Odpočinkový článek

Autor
Štítky

 

Ozvala se mi Maneca a poslala mi starý článek, který napsala poté, co se objevila u mě na zabijačce. Článek vznikl 6.12.2016 ještě pro Vlkovu Kosu. To  byl svět vlastně ještě úplně v pořádku. Říkal jsem si, že by to mohla být zajímavá vzpomínka... 

A abych kromě nostalgie nahodil i nějaké aktuální téma, můžeme dneska v diskusi spekulovat, jestlipak Andrejko odvolá sůdruhy ministěry školství a zdravotnictví a zda na jejich místo povolá někoho, kdo bude mít jako hlavní kvalifikaci ochotu podepsat Sputnik... V atmosféře hrozící války na Ukrajině to bude ještě pikantnější než by si člověk myslel. 

 

Ale teď už Manečin starý článek: 

 

Zabíjačka u Vidláků 

Před pár týdny pozval Vidlák všechny Kosíře, aby se zúčastnili zabíjačky u něho doma ve Vidlákově na jižní Moravě. Vlastně šlo ve skutečnosti o dvě zabíjačky po sobě, obě ve státní svátky.

Zájem na Kose byl velký, ale Vidlákovi se nakonec ozvalo emailem tak 10 Kosířů, že by jako měli zájem a napsali si o podrobnosti. Když se ale ty podrobnosti dozvěděli, tak někteří Kosíři rovnou odpadli a zbylo posledních 5 statečných. No, nakonec jsem dojela jen já jediná, a to na druhou zabíjačku. Na konci dne, večer před odjezdem domů, jsem od Vidláka dostala poslední úkol napsat pro Kosu článek s názvem „On existuje“, aby byl podán důkaz od očitého svědka, že Vidlák není jen internetový pábitel.

Takže, milí Kosíři, Vidlák je ve skutečnosti takový, jak ho znáte z jeho článků. Je přímý jak dálnice v Nevadě a za celý den od něj neuslyšíte jediný falešný tón. Člověk si s ním uvědomí, jaké to bývalo za časů, dokud nebyla vynalezena politická korektnost a lopata se vždy nazývala lopatou. Co ale z jeho článků tak úplně cítit není, je neskutečná energie a pracovitost, kterou Vidlák produkuje a rozdává kolem sebe.

Každopádně, pokud chcete něco naplánovat, zorganizovat a realizovat, pak se obraťte na Vidláka. A je jedno, jestli to bude zabíjačka, stavba dálnice nebo barevná revoluce. Když mu dáte chvilku času, on se to rychle naučí a pak to provede.

Před příjezdem jsem v emailu obdržela přesný rozvrh celého dne, rady, co na sebe a varování, že všichni začátečníci čistí střeva. Nástup byl o půl osmé ráno před chlívkem.

Musím přiznat, že ten začátek o půl osmé ráno byl pro mě smrtonosný, protože jsem celý život zvyklá dělat něco dlouho do noci a pak ráno spát. Nicméně, dokázala jsem to a dojela včas, téměř za tmy (no, aspoň se mi to zdálo, že je pořád tma) a v hustém dešti. Na posledních 5 kilometrů se mi z neznámých důvodů ještě zastavily stěrače a tak mi to připadlo, že jsem právě zdolala osmitisícovku.

Vidlák mě mile přivítal a zavedl hned na dvorek venkovského stavení, rovnou k chlívku, kde už postávali dva jeho kamarádi. Trochu mě překvapilo, že na celou zabíjačku budou jen tři chlapi a já, jakási panička z města, ale všechno mi to došlo až za nějakou chvíli.

Vidlák se s ničím moc nepáral, začal třem přítomným osobám rozdávat úkoly, já jsem dostala jako první úkol udržovat pořádný oheň pod dvěma velkými kotli tak, aby voda v nich pořád vařila, a zároveň jsem hadicí měla doplňovat vodu tak, aby byly kotle pořád plné.

Chlapi pak dostali od Vidláka přesné instrukce, jak dostat pašíka na značku uprostřed dvorku, až se otevřou dveře od chlívka.

Víte, do té chvíle mi vůbec nedošlo, že zabíjačka se to jmenuje asi podle toho, že se tam zabíjí. Pašíkovi se nikam nechtělo, kvičel a zapíral se předníma kopítkama o beton a mě ho bylo tak líto, že se mi vyhrnuly slzy do očí.

Naštěstí usmrcení bylo tak rychlé, že než jsem se z toho dojetí vzpamatovala, bylo po něm a chlapi už zachycovali do velkých lavórů prýštící krev.

No a pak se najednou začali odevšad rojit lidé. Příbuzní, známí, sousedé, velcí, malí, mladí, starší, muži, ženy, děti…. najednou bylo na dvorku, v hospodářské části stavení a v průchozí části spojující obytnou a hospodářskou část domu tak kolem 15 lidí. Kde se vzali, tu se vzali. A mně došlo, že ti všichni tam prostě nechtěli být při tom zabití pašíka, že to prostě vidět nemuseli a došli až teď pomoct.

Z celého prostoru kolem se rychle stalo vysoce organizované mraveniště. Nad vším vládly jasné pokyny Vidláka, který hlasitostí a kadencí připomínal strýčka Pepina z Postřížin. Jen ten akcent nebyl z Moravy, bylo slyšet, že je naplavenina z Čech.

Lidé si předávali „zvonky“ – takové nástroje na škrabání štětin, protože to byla docela dřina. Chlapi mi brali vařící vodu z kádí a polévali pašíka. Mezi zvoláními „vodůůů“ stačil Vidlák rozdávat další úkoly. Já jsem ke své funkci topiče dostala ještě na starost pitný režim na pracovišti. K dispozici byla slivovice a meruňkovice a bylo potřeba neustále doplňovat štamprlata na tácku.

Oškrábaný pašík, který vážil asi 230 kg, byl pak zavěšen za zadní nohy na takovou zvláštní šibenici, no a Vidlák vzal pořádný nůž a opatrným chirurgickým řezem začal párat to velké zvíře shora dolů. Pomalu se obnažoval složitý svět vnitřností, z nichž některé z nich se pod tíhou gravitace snažily dostat ven. Kolem stáli pomocníci nachystaní okamžitě vykonat každý pokyn a Vidlák pořád mluvil a stačil řídit i lidi, kteří stáli za ním nebo někde dál. Registroval velmi rychle každého, kdo by mínil na chvilku jen tak postávat. Pár dobrých manažerů jsem už v životě potkala, ale žádný u toho řízení současně nepracoval téměř nejvíc ze všech.

Musím dodat, že do toho všeho chvílemi docela dost pršelo a kdo neměl hned po ruce pláštěnku, tak byl prostě mokrý. Takže všichni byli rádi, když se porcovací práce dostaly na velký stůl pod přístřeškem na dvorku a poté se pomalu přesouvaly do hospodářské části stavení, která byla vybavena vším potřebným na zpracování té 230-ti kilové hromady.

Venku jako poslední zůstávali nakonec jen nováčci, kterým Vidlák vysvětloval docela složitou proceduru čištění, škrabání, porcování a zašpejlování střev na jitrnice. To měla být i moje práce. Ale já jsem byla promoklá a byla mi zima a nováčků bylo naštěstí víc a tak se mi podařilo zbaběle utéct do stavení a rychle se přidat do skupiny „pokročilých“, kteří krájeli hory špeku na škvarky a sádlo. Po chvíli jsem od Vidlákova tchána, který obcházel pracovní skupiny jako kontrolor, dostala kartáč, že moje kostky na škvarky nejsou stejně veliké jako kostky tam toho jiného kráječe a tak jsem se musela rychle polepšit.

Jak den postupoval a venku se začalo smrákat, zabíjačkové práce se zcela přesunuly do jedné místnosti, kde se už začali pohybovat jen opravdoví profíci a začala „keramická“ část zabíjačky. Mlelo se maso, pak se ochucovalo a míchalo a vznikaly první jitrnice, jelita, tlačenka, hmota na paštiku… no nádhera. Asi největší dřina byla míchat tak odhadem v 80-ti litrovém kotli kostky, které se postupně měnily na škvarky a sádlo.

Ti, co se už nevlezli do tvůrčí místnosti jako profíci, začali posedávat v sousedící průchozí části budovy a začali si povídat. Na stole bylo napečené cukroví a buchty a mimo pálenek si každý mohl dát i pivo, víno nebo Cocacolovu limonádu, na které prý Vidlák dost ujíždí. Úplně nejčipernější byl v té chvíli Vidlákovic jezevčík, který neustále tajtrlíkoval sem a tam a se všema si chtěl hrát.

Na rozloučenou jsem dostala výslužku, kterou jsem si nezasloužila. Jitrnice, jelita, tlačenku, paštiku, uzený špek a klobásy z minulé zabíjačky, černou polévku „prdelačku“…. do dneška si sem tam něco z toho dám, ale jen tak opatrně, aby mi to dlouho vydrželo, je to velká dobrota.

No, a ještě něco. Když jsme si ještě před svátkem 28.10. s Vidlákem posílali emaily, tak jsem v jednom napsala, jestli ta zabíjačka vůbec bude, když nás teď čeká v Praze další revoluce. A odpověď tady musím uvést doslova, protože by mohla být klidně součástí novoročního Vidlákova projevu:

„… a že bychom se zabijačky nedočkali, toho se nebojím. Každá revoluce končí tam, kde dojde jídlo. I ten takřka všemocný Lenin musel couvnout, když v Rusku došlo jídlo a pěkně pokorně potichoučku dovolil NEP. Pokud bude v Praze Majdan, tím spíš bude zabijačka a tím spíš se budu ohánět nožem doma. Stačí mi můj hnůj, nemusím ještě kydat ten pražský. V dějinách nakonec vždycky vyhrávají sedláci. I když mají ztráty, i když je dusí, i když se na ně dívají skrz prsty, stejně nakonec vyhrává ten vesnický vidlák, hnojkyd a buran... protože má jídlo, protože umí počítat s nejhorším, ale doufat v nejlepší. Ať se bije kde chce a kdo chce, ať hoří chalupy a nebo táhne vojsko, stejně se každý rok zazelenají pole.“

Díky za vše, Vidláci.

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.5 (63 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

To už jsem někde četl :)

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

se může hodit. Kdoví, co bude po volbách... 👽☠️

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

Pěkně napsáno a stejně pěkně zorganizováno. Tak ať se i další zabíjačky vydaří, patří k vesnickému životu.
Jen dodám, že podle činů se člověk pozná. Podle činů. A pak může být i dobrý a důvěryhodný rétor.

Průměrný počet slepic: 4.9 (17 hlasů)
Trvalý odkaz

je, ze ted, ve 2 v noci, jsem po precteni byl nucen jit neco sezrat :)

Průměrný počet slepic: 4.8 (23 hlasů)
Trvalý odkaz

myslím, že to snad nebude problém ....někdo se za obětuje za tučnou Andrejovu prebendu. V době, kdy majitelé velkých firem létají do Emirátů, aby se nechali hromadně oočkovat Sinovacem tu proti Sputniku bude slyšet pouze médii rezonovaná klaka mladých Komsomolců.

Průměrný počet slepic: 4.7 (12 hlasů)

Jestli to bude ci nebude problem, to je otazka pro andreje a jeho piaristy. Ale podepsat je lehci nez neco dostat - kdyz Putin setri a dava Madarsku jen sputnikove drobky, proc myslite, ze do ceska doda vic?

V Madarsku ockuji nejvic zapadnimi vakcinami a pak (mnohem drazsim) Sinpharmem ... a az pak sputnikem, ktereho vic neprislo.

Průměrný počet slepic: 1 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Sem tam jsem se k zabíjačce připletl. Jenže jednou ...... to bylo bez nářku. Čuník byl vycvičený, často se vozil a bral to ako senzační zábavu. Nevlídné ráno, kdesi za Kolínem, no, přesně tam, kde žijí ti dva medvědi, no a chlívek, prasátko Rochátko a krusna. Tak pojď špekoune, povozíme tě. Otevřela se krusna, otevřela se dvířka chlívku a čuňátko si samo a radostně nastoupilo na předplacenou jízdu. Netušilo, že jí tentokrát zaplatí a to velice draze. Dvířka zaklapla a krusna se rozjela na dvorek rovnou pod šibenici. Pak se ozval třesk jateční pistole a nyní už vlastně vepřové se zvedalo na šibenici. A dál už to bylo stejné, jako na ostatních zabíjačkách.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Naše (tedy jejich) Uršula-gynekolog zůstala bez židle při oficiální návštěvě u Erdogana, pak ji nabídli místo na kavalci - video
https://www.express.co.uk/news/world/1419722/Ursula-von-der-Leyen-Charl…

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

To je u muslimů nejspíš normální. Když jsem byl v Teheránu na návštěvě v muslimské rodině (podotýkám - rodině velmi vzdělané), tak chlapi jsme seděli u stolu a ženské kvokali v koutě. Lejnová by si měla zvykat a naše pirátky taky.

Průměrný počet slepic: 5 (16 hlasů)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Kvokali/kvokaly.
To jsem ale prase....

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

Anýbrž kulturní revolucionář. Uvědoměle rušíte pravopisnou diskriminaci žen. 👍🌈

😉

Průměrný počet slepic: 4.7 (11 hlasů)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

protože to byl potlach presidentů, resp. předsedy RE Charlese Michela s presidentem Erdoganem.
Takže ji coby poněkud nadbytečnou šoupli na divan.

Zatím bez slepic

Jinak řečeno byl dodržen protokol, tedy každý kdo říká, že byl problém zase ukázal, že zase nic neví, což se dá odpustit běžnému občanovy, ale novínáři natož politici, ty by to měli znát a kdokoliv něco napsal, potvrdil co říká Zemna, že jsou to jenom "blbbečci" :D

Zatím bez slepic

Uršula seděla stejně jako hostitel Erdogan naproti ní, ti dva pánové vypadali jako vyvrhelové co je posadili stranou. Něco jako rozhodčí. Jak vidno, novináři z každého prdu dokáží udělat aféru. Začíná to být únavné.

Průměrný počet slepic: 3.2 (5 hlasů)

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

Na mým Erdogan sedí na židli pod svojí vlajkou...

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

tmavá záclona a požadavek potvrzení o sledování a i když ne stejně mohou a divnou čaštinou... a jé je

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

komentar k ukrajine pragmaticky, ale dolejsiho clanek je fakt dilo,

kompas drzime, diky blisty nikdy neztratim smer, staci precist a otocit na druhou ztranu

----------
Marek Benes

To jsou krásná slova , jistě je to mile napsáno, ale co s tím pane Dolejší? OK nekoupíme si Sputnika a Rusové nepostaví Dukovany. A co dál?

Věc první : Když Rusové napadnou Ukrajinu, půjdeme ji zachraňovat? A máme na to? No my na to nemáme a zachraňovat bychom ji nešli. My bychom tak maximálně vypověděli diplomaty, přerušili styky a psali plamené projevy proti Rusům. A to z vyhřátých domovů ruským plynem v této dlouhé zimě a s elektřinou, jež nám stále vyrábí , a to se podržte, palivové tyče z TVELU. A proč? Protože tyče z Westinghouse se kroutily v reaktoru.

Tak co pak budeme dělat? Budeme ten jejich plyn i po obsazení Kyjeva kupovat že? Nenápadně. A přitom mluvit , že budeme válčit.

My jsme směšní, my jsme mistři světa v řečech. My jsme 30 let neudělali nic proto abychom jsme se odpojili od ruských energetických zdrojů, nevyzbrojili jsme se ( právě naopak ) a teď budeme s Russy válčit? No ano budeme s nimi válčit per huba. A to je vše.

Mimochodem Ukrajina: Rusko - země agresor je i dnes na Ukrajině obchodní partner číslo dvě. Co vše Ukrajina od Rusů kupuje? Mimo jiné i elektřinu. dále plyn ( i ten ze Slovenska je ruský, i když předstíráme že ne ) , i palivové tyče z TVELU do 1/3 ukrajinských atomovek. A to vše jsem se dozvěděl z ukrajinské televize, již jsem poslouchal. To je tak, když umíte polsky, rusky a ukrajinsky. Není to směšné? No je to směšné.

My jsme malé děti. My si umíme jenom hrát. My umíme tak maximálně napsat , že Vladimír Vladimirovič je takový zlý. My maximálně umíme ho namalovat s knírkem. Jinak neděláme nic. Nemodernizujeme armádu, neodřezáváme se od ruských energetických nosičů. Ještě chceme vypnout funkční atomovky ( i Vy pane Dolejsí ) , abychom po této Energíewende, topili a svítili v lednu čím , když nefouká? Asi tím ruským plynem že? A nebo studený odchov bez elektřiny.

Prostě nepřipravili jsme se na střet vůbec. Celá naše taktika války je směšná. Státní převrat. Toto už nepřítel prohlédl a má technologie to potlačit. Válčit nechceme, neumíme to a nejsme na to mentálně i fyzicky i technologicky připraveni.

A tak Ruskové na Krymu a u Rostova koncentrují síly a jak dlouho by jim trvalo zničit ukrajinskou armádu? 72 nebo 168 hodin? A Číňané na druhé straně obkličují Taiwan z dvou stran, invazní armáda je ready, falešné čínské rybářské lodě ve stovkách jsou v průlivu a čínští ženisté za kolik hodin postaví most na Taiwan? A kde jsou Američeni, kde je Joe? Probouzí se ze zimního spánku chlapec náš jeden.

A když Čína zaútočí? Vyhlsásíme sankce že? Přestaneme kupovat čínskě výrobky. Já myslím, že budeme čínské výrobky pak ostantativně bojkotovat, abychom je tajně kupovali, když je budeme potřebovat.

A tak to tu vedeme. Nulové činy, jenom slova. A to nám stačí. Ukrajinu jsme ani nepostavili na nohy, ani pořádně nevyzbrojili ani jsme nedeklarovali, že je vojensky podpoříme. Půjdeme s Ukrajinci do války proti Rusku? Nepůjdeme. Víme to my, ví to Ukrajinci, ví to Rusové. O čem se ruský a americký náčelník generálního štábu před několika dny bavili? O tom, že půjdeme kvůli Ukrajině do války?

Oni jsou ready, oni jsou ready i na decoupling. Už se připravili i na vypnutí od SWIFTU, už si vyrobili i vlastní internet. Rusové měli x cvičení Civilní obrany. Co jsme celou dobu dělali my? Tedy kromě ostrých vyjádření. No my předem sdělujeme, že teď jim už fakt v nejbližších dnech zavaříme. Bože.

Takže těším se na další Vaše články o Putinovi, budou působivé, ale na to se nehraje. Ale klidně je pište dále v pohodě. Když Vás to baví.

My jsme prostě banda debilů.

https://blisty.cz/art/103344-jen-si-tak-trochu-zavalcit-aneb-vovovy-vyb…

Průměrný počet slepic: 4.7 (23 hlasů)

Kdo mrkne první? Přípravy na válku skončily... situace je horší, než v době karibské krize

Rostislav Iščenko
6. 4. 2021
Situace na silně strádající Ukrajině (bez jakékoliv ironie k zemi a jejímu lidu) se vyvíjí tak, že lze konstatovat - strany zainteresované na konfliktu, možná ozbrojeném, dokončily předválečné přípravné akce minimálně v diplomatické sféře. Dále buď někdo musí ustoupit, nebo následující krok dopředu znamená válku.
Přitom u Ruska nemůže nastat "rozsáhlá" válka s Ukrajinou - jsou to různé váhové kategorie. Ukrajina není s to dobýt dokonce ani Donbas. Účast Kyjeva v přímém vojenském střetu s Moskvou, dokonce ve struktuře skupiny států, bude znamenat pro Ukrajinu prakticky okamžité její zničení, jako politické podstaty.

Přitom Ukrajina vystupuje pouze jako provokatér pro první srážku. Jejím úkolem je nějak ukázat světovému společenství účast Ruska ve válce.

Dále mají USA v úmyslu rozpoutat evropskou válku za účasti alespoň několika východoevropských zemí - členů NATO a EU. To jim umožní působit na své západoevropské spojence, kteří nechtějí konflikt s Ruskem, a požadovat od nich, aby se vyhranili: jsou s Moskvou nebo s NATO.

http://www.novarepublika.cz/2021/04/kdo-mrkne-prvni-pripravy-na-valku.h…

Průměrný počet slepic: 4.6 (15 hlasů)

"Kdo mrkne první? Přípravy na válku skončily... situace je horší, než v době karibské krize"
Souhlas.
Generálové se chtějí přesouvat.
https://www.idnes.cz/zpravy/nato/hodges-vojska-mobilita-presuny-rusko.A…

Asi dojde i na obávaný průsmyk D1.

Průměrný počet slepic: 4.1 (7 hlasů)