Vidlákovy kvéry

Autor
Štítky

Chtěl jsem původně pokračovat v komentování slovenského příběhu, jak s pravdou nejdál dojdeš, dokud se na obzoru neobjeví dvě pěkné buclaté půlky... Jenže zatím se jen jedná, situace je nepřehledná a v pátek se má zase demonstrovat. Zítra jsem chtěl dát na Kydy svůj článek z Kosy, ale už je to zbytečné, článek jste si mohli přečíst ve včerejších komentářích.  Zkrátka našel se ten aktivní tentononc, co je horší než třídní nepřítel... Ale myslím to v dobrém. 

Každopádně včera se v komentářích objevilo pár příspěvků o zbraních, střelbě a protože o tom jsem doteď nikdy nemluvil, hodím vám do placu svůj soukromý ryze sobecký názor utvořený několika návštěvami na střelnici za dozoru zkušeného kamaráda, který vlastní několik vyznamenání za mise v Kosovu, kde zvládnul spadnout s vrtulníkem, přežít to, dostat slušnou výsluhu a udělat se pro sebe jako podnikatel přes paintball. 

Takže jak to vidí Vidlák...

Osahal jsem si pistoli, zastřílel si dávkou ze samopalu vz. 61, zkusil jsem samonabíjecí brokovnici, loveckou kulovnici, kalašnikov i špagin. Také jsem totiž měl onu romantickou touhu si pořídit zbroják a být schopen ubránit rodinu pomoci nějakého kvéru. Hodně jsem toužil po Glocku.  Hodně kamarádů kolem mně něco podobného má, dále mám kolem sebe hodně kolegů myslivců, bylo z čeho čerpat náměty i zkušenosti. 

Tak jsem si to byl zkusit. Nejsem úplný blbeček, kdysi jsem střílel z luku na závodní úrovni a dodnes machruju při firemním teambuildingu velmi dobrou muškou, čili snadno jsem pochopil jak se ta pistole drží v ruce, jak se pokládají palce, pochopil jsem rozdíl mezi dlouhým a krátkým chodem spouště, umím se správně dívat přes hledí a nedělalomi problémy odhadnout vzdálenost terče a podle toho přizpůsobit míření. Po několika vystřílených zásobnících jsem bez problémů trefoval černý střed terče na deset, patnáct i pětadvacet metrů. 

Jenže... ona ta pistole docela kope. Ta hlaveň sebou škubne pěkně a škubne sebou vždycky a každému. Fór je v tom správně držet a správně mířit. Chápu, že se to dá zdokonalit stálým opakováním, že dostatečným cvičením vejde správné držení zbraně tak říkajíc do krve, ale pochybuju, že v dnešním civilním světě je reálné nacvičit i stres z toho střílet naostro opravdu do člověka. Mně stačilo, když někdo stál za mnou a mluvil na mě a byl jsem schopen se zapomenut a celý terč i z deseti metrů spolehlivě minout.  

Kdybych byl takový ozbrojený Ján Kuciak, který slyší doma střelbu a rychle bych tasil svoji nerozlučnou pistoli, troufám si tvrdit, že i přes časté návštěvy střelnice bych v tom vypjatém okamžiku byl schopen minout dveře z pěti kroků.

Doma dělám zabíjačky. Hosté se u mě střídají, měl jsem tu už policajty, vojáky, držitele zbraní, kteří jsou členy střeleckých kroužků, jezdí na soutěže a mají za sebou desetitisíce vystřílených nábojů. Ale když prase vyvedu a oni poprvé vidí, jak takové velké zvíře zabíjím, zpravidla i ta nejtvrdší nátura ztichne a trvá nějakou chvíli, než jí otrne.  Většinou nechávám toho největšího drsňáka, co se předem kasá, jak mě klidně zastoupí, aby mi podal nůž. Klepou se jim ruce a to jde jen o prase.  A to jde o docela vymyšlený způsob zabití, když podřezávám kozu, tak se leckdo sesype.

Zkrátka z osobní zkušenosti nevěřím, že střílet na člověka se zvládne snadno. Dovedu si představit, že člověk střílí ze zoufalství, v rozrušení a ze strachu před smrtí, dovedu si představit střelbu z opilosti, frajerství a při machrování, ale to nejsou ty případy, které bychom uznávali jako správné. Jistě i na střílení do lidí je možné si zvyknout. Ale nejprve je zapotřebí psychologická příprava v době míru a nebo pohled na mrtvoly v době války. Je snazší jako obsluha kulometu postřelovat perimetr někam, kam člověk běžně nevidí. Je asi možné střílet spolu s ostatními kamarády z roty kamsi na tři sta metrů před sebe, protože tam také není  moc vidět. Ovšem pokud voják zabil někoho tváří v tvář při zteči, zpravidla z toho měl hlavu v pejru pěkně dlouho. 

Když to shrnu... střílet je docela těžké, aby to člověk zvládl správně ve stresu a v časové tísni. A stejně toho moc neudělá, protože bude rozčilený. Když se člověk podívá na nějaké policejní video z USA, kde je jiná kultura zbraní, pokud dojde na střelbu, tak trénovaní šerifové střílejí od boku  jak na jarmarku a ne jako chladnokrevní profíci. i Izraelští vojáci zasahují proti Palestincům spíše živelnou střelbou než profesionálním nasazením a jejich výcviku bych věřil.... 

Pro sebe jsem si udělal jasný závěr... Mít pistoli je zbytečné. Nemám tolik času, abych během roku jezdil co týden na střelnici. A nemám takový žaludek, abych se po večerech psychicky připravoval přejmenovávat lidi na objekty.  S psitolí bych nadělal víc škody než užitku. K ničemu by mi nebyla. Pokud bych měl ve Vidlákově pocit, že se potřebuju bránit, pořídím si teleskopický obušek. S tím se mohu ohánět ze zoufalství a bude to stejně účinné jako profesionální bijectví.  

Budu samozřejmě rád, když mi v diskusi mé zastaralé postoje vyvrátíte a ukážete mně i ostatním čtenářům, že je můj postoj hloupý protože jsem si ho udělal z povrchních několika návštěv na střelnici. Nedělám si v tomto ohledu žádný nárok na znalost problematiky.  Jen říkám svůj názor a jsem zvědavý na ten váš. 

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Trvalý odkaz

On je prý ovšem velký rozdíl mačkat spoušť na distanc, či bodat/řezat z blízka. Ten nůž je prostě (prý) silnější mnohem osobnější a vyžaduje tak silnější žaludek. Těžko říct. Nevím. Každopádně vytáhne-li na vás někdo nečekaně kudlu v čekárně u doktora a koná, nemáte šanci ani s kvérem v pouzdře u pasu a slušným výcvikem. Každopádně všichni profesionálové na obranu radí - když už tahám pistoli, musím ji použít. A tahat ji musím, jen když už je opravdu ouvej. Obojí vyžaduje správné vyhodnocení situace. A takové vyhodnocení situace... vyžaduje čas, nebo vydřené automatické návyky. Jenže kde je v reálných podmínkách získat?

Mě ovšem možná víc zajímají mediální hrátky, které se kolem zbraní vedou. Když se člověk dočte "I děti mají chodit se zbraněmi", "budeme tady všichni běhat se zbraněmi", aby se nakonec dozvěděl, že ty děti jsou vlastně teenageri a ti teenageri jsou ti osmnácti a devatenáctiletí - tedy plnoletí... a ta budoucnost vylíčená v barvách chaosu, v němž co jeden chodí do práce či školy s termoskou s kafem, svačinou a Sig Saurem a glockem vlastně znamená jen tolik, že si onen plnoletý bude smět zažádat o zbrojní pas a zcela v intencích stávajícího zákona projít veškerou kvalifikační přípravkou a povolovacím a evidenčním řízením...

PS: Já bych na to klepnout čuníka či kozu neměl. Ale všichni víme, e je to vlastně jen věc zvyku.

Zatím bez slepic

Tak zatím mluvíme o standardní situaci "běžného dne".

Zatím bez slepic

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)

Zatím bez slepic

Zatím bez slepic

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

ale to vím od řezníka, sám jsem doposud neměl tu čest.
Co se týká střelby na člověka, zde jedna kacířská myšlenka, která se nebude líbit.
S odstupem času jsem zjistil, že zřejmě na zabíjení zblízka nebylo lepší přípravy, než ČSLA, resp. režim, který tam fungoval. To jest šikana trvající v režimu 24/7. A všechna vědomá i podvědomá zjištění o sobě a druhých (šikanistů i šikanovaných) z toho plynoucí.
A právě proto byla služba v armádě zrušena. Abychom se už nikdy neuměli a nemohli bránit. Třeba i před ženskými s pěti děcky kolem sebe, které jdou přes naše hranice.
Takové ty kecy, jak nás budou chránit profíci, případně aktivní zálohy, nebo jak se tomu říká, jsou fakt jen bohapusté kecy. Nebudou. Tři tisíce lidu (víc jich bojeschopných náš stát nemá, páč musejí jíst, spát a tzv. rotovat) je dobrých akorát k vyslání nějakého komanda někam do polopouště na strážní službu k ropným vrtům. A nebo se producírovat před kamerami v nějaké P***LI, kde je nutné světu ukázat, jací jsme pašáci. (Nejsme, ale to je na jinší debatu.)
Jinak Vidlák má samozřejmě pravdu. On jako vrah - amatér by opravdu neměl šanci proti někomu, kdo přijde na kafe s nataženým kvérem. A on by s tím svým železem mohl napáchat ještě víc škody na majetku a životech svých nejbližších. Je to smutné, ale je to tak.
V takovém případě lze doporučit pouze rychlé nohy, anebo onen dranžírák, kterým zručně krouhá vepřový špek do jelit, pokud je po ruce.

Zatím bez slepic

Proč by to bylo kacířské co píšeš? Armáda je založena na "stádnosti", kdy tě musí přeformátovat a musíš se naučit, že jsi součástí skupiny pro kteoru uděláš to co "kdysy" dělal každý pro svůj kmen.

Sem vstupní rituály, ponižování, pomáhání druhému i když dělá něco špatného=je náš, drilování na vytvoření pavlovova reflexu, simulace zažití daných situací abys nebyl překvapenej a nezmrzl, sem patří i ona šikana co ti dá průpravu do zajetí, kdy víš, že hnusný zacházení není konec světa a dá se stím vyrovnat...

I když potom co jsem napsal, toto si uvědomí každý kdo prošel vojnou či nějakým výcvikem, ostatní to většinou nepochopí o čem mluvíš. To je jako s maturitou, každej se jí bojí i ti co na ní nikdy nepůjdou, ale kdo tím prošel měl stres jak kráva, ale podruhé...

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Jistý japonský kníže, pán léna, prostě daimjó se jednou cítil uražen svým sluhou a přikázal svému mistru šermu, který cvičil jeho samuraje, aby sluhu zabil mečem. Nevím, z jakého důvodu, snad jako odměnu za dosavadní věrné služby. Mistru šermu se úkol zabít neozbrojeného sluhu nezdál, a proto se rozhodl, že nevycvičenému sluhovi dá do rukou meč a zabije jej v souboji. Sluha tedy dostal meč a poprvé jej držel v ruce. K překvapení všech přihlížejících, protože věděl, že zemře, a neměl strach ze smrti, mistra šermíře zasypal tolika ranami, že se zmohl jen na obranu a za krátkou chvíli stál mistr šermíř u hradní zdi a hrozila mu prohra v souboji. Tehdy, v ohrožení života, v sobě mistr šermíř zmobilizoval všechny síly, projevila se zkušenost v ovládání zbraně, a sluhu setnul.
Co z toho plyne? Bez ohledu na trénink nikdy nevíme, co se v druhém skrývá, a co se skrývá v nás. Až v ohrožení života v sobě objevíme netušené síly. V chaotickém světě je šance na takovou obranu vyšší než ve světě spořádaném zákony. Ovšem i tak není častá taková situace, kdybychom museli bránit svůj život. Někdy se jí lze vyhnout tím, že nedovolíme, aby situace našeho ohrožení vůbec vznikla. Ale někdy ne, a pak se hodí cokoliv, co lze použít. Trénovaný člověk použije pistoli snáze, protože už to nacvičoval mnohokrát. Odhaduje se, že po nějakých 10 000 střelách by byl střelec jakž takž schopen použít pistoli i pro vlastní obranu. Nebo by si takovou situaci musel trénovat a být neustále připraven. Ovšem život v trvalém stresu z napadení by byl velmi krátký. Takže smířit se s nějakou mírou nejistoty, a že i trénovaný střelec může selhat? Nebo naopak netrénovaný střelec jednat automaticky správně?
A jakou šanci máme, my psychologicky nepřipravení, proti hrdlořezům, kteří ve jménu Alláha zabíjeli v Sýrii a Iráku lidi po desítkách? My máme chránit jejich život jako nejcennější věc, zatímco oni náš život považují za skvrnu na tváři Proroka. Na začátku války je nutná ideologická příprava, která nepřítele vykreslí jako krvelačné bestie bez nároku na náš soucit, abychom je lépe zabíjeli. Nikdy nejde o lidi, ale vždy jen o živou sílu. Ve válce nezabíjíme lidi, ale jen eliminujeme nepřítele. Jenže naši nepřátelé už mají ideologickou přípravu dlouho za sebou a k smrti nás nenávidí, i když nás ještě nikdy neviděli. Můžeme se od nich separovat? Ve smyslu žij si po svém na svém a já také po svém jako sousedé? Obvykle ano, ale vlivem EU ne, pošlou nám sem kohokoliv bez ohledu na vedlejší ztráty na civilním obyvatelstvu. Můžeme se sami bránit? Ani to už ne, zbraně jsou omezovány. Můžeme se ale podvolit a přijmout kulturu útočníků za svou. Jenže chceme žít v takovém světě?

Zatím bez slepic

Tvůj příklad ukazuej, že nikdy nevíš koho máš před sebou a nikdy nemáš podcenovat nepřítele. A přímo ukazuje pravidlo, že pokud zaútočíš a nepřítel do 5 sekund neleží, pak máš velkou jistotu, že jsi prohrál..., to samé u obrany, pokud se ubráníš 5 sekund máš šanci přežít...

To ostatní o těch 10k nábojích? Pokud nedriluješ situace a sem patří i "základ" střílet na terč lidské siluety tak se naučíš pouze "střílet na střed" a jesti to zmáčkneš bude záležet jeslti patříš mezi "vyvolené" co maj koule od přírody, ostatní to musí nadrilovat a to situačně ne mačkáním na střelnici.

A sem patří tvůj poslední odstavec, kde k přípravě patří i psychologická příprava. Když se máš bránit, tak si musíš uvědomit, že proti tobě stojí nepřítel a zaútočit co nejbrutálněji a bez ohledu na následky co protivníkovi uděláš.

Ale závěr chceme/nechceme? Platí, že vyhraje silnější kultura ve smyslu, že ji má větší sílu prosadit...

Zatím bez slepic

Vyhraje skupina, která je více ochotná spolupracovat za stejným cílem a je ochotná obětovat své osobní blaho pro prospěch většiny (nebo budoucí prospěch).

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

No, a v tento okamžik si představme, jak naprosto nezkušení střelec přijde a postřílí investigativce s jeho přítelkyní. Netrénovaný, rozrušený zhrzený milenec si někde potajnu pořídí zbraň s níž neumí zacházet a jednou ranou přímo do hlavy odrovná přítelkyni a následně stejně bravúrně si to vyřídí i s investigativcem jež vlastně investigativcem není, neb je to jen šmíra po zdrojích.

Zatím bez slepic

Něco podobného jsem chtěl napsat,takže chválím.
Podle toho co prý řekla její máma,že byla střelena přímo do čela,tak jak i píše Vidlák,jedině profesionál,nebo snad přímo přiložena zbraň na čelo.Když vůbec neznáme vyšetřovací poznatky,pitevní zprávy,tak se jenom domníváme,jak to asi vypadalo v tom domě,ale nejde vyvrátit,smrt těch dvou byla využit,zneužita,opozicí Fica.

Zatím bez slepic

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Obvykle se dějí věci obvyklé a na tu obvyklost se dá vcelku dobře vsadit i "Když vůbec neznáme vyšetřovací poznatky,pitevní zprávy",

Není podstatné, zdali to bylo zblízka či z daleka. Dokonce s čím větší dálky, tím vetší štěstí, nebo profesionalita. Jistota je v tom, že střelec nechtěl být rušen a tak volil to, co bylo pro daný účel nejistější. Tento okamžik je možné brát jako přípravu, překážku ke splnění hlavního úkolu.
Aniž bych si dělal čáku na správnost, střelec musel být velice znalý, až profík. Amatér by se určitě tak rozhodně nechoval, nejednal.
Zůstávám u svého prvního názoru. Nikdy se nic nevyšetří. Nezjistíme proč a kdo. Ale posloužilo to velice dobře.

Zatím bez slepic

Možná ani střelec nevěděl, kdo jej najal a proč. Možná se tam stopa ztratí a viníky poznáme jen podle výsledků dané politické situace a komu nejvíce prospěje. Vypadá to na klasickou operaci pod falešnou vlajkou, oběti ale vraha znát musely osobně.

Zatím bez slepic

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

To je tak silný pud, že dovede potlačit lidskost. Příkladů bezpočet !

Zatím bez slepic

Pane Puck.
To by mělo úplně jiný následný děj.
Může to ale vyšetřování skončit tímto směrem.
Také je mne divné,proč se o ně zajímali,až po třech dnech,aby stopa vychladla.

Zatím bez slepic

V našich končinách není zvykem, aby někdo zabil dva mladé lidi jen proto, aby se destabilizovala politická situace.

Zatím bez slepic

Taky vrah nebyl od nas. Ani na Ukrajine to nebyvalo zvykem, ani v Kosovu. Jak nam rikaji hodni farari - na to si zvyknete

Zatím bez slepic

Také jsem se v první řadě divila, jak je možné, že tři nebo čtyři dny ani jednomu z nich nevolal nikdo z rodiny. Nikomu nebylo divné že nevolají ani neberou telefony. Nikdo se nejel podívat, co se děje - nebylo to daleko od bydliště rodin.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Myslim, ze kdyby byl nekdo s pistoli v Bataclanu kde muslimove porazeli jak dobytek neozbrojene teanagery s rukama nad hlavou a on vedel, ze to tou pistoli za pasem muze zastavit, tak by zatnul zuby a strilel.

Zatím bez slepic

Zuby by možná zatnul, ale proto, aby se posral až za chvíli, ne hned.
Už jsem do zdejších diskuzí psal, že nejhorší je strach z neznámého.
Zcela nyní pominu fakt, že pistole je proti automatu docela katastrofální nevýhoda. Co by asi tak dělal i vycvičený Evropan, když by v jeho okolí padali lidé jako kuželky?
Odpověď je jednoznačná a stručná. Vůbec nic. Byl by tak šokován, že by si na onen kus železa vůbec nevzpomněl.
Dostal jsem se do velmi vzdáleně podobné situace, kdy jsem byl na území cizího státu probuzen poplašnou SMS zprávou, že mi někdo krade naftu z auta, v němž jsem spal.
Když jsem po zjištění, že se systém nezbláznil, a že já už určitě nespím, začal hledat řešení, jak krádeži zamezit, jako prví mne napadly naprosto všechny věci, které nesmím udělat, protože bych porušil nějaké zákony, směrnice a vyhlášky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
STOP!
Toto je náš ZÁSADNÍ problém. Pokud dojde k útoku na naši osobu či majetek, budeme tak překvapeni, že neuděláme vůbec nic. Proč? Protože je nám celý život vtloukáno do palice, že se NESMÍME bránit. Od toho je tu přece - prý - policie, aby nás chránila, a soudy, aby trestaly ty, kteří zákony nedodržují.
Proto se u nás začíná omezovat držení střelných zbraní, proto v Říši ofiko nesmíte mít ani blbý pepřák, proto je zakázáno v UK nosit nůž.
Přijde vám to normální? Mně vůbec. Ale je to neoddiskutovatelný fakt.

Zatím bez slepic

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

Možná si budete myslet, že jsem zešílel, ale ten hlídací systém jsem ve finále z auta zdemontoval.

Zatím bez slepic

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

Zase tak neschazuj evropany, při střelbě nezávisle na kultuře bude stát většina lidí jako prasátka na porážce, není rozdíl ani mezi "arabama a evropanama", musíš říci B, že dneska pojem Islamista většina lidí chápe, jako skupinu cvičených magorů co většinou prošli bojovým nasazením, tedy žádný průměr populace, ale vybraná část, něco jako bys řekl, ze skupiny všech zaměstnanců policie vybral skupiny speciálních jednotek a pořádkových jednotek pro demostrace ;)

To že se nebudeš bránit, protože jsi tak vychován? Prd, pokud to nemáš v sobě od přírody nebo nejsi cvičen speciálně na tyto situace, většinou uděláš prd...

Základem je přijmout fakt, že pokud nejsi cvičen pro takové situace a nejsi náhodou od přírody ten co má koule, tak musíš přijmout fakt, že jsi pravděpodobně ovce a když se nebudeš cvičit na tyto situace tak nemáš šanci.

P.S. A pepřák a raich? Tam je povolen, ale jenom do určité učinosti. Takže pepřák co má povolena jenom policie není prodejné lidem, ale v Čr jo. Obecně ale napsat pepřák v DE je zakázán je lež ;) A v UK je to nůž do určité délky střenky, ALE zároveň platí i obecné, že cokoliv použité jako zbraň padá pod nedovolené ozbrojování...

Zatím bez slepic

Jenom upřesním, v německu musí být nalepená nálepka stylu "proti psům", ale v případě napadení zákon umožňuje bránit se prostředky co máš po ruce, takže je "netrestné použít" psí pepřák ;)

Zatím bez slepic

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

V Bataclanu bylo v době útoku tuším šest nebo osm policajtů mimo službu. Bohužel policajt ve sladké Francii mimo službu nesmí držet a nosit zbraň, takže i když tam byli teoreticky profíci, tak to bylo na pendrek.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

...jak se zachová v určité situaci, dokud se do ní nedostane. Vím o sobě, že dnes nemám co běhat s kvérem po ulicích, protože na českých ulicích se (dnes) nic neděje a tak bych se nedokázal udržet ve střehu. Pokud by někdy začlo jít do tuhého, už bych to začal zvažovat. Podle jednoduché logiky, že se zbraní to v nejhorším případě dopadne stejně jako bez ní, ale pořád je naděje, že to dopadne líp.

Zbroják a zkušenost ze střelnice úspěch nezaručí, ale rozhodně zvedne šance. Netrénovaný střelec to zvrtá určitě, trénovaný možná. A to "MOŽNÁ" je přesně ten důvod, proč si myslím, že to má smysl. Bratře Vidláku, ty papíry si udělej.

Zatím bez slepic

Naprostý souhlas. Noe stavěl archu před povodní..

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Myslím, že mít doma střelnou zbraň je naprosto v pořádku.
Když je doma, neznamená to, že ji musím použít, ale že mohu.
Když by Ti někdo Vidláku kradl čuníka, jsem si jist, že po něm střílet nebudeš.
Ale když bude hrozit, že Ti postřílí třeba děti?
Pak budeš říkat, měl jsem si pistoli pořídit a mít jí doma?
Když na někoho vytáhneš kvér, tak on neví jestli a jak s ním umíš.
Když vystřelíš, zvlášť v místnosti, je to pěkná šlupka a útočník neví jestli ho trefíš nebo ne...
Každá zbraň kope. Zkoušel jsi malorážkovou pistoli nebo kolt? Tam je zpětný ráz minimální a malorážkové patrony se dají koupit i za 2,-Kč.
Pokud se trefíš, tak je jedno, zda to bylo malorážkou nebo 9tkou.
Když dokážeš střelit čuníka (a pak vykrvit), podříznout kozu (u ovce je to úplně stejný), myslím, že bys rodinu v případě potřeby ubránil.
Bataclan - kdyby tam někdo tu pistoli měl, tak by jí použil (použít nebo být zabit). Mrtvých mohlo být méně. A lidi kteří tam stříleli, by možná při odporu utekli.
Profesionál - ano, když na někoho přijde profesionál, asi moc šancí nemá.
Ale ta pravděpodobnost je malá.
Pokud by došlo k nějakým větším nepokojům, nebo katastrofě, tak policiajti i vojáci budou bránit svoje rodiny a nikoho jiného.
Mít doma (samozřejmě legálně) kvér, je dobrá věc.

Zatím bez slepic

In reply to by Jan z Helvajzu (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nelegální kvér si zakopejte někde na dvoře nebo ve sklepě. Nelegální kvér má tu výhodu, že vám ho pak nepřijdou zabavit, protože o něm ani nevědí. Aha.

Celou druhou světovou se dělal odboj nelegálníma zbraněma. Myslím, že čekat až náckové povolí populaci v okupovaných zemích si pořizovat zbraně, tak čekáme ještě dneska.

Víte co maj arabové ve Francii nelegálních zbraní? Zbraně se daly doslova koupit na výpadovkách jak na trhu. Nešlo ani o to znát někoho, kdo vám dohodí někoho, kdo vám je prodá. Dalo se to koupit doopravdy jak na trhu.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Je to trochu složité, ale napsal bych, že nelze srovnávat zabíjení zvířete a člověka, stejně jako nelze srovnat zabíjení nožem a střelnou zbraní.

U toho nože a zvířete si myslím dojde k určitému morálnímu dilematu, protože zabíjíme tvora, který nás nijak neohrožuje. Ve své podstatě je nevinný. Je těžké si říkat, že to je jenom zvíře. Zda-li bych to dokázal já, je otázka. Asi bych toho čuníka dokázal Vidlákovi zastřelit, což by ho moc nepotěšilo, protože pokud má rád mozeček, moc by mu ho nezbylo. Abych minimalizoval utrpení zvířete, nejspíše bych použil svou pětačtyřicítku a střelu s dutou špičkou. Doufal bych v takovém případě, že čuník bude mrtvý okamžitě a bez utrpení. Prasata jsou, stejně jako lidé, ovšem dosti odolní tvorové, tak netuším, jak by to dopadlo. Navíc musím podotknout, že střílet čuníka pětačtyřicítkou je samo o sobě dost prasečina. Zajímavé třeba je, že když jsem byl malý, tak zabíjení domácího zvířectva mi nijak nevadilo. Babička sekala slepicím hlavy a děda dokázal zabít králíka holou rukou. Až když byl starší, začal si na to brávat nůž. Dnes už se přiznám, že bych měl asi problém se na to jen koukat. Přitom na tom vlastně nic není. Zabíjíme nikoli pro trofej, ale abychom se najedli, je to tedy svým způsobem ospravedlnitelné a pro nás masožrouty nezbytné.

Co se střelby na člověka týká, je to zase o tom, že když už se k tomu odhodláte, budete v situaci akutního ohrožení. Předpokládáme, že veškeré ostatní prostředky včetně útěku selhaly, či na ně zkrátka není čas. První problém, na který narazíme, je ten, že většina výcvikových metod současnosti, je konceptuálně zcela špatná a zamrzla někde na úrovni Varšavské smlouvy. Na běžné střelnici jste svázáni tolika pravidly, že nejste schopni trénovat tak, jak byste potřebovali. Jediná střelecká disciplína, která učí člověka střílet takříkajíc správně u nás je IPSC a pak ještě možná EPP. Samozřejmě máme možnost trénovat dynamicky, zpočátku pod dohledem pokud možno velmi dobrých instruktorů, ale nakonec opět narazíme na ten problém, že na spoustě střelnic nám takto trénovat nedovolí. Pokud ovšem ano, máme obrovské plus. Trénujeme tak, jak je třeba, zvykáme si na úchop, na chování zbraně během střelby, učíme se reagovat na závady a odstraňovat je. Trénujeme v klidu i pod stresem (fyzickým i psychickým) a co je nejdůležitější, tvoříme si prakticky z určitého definovaného postupu podmíněný reflex a z něj následně reflex téměř „nepodmíněný“. To je ten způsob, jak trénují elitní jednotky po celém světě. Spousta a spousta drilu a tisíce vystřílených nábojů. Když se pak v praxi objeví hrozba, následuje reakce a neutralizace této hrozby. Dokud hrozba trvá, reaguje se na ni dle naučených postupů. Živelná střelba pak není až tak živelná, ale jsou v ní vzorce, které mají své přesné místo a smysl.
Na druhou stranu je nutné napsat, že výše uvedený způsob tréninku není pro někoho, kdo se sotva naučil držet zbraň v ruce, kdo si není vědom toho, co zbraň, kterou má v ruce, dokáže a kdo nemá alespoň základní představu o balistice a o tom, jak se kulka může chovat od okamžiku opuštění hlavně po okamžik, kdy skončí zcela bez energie. To je třeba pěkný příklad toho střílení prasete pětačtyřicítkou, protože 185 grainová střela s dutou špičkou a +P laborací se pravděpodobně začne částečně fragmentovat hned při průniku lebkou, takže část fragmentů skončí různě po celém lebeční dutině a jádro kulky bude pokračovat dál, přičemž hlava prasete jako taková ji nedokáže zastavit, takže s kusem lebky a značnou částí mozkové tkáně bude pokračovat dál, takže je nutno pro sirotčí jistotu zajistit nějaký hliněný val za pašíkovou hlavou, kde by mohla bezpečně skončit. Samozřejmě výstřel z bezprostřední vzdálenosti do živé tkáně vypadá jako plácnutí do vody, takže ideální je si připravit pláštěnku a i tak bychom byli nejspíše jako „prase“.

Uvažujeme-li o sebeobranné střelbě, zapomeňme už jen na 10 metrů. Většina případů střelby v sebeobraně se odehrává od přibližně pěti, sedmi metrů do prakticky kontaktní vzdálenosti. Víte, jaká je nejčastější vzdálenost střelby i v moderních ozbrojených konfliktech? Do 70 až 80 metrů. 300 metrů, to je záležitost pro odstřelovače a nikoli pro pěšáka. A to je zase o něčem jiném.

Co je ovšem nejdůležitější pro nás. Stojíme na prahu změn, které pravděpodobně nebudou dobré. Cokoli můžeme udělat pro to, abychom se připravili na co největší množství eventualit, udělejme. Nikdy nevíme, co budeme potřebovat a co se nám bude hodit. Když jsem byl na kurzu dynamické střelby, probírali jsme tam účinky různých ráží a střel na lidský organismus. Mimo jiné i s dlouholetým zdravotníkem a účastníkem mnoha ostrých misí. Řekl jsem mu tehdy: „Až bude třeba, použiju to nejúčinnější a nejdestruktivnější, co budu mít k dispozici a nebudu brát ohledy. Kozomrdi žádné ohledy také brát nebudou“. A on musel uznat, že je to pravda.

O obranné střelbě jsem kdysi napsal kratší článeček na server D-FENS. Dnes bych některé věci napsal trochu jinak, ale obecně se s tím stále dá ztotožnit:
http://dfens-cz.com/neco-malo-o-obranne-strelbe/

Kdybyste se chtěli mrknout, jak trénuje ruská ALFA:
https://www.youtube.com/watch?v=rI01qKAqYts

Zatím bez slepic

V tom šotu ALFA je na úvod nápis "Mytišči". Tak jen pro zajímavost - to je místo nedaleko Moskvy, kde stojí Mytiščinskyj mašinostrojitělnyj závod, kde se vyráběly původní soupravy pro pražské metro. V 90.letech jsme tam opakovaně jednali o možnosti společné rekonstrukce vozů jejich konstrukce tam i onde. Dost marně, moc je to nezajímalo. Pak jsem zjistil proč - soustřeďovali se na výrobu raketového systému Tunguzka, na který měli vynikající odbyt.
Kurnik - to musela být jinačí střelba... :-) .

Zatím bez slepic

In reply to by Anonym (neověřeno)

Trvalý odkaz

To jsem byl já.

Zatím bez slepic

In reply to by Anonym (neověřeno)

Trvalý odkaz

Vidíte, kdybyste zjistil rovnou o co jde, mohl jste začít obchodovat s mnohem zajímavějším artiklem. Bohužel střelba z tohohle poleze dost do peněz. Mně by třeba bohatě stačil MG-42, nebo AGS-17 a i tam by to rozhodně levné nebylo :-).

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

I když si za to nic nekoupíte, Vidláku, za to dnešní povídání máte u mě plus.
Před závorku vytknu, že osobně jsem příznivcem zbraní, vyrostl jsem mezi nimi (první vlastní vzduchovku jsem měl už v šesti letech), vždycky jsem byl obklopen municí a mám s tím spojenou řadu veselých historek z natáčení. Za život jsem vystřílel, odhadem přes palec, asi čtvrt milionu nábojů, byť velká část z nich byla miniaturních 5,6 short v disciplíně rychlopalba na olympijské siluety. A dodnes mám v trezoru tři zbraně (ČZ 75 luger, Škorpion vz.61, Scorpion EVO S1), i když na střelnici chodím tak jednou za rok. Tolik na úvod.

A dále:
1. Zbraň je skutečně nepříjemný společník. Máte-li ji u sebe, rozhodně si nesmíte dát nikde ani panáka nebo dvě deci. V případě jakéhokoliv sporu s kýmkoliv je lépe odejít, resp. utéct. Použití střelné zbraně proti člověku je tak dramatický čin, že k němu smí dojít jen za skutečně dramatické situace, tedy SKUTEČNÉHO ohrožení života. Nějaké hospodská rvačka nebo spor s jiným řidičem k takovým opravdu nepatří. K tomu podotknu, že já zbraň u sebe nenosím prakticky nikdy.
2. Mít zbraň a nenosit ji je ovšem vlastně paradox - kdyby jednou za život došlo k potřebě jejího skutečného použití (viz ad 1.), a ona odpočívala v trezoru.... nu, lépe nemyslet.
3. Myslím, že člověk v určitém pokročilém věku dospělosti (řekněme cca nad 40 let) může získat praktické návyky v zacházení s krátkou palnou zbraní (pistole, revolver) jen opravdu dlouhodobým a intenzivním výcvikem. Její rozměry vedou k relativně častému sebepoškození samotného střelce. "Třas" zacházení s ní ovlivňuje podstatně více, než je tomu u dlouhých střelných zbraní.
4. Krátká střelná zbraň má i tu výhodu/nevýhodu, že je snadno přenositelná. Prostě strčit ji za opasek a jít. To s flintou neuděláte. Flintu může v našich krajích nějak nerozvážně použít jen člověk v opravdovém stresu při totální ztrátě sebekontroly. Jedinec ji nemá u sebe, musí pro ni dojít a pak nerozvážně jednat...a třeba zatím vychladne. A když už s ní vyrazí do světa, alespoň to všichni vidí. Nemám zde namysli myslivce, kteří si občas odprásknou kolegu v kamizole - to je prostě neštěstí.
5. Když už vezmete zbraň do ruky (předpokládám na střelnici nebo doma), je třeba neustále držet v podvědomí, že je to (vražedný) nástroj určený k zabíjení. A podle toho s ní zacházet. Respekt!
6. Myslím si, že mít jednu zbraň v trezoru (samozřejmě legálně) není nic proti ničemu a že záleží na osobním rozhodnutí jedince.
7. Jsem ale naprosto PEVNĚ přesvědčený, že držet zbraň za předem stanovených podmínek je neprosto a zcela nezpochybnitelné PRÁVO jedince (nikoliv povinnost).

Nepíšu nic o střelbě na člověka, protože s tím nemám žádnou zkušenost. O sobě jsem přesvědčen, že bych to v krizové situaci dokázal, ale důkaz k tomu samozřejmě nemám.

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jak se Vám s ním střílí? Ještě jsem ho neměl v ruce. Uvažoval jsem o něm, ale nakonec jsem se rozhodl pro zcela jiný druh zbraně. U EVO 3 pořád vidím nevýhody pistolového střeliva, takže zajímavý by byl třeba nějaký "kraťas" v ráži .223 Rem. (když jsme u produkce CZUB, tak třeba BREN 2 s 8" hlavní). Se sklopenou pažbou to má pod 50 cm, to schováte i pod bundu ;-).

Zatím bez slepic

In reply to by L.C. (z Kosy) (neověřeno)

Trvalý odkaz

Určitě nejsem žádný odborník na vojenské zbraně, v tom jsem spíše laik. EVO jsem si koupil spíše z hecu, než z nějaké potřeby. Vyhovuje mi jeho "titěrnost", včetně pistolové ráže 9 para. A samozřejmě nízká hmotnost, je to samý plast.
Největším nedostatkem tohoto modelu je absence možnosti střílet dávkami, ale šance legálně zakoupit model S1 (s možností střelby dávkou) je prakticky nulová a do ilegality se mi nechce.
Je to prostě taková hezká hračka, na střelnici s kolimátorem, což je pak roztomilé střílení. Někde v poli.... raději asi bez. Ale co v poli já, starý dědek, že?
Jak už tu někde někdo píše - trochu zastupuji stát a učil jsem trochu střílet své vnuky, aby poznali, že to je přece jen něco úplně jiného, než nějaká střílečka v počítači a získali respekt. Byli přitom svědkem skoroúrazu na vedlejším stavu, kde se jistý jedinec choval jako hovado s pumpovací brokovnicí a byl ze střelnice vykázán. Negativní příklad také příklad.....
Jinak jsem ze staré školy a mám rád poctivé železo a na CŽ 75 nedám dopustit.

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Automat s dávkami je samozřejmě A1, "střelil" jsem vedle......

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Původní pistol vz. 75 je dobrá tak k louskání ořechů. Pokud chcete něco staršího a dobrého, sežeňte si zachovalou dvaapadesátku. Upozorňuju, že je problém se k nim dostat. Tyhle staré mrchy totiž v poho probíjejí běžně používané balistické vesty, a to i s varšavským střelivem 7,52 x 25 Tokarev, takže se po nich jen zaprášilo. A jsou k nim i laufy na devítku Luger.
A samozřejmě pro svátečního střelce je daleko lepší na střelbu civil CZ 83. Ten by se měl dát sehnat v poho. Jestli je k mání vojenská verze 82, netuším, ale rozdíl by měl být minimální.

Zatím bez slepic

In reply to by Targus (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jsem přesně opačného názoru. Vz. 52 byl velmi vhodný leda tak k vrhu.
Zbraní mých snů zůstává ZKR 551 v ráži .38. Mívával jsem ho pro disciplínu "velkorážní revolver". Zdědil jsem ho po Kudrnovi, ale s koncem sportovní kariery musel odevzdat, nebyl mým majetkem, nýbrž ČSLA.

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Já ovšem nemyslím výsledky střelby do terče, nýbrž do dvounožce s vestou či jinou podobnou ochranou. Tam je důležitá úsťová rychlost a s Tokarevy čs. produkce dvaapadesátka vyčnívá hodně vysoko nad průměr.

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Díky za popis. Já také nejsem žádný odborník, jen mě to baví ;-).
Co se pistole týká, skončil jsem nakonec u dvouřadého klonu 1911ky a u Glocku 30. Ne, že bych měl něco proti čezetám, ale neuměli a neumí udělat slušnou pětačtyřicítku (97 měla poměrně malou životnost). Modely 75/85 ale mám rád, i když si tam člověk musel pohrát se spouští, aby to bylo „ono“. To je třeba ale i u toho Glocku.

Co se starých dědků týká, tak jeden můj kamarád zná jednoho bývalého SS, který prakticky hned po válce vstoupil do Cizinecké legie a ještě v šedesáti letech jej posílali do ostrých akcí, protože to zkrátka uměl. Aby toho nebylo málo, tak ještě ve svých 85ti letech dělal u nich instruktora. Staré železo je leckdy lepší než nové ;-).

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Znáte ty filmové scény z Divokého západu, kdy si dva pistolníci dlouze hledí do očí, než jeden vystřelí? Většinou prý vyhrával první střelec a z psychologického hlediska je to vysvětlováno tak, že první střílel v instinktu a druhý musel už zapojit své vědomí, které je mnohem pomalejší.

Zatím bez slepic

Už nevím kdy jsem četl článek o dávném rozhovoru s nějakým dávným pistolníkem z Divokého Západu.

Zaprvé říkal, že dnešní (to znamená tak před sto lety) střelci jsou daleko lepší protože maj lepší tréning.

Na druhou stranu říkal, že nejde ani tak o to, umět dobře střílet, ale umět se rozhodnou kdy je ten správnej moment toho druhého zabít. To je úplně jiná dovednost.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Omlouvám se za včerejší předčasné zveřejnění či lépe zkopírování Vidlákova článku z Kosy na Kydy.
Domníval jsem se, že pokud byste s Vlkem chtěli své články Kydech uveřejnit, učinili byste tak paralelně a současně na obou médiích.

Nicméně - mohl a měl jsem se zeptat. Nebo alespoň týden počkat.
Výtku si zaloužím.

Zatím bez slepic

In reply to by Aktivní tentononc (neověřeno)

Trvalý odkaz

Nic se nestalo... :-) Ale příště postačí jen dát odkaz...
A když už se tak vehementně omlouváte, co takhle pro Kydy napsat článek?

Zatím bez slepic

In reply to by Vidlák služebně (neověřeno)

Trvalý odkaz

Vidláku,
tak to plné znění jsem volil záměrně - byla by bývala škoda, kdyby Váš skvostný článek v archivu Kydů chyběl...

Podle statistiky otevírá odkazy v diskuzích cca každý čtyřicátý až padesátý diskutér.
Přece jsem nemohl o Váš článek někoho připravit jen proto, že je podobně jako já líný ??

Zatím bez slepic

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.