Věci jsou tak jak jsou

Dnešek jsem si zabral pro sebe, protože podle mě má dneska naposled smysl k volbám něco říkat. Proto tento článek bude abnormálně dlouhý. Zítra vyjde text pana Václava Fischera, ale doufám, že večer už pustím nějaký článek s prvními povolebními dojmy. Dneska má podle mě naposled smysl probrat aktuální předvolební situaci a také se pokusit o nějakou predikci výsledků. Zítra si pak řekneme, jak moc jsem byl mimo a kdo ze čtenářů se trefil nejlépe. 

Svým způsobem jsme si už všechno řekli. V mnoha článcích jsem popisoval, jak se mi věci jeví, pokoušel jsem se analyzovat podhoubí nálad letošních voleb a snažil jsem se dobrat, proč má která strana preference jaké má. Víceméně jsem reagoval na signály z mého fejsbůku, na prohlášení svých kolegů v práci i kamarádů ve Vidlákově. Snažil jsem se analyzovat předvolební taktiku jednotlivých stran a pokoušel jsem se interpretovat vlny, které se tím vysílaly. 

Ukazoval jsem, jak se věci jeví, ne jak jsou. Jednoduše proto, že většinu kouřové clony se nedá proniknout a nikomu z politiků do hlavy nevidíme.  U voleb rozhodne nikoliv chladná hlava a fakta. Rozhodnou emoce, víra a nevíra...  Rozhodne to, jak se to jeví každému voliči. Dnes proto začnu s několika zajímavostmi, co jsem odpozoroval v posledních dnech: 

1. Pandora Papers zřejmě Babišovi hlasy neuberou. Naopak hodně lidí utvrdí v tom, co politici říkají. Že jde o všechno. Například můj apolitický tatínek, co je ortodoxní nevolič začal uvažovat o volbě Babiše jednoduše proto, že poslouchá německé rádio a najednou bylo plné našeho premiéra. Normálně jsme pro Německo zcela nezajímaví, ale tentokrát si dávají záležet, aby k našim volbám řekli své. Pro mého nevolícího tatínka to byl signál si znovu své nevoličské přesvědčení promyslet, protože když Němci tlačí informace o Babišovi jako by to byla nejdůležitější věc v galaxii, tak jim zřejmě jde o hodně. 

V jednom se ale Pandora Papers povedly - Andrej nestíhá mluvit o ničem jiném. Televizní debaty se točí jen kolem toho a on má jen málo možností mluvit o programu. Nicméně načasování se úplně nepovedlo. Kdyby toto kompro přišlo o týden dřív, napáchalo by větší škody. 

2. Včera jsem zase jel do Prahy a zpátky. A ejhle... Hamáček si vzpomněl. Otapetoval celou D1, že vedle něj Okamura i Andrej vypadají jako chudí příbuzní. Bilbórdová kampaň na poslední chvíli. Řekl bych, že Hamáčkovo chlubení, jak se za nás bude bít, je posledním hřebíčkem do rakve ČSSD. Nevěřím, že se do sněmovny probojuje. 

3,. Okamura v předvolební debatě na ČT řekl pro mě strašně důležitou věc. Tak důležitou, že si možná ještě Babišovu volbu rozmyslím a hodím to SPD. Řekl, že covidové očkování má zůstat dobrovolné a že v SPD je celá řada naočkovaných lidí. A v tom se milé děti liší od Volného bloku. Nepovažuje očkované za nepřátele státu. Narozdíl od Lubomírka. Okamura měl celou řadu bilbórdů s covidovou tématikou. Až to skoro vypadalo, že jsou stejní fanatici jako Flákanec. Jsem rád, že to tak není. 

4. Babiš včera řekl, že by mohli dočasně odpustit DPH na energie. Hned se našlo dost chytrolínů, kteří ekonomicky zdůvodňovali, proč to Babiš nemůže udělat. A smyslem toho zdůvodnění je, že nám to Evropa nedovolí. A takhle se milé děti dělá kampaň pro alternativu. Když nám slovutní ekonomové mimoděk říkají, že nejsme suverénní země, tak prostě potvrzují teze Ivana Davida a je třeba na to ve volbách reagovat. 

5. Starý Klaus řekl, že se Trikolóra nedostane do sněmovny... Zřejmě jsou tam někde u Majerové Zahradníkové a Klausovic rodiny větší rozpory. Jo, jo, polibek smrti v poslední chvíli. Starý Klaus je ještě pořád idolem celé řady voličů. Co řekne, to oni udělají. 

 

Tolik k posledním postřehům.  Chci se teď pokusit o shrnutí v duchu dnešního nadpisu... věci jsou, tak jak jsou. Budu psát o tom, co považuju za reálné a naopak co je podle mě čirou utopií. Samozřejmě se nebudu příliš zabývat pozicemi demobloku. Už jen proto, že sama realita s rostoucími cenami, chybějícími pracovními silami, hloupostí absolventů a kolapsem dodavatelských řetězců má jaksi antiglobalizační a protiliberální program samo o sobě i bez politického zastoupení. 

Hned na začátku chci říci, že různé průzkumy veřejného mínění zaměřené na volby se sice vždycky trochu mýlí, ale jen o trochu. Různí STEMové, KANTARové, IPSSOSOVé a jiné agentury samozřejmě nadržují svým favoritům, různě se snaží své průzkumy ohnout, ale v hlavních trendech se jejich volební odhady potvrdí. Rozdíly samozřejmě budou. Mohou se projevit zmobilizovaní nevoliči, v poslední chvíli může dojít na změnu voličských nálad, ale v podstatě platí, že Babiš bude mít někde okolo 25 - 30%, SPOLU budou mít kolem 20%, Piráti dostanou pod 20%, Okamura bude mít určitě přes 10% a KSČM bude mít někde okolo 5% hlasů. Podobně na tom bude ČSSD i Přísaha a zřejmě i Volný blok. Samozřejmě z toho teď nepoznáme, jak to nakonec dopadne, protože se hraje o parlamentní většinu a ta se může lámat na jednom jediném mandátu. I jednoprocentní odchylka může mít zcela zásadní význam. 

Ale považuji za zcela mimo realitu, že by Volný blok dostal 20% hlasů, nebo že by ANO spadlo pod 20%, nebo že by SPD měla přes 20%. Předvolební odhady se od skutečnosti budou lišit, ale ne zase o tolik, aby to rapidně přeoralo predikovanou situaci. 

S největší pravděpodobností vyhraje na hlasy hnutí ANO, s největší pravděpodobností pak Zeman jmenuje Babiše premiérem a Babiš se pokusí sestavit vládu a získat pro ní důvěru ve sněmovně. Tečka.  Musela by přijít velká překvapení, aby to takto nebylo. Samozřejmě tím netvrdím, že Babiš důvěru ve sněmovně získá. Ale považuji za skoro jisté, že bude mít na sestavení vlády první pokus. Máte s touto úvahou někdo problém? 

 

Stejně tak platí, že z hlediska alternativy je volba malých stran s preferencemi někde mezi 2 - 6% slušné riziko. Riziko, že strana nedosáhne pětiprocentní hranice a váš hlas propadne. Tento propadlý hlas pro kteroukoliv stranu, která se nedostane do sněmovny se rozdělí asi takto:  šest desetin z něj dostane demoblok, tři desetiny dostane Babiš, jednu desetinu dostane Okamura. 

Nesnášíte Piráty? Myslíte si o nich, že nás vedou hujersky do záhuby a že udělají cokoliv co EU na očích uvidí zcela fanaticky a přesvědčeně? Nemáte rádi Fialu, protože je to také euroobčan a žvanil s rancem vymlácené slámy?  Nemáte rádi dominu Pekarovou Adamovou a milého krajana Jurečku?  Nemáte rádi Babiše, protože nás stejně prodá, protože stejně jen hrabe pod sebe? Jste rozpačití z Okamury, protože podle vás není dost radikální, dost vymezený, dost proti covidu či tak něco? Chcete to hodit Volnému bloku, TSS, KSČM nebo ČSSD? 

Tak riskujete, že pokud se vaše strana nedostane přes pět procent, váš hlas si z větší půlky shrábnou Piráti a SPOLU, z menší půlky si ho shrábne Babiš a trochu zbude i na Okamuru. Přijímáte riziko, že devět z desetin vašeho hlasu dostanou ti, které zoufale nesnášíte. Přepočty propadlých hlasů jsou prostě takové.

Malé strany mají dohromady preference kolem 20%. To je čtyřicet poslanců. Kdyby se ani jedna z malých stran nedostala do sněmovny, tak si  23 poslanců vezme demoblok, 13 poslanců si vezme Babiš a 4 poslance dostane Okamura. A to může být přesně ten důvod, aby demoblok nakonec získal většinu. 

Já vím, že Šlachta, Filip, Zahradníková i Volný budou říkat, že máte volit srdcem, že se jim nelíbí takové úvahy, protože v demokracii má člověk prostě vybrat podle svého srdce. Také bych to asi říkal být na jejich místě. Ale pokud letošní volby opravdu něco znamenají, tak byste si měli sakra rozmyslet, co děláte. 

K tomuto riziku ještě něco přidám... Už měsíc píšu o tom, že je třeba  propadlé hlasy eliminovat. Že pokud nesnášíte Babiše, máte to hodit Okamurovi. Neříkám to jen já. Na všech alternativních serverech se toto doporučení běžně vyskytuje. Výrazní blogeři a osobnosti alternativy o tom píšou na svých fejsbučcích. Konvička s Hamplem na toto téma měli rozhovor. Věc je tak logická, že leckoho přesvědčí. Nepřesvědčí samozřejmě všechny, ale vzhledem k situaci v Ojrópě považuju za velmi pravděpodobné, že hodně lidí to fakt raději hodí Okamurovi než TSS, právě pro riziko propadlého hlasu. Tím pádem je dost reálné, že všechny malé strany budou mít dokonce o něco méně než jim predikují průzkumy. Právě proto, že Vidláka, Hampla, Konvičku  a ostatní blogery někteří voliči poslechnou. Někteří také poslechnou starého Klause. 

Stejně tak jsou všude vidět signály, že Babiš dostane hlasy i od těch, kteří ho původně volit nechtěli. Kdo si četl naší diskusi, ten o tom něco ví. To samé čtu dnes a denně na fejsbůku. To samé slyším od kolegů v práci. Dokonce i moje žena (které nekecám do politických preferencí) mi řekla, že bude volit Babiše, protože nemůže vydržet ty antibabišovské kecy.  

Tento text si dneska přečte tady na Kydech pět tisíc lidí. Na fejsbůku si ho přečtou další tisíce lidí, zřejmě ho převezmou i některé další servery. To samé platí i pro další blogery. Alternativní psavci už ukázali, že dokáží pohnout s veřejným míněním. Proto teď říkám na plnou hubu: 

Právě voliči malých stran budou ti, kteří  určí, zda demoblok bude nebo nebude mít většinu. Výsledek bude zřejmě docela těsný a pokud pětilháři získají většinu ve sněmovně, bude to právě kvůli propadlým hlasům, které voliči alternativy v dobré víře a s upřímným přesvědčením nechají propadnout. Volba Volného bloku, Přísahy, ČSSD, TSS i KSČM může zařídit vládu Bartoše s Fialou. A s nimi tam budou Jurečkovi milí krajané, Kalouskovi pohrobci a Vítek Rakušan s jeho krásným úsměvem. Vy sami víte, co se pak stane. 

Promiňte, že to tak řeknu, ale alternativa se v uplynulém kovidovém období střelila do vlastní nohy několikrát. Dovedu si bohužel představit, že teď to udělá znovu a relativně malá  menšina voličů se postará, aby se jejich hlasy přelily na druhou stranu. Pokud uvažujete o  volbě malé strany, zvažte to riziko. Volby letos nejspíš rozhodnete vy se vším co k tomu patří. 

Pokud se rozhodnete neriskovat a hodíte to Babišovi či Okamurovi, tak byste měli vědět, co to nejspíš bude znamenat. 

V první řadě nepočítejte s tím, že budeme okamžitě vystupovat z EU. Realita je taková, že 70% naší ekonomiky je tak či onak na EU navázaná. Většina našeho exportu jde přes Německo, které je největším zahraničním investorem v naší republice. Naše armáda je operetní sebranka schopná bránit jeden most po dobu jednoho týdne. Naše banky, vodárny i klíčový průmysl patří zahraničním vlastníkům. I kdyby Okamura volby suverénně vyhrál a sestavil jednobarevnou vládu, tak bude muset z EU odcházet velice opatrně a postupně. Bude toho muset víc "ojebávat" než se stavět čelem. 

Volbou Okamury si nevolíte odchod z EU, ale volíte si trend odchodu. Volíte postoj podobný Maďarskému. Orbán má většinu v parlamentu, ale o Maďarxit se ani nepokouší. Nezapomeňte na to. 

Pokud volíte Babiše, volíte si vzdálenějšího protektora. To je podle mě hlavní rozdíl mezi Babišem a Okamurou. Podle cvrkotu v Německu to fakt vypadá, že se oligarcha rozhodl pro větší suverenitu, protože tím zachrání svůj (a nejen svůj) byznys.  Andrejko ale obchodnicky "hraje na jistotu" a  chce mít nějaká zadní vrátka.  Babiš chce místo EU a Německa raději bratra USáka. Volbou Babiše člověk tak trochu volí i rozšíření Dukovan Westinghousem. Volí místo dohledu z Berlína dohled z Washingtonu. Volbou Babiše má náš odchod z EU mít blahosklonný souhlas zpoza Atlantiku. Babiš doufá, že Usácký dohled bude méně dusivý a umožní mu větší prostor pro manévrování v EU. V tomto postoji také následuje Orbána, který sice nakupuje ruský plyn, ale americké zbraně. Je to také postoj podobný polskému. 

Mnohokrát jsem zde na Kydech upozorňoval na riziko kamarádšoftu se skutečnou velmocí. Ale pravdou je, že Washington je poněkud dál než Berlín a ekonomické vazby na USA jsou o dost nižší než na EU. Navíc se USácký pohled obrací spíše tam někam ke Žlutému moři. Nevím jestli tohle Andrejkovi vyjde. Ale vidím, že to je trend celé V4. 

S Okamurou si volíte odklon od EU zcela národně, soběstačně a vlastenecky, ale s rizikem, že na to ekonomicky i mocensky doplatíme, protože nám nikdo nekryje záda. S Babišem volíte odklon od EU pomocí velkého bratra, kterého je možné uchlácholit nákupem vrtulníků a jaderné elektrárny... ale s rizikem, že USák si to rozmyslí jinak, protože velmoc nemá kamarády, jen zájmy. 

Nějaké pěkné řešení, kdy zcela hladce opustíme EU a nebude to stát jediné pracovní místo, bude to zadarmo, na pohodu a nikomu to nebude vadit a všichni pochopí, že je to tak dobře, to je zcela nereálné.  Ať to uděláme jakkoliv, bude to stát spoustu peněz, které v konečném důsledku vždycky zaplatíme my dole.  Odejít z EU hladce je tak nereálné, že je větší šance, že EU opustí nás, než my ji. Nemáme na výběr dobré řešení. Ta se postupně ztrácela během uplynulých třiceti let s každou privatizací do zahraničních rukou a s každou novou neziskovkou placenou ze strukturálních fondů EU.

Na druhou stranu nám to výběr zjednodušilo. Buď můžeme spěchat ještě rychleji do Brusele a Berlína a nebo se můžeme loudat a tu a tam i udělat krok zpět. Máme šanci se v pelotonu do pekla proloudat na konec fronty a mít tak naději, že se na nás už nedostane řada. 

A pokud si zvolíme loudání se, tak se můžeme spoléhat na vlastní síly, kterých moc není a nebo se můžeme spoléhat na cizí síly přesně v duchu posledních sta let. Po Francii, Německu, SSSR a EU tu můžeme mít USA. Tohle volíme. Posílením Okamury chceme řešení husitské, posílením Babiše řešení velmocenské. Volbou malých stran riskujeme, že na žádné řešení nedojde, protože se naše země pod pirátským vedením rozeběhne grýndýlu vstříc. 

Všimněte si, že v posledních týdnech se z úvah zcela vytratil covid. Sama realita nás posunula na vyšší level. Vedle drahých energií, rozpadajících se dodavatelských řetězců, emisních povolenek a podobně, se covid začíná jevit jako maličkost. Budeme mít prostě jiné starosti... nebudeme sedět doma kvůli nákaze, ale kvůli chudobě. Dnešní a zítřejší volba na této realitě nic nezmění. Volíme jen to, zda do háje půjdeme ochotně nebo zdráhavě. Zda do řiti půjdeme za každou cenu i s písní na rtech, nebo zda budeme mít šanci si alespoň schovat cennosti a věřit, že všechno nám neseberou. Že se stihnou zničit dřív, než nás vezmou sebou. 

Já to hodím Babišovi. Hodím mu to, protože kdysi byl možná prounijní, ale teď zjišťuje, že odměnou mu bude ekonomický krach všeho co tak pracně shromažďoval na hraně zákona. Možná byl kdysi proněmecký, ale teď vidí, kam to vede. Hodím mu to s  tím rizikem, že se znovu po nějakých Vrběticích "posere". Na druhou stranu je to člověk co všechny politiky převyšuje svou pracovitostí, umí v tom chodit a v současné době se jeho agrofertí zájmy docela slušně kryjí se zájmy nás všech. Dočasně... 

Ale pokud ho nesnášíte, pokud mě považujete za přílišného optimistu,  hoďte to Okamurovi.  On je jediný, kdo Andreje když tak může krotit. SPD má letos celou řadu kvalitních kandidátů.  Vypadá to, že se Okamura poučil z dvou rozpadů svého poslaneckého klubu a zřejmě také čte Kydy a přečetl si něco o tom, že si na sebe s Andrejem prostě zbydou.

Nevolte malé strany. Nic proti nim, ale pokud se do sněmovny nedostanou, pomůže to demobloku. 

 

A můj tip na výsledek? 

ANO 28% 

SPD 14% 

SPOLU 22% 

Piráti 16% 

KSČM 5% 

Ostatní propadnou 

ANO, SPD a KSČM nebudou mít čistou většinu. Té dosáhnou až po připočítání cca 15% propadlých hlasů. A bude to jen taktak.