsem idejím, které skauti hlásají. Dneska je z nich stejně zrádcovská organizace jako Evropské hodnoty. Ti dnešní chlapci a dívky s těmi různě barevnými šátky co sbírají s igelitovými pytli někým hromaděný odpad v přírodě a cvičně střílí z luků a vzduchovek by nedokázali vůbec nic, bohužel, a syn k nim také patří. Ano, mají rádi vlast, ale nejsou ochotni za ni krvácet ani ve svých představách, neb žádné nebezpečí nevidí. Čili ano, mohu si za to sám, ale tak je to se vším po roce 1989, prostě jsem věřil a myslel jsem si, že stačí pracovat 14-16 hodin denně, že i mí zástupci tak budou činit (možná že činili, ale ...) ... a svět mi zatím utekl a jak už notnou dobu pozoruji i rozpadl se. Čili ano, mohu si za to sám!

Zatím bez slepic

pořádnou kládu. Dítě se vychovává doma a nikoli v nějaké - byť sebelepší - instituci. Jinak to není vaše dítě, nýbrž člen instituce.
Skauti ať si střílejí, z čeho chtějí, je to lepší, než by šli někam chlastat.
Ano, poznámka, že skauti nebudou zachraňovat tento stát, je správná - jsou to ještě děti. K tomu jsme určeni my dospělí.

Otázka: kolik z nás by dnes bylo ochotno umřít pro tento stát?
Odpověď: nikdo.
Otázka: kolik lidí umřelo pro tento stát v době jeho ohrožení za celou dobu jeho trvání?
Odpověď: spousta.
Otázka: kolik lidí opravdu chtělo umřít pro tento stát v době jeho ohrožení?
Odpověď: ani jeden. A kdo tvrdí opak, SERE NA PYSKU, jak se říká u nás. Nikdo nechce umřít a každý počítá, že z toho nějak vyleze. Prostě že se stane zázrak a on přijde zpátky dom.

Jestli budete hrdinou, anebo ne, nerozhodujete vy sám, alebrž zejména okolnosti, do kterých zapadnete. A buď se při tom zapadnutí rozplácnete jako pytel sraček (většina), anebo dokážete vstát a zkusíte aktivně prodloužit ono čekání na zázrak, že přežijete a vrátíte se (menšina). O ničem jiném to není.

Ještě jinak. Z toho mála věcí v životě, které jsou opravdu cenné, a které si opravdu nekoupíte, páč to nemá skladem žádný suproš, je zdraví a děcka, které vás maj rády. A fakt nemusejí být vámi zplozené.

Zatím bez slepic

Nesouhlasím v jedné věci. Podle mne vždy byli (a možná i dnes jsou) hrdinové jaksi ze své vlastní podstaty. Ovšem téměř nikdy se (pokud přežili) nedočkali nějakého vděku. Za všechny bych jmenoval Josefa Františka.

Zatím bez slepic

psal jsem o času současném a budoucím, ale když holt nesouhlasíte, tak s tím nic nenadělám

Zatím bez slepic

o tomtéž pánovi, žádným extra hrdinou nebyl. Porušoval předpisy, kde a kdy se dalo, až na to dojel. Spadl s letadlem kousek od baráku, v němž bydlela jeho milenka, když porušil ustanovení o minimální předepsané letové výšce.

Zatím bez slepic

Opět si dovolím nesouhlasit. To že byl furiant, průšvihář a rváč s výbušnou povahou neznamená, že nebyl vlastenec a skutečný hrdina. V bitvě o Británii bojoval v polské 303. stíhací peruti. Squadron leader Witold Urbanowicz ho designoval hostem perutě, takže mohl operovat zcela samostatně. Byl nejúspěšnějším spojeneckým pilotem bitvy o Británii, když dosáhl od druhého do třicátého září 1940 celkem 17 jistých sestřelů plus 1 pravděpodobný. Z tohoto počtu jistých sestřelů bylo 9 stíhaček Messerschmitt Bf 109 E, přestože jeho Hawker Hurricane Mk.I byl pomalejší a méně obratný. Urbanowicz o Josefu Františkovi řekl: "František? Vynikající stíhač. Byl zajímavou individualitou, což mi imponovalo, neboť nemám rád standardní typy lidí. Tento český podivín připomínal lovce, chodícího po vlastních stezkách, což ostatně ve skutečnosti souhlasilo." Kapitán Witold Żyborski, adjutant peruti, o Josefu Františkovi řekl: "Byl to pilot, jaký před ním neexistoval a dlouho nebude další takový. Sám se pouštěl do boje s přesilou, sám létal, zákeřně přepadal Němce. Byl nejlepším střelcem, každé jeho stisknutí spouště kulometu znamenalo sestřeleného Němce. Létal s láskou a odvahou, byl to největší hrdina bitvy o Anglii." Sám Urbanovicz byl vynikající stíhač, stal se prvním velitelem 1. polského stíhacího wingu, ale kvůli mnoha incidentům (i u něj byla příčinou horkokrevnost) ho generál Sikorski uklidil tím způsobem, že ho jmenoval asistentem vojenského přidělence na polském velvyslanectví ve Washingtonu. Zde ale Urbanowicz nevydržel, jako dobrovolník se přihlásil do USAF, kde se stal velitelem elitní 75. stíhací skupiny a dosáhl ještě mnoha sestřelů japonských bojových letadel.

Zatím bez slepic

Máte to trochu pomotaný, ale to je styl každého ramba, který je generálem po bitvách. Já vím, vy osobně jste už v tom poplyšákovém roce, co můj kluk vstupoval OFICIÁLNĚ do Skauta coby 16-17 letý věděl, kam plyšák povede, ale my pitomci to holt nevěděli! Jen si to představte, na politiku jsme nebyli, tak jsme se věnovali tomu, co jsme trochu uměli = svému řemeslu. A to už jsme třeba měli na hrbu pětačtyřicet křížků - to jsme byli ale debilní, že? Moc lituji, že vaše výchovné pojetí „domácí výchovy“ se nedostalo ke mně třeba už roku 1992, to bych už třeba taky tloukl do hlavy kluka jiné ideje než ty od Foglara, který za mě mu do hlavy hustila ta „sebelepší instituce“, protože ...“se přece vychovává doma a nikoli v nějaké - byť sebelepší – instituci...“ Měl jsem ho tlouct, protože jako fotr jsem měl tušit, že se roku 2015 zblázní jedna kancléřka a s ní její národ a že otázka evropské spolupráce bude dotažena do současné absurdity, jakou jste už tehdy zřejmě znal a v tom smyslu vychovával doma svoje děcka.
Hergot, strašně rád bych věděl, kolik že vám bylo v tom roce 1989 let, že jsem o vás neslyšel. Jestli ale jen tak kecáte a tehdy jste akorát tak tahal na šňůře dřevěného kačera na dvorku své maminky, tak jste propásl docela světlej okamžik mlčet, ale dělejte, jak myslíte!

Zatím bez slepic

tak v době hadrové srandaparády mi bylo šestadvacet, už jsem byl otcem a život se mnou cloumal docela dost i za komoušů.
V podstatě jsem už byl na svém chlebu o dost dřív, než jsem úspěšně ukončil denní studium střední školy. V Ostravě a okolí to šlo, dělalo se na čtyři šichty.

Zatím bez slepic

Tak 26 let, říkáte a že chleba o dvou kůrkách a čtyři šichty ... nopanejo. To já v těch vašich „životem ocloumaných“ +/- 26 letech tak akorát odpolední čaje, později bigbít, holky, chlast, mejdany a kytky za ušima v duchu Hippies, později háro až na lopatky, lenonky, kalhoty do zvonů a samozřejmě nezbytný vzdor na pysku a to asi tak bylo z toho mého životního rozhledu a potřeb asi tak všechno, v porovnání s vámi. Něco jako kuře a Vidlákova zasloužilá nosnice, něco jako srážka dvou světů, bych to asi tak ve zkratce shrnul. Není proto divu, že se naprosto míjíme.

Zatím bez slepic

In reply to by Anonym (neověřeno)

Trvalý odkaz

Z kalhot do zvonu a lenonek mi bylo na blití.

Zatím bez slepic

s tím taky nic nenadělám

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

další takové "skauty" vidím v těch včerejších v TV dýcháncích se Soukupem presidentem zmíněných velikánech práce, co dřou na kost ve všech jimi vykonávaných funkcích, o kterých se president domnívá, že "... se to dá zvládnout, když se dře ... on to koneckonců taky tak dělá-dělal..." a dokonce některé ty dnešní velikány práce jmenoval a že prý to od Hamáčka očekává taky coby ministra vnitra, když nebude mít tolik služebních cest coby ministr vnitra (to je už i na mě moc, prostě zdůvodnění hodno blba a ne presidenta). Kurva, kam jsme se až dostali? Tak prý stačí, když se dře! Dojde ke stejnému poznání jako já, ale jeho to evidentně vzrušovat nebude, když po jeho sebechvále, jak se na tom dření účastnil klidně konstatuje, jaké jsou vlastně výsledky takového jím odsouhlaseného až propagovaného dření ... „ že naše vlast je vytunelovaná, rozkradená...“ (viz opětovná zmínka o Bakalovi). A nějak jsem si nevšiml, že by se vzrušoval, když mi přes bednu sdělí, že se tak dál děje NEUSTÁLE i za jeho bohorovného "dření" v politice, když hrdinně na svoje stránky umisťuje pro nás pitomce informaci, kterak se dá k 10 melounům za rok na pražském magistrátu dostat, jak se to, podle jeho tvrzení, údajně podařilo dalšímu velikánovi práce Pochemu, kterého nechá klidně Hamáčkem instalovat na MZV v jedno v jaké funkci ... a nechoďte na mě s omezenými pravomocemi presidenta, to bych si fakt vyprošoval, neboť kdo jiný by měl podat místo instalačního přimhouření obou očí naopak trestní oznámení, když ne informovaná a s věcí obeznámená osoba? (podívejte se, jak se Babiš trápí kroutí nad Čapím hnízdem) ... ale to né ... "já nic, já muzikant já přece Pocheho na MZV nejmenoval!!!..“ Je už tou zkřivenou politikou taky tak prolezlý, že už ani netuší, jak se odcizuje mlčící většině a že ho začíná držet nad vodou pouze to, že nemám/me za něj alternativu – zatím - bohužel.

Zatím bez slepic

očekává taky coby ministra vnitra pověřeného vedením MZV

Zatím bez slepic

je to, že jste zklamaný volič - asi prezidenta. Pokud tomu tak je, tak jediným způsobem, jak prezidenta zbavit mandátu (pominuli zdravotní důvody či smrt) je ústavní žaloba na prezidenta pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy či ústavního pořádku. Pro tuto žalobu musí na schůzi Senátu hlasovat tři pětiny přítomných senátorů. To, že by takové žalobě dal za pravdu Ústavní soud (jaké by vůbec mohly být důvody žaloby?) je podle mne nemožné, přestože se u nás v dnešní době dějí pro mne zcela nepředstavitelné věci. Hledat alternativu ale můžete dál, mandát prezidenta podruhé obhajovat nelze.

Zatím bez slepic

je to, že jste zklamaný volič - asi prezidenta. Pokud tomu tak je, tak jediným způsobem, jak prezidenta zbavit mandátu (pominuli zdravotní důvody či smrt) je ústavní žaloba na prezidenta pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy či ústavního pořádku. Pro tuto žalobu musí na schůzi Senátu hlasovat tři pětiny přítomných senátorů. To, že by takové žalobě dal za pravdu Ústavní soud (jaké by vůbec mohly být důvody žaloby?) je podle mne nemožné, přestože se u nás v dnešní době dějí pro mne zcela nepředstavitelné věci. Hledat alternativu ale můžete dál, mandát prezidenta podruhé obhajovat nelze.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

no a tady už jsem z vás úplně mimo ... něco jako o koze-voze, co říkáte? Každý den se holt nezadaří, nechte to být!

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Možná jsem to pochopil špatně, ale pro mě z toho článku plyne, že právo vlastnit zbraň je:
a) symbolem parity a smlouvy mezi státem
b) lakmusovým papírkem selhání státu - čím více selhává, tím více se zbraní v rukách občanů obává. Selháním státu je pak i moment, kdy se občan ozbrojuje ze strachu o své bezpečí, stejně jako když tak činí ze strachu ze státu.

Je-li tomu tak, posílám kurník na slepice.

Mimochodem, útok na symboly ve jménu prachů je třeba i případ "Nového dresu hokejové reprezentace", kdy naši reprezentanti již nebudou reprezentovat Českou republiku (vyjádřeno státním znakem), ale jakýsi "Český hokej". A to jenom proto, že ke státnímu znaku nevlastní hokejový svaz copyright, který by hezky zpeněžilo výrobcům suvenýrů a dresů pro fanoušky... Asi bych za tím nějakou tu konspiračku hledat mohl - ale nechci, protože věřím, že jde fakt jenom o ty peníze...

Zatím bez slepic

a) symbolem parity a smlouvy mezi státem a občanem

Zatím bez slepic

In reply to by standa.e (neověřeno)

Trvalý odkaz

Odpověď měla patřit pod Vaši reakci. Bohužel jsem založil novou samostatnou odpověď.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Přesně tak to vnímám.

Co se útoků na symboly týká, napsal bych, že se to týká i toho paskvilu, který byl vytvořen pro naše hokejisty. Tento útok není ojedinělý. Můj zmíněný článek, který se tím zabýval se týkal dresů pro norskou olympijskou reprezentaci a je škoda, že nevyšel, protože v našem případě by se našly jistě nějaké paralely. To jsou již dva případy a mám dojem, že jich bude přibývat.

Zatím bez slepic