Přátelé, prosím všimněte si, že pravda a láska už neumí ani to kompro. Kdyby prostě nějaká Apolena Rychíková nebo ZBISlava Pokorná zveřejnily erotická videa s někým, kdo se podobá Rajchlovi, všichni by řešili Jindrovu minulost. Ale protože to museli vylepšit Pšenákem, který obtěžuje nezletilou Rajchlovu dceru, mluví se místo toho o právu politiků na soukromí, Rajchla se tak nějak musejí zastávat i jeho političtí nepřátelé a všichni přejí Oganesjanovu gangu co nejdelší pobyt v kriminále. V tomto ohledu se u soudu může vystřídat opravdu hodně svědků, kteří velmi rádi promluví.

Máme za sebou mimořádně příjemný týden. Vláda Petra Fialy podala demisi a je definitivně minulostí, démonbloku začíná docházet, že volby doopravdy prohrál, protože Okamura se hladce stal předsedou poslanecké sněmovny a naopak jejich kandidáti se nestali místopředsedy. Obstrukce prezidenta tímto ztratily jakýkoliv smysl. Andrej Babiš je těžce nad věcí, užívá si vtipná videjka, začíná se mluvit o stavebním zákonu a vůbec všude vládne chuť do práce. Prostě samá pozitiva a sociální jistoty.

Přátelé, sledovali jste alespoň poočku dnešní volbu orgánů poslanecké sněmovny? Já jsem toho nechal ve chvíli, kdy Hayato Okamura hodinu mluvil o své rodině a svém mladším bratrovi, aby si zdůvodnil, proč ho nenávidí. Bylo to tak blbé a ubohé, že se mi normálně zvedl žaludek. V podstatě jsem v jiném vydání slyšel to, co se linulo z evangelického sboru v Miroslavi směrem k pravdomluvným intervjukům, proč bylo správné mě vyhodit. Mají na to asi někde manuál.

Samé hrozné věci, se šeptají v kuloárech, přátelé. Třeba o tom, že v SPD je obrovské pnutí, že jsou straníci naštvaní jak volby dopadly a viní z toho Okamuru. Nejenže pět poslanců za SPD není z SPD a není jasné, jak budou hlasovat, ale dokonce i dlouholetí SPďáci jsou na svého šéfa nabroušení. Nebo třeba se šeptá o tom, že mnoho poslanců hnutí ANO si nedovede představit, že by právě Tomio měl být předsedou sněmovny. Nepředpokládám, že by někdo chtěl volit Bartoška, kterého chtějí Lidovci nominovat, ale náš japonský samuraj to prý nemá vůbec jisté.

Přátelé, omlouvám se za dlouhou povolební kocovinu. Měla vícero důvodů. O některých jsem psal, o některých teprve psát budu, ale to, co podle mě bude určující pro příští roky, je život v době postfaktické. Volební vítězství a prohry jsou normální, stejně tak je normální, že se mění politické názory i postoje, protože se mění vnější svět (Lipavský byl propalestinský aktivista, který hladce obrátil, jen se stal ministrem), ale bohužel, musím konstatovat, že rámec, podle kterého jsme posuzovali politické změny a veletoče, je pryč.

Kolik článků vydal v posledních dnech Deník N o Filipu Turkovi? Víc než sto. Kolik článků napsal ve stejné době o Dozimetru? Šest. Junge Front Heute vydala o Turkovi asi padesát článků a o Dozimetru devět. Deník N pak přesunul odpovědnost na bývalého Turkova kamaráda Vojtěcha Dobeše, který prý pořídil screenshoty Turkova fejsbůku a pravdomluvní intervjuci z Idnesu zase vypátrali ty, kteří tenkrát s Turkem diskutovali a dneska přicházejí o práci. Ne, nepíšu to, abych tady odhalil šokující mediální praktiky.

Máme čtrnáct dní po volbách, Babiš má rámcovou dohodu s SPD a Motoristy o nové vládě hotovou, u prezidenta s tím byl, ten mu oznámil. že ho zatím sestavení vlády nepověří, nejdřív to udělá až po ustavující schůzi nové Sněmovny začátkem listopadu, varoval Andreje před reputačním problémem jménem Filip Turek, mééédia spustila obrovskou dehonestační kampaň a různé druhy michprdů začaly demonstrovat, že se jim nelíbí Macinka na ministerstvu životního prostředí. Vynechal jsem něco?

Všechno, co o neúspěchu hnutí Stačilo! zaznělo ve veřejném prostoru, je pravda. Chyběly nám tři hlasy v každé volební místnosti, tím pádem sehrála svou roli každá příčina.

ak nám bývalý koordinátor pro bitcoinovou kauzu, Uhlíř, řekl nahlas to, co jsme všichni věděli od začátku. Smlouva mezi Jiřikovským a Blařkovým ministerstvem spravedlnosti byla od počátku neplatná, protože jejím předmětem byl výnos z trestné činnosti. Evička Tričko s Uhlířem zametla ve chvíli, kdy se ukázalo, že není ochoten svým jménem zaštítit tuhle zlodějnu. Soudce Uhlíř, který značnou část svého profesního života strávil v systému, který ho měl učinit neúplatným, nezávislým a statečným, ovšem mlčel až do voleb.

Přátelé, vrátil jsem se domů a hodlám se znovu dívat na svět očima venkovského Vidláka, který si víc hledí svého gruntu než velkého světa, ale dovolte mi začít jedním politickým postřehem, který by měl být zajímavý úplně pro všechny, nejen pro ty, kteří politiku sledují a zajímají se. Pomiňme dnes ještě sestavování nové vlády, která má být dohodnuta v pátek a podívejme se na to, co se děje u naší bývalé, evropsky hodnotné vlády. Ono je to docela důležité pro uvědomění si některých souvislostí, tak se na to dneska podíváme.