Vidlák ten tvrdej chleba má

Napřed dojdou zásoby, pak zemědělští preppeři. Jakpak by ta svá políčka obdělávali? Dojde nafta, benzín - kdepak vezmou koně či kravky, případně oslíky nebo nedejbože (jediný, pětkrát denně vzývaný) - vembloudy (© Patrick Ryan ;-))? Kdo jim udělá opratě, chomouty, žebřiňáky? Kde vezmou podkovy (myslím se vším všudy)? Pak přijde pořádné krupobití či suché léto a je to - v nádherném kostele Jména panny Marie ve Křtinách u Brna je na toto téma plno votivních obrazů. Atd., atd. Nejspíše by zvítězili amazonští Indiáni či obyvatelé subsaharské Afriky. Snad se toho nedočkáme.

to je škoda, my jezdíme k jednomu, co si na důchod koupil KUbotu s celou linkou..jen nemá zvířata. Kosím taky a rád a když mi někdo řekne, že si můžu nakosit a odvézt..neváhám..

"...usuším na seno a nechám shnít. Nikdo to nechce.."
Kdo by taky chtěl shnilé seno, dobře usušené a uložené neshnije :-) Jinak ještě předloni (suchý rok) se seno platilo málem zlatem - novovzniklí moderní chovatelé koní na sport skupovali za draho co se dalo. A ono se skoro nedalo, protože sucho, na spoustě míst ani nemělo cenu síct otavu, protože holt nevyrostla.

bo mívám v poslední době tak drobné, že musím chtě nechtě přikupovat, v lepším případě měnit.

Re: Ládík!!!
Ne, myslivci nepytlačí. Dejte se k nám a pochopíte. Mnohé. Píšete tak chytře a teď taková kravina...

(kafe dnes podle vzoru kuře) po ránu startuju, když si nemůžu dát štamprlu.
Nicméně plastová piksla s plastovým lízacím deklem ani náhodou. Už jen proto, že Stará Jahoda spočítala, že klasický turek s lógrem na dně vyjde na necelé dvě Kč, a kdyby zjistila, že jsem si něco takového koupil za dvacetinásobek na pumpě, tak už mě nepustí domů do tepla.

„Sčítáme oběti lhostejnosti,“ zní z přetížených nemocnic na Ostravsku

Nemocnice melou z posledního. „Máme volná lůžka, pro která ale chybí personál. Pomáhá každý, kdo může,“ říká koordinátor intenzivní péče v Moravskoslezském kraji Peter Sklienka.

Dorazili vojáci, studenti. Na covidová se mění další a další oddělení. „Všechno, co šlo, jsme dávno udělali. Teď už se snažíme o nemožné,“ zní dramatické vzkazy z nemocnic v Moravskoslezském kraji. Právě tam se epidemie koronaviru rozmohla nejvíc v celé České republice. Špitály stěží odolávají přílivu dalších pacientů.

Kritický stav na severní Moravě a ve Slezsku v pátek na tiskové konferenci potvrdil i náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Černý. Zodpovídá za lůžkovou péči. „Kolegové jsou tam v nejrizikovější situaci, zaznamenávají největší nárůsty. A přibývá nakažených zdravotníků, což je signál, že epidemie sílí,“ uvedl náměstek.

Jen v ostravské fakultní nemocnici leží 220 pacientů s covidem-19. Po FN Brno, která má ale vyšší kapacity, je to druhé nejvyšší číslo v Česku. I když pro nejtěžší případy zbývá stovka míst na jednotkách intenzivní péče, dramaticky schází personál. „Jsme na hraně. Pomáhá každý, kdo může,“ uvedl krajský koordinátor intenzivní péče v Moravskoslezském kraji Peter Sklienka.

V největším ostravském špitále chybí okolo 370 zaměstnanců ze tří tisíc. Stovky jsou na neschopence také v Opavě, Havířově či Krnově. V tamních špitálech hlásí absence asi desetina zdravotnických pracovníků.

Ve FN Ostrava je vyčleněných sedm jednotek intenzivní péče s 48 lůžky pro covidové pacienty. Pro ně se přetvořila také kožní či infekční oddělení. „Největší nápor je na sestry a nelékařský personál. Sestry mnohdy musejí vykonávat činnosti, které nesouvisejí s jejich základním oborem. Před nimi klobouk dolů. My lékaři to ještě tak nějak zvládáme,“ popsal Sklienka.

Zemřelých přibývá, což se podepisuje i na psychickém stavu zaměstnanců. „Na intenzivní péči se častěji setkáváme s lidmi, kteří jsou na konci života. Na covidových odděleních teď často pracují sestry, které na to umírání nejsou zvyklé. Je to pro ně velice těžké,“ popsal Sklienka.

Podle šéfa Ústavu zdravotnických statistik Ladislava Duška teď každý den přibudou v nemocnicích až dvě stovky pacientů s covidem. Lze očekávat, že čísla přesáhnou i prozatímní podzimní maxima. Tehdy bylo v nemocnicích s covidem-19 až osm tisíc lidí v jediný den.

Lékaře v boji s covidem-19 frustruje i postupná rezignace lidí na dodržování vládních opatření. „Mrzí nás přístup části veřejnosti. V nemocnici se bojuje o životy. Ale kde se primárně rozhoduje, to jsou ulice, veřejná místa. Čím víc nakažených, tím větší počet zcela nesmyslně promarněných životů. Mnoho těch pacientů jsou oběti lhostejnosti. Je frustrující, že vidíme poměrně malou ochotu veřejnosti podílet se na záchraně životů,“ zdůraznil Sklienka.

S nedostatkem zaměstnanců bojují i v Havířově na Karvinsku. Z tisícovky zaměstnanců je 130 na neschopence, sedmdesát z nich muselo kvůli covidu-19 zůstat v izolaci. „Limituje nás to všude, i v necovidové akutní péči,“ řekl ředitel nemocnice Norbert Schellong.

Přetížené nemocnici pomáhají vojáci i studenti zdravotnických škol, ale nestačí to. Sehnat další se rovná utopii. „Pokud se někdo najde, tak by to byl kanibalismus a v rámci řešení pandemie v kraji i Česku by to nic neřešilo, jen by to přineslo problémy jinému zdravotnickému zařízení,“ přiznal Schellong.

Sklienka však zatím odmítá přesuny do jiných krajů. „Situace je dramatická i jinde. Pochopitelně nemůžeme nechat lidi na ulicích. Budeme pacienty ukládat na akutně volná lůžka. Systém má konečnou kapacitu, nelze s maximální intenzitou ošetřovat stále další a další lidí,“ řekl.

Zároveň přiznal, že se zvyšuje riziko suboptimální péče o pacienty. Jinými slovy musí personál stále víc improvizovat. Ani přesuny do jiných krajů nemusí situaci podle Sklienky vyřešit. „Mohou se týkat jednotek lidí. Představa, že přemístíme do jiného kraje třeba sto pacientů, je naprosto iluzorní. Primárně to řešíme v kraji, zatím jsme vždy nějaké místo pacientovi našli,“ doplnil.

Stejné starosti řeší Zlínský kraj. Ve zlínské „Baťovce“ v týdnu otevřeli už osmé covidové oddělení, dorovnali tak dosavadní maximum z podzimu. Jenže chybí mnohem víc zaměstnanců. „Je to 480 zdravotníků ve čtyřech krajských nemocnicích. Nedostatek nás limituje při dalším otevírání stanic,“ uvedl mluvčí krajských nemocnic Egon Havrlant. Ve zlínské nemocnici mohou využít covidoví pacienti okolo 250 lůžek, třetinu celkové kapacity.

Podle koordinátora krajské intenzivní péče se tam oproti podzimu rychleji plní lůžka intenzivní péče.

Ve Zlíně personálu pomáhá třicítka vojáků a také studenti zdravotnických oborů. S rekordními čísly nově nakažených koronavirem počítají i ve Zlíně s budoucím sílícím náporem. „Asi nebudeme mít jinou možnost než požádat koordinátora o jiná volná místa v Česku. Ta situace může nastat a v intenzivní péči to nevypadá dobře,“ uznal mluvčí.

V krajích se v těchto dnech očkují tisíce lékařů a zdravotnických profesí. Vakcinace však problém vyřeší jen částečně. Očkovat se nechtějí všichni. „Je to dobrovolné. Zájem mělo 900 lidí ze 1600. Ale celkové číslo zahrnuje třeba administrativní pracovníky. Co vím, zdravotníci a záchranáři mají velký zájem,“ uvedla mluvčí jihlavské nemocnice Monika Zachrlová.

-------------

Mě nic není ani s covidem, tralalá. Na tě chcípajících pár procent seru, tralalá. Na to, že doktoři a sestřičky jedou nadoraz, já seru, tralalá.

:-/

bradavice na očním víčku, jestli by se to nedalo i vyložit (to, že virus-pozitivní 87 let stará maminka ryje záhonek) tak, že pozitivní test na SARS-Cov-2019 neznamená automaticky nemocný nemocí Covid-19.
Jednak můžou existovat lidi, kterým jsme za mlada říkali "bacilonosiči" - přenášejí nějakou nemoc, ale sami neonemocní. Vím, že se to říkalo, když se někde objevila třeba žloutenka.
Jednak to máme každý nějak fyzicky (a psychicky) nastavené, že ho nějaká nemoc skolí, nebo ne.
Naše maminka také chodí ještě do práce v 84 letech.

A teď je ale otázka: jak by jsme definovali slovo "nemocný"?
Je to ten, kdo má v krvi, ve slinách, v moči, bůhví kde jinde, něco?
Nebo je to ten, kdo má nějaké příznaky (teče mi z nosu, očí - asi mám mixomatózu, mňoukám a lovím myši - mám toxoplazmózu, předloktí mám na dvě části, které mi visí do pravého úhlu - asi mám zlomenou ruku)?
Já třeba po jakési přechozené rýmičce takřka oslepnul na jedno oko.
Po všech možných a nemožných vyšetřeních mi v krvi objevili velmi velké množství jakýchsi antigenů proti borelioze.
Nikdy předtím mě klíště nekouslo, nikdy jsem neměl žádné příznaky pro boreliozu.
Jo, a jeden z antigenů, které bych po prodělané borelioze opravdu musel v krvi mít, tak ten u mě nenašli (těch antigenů je celá řada, namátkově IgM, IgG, IgA, apod), jeden jsem měl strašně silný a jeden nulový. PCR test na boreliozu nulový. Tak jsem se začal zajímat o to, co to je PCR nebo antigen, ale to by bylo na delší vyprávění. V podstatě obojí je trošku loterie.
No a jak to nakonec dopadlo?
Za nějakou dobu mi u zubaře vytrhli nějakou stoličku, která se zanítila.
A najednou se oko začalo zlepšovat.
Měl jsem boreliozu? příznaky: zánět sítnice, zánět kloubů, silné jedny antigeny na borelii.
Nebo jsem neměl boreliozu? Žádné klíště, žádné zarudlé místo, žádné teploty, negativní test na PCR, chybějící jedny antigeny na borelii (u těchto antigenů podmínka nutná, nikoliv však postačující).