Gulášek

Autor
Štítky

„Ták, a zas vo den blíž k civilu,“ zabouchl dveře náklaďáku otylý mladík, narvaný do maskáčů. Jeho tři štíhlejší kolegové ve stejném úboru už na něj čekali u brány vojenského autoparku a remcali, že je pomalý.

„Klídek, vole, co chcete? Abysme se eště potkali s gumama na baráku? Aby zas votravovali?“ bránil se tlouštík. „Než dojdem piánko na cimru, gumáci vodprejsknou dom a my se hezky v klídečku vyvalíme na bidla.“ 

„Ti už budou dávno v prachu, vole, když tu není Velkej Kačer, ve čtyry deset už fičej na pívo, to mám vysledovaný,“ odporoval nejvyšší a nejvyzáblejší z tria čekajících, zvaný Tranďák.

„Puchýř má pravdu,“ zastal se tlouštíka voják, který vyšel z budky dozorčího autoparku, aby za nimi zavřel bránu. „Kačer tu sice není, ale dneska naši dělali inventuru v rotním skladu u autoparku a šli vocaď těsně předtím, než jste přijeli. Si představ, že by vás někerej velitel vymák a museli byste eště dnes mejt auta,“ otřepal se při takové představě odporem. „Hele, kluci, nezbyl vám v autech ňákej bufáč?“ přešel plynule na žebrání a prstem nervózně cvrnkal do dozorčích šňůr na svém rameni. „Na véču je guláš z konzervy a sekaný potrubí,“ ozřejmil důvod svého žadonění.

„Fůj, blé, aůů,“ reagovali ostatní sborově.

„Hele, Sysle, že jsi to ty, přijď za námi na barák, až vostatní vypadnou na véču, ale nikomu ani slovo, vole, jasan?“ položil si prst na ústa Puchýř.

„Jojo, nikomu nic,“ horlivě kýval hlavou dozorčí.  

„Hlavně ne Kliškinovi, nenažrancovi jednomu, ten dycky všecko sežere a sám nikdy nic nedá,“ volal Puchýř přes rameno. „Ať si pěkně jde na prošlou konzervu do jídelny, až přijede, parchant jeden.“ Nahodil si na záda naditý ruksak a vykročil za ostatními.

***

„Čau bojovníci, jak bylo na cvičení?“ volal na kvarteto příchozích silně plnoštíhlý dozorčí roty, zvaný Semiš, na němž byla výrazně znát láska k jídlu.

„Už sou pryč?“ dotázal se místo odpovědi Tranďák.

„Có? Kdó?“ opáčil dozorčí.

„Kdo, vole! Lampasáci! Gumy zelený! Soudruzi blázni z povolání!“ vychrlil na něj další z kvarteta příchozích, prcek, zvaný Žilkin. „ Jsi dnes došel pěšky z Marsu nebo co?“

„Jóó, ti sou prýýč,“ protáhl Semiš. „Co mu jéé?“ zpěvavě se zeptal posledního Puchýře a kývl hlavou za Žilkinem.

„Prohrál se mnou dvacku v kostkách,“ zašklebil se Puchýř. 

„To snad nejní trága, néé?“ zpíval Semiš.

„Z přespříštího žoldu, plus celej příští, plus celou hotovost!“ doplnil Puchýř.

„A jéje,“ zakroutil hlavou Semiš. „Za co bude chlastat? To abychom v celém baráku poschovávali Alpu a vody po holení.“

Vojáci vešli do světnice, odhodili ke skříňkám batohy a svalili se ve špinavých svršcích na kavalce, nohy v botách opřeli o pelesti.

„Ty vole, Puchýš, povedz mi, ako chceš hostiť polovicu baráku, keď máme štyria jednu štangľu Vysočiny,“ otráveně se ozval blonďák, řečený Kopáč, který od příjezdu dosud nepromluvil. „Do civilu to mám za šesťdesiat osem a napokon budem dnes večer žrať kolienka!“ 

„Klídek, kluci, vy nevíte, co vím já. Čmuchálek zašil do pojízdné lednice skoro celou vepřovou kýtu. Nevím, jak to ten chlap dělá, ale vždycky mu na každém cvičení zbude pět až patnáct kilo masa týdně, parchantovi, podle toho, pro kolik lidu vaří. A to dává největší porce masa z celý divize! A všimli jste si, kdo řídil auto, které tu lednici přitáhlo do kasáren? Ano, správně! Jeho Prevoschodiťelstvo, desátník Puchýř osobně,“ vleže salutoval sám sobě tlusťoch.

Žilkin se skulil z postele, udělal dva kroky ke dveřím, otevřel a nepříčetně zařval do dlouhé chodby: „Kuchááááář, Pokóóór, k nozééééé!“ Pak se ztěžka rozplácl zpátky na postel.

Za chvíli do světnice nakoukla ježatá blond hlava kuchaře Pokorného. „Ráčíte, páni mazáci?“

„Pocém, Pokor, vole,“ začal Puchýř. „Máme pro tebe práci. Dobře poslouchej. Čmuchy zůstal na Doupově se štábem a my máme hlad. A já v pojízdný lednici přivez kejtu, vole, co na to říkáš?“

„Že příručák v kuchyni je už zamknutý, takže nemám na čem ty řízky usmažit. A budu muset jít do jídelny k výdeji večeře.“

„Hele, Pokor, kurva, neser!“ obořil se na něj Tranďák. Když máza řekne, že uděláš bufet, tak uděláš bufet! Rozumíš vole?“

„Jo, ale…“

„Hovno! Žádný ale! Jednou seš mladej voják a finito!“

„Héééj! Čo tuná revete?“ ozval se Kopáč. „Mám dosť kraválu z vétriesky a nie že mi tu budeš revať do ucha,“ zpražil vedle ležícího Tranďáka. „A ty čo myslíš, mohol by si nám spraviť volačo na hen ten bufet, alebo nie, čo povieš?“ dobrácky se usmál na mladého kuchaře.

„Já žádné bufety nedělám, to si vyprošuju, abyste mojemu vaření říkali bufet. Na bufet vám můžou zobáci namazat chleba tou novou bezva paštikou s prasečími štětinami, co ji nechtěj žrát ani myši. Mám jí plný noční stolek. A z kýty můžu teď udělat akorát guláš, nic jiného.“

„Ty vole, ty si děláš kozy! Dyť guláš je v kuchyni!“ vyjel Žilkin.

„Žilkin, vole, jed si vod něj guláš? Nejed, tak drž hubu,“ začal všechny překřikovat Puchýř. „Jo, Pokor, spáchej to, vole. Vem si na to eště jednoho zobáka a ať to lítá. Ale ne že vás někdo s tou kejtou vymákne, vole, až to ponesete z autoparku sem na barák!“

„Beru si Vinckáá!“ řval kuchař Pokorný jak na lesy už z chodby přes zavřené dveře.

„Ne, Vincka ne! Kdo nám bude čistit kanady a měnit špinavé prádlo?“ zoufale volal Tranďák.

„A si v riti, budeš musieť dačo robiť,“ rezignovaně oznámil Kopáč.

Za třicet sedm minut do světnice vstoupil maličký Jaromír Vašek, jemuž nikdo, včetně velitelů neřekl jinak, než Vincek. Měl na sobě erární bledě modrou teplákovou soupravu a zelené kecky, jako by se chystal sportovat. Namísto sportovního náčiní ovšem přitáhl dva kbelíky uhlí, haldu naštípaného dříví a půl piksly vosku na parkety. Než se dřímající mazáci probrali, lešticí přípravek přetvořil kamínka značky Petr v miniaturní vysokou pec v plném provozu, Vincek přitáhl z politicko-výchovné světnice stůl a na něj rozložil hrnce z polní kuchyně s nachystanými ingrediencemi k přípravě guláše.

„Ty vole, Vincek, dobře, že jsi tady, chytej se hned našich kanad,“ zaklepal Tranďák o sebe botami stále položenými na pelest. Na parkety se snesla sprška usychajícího bláta a Vincek se kousl do spodního rtu.

„Ty seš magor, ne?“ ozval se Puchýř. On ti vyčistí tvoje smradlavý křápy a pak bude šahat na maso do guláše. Ti hráblo, vole, ne?“

„Si umeje ruce…“ nejistě odpověděl Tranďák.

„Ve studené vodě a bez kartáčku. To už můžeš rovnou míchat ten guláš svejma nemytejma nohama, vole! A Vincek beztak nemá ani mýdlo. Vincek, máš mýdlo? Máš hovno, že?“ tázal se Puchýř.

„Mám, mám…“ koktal Vincek.

„A co máš, hovno nebo mýdlo?“ zařval Žilkin, až Vincek podskočil. „Mám, všechno mám,“ blekotal.

„Dajte mu pokoj, kokoti,“ zavelel Kopáč. „A ty, Vinco, vieš, čo máš spraviť? Pamätáš, čo ti nakázal Pokor?“ 

„Vím, vím! Rozpálit tuk, osmažit kostky masa, ééé ještě cibuli, tu asi potom, nebo před tím, já nevím, já jsem…“

„Ty vole, to je pako, to bude katastrofa,“ zakvílel Žilkin.

„Kurva, kde je ten Pokor! Dyť nás tu Vincek votráví!“ řval Puchýř.

„Vincek! Pěsti na prsní bradavky a švihni si do autoparku pro várnici ze Žilkinova auta. Když nevíš, jak se vaří guláš, pomažeš pro pivo do hospody. Ale plnou várnici, dvacet piv! Ne že zas přitáhneš jen půlku!“ úkoloval vystresovaného drobka Tranďák a na podporu svého příkazu při každém slově praštil patou do pelesti kavalce. Na podlaze už byla hromádka polosuchého bláta o velikosti menšího krtince. Vincek zoufale přemýšlel, čím bude v noci dolovat jíl ze spár mezi parketami.

„Ano, ano, už běžím,“ brebentil, „ z hospody pivo plné várnic, éé vlastně naopak, neupíjet, nevylívat, nechat se chytit stráží nebo lítačkou…“

„Ty debile! Nenechat!“ zařval na něj Žilkin. Vincek vystartoval ke dveřím v předtuše smršti předmětů letících na jeho hlavu. Bohužel právě v době, kdy se dostavil rozražením dveří na místo činu mistr kuchař, takže nejdřív od něj inkasoval ránu dveřmi do čela, načež tvrdě dopadl žebry na uhlák. Za nepředstavitelného řevu mazáků se s pomocí kuchaře postavil a usykávaje bolestí se pomalu vybelhal na chodbu.

„Co se děje? Vincek něco zprasil?“ zeptal se mistr vařečky.

„Zatím nic, ale radši jsme ho od plotny vyrazili, toho kopce masa by byla škoda,“ pravil Puchýř a pohledem se laskal s hromadou růžových kostek na obrovském tácu.

„Tak jdem na to, pánové. Vyučený kuchař jako Čmuchálista sice nejsem, ale můj gulášek pochválil i on, a to je co říct.“

„No počkej, jak nejsi? Ty nejsi vyučený chemik? Teda kuchař?“ překvapeně se dotazoval Žilkin.

„Ne, já mám jen vojenský kurz a Čmuchy vařil hned od vyučení v nějakým nóbl hotelu. Ale řeknu vám, všimli jste si, že bez toho dřevěnýho kufříku nedá ani ránu?“

„O čem to meleš, vole, jakej kufřík? Copak my chodíme po kuchyních?“ divil se za všechny Tranďák.

„Čmuchal má takovej kufřík a ten je narvanej kořenkami. Je jich tam snad padesát. A to je celý kouzlo toho jeho klohnění. Nafláká dycky do žrádla ňáký listí, zamíchá to a lampióni se pak ládujou, jak najatí. Teď mu za to dokonce náčelník štábu slíbil, že ho povýší úplně mimořádně na podporučíka. No viděli jste někdy něco takového? Šarži za žvanec?“ kroutil hlavou nechápavě Pokorný.   

„Fákt? Kačer mu chce dát hvězdu za ty bufáče, co mu vyvařuje? No já to seru,“ vystihl většinové mínění Puchýř.

„Hele, Pokor, žvaníš a nedáváš bacha, vole. Co ten druhej hrnec masa, cos nechal na stole a už do toho sereš osmaženou cibul? Dyť to bude humáč,“ komentoval kuchařův koncert  Žilkin.

„To je moje specialitka, na kterou jsem přišel sám. Hele, libové masíčko se zprudka osmaží, aby pak při vaření nepouštělo šťávu a tys pak nejedl podrážku bez chuti. Ale z téhle kýty je i nějaký ten odpad, kusy sádla, kůže, kosti, šlachy a tak. A všechno to má v sobě nějakou šťávu a omastek, o což by bylo škoda přijít. Proto chytrolín Pokor vymyslel takovej maličkej fígl. Když se už gulášek vaří, lehce do něj přihodíme ty vykrojené šlachy, žilky a kůžičky. A tenhle nepoživatelný maglajz hezky pustí šťávičku, o kterou nám jde, rovnou k opraženému šťavnatému masíčku.  A nejlepší to je, když se to povede maloučko připálit! Mňam, už teď mám na něj hlad.“

„No héj! Ty prase! Ty nás chceš futrovat připálenými flaksami a ještě se tím chlubíš? Ty vole, mám vstát?“ reagoval Tranďák.

Klidně vstaň a běž si umejt ty svoje hnáty, jedou ti i přes obuté kanady na deset metrů. A futrovat vás budu jenom libovým masíčkem, páč ty flaksy potom hezky vyberu ven. Kdybych měl normální plotnu, dělal bych to v extra kastrolu, ale takhle s tím bude kapánek víc práce,“ vysvětloval kuchař a tančil s obrovskou salátovou lžící namísto vařečky kolem rozpálených kamínek.

Zatímco se vojáci postupně převlékali a snažili se zbavit třítýdenní špíny ve studené vodě, Pokorný vzorně hlídal kypící desetilitrový hrnec, chystal si přísady pro ochucení a udržoval kamna rozpálená do ruda.

„Co tam všecko dáváš, vole?“ vyzvídal věčně hladový Puchýř a lačně pomáhal míchat. 

„Hodně česneku, majoránku, kmín, papriku. Domácí! Laco jí přivezl spoustu minulý týden z dovolenky. A kopr z vyžraných flašek od okurek, hele, to musím posekat úplně na droboučko, jinak byste mi za to nakopali prdel. Zároveň to gulášek lehce přikyselí, takže se obejdu bez octa,“ zasvěcoval. A na přislazení dáme tuhle červenou cibuličku, ale bez smažení, jen ji tam necháme uvařit. Ale musí být taky úplně na droboučko, aby se skoro rozvařila, ale ne zas úplně, to musíme trefit, když už bude maso skoro měkké, a pak ji tam fláknout,“ vysvětloval nadšeně Pokorný.

„No héj,“ vrátil se Tranďák z umývárny s odsmraděnýma nohama, „ ty nás chceš futrovat tímhle ožraným chlebem? Co to má jako bejt, vole?“

„Nešahej na to, vole,“ vyjekl Pokorný, „to není vožraný, z toho je vydloubaná střída, tudlenc tu kůrku extra připravím a použiju ji na zahuštění gulášku, uvidíš, jaký to bude žrádlo.“

„Není to náhodou nějaký špinavý?“ okukoval zbytek bochníku Puchýř. „Ty tečky, to je kmín nebo myší hovna?“

„Nejsou! A i kdyby byly, tak co jako? Se to vaří, ne? Si myslíš, že ten hic může nějakej bacil přežít? Vraž ruku do guláše, nechej ji tam patnáct minut, a uvidíš, kolik masa ti na ní zbyde,“ triumfoval Pokorný. 

A tak zatímco zneuznaný hilfák Vincek s várnicí na zádech využil speciálně upraveného panelu k průchodu skrz betonový plot a pak pílil po tajných stezkách do hospody za městem pro pivo a něco k pití, kuchař Pokorný dělal čtyřem hladovcům školení, jak správně uvařit gulášek, aby měl maso křehoučké, byl chuti výrazné a vůbec aby lahodil oku, nosu i jazyku. Že ví, co vykládá, svědčil poznenáhlu narůstající počet zájemců v maličké světnici z řad vojáků druhého ročníku prezenční služby, kteří se bez vyzvání dostavovali s dotazem, zdali mohou přikvačit s bagrem, neboli lžící, na košt. Pokorný je však koštovat nenechával se slovy - ani ťuk, dokud nebude jídlo zcela hotové. Což vyústilo v menší problém, když mělo dojít k závěrečnému dochucení a zahuštění, protože hrnec na plotně byl plný takřka po okraj. Kuchařský novic to však zvládl se samozřejmou bravurou, když hbitě vylovil skoro všechno maso do druhé nádoby a v původní začal upravovat omáčku. Když bylo hotovo, podal Puchýřovi naběračku.

„Tak já mažu do kuchyně, musím být u výdeje. Rozdělte si do ešusů šťávu a pak si přidejte maso. V hrncích to smíchejte dohromady, až trochu odeberete, bylo by škoda takovou dobrůtku vybryndat. Ale určitě to smíchejte, jinak maso vystydne a nebude to k žrádlu,“ hlaholil ze dveří a poklusem zmizel v zákrutu takřka stometrové chodby. 

„Vojáci se ovšem pramálo starali o gurmánské rady mladého kuchaře, každý z nich si hleděl svého ešusu plného voňavé dobroty. Až Tranďák si při konzumaci druhého ešusu vzpomněl, co doporučil Pokorný a povolal z chodby nešťastníka, který se snažil vydrhnout dočista do čista tři sta metrů čtverečních dlažby zubním kartáčkem.

„Štofi, ty zobáku zelenej, pocem! Koukej sem, vole, umej si pracky a pak vsypeš tydlecty kousky masa do vomáčky. Ale tak, abys nic nevyprskal, vole! Ale ne tydlecty flaksy, vole, ty necháš v tomdlenc kastrolu, paňátno?“ zaruštil na závěr Tranďák v nezvratném přesvědčení, že perfektně ovládá ruštinu, a že i takový Maďar jak poleno, jakým byl právě vojín István Nagy, mu skvěle rozumí, protože bydlí blíž k Rusku a jeho předkové přivandrovali do střední Evropy rovnou z Povolží. Štofi si sice zašel opláchnout ruce od břečky složené z hlíny, bacilů, saponátové pěny a minima vody, jíž se snažil zkulturnit temně rudé kachlíky na chodbě, ale další činnost pak vykonával zcela intuitivně na základě Tranďákovy pantomimy. Stěží zvládal pár desítek slovenských slov a čeština byla pro něj řeč, plná skrytých záhad a tajemných zákoutí, o ruštině ani nemluvě. A tak v guláši skončily nejen špalíčky masa, které vzrušovaly desátníka Puchýře více, než západoněmecký erotický časopis, jež koloval po ubikaci, ale i vyvařené flaksy a kůže určené k vynesení na smetiště. Žilkin se sice snažil Tranďákův nedostatečný dozor napravit hozením kanad po nebohém Attilovu potomkovi, ale už bylo pozdě. 

Následující vzrušenou debatu, jak rychle a zejména bezpracně vymontovat flaksy z guláše, uťal Kopáč logickou větou: „No šak čo. Keď naberieš z ešusa flaksu a zahryzneš do nej, vypľuješ ju nazpäť do prázdného hrnca, aký je v tom problém.“ A hned si všichni naložili třetí porci, protože se počali scházet zvaní i nezvaní hosté, pročež hrozilo, že by se na ně už nemuselo dostat. Každý, kdo dorazil s ešusem a lžící, si sám nabral dávku dobroty a byl poučen, jak bez ostychu naložit s položkami k jídlu zcela nevhodnými.

Když se všichni nacpali k prasknutí a v hrnci stále ještě zůstávalo pár porcí, začali vojáci uvažovat, jak bezpracně zajistit likvidaci přebytků a vyčištění nádobí.

„Pánové, kdo z vás má nevyřízené účty tady s někým v baráku?“ zeptal se Puchýř, když pomalu začínalo hrozit, že se debata zvrhne v bohapusté tlachání a hrnce zůstanou špinavé.

„Pche, takových tu je, za korunu plný vagón! Jenom já mám co vracet všem na protější straně chodby.“

„To tedá hej, to si naisto myslíš, že ťa budú všetci ľúbiť, keď si im vychlastal vodu po holeniu?“ jedovatě se dotázal Kopáč.

„Všem ne, jen těm, kteří si ji nechali v nočním stolku, nebo jinde po ruce,“ opravil Kopáče Žilkin. „Měli si ji schovat někam jinam a ne to cpát slušnému člověkovi před nos.“

„Áno, to je úplne normálne, že slušní ľudkovia pijú Pitralón,“ pravil Kopáč a otočil se na posteli na druhý bok, zády k Žilkinovi, „to malo všetkých napadnúť, že príde Žilkin a vysaje všetko, čo tečie.“

„Všecko teda ne, tahle ta Ó de Kolóň, to je pěkné svinstvo, to ti řeknu. To už si nepamatuješ, jak jsem se z ní osypal? Jsem měl hubu jeden vřed vedle druhého a a týden se mi krkalo smradem z té voňavky. A jak mi popraskaly žilky v bělmech!“ líčil strasti pijáka – průzkumníka Žilkin. „Po čtyřech locích! Chápeš to? Kdo ví, možná stačilo pár loků navíc a byl jsem dnes už slepejš! Anebo po smrti! Se divím, že se to vůbec může prodávat. A tenhle sajrajt nechá nějaký špagát jen tak ležet v umývárně, takovou nebezpečnou věc,“ upřímně se rozčílil Žilkin nad neopatrností četaře absolventa Juchelky, který si dovolil nechat v nevytápěné umývárně vánoční dárek od své milé, protože mu během holení flakón s voňavou vodou přimrznul k betonové zídce sloužící jako univerzální police a držák železného koryta, sloužícího namísto tuctu umývadel.

„Hele, Žilkin, za žilky si můžeš sám, nikdo ti nepřikazoval vychlemtat všecko, co potkáš. Sám ses chlubil, žes předtím vyžral už tři litry vína, ne? Pro normálního člověka je trojka dost, no ne, chlapi, co říkáte?“ zeptal se Tranďák přítomných, aniž by čekal od někoho odpověď.

„Jsem měl žízeň, no…“ bránil se Žilkin.

„Čo si mal?“zeptal se Kopáč.

„Žížu, vole, jako že bol smädný, chápeš?“ vysvětloval Tranďák.

„Rozumiem, no nechápem,“ zakroutil hlavou Kopáč. „Že si u nás dajú chlapi, vraj od smädu, dva tri poháriky pálenky, takú výhovorku poznám, no vychlastať na smäd Okenu a Pitralóny z polovice baráku, to je na mňa priveľa…, kroutil Kopáč nevěřícně hlavou.

„Dost keců, Žilkin, zajdi za špagátama, že se jim omlouváš za ten drahej Pitralón a pozvi je na guláš.“ Zavelel Puchýř. Zároveň se ztěžka zvedl z lůžka, sesypal požvýkané flaksy a kůže do zbytku guláše, zamíchal, pak vstrčil hlavu na chodbu a vztekle zařval: „Semíííííš, nástup na bufááááč! Chleba a bagr sebóóóu!“

Za minutu se ve dveřích objevila ruka se lžicí a půlkilovým kusem božího daru, pak břicho v zeleném saku a nakonec ježatá Semišova hlava. „Jste mě volali, klucíiíí? Mně to trvalo dýl, teď jsem došel z véči.“

„Tys tlačil do hlavy ten hampejz z konzervy? Fuj!“ odplivnul si teatrálně Puchýř. „Hele jestli máš interes vo pořádnej guláš, naber si támle a nacpi se, co hrdlo ráčí. No co čumíš! Si myslíš, že seš tak děsně důležitej, abysme na tebe fučeli až do skonání světa, za ten rejžovej bonz?“ narážel Puchýř na uvědomělé Semišovo jednání poté, co zjistil, že vojáci druhého ročníku pěstovali ušlechtilou zábavu v podobě pokoutní výroby saké z erární rýže.  

Vzápětí vešel opatrně do dveří četař absolvent Juchelka. 

„No pocem, Jů Heláku, poslouchej!“ začal Puchýř, „Jednak jsem překecal Žilkina, aby se ti nějak revanšoval za tu vychlastanou voňavku, jednak bysme chtěli uzavřít mír. Vy jste nás naprášili, že čumíme na německou telku, my jsme vám zas za to uspořádali peklo na zemi,“ připomněl Puchýř několikrát vyplavený pokoj absolventů pomocí hasičské proudnice, zatlučené dveře i okno při poplachu, natažený drát ve spoře osvětlené chodbě bez oken, syrová vajíčka v kanadách, vzájemně svázané tkaničky všech bot, a ob den odpojený elektrický proud na pokoji absolventů. „Prostě my mazáci si myslíme, že v nejlepším by se mělo přestat. Takže pojďte se najíst normální bašty, co jsme si tady uvařili. My vás zvem, vy zas cvaknete nějaké to pivko a něco k pití, až dorazí spojka s várnicí, a zkusíme navázat normální vztahy, co ty na to?“ 

Zcela dezorientovaný Juchelka chvíli nepřítomně hleděl a přemýšlel, jestli nespí ve stoje, anebo zda nezešílel poté, co se nadechl slzného plynu minulý týden na cvičišti. Přece jenom, týden basy se mezi vojáky jen tak neodpouští. Pak ale zamektal, že přivede další absolventy vysokoškolské vojenské přípravy a odkvačil na pokoj rozebrat s ostatními tento prapodivný úkaz. Ostatní špagáti na něj zírali jako na zjevení, ovšem jen do chvíle, kdy podporučík absolvent Papánek prohlásil, že to je určitě dílo jeho nesmírně náročné dřiny v politické průpravě mladých mužů, jimž dennodenně věnoval mnoho hodin při zvyšování úrovně jejich morálně volních vlastností. Ve snaze uniknout jeho výkladu o příznivém vlivu marx-leninských myšlenek na výsledky testů bojové přípravy spoře vzdělaných soudruhů vojínů vyrazili ostatní absíci z pokoje, jako by je chtěl nakazit vzteklinou.

***

Když se vrátil kuchař Pokorný z jídelny a začal pátrat po nádobí, v němž připravil guláš, nalezl v politicko-výchovné světnici absolventy a štábní krysu Semiše, jak obstoupeni hradbou potutelně se usmívajících mazáků zápasí s okousanými flaksami, kůžemi a špeky, a snaží se je zpracovat do poživatelné podoby.

„Tak co, chutná vám můj gulášek? Chutná? Chutná?“ poptával se strávníků. Někteří z mazáků už nevydrželi a vyprskli.

„Chutná,“ odpověděl s plnou pusou Semiš. „Chlapi, vaříte podle mýho gusta, pepř a paprika, to je moje.“

„Ty vole, jaký pepř? Tam není ani zrnko pepře! Pepř umí nasypat do guláše každý trouba! Ten tam nemá co dělat! Já jsem kuchař a ne hovado!“ vyjel Pokorný.

„Chlapi nehádejte se, šťáva je naprosto skvělá, maso je trošku tužší, ale jinak výborný,“ vychvaloval podporučík Papánek. 

„Sis vybral blbý kousky, nebo ti je kluci už vyžrali,“ kuchař zamíchal sběračkou v hrnci, „hele tady máš nádhernej kousek! Poslední! Ten musíš sníst, vole!“ hodil Pokorný podporučíkovi do ešusu zatoulaný kousek světlého masa. Ten se přestal slovně bránit a s nechutí nabral maso na lžíci.

„No zbuš to, jinak mě nasereš, vole!“ zaútočil Pokorný a zamračil se. Vzápětí se mu pusa roztáhla od ucha k uchu, když Papánek sousto požvýkal a spolkl.

„Tedy, já již ale opravdu více nemohu. Velice děkuji, skvělý kousek, připomnělo mi to králičinu,“ drmolil Papánek a snažil se nenápadně vytratit.

„Kejta má za á různý masa a za bé záleží, jak ten kterej druh zpracuješ a upravíš,“ poučoval Pokorný. Mazáci propukli v nevázaný řehot.

„Čemu se smějete, klucíí?“ tázal se nepříliš bystrý Semiš.

„Ále nevšímej si jich, oni se smějou jen tak. Sme si vzpomněli, jak sme zpracovávali a upravovali to maso, co baštíte,“ referoval za všeobecného řehotu Puchýř.

***

O dvě hodiny později kdosi zaclonil dekou okno v malé místnůstce budovy kasárenské kuchyně a rozsvítil. Byl to Pokorný se dvěma mladými vojáky - bažanty, Štofim a Vinckem..

„Tak hoši, tady máte, dejte si,“ kuchař odkudsi vykouzlil maličkou várnici, v níž ležely nádherné do zlatova usmažené řízky. „Ty můžete zdlábnout bez obav,“ rozchechtal se Pokorný. „Kam jste dali zbytky matroše?“

„Jak jsi poručil. Odřezky do lodny, kožešinky do kbelíku od marmelády,“ vypočítával Vincek.

Když vojáci slupli každý tři obrovské řízky, zhasli, vynesli lodnu se zbytky masa z kuchyně do chodby. Pokorný zastrčil za jakýsi sud vědro, zkontroloval, jestli na něm pevně sedí víko a vedle položil na zem rozlomenou půlku bochníku chleba. 

„Hele, Pokor, jak to děláš, že ty myši vyžerou jen střídu a kůrku chleba nechaj?“ otázal se Vincek. Já jim zkoušel narafičit kousek chleba a vony mi vždycinky sežraly všecko. 

„Nepovím. Bys byl chytřejší, než já, vole, a to nejde, páč já jsem na vojně vo půl járu dýl,“ utřel ho Pokorný.

 Zamířili ke schodišti, sestoupili do sklepa. Lodnu položili do tmavého výklenku a odešli po schodech nahoru.

Než kuchař zhasl, otočil se: „Dobrou chuť, miláčci. Dnes máte dobrůtku z bratříčků a sestřiček, pozítří budou už jen kůžičky. Takový je život, c´est la vie, žrát se musí všechno,“ uchechtl se. „Ať nám brzy narostete a my si můžem zas udělat lovecké přebory. A pak gulášek pro pány mazáky z vašich prdýlek…“

Jen co doznělo zaharašení zámku, začali se k lodně přibližovat hladoví potkani.

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 3.8 (48 hlasů)

Komentáře

jízdu autobusem, že jsem stíhal za jeho kraksnou (nová Lada s pětikvaltem). Jenže mně ta moje Máňa dávala vysoko nad 120 (vyvekslovaný diferák z ČSAD a přidáno na čerpadle).
Jeho řidič hned na to dostal oko od mého velitele vozu za pomalou jízdu, že nás prý jako bezdůvodně brzdil. Pak se to nějak smázlo.
Lampasáci si taky dávali mezi sebou čočku, akorát že to odsrala základna. Vždycky.

Byl jsem tam od jara 85 do podzimu 86. Kvarteto Hřebíček, Bánom, Kučera, Holub. Dobrá sebranka, která na náš ročník zajisté ráda vzpomínala. Tekla tam krev, kapal pot a slzy.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

Nebyl ten Hřebíček takový vyšší blonďák? V tý době asi npor., možná už kapitán (on bejval dost snaživej)? Ten se mnou nastupoval v 83 do Stříbra a mám dojem, že šel po roce do Plzně na velitelskou. Ale už si prd pamatuju i když na těch 7 let u bigošů ve Stříbře se zapomenout nedá - mohl bych napsat knihu :D.
Halva na mě jednou řval na střelnici na Bohuslavi, že se ohýbaly stromy :) (ale nejsem si už dneska jistej, jestli to nebyl jeho NŠ pplk. Švehla - ten uměl taky dobře ječet - on mě za těch 7 let pojebal kde kdo, včetně pozdějšího ministra obrany SR Andrejčáka a velitele ZVO Veselýho. "Mladého poručíka pojebati je jako zvadlý stromek pohnojiti" - říkali nám starší kolegové :) ).

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by dtj60 (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pražského výběru.
Co jsem zažil Halvu (bylo toho minimum) moc se nevztekal. Spíš vůbec. Zato Švehla štěkal non-stop jak pes baskervilský. Měl takový nezapomenutelný huhňavě uječený hlásek.
Co s nimi pak bylo, netuším. Švehla snad dojel do důchodu jako správce Doupova, Hřebíček vyžral nějakou docela dobrou funkci, ale nepamatuju si, co přesně. Šplhavec non plus ultra.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

Kamkoli tihle "menšinové" vlezou, tam to během pár měsíců vypadá stejně - neobyvatelně.
Výpověď se tomu v podstatě nedá dát, protože okamžitě nastoupí Romea&spol. a majitele společensky a ekonomicky zlikvidují.
Dávky tomu nemůžete odebrat, protože okamžitě... a poskytovatele společensky a ekonomicky znemožní; vedoucího zničí existenčně a politicky.
Atd., atp...

Ty baráky nevybydlel Volný, ale "menšinové".
Stejně jsou na tom skoro všichni ostatní majitelé nemovitostí, v jejichž domech se "menšinové" vyskytují (čest vyjímkám).
A každá koruna investovaná do něčeho takového je korunou vyhozenou.

Příspěvek na bydlení se vyplácí nájemci bytu, NIKOLI vlastníkovi.
POUZE v případech, kdy je nájemce prokázaným neplatičem, lze příspěvek vyplácet rovnou pronajímateli.
V případě "menšinů" to tedy asi bude spíše pravidlem, protože prakticky všichni, kteří obývají ruiny a ubytovny, jsou dlouhodobými neplatiči.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

je ostravský advokát, který si přivydělává kšeftováním s nemovitostmi a pronajímáním bytů a lůžek na ubytovnách.

Volného ubytovna v Božkově ulici NIKDY nebyla ubytovnou pro dlouhodobé ubytování.
Do r. 2013 patřila městu, které ji využívalo jako PŘÍSTŘEŠÍ pro notorické neplatiče nájemného a podobné existence. Tomu odpovídal i stav ubytovny. V r. 2013 ji město zrušilo kvůli havarijnímu stavu nemovistosti a místo předpokládaného zbourání ji prodalo. Patrně Volnému a nejspíš i s existencemi.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Podle mě byla nucená vojenská služba jenom ztráta úseku života, který by se dal prožít mnohem lépe. Co mě vojenská služba naučila - sprostě nadávat, nenechat si od nikoho nic líbit, začal jsem hrát na kytaru, jo a dostal jsem řidičák, když jsem s vejtřaskou ujel asi kilometr po Praze. Hodně lidí taky ze stresu začalo kouřit a chlastat a toho se špatně zbavuje. Pár jich při výkonu nejčestnější povinnosti taky umřelo. Nehody, sebevraždy, drsná šikana. Ne v mé době a mém útvaru, ale slyšel jsem o některých.Co mi vzala - spoustu akcí a zážitků s lidmi, kteří se pak časem někam vypařili..Ty nejlepší akce holt byli v době mého totálního nasazení..Dodnes toho lituju, když se podívám někde na starý fotky. Myslíte si, že nás něco naučili, nějakou odbornost , použitelnou ve válce ( byla to přece armáda) nebo v civilu? Ani náhodou, na střelbách jsme byli jednou a každý si vystřelil pár patron do terče, byl jsem u spojařského praporu, kluci, kteří přišli z Péešky jako spojaři to vůbec neuměli, když bylo cvičení na Doupově, museli do těch aut a transportérů strčit zálohy, ti to uměli.
V podstatě jsme jen fungovali jako obsluha lampasáků a jejich funcí - topiči, různí dozorčí, stráž, kuchyň atakdál. Lidí bylo málo, proto zavírali jen ty nejkřiklavější případy. Jo mám spoustu historek pro pobavení, ale ty jen ukazují stupiditu toho systému. Proto se musím zasmát vždy, když někde čtu názory, jak armáda vychovávala, jak byla naše země bojeschopná a tak. V zásadě největší vojákův nepřítel byl lampasák (guma), nikoli zlý kapitalista a po převratu zlý rus. U nás se třeba lampasáci báli chodit v noci kontrolovat stráže a dobře věděli proč. V Terezíně, kde jsem byl na kurzu, zas v noci ožralí vojáci vyhodili lampasáka z okna druhého patra, když je po večerce vyhmátnul jak chlastají. Měl kliku, spadnul na hromadu uhlí. Od té doby tam kromě jednoho drsoně už nikdo v noci kontroly nedělal.
Suma sumárum mého působení v armádě
- zneprovozdněný UAZ, tak dlouho jsem ho nechal rozpadat až mi ho vzali a poslali mě topit do štábu ( a to neměli dělat, pak jim byla zima)
- přeražené šranky na přejezdu
- ohnuté druhé křídlo brány v pantech ( na bráně byli líní pro UAZ otevřít obě křídla, jenže já s tím počítal a špatně si najel)
- pár vystresovanejch lampasáků, které jsem vozil - když jsem je vezl, měl jsem ve zvyku brzdit až na poslední chvíli - báli se se mnou jezdit, ale na paní z podačky, se kterou jsem jezdil na poštu jsem byl hodnej.
- hromada věcí, které jsem přemístil a následně rozdal kamarádům. Na vojně kradli všichni, brali to jako malou kompenzaci za roky buzerace. Znal jsem týpka, co toho přitáhl neuvěřitelné množství, dokonce i dva přístroje na potápění. Taky několik let po vojně mi jeden známý nabízel, jestli nechci koupit pár ručních granátů, no nekoupil jsem, co bych s tím dělal.
Tohle je téma na dlouhé povídání, snad jindy. Ale povídka byla Targusi moc pěkná.

Průměrný počet slepic: 2.3 (8 hlasů)

co tě naučila. A co se ti tam nelíbilo.
A já ti prozradím, co tě nenaučila. Dodnes se neumíš, nebo na to nemáš koule, se podepsat.

Průměrný počet slepic: 2.6 (5 hlasů)

Hrochochod je jedno slovo a ten, co mě tady tak sere, používá dvě.
Zase bych nechtěl vyjet na někoho omylem.
No, uvidíme, třeba se ještě projeví.

Průměrný počet slepic: 1 (1 hlas)

Jste vedle Bernarrde, Hrochochod může být jen jeden

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Už jsem si všiml, že tento nick používáte normálně.
Omlouvám se.
Mě tady ale fakt dost serou ty jednorázové nicky, ale ten váš si už, díky svému omylu, už pamatovat budu.
Ještě jednou, pardon.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

No nevím, jestli si dnešní mladí tu dobu užívají lépe, jinak ano, ale lépe....
Povídka mi nepřijde dobrá, plná klišé a s nepravděpodobnou zápletkou. Kolik potkanů by museli nalovit a vypreparovat aby měli alespoň kilo masa....z jednoho potkana ze zadní nohy, maso tak 20-35g, hrozná piplačka to vykostit.... no nevím. Že by se do jídla vychcali, naplivali nebo hodili rozemletou myš to ano, to by se stát mohlo, ale preparovat kvůli tomu desítky či spíše stovky potkanů.... no nevím.
U nás byla vojna spíše nuda a největší pakárnu si dělali vojáci mezi sebou, dost mazáků u nás už mělo basu za sebou a celkově až na 2-3 kluky to byli dementi, nevím, jestli je speciálně vybrali nebo se tak dementně chovali jen na vojně.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

Že vy jste byl špagát?

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

jo byl, ale u letectva, tedy školní letecký pluk, kde bylo kvůli odbornosti na každé letce třetina špagátů. V podstatě jsme to měli stejné jako ostatní jenom místo PŠM jsme měli nějaký marxismus.

Průměrný počet slepic: 3.6 (7 hlasů)

proč vám tam nějaký hovado dalo jednoslepici, tak jsem to zvednul alespoň na průměr tři.
Já to z vašeho textu poznal, že jste byl špagi, ale my jich měli 5 a jeden byl supr kluk. Nevyvyšoval se nad námi, celkem pochopil situaci a nebyl problém.
Bližší vysvětlení, jak to tam fungovalo jsem dodal zde před chvílí jinde.

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

To neřešte, to tam nejspíš dává nějaký automat zaměřený na tento web.
My jsme to na vojně měli skoro jako chodit do práce, když bylo lítání tak se dělali předepsané úkony, když ne tak se nedělalo většinou nic. Se záklaďákama jsme vlastně nic neměli, kromě velitele čety, jsme si jich ani nevšímali.
Příhoda která vykresluje jak to asi bylo. V sobotu ráno přešla na letku guma, že jako poplach, vzít malou polní a že jdeme za kasárna do lesa. Tam nám guma vyhlásila chemický poplach. Mladý si oblékli atombordel vcelku hned, mazáci po chvíli brblání, velitel čety taky a zbytek špagátu to ignoroval. Guma na mě zaůtočila slovně, proč si to nechci obléknout, tak jsem řekl, že bych od toho bílého sajrajtu co byl vevnitř měl špinavej mundůr a nemám ho jak vyprat a že si to neobléknu. Guma chtěla v sobotu domu na oběd, tak to vzdala a šlo se zpátky do kasáren, cestou vyhrožoval, že přijde odpoledne znova a zopakujeme si to. Mazáci nám nadávali jací jsme kokoti, že budeme mít odpoledne pakárnu, já jsem jim jen řekl, ať jsou v klidu, že guma o svoje osobní volno v sobotu odpoledne do práce nepůjde... a měl jsem pavdu. Nic se nestalo.

Průměrný počet slepic: 1.7 (3 hlasů)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

špagimetrů polonormální jen jeden. Zbytek okolejnicovaná katastrofa, neschopná čehokoli, kromě bonzování.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

Když mě do té pakárny zavřeli, bylo mi 18 a půl a koukal jsem, jak vyoraná myš. Pro takhle mladého kluka jsou dva roky nekonečno. A můžete se zbláznit, nebo se s tím nějak srovnat.
K těm špagátům. Druhým rokem nám přišlo pět kousků a čtyři z nich námi náležitě opovrhovali. Já, jako mazák druhým rokem, jsem pochopitelně rajóny nedělal, ale vzhledem k antišikanovým opatřením, bylo nutno se nechat na nějaké psát, aby byly někde zaneseny, že jako taky uklízím. Tam se používaly bezpečné destinace, jako pokoj, hajzly a pokoj špagátů. Bylo to uvnitř a výmak politruka nehrozil, že to dělá mladej. Tak jsem si nechal napsat špagáty.
Takhle si ležím v pelechu a jeden nakouknul k nám do pokoje a jesti je tady berrnard? Co chceš? Já jenom, že za deset minut je večerka, ty máš u nás psané rajony a ještě jsi na to nešáh.
Na rajóny jsem nesáh, ale sáhnul jsem pod postel, tam nahmatal jednu kanadu a vrhnul jí směrem k němu.
Ale v poloze vleže se botou blbě míří, takže jsem se netrefil a profičela mu kolem hlavy. Ale byl to chytrej kluk (holt vysokoškolák), tak pochopil, že vytírat si budou sami.

Tak, teď si asi říkáte, že jsem byl pěkné hovado. Byl jsem člověk, který se proti své vůli dostal na dlouhý čas do prostředí, kde to takhle fungovalo.
Pokud půjdete na dva roky na mazáckou vojnu, nebo vás zavřou do kriminálu, nebudete tam rád. Ale budete tam muset být.
Pak máte dvě možnosti. Buďto v tomto prostředí být myš, nebo kočka.
Já radši vždy preferoval kočku.

Ale chápu, že pohledem zvenku jsem se mohl jevit jako to hovado, ale pohled zvenku, je pohled zvenku.

Průměrný počet slepic: 2.7 (3 hlasů)

Budete se divit, ale u nás mazáci bonzovali na špagáty. Dost mě taky pobavilo, když mazáci chtěli šikanovat mladý, ale už zapomněli ty drobná pravidla jak mít spacák, kanady či co a udělali poradu jak to má vlastně být.
Rajóny na pokoji jsme si dělali samy. Ale jak říkám, školní letectvo bylo dost specifické.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Jsem kroutil poslední půlrok a byl se na nás podívat hoch, co šel na jaře do civilu. Slovák z Ružomberoku. Sice můj půlročák, ale vlastně můj nejlepší kámoš na vojně.
Naše rota zrovna ten den měla stráž, já věděl, že přijede, tak jsem se nechal vypsat ze služby. Krásně jsme si zapařili a on pak šel spát do takové budky pro návštěvy a já mu půjčil spacák mladého, co byl strážit.
A zrovna jsme tam měli dva nové důstojníky, čerstvě z Vyškova, tak sloužili dévéťáka ve dvou a ráno mi volá pomocník z devítky, že ty dva magoři ten spacák našli. Hele, mohl jsem se na to vyprdnout, já to měl za 30 a mladej ať se stará. Ale zase jsem ten jeho spacák půjčil já, tak že bych ho měl získat zpět. A ten z dekávky povídá, že ti dva pičusové zrovna vyrazili někam na výzvědy po kasínu a ten spacák je v návštěvní místnosti. Tak já, že si pro něj skočím. Ale zase já to měl za 30, tak bylo jasné, že neponesu mladého spacák ve vlastních rukách, tož jsem houknul na jednoho supermladého a vyrazili jsme. Jenomže ti dva podporučíci už byli zase doma. Tak říkám pšššt, čapni ho a mizíme. Jenomže oni si nás všimli.
A teď si představte situaci. Já zabarikádoval dveře svým tělem, nad ramenem řvali tito dva pičusové na toho mladého vojáka, ať okamžitě vrátí ten jimi objevený spacák, já na něj houknul, ať s ním fičí na rotu. On byl na vojně 2 měsíce, ještě moc nevěděl, byl rozpolcen, ale nebyl blbej. Správně odhadl, že neuposlechnout rozkaz dvou podporučíků bude lepší, než neuposlechnout rozkaz toho vojína, co ucpal ty dveře a odfičel a mladej měl svůj spacák a ti dva to naprášili veliteli útvaru a já vyfasoval 7 ostrejch, které jsem si ale nestačil odsedět, tudíž je nenasluhoval.
Tak asi takhle mi jsme si tam žili.

Průměrný počet slepic: 1 (1 hlas)

"my jsme si tam žili"
"mi" mi uklouzlo

Zatím bez slepic

Já jsem dostal jenom podmínku, což mě dost překvapilo, protože jsem nevěděl, že je to taky existuje. Za celou vojnu jsem nedostal opušťák a na dovolenku mě pustili tak, že jsem se vrátil 14 před civilem.

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)

až půl kila masa. Jeho stažení a ořez masa svedu ostrým nožem za nějakých 5 minut. Podotýkám, že ořez, nikoli vykostění.
Můžeš třikrát hádat, kde jsem se to naučil.
Kromě toho, jsem nikde nenapsal, že deset litrů guláše bylo výlučně z vykostěného potkaního masa. To by asi nebyl zamořený šlachami a blánami.
Takže si nevymýšlej hovna, vyčisti si zuby a zalez k mámě do kanafasu.

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

Omlouvám se Targusi, že jsem měl jen snítko pochybnosti o reálnosti vašich příběhů. Nebudu dnes už vymýšlet (vy víte co), očistím si chrup kefou a mažu do pelechu. Ještě jednou velikánská omluva.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

kniha: "Král Krysa".

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

let na vojně.
Ti, kteří se ti ztratili z perimetru za dobu, kterou jsi odsloužil v bundesu, nestáli za to, abys je považoval za své kamarády a přátele, neřku-li za své milenky či milence - to podle založení.

Vím, o čem píšu, taky se na mě vysrala holka (prý vážná známost, to víš, že jo), jakož i spousta kámošů.
Vrátil jsem se domů a místo slavobrány hovno, a prázdno. Anebo spíš ještě hůř, než na té vojně. Přestal jsem se alespoň částečně divit všem, kteří to tam podepsali.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

No my jsme se ještě nějakou dobu viděli, tu déle, tu krátce, ale znáte to, svatby, budování rodinného hnízda, prostě konečná. Prostě ty nejlepší akce jsem prošvih.

Průměrný počet slepic: 1 (1 hlas)

jen myslíte, že vám něco uteklo. Kdybyste tam byl, zjistil byste, že to stálo za stejné hovno, jako cokoli jiného, co jste zažil osobně.
Za socíku se partičky přirozeným způsobem rozpadaly po dosažení cca dvaceti let věku jednotlivých členů.
Zajisté to souvisí i s výše zmíněným dospěním (kluci kolem dvacky, holčiny o dva tři roky dříve) a profilací jednotlivých členů původního gangu.
Víte, co jsem tehdy nemohl pochopit? Jak mohla dát jedna kočka přednost pupkatému doktorovi (měl tehdy 28 let a pro mne byl naprosto hnusný a neschopný geront) přede mnou, jenž měl půl metrů dlouhé vlasy, vlastnil motorku napatlanou zlatou metalízou, vymetal kdejakou zábavu a rockový koncert, dělal kulturistiku a vydělával dvojnásobek toho, co doktůrek.
Dnes se té holce nedivím. I když je s doktůrkem (stále ještě funkčním a především dlouholetým primářem) dávno rozvedená a její volba byla tehdy de facto špatná.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Kultůrista s motorkou a dlouhými vlasy, to dávali seriál, Nick Sloter a ten ani neměl pozlacenou motorku, amatér.
Nechápu, jak si mohla vybrat doktora.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

Já měl kdysi jednu, taková malinkatá, ale vepředu dobře rostlá a zrzka a nosila cop, ale to byl cop! Žádné ořezávátko. Tlustý a silný a když si to rozpustila, tak měla ty pačesy do pasu a když byla nahoře... No nic, trochu jsem si nostalgicky zavzpomínal.
A ona se se mnou rozešla, prý dost chlastám.
Pak si vzala nějakého strojvedoucího a ten už byl 2x v léčebně. Dnes už jsou od sebe.
Tak jsem si našel jinou zrzku.
Což mě přivádí k paradoxům života. Já byl vždy ujetej na brunetky.
Taková dlouhovlasá bruneta, něco jako Salma Hayek, hu hau úúúú!!!
Většina dívek, se kterými jsem chodil, byly blondýny a nakonec jsem si vzal zrzavou.

Průměrný počet slepic: 3 (6 hlasů)

nejste vy, berrnarde?
https://img.blesk.cz/img/1/full/6538835_.jpg
(Pro jistotu pro některé mé zdejší slepicující "miláčky" : ano, je to Jiří Menzel)

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Je obvykle si dejinne udalosti pripominat, kdyz je jejich vyroci - nikoliv den predem, den pote nebo treba tyden predem. Ani prezident Nejedly, Pitomio, Foldyna nebo Flakanec si vyroci nepripominaji s predstihem.

Průměrný počet slepic: 1.8 (10 hlasů)

8. pěší divize Wehrmachtu spolu s motorizovanou jednotkou SS u Místku (dnes je součástí souměstí Frýdek-Místek). Při obsazování tamních kasáren došlo k boji mezi českou posádkou a okupanty.

Takže si na dobrou noc dejte pár facek a mazejte do pelechu.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

Na ČT 09 slyšíme o tom, co se stalo 21. srpna, asi tak celý srpen a příležitostně celý rok.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

In reply to by Ziim (neověřeno)

Trvalý odkaz

Na CT slysime o ruske okupaci cely srpen, ale o nemecke okupaci cely rok.

Milosek sere na oboje, musi poslouchat Nejedleho. CT zatim porad jeste neni znormalizovana a Nejedleho neposloucha, coz Vas zjevne sere.

Průměrný počet slepic: 1 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

autorovi článku Targusovi, že jsem se tu vykecávala mimo jeho téma. Původně jsem tu chtěla napsat něco ze svých "zážitků" s vojnou (to byste se divili :-)), pak jsem se lapla na průzkumy a vyčerpala jsem na to svůj veškerý volný čas:-). Tak sorry Targusi, za shovívavost Vám přeji klidnou dobrou noc :-)

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by Alice (neověřeno)

Trvalý odkaz

Vidláka, nikoli u Targuse.
Ergo kladívko, vypisujte si tu, co chcete. Téma není předem dáno a já nejsem přes prohlášení mnohých, kteří mne nemusejí, tak ujetý, abych z toho cokoli vyvozoval.
Já vám zas někdy na oplátku pořádně vynadám, jo?
;-)

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

„ …. Dá se předpokládat, že ukrajinizace Evropy v rámci Velkého resetu bude pokračovat až do těch hořkých konců.
Zůstává nám asi jediná šance, jak tento nepříznivý vývoj zvrátit. Tou jsou podzimní volby do Poslanecké sněmovny, které se odehrají ve stínu pandemie. Ač to není na první pohled patrné, zažijeme po více než třiceti letech tvrdé ideologické střetnutí mezi progresivisty a konzervativci. Když budu parodovat blábolení prorežimních novinářů, oba tábory nás potáhnou na východ. Progresivisté na Ukrajinu, konzervativci do Polska nebo Maďarska.

Pokrokářům na současné Evropě vadí, že je příliš bílá, bohatá, vzdělaná, s výkonným průmyslem a zemědělstvím. Velkým resetem a Zeleným údělem to chtějí změnit, věří, že současná pandemie funguje v jejich prospěch, proto jim současné velké umírání není proti mysli, neboť to dle jejich názoru urychlí kolaps ekonomiky a uvolní prostor nově příchozím z Afriky a Blízkého východu.

Konzervativci u nás jsou pak všichni, komu se nelíbí budoucí politická ukrajinizace či dokonce afrikanizace České republiky, a chtějí se po covidu vrátit k normálnímu životu. Zdá se, že jediná možnost, jak se toho dosáhnout, představuje maďarský příklad. Předpokladem je přesvědčivé volební vítězství vlasteneckých stran. Po zkušenostech s tím, jak Evropská unie a všichni na ní napojení nezvládá současnou krizi, ohrožuje nejen naše zdraví, ale samotnou existenci, to není tak nereálné. …“

http://www.novarepublika.cz/2021/03/volby-v-dobe-epidemie.html#more

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

Nelze volit PanDemiky, ty se vyhazují voknem.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Vojnu hodnotím dodnes jako humus, Škola imbecility, vlastenectví žádné, jen buzerace, ze keré chtěl každej normální člověk zdrhnout.
Příběhy k lepčímu do hospody dobrý a to je tak asi všecko. A špagy to měli stejně za pár, tak nepotřebovali ani vycházky. Byli tam vlastně doma. Muheeeeee

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 19</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 17</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 26</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 43</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 20</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 43 price</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 23</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 gen 4</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 22</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 40</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 9mm</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 21</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 17 gen 4</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 27</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 30</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 45</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock gen 5</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 18</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 gen 3</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 42</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">9mm glock</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 price</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 23 gen 4</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 34</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 gen 4</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 gen 3</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 price</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 17 vs 19</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 for sale</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 magazine</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 gen 5</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">glock 17l slide</a>
<a href="https://glockcorporation.com/&quot; rel="dofollow">buy glock 17l</a>

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 19</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 17</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 26</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 43</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 20</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 43 price</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 23</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 gen 4</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 22</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 40</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 9mm</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 21</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 17 gen 4</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 27</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 30</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 45</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock gen 5</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 18</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 gen 3</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 42</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">9mm glock</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 price</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 23 gen 4</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 34</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 gen 4</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 gen 3</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 price</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 17 vs 19</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 for sale</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 magazine</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 19 gen 5</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">glock 17l slide</a>
<a href="https://gunsincshop.com/&quot; rel="dofollow">buy glock 17l</a>

https://glockcorporation.com
https://gunsincshop.com
https://victoriaphamacy.com
https://maywoodcookies.xyz
htttps://textfirearms.xyz

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

<a href="https://victoriaphamacy.com/&quot; rel="dofollow">captagon erowid</a>
<a href="https://victoriaphamacy.com/&quot; rel="dofollow">demerol clasificacion</a>
<a href="https://victoriaphamacy.com/&quot; rel="dofollow">captagon pills for sale</a>
<a href="https://victoriaphamacy.com/&quot; rel="dofollow">fenethylline erowid</a>
<a href="https://victoriaphamacy.com/&quot; rel="dofollow">captagon buy</a>
<a href="https://victoriaphamacy.com/"rel="dofollow">hi tech green cough syrup</a>
<a href="https://victoriaphamacy.com/&quot; rel="dofollow">pint of qualitest</a>

<a href="https://maywoodcookies.xyz/&quot; rel="dofollow">cookies maywood</a>
<a href="https://maywoodcookies.xyz/&quot; rel="dofollow">cereal milk strain</a>
<a href="https://maywoodcookies.xyz/"rel="dofollow">cookies dispensary las vegas</a>
<a href="https://maywoodcookies.xyz/"rel="dofollow">friendly farms carts</a>
<a href="https://maywoodcookies.xyz/"rel="dofollow">collins ave cookies</a>
<a href="https://maywoodcookies.xyz/"rel="dofollow">nova farm</a>
<a href="https://maywoodcookies.xyz/"rel="dofollow">nova carts</a>
<a href="https://maywoodcookies.xyz/&quot; rel="dofollow">koko nuggz</a>
<a href="https://maywoodcookies.xyz/&quot; rel="dofollow">orangeade strain review</a>
<a href="https://maywoodcookies.xyz/"rel="dofollow">georgia pie strain cookies</a>
<a href="https://maywoodcookies.xyz/&quot; rel="dofollow">vanilla berry pie strain</a>

<a href="https://canasylmar.store/&quot; rel="dofollow">purple og strain</a>
<a href="https://canasylmar.store/&quot; rel="dofollow">wifi og</a>
<a href="https://canasylmar.store/&quot; rel="dofollow">lemon og kush</a>
<a href="https://canasylmar.store/&quot; rel="dofollow">banana og strain</a>
<a href="https://canasylmar.store/&quot; rel="dofollow">true og strain</a>

<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">benelli m2 cerakote</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">buy tec 9</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">benelli m2 price</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">benelli m2 preço</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">tec 9 price</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">1895sbl for sale</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">intratec ab10</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">glock 30s vs 30sf</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">tec 9 for sale</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">glock 30sf vs 30s</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/"rel="dofollow">1897 trench</a>
<a href="https://textfirearms.xyz/&quot; rel="dofollow">benelli m2 field review</a>

Zatím bez slepic