Gulášek

Autor
Štítky

„Ták, a zas vo den blíž k civilu,“ zabouchl dveře náklaďáku otylý mladík, narvaný do maskáčů. Jeho tři štíhlejší kolegové ve stejném úboru už na něj čekali u brány vojenského autoparku a remcali, že je pomalý.

„Klídek, vole, co chcete? Abysme se eště potkali s gumama na baráku? Aby zas votravovali?“ bránil se tlouštík. „Než dojdem piánko na cimru, gumáci vodprejsknou dom a my se hezky v klídečku vyvalíme na bidla.“ 

„Ti už budou dávno v prachu, vole, když tu není Velkej Kačer, ve čtyry deset už fičej na pívo, to mám vysledovaný,“ odporoval nejvyšší a nejvyzáblejší z tria čekajících, zvaný Tranďák.

„Puchýř má pravdu,“ zastal se tlouštíka voják, který vyšel z budky dozorčího autoparku, aby za nimi zavřel bránu. „Kačer tu sice není, ale dneska naši dělali inventuru v rotním skladu u autoparku a šli vocaď těsně předtím, než jste přijeli. Si představ, že by vás někerej velitel vymák a museli byste eště dnes mejt auta,“ otřepal se při takové představě odporem. „Hele, kluci, nezbyl vám v autech ňákej bufáč?“ přešel plynule na žebrání a prstem nervózně cvrnkal do dozorčích šňůr na svém rameni. „Na véču je guláš z konzervy a sekaný potrubí,“ ozřejmil důvod svého žadonění.

„Fůj, blé, aůů,“ reagovali ostatní sborově.

„Hele, Sysle, že jsi to ty, přijď za námi na barák, až vostatní vypadnou na véču, ale nikomu ani slovo, vole, jasan?“ položil si prst na ústa Puchýř.

„Jojo, nikomu nic,“ horlivě kýval hlavou dozorčí.  

„Hlavně ne Kliškinovi, nenažrancovi jednomu, ten dycky všecko sežere a sám nikdy nic nedá,“ volal Puchýř přes rameno. „Ať si pěkně jde na prošlou konzervu do jídelny, až přijede, parchant jeden.“ Nahodil si na záda naditý ruksak a vykročil za ostatními.

***

„Čau bojovníci, jak bylo na cvičení?“ volal na kvarteto příchozích silně plnoštíhlý dozorčí roty, zvaný Semiš, na němž byla výrazně znát láska k jídlu.

„Už sou pryč?“ dotázal se místo odpovědi Tranďák.

„Có? Kdó?“ opáčil dozorčí.

„Kdo, vole! Lampasáci! Gumy zelený! Soudruzi blázni z povolání!“ vychrlil na něj další z kvarteta příchozích, prcek, zvaný Žilkin. „ Jsi dnes došel pěšky z Marsu nebo co?“

„Jóó, ti sou prýýč,“ protáhl Semiš. „Co mu jéé?“ zpěvavě se zeptal posledního Puchýře a kývl hlavou za Žilkinem.

„Prohrál se mnou dvacku v kostkách,“ zašklebil se Puchýř. 

„To snad nejní trága, néé?“ zpíval Semiš.

„Z přespříštího žoldu, plus celej příští, plus celou hotovost!“ doplnil Puchýř.

„A jéje,“ zakroutil hlavou Semiš. „Za co bude chlastat? To abychom v celém baráku poschovávali Alpu a vody po holení.“

Vojáci vešli do světnice, odhodili ke skříňkám batohy a svalili se ve špinavých svršcích na kavalce, nohy v botách opřeli o pelesti.

„Ty vole, Puchýš, povedz mi, ako chceš hostiť polovicu baráku, keď máme štyria jednu štangľu Vysočiny,“ otráveně se ozval blonďák, řečený Kopáč, který od příjezdu dosud nepromluvil. „Do civilu to mám za šesťdesiat osem a napokon budem dnes večer žrať kolienka!“ 

„Klídek, kluci, vy nevíte, co vím já. Čmuchálek zašil do pojízdné lednice skoro celou vepřovou kýtu. Nevím, jak to ten chlap dělá, ale vždycky mu na každém cvičení zbude pět až patnáct kilo masa týdně, parchantovi, podle toho, pro kolik lidu vaří. A to dává největší porce masa z celý divize! A všimli jste si, kdo řídil auto, které tu lednici přitáhlo do kasáren? Ano, správně! Jeho Prevoschodiťelstvo, desátník Puchýř osobně,“ vleže salutoval sám sobě tlusťoch.

Žilkin se skulil z postele, udělal dva kroky ke dveřím, otevřel a nepříčetně zařval do dlouhé chodby: „Kuchááááář, Pokóóór, k nozééééé!“ Pak se ztěžka rozplácl zpátky na postel.

Za chvíli do světnice nakoukla ježatá blond hlava kuchaře Pokorného. „Ráčíte, páni mazáci?“

„Pocém, Pokor, vole,“ začal Puchýř. „Máme pro tebe práci. Dobře poslouchej. Čmuchy zůstal na Doupově se štábem a my máme hlad. A já v pojízdný lednici přivez kejtu, vole, co na to říkáš?“

„Že příručák v kuchyni je už zamknutý, takže nemám na čem ty řízky usmažit. A budu muset jít do jídelny k výdeji večeře.“

„Hele, Pokor, kurva, neser!“ obořil se na něj Tranďák. Když máza řekne, že uděláš bufet, tak uděláš bufet! Rozumíš vole?“

„Jo, ale…“

„Hovno! Žádný ale! Jednou seš mladej voják a finito!“

„Héééj! Čo tuná revete?“ ozval se Kopáč. „Mám dosť kraválu z vétriesky a nie že mi tu budeš revať do ucha,“ zpražil vedle ležícího Tranďáka. „A ty čo myslíš, mohol by si nám spraviť volačo na hen ten bufet, alebo nie, čo povieš?“ dobrácky se usmál na mladého kuchaře.

„Já žádné bufety nedělám, to si vyprošuju, abyste mojemu vaření říkali bufet. Na bufet vám můžou zobáci namazat chleba tou novou bezva paštikou s prasečími štětinami, co ji nechtěj žrát ani myši. Mám jí plný noční stolek. A z kýty můžu teď udělat akorát guláš, nic jiného.“

„Ty vole, ty si děláš kozy! Dyť guláš je v kuchyni!“ vyjel Žilkin.

„Žilkin, vole, jed si vod něj guláš? Nejed, tak drž hubu,“ začal všechny překřikovat Puchýř. „Jo, Pokor, spáchej to, vole. Vem si na to eště jednoho zobáka a ať to lítá. Ale ne že vás někdo s tou kejtou vymákne, vole, až to ponesete z autoparku sem na barák!“

„Beru si Vinckáá!“ řval kuchař Pokorný jak na lesy už z chodby přes zavřené dveře.

„Ne, Vincka ne! Kdo nám bude čistit kanady a měnit špinavé prádlo?“ zoufale volal Tranďák.

„A si v riti, budeš musieť dačo robiť,“ rezignovaně oznámil Kopáč.

Za třicet sedm minut do světnice vstoupil maličký Jaromír Vašek, jemuž nikdo, včetně velitelů neřekl jinak, než Vincek. Měl na sobě erární bledě modrou teplákovou soupravu a zelené kecky, jako by se chystal sportovat. Namísto sportovního náčiní ovšem přitáhl dva kbelíky uhlí, haldu naštípaného dříví a půl piksly vosku na parkety. Než se dřímající mazáci probrali, lešticí přípravek přetvořil kamínka značky Petr v miniaturní vysokou pec v plném provozu, Vincek přitáhl z politicko-výchovné světnice stůl a na něj rozložil hrnce z polní kuchyně s nachystanými ingrediencemi k přípravě guláše.

„Ty vole, Vincek, dobře, že jsi tady, chytej se hned našich kanad,“ zaklepal Tranďák o sebe botami stále položenými na pelest. Na parkety se snesla sprška usychajícího bláta a Vincek se kousl do spodního rtu.

„Ty seš magor, ne?“ ozval se Puchýř. On ti vyčistí tvoje smradlavý křápy a pak bude šahat na maso do guláše. Ti hráblo, vole, ne?“

„Si umeje ruce…“ nejistě odpověděl Tranďák.

„Ve studené vodě a bez kartáčku. To už můžeš rovnou míchat ten guláš svejma nemytejma nohama, vole! A Vincek beztak nemá ani mýdlo. Vincek, máš mýdlo? Máš hovno, že?“ tázal se Puchýř.

„Mám, mám…“ koktal Vincek.

„A co máš, hovno nebo mýdlo?“ zařval Žilkin, až Vincek podskočil. „Mám, všechno mám,“ blekotal.

„Dajte mu pokoj, kokoti,“ zavelel Kopáč. „A ty, Vinco, vieš, čo máš spraviť? Pamätáš, čo ti nakázal Pokor?“ 

„Vím, vím! Rozpálit tuk, osmažit kostky masa, ééé ještě cibuli, tu asi potom, nebo před tím, já nevím, já jsem…“

„Ty vole, to je pako, to bude katastrofa,“ zakvílel Žilkin.

„Kurva, kde je ten Pokor! Dyť nás tu Vincek votráví!“ řval Puchýř.

„Vincek! Pěsti na prsní bradavky a švihni si do autoparku pro várnici ze Žilkinova auta. Když nevíš, jak se vaří guláš, pomažeš pro pivo do hospody. Ale plnou várnici, dvacet piv! Ne že zas přitáhneš jen půlku!“ úkoloval vystresovaného drobka Tranďák a na podporu svého příkazu při každém slově praštil patou do pelesti kavalce. Na podlaze už byla hromádka polosuchého bláta o velikosti menšího krtince. Vincek zoufale přemýšlel, čím bude v noci dolovat jíl ze spár mezi parketami.

„Ano, ano, už běžím,“ brebentil, „ z hospody pivo plné várnic, éé vlastně naopak, neupíjet, nevylívat, nechat se chytit stráží nebo lítačkou…“

„Ty debile! Nenechat!“ zařval na něj Žilkin. Vincek vystartoval ke dveřím v předtuše smršti předmětů letících na jeho hlavu. Bohužel právě v době, kdy se dostavil rozražením dveří na místo činu mistr kuchař, takže nejdřív od něj inkasoval ránu dveřmi do čela, načež tvrdě dopadl žebry na uhlák. Za nepředstavitelného řevu mazáků se s pomocí kuchaře postavil a usykávaje bolestí se pomalu vybelhal na chodbu.

„Co se děje? Vincek něco zprasil?“ zeptal se mistr vařečky.

„Zatím nic, ale radši jsme ho od plotny vyrazili, toho kopce masa by byla škoda,“ pravil Puchýř a pohledem se laskal s hromadou růžových kostek na obrovském tácu.

„Tak jdem na to, pánové. Vyučený kuchař jako Čmuchálista sice nejsem, ale můj gulášek pochválil i on, a to je co říct.“

„No počkej, jak nejsi? Ty nejsi vyučený chemik? Teda kuchař?“ překvapeně se dotazoval Žilkin.

„Ne, já mám jen vojenský kurz a Čmuchy vařil hned od vyučení v nějakým nóbl hotelu. Ale řeknu vám, všimli jste si, že bez toho dřevěnýho kufříku nedá ani ránu?“

„O čem to meleš, vole, jakej kufřík? Copak my chodíme po kuchyních?“ divil se za všechny Tranďák.

„Čmuchal má takovej kufřík a ten je narvanej kořenkami. Je jich tam snad padesát. A to je celý kouzlo toho jeho klohnění. Nafláká dycky do žrádla ňáký listí, zamíchá to a lampióni se pak ládujou, jak najatí. Teď mu za to dokonce náčelník štábu slíbil, že ho povýší úplně mimořádně na podporučíka. No viděli jste někdy něco takového? Šarži za žvanec?“ kroutil hlavou nechápavě Pokorný.   

„Fákt? Kačer mu chce dát hvězdu za ty bufáče, co mu vyvařuje? No já to seru,“ vystihl většinové mínění Puchýř.

„Hele, Pokor, žvaníš a nedáváš bacha, vole. Co ten druhej hrnec masa, cos nechal na stole a už do toho sereš osmaženou cibul? Dyť to bude humáč,“ komentoval kuchařův koncert  Žilkin.

„To je moje specialitka, na kterou jsem přišel sám. Hele, libové masíčko se zprudka osmaží, aby pak při vaření nepouštělo šťávu a tys pak nejedl podrážku bez chuti. Ale z téhle kýty je i nějaký ten odpad, kusy sádla, kůže, kosti, šlachy a tak. A všechno to má v sobě nějakou šťávu a omastek, o což by bylo škoda přijít. Proto chytrolín Pokor vymyslel takovej maličkej fígl. Když se už gulášek vaří, lehce do něj přihodíme ty vykrojené šlachy, žilky a kůžičky. A tenhle nepoživatelný maglajz hezky pustí šťávičku, o kterou nám jde, rovnou k opraženému šťavnatému masíčku.  A nejlepší to je, když se to povede maloučko připálit! Mňam, už teď mám na něj hlad.“

„No héj! Ty prase! Ty nás chceš futrovat připálenými flaksami a ještě se tím chlubíš? Ty vole, mám vstát?“ reagoval Tranďák.

Klidně vstaň a běž si umejt ty svoje hnáty, jedou ti i přes obuté kanady na deset metrů. A futrovat vás budu jenom libovým masíčkem, páč ty flaksy potom hezky vyberu ven. Kdybych měl normální plotnu, dělal bych to v extra kastrolu, ale takhle s tím bude kapánek víc práce,“ vysvětloval kuchař a tančil s obrovskou salátovou lžící namísto vařečky kolem rozpálených kamínek.

Zatímco se vojáci postupně převlékali a snažili se zbavit třítýdenní špíny ve studené vodě, Pokorný vzorně hlídal kypící desetilitrový hrnec, chystal si přísady pro ochucení a udržoval kamna rozpálená do ruda.

„Co tam všecko dáváš, vole?“ vyzvídal věčně hladový Puchýř a lačně pomáhal míchat. 

„Hodně česneku, majoránku, kmín, papriku. Domácí! Laco jí přivezl spoustu minulý týden z dovolenky. A kopr z vyžraných flašek od okurek, hele, to musím posekat úplně na droboučko, jinak byste mi za to nakopali prdel. Zároveň to gulášek lehce přikyselí, takže se obejdu bez octa,“ zasvěcoval. A na přislazení dáme tuhle červenou cibuličku, ale bez smažení, jen ji tam necháme uvařit. Ale musí být taky úplně na droboučko, aby se skoro rozvařila, ale ne zas úplně, to musíme trefit, když už bude maso skoro měkké, a pak ji tam fláknout,“ vysvětloval nadšeně Pokorný.

„No héj,“ vrátil se Tranďák z umývárny s odsmraděnýma nohama, „ ty nás chceš futrovat tímhle ožraným chlebem? Co to má jako bejt, vole?“

„Nešahej na to, vole,“ vyjekl Pokorný, „to není vožraný, z toho je vydloubaná střída, tudlenc tu kůrku extra připravím a použiju ji na zahuštění gulášku, uvidíš, jaký to bude žrádlo.“

„Není to náhodou nějaký špinavý?“ okukoval zbytek bochníku Puchýř. „Ty tečky, to je kmín nebo myší hovna?“

„Nejsou! A i kdyby byly, tak co jako? Se to vaří, ne? Si myslíš, že ten hic může nějakej bacil přežít? Vraž ruku do guláše, nechej ji tam patnáct minut, a uvidíš, kolik masa ti na ní zbyde,“ triumfoval Pokorný. 

A tak zatímco zneuznaný hilfák Vincek s várnicí na zádech využil speciálně upraveného panelu k průchodu skrz betonový plot a pak pílil po tajných stezkách do hospody za městem pro pivo a něco k pití, kuchař Pokorný dělal čtyřem hladovcům školení, jak správně uvařit gulášek, aby měl maso křehoučké, byl chuti výrazné a vůbec aby lahodil oku, nosu i jazyku. Že ví, co vykládá, svědčil poznenáhlu narůstající počet zájemců v maličké světnici z řad vojáků druhého ročníku prezenční služby, kteří se bez vyzvání dostavovali s dotazem, zdali mohou přikvačit s bagrem, neboli lžící, na košt. Pokorný je však koštovat nenechával se slovy - ani ťuk, dokud nebude jídlo zcela hotové. Což vyústilo v menší problém, když mělo dojít k závěrečnému dochucení a zahuštění, protože hrnec na plotně byl plný takřka po okraj. Kuchařský novic to však zvládl se samozřejmou bravurou, když hbitě vylovil skoro všechno maso do druhé nádoby a v původní začal upravovat omáčku. Když bylo hotovo, podal Puchýřovi naběračku.

„Tak já mažu do kuchyně, musím být u výdeje. Rozdělte si do ešusů šťávu a pak si přidejte maso. V hrncích to smíchejte dohromady, až trochu odeberete, bylo by škoda takovou dobrůtku vybryndat. Ale určitě to smíchejte, jinak maso vystydne a nebude to k žrádlu,“ hlaholil ze dveří a poklusem zmizel v zákrutu takřka stometrové chodby. 

„Vojáci se ovšem pramálo starali o gurmánské rady mladého kuchaře, každý z nich si hleděl svého ešusu plného voňavé dobroty. Až Tranďák si při konzumaci druhého ešusu vzpomněl, co doporučil Pokorný a povolal z chodby nešťastníka, který se snažil vydrhnout dočista do čista tři sta metrů čtverečních dlažby zubním kartáčkem.

„Štofi, ty zobáku zelenej, pocem! Koukej sem, vole, umej si pracky a pak vsypeš tydlecty kousky masa do vomáčky. Ale tak, abys nic nevyprskal, vole! Ale ne tydlecty flaksy, vole, ty necháš v tomdlenc kastrolu, paňátno?“ zaruštil na závěr Tranďák v nezvratném přesvědčení, že perfektně ovládá ruštinu, a že i takový Maďar jak poleno, jakým byl právě vojín István Nagy, mu skvěle rozumí, protože bydlí blíž k Rusku a jeho předkové přivandrovali do střední Evropy rovnou z Povolží. Štofi si sice zašel opláchnout ruce od břečky složené z hlíny, bacilů, saponátové pěny a minima vody, jíž se snažil zkulturnit temně rudé kachlíky na chodbě, ale další činnost pak vykonával zcela intuitivně na základě Tranďákovy pantomimy. Stěží zvládal pár desítek slovenských slov a čeština byla pro něj řeč, plná skrytých záhad a tajemných zákoutí, o ruštině ani nemluvě. A tak v guláši skončily nejen špalíčky masa, které vzrušovaly desátníka Puchýře více, než západoněmecký erotický časopis, jež koloval po ubikaci, ale i vyvařené flaksy a kůže určené k vynesení na smetiště. Žilkin se sice snažil Tranďákův nedostatečný dozor napravit hozením kanad po nebohém Attilovu potomkovi, ale už bylo pozdě. 

Následující vzrušenou debatu, jak rychle a zejména bezpracně vymontovat flaksy z guláše, uťal Kopáč logickou větou: „No šak čo. Keď naberieš z ešusa flaksu a zahryzneš do nej, vypľuješ ju nazpäť do prázdného hrnca, aký je v tom problém.“ A hned si všichni naložili třetí porci, protože se počali scházet zvaní i nezvaní hosté, pročež hrozilo, že by se na ně už nemuselo dostat. Každý, kdo dorazil s ešusem a lžící, si sám nabral dávku dobroty a byl poučen, jak bez ostychu naložit s položkami k jídlu zcela nevhodnými.

Když se všichni nacpali k prasknutí a v hrnci stále ještě zůstávalo pár porcí, začali vojáci uvažovat, jak bezpracně zajistit likvidaci přebytků a vyčištění nádobí.

„Pánové, kdo z vás má nevyřízené účty tady s někým v baráku?“ zeptal se Puchýř, když pomalu začínalo hrozit, že se debata zvrhne v bohapusté tlachání a hrnce zůstanou špinavé.

„Pche, takových tu je, za korunu plný vagón! Jenom já mám co vracet všem na protější straně chodby.“

„To tedá hej, to si naisto myslíš, že ťa budú všetci ľúbiť, keď si im vychlastal vodu po holeniu?“ jedovatě se dotázal Kopáč.

„Všem ne, jen těm, kteří si ji nechali v nočním stolku, nebo jinde po ruce,“ opravil Kopáče Žilkin. „Měli si ji schovat někam jinam a ne to cpát slušnému člověkovi před nos.“

„Áno, to je úplne normálne, že slušní ľudkovia pijú Pitralón,“ pravil Kopáč a otočil se na posteli na druhý bok, zády k Žilkinovi, „to malo všetkých napadnúť, že príde Žilkin a vysaje všetko, čo tečie.“

„Všecko teda ne, tahle ta Ó de Kolóň, to je pěkné svinstvo, to ti řeknu. To už si nepamatuješ, jak jsem se z ní osypal? Jsem měl hubu jeden vřed vedle druhého a a týden se mi krkalo smradem z té voňavky. A jak mi popraskaly žilky v bělmech!“ líčil strasti pijáka – průzkumníka Žilkin. „Po čtyřech locích! Chápeš to? Kdo ví, možná stačilo pár loků navíc a byl jsem dnes už slepejš! Anebo po smrti! Se divím, že se to vůbec může prodávat. A tenhle sajrajt nechá nějaký špagát jen tak ležet v umývárně, takovou nebezpečnou věc,“ upřímně se rozčílil Žilkin nad neopatrností četaře absolventa Juchelky, který si dovolil nechat v nevytápěné umývárně vánoční dárek od své milé, protože mu během holení flakón s voňavou vodou přimrznul k betonové zídce sloužící jako univerzální police a držák železného koryta, sloužícího namísto tuctu umývadel.

„Hele, Žilkin, za žilky si můžeš sám, nikdo ti nepřikazoval vychlemtat všecko, co potkáš. Sám ses chlubil, žes předtím vyžral už tři litry vína, ne? Pro normálního člověka je trojka dost, no ne, chlapi, co říkáte?“ zeptal se Tranďák přítomných, aniž by čekal od někoho odpověď.

„Jsem měl žízeň, no…“ bránil se Žilkin.

„Čo si mal?“zeptal se Kopáč.

„Žížu, vole, jako že bol smädný, chápeš?“ vysvětloval Tranďák.

„Rozumiem, no nechápem,“ zakroutil hlavou Kopáč. „Že si u nás dajú chlapi, vraj od smädu, dva tri poháriky pálenky, takú výhovorku poznám, no vychlastať na smäd Okenu a Pitralóny z polovice baráku, to je na mňa priveľa…, kroutil Kopáč nevěřícně hlavou.

„Dost keců, Žilkin, zajdi za špagátama, že se jim omlouváš za ten drahej Pitralón a pozvi je na guláš.“ Zavelel Puchýř. Zároveň se ztěžka zvedl z lůžka, sesypal požvýkané flaksy a kůže do zbytku guláše, zamíchal, pak vstrčil hlavu na chodbu a vztekle zařval: „Semíííííš, nástup na bufááááč! Chleba a bagr sebóóóu!“

Za minutu se ve dveřích objevila ruka se lžicí a půlkilovým kusem božího daru, pak břicho v zeleném saku a nakonec ježatá Semišova hlava. „Jste mě volali, klucíiíí? Mně to trvalo dýl, teď jsem došel z véči.“

„Tys tlačil do hlavy ten hampejz z konzervy? Fuj!“ odplivnul si teatrálně Puchýř. „Hele jestli máš interes vo pořádnej guláš, naber si támle a nacpi se, co hrdlo ráčí. No co čumíš! Si myslíš, že seš tak děsně důležitej, abysme na tebe fučeli až do skonání světa, za ten rejžovej bonz?“ narážel Puchýř na uvědomělé Semišovo jednání poté, co zjistil, že vojáci druhého ročníku pěstovali ušlechtilou zábavu v podobě pokoutní výroby saké z erární rýže.  

Vzápětí vešel opatrně do dveří četař absolvent Juchelka. 

„No pocem, Jů Heláku, poslouchej!“ začal Puchýř, „Jednak jsem překecal Žilkina, aby se ti nějak revanšoval za tu vychlastanou voňavku, jednak bysme chtěli uzavřít mír. Vy jste nás naprášili, že čumíme na německou telku, my jsme vám zas za to uspořádali peklo na zemi,“ připomněl Puchýř několikrát vyplavený pokoj absolventů pomocí hasičské proudnice, zatlučené dveře i okno při poplachu, natažený drát ve spoře osvětlené chodbě bez oken, syrová vajíčka v kanadách, vzájemně svázané tkaničky všech bot, a ob den odpojený elektrický proud na pokoji absolventů. „Prostě my mazáci si myslíme, že v nejlepším by se mělo přestat. Takže pojďte se najíst normální bašty, co jsme si tady uvařili. My vás zvem, vy zas cvaknete nějaké to pivko a něco k pití, až dorazí spojka s várnicí, a zkusíme navázat normální vztahy, co ty na to?“ 

Zcela dezorientovaný Juchelka chvíli nepřítomně hleděl a přemýšlel, jestli nespí ve stoje, anebo zda nezešílel poté, co se nadechl slzného plynu minulý týden na cvičišti. Přece jenom, týden basy se mezi vojáky jen tak neodpouští. Pak ale zamektal, že přivede další absolventy vysokoškolské vojenské přípravy a odkvačil na pokoj rozebrat s ostatními tento prapodivný úkaz. Ostatní špagáti na něj zírali jako na zjevení, ovšem jen do chvíle, kdy podporučík absolvent Papánek prohlásil, že to je určitě dílo jeho nesmírně náročné dřiny v politické průpravě mladých mužů, jimž dennodenně věnoval mnoho hodin při zvyšování úrovně jejich morálně volních vlastností. Ve snaze uniknout jeho výkladu o příznivém vlivu marx-leninských myšlenek na výsledky testů bojové přípravy spoře vzdělaných soudruhů vojínů vyrazili ostatní absíci z pokoje, jako by je chtěl nakazit vzteklinou.

***

Když se vrátil kuchař Pokorný z jídelny a začal pátrat po nádobí, v němž připravil guláš, nalezl v politicko-výchovné světnici absolventy a štábní krysu Semiše, jak obstoupeni hradbou potutelně se usmívajících mazáků zápasí s okousanými flaksami, kůžemi a špeky, a snaží se je zpracovat do poživatelné podoby.

„Tak co, chutná vám můj gulášek? Chutná? Chutná?“ poptával se strávníků. Někteří z mazáků už nevydrželi a vyprskli.

„Chutná,“ odpověděl s plnou pusou Semiš. „Chlapi, vaříte podle mýho gusta, pepř a paprika, to je moje.“

„Ty vole, jaký pepř? Tam není ani zrnko pepře! Pepř umí nasypat do guláše každý trouba! Ten tam nemá co dělat! Já jsem kuchař a ne hovado!“ vyjel Pokorný.

„Chlapi nehádejte se, šťáva je naprosto skvělá, maso je trošku tužší, ale jinak výborný,“ vychvaloval podporučík Papánek. 

„Sis vybral blbý kousky, nebo ti je kluci už vyžrali,“ kuchař zamíchal sběračkou v hrnci, „hele tady máš nádhernej kousek! Poslední! Ten musíš sníst, vole!“ hodil Pokorný podporučíkovi do ešusu zatoulaný kousek světlého masa. Ten se přestal slovně bránit a s nechutí nabral maso na lžíci.

„No zbuš to, jinak mě nasereš, vole!“ zaútočil Pokorný a zamračil se. Vzápětí se mu pusa roztáhla od ucha k uchu, když Papánek sousto požvýkal a spolkl.

„Tedy, já již ale opravdu více nemohu. Velice děkuji, skvělý kousek, připomnělo mi to králičinu,“ drmolil Papánek a snažil se nenápadně vytratit.

„Kejta má za á různý masa a za bé záleží, jak ten kterej druh zpracuješ a upravíš,“ poučoval Pokorný. Mazáci propukli v nevázaný řehot.

„Čemu se smějete, klucíí?“ tázal se nepříliš bystrý Semiš.

„Ále nevšímej si jich, oni se smějou jen tak. Sme si vzpomněli, jak sme zpracovávali a upravovali to maso, co baštíte,“ referoval za všeobecného řehotu Puchýř.

***

O dvě hodiny později kdosi zaclonil dekou okno v malé místnůstce budovy kasárenské kuchyně a rozsvítil. Byl to Pokorný se dvěma mladými vojáky - bažanty, Štofim a Vinckem..

„Tak hoši, tady máte, dejte si,“ kuchař odkudsi vykouzlil maličkou várnici, v níž ležely nádherné do zlatova usmažené řízky. „Ty můžete zdlábnout bez obav,“ rozchechtal se Pokorný. „Kam jste dali zbytky matroše?“

„Jak jsi poručil. Odřezky do lodny, kožešinky do kbelíku od marmelády,“ vypočítával Vincek.

Když vojáci slupli každý tři obrovské řízky, zhasli, vynesli lodnu se zbytky masa z kuchyně do chodby. Pokorný zastrčil za jakýsi sud vědro, zkontroloval, jestli na něm pevně sedí víko a vedle položil na zem rozlomenou půlku bochníku chleba. 

„Hele, Pokor, jak to děláš, že ty myši vyžerou jen střídu a kůrku chleba nechaj?“ otázal se Vincek. Já jim zkoušel narafičit kousek chleba a vony mi vždycinky sežraly všecko. 

„Nepovím. Bys byl chytřejší, než já, vole, a to nejde, páč já jsem na vojně vo půl járu dýl,“ utřel ho Pokorný.

 Zamířili ke schodišti, sestoupili do sklepa. Lodnu položili do tmavého výklenku a odešli po schodech nahoru.

Než kuchař zhasl, otočil se: „Dobrou chuť, miláčci. Dnes máte dobrůtku z bratříčků a sestřiček, pozítří budou už jen kůžičky. Takový je život, c´est la vie, žrát se musí všechno,“ uchechtl se. „Ať nám brzy narostete a my si můžem zas udělat lovecké přebory. A pak gulášek pro pány mazáky z vašich prdýlek…“

Jen co doznělo zaharašení zámku, začali se k lodně přibližovat hladoví potkani.

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 3.8 (48 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Zjímavůstka :
Ludwig Carl Moyzisch (po prabábě židovského původu, ale nacisté mu udělili členství v NSDAP)stále ještě žije. Má 116 let.Prý byl za svou vlastizrádnou (tak by tomu mělo být optikou Britů, ti ho ale nikdy neobžalovali) spolupráci s Schellenbergovým úřadem odměněn padělanými britskými librami. :-D))
Hleďme.....Mojžíš pracoval ve prospěch nacistů. Za peníze v Praze psí bouda.

Průměrný počet slepic: 3.8 (12 hlasů)
Trvalý odkaz

"gumáci vodprejsknou dom a my se hezky v klídečku vyvalíme na bidla.“

Když gumy po čtvrté odešli dom, mohli se jít vyvalit staří, ne mladí.
Mladí spali nahoře, tomu se říkalo bidlo, staří spali dole, tomu se říkal regál. Tam je nějaká nesrovnalost.

Průměrný počet slepic: 3.9 (8 hlasů)

prostý fakt, že staří spali i na bidlech, anžto, se na tento miniútvar (rota, v baráku bylo okolo 65 kusů, dalších cca 10 kusů bylo přímo na štábu) v drtivé většině nerukovalo, nýbrž sem byli vojcli přeřazováni až po půlroční službě u jiných útvarů.
Z logiky věci pak vyplývá, že při čtyřech nástupních termínech se regálů jaksi nedostávalo, protože půlročáků byla zhruba jen třetina, kdežto bidel bývala polovina.
"Bidlo" se pak užívalo v této jednotce k označení čehokoli, na čem se dalo ležet, např. i kavalce pro dozorčí či stráž, anebo lůžka v autech.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

Ačkoliv jsi starý, hloupý a ošklivý a nemám tě rád, páč jsi ještě navíc nabubřelej grafoman a slezkej cyp, tak musím ke své velké lítosti konstatovat, že to co jsi napsal je fakt dobrý. Je to skoro a možná stejně dobrý jako Švandrlíkovi ,,Černí baroni." Kdybys místo nočního vysedávání na kydech a komentování kdekoho, na tom klopítači napsal takhle celou knihu, určitě by uspěla(máš básnické střevo alébrž talent). Finanční přínos by jistě uvítala i tvá nekonečně tolerantní Jahoda. Já bych si tu knížku koupil určitě. Klobouk dolu. Dobrá práce.

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

a u malých útvarů se striktní rozvržení bidlo/regál nijak nedodržovalo.
Prostě každej měl svůj pelech na kterej byly jeho záda zvyklý

Průměrný počet slepic: 2 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Kdyby se snad někdo neorientoval v záplavě pojmů, které nové, mladé a krásné generaci asi moc neříkají, může nahlédnout do slovníku vojensko-českého.

http://hradec.org/vcs.html

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

a nakonec odešla i nostalgie.

Průměrný počet slepic: 3.9 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

Já jo, psal jsem denně bonzblok, do jara. Pak to někdo bonznul a já ho zakopal, než ho začli hledat. To je počteníčko. VÚ 6110 Ketkovice, plrv.

Průměrný počet slepic: 4.1 (10 hlasů)

dostatek píle a vytrvalosti.
Nicméně po vypití achtliku něčeho dobrého se mi vybavuje naprosto vše. Úplně jako v krátkém filmu, známém ze soc prc biografů pod názvem Týdeník...

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

To je krása... je zajímavé, že jste v té době psal tiskacím písmem,když všichni ve školách psali psacím písmem. Teď se děcka ve škole myslím učí to tiskací písmo.
A také ten deník o Vás prozrazuje, že jste pečlivý člověk, písmo je uspořádané, klidné, grafoman by si asi početl. A také jste asi systematik, když jste si označoval na boku všechny citáty.

Já jsem si psal jako malá holka "politický" deník v době okupace v roce 1968. Pamatuju se, že jsem tam podrobně popisovala příchod ruských tanků a vojáků do Prostějova. Vůbec jsem neměla žádný strach, tak jsem šmejdila přímo mezi rusáky na náměstích a pozorovala, jednou jsem si i vylezla na jejich tank (dovolili mi to), hongala jsem nohama a bavila se tím, jak lidi kolem pořvávají na ty mladičké kluky v tanku.
Ten deník se ztratil asi při stěhování. Je to škoda, hrozně ráda bych si to dnes přečetla znovu.

Průměrný počet slepic: 4.9 (10 hlasů)

zvyk ze strojní průmky ve Vítkovicích... jenže na VŠ jsem musel přejít na malé tiskací, abych stíhal psát mluvené slovo. Psacím píší ženy.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

No jo. Já jsem na VŠ psala úhledným psacím písmem jak stroj úplně všechny přednášky, měla jsem pak barevně odlišené definice, věty, důkazy, příklady.. mnoho spolužáků si to pak ode mě půjčovalo a kopírovalo, vlastně se někteří učili jen z mých poznámek.

Jeden můj spolužák, který byl jednoznačně nejchytřejší z kruhu, nenapsal za celé studium ani slovo, jen poslouchal, popřípadě se přihlásil a šel k tabuli doplnit přednášejícího... tak ten si bral na přednášky šití, buď u toho štupoval ponožky nebo přišíval knoflíky nebo zašíval díry. Přednášející si na to zvykli a nikomu to nevadilo. Ten se spoléhal před zkoužkama vyloženě na mé sešity.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Maneca.
Asi by to chtělo dopsat a nejen na mé sešity.

Zatím bez slepic

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ale no tak... jistě. On se chodil do těch sešitů hlavně dívat, co všechno se bralo, většinu obsahu uměl už před tím.

Zatím bez slepic

"Občanku" jsem neměl - jen povinnej metr, ale byl jsem na vojně v období cca jako Ty - jen ale celý dva roky, tedy ne jen rok jako "absíci" : 6.10.1981 - září 1983 (nepamatuju si už přesnej datum civilu).
PŠ Poprad + letiště Žatec + stavba PVO bunkru Větrušice

Průměrný počet slepic: 3.5 (4 hlasů)

Byl vyroben na štábu divize. A měl desky potažené rudým plátnem a nápis byl vyražen do papundeklu ve zlatě.
Můj byl ozdoben vloženými listy s fotečkami obnažených slečen vlastnících prsa číslo pět. Byly tam i další obrázky, ale ty slečny byly asi nejlepší...

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

V době covidové nějak zaniká, že se vlády všech států světa masivně zadlužují. Biden to zvedl o dva biliony USD na nesplatitelných 22 bilionů. O nějaké odpovědné hospodaření se už nesnaží žádná evropská vláda. Všechny se zadlužují, dokud někdo půjčí. Zatím jsou úroky nízko, tak se ještě hoduje. tedy někteří, ti platící daně nemají z masivního zadlužování nic. Dokonce někteří Babišovi vyhrožují zastřelením, tak poslal manželku do Dubaje. https://www.e15.cz/domaci/premieru-babisovi-vyhrozovali-zastrelenim-pos…
Je to pokus o záchranu ekonomiky větším dluhem a masivnějším tiskem peněz. Když se po krizi ve 2008 nepodařilo odstranit příčiny krize, čekají nás podobné potíže jen ve větším měřítku. Peníze se napůjčují nebo natisknou. https://www.fxstreet.cz/zpravodajstvi-117160.html A nevěřme řečem o masivním zadlužování dalších generací. prostě pustí inflaci ze řetězu, a později umažou pár nul. Snáze ve chvíli, kdy budou peníze pouze elektronické. Dokonce jsou už elektronické pamětní medaile.
Pak bude měnová reforma provedena jen stiskem jednoho tlačítka klávesnice. Kdo ji zaplatí? Všichni střadatelé, kteří přijdou o všechny úspory. Na bankovních účtech, ve slamníku i penzijních fondech.
Zatím je čas, ještě hodujeme a půjčujeme si. Průšvih nastane ve chvíli, kdy začnou růst úroky za státní dluh a stát je už nezvládne splácet, poroste inflace nebo už nebude nikdo ochotný půjčit. Pak nastane krach současného ekonomického systému, a na jeho troskách vznikne systém nový. Za lidský život si každý z nás zažije nejméně jeden ekonomický krach. Někdo zažil jako dítě měnovou reformu 1953. Všichni (snad vyjma zdejších dohlížejících elfů) dopad Klausova ekonomického hospodaření a masivní inflace na počátku 90. let, která byla svým způsobem měnovou reformou. A teď se objevují příznaky dalšího požadavku na utahování opasků.
Jedeme z kopce, užijme si jízdu. Dopad bude tvrdý.

Průměrný počet slepic: 4.7 (26 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

KDO těm vládám půjčuje a KDE na to půjčování bere.

ZACHRÁNIT jednotlivé ekonomiky lze jen jediným způsobem - maximalizací SOBĚSTAČNOSTI v základních surovinách, polotovarech a produktech.
Což lze jedině za předpokladu, že je VLASTNÍ stát. Znamená to sice život ve skromnosti, ale snesitelný pro všechny účastníky.
Cokoli jiného NENÍ záchranou ekonomiky. Tím jen jednotlivé vlády zajišťují ochranu těm, kteří jim půjčují. A protože je ta skupina stále menší a vlastní stále větší objem surovin, zboží a moci, musejí se vlády navzájem trumfovat v ústupcích věřitelům; samozřejmě VŽDY na úkor spodních pater.

A protože jsou znárodnění nebo obnova státního vlastnictví v současné době prakticky nemožné, není z pasti úniku.
Rusko a Čína to pochopily 5 vteřin před průserem a zachránily, co šlo.
Severní Korea a Kuba to vědí od začátku a ačkoli se mnozí urputně snaží je zničit, stále přežívají.
Ostatní státy to projely na celé čáře a čeká je model "Ocelové jeskyně". Vlády, resp. celé politické reprezentace, jsou s tím evidentně srozuměny.

Průměrný počet slepic: 4.5 (22 hlasů)

No, nevím zdali nám pomůže "ZACHRÁNIT jednotlivé ekonomiky lze jen jediným způsobem - maximalizací SOBĚSTAČNOSTI v základních surovinách, polotovarech a produktech."

Nakonec již jednou jsme to tu měli před třiceti léty a nedopadlo to moc dobře. Že by se to napodruhé již určitě podařilo????

Průměrný počet slepic: 3.2 (19 hlasů)

dvacet let co rozkrádat...
... to není zas tak špatná bilance...
... jen těch betonových králíkáren, za které dnes ti jedině správní kasují milióny...

Průměrný počet slepic: 4.6 (18 hlasů)

Tagrusi, chce to trošku pohled z odstupu.

Pokud bylo vše státní, tak se dalo i to všechno státní prodat, když se stát rozhodl prodat. Pokud je všechno soukromé, a soukromník prodat nechce, tak ani nic neprodá.

Současnou dobu nevelebím, leč pokud nebudeme zaujatí, tak kapitalismus je efektivnější, tedy ony volnotržní vztahy, oproti socialistickým, regulovaným. To je nevyvratitelný fakt na nějž socíd dojel. Žádné cinkání klíči, ale peníze to rozhodly.
Pokud by to nebyla pravda, tak je Kuba a KLDR na ekonomické špici. Pakliže tomu tak není, tak ten socík je k prdu.
Pokud i dnes velebíme socialistické zdravotnictví, pak nemůžeme zatracovat kapitalistické zdravotnictví. Chtít socialistické zdravotnictví v kapitalismu a demokracii, nelze.

Ale i tak neházejte flintu do žita. Stačí přesvědčit 50% vyznavačů výhod socíku a můžete se tam vrátit. Zatím je dosti těch, co socík zažili a nevidím že by vám dali hlas. Musíte tak třicet až čtyřicet roků počkat a nová generace to jistě zkusí znovu. Držím palce a přeji mnoho zdraví ať se té doby dožijete. Já to již určitě nedám a ve své podstatě už ani nechci.
.
.

Průměrný počet slepic: 1.8 (16 hlasů)

neexistují. Úplatky, známosti, špinavé kšefty, okrádání státních podniků a firem.

V nové práci jsem dva měsíce a už mám námět na docela složitou detektivku.
O Korei nevím nic, Kubáncům tak trochu závidím. Už jen proto, že nemusejí topit a nikdo je nesere s elektroauty.

Průměrný počet slepic: 4.5 (16 hlasů)

Nakonec, když se tak zamyslím, tak máte Targusi pravdu. Zítra si půjdete koupit rohlíky a vyvalí se na vás "Úplatky, známosti, špinavé kšefty, okrádání státních podniků a firem". Jen aby se ten rohlík tím vším neušpinil, případně nechytil nějakou divnou chuť. To vám teda nepřeji.
Ale jinak jo, detektivka bude určitě dobrá.

Průměrný počet slepic: 1 (9 hlasů)

západ" po celou tu dobu proti zamýšleným koloniím, to dopadlo nadmíru dobře.

Kdyby to "nedopadlo moc dobře", nebylo by tu co skupovat a likvidovat.
Jenže ono kupodivu bylo.
Víte, Věštče, ono od převratu uplynulo teprve 30 let a pamětníkům soběstačnosti je teprve kolem 60ky. Budete muset počkat ještě dvacet let, než definitivně vymřou.

Průměrný počet slepic: 4.6 (19 hlasů)

Kdo půjčuje?
Je to různé, prostě kdo se namane a je ochoten.
- V Japonsku je vnitřní dluh, tedy obří státní dluh drží sami Japonci ve formě státních dluhopisů a spoří si tak peníze (třeba na důchod).
- USA má zase naopak vnější dluh. Ten drží cizí státy ve formě zajištění vlastní měny a potom Čína z přebytku obchodní bilance.
- ČR má taky nesplatitelný státní dluh (obsluhu splácíte již nyní). K tomu ještě připočítejte obecní dluhy (měst a obcí, jejich obsluhu již také splácíte nyní) a dokonce i dluhy fyzických a právnických osob (nakonec nejspíš i ty budete splácet Vy (obsluhu již splácíte), byť zprostředkovaně). Otázka je, kdo Vám bude platit důchod.

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)

Samozřejmě půjčují jen fyzické osoby, které si takto spoří na stáří. Když celý systém krachne, tak to bude jednoduché, penzisti se naženou do nějakých sociálních domovů, kde budou přežívat. Aby neměli řeči, tak se jim sebere volební právo, pod záminkou, že již nemají dostatečné duševní síly. Proto dvě Klausovy pohrobkyně, Zamrazilová a Nerudová tolik tlačí na penzijní spoření a straší nás, že nebude na důchody.
Podnikatelé to mají naopak. Pokud je nějaký podnikatel ekonomicky při smyslech, tak vše financuje z úvěru.
Rád bych Vás poučil, že existuje státní dluh a veřejný dluh, což je něco trochu jiného. Důležitější je ten veřejný dluh, který zahrnuje i samosprávné celky. Státní i veřejný dluh každý trochu inteligentní poměřuje oproti HDP, protože absolutní čísla o ničem nevypovídají. To je oblíbený trik těch, co nás chtějí zmást, že porovnávají státní dluh v absolutních číslech. Jenže nemůžete porovnávat absolutní čísla z doby, kdy průměrný plat byl 5000 Kč s dobou, kdy je průměrný plat 38525 Kč (a tomu odpovídají i příjmy a výdaje veřejných rozpočtů). Než mě začnete napadat s tím průměrným platem, tak to je nejnovější údaj Českého statistického úřadu.
Nejnovější číslo, které jsem našel je veřejný dluh 41,4%. To je rozhodně splatitelný dluh. Je dobře, že se Babišovi dařilo tento dluh snižovat, máme teď velký polšář. Tzv. Maastrichtské kriterium je 60 %. Většina zemí EU je na tom mnohem hůře, Německo má 72,2 %. Pro zajímavost, Rusko má 19 %.
Je samosřejmé, že obsluhu dluhu splácíme každý rok. Co se Vám na tom zdá divného?
USA má samozřejmě hlavně vnitřní dluh - půjčuje si od svých střadatelů. Rizikem pro USA jsou vnější dluhy a používání USD jako platidla v mnoha zemích světa. Při runu na měnu by to mohlo samozřejmě poslat jak americkou, tak i světovou ekonomiku do velké recese.

Průměrný počet slepic: 3.2 (9 hlasů)

Babišovi se podařilo státní dluh za svého bačování srazit o celých 23,5 miliardy, takový to je kabrňák.
Chce se mi zvracet.

Průměrný počet slepic: 2 (10 hlasů)

In reply to by Pepa Sláma (neověřeno)

Trvalý odkaz

Penzijní spoření může být u státu, nebo u soukromé společnosti.
U státu hrozí riziko, že až mu bude hospodářsky špatně, tak na peníze šáhne a nebudete mít nic.
Mohli by o tom povídat důchodci v Řecku, kteří přišli až o 90% vkladu.
U soukromé společnosti hrozí, že se někam vypaří i s penězi, až jich bude dost.
Popřípadě může špatně investovat. O poplatky za správu vašeho majetku se ale neošidí.
Můžete investovat do drahých kovů.
Pokud je necháte v trezoru v bance, nebo máte v ruce papírový certifikát a přijde krize, nemáte nic.
Ve 30tých letech za krize v USA měli nařízení, povinně odprodat svoje zlato za almužnu státu.
Pokud máte drahé kovy doma, můžete o ně také přijít.
Můžete investovat jako filatelista, do starožitností, do zbraní...

Já preferuji jako důchodové zabezpečení soběstačnost.
Neutrácel jsem za dovolené, u moře jsem byl 4x, předposledním autem jsem za 13 let najel 532 000 km...
Nejen díky tomu bydlím ve svém, pozemek u baráku ani nestačím obdělat,pokud bych nechtěl hospodařit za účelem prodeje brambor, nebo obilí.
Maso až na vyjímky nemusím kupovat.
Za přebytky vajec pořídím pšenici a jednou za dva roky nové slepice.
Za přebytky v mase pořídím ječmen, takže mi vychází maso pro nás zadarmo.
Topím dřevem z lesa za pár (sto)korun.
Ovoce a brambory mi vydrží ve sklepě do jara.
Mám vlastní studnu s kojeneckou vodou.
Jediný v čem nejsem soběstačný je elektřina. (a pohonné hmoty)

Jako stát máme sice zadlužení relativně malé, ale i to nás bude táhnout ke dnu.
Stát by měl v první řadě nedopustit úniky peněz, které se daní v cizině. 300-400 miliard ročně.
To znamená vypovědět dohody o zamezení dvojího zdanění.
Podle přístupových dohod k EU na které jsme přistoupili se měli dotace v zemědělství mezi námi a původními státy EU vyrovnat do r. 2013.
Nevyrovnaly.
Původní státy EU mají dotace na zemědělství stále 3-4x větší.
Proto by bylo potřeba na narovnání situace dovážené potraviny zdanit tak, aby se je zase vyplatilo v ČR pěstovat.
Znám spoustu sadů, kde ovoce padá na zem a hnije, nevyplatí se jej česat.
Neplatit dotace za to, že na orné půdě naseju trávu a dvakrát ročně jí posekám.
Zestátnit vodní zdroje.
Podpořit zpracování potravin na území ČR.

A co se týče půjčování peněz od bankovních a nebankovních subjektů, přenést na ně část rizika za nesplacení úvěru.
Aby za nesplacený úvěr nebylo možné zabavit bydlení.
Bylo by méně bezdomovců a banky by si rozmysleli jestli budou půjčovat lidem na spotřebu, dovolené a pod.
A samozřejmě zestátnit exekutory a notáře.

Průměrný počet slepic: 4.8 (20 hlasů)

Eta.
Kde se berou peníze na dluhy států,no přece v těch státech,kam myslíte,že jdou nakradené,vyvedené,utržené,dividendy,fondy,banky nakupují dluhopisy a také o nákupech přímo sou.osob.
Proto tvrdím,že stačí zkonfiskovat nakradení,vyvedené mld. a státy jsou bez dluhů.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

za 1 bitcoin se da dnes koupit 1 kg zlata

Průměrný počet slepic: 3.5 (6 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pane Gerd.
Inflace už pomalu nastupuje,zřejmě to nebude najednou,ale postupně.
Jenže,asi nejvíc u takového zboží,které si občan musí častěji nakupovat.
Pak to může růst u různých poplatku,pojištění a jak už bylo napsáno,různé daně a možná i zdanění důchodů,prý je to ve světě běžné.
Pak si ještě myslím,že MMF ladí opatření a jak se situace zlepší,pak promluví.
Jen můj laický názor inflace,nebo-li zdražování zboží,státu moc nepomůže,pomůže jen prodejci,spíš by státu pomohla DPH,je to sice také zdražení,ale výnos daní by šel státu i když by bylo potřeba udělat pořádek i v odvodu DPH.

Průměrný počet slepic: 2.3 (7 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Zvedněte DPH na dvojnásobek a vyberete polovinu peněz. Lidi budou nakupovat mimo ČR a daň budou platit v cizině. Obratem vzniknou firmičky, které budou svážet zboží z ciziny. Vše legálně - jsme v EU a clo neexistuje.

Průměrný počet slepic: 3.1 (9 hlasů)

Firmičky nakupují v jiných zemích EU bez DPH a DPH platí zde v našich sazbách. Když dovezete něco ze zemí mimo EU, zaplatíte naši DPH a k tomu ještě clo.
Kde si myslíte, že se bere to zboží v obchodech? Naprostá většina toho, co kupujete, je dovoz.
Jistě by se našlo hodně lidí, kteří by jezdili nakupovat do supermarketů za hranicemi, ale to by celkový výnos moc neovlivnilo. Zejména, když stále je hodně zboží v Německu a Rakousku celkově dražší, než u nás. Navíc, podle zákonů trhu, by jistě v blízkém příhraničí ceny šly nahoru.
Tohle, co píšete o daňovém výnosu je hoax, který tu šířil např. nejlepší ministr financí Východní Evropy Kalousek (je ovšem otázka, jestli byl nejlepší z pohledu západních investorů nebo českých spotřebitelů).
Tzv. Lafferova křivka, která udává poměr daňové sazby a daňového výnosu udává nejvyšší daňový výnos při daňové sazbě, podle různých studií, cca 70 %. Takže ještě máme stále kam jít.

Průměrný počet slepic: 2.9 (11 hlasů)

Vůbec jste mě nepochopil. Zkusím to podrobněji:
- Babiš zvedne DPH na 50%
- Můžu si koupit noťas za 20K + DPH, tedy za 30K v Alze v ČR, ale já si jej koupím v Alze v Polsku Polsku a bude mě stát 24K. Přijde mi domů sice o 3 dny později, ale mně se to vyplatí. ČR nedostane ani korunu, vydělá Polsko.
- Nejspíš vzniknou firmy (na modelu Dáme jídlo, Rohlík, ...) které Vám umožní si v Polsku, Slovensku, Rakousku či Německu koupit produkt na netu a oni jej Vám dovezou. Opět ČR z DPH nezíská ani korunu.

- Jak se budou asi chovat kamioňáci? Kde budou tankovat plné nádrže a kde tedy bude končit DPH z nafty? I malý český řidič bude hledat mořnosti. Ve výsledku vůbec nevybere stát víc.

Průměrný počet slepic: 3.7 (7 hlasů)

Takto to rozhodně nefunguje. Slovenská Alza vám naúčtuje české DPH. S Alzou zkušenosti nemám, ale mám zkušenosti s Amazonem. Když si objednám věci z cizího Amazonu, tak zaplatím české DPH. Pokud nějaká zásilková firma není v Česku registrovaná jako plátce daně (má tedy české IČO), tak tady prostě prodávat nemůže.
Pokud se týče nafty, to máte pravdu, ale tam cenu ovlivňuje hlavně spotřební daň. To myslím bylo za Kalouska, kdy skutečně u nás byly tak vysoké ceny nafty, že se řidičům vyplatilo brát naftu jinde. Ale pokud mohou sledovat, tak v Rakousku a Německu jsou ceny pohonných hmot výrazně vyšší než u nás, ale pro německou či rakouskou vládu to není dostatečný stimul, aby daně snižovaly. Prostě to v celkové bilanci není tak významné. Ale to možná bylo impulsem pro snížení spotřební daně na naftu, ke kterému u nás došlo. Přitom nafta je méně ekologické palivo, než benzín.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

První odstavec není pravdivý.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

Pořád dokola. První část máte komplet blbě. Zkusím to ještě jednou a jinak:
- Němec trvale žijící v ČR si na netu objedná sekačku v OBI, prodejna Ostrava. DPH jde ČR v její výši.
- Němec projíždějící ČR trvale bytem v Německu si na netu objedná sekačku v OBI, prodejna Ostrava. DPH jde ČR v její výši.
- Němec trvale bytem v Německu si na netu objedná sekačku v OBI, prodejna Ostrava. DPH jde ČR v její výši.
To samé platí i pro Čecha obráceně:
- Čech trvale žijící v ČR si na netu objedná sekačku v OBI, prodejna Žilina. DPH jde SK v její výši.

A všechny sekačky na adresu, kterou udá, dopraví DHL. V rámci EU beze cla.

Zatím bez slepic

naprosto všichni podávají měsíční přiznání a vyplacené DPH si odpočítávají od své daňové povinnosti.
Neboli účtují bez DPH a tato daň samotná pro ně pouze znamená prachy zadržované erárem.
Než zavedl Andy elektronické DPH, erár točil mé prachy skoro dva měsíce, pokud jsem byl měsíčním plátcem.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Eta.
Zase to nebude skokově,navýšit DPH.
Mám podezření,že podobná situace bude i v dalších státech,takže si nevybereme.
Že vzniknou firmy na dovoz zboží silně pochybuji,ta snaha o likvidaci malých firem,prodejen,je zřetelná
Nákupy v zahraničí,nám určitě znemožní zvyšenou cenou PH.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ale oni ten výhodný nákup za nízké DPH a nižší konečnou cenu nemusí vůbec realizovat malé firmy. To klidně může rozjet někdo větší (od Agrofertu, přes PPF až po Alzu) a produktem klidně může být cokoliv (od elektroniky, přes oblečení, až po potraviny). A dovezou Vám to až domů přímo z meziskladu v ČR.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

inflace se nejlepe schova do cen bytu a nemovitosti.
Proto ceny nemovitosti nejsou soucasti spotrebniho kose, ze ktereho se inflace vypocitava

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Ano, inflace se nejlépe schová do komodit s nejvyšší cenou v pořadí:
1. komoditní burza
2. stavebnictví
3. auta
4. luxus všeho druhu.

Zatím bez slepic

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.