Sedím u kuchyňského stolu a na talíři mám cosi, co nelze nakrájet nožem ostře broušeným, ani nožem s ostrými zoubky. Při krájení se to rozpadá, drobí, nevoní to, spíše opačně, smrdí to zatuchle a chutná to jako piliny. I najít v tom něco jde. Hřebík, kousek drátu, žmolky čehosi kdysi plesnivého… Nejde to namazat ani máslem tím „pomazánkovým“ natož pak pokapat třeba medem od včelaře. Ano, vážení, píšu o chlebu. O chlebu včerejším jež snídám.
Víte, jsem stár a viděl jsem již leccos. Viděl jsem hada srát, koně blít, ožralého komunistu hajlovat. Převrácený cigánský vůz jsem viděl, Dlouhou s Krátkým jsem viděl obcovat,… I dobrý a chutný chléb jsem kdysi jedl. Na ten jen vzpomínky zbyly.
„Zajdeš pro chleba a vezmeš taky štryclu tvrdého“. Povídá jednou máma, když jsem rozum začal brát. „ Pekař právě přijel“. Dala mi pár drobných a síťovku. A já šel k Jednotě. Jednota byl jediný obchod ve vsi. Byl u Knapů. Bývalou hospodu u Knapů zabrala Jednota. Přibrala k tomu i ložnici a obývák. Jako sklad. Stařečkům Knapovým probourali do kuchyně průchod z průjezdu. Z baráku jim zbyla jen kuchyně a průjezd. A taky hnojiště.
Před Knapovým stál skříňový Robur s otevřenými zadními dveřmi. Ve dveřích dřevěná bedna s chleby a u bedny stál pekař (šofér) v modrém plášti pod kolena. Bral bochníky do rukou a házel je tetce Mlčákové, stojící na třetím schodu. Ta házela bochníky někomu dalšímu stojícímu v chodbě. Chleby byly tehdy tříkilové. Byl to řetěz, tak jako si kdysi zedníci na stavbě házeli cihly. Na konci řetězu byla vedoucí, paní Ševčíková. Ta chytala bochníky letící přes pult a rovnala je do chlebového regálu. (Později se tohle házení chlebem přestalo provozovat. Chleby byly dělány menší (kiloapůl) a byly v menších bednách, které s pomocí paní Ševčíkové pekař nanosil k regálu). Chleba se vozil dvakrát týdně. V pondělí a ve čtvrtek. Nebyl problém jíst v pondělí ve škole svačinu ze čtvrtečního chleba. A byl dobrý. Než dovezli čerstvý, jedl se chléb starý. Starý chléb se i kupoval. Zbylý spotřebovali pernatci a chlupatci na dvorku. A chutnal jim až do doby, než se sami stali přílohou k dobrému chlebu. Chutnal i koním. Dnes se i pes šklebí nad krajíčkem čerstvého chleba a vrčí, když mu ho nutím.
Inu, koupil jsem čerstvý i starý (ten byl za poloviční cenu) a pakoval domů. Po cestě jsem tomu čerstvému, teplému okousal oba konce. Lahůdka. A se zlou jsem se potázal. Máma se na mě zle podívala. (Myslel jsem, že chytím facku přes celou hubu) Ale pohladila mě po vlasech. „Takhle se ke chlebu nechovej, chleba je Boží dar“. Pokřižovala chléb a odkrojila mi z obou stran to okousané. A já si dál pochutnal. Chléb zabalila do čisté lněné utěrky a uložila chléb do kredence na dřevěný vál. A tam vydržel dobrý až do dalšího, čerstvého.
Chléb se krájel tak, že se levačkou přitiskl na hruď a skýva se odkrojila i tupějším nožem směrem k tělu. Pokusit se o to před dnešní snídaní, mám ty piliny asi až v trenýrkách a musím vysávat kuchyni. Dnes se dá rozpadající se skýva ušmidlat snad pouze nad dřezem.
Proboha, pekaři, dejte svému dílu to, co mu patří, nemelte starý do čerstvého, nenazývejte svoje bacouchy honosnými názvy jako „domácí, kmínový, podmáslový, instantní…. Dejte svému dílu taky kousek lásky. Vraťte se k chlebu prostému. Vraťte se k symfonii chutí, kterou chléb náš vezdejší za mého dětství poskytoval.
Psáno po nechutné snídani.
- Log in to post comments
Komentáře
Jedině PENAM
Když chléb, jedině PENAM.
Když olej, tak MOGUL když…
Když olej, tak MOGUL
když nakopat, tak do hlavy.
Pravda,
Ta hrůza co se nazývá chléb se nedá žrát.
Názvů tři prdele, hnus stejnej.
A musím potvrdit, že když jsem šel s mamkou do sámošky, taky jsem ožral alespoň jednu patku z bochníku, na druhou nezbyl čas, facan přiletěl dřív.
Byl u mě známej z Francie, přijel poruhý, jednou po sametu, když se všude otvíraly bageterie, a byl spokojenej.
Podruhý se sem vydal nedávno, a voči zastrkával do důlků až na Veškrňáku a jeho motto bylo, proboha co to žerete? Copak jste prasata?
chleba
Bohužel má t.prd pravdu, produkt současných pekáren má s chlebem v našich zemích společné jen jméno. Musím si péct chleba doma sám, pokud chci mít chleba nejen podle jména.Dostal jsem se někde do časů 1. republiky, kdy babička si doma vyrobila chleba, a pak ho šla upéct k místnímu pekaři. Samozřejmě máme zde významný pokrok, kdy nemusím hledat nějakého pekaře k upečení vlastního produktu, ale majíc troubu AEG můžu si péct chleba doma.Opravdu významný pokrok po téměř 100 letech!!! Jen tak dál.
Tak to bylo i po válce ještě…
Tak to bylo i po válce ještě na začátku 50 let.
Těsto se zadělalo doma. Nechalo se kynout. V noci se k němu vstávalo zamíchat. U pekaře se napeklo na celej tejden.
Ty lítací chleby z Roburu až do regálu
pamatuju taky. S tím rozdílem, že v kraji úderníků se házely i tři naráz, hezky jeden bochník mezi dvěma dalšími. Podle toho, jak moc osádka Roburu spěchala.
A beztrestně ožírat patku jsem mohl pouze z jedné strany. Jinak bylo ÚPPDKV, i když jsem byl pouhé dítko.
Ke kvalitě dnešního chleba. Opřít si ho o hrudník a ukrojit, to svedu v rodině už jen já. Děti se to prostě neměly na čem naučit a Stará Jahoda je na takové krájení poněkud příliš vyvinutá. Takže to pižlají na prkénku. Samozřejmě nakřivo...
A já samozřejmě krájím tímto způsobem pouze chleby koupené v malých pekárnách, bochníky z Penny a Albáče mají problém přežít transport z obchodu do domácího regálu.
Chleba tenkrát chutnal a voněl, protože se nezadělával pseudokváskem z kanystru s trvanlivostí dva roky. A "plničem" (lakýrníci vědí, co je plnič) nebyl Round up s troškou mouky, nýbrž pravá soc prc mouka z pole hnojeného hovnama...
Jdu si ukrojit a namazat, ať jsem zítra ráno hezky tlustý...
Darmo vzpomínat...
no já to vyřešila jinak.
Kupuji v Lídlu takové ty bochánky co vím asi půl kila. Čerstvě dopečené nechám do druhého dne v celofánu a utěrce odpočinout, pak na kráječi nakrájím krajíce , zase složím a dám v celofánovém pytlíku a utěrce do chlaďáku. A pak jen vytahuji dle potřeby. Kupodivu - ani neplesniví ani neztvrdnou ani nemění chuť.
A stejně nechápu/ no chápu, protože mám/vím jak to s chlebem teď chodí - dřív jsme mívali chleba v plechovém chlebníku , vyloženém voskovaným papírem ve špajzu a dal se jíst dokud se nesnědl.
Chlebík
No, ono je to asi jak kde. U nás v krámku na rohu si kupuju skoro každý den čtvrtku Zábrdovického. Jsem sám a čtvrtka mi na den stačí. Lepší chlebík jsem jedl jen v dobách svého dětství, když můj otec jezdil pro pekárnu a chlebík, který byl ještě teplý, nám dětem vozil domů ještě před tím, než se vydal na štreku po okrese. Tož tak.
Dělám to podobně
Já si kupuji Zábrdovický krájený a další postup jako ema výše. V pohodě vydrží i týden.
Tady u nás je nedlouho…
Tady u nás je nedlouho rodinná pekárna, mj.pečou chleba jména Vlastík, lze si vybrat stupeň přičmoudlosti. Dá se jíst jako hlavní chod. Tento víkend opuštěn budu o něm, zvýrazním ho jenom kaprem a gulášem.
No, čmoude, už jen…
No, čmoude, už jen vzpomínáme jak chutnalo žrádlo. A to sme eště nadávali, že o půl páté chleba došel a o půl jedenácté eště nedojeli křupavé rohlíky. Přiďte zítra. Gdysi mi stačilo narvat do somradla čtvrtku chleba, konzervu lanšmítu, kunovjanku a půl metra kabanosu a bylo hej. Muheeee
To napsal Tekutý Prd. Mluví…
To napsal Tekutý Prd.
Mluví mi z duše, ale práci si s tím dal on.
Lunch-meat jsem jedl jen několikrát. U nás jsme dali na čínské vepřové konzervy.
Mám to štěstí, že v našem…
Mám to štěstí, že v našem dvouměstyse je malá pekárna, kde pečou výborný kváskový žitnopšeničný chleba. Pečou ho v klasických parních pecích a říkají mu chléb Morávka. Je ve dvou velikostech 800g za 37,- a 1200g za 40,- peněz českých. Je to ale poctivý kus chleba, voňavý, křupavý, chutná výborně a vydrží skoro celý týden, což se ale nikdy nepovedlo, je vždy sežrán nejpozději do tří dnů. Kupuju ho už několik let a od té doby se u nás taky téměř neobjevuje bílé pečivo (rohlíky, housky).
to byl problém už před 10ti léty
včil je sice celý článek /premiový/ ale já jej mám ještě z tenkrát a je to dost dlouhý děs. nevím jestli můžu vylepit.
Konec českého chleba%20 HN_IHNED_CZ - téma_soubory/Konec českého chleba%20 HN_IHNED_CZ - téma.htm
tak repete
https://archiv.ihned.cz/c1-43505500-konec-ceskeho-chleba
tož jsem si "kliknul" ...
Zatím jste si přečetli méně než 5 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře. Koupit tento článek za 19 Kč ... "nemaje jak zaplatit", tak se nic nedozvím. Jóóó jek velký to pokrok v "žurnalistice" ...
Re: notoco
Pan ma wykształcenie?
U nás dobrý...
K nám do Vidlákova vozí 2x denně docela dobrý chleba. Už to sice není to, co pamatuju z mého dětství, ale je to rozhodně nejlepší chleba mezi těmi ostatními, co se sem taky vozí a těmi, které znám z míst, kam občas zajedu. Horší je to s máslem. To už tak nevoní jako kdysi a ani nechutná. Ale možná je to tím, že moja si nechá vozit máslo ze supermarketu, které je v akci. Možná, že to máslo, které prodávají zde ve Vidlákově a je o 100% procent dražší, tu kvalitu ještě má. Musím to brzy vyzkoušet. A potom ten krajíc čerstvého chleba namazaný kvalitním máslem chutná líp, než nějaký zákusek z cukrárny. A nebo krajíc namazaný domácím sádlem s plátky česneku! Dobrou chuť! Mažu si to ukrojit a namazat. Bude se mně líp usínat. Navzdory vší zdravotní osvětě mně po půlnoci chutná nejvíc.
Tady
Tady se dá koupit chleba úplně srovnatelný s tím, co si pamatuju z mládí. Samozřejmě není to ten z velkopekáren, ale pelhřimovská pekárna Adélka a jindřichohradecká DK Open pečou chleba pořád velice dobrý. A máslo? To jihočeské z Madety je také pořád stejně dobré, i když já mám nejraději to z mlékárny v Čejetičkách u Mladé Boleslavi. Bývá pod značkou Dr. Halíř, nebo Poděbradské mlékárny.
Mimo téma: v Brazílii je 55…
Mimo téma:
v Brazílii je 55 000 nakažených koronavirem za den, v USA se počty zase přehouply přes 30 000 - vypadá to, že koronavir se rozhodl opět udeřit.
Ta Brazíle má vůbec zajímavé statistiky - na 2,3 miliony testů 1 milion nakažených (tak málo testů k počtu nakažených snad nikde jinde není) - Bolsonaro má přezdívku brazilský Trump ale vypadá to, že v oblasti covidu je to ještě větší střelec než Donald a že to dost podcenil.
WHO
Včera WHO oznámila 150000 pozitivních výsledu za den. 2. vlna je tady.
konečné číslo
181 000 za pátek svět
z toho 128 u nás
njn
tak měli pravdu - ochladilo se
Také
Rusko má téměř 8000 nových případů koronaviru, obavy vzbuzuje vojenská přehlídka
19. června 2020, 10:41 — Autor: EuroZprávy.cz / ČTK
Rusko eviduje 7972 nových případů koronavirové nákazy, od začátku pandemie dohromady už 569.063. Třetí den tak potvrzené případy zůstaly pod hranicí 8000. Za posledních 24 hodin zemřelo dalších 181 lidí, dohromady tedy už 7841.
Zdroj: https://eurozpravy.cz/zahranicni/evropa/rusko-ma-temer-8000-novych-prip…
Hlad a polské vši na vás!
.
Re: Ládik!!! Ešče si zpomjel na
bidu, cype. Bida je hnetka za hladem.
"Hlat, bidu a polske fši na tebe, chachare jeden!"
To mi dycki řikala moja babina ze Zarupka, jak sem nedožral sfačinu.
Zarubek byl gdysik na Sleske (Slezská Ostrava), cype. Neska tam je hovno. Kolonyja ot haviřuf zburana, pivovar vybombardovali ty kurvy amerycke, abyzme nemjeli co chlastať.
A na sfačinu sem dostaval ot babiny chleba s maslem a k temu na zapiti meltu s kozym mlikem.
A koza se menovala Růženka, cype. A mjela mě rada, bo sem ji do chlifka dycki přinesl cosyk fajneho na zežrani. Třeba sem babině ukrat jedno japko. Babina mjela aji ty japka zrachovane (rachovat = počítat). A vyndavala je s pivnice (pivnice je sklep) podle kalendařa, bo byla zvykla furt šporovať.
A moja Stara Jahoda teš furt enom rachuje a šporuje.
Ti pravim, baby su strašne. Nakopať jich do řiti a vyhnať z baraka, bo ti zavidi aji ty dvě blbe štamprle narano a navečer misto brufena.
Nechápu
Možná žiju v jiné zemi, nebo dokonce v jiném světě, než Tekutý Prd. Určitě v jiném městě.
Moje zkušenost je přesně opačná. Chléb v běžných obchodech se v našem statutárním městysi kdysi za socialismu, mám na mysli hlavně léta 70/80, prostě nedal žrát. Ovšem při téměř každovíkendových cestách na chalupu jsme v Horažďovicích kupovali chléb ze Sušice a to byla lahůdka. Nebyl z nějaké velkopekárny, ale z provozovny celkem malé kousek od sušického nádraží, prý údajně družstevní či co. Na tehdejší dobu měl "exkluzivní" tvar kulatého pecnu, ostatní chleba pamatuji jen ve vekách. Určitě by vydržel do pondělka či úterka, ale nikdy "nevydržel" - v neděli už z něho nezbyla ani kůrka.
V našem statutárním městysi je už řadu let radost chleba nakupovat. Výborný, typicky český, se dá nakoupit od Sebery, případně u Jílka v Jungmance. Taky u Bayera - to buď v jejich vlastní prodejně u bývalého Tuzexu (ani nevím, jak se ta ulice jmenuje, byť je to u nás v centru), nebo u Špilara v "Rybách - drůbeži" v Goethovce (dříve Gorkého, ještě dříve Goethově, před tím nevím). u Špilara navíc prodávají tzv. "učňovské pečivo" - to je prostě dokonalé. Buď rohlíky, nebo rušně zaplétané malé houstičky.
Pokud mě nákupní cesta zavede do sámošky přímo na náměstí Republiky (tady v centru je to všechno na pětníku), mám na výběr buď klasickou "Šumavu" (tu já nerad), nebo kulatý tzv. "Český chléb" (název odpovídá obsahu) nebo menší veku od tzv. "Bombičky" nebo ještě menší tzv. "Svačinového". Až na tu Šumavu všechny báječné.
Vrcholem luxusu je za rohem v Bezručovce nedávno otevřená "řemeslná pekárna" francouzského střihu. Poměrně mladý mistr pekař nabízí chleba několik druhů, třeba i takovou zhůvěřilost jako "olivový chléb". Českému chlebu se blíží jeho "Kmínový". Celkově i s jeho croissanty je to spíš taková zvláštnůstka, ale všechno je to výborné, byť celkem drahé. Ovšem mívá vyprodáno!
Nu a to jsem vlastně zapomněl na jiného francouze (to je ovšem Francouz doopravdy) u Saského mostu, má tam malou pekárnu už řadu let. Jeho produkce je samozřejmě střižená poněkud francouzsky, chléb je výrazně pšeničný (byť prý i s trochou žita), ovšem bagety jsou bezkonkurenční a všechno je to cenově standardní.
Nu moje povídání je dlouhé až až, ale to jen abych doložil, že ne všude je to jako u Tekutých Prdů.
všechno je to výborné, byť celkem drahé
Tohle bude asi jádro problému.
Je to základní potravina a ta by neměla být luxus dostupný jen privilegovaným.
Měli by na to mít i lidi, co jsou na minimální mzdě, na podpoře a sociálních dávkách a měli by to mít v každým supermárketu.
Pekárny ten chleba sice prasí, ale hlavní důvod je, že ceny určují řetězce a ty nastavují ceny podle toho, na co mají lidi peníze.
Tím jsme zase u toho, proč máme tak nízké platy a zase jsme až u sametové revoluce, špinavých dohod, neviditelné ruky trhu, globalizace, vstupu do EU a přístupových dohod.
Souhlas
Souhlas. Kvalitní a chutný chléb by měl být pro všechny. I pro "lidi, co jsou na minimální mzdě, na podpoře a sociálních dávkách a měli by to mít v každým supermárketu", jak správně píšete.
I dál s vámi naprosto souhlasím.
Jestli je ovšem v něčem problém, pak v tom, že vámi popsané skupiny nebo případně jejich předky jsem cinkat klíči na náměstí neposílal. Já fakt ne, to mi můžete věřit.
Já vím, kdo je tam posílal,
Já vím, kdo je tam posílal, ale kompars by sehnali i tak. Vis USA dnes.
Špinavé dohody se tu už probíraly několikrát. Netřeba nadávat komparzu za špatnou hru a režii.
Kompars
"….obava, a nejen má, ale možná desítek tisíc spoluobčanů, kteří ji sdílejí, že člověk v tomto světě, rozrývaném mocenskými zájmy, je a zůstane pouze statistou, který je v různých kostýmech různých dob různě postrkován po scéně, aniž většinou, jak vám potvrdí každý režisér, v roli statisty ví, kdo ten kus napsal a o čem je."
(Pavel Kohout na IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelů 27.6.1967)
Můj oblíbenec to zrovna není, spíše na opak, ale tohle bylo trefné a platí to stále.
P.S.: Komparz i kompars - obojí je podle pravidel českého pravopisu možné, na celém věci to ovšem nic nemění :-)
Nechápu
Je to asi o lokalitě. Já jsem se naučila péct domácí chléb právě za socialismu, když vznikly první strojové velkopekárny. Chléb nám nechutnal, byl samý kmín, který lezl do zubů, nevydržel ani tři dny a plesnivěl. Rohlíkům a houskám jsme říkali gumokovové z Gumokovu Hradec Králové. Křupavé nebyly nikdy, protože je pekárna pekla na noční směně, ráno v bedýnkách šoupla na ulici přede dveře obchodu, kde v zimě vymrzly, v létě se zapařily, z ulice byly obalené prachem, při nákupu už byly gumové a večer tvrdé a drobivé tak akorát na strouhánku. v 90.letech otevřelo zprivatizované a zrestituované pekárničky několik OSVČ a s.r.o. a od té doby jsem spokojená, protože v marketech nekupuji ani toaleták, natož jídlo. Ale vím od přátel, že u nich soukromého pekaře nemají, takže nemají na výběr. Péct chleba doma se chce jenom málokomu.
za socíku
byli pekaři,u kterých stály štrůdly lidí už ráno od páté
Hrozenkov - kulaté 3kg bochníky
nebo
kósek za Brnem v Sebranicách
v poslední době ty srágory ze zmrazeného polotovaru (už po přečtení tohoto sousloví se mi chce blejt velebnosti) neriskuju
Ještě nedávno kolem toho byl docela šrumec, když se uzákonilo, že máme alespoň nárok na info
https://www.vitalia.cz/clanky/rozpecene-versus-cerstve-pecivo/
Na západě je jenom vekak poblití,
proti té je i konzumní komisárek z kaufu lahůdka.
Bane, Ládik!!!u,
i ve Francii umějí péct chleba.
Jen ho dostanete pouze na sobotních trzích mimo velká města. Jsou to asi metr dlouhé a 20 cm široké bochany, stojí kolem 10 eur a lidi ho kupují jako lahůdku.
Asi v něm bude dost žitné mouky, bo je tmavý, vláčný, kmínovaný a pro českou hubu silně připomíná domov.
Detekovali jsme ho v Pikardii a nevím, jestli ho znají i jižněji
Horší to je v Itálii. Tam jsme na "náš" chleba ještě nenarazili.
Na Island jsem bral 2 velké pecny
rychvaldského a do JARu taky. Všude, kam jedu, beru pořádný chleba, pořádný nůž a metr uheráku a na cizí hnusnou stravu dojde až nakonec, kdy už sežeru i všechy vitany.
tak Vy ještě Vitany,
no, já je mívala ráda, rychlé, chutné, ale to co od vylézá poslední dobou se nedá. Leda by to bylo vodou, ale ta se nezměnila, tak je to tím proslulým "new"
Nedovolené ozbrojování
Když kamarád jel před lety do Anglie, celník si všiml velkých bochníků a pořádného nože na chléb. Okamžitě zavolal kolegu od policie, který nůž vyhodnotil jako nebezpečnou zbraň, se kterou ho do Anglie nepustí. Kamarád řekl "žádný problém" a hodil nůž do popelnice. Policajt řekl že to není tak jednoduché, nůž vylovil z popelnice a nastal výslech. Ptal se odkud kam, za kým a proč, vše náležitě sepsal, zapsal ho do seznamu potencionálních teroristů a teprve pak ho pustil do Anglie.
Kdepak
Zaprvé to nejsou veky, ale bagety. Baguette znamená doslova tyčka/hůlka a kouzelníci mívají baguette magique.
Jsou krásně křupavé a drobivé a měly by se sníst do pár hodin po upečení. Jí se to úplně jinak. Buď se to rozřízne podélně a udělá se z toho sandwich nebo se to láme a k jídlu se to přikusuje. Ukrojíte si kus sýra a k tomu ulomíte kus chleba. Naberete si salát z mísy a k tomu si ulamujete chleba. Taky si můžete smíchat olivový olej a kvalitní ocet a do toho namáčíte kousky chleba. Je to tamější ekvivalent chleba se sádlem a cibulí.
V supermarketu si bagettu nekupujete, jen z lenosti, když se chcete odbýt nebo už je večer. Pekař je tam systematicky v každý obchodní ulici, v noci vidíte, jak je ve sklepě a připravuje těsto. Manželka prodává hned od rána, aby lidi měli k snídani a ve 4-5 odpoledne už je většina vyprodaná.
Jakoby českej chleba máte na západě od Poláků (už někde i v supermárketech) a před tím se dal sehnat u židů.
Já osobně nemám s chlebem v…
Já osobně nemám s chlebem v mém okolí problém. Hořovická pekárna peče podle všeobecně kolujícího názoru dobrý chleba, různé druhy, doplnit se to dá různými pekařskými specialitami v Lídlu. Ten chleba je přibližně stejné chuti a kvality, jako za bolševika.
Rohlíky z Hořovické pekárny jsou bezkonkurenčně nejlepší, co jsem jedl. Sice se ty rohlíky od dob před 89. zhoršily, ošidili je na kvalitě vstupů, přes to jsou furt dobré.
Hořovických rohlíků sežeru
i 10 najednou, bez ničeho, ani je nemusím zapíjet. Před cca 15 lety jsme tam jezdili i 2x měsíčně, teď jen 2x ročně, tak se mi po nich stýská.
Ty vzpomínky jsou neskutečné, spíš jako film.
Vycházím z domu. V kapse mám zmuchlanou síťovku, v ruce hliníkovou konvičku s víčkem. Na třídě Klementa Gottwalda zatáčím doprava. Po pravé ruce mám Hornické učiliště Pavky Korčagina. Přecházím ulici Komsomolskou. Prvním obchodem v bloku domů je zelenina a ovoce, potraviny, pak mlékárna, za ní rybárna a za odskokem v bloku pekárna. Někde muselo být maso uzeniny, ale to mi vypadlo.
Dnes ale jdu do mlékárny. Stojím ve frontě a připadám si mezi těmi vysokými lidmi trochu stísněně. Když na mne přijde řada, pozdravím a řeknu nahlas, protože mě za pultem není moc vidět, že bych chtěl jeden obyčejný chleba, čtvrt kila másla a mlíko a podávám na pult bandasku. Strkám chleba do síťovky, pak kus ukrojeného a do papíru zabaleného másla. Prodavačka z nádoby zapuštěné do pultu odměrkou s držátkem s háčkem na konci naplní konvičku mlíkem, zavíčkuje a podá mi ji. Musí se při tom dost naklonit přes pult, protože jsem menší zákazník. Pokládám konvičku na zem a z kapsy vytahuju zmuchlanou bankovku. Dostávám na zpět několik minci, zdravím a odcházím. Když jdu kolem potravin, mám chuť na sojový suk nebo na gumového hada, ale peníze nejsou moje a nedostal jsem povolení. Tak nic. Kousnu aspoň do patky. To taky není správné, ale vím, že tohle projde. Snažím se moc nekývat bandaskou, aby mlíko nevyteklo. Chleba občas táhnu po zemi, protože síťovka je velká a já ne. Než zaklepu na dveře bytu, tak chleba rukou opucuju a bude to.
PS: Současnost
I když nůž nabrousím, nejen, že se krajíc při ukrojení ze 30% změní na drobky, ale se i roztrhne, takže se nedá ničím namazat, nejde ani přikusovat, protože se nedá držet a při neopatrné manipulaci člověku zůstane v ruce pouze kůrka a kolem hromada drobků.
Budu si muset pořídit skalpel.
Pokud není máslo hodně měkké, při roztírání na sebe nabaluje chleba a vše končí jako máslově-drobková koule v kůrkové ohrádce.
Re: Havran57 Zde můžete zpozorovat naprosto
neschopného, starého, zcela blbého a navíc hnusného jedince, který odmítá pochopit, jaké dobro k nám po roce 89 přikvačilo a vůbec si neváží skutečnosti, že si může plnými doušky užívat rozmanitosti a jinakosti a tak všelijak podobně.
Pozorně si přečtěte, co napsal. Toho hlupáka vůbec nenapadlo, aby důmyslně zkombinoval nové poznatky, které nám přinesla naše Velká Sametová Taškařice.
Zapškle sedí doma a skuhrá na dnešní poměry a na náš současný zdravý, chytrý a krásný ojrochleba. A vůbec jej nenapadne, že by jej mohl zkonzumovat příborem na italskou pizzu a maličký zbyteček drobečků vysypat na zem, kde by se o ně postaral náš současný moderní, chytrý, krásný a mladý ojrorobotický vysavač řízený chytrým ojroprogramem se satelitní navigací.
A s takovými jedinci zde máme vybudovat novou krásnou, chytrou a mladou společnost, že ano...
Do prdele, kam jsem jenom založil tu kravatu s nášivkou SSM...
lidova milice
No možná by pár predduchodcu, kteří pamatuji tu dobu mohlo opět obléci uniformu lidove milice a jít okupovat pekárny
Nebo aspoň odevem SSM naštvat pár chvilkaru, pro které je kapitalismus to nejlepsi
To nepůjde.
Chvilkaři jsou děti a vnukové komoušů. Udělejte si průzkum.
Proč je dnešní chleba tak nechutný
Emin odkaz se neukáže celý, tak ji zkusím doplnit o důvody, proč je chleba tak nechutný.
VÍTE, PROČ CHLÉB Z OBCHODU UŽ NECHUTNÁ JAKO DŘÍVE?
A PROČ JE JEDLÝ SOTVA DVA DNY?
Protože velké pekárny opustily tradiční postupy pečení chleba a tradiční žitný kvas nahradily "moderními" přídavky do chleba. V tradičním kváskovém chlebu nemá být nic jiného než:
Pšeničná a žitná mouka, voda, sůl a kmín.
Toť vše. Žádné droždí, žádné přidané kyseliny a zlepšovadla.
TAJEMSTVÍ: ŽITNÝ KVÁSEK
Žitný kvásek dodává tradičnímu českému chlebu jedinečnou příjemně nakyslou chuť. Tyto kyseliny chrání chleba před plísněmi a prodlužují tak chlebu trvanlivost i na více než 5 dní! Bez aktivního kvásku ztrácí chleba tuto přirozenou ochranu. A jako poslední hřebíček do rakve velké pekárny často přidávají do těsta zejména levných "konzumních chlebů" navíc včerejší chléb. To ještě více urychluje zkázu chleba.
Bez žitného kvásku prostě nikdo dobrý chleba neupeče. Chléb kupujeme, na jaký máme peníze a jaký je v nabídce. Hypermarkety tvrdí, že prý máme specifické chutě a kdybychom chtěli, tak si koupíme lepší chleba. Nu, lidé kupují chléb, jaký je v nabídce, protože alternativou je hladovět a na dražší druhy ti, kdo nevydělávají dost, nemají peníze.
Nechutný chléb má jednu výhodu, netloustne se po něm, protože není po čem. Je to jako sníst piliny. Projdou trávicím traktem a zmizí do odpadu. Lidé ze zahraničí se diví, že žereme odpad. Žereme jen to, co k nám ze Západu vozí, protože suroviny se vozí odtud a vrací ve formě hotových výrobků. Vyjma chleba, to je záležitost domácích řetězců a chleba je vyráběn z mražených směsí. Dříve směsi vyráběl Penam (asi 2/3 trhu) a United Bakeries (asi 1/3 trhu). Zásadní rozdíl mezi nimi nebyl, z obou směsí jde vyrobit jen hnusné výrobky. Po jejich spojení do jedné firmy United Bakeries si můžeme vybrat chléb z hnusné směsi 1 nebo 2 nebo 3. Liší se jen obsahem a podílem pšeničné a žitné mouky.
Když půjdeme koupit chleba ráno, ještě není, protože ještě není upečeno. Začínají, chleba se peče asi 2 hodiny, tak není v nabídce. Čekat na jeho upečení nemůže ten, kdo musí do práce. Když se večer vrací z práce, chleba je už vykoupený, zbývá pár posledních bochníčků, tak se vezme, co je k dispozici bez ohledu na stav a cenu. Teoreticky by měl být v nabídce dražší a kvalitnější chleba, ale ve skutečnosti je v nabídce jen dražší chleba kvalitní zhruba stejně jako ten nekvalitní.
A perlička na závěr, kdo vlastní výrobce chlebových směsí?
Andrej Babiš! Jeho firma Penam koupila United Bakeries od lucemburské firmy. Od koncernu se ale kvůli Úřadu pro hospodářskou soutěž odštěpilo 6 pekáren (v Brandýse nad Labem, Rumburku, Strakonicích, Uherském Brodu, Znojmě a Šumperku) do skupiny PEK Group. https://www.euro.cz/byznys/z-penamu-a-united-bakeries-se-odstepi-sest-p…
PEK Group má Agrofert prodat.
Něco ze situace na trhu pekáren odhaluje https://www.euro.cz/blogy/okoraly-rohlik-od-andreje-1453249
Tak mě napadá, že pokud Chvilkaři a jiní odpůrci Andreje Babiše jej chtějí opravdu poškodit, stačí jim k tomu málo, nekupovat chleba ze směsí vyráběných firmami vlastněnými AB. Dá ovšem fušku najít místo nich náhradu.
Penam
Pane Gerd.
Je to Šumperk,nebo Zábřeh.
V Zábřehu občas vidím dost budov a velký nápis Penam.
Jinak tady v okolí je největší Nopek.
6 pekáren
Pane zemědělče,
do PEK Group měla být začleněna pekárna v Šumperku. Ale nesleduji přehazování podniků v koncernu Agrofert, tak klidně může jí nově o Zábřeh. Původním záměrem byl Šumperk. Ve výsledku je jedno, zda jde o PENAM, United Bakeries, nebo PEK Group, stejně je všechny 3 vlastní Agrofert. Jde o monopol právnickými kličkami rozložený do 3 firem. Kdyby pekly kvalitní chleba, asi by to tolik nevadilo. Bohužel tomu tak není a výrobky jsou nekvalitní, a prazákladem jsou chlebové směsi z dílny Agrofertu.
něco z toho článku přidámpřidám
Pecen ze zbytků
A co se s tunami neprodaného chleba děje? Oficiálně se mohou prodat na zkrmení. Jenže není neobvyklé, že pekárny přidávají zbytky do nového chleba. "Donedávna jsem dělala ve velké pekárně, kde to bylo běžné. Z podnikových prodejen se svezlo, co se neprodalo, pecny se rozmočily ve vodě a přidaly se do těsta na nový chleba," potvrdila Víkendu plzeňská pekařka, která chtěla zůstat v anonymitě.
Podle zákona se sice starý chléb do nového přidat může, ale jenom takový, který neopustil pekárnu. O ostře sledovanou záležitost ale v tomto případě nejde. "Inspekce si s tím moc hlavu nedělá," komentuje situaci technolog Příhoda.
Do nového chleba se dá podle Vladimíra Doležala z České zemědělské univerzity přidat klidně desetina toho starého. Což je pro výrobce značná úspora surovin: v mnohatunových objemech produkce znamená desetina těsta každý den několik uspořených metráků mouky.
Zákon horní hranici toho, kolik starého chleba do těsta může přijít, neurčuje. Pro výrobce je přirozeně stanovená tím, že kdyby zbytků přidali moc, chleba se bude rozpadat. "To vidíte i na tom, kde je zbytků deset procent. Už druhý den je chleba takový nedobrý, drolivý," popisuje plzeňská pekařka. "Pekaři se snaží ušetřit, kde to jde," vysvětluje docent Příhoda z VŠCHT, proč se něco takového vůbec děje.
Sami pekaři říkají, že jim nic jiného nezbývá. Pokud nepřistoupí na systém vratků, nikdo od nich chleba nekoupí. Jenže tak to není. Tato ohlávka, do které řada pekařů strká hlavu, je dobrovolná. "Naše pekárna na vratky nehraje a do supermarketu dodává. Ale je fakt, že kvůli tomu od nás neberou tolik, co od ostatních," připouští Josef Suk z Cvrčovické pekárny.
Smlouvu, kterou mu nabízel jeden z řetězců, kvůli vratkům před časem nepodepsal sušický pekař Karel Rendl. "Vratky jsou pro mě zkrátka sprosté slovo. Těžko bych motivoval lidi u nás v pekárně k dobré práci, kdyby se každý večer museli dívat na neprodané pecny," řekl mi před časem.
Bude hůř?
Za posledních dvacet let začal být poctivě udělaný chleba z přírodního kvásku skutečně ohroženým druhem. A situace se dál zhoršuje. Z téměř devíti set tun chleba, které se u nás ročně vyrobí, o skutečný kvásek většina ani nezavadí.
V Michelské pekárně si kvásek, jako v jedné z mála, stále ještě pěstují. Potkala jsem se tam se Zdeňkem Harantem, který má jeho přípravu na starost. "Za dobu, co tu pracuju, jsme o kvásek přišli jenom jednou. A povedlo se to zrovna mně. Dal jsem všechen do těsta a zapomněl trochu nechat bokem, abychom z něj mohli později namnožit nový. Jeli jsme tehdy ke konkurenci a přivezli ho od nich," smál se při vzpomínce na jediný velký kiks, který se mu za třicet let v Michli povedl. Dnes už by se pro dávku kvasu musel vypravit nejspíš až do Ústí nad Labem, kde se tradiční metody zadělávání chleba také ještě nevzdali.
"Velkou roli hraje to, kdo pekárny vede. Záleží na tom, jestli je to spíš ekonom, nebo srdcař," říká k tomu Jaroslav Dřízal z pekařského svazu. Jenže srdcařů postupně ubývá a spolu s nimi i pekařů, jako je pan Harant, kteří dokážou léta obnovovat kvásek a chystat z něj těsto tradičním způsobem.
vratky - zvratky
Asociace.
Poctivý chlebe, promiň a odpusť.