Přešlechtění Němci

Autor
Štítky

Zabijačkový maraton mám za sebou. Umyl jsem zamaštěné ruce, otřel ústa od prejtu a propláchl tělo pálenkou, abych to nějak přežil. Tři ze čtyř mých letošních prasat to mají za sebou, několikmrazáků je naditých k prasknutí, škopky jsou plné naloženého masa a pomalu budu roztápět udírnu. Za čtrnáct dní si to v menším ještě jednu zopakuji s posledním čuníkem a do jara budu sedět před krbem, ukrajovat uzené a číst Vojnu a Mír. Do rozmrznutí půdy a oschnutí rolí mám klid. 

Vy, co mě čtete pravidelně víte, že jsem si letos pořídil čtyři selata. Tři byli ušlechtilí němečtí Landrace a jeden český hybrid Přeštického prasete s čímsi. V červenci jsem o nich vydal tento článek:

https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/par-postrehu-z-chovu

A hned po vydání se všechno začalo měnit. Byl přelom července a srpna, prasátka v té době měla mezi osmdesáti a sto kilogramy a najednou z ničeho nic ti tři Němci přestali přibírat a už jim to zůstalo. Připisoval jsem to horku a myslel si, že se zase rozežerou, až teploty trochu poklesnou, ale nestalo se tak. Jsou prostě geneticky vyšlechtění tak, aby za tři měsíce nabrali zhruba těch sto až sto dvacet kilo a pak jdou na jatka. Dnešní prase má být atletické prakticky bez sádla, což ti tři splnili dokonale. Kdybych je zabil na začátku srpna, měl bych z nich prakticky totéž, co jsem z nich měl teď. Žrali, ale neztloustli. Sádla na nich bylo po vyškvaření asi pět litrů. Myslím že i Roman Šebrle má víc tělesného tuku.  

Jen ten Přeštík pokračoval v růstu normálně podle mých představ a najednou byl největší ze všech. A co si budeme povídat, jak všechny přerostl ne o trochu, ale o 50%, začal těm Němcům vracet všechna ta předchozí příkoří. Teď si on zabral koryto pro sebe a nikoho tam nepustil, dokud se nenažral. Teď si on lehl první na to nejlepší místo a ztratil svoje dobré německé návyky, začal kálet, kam se mu chtělo. Když ho ostatní tři naštvali, pokousal je. Chvílemi jsem je už musel rozdělovat, aby si neublížili. Je vidět, že rysy lidské povahy jsou vlastní i zvířatům se vším všudy. 

Nakonec jsem se rozhodl, že si na poslední prosincovou zabijačku ponechám jednoho němce.  Ostatní tři jsem tedy zabil. A ukázala se další zajímavá věc - Já na vlastní porážku používám elektrický jateční přístroj. Nebudu se rozepisovat o podrobnostech, ale v podstatě jde o to, že prase musí ještě při porážce spolupracovat. Je potřeba jej omráčit, aby se nebránilo, ale srdce musí bít, aby ještě vypumpovalo z těla co nejvíc krve pro pozdější použití. Proto má jateční přístroj vyřadit z provozu pouze povrchní reflexy o útěku a udržení se na nohou, ale základní funkce mají zůstat nedotčené. Pokaždé se mi to takto bez problémů povedlo, až doteď. 

První šli na řadu němci. A oba jsem tím elektrickým šokem rovnou zabil. Oběma přestalo bít srdce hned a prakticky žádnou krev nevypumpovali. Museli jsme je zvedat za zadní běhy, aby z nich alespoň nějaká krev vytekla. Když jsem je pak vyvrhl, tak jsem si ověřil, že jsem porážku vedl správně, vpich šel přesně netrefil jsem ani dýchací trubici ani hltan, ani plíce, jen věnčité tepny. Srdce bylo nedotčené. přemýšlel jsem, co jsem asi mohl udělat špatně, té krve byla škoda... 

Pak jsem vzal na řadu přeštíka a všechno proběhlo normálně. Stejná porážka, stejný vpich a sedm litrů krve venku. Čistá rychlá práce. Zkrátka, němci jsou nejen přešlechtení jako jateční zvíře svým vzrůstem do sto dvaceti kil, ale navíc ještě jejich kardiovaskulární systém nic nevydrží. Až budu zabíjet za čtrnáct dní posledního němce, jsem vážně zvědavý, jak to proběhne. 

Je vidět, že masová velkovýroba nastupuje všude. Je stále obtížnější sehnat normální sele, které bude osm osm měsíců pořádně žrát, vyroste na dvě stě kilo a vyškvaří se z něj pořádná štoudev sádla. Pokud budu chtít pokračovat ve vesnické zabijačkové tradici, budu si muset pořídit Přeštickou svini a zajišťovat si selata rovnou od vrhu. Za pár let už se normální prase prostě nesežene. Pár nadšenců bude mít ty Přeštíky a všechno ostatní bude sice ušlechtilé, čistotné, ale nevyroste to. Tož budu muset být jeden z těch nadšenců.  Snad ten chov Přeštíků tam u Plzně vydrží. 

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Trvalý odkaz

Tím jste mně nadchl.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

My stříleli pašíky z pistole zvané "švinščok", což vlastně žádná pistole nebyla. Její hrot poslal čuníka do říše snů, načež ho strejda "dzignul" nožem a já pak už jen míchal krev.
Skutečnou pistolí chtěl provést vraždu můj známý, který si v podnikatelském záchvatu 90. let pořídil květovanou košili, kožený kufřík zvaný diplomat, takové srandovní gatě, kterým se říkalo nevím jak, a konečně i stříkačku - čezetu devinu. A jelikož ho furt nikdo nechtěl přepadnout, rozhodl se zavraždit nebohého špekouna z této zbraně, pochopitelně za přítomnosti patřičného publika, které chtěl ohromit svou bojovou připraveností a čarostřeleckými grify.
První problém byl ukotvit prase na dvorku, aby se moc nevrtělo a kámoš mohl spokojeně v klidu a dlouho mířit přesně "mezi paroží". Podrobnosti vynechám, nicméně ve zkratce - čuně nemělo vůbec pochopení pro kámošovy bujné představy, asi mu nepromítali v chlívě akční filmy. Vystartovalo i s hilfákem, který jej držel za rypák ve smyčce z ocelového lanka hezky při zemi, směr zahrada a vůbec nebralo ohled na to, že jsou zavřena vrátka. Následovala divoká střílečka do prasečího ksichtu za zběsilého pobíhání po dvacetiarovém sadu, lapání sice postřeleného, avšak stále čilejšího čuníka, odvoz hilfáka s otřesem mozku a zlomenými žebry do špitálu a příjezd speciální skupiny Policie ČR, které soused nahlásil hromadnou vraždu celého kámošova příbuzenstva, a to zvláště trýznivým způsobem, páč byli všichni od krve, trávy a bláta a nesli stopy boje se silnějším nepřítelem.
Tak dopadla první a poslední zabíjačka na Schwarzenegerův způsob v našem městysu. U piva se o tom kecá dodnes.

Zatím bez slepic

Targusi,
myslím, že na českou zabíjačku německých prasátek měl Vidlák myslet už při stavbě chlívka.
Měl by být zevnitř pokryt silným nerezovým pancířem a měl by mít pouze malá opancéřovaná dvířka velká tak, aby jimi prošlo sele či žrádlo.

V den exekuce by se jimi nyní již mnohonásobně tlustší libové prase ostříkalo spolu s vnitřkem chlívku vysokotlakou čističkou, vodou s příměsí zdravotně nezávadného šamponu.
(Ještě několik dní předtím by se čuník vnitřně vyčistil silným projímadlem a následnou dietou).

Poté by stačilo do chlívka vsunou dva-tři americké protitankové granáty a odpálit....
Výsledný mírně ouzený produkt odsát NOVÝM hovnocucem, odcedit kosti, pomlít a pomělnit.

přidat něco koření a srouhanky, dovézt z Francie housky - a vyrobit globálně jednotný, leč přesto specificky český vepřový hamburger (pochopitelně v americké licenci - pokud do té doby nezíská Pirátská strana ústavní většinu).

Pak už jen nakoupit (dříve jihoafrický, nyní japonský) Pilsner urqel a pozvat kamarády na vepřové hody!
(Takže hin sa hukáže, do roka a dodne, pokud nebude importován další africký prasečí mor, přijedu na tu francouzskou housku a ten japonský mok užít si české zabíjačky.)

Zatím bez slepic

Pane Holube,

Dovoluji si nesouhlasit.

Jestli to jsou skutečně pravá německá prasátka, pak by žádná pancéřovaná dvířka neměla být potřeba, ale mělo by stačit doručit prasátkům tři dny předem obsílku, ať se v tolik a tolik hodin dostaví na určené místo dvorku, řádně vylačněná, osprchovaná a osvědčením od veterináře o dobrém zdravotním zdravotním stavu.

Tam by se jim pak přikázalo "zavřít oči brouku" a správné disciplinované německé prasátko by pak bez hnutí vykrvácelo na místě, jak 6. německá armáda u Stalingradu.

Zatím bez slepic

proslavené francouzské pečivo zaváží do Fracie můj ostravský kámoš ze západních Čech. Pochopitelně hluboko zmražené. To pečivo. Takže ojrokrosán by vyšel levněji, pokud byste oslovil českou výrobnu se žádostí o dodávku identického výrobku s tím, že dopravu si cvaknete sám. Je třeba myslet na zisky, ne na kvalitu.

Zatím bez slepic

Z vlastni zkusenosti mohu rici, ze hluboce zmarazene pecivo muze klidne nekolikrat rozmrznout. Je sice cely den v mrazaku supermarketu, ale kdyz se doplnuje zbozi, musite si vytahat palety. Nekdy tam zustanou celou noc. Je tam malo mista a sibovat paletama tam a zpet do mrazaku a z mrazaku se moc neda. Nedela se to nijak schvalne, ale sem tam se to stane.

Polorozmrzle az rozmrzle pecivo se pak zase nejpozdeji rano soupne do mrazaku. Pekare to nijak zvlast netrapi, protoze jediny, na cem je videt, ze to rozmrzlo jsou koblihy s marmeladou. Ty jak jednou rozmrznou, tak se muzou vyhodit.

Jinak slavne francouzske kroasany pry privezla do Francie pozdeji neblaze popravena Marie-Antoineta ktere se po nich styskalo. Cele teto skupine peciva se rika francoizsky vienoazri cili videnoviny, podle Vidne. Kde kroasany dostaly tvar podle znaku na tureckych praporech v dobe oblezeni turky. Jmeno je z crescent - pulmesic. Podle jine verze se vsak objevily daleko pozdeji, az v pulce 19 stoleti, ale porad od videnskeho pekare.

Nicmene muzeme francouzum priznat to, ze to doladili do dokonalosti, protoze pravej croissant od skutecneho pekare je lehounky a vlacny uvnitr a krupavy na povrchu a zadrobite si s nim svet i klin, neni to dobry pro vas cholesterol a tuk, ale jak je to dobre.

Zatím bez slepic

Vlastním jateční pistoli, ale používám ji jen jako zálohu. Kolem prasete se mi vždycky motá hodně nováčků, kteří to v životě neviděli a čeká se od nich alespoň minimální součinnost a spolupráce. Jateční pistole je méně spolehlivá... prase může na poslední chvíli cuknout hlavou a trn pak neprojde až do mozku a neomráčí. Tu a tam selže náboj nebo dá příliš slabou ránu, pak se musí přebíjet a to prodlužuje agónii prasete i ostatních. Byl jsem u zabijačky, kde prase nepadlo ani na třetí pokus a zachránil to až staříček, který si pamatoval i starší metody a špičkou nože pak praseti přetnul míchu za hlavou. Po třech ranách už se klepaly ruce i profesionálnímu řezníkovi a všichni okolo si už jen překáželi. 

A i když se rána podaří a prase padne, dost sebou mlátí a má při těxh křečích v nohách takovou sílu, že vám klidně přerazí kosti. Na pistoli prostě musí být zkušenější mančaft, kdy lidi vědí bez dirigování, kam se postavit a jak praseti hupnout na hřbet a  vyhnout se bezpečně končetinám. 

Elektrika je spolehlivá. Prase padne hned a pokaždé, je našponované a ani se nepohne. Jen se zdá, že ty dnešní mladý už nic nevydrží, ani ti puberťáci, ani prasata.  Sice se zdá, že někdy je člověk bez krve a dá to zabrat z prasátka nějakou dostat, ale nikdy jsme neměli ani jednoho uklouznutého nebo zraněného. 

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Nevím dost dobře jak si ten text vykládat.
Jako faktografii nebo jako jinotaj podle nejlepších českých tradic?

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Já si užívám obého, nabíhají mi další souvislosti zejména v sektoru jinotajů, jen je zaznamenat, mrštné jsou.
Bobtnání původního Vidlákova textu bez svolení autorova.

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

přijmout jako faktografii s příměsí jinotaje...

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Godote,
chlapí u nás v hospodě řikali, že text je významově vícevrstevnatý, s mnoha latentními přesahy, evokujícími bohaté trsy větvících se asociací.
Já tomu nerozumim, asi to bude ňáká intelektuální haba ďůra..

Zatím bez slepic

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.