Tak nám Trump prohrál doplňovací volby a co se stalo jako první? Burzy po celém světě padají… Nejvíc poklesly firmy, které dělají „hárdvér a softvér“ kolem umělé ynteligence a dále pak firmy Elona Muska. Prý to spláchlo do kanálu sedmdesát bilionů dolarů, protože nejcennější dneska už nejsou ani technologie, ani informace, ale OČEKÁVÁNÍ investorů, které se s nástupem kovaných a hodnotově orientovaných Demokratů v USA nějak nedostavilo.

V posledních několika dnech jsem popisoval jevy a důvody spíše chmurné budoucnosti.

Osmého března letošního roku jsem napsal článek, který se jmenoval: “ Překročíš-li řeku Halys…“ Hodně jsem to tenkrát za ten článek na fejsbůku schytal. Stal jsem se díky němu přisluhovačem kozomrdů a zrádcem našich konzervativních hodnot. Nepochopil jsem totiž, že když Trump zavelí ke zničení Ajatoláhů, mám se okamžitě postavit do pozoru a vyrazit v jednom šiku. Nechápal jsem Trumpovu taktiku nejednoznačnosti a neviděl jsem v jeho chaotickém konání genialitu. Odmítal jsem věřit, že Izrael i Spojené státy vědí, co dělají. Ale má tehdejší slova byla velmi prorocká. Posuďte sami:

Zatímco u nás probíhají odvážné studentské stávky na podporu bruselských protektorů, v Polsku se mluví o vyhlášení výjimečného stavu, protože mají dostatek záminek pro rozjetí občanské války a ani za jednu nemůže Putin, v Západní Evropě se rabuje ostošest, na Ukrajině byla odhalena tajná mučírna vojáků, kterou nepřekvapivě provozoval pluk Azov, který mají tak rádi náši Foltýnové a Dědkové (mimochodem, to chcete – jdete bojovat za evropské hodnoty a vaši vlastní vám dělají mnohem horší věci než nepřítel), v Izraeli závisí vznik nové vlády na arabských stranách, které sympatizují s Palestinci

Jak se mohlo stát, že se v komunálních a senátních volbách český volič zvolil to, co teď ničí Francii? Na to se v posledním příspěvku ptá Pavel Šik. Koukáme se přes plot, vidíme, jak sousedovi hoří střecha historické radnice, jak se v ulicích houfují mladíci tmavé pleti, kteří bojují za lepší školství zapalováním škol, vidíme, kam směřují Evropské hodnoty a šup, národ volí hnutí STAN, které nejenže nechce tyto tendence brzdit, ale naopak je chce akcelerovat co nejrychleji. Kam jsme dali rozum?

Za poslední roky jsem častokrát slýchal skeptické hlasy, že se nemá cenu o nic snažit, protože lidi jsou blbí a nechápou to. Dokud budou plné regály v obchodech, nic se nezmění. Lidi musejí rýt držkou v zemi, Vidláku, pak se může něco změnit. Do té doby se tady marně snažíš. Honíš se jak nadmutá koza, kážeš po sokolovnách a hospodách, zdraví si ničíš, tvoje rodina tě skoro nevidí… snažíš se zachránit národ i vlast, ale lid i lidi ti na to zvysoka serou. Nakonec ještě dostaneš céres od lidí, které jsi dovedl k branám sněmovny, protože ti nezapomenou, žes je nedostal dovnitř.

Po prvním kole senátních voleb jsem byl k vládní koalici poměrně příkrý a měl jsem k tomu důvod. Hnutí ANO nasadilo neznámé kandidáty a vlastně nijak nemobilizovalo své voliče. Bilbórdů pomálu, pohodička, klídek. S Tomiem Okamurou pak měl Babiš společné to, že se oba odmítli bavit o nějakých spojenectvích, aby vládní koalice nasadila v každém volebním obvodě ideálně jen jednoho kandidáta. Bylo to tak okaté, že jsem se chvílemi nemohl zbavit dojmu, že Andrejko s opozicí snad domluvil a uhnul jim z cesty.

Před týdnem proběhly komunální volby a první kolo senátních voleb. Vládní koalice v nich, kulatně řečeno, moc neuspěla. A nekulatně řečeno, to byl průser, který je ve skutečnosti větší, než když ho přepočítáte na mandáty, protože největší ztráty vládní strany neutrpěly v libtardích hnízdištích velkých měst, ale naopak ve svých baštách. Je mrzuté, když vypadnete v Praze z magistrátu, ale není to nic divného, ale když vypadnete v Ostravě, je to na pováženou.

Chtěl jsem si od komunálních voleb nechat trochu odstup, ale výsledky nakonec ukázaly, že ani nemusím. I na radnicích se projevily trendy, které jsem předpovídal a bohužel i takové, které jsem nečekal. Když to jednoduše shrnu, opět posílila místní hnutí, která mají s celorepublikovou politikou stále méně společného, ve velkých městech posílili Dozimetři a jiná libtardí kamarila, hnutí ANO pokleslo a SPD prakticky ze všech velkých radnic vypadla.

Na začátku srpna, po uzavření kandidátek do voleb, jsem napsal sžíravý a ironický článek, že volby dopadnou jako vždycky. A je mi nesmírně líto, že jsem měl zase jednou pravdu. Bohužel jsem se nezmýlil, že v komunálních volbách volí lidé kandidáty, které znají a v senátních volbách je zapotřebí netříštit hlasy a tuplem nasadit známé tváře, protože Pětikolka udělá obojí. Jednak se domluví na společné podpoře a jednak nasadí jména z první ligy.