Samé hrozné věci, se šeptají v kuloárech, přátelé. Třeba o tom, že v SPD je obrovské pnutí, že jsou straníci naštvaní jak volby dopadly a viní z toho Okamuru. Nejenže pět poslanců za SPD není z SPD a není jasné, jak budou hlasovat, ale dokonce i dlouholetí SPďáci jsou na svého šéfa nabroušení. Nebo třeba se šeptá o tom, že mnoho poslanců hnutí ANO si nedovede představit, že by právě Tomio měl být předsedou sněmovny. Nepředpokládám, že by někdo chtěl volit Bartoška, kterého chtějí Lidovci nominovat, ale náš japonský samuraj to prý nemá vůbec jisté.

Přátelé, omlouvám se za dlouhou povolební kocovinu. Měla vícero důvodů. O některých jsem psal, o některých teprve psát budu, ale to, co podle mě bude určující pro příští roky, je život v době postfaktické. Volební vítězství a prohry jsou normální, stejně tak je normální, že se mění politické názory i postoje, protože se mění vnější svět (Lipavský byl propalestinský aktivista, který hladce obrátil, jen se stal ministrem), ale bohužel, musím konstatovat, že rámec, podle kterého jsme posuzovali politické změny a veletoče, je pryč.

Kolik článků vydal v posledních dnech Deník N o Filipu Turkovi? Víc než sto. Kolik článků napsal ve stejné době o Dozimetru? Šest. Junge Front Heute vydala o Turkovi asi padesát článků a o Dozimetru devět. Deník N pak přesunul odpovědnost na bývalého Turkova kamaráda Vojtěcha Dobeše, který prý pořídil screenshoty Turkova fejsbůku a pravdomluvní intervjuci z Idnesu zase vypátrali ty, kteří tenkrát s Turkem diskutovali a dneska přicházejí o práci. Ne, nepíšu to, abych tady odhalil šokující mediální praktiky.

Máme čtrnáct dní po volbách, Babiš má rámcovou dohodu s SPD a Motoristy o nové vládě hotovou, u prezidenta s tím byl, ten mu oznámil. že ho zatím sestavení vlády nepověří, nejdřív to udělá až po ustavující schůzi nové Sněmovny začátkem listopadu, varoval Andreje před reputačním problémem jménem Filip Turek, mééédia spustila obrovskou dehonestační kampaň a různé druhy michprdů začaly demonstrovat, že se jim nelíbí Macinka na ministerstvu životního prostředí. Vynechal jsem něco?

Všechno, co o neúspěchu hnutí Stačilo! zaznělo ve veřejném prostoru, je pravda. Chyběly nám tři hlasy v každé volební místnosti, tím pádem sehrála svou roli každá příčina.

ak nám bývalý koordinátor pro bitcoinovou kauzu, Uhlíř, řekl nahlas to, co jsme všichni věděli od začátku. Smlouva mezi Jiřikovským a Blařkovým ministerstvem spravedlnosti byla od počátku neplatná, protože jejím předmětem byl výnos z trestné činnosti. Evička Tričko s Uhlířem zametla ve chvíli, kdy se ukázalo, že není ochoten svým jménem zaštítit tuhle zlodějnu. Soudce Uhlíř, který značnou část svého profesního života strávil v systému, který ho měl učinit neúplatným, nezávislým a statečným, ovšem mlčel až do voleb.

Přátelé, vrátil jsem se domů a hodlám se znovu dívat na svět očima venkovského Vidláka, který si víc hledí svého gruntu než velkého světa, ale dovolte mi začít jedním politickým postřehem, který by měl být zajímavý úplně pro všechny, nejen pro ty, kteří politiku sledují a zajímají se. Pomiňme dnes ještě sestavování nové vlády, která má být dohodnuta v pátek a podívejme se na to, co se děje u naší bývalé, evropsky hodnotné vlády. Ono je to docela důležité pro uvědomění si některých souvislostí, tak se na to dneska podíváme.

To je výsledek letošních voleb, přátelé. Jak jsem napsal už včera, po obrovské mobilizaci všech sil majnstrýmu i alternativy, po obrovské mobilizaci sil politických stran se otočil volební výsledek z minulých voleb. Voličů sice přišlo víc a jak demoblok tak ANO získaly víc voličů než posledně, poslanců je ale pořád stejně a tak si Andrej Babiš z demobloku stáhl tři mandáty a zbytek posbíral Petr Macinka. Jazýčkem na vahách jsou Motoristé.

Víte, proč u nás nemusí být rumunský scénář? Protože si to zařídíme sami.

Volby skončily, výsledky jsou sečteny. Svět se točí dál, všední dny začínají, liberálové si zatančili na našich hrobech a po volební kampani přichází politika. Už není koho mobilizovat ani burcovat. Je zapotřebí přemýšlet. Tož vítejte o klasického Vidlákova komentování (nejen) politiky. Vítejte u Vidlákova sarkasmu, který teď není omezován žádnými volebními průzkumy a neobrací se k průměrnému voliči, ale k vám – mým čtenářům. Tož pojdme na ty volby:

Úspěch má hodně strůjců, neúspěch zpravidla jenom jednoho a to jsem v tomto případě já, protože jsem předseda. Věřil jsem v dvouciferný výsledek, ale volič nakonec vsadil na jistotu. Místo vrabce na střeše zvolil holuba v hrsti. Je třeba pogratulovat vítězi Andreji Babišovi k osmdesáti mandátům. Za očekáváními zůstala i SPD, naopak Motoristé vsadili na zhrzelého voliče ODS naprosto správně. Tak správně, že jsou jazýčkem na vahách a mohou zařídit pokračování Fialovy vlády.