Vidlákovy kvéry

Autor
Štítky

Chtěl jsem původně pokračovat v komentování slovenského příběhu, jak s pravdou nejdál dojdeš, dokud se na obzoru neobjeví dvě pěkné buclaté půlky... Jenže zatím se jen jedná, situace je nepřehledná a v pátek se má zase demonstrovat. Zítra jsem chtěl dát na Kydy svůj článek z Kosy, ale už je to zbytečné, článek jste si mohli přečíst ve včerejších komentářích.  Zkrátka našel se ten aktivní tentononc, co je horší než třídní nepřítel... Ale myslím to v dobrém. 

Každopádně včera se v komentářích objevilo pár příspěvků o zbraních, střelbě a protože o tom jsem doteď nikdy nemluvil, hodím vám do placu svůj soukromý ryze sobecký názor utvořený několika návštěvami na střelnici za dozoru zkušeného kamaráda, který vlastní několik vyznamenání za mise v Kosovu, kde zvládnul spadnout s vrtulníkem, přežít to, dostat slušnou výsluhu a udělat se pro sebe jako podnikatel přes paintball. 

Takže jak to vidí Vidlák...

Osahal jsem si pistoli, zastřílel si dávkou ze samopalu vz. 61, zkusil jsem samonabíjecí brokovnici, loveckou kulovnici, kalašnikov i špagin. Také jsem totiž měl onu romantickou touhu si pořídit zbroják a být schopen ubránit rodinu pomoci nějakého kvéru. Hodně jsem toužil po Glocku.  Hodně kamarádů kolem mně něco podobného má, dále mám kolem sebe hodně kolegů myslivců, bylo z čeho čerpat náměty i zkušenosti. 

Tak jsem si to byl zkusit. Nejsem úplný blbeček, kdysi jsem střílel z luku na závodní úrovni a dodnes machruju při firemním teambuildingu velmi dobrou muškou, čili snadno jsem pochopil jak se ta pistole drží v ruce, jak se pokládají palce, pochopil jsem rozdíl mezi dlouhým a krátkým chodem spouště, umím se správně dívat přes hledí a nedělalomi problémy odhadnout vzdálenost terče a podle toho přizpůsobit míření. Po několika vystřílených zásobnících jsem bez problémů trefoval černý střed terče na deset, patnáct i pětadvacet metrů. 

Jenže... ona ta pistole docela kope. Ta hlaveň sebou škubne pěkně a škubne sebou vždycky a každému. Fór je v tom správně držet a správně mířit. Chápu, že se to dá zdokonalit stálým opakováním, že dostatečným cvičením vejde správné držení zbraně tak říkajíc do krve, ale pochybuju, že v dnešním civilním světě je reálné nacvičit i stres z toho střílet naostro opravdu do člověka. Mně stačilo, když někdo stál za mnou a mluvil na mě a byl jsem schopen se zapomenut a celý terč i z deseti metrů spolehlivě minout.  

Kdybych byl takový ozbrojený Ján Kuciak, který slyší doma střelbu a rychle bych tasil svoji nerozlučnou pistoli, troufám si tvrdit, že i přes časté návštěvy střelnice bych v tom vypjatém okamžiku byl schopen minout dveře z pěti kroků.

Doma dělám zabíjačky. Hosté se u mě střídají, měl jsem tu už policajty, vojáky, držitele zbraní, kteří jsou členy střeleckých kroužků, jezdí na soutěže a mají za sebou desetitisíce vystřílených nábojů. Ale když prase vyvedu a oni poprvé vidí, jak takové velké zvíře zabíjím, zpravidla i ta nejtvrdší nátura ztichne a trvá nějakou chvíli, než jí otrne.  Většinou nechávám toho největšího drsňáka, co se předem kasá, jak mě klidně zastoupí, aby mi podal nůž. Klepou se jim ruce a to jde jen o prase.  A to jde o docela vymyšlený způsob zabití, když podřezávám kozu, tak se leckdo sesype.

Zkrátka z osobní zkušenosti nevěřím, že střílet na člověka se zvládne snadno. Dovedu si představit, že člověk střílí ze zoufalství, v rozrušení a ze strachu před smrtí, dovedu si představit střelbu z opilosti, frajerství a při machrování, ale to nejsou ty případy, které bychom uznávali jako správné. Jistě i na střílení do lidí je možné si zvyknout. Ale nejprve je zapotřebí psychologická příprava v době míru a nebo pohled na mrtvoly v době války. Je snazší jako obsluha kulometu postřelovat perimetr někam, kam člověk běžně nevidí. Je asi možné střílet spolu s ostatními kamarády z roty kamsi na tři sta metrů před sebe, protože tam také není  moc vidět. Ovšem pokud voják zabil někoho tváří v tvář při zteči, zpravidla z toho měl hlavu v pejru pěkně dlouho. 

Když to shrnu... střílet je docela těžké, aby to člověk zvládl správně ve stresu a v časové tísni. A stejně toho moc neudělá, protože bude rozčilený. Když se člověk podívá na nějaké policejní video z USA, kde je jiná kultura zbraní, pokud dojde na střelbu, tak trénovaní šerifové střílejí od boku  jak na jarmarku a ne jako chladnokrevní profíci. i Izraelští vojáci zasahují proti Palestincům spíše živelnou střelbou než profesionálním nasazením a jejich výcviku bych věřil.... 

Pro sebe jsem si udělal jasný závěr... Mít pistoli je zbytečné. Nemám tolik času, abych během roku jezdil co týden na střelnici. A nemám takový žaludek, abych se po večerech psychicky připravoval přejmenovávat lidi na objekty.  S psitolí bych nadělal víc škody než užitku. K ničemu by mi nebyla. Pokud bych měl ve Vidlákově pocit, že se potřebuju bránit, pořídím si teleskopický obušek. S tím se mohu ohánět ze zoufalství a bude to stejně účinné jako profesionální bijectví.  

Budu samozřejmě rád, když mi v diskusi mé zastaralé postoje vyvrátíte a ukážete mně i ostatním čtenářům, že je můj postoj hloupý protože jsem si ho udělal z povrchních několika návštěv na střelnici. Nedělám si v tomto ohledu žádný nárok na znalost problematiky.  Jen říkám svůj názor a jsem zvědavý na ten váš. 

Hodnocení
Zatím bez slepic

Komentáře

Mássele,
nevím, proč se Godot tak čílí.
Mně Váš příspěvek přijde jako poctivý, rozumný a realistický. Byť pochopitelně pokrývá jen malý segment reality - ale vždyť tady nepíšeme knihu!

Kapku pejorativní a povýšené antičecháčkovství velkoryse přehlížím. Naopak - já si kritiky a nepřátele osobní i skopinové pěstuji a vytvářím. Z pohodlnosti. Člověk nutně potřebuje neúprosnou kritiku. Kritika sebe samého je pracná a únavná, vyžaduje tvrdý trénink v sebereflexi.

Od útlocitného kamaráda se kritiky nedočkáte.

Nejpohodlnější je někoho soudného a inteligentního nasrat.
Ještě pohodlnější je pak někoho přirozeně kriticky přednasraného vyhledat.

No a pokud se někdo přihlásí sám, aby mi ukázal, že a v čem jsem blbej - co si přát víc?

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Když už je to tady dnes o zbraních, pak vězte, že z naší vlasti se stává blázinec. Viz:
https://zpravy.idnes.cz/veteran-valka-kuvajt-kosovo-policie-obvineni-po…

Najdete tam, že česká policie chápe cep nikoliv jako zemědělské náčiní, ale jako zbraň.... Chocholoušek by si užil.

Zatím bez slepic

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Vidle jsou zemědělské náčiní. Cep zrovna tak, až okovaný cep je zbraň. Sudlice je v podstatě kosa nasazená hrotem vzhůru, která se neosvědčila v mnoha a mnoha selských revoltách. A vařecha? To je hodně velká vařečka (tak 40 cm), kuchyňské náčiní. Těší mě, že česká policie má ve svých řadách tak vzdělané experty. Už jsem o jejich inteligenci pochyboval. Ten cep byl jistě okovaný, jinak se nedá označit za zbraň. Zvláště, když nebylo jasné, jaký cep má kdo vzít. Policie ČR si zase uřízla pořádnou ostudu.:-)

Zatím bez slepic

Gerde,
kopíruji:
Zbraň
Rubrika: Výklad pojmů ׀
Štítky: pojmy, trestný čin

V některých případech trestní zákon spojuje naplnění skutkové podstaty trestného činu použitím zbraně pachatelem trestného činu. Ve většině případů pak použití zbraně má značný vliv na nárůst trestní sazby za daný trestný čin.

Většina lidí si pod pojmem zbraň představí nejprve některou ze střelných zbraní, případně nějaký nůž nebo jinou řeznou či bodnou zbraň. Trestní zákon však pojem zbraně definuje mnohem obecněji. Pro účely posouzení viny v trestním řízení se zbraní rozumí cokoliv, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Zbraní tedy může např. i láhev, kterou pachatel udeří oběť do hlavy nebo vržený kámen, může jí být i pes poštvaný pachatelem na oběť nebo automobil, kterým pachatel najíždí např. na policistu.

Více se dočtete na http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/zbran

Zatím bez slepic

In reply to by Anonym (neověřeno)

Trvalý odkaz

V tom případě je nebezpečnou zbraní např. M. Kalousek. Jeho útočná slova poškozují mozek. Tisíce obyvatel Prahy ukazuje, že útok Kalouska zanechává dlouhodobé a mnohdy trvalé následky.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Môj muž je fanatik do všetkých zbraní, aktívne sa venuje najmä westernovej streľbe a lukostreľbe.
Raz sme dostali dvoch živých kaprov a celú cestu domov v aute riešil, čo s nimi, keďže na nôž nemá žalúdok. Tak sa rozhodol, že ich zastrelí.:-) Problém nakoniec vyriešil môj otec, ktorý zas ako chovateľ sliepok, kačíc, moriek a zajacov s nožom nemá žiaden problém.

Čo sa týka vlastníctva zbraní, každý by mal používať na svoju sebaobranu a obranu svojej rodiny to, k čomu má najbližšie a na čo si trúfa. Ak vidlák zhodnotil, že palné zbrane mu budú nanič a lepšie je mať obušok v ruke, úplne s ním súhlasím.
Je jedno, čo si človek vyberie, podstatné je, aby s tým bol stotožnnený.
Ja nosím so sebou slzák a paralyzér, muž kvér, otec by si poradil s hocičím ostrým po ruke..

Ono je to dosť aj o psychológii. S holými rukami nezmôžeme nič. Raz sa mi stalo, že som musela vytiahnuť paralyzér. Žiaden kontakt, len som hodila iskru. A situácia bola okamžite ukľudnená.
A z iného uhla pohľadu, takisto v tom hrá úlohu aj povesť. Ak je všeobecne známe, že u vás sa neaké zbrane stopercentne nájdu a že sa ich používaniu aj aktívne venujete, zlodeji a im podobní si dvakrát premyslia, či navštívia práve vás.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Možná by bylo lepší se k tý zbrani ještě naučit zbavovat se mrtvol. Bulvární noviny a investigativci dávají dost návodů.

Jinak nevím co ten týpek, co dělal léta bojový sporty blbnul. Jestli se někdy ocitnete v podobný situaci, tak uděláte líp, když zaútočíte na toho nejslabšího ze skupiny a zprasíte ho to co nejbrutálněji a nejrychleji. Ostatní ho nejspíš bránit nebudou. Skupina brání svý šéfy, nikoliv malý hovna.

Kdysi jeden můj kolega taky dělal bojový sporty, byli na něj jenom tři, pistoli neměl, ale nesral se s nima a snad jim i něco zlomil, ruku či žebra. Utekli. Tihle jsou ti poslední, co budou volat policii, že jste jim ublížil.

Četli jste o spartakiádním vrahovi? Viděl jsem toho kriminalistu z mordparty, co ho tehdy chytil a vyšetřoval. Jen tak mimochodem řekl, že ho ve vězení vězni a možná nějací bachaři vykastrovali. - Přeloženo do běžné češtiny, vím o těžkém ublížení na zdraví a ani jako kriminalista se nenamáhám ho vyšetřovat.

Moc starostí na to, co dotyčný je.

Na domácí zabíječku policajti půjdou profesionálně. Magora, co zabíjí ženský, mladý holky a děti budou hledat usilovnějc. Zabitýho kriminálníka budou vyšetřovat jen když budou chtít dostat větší svini. Nějaká zlomená ruka pouličního grázlika nic neznamená. Šílený střelec v hospodě - sednou si ze buk, počkaj na zásahovku půl hoďky

Zatím bez slepic

Já myslím že váš kolega kdyby tehdy měl u sebe pistoli tak by ji také nejdřív vytáhl. Můj známý to tenkrát vyřešil myslím zcela profesionálně až asi i obdivuhodně -> eliminoval nebezpečnou situaci aniž by došlo k jakémukoliv poškození kohokoliv.

Policajti samozřejmě různé drbany nemají v lásce, ale když někoho takového solidně vyřídíte, tak se s největší pravděpodobností beztak dostane do nemocnice a je také jistě zásluhou nepřidělávat práci lékařům.

Jinak ten vámi uváděný způsob obrany proti vícero útočníkům je doporučovaný zřejmě každým kdo dělá nějaké bojové umění. Otázkou je jak moc brutálně a rychle jste schopni někoho ze skupiny útočníků eliminovat -> rada od jednoho bývalého příslušníka URNY byla "strašně zařvat a vrazit tomu nejblíž prsty očima až do mozku, ostatní vidí že si psychouš a utečou".
Jenže tenhle postup je fakt do urny s útočníkem a s váma možná na 20 let do krimu.

Pokud nemáte svaly jako Arnold Švarcenegr tak nepočítejte že někomu jen tak zlomíte ruku nebo žebra. Ruku spíš vykloubíte přes nějaké páky, ale je extra vomrd někomu ve fofru správně nasadit páku, leda že byste byl Stývn Segal.

Zatím bez slepic

Jenže střílení ve městě poutá pozornost. Rvačka vypadá nevinně a když byli tři tak vypadáte jako oběť vy. Když máte pistoli, tak za oběti budou oni. Na práci doktorů při těhle příležitostech fakt seru a je to to poslední, co mě zajímá.

Ty prsty to očí jsem jednou někomu rval do očí instinktivně i bez výcviku. Ale byl daleko větší. Myslím, že jsme měli oba štěstí, že mě nenapadlo mu to oko vyrvat. Každopádně vyhrál on, ale tak že si dal příště pozor i s daleko slabší obětí. Víte jak, vosy jsou dost malý a jak si na ně dáváme pozor. A pište si, že si stěžovat nikam nešel. Navíc jsme se asi za tejden, dva potkali, ale myslím, že ani jeden jsme si nebyli jistí, jestli je ten druhej on.

Když ten dotyčnej už leží na zemi, tak máte spíš starost, jak ho v přílivu adrenalinu nezabít. Ono lidský tělo není zas až tak solidní. Když někomu dupnete na krk, když leží na zemi, tak nedám moc na to, že mu tu chrupavku rozdrtit nemůžete. Taky krční páteř není nekonečně solidní. Králíci se taky zabíjej úderem do zátylku.

Taky vyskočit do vzduchu, skrčit nohy, abyste dotyčnýmu dopadl na hrudník alespoň z metru plnou vahou, už by ty žebra zlámat mohlo a prothrnout plíci a krvácení do plic.... a zas máte problém.

Solženicin popisuje, jak zlámáním žeber zabíjeli v gulagu zdivočelý děti. (měly zákonem speciální privilegia, stráže je chránily, takže byly životu nebezpečný - jen jim ty žebírka trošku nakřápli, dítě nevědělo přesně, co mu je, lékaři tomu v gulagu moc nedali a děti pak zašly. Samozřejmě, po chvíli se ostatní děti mstili a dotyčnýho si pak taky vyčíhli a zabili. Takže to pak vězni dělali tak, že počkali, až děti dorostou, ztratěj privilegia a dali jim do těla pak.

Ale myslím, že jde spíš o to, ho dostat na zem, způsobit bolest a zkrvavit obličej.

V jednom blázinci lámala kosti personálu jedna sladká deseti či dvanáctiletá dívenka. Nezlomíte to jen tak, ale je to jen o fyzice. Ruku, která jen na volno zapřená třeba o stůl prostě musíte přerazit železnou trubkou a hranou ruky to musí jít při správné úderu taky. Když tam jsou napnutý svaly, tak to musí jít hůř. Když se ruka mrská ve vzduchu, tak to půjde asi dost blbě protože bude pružit na svalech. Kost je v podstatě kus klacku s láme se podle stejnejch pravidel.

Zatím bez slepic