Svůj článek o slovenských volbách začnu jedním důležitým faktem. Od začátku do konce tyto volby neměly žádného výrazného hegemona. Progresívnému Slovensku i SMERu volební průzkumy přiznávaly voličskou podporu kousek přes dvacet procent. Porovnejte to s naším Andrejem, kterému některé průzkumy přisuzují i pětatřicet. To je obrovský rozdíl. Slovenské volby měly podle průzkumů svojí „velkou trojku,“ což jsou Fico, Šimeček a Pelegrini a pak spoustu menších stran u kterých nebylo jisté, jestli se do Národné rady vůbec dostanou.

Krátký knižní úvodník:

Přátelé, včera jsem vylifroval všechny prozatím objednané knihy a hlásím, že ode dneška nebudu do knih psát automaticky věnování adresátovi. Už se mi teď několikrát stalo, že si dárce knihu objednal jako vánoční dárek pro někoho z rodiny nebo kamaráda a věnování jaksi nepatřilo té správné osobě. Ode dneška bude každá expedovaná kniha opatřena jen mým autogramem a pokud mými knihami chcete někoho obdarovat a chcete pro něj věnování od Vidláka, napište příslušné jméno do poznámky.

Tak jsme se dozvěděli, že Vítek Rakušan spouští novou informační kampaň za čtyřicet milionů peněz, ve které nám vláda vysvětlí, jak dobře se vlastně máme, že dezoláti jen remcají a přitom si doma debužírují šampaňské a kaviár, z peněz vybraných od chudáčků důchodců, vláda dělá, co je třeba, už brzy zvítězíme a evropské hodnoty se zaskvějí v plné kráse a každý konečně pochopí, jak dobře jsme volili.

Znáte zákon padajícího lejna, že? To nadřízený seřve podřízeného, ten je samozřejmě naštvaný, tak seřve bezdůvodně zase svého podřízeného, ten si zchladí žáhu zase na někom, kdo je o stupínek níž, ten pak doma seřve manželku, ta seřve děti a ty nakopnou psa. U psa se to zpravidla zastaví, protože ten jediný v celém řetězci nebývá pomstychtivý.

S velkou chutí (a ještě větším zadostiučiněním) jsem sledoval, co se stalo v ODS, když Jan Zahradil vypustil malý kontrolní balónek ohledně koaliční spolupráce Modroptáků s hnutím ANO. Zahradil je ještě ze staré školy, navíc v politice bude pomalu končit, na eurokandidátku už se znovu nechystá, takže si může dovolit mluvit.

ak se nám Blyštivý Péťa pochválil na Colours of Ostrava, že prý jsme nejúspěšnější postkomunistická země… Jsme prý světovou špičkou v dopravě a v obraně… Byla to tak blbé, trapné a ubohé, že to bylo moc i na leckterého liberálního demokrata a pravdomluvného novináře. Markéta Pekarová Adamová se rozhodla v preferenčním sešupu následovat Lidovce a prý znovu navrhla, aby se uvalila spotřební daň na tichá vína.

Dnes budu pokračovat v tom, co jsem načal včera. Propadem voličských preferencí vládních stran. Včera jsem se na celou věci díval z pohledu Blyštivého Péti a jeho skvadry a tvrdil jsem, že začnou dělat stále větší chyby, neb příliš jasně ukázali celému národu, že jsou blbci. Preference pětikolky budou dále klesat, jejich snahy zachránit situaci budou stále křečovitější a jejich voliči budou odcházet především k Andreji Babišovi, protože se rozhodl být hentou systémovou opozicí.

Asi vám neunikl aktuální průzkum volebních preferencí agentury Median, který potvrzuje tušené – vládní Pětikolka už by nesložila většinu ve sněmovně, Andrej Babiš je první, pak strašně dlouho nic, pak začíná přehlídka desetiprocentních, pětiprocentních a dvouprocentních. Jedno hnutí ANO je stejně silné jako pět vládních stran. Rozdíl je na úrovni statistické chyby. Nepochybuji, že v týdnu vyjde další ještě nezávislejší průzkum, který ukáže, že všechno je v pořádku, obyvatelstvo věří Fialovi ty jeho kecy, jak to dělá dobře a i když Babiš posílil, je to na úkor opozice, nikoliv vlády…