Vidlácké placky

Vidlácké placky – litterate.cz

Krátký energetický úvodník:

Tak to přišlo i k nám. Manželčini rodiče včera dostali nové zálohy za energie… Ze čtyř tisíc měsíčně jim to skočilo těsně pod dvacet klacků každého patnáctého… V podstatě nezaplatitelná suma. Oba v důchodu, takřka soběstační v produkci potravin, ale když dáte za elektriku a plyn dvě třetiny příjmů, tak je to prostě v háji a neřešitelné.

Největší fór je v tom, že i kdyby teď sami dobrovolně zastavili plyn a téměř nepoužívali elektřinu, tak zálohy stejně budou platit. Sice se s tím dá něco dělat a s distributorem se domluvit, ale prý je to na dlouhé lokte a v mnoha případech vám stejně nevyhoví. Navíc to udělat nemohou, protože doma jim nezůstal žádný funkční komín.

Tchán mé působení na demonstracích odsuzoval. Vyjádřil se v tom smyslu, že demonstruju za návrat totality… Mohl jsem mluvit od rána do večera o tom, že demonstruju za odchod z lipské burzy, bylo to zbytečné. Česká televize a celoživotně odebíraný Respekt udělaly své…

Tož vás teď občas poinformuju, co s tímto světonázorem udělalo zdražení nad všechny myslitelné meze.

A teď už dnešní text:

Přátelé, vy co mě čtete pravidelně, tak víte, že jsem od přátel dostal milý dárek – jistou zásobičku vidláckých placek. Mapa České republiky vyplněná svojí vlajkou a přes ní vidle, které tentokrát nejsou zapíchnuté do kupky hnoje, ale zvednuté k obraně. Přiznám se, raději mám ty zapíchnuté, co slouží jen jako pracovní nástroj ke zlepšování čistoty mého dvorku. Doba ale nepřeje mírové klidné práci a okolnosti nás povolávají k obraně vlasti.

Jak jsem už psal, vidle jsou naším poznávacím znamením. Nacházeli jsme se takto na demonstraci, abychom věděli, kdo jsme ze stejného hnízda a kdo stojíme o to, aby naši budoucí lídři četli Vidlákovy kydy. Dávali jsme najevo, že se nenecháme rozdělit, že jsme nepřišli lustrovat řečníky, ale přišli jsme je vyslechnout a vyjádřit podporu rozumným návrhům. Udělali jsme si na Václaváku takové malé vidlácké sympozium a kdo byl ochoten mi přispět na činnost, ten dostal placku.

Za pět let mého psaní jsem nikdy peníze nevybíral. Můj blog byl pro mě potěšením a relaxem, sloužil mi podobně jako epigramy Karlu Havlíčkovi – čistil jsem si tak hlavu a měl místo, kde jsem svobodně mohl říkat, co si myslím. Na to jsem korunky nepotřeboval . Doména mě stála tři stovky ročně, to jsem si opravdu mohl dovolit. Když vás čtenářů přibylo, zval jsem si zajímavé diskutéry na moje zabijačky. Dělám to doteď a budu to dělat i dál. Díky tomu jsem se dostal k zajímavým informacím, ze kterých čerpám své zprávy a svoje věštění budoucnosti.

Teď jsem trochu na rozcestí, kam se vydat. Psát budu dál, to se nemusíte bát, ale pokouším se dostat na volnou nohu, podobně jako to udělali Petr Hampl či Marian Kechlibar. A jak můžete vidět, vybral jsem si na to úplně ideální dobu, kdy všichni přicházíme o všechno… to je ta nejlepší chvíle opustit řemeslo a stát se „komediantem.“

Předevčírem jsem napsal, že je nejvyšší čas vydat vidláckou knihu o zemědělství a soběstačnosti, že to bude ideální dárek k vánocům… To proto, že moje věrná čtenářka Petra z Mississippi si dala tu práci, prošla celý můj blog a vytáhla z něj všechny zemědělské texty. Materiál na knihu je prakticky připraven. Stačí vhodně seřadit, opatřit vysvětlivkami, dodat poznámky pod čarou, přidat případně pár fotek, desetkrát to po sobě přečíst a udělat korektury. Že bych měl do vánoc půl tuny knih v průjezdu, to bych asi trhnul rekord… ale minimálně bych to zkusil.

Proto se vás ptám… byli byste ochotni mi přispět na činnost, abych pokryl náklady na vydání? Jako poděkování pošlu vidlácké placky. Doba stojí za houby, proto říkám zcela otevřeně, že nevím, zda vůbec bude reálné, aby na konci celého procesu byla knížka… V mezičase nám nejspíš dojde plyn a knihovazačství v té chvíli nebude právě strategický provoz. Je možné, že za dva měsíce budu mít mnohem přízemnější starosti, než datlovat po večerech. Ale v této chvíli mám přátele, kteří už pár knížek vydali a ti mi poradí a pomohou.

Je troufalé říci, že pokud dostanu stovku, tak dám placku? Je troufalé chtít, aby se mi nejprve ozvali ti z vás, kteří se mají s kým o placky podělit, abych to neposílal po jedné, ale alespoň po deseti?

Já vím, že bych mohl vymyslet nějaké stránky nebo využít nějaký distribuční kanál, ale jdeme do doby, kdy budeme odkázáni na staré dobré adresy a lidský kontakt. Proto bych to raději udělal téměř postaru. Kdo jste pro a chcete podpořit Vidláka, prosím ozvěte se mi na vidlácký mail: vidlakovykydy@gmail.com

Prosím, tento týden dejme prostor těm, kteří už jsou větší skupina a nebo jsou schopni a ochotni placky šířit dál. Více placek = menší poštovné a méně práce. Za týden si řekneme, jak jsme na tom a začnu rozposílávat i v menším. Ať bude zájem jakýkoliv, nic se nezmění na tom, že každé ráno (mimo neděli) tady najdete nový článek.

Jinak jsem pro každou špatnost – kdo je z jižní Moravy, nebo kdo jezdí přes jižní Moravu, kdo pendluje mezi Brnem a Znojmem a dal by přednost osobnímu kontaktu před poštou, dejte vědět, rád se s vámi seznámím (a třeba si alespoň přiťukneme sklenkou portského). Případně, pokud by se našel nějaký hrdina, který by nebojácně řekl, že si takových placek vezme fakt hóóódně, protože má hóóódně přátel… to bych třeba zase přijel i já k němu…

Prosím, neozývejte se mi přes mesenger. Tam už teď chodí tolik zpráv, že nemám šanci se s nimi vypořádat. Pokud jsem někomu z vás na mesengeru odpověděl, tak to byla víceméně náhoda…

Pokud to vyjde, bude z toho kniha o vidláckém zemědělství a vidlácké soběstačnosti, plná užitečných rad, kterou pochopí každý Jaryn z Horní Dolní. A i když si ji asi nenadělíte pod stromeček, k jarním pracem na záhoncích už určitě bude k mání.

Váš Vidlák