Hnůj vs. hnojivo - jak je to jinde

Autor
Štítky

Dlužím ještě vysvětlení, proč  je to v jiných zemích třeba jinak. Zkusíme to tedy probrat i po této stránce. 

Naše zemědělství se do značné míry podobá tomu německému. Menší i větší farmy, k tomu nějaká zemědělská velkovýroba v národních nebo nadnárodních rukou. Vyspělá infrastruktura. Továrna je schopná plánovat výrobu skoro na tunu přesně. Obchodní vztahy jsou vymakané, distribuce šlape jak hodinky. Prakticky na každé pole se dá dojet i moderním silničním kamionem. I malí sedláci mají velké a drahé stroje, které zastanou rozmanitou práci. Prostě stoleté průmyslové dědictví. K tomu pak přísná legislativa ochrany přírody, poměrně důsledné kontroly a ve výsledku si zemědělec objedná koncem roku hnojiva na celý další rok, protože má zpracovaný osevní plán, ví, kolik toho bude potřebovat a dávno předtím než ta potřeba nastane, jsou domluvené kamiony, vagony i výroba. Zemědělec nepotřebuje žádné mezisklady, nepotřebuje dnes už vlastně nic. Přímo z Prechezy či Dusla nebo z podniků ACHP přijede kamion přesně v ten správný den. 

Dá se říci, že čím méně vyspělá infrastruktura, tím udržitelnější zemědělství. Do rumunských hor se velký kamion nedostane a pokud dostane, tak nesmí být sníh a bláto, rozhodně nepřijede v ten správný den, musí se to někde skladovat, žádnou Prechezu a Duslo tam nemají  - průmyslová hnojiva tam jsou o dost dražší. Zboží prostě nemá podmínky, aby tam jezdilo sem a tam. Tím pádem se musí hnojit tím, co je. V leckterých oblastech je kůň stále hlavním motorem zemědělství a než aby jel kamsi do města pro žebřiňák hnojiv, tak raději pětkrát vyezou hnojiště. Hnojiště samozřejmě nemá žádnou pevnou vybetonovanou podložku ani není vyspádované do jínky a vůbec lidi jsou rozptýlení na větší ploše a příroda si s jejich odpadem umí celkem snadno poradit. Nemluvě o tom, že většina nemá takové nároky na žrádlo a hračičky, jaké máme my, myjí se mýdlem a ne šamponem a tak je jejich ekologická stopa v podstatě nulová.

Menší potřeba hnojiv zase dává menší možnosti distribuce. U nás je v každém okrese několik skladů ACHP na tisíce tun hnojiv. Jen na Znojemsku jsou čtyři a podobně je to i jinde. Když tam v Bulharsku není taková potřeba, je všechno obtížnější a dražší. A to nemluvím o tamní mentalitě. Práce s hnojivy očekává buďto německou důkladnost, nebo českou schopnost improvizace. Pokud přijede hnojivo o týden později, už je zbytečné ho používat,pokud přijede o týden dřív, musíte ho schovat pod střechu, zajistit aby nenavlhlo a vůbec to stojí dost úsilí.  Dovedu si živě představit, jak se dá něco podobného organizovat někde v Bukurešti. Další věc je, že hnojivo je v podstatě trhavina, nesmí se skladovat ve městech, musí na to být vhodné prostory daleko od osídlení. Až pojedete po nějaké okresní silnici a uprostřed polí se vynoří velký betonový sklad s lehkou střechou uprostřed ničeho, tak jste právě minuli sklad ACHP s kapacitou půlky atomové bomby.  Poděkujme našim předrevolučním předkům, kteří měli dost peněz na vybudování a udělali tam i požární vodojem, čerpadla a ochranné valy směrem k nejbližší obci. Dneska už se hnojivo míchá s dalšími látkami, aby se výbušnost potlačila, ale pořád by se to dalo odpálit. 

Úplně jiná věc je pak takové Polsko, Rusko, Ukrajina a nebo i to Rumunsko kolem Dunaje. Jednak  je tam černozem. A není jí tam třicet centimetrů na jílu nebo padesát centimetrů na písku, je jí tam několik i několik desítek metrů. Půda je do tří metrů hloubky prooraná žížalami a krtky a všechny Volhy, Dněpry, Visly a další řeky tam za posledních deset tisíc let nanosily hnojiva do zásoby. 

A jsou tam miliony a miliony hektarů. Tak moc, že stačí výnos do třech tun z hektaru, aby to pořád bylo lacinější a efektivnější zemědělství než u nás. Tam se prostě neřeší hektarový výnos, tam se řeší jen absolutní čísla. Když se podíváte na nějaká žňová videa z Ruska, uvidíte na kombajnech i dvacetimetrové žací lišty. U nás má stejný kombajn co dělat, aby vymlátil obilí jdoucí od devítimetrového střihače.  Tamní porosty jsou řídké. Ale nikomu to nevadí, protože stále tam leží hodně půdy ladem a stejně jsou největší světový exportér obilí.  Stačí rovina, dostatek deště a tu a tam to trochu posolit ledkem nebo proorat. V Rusku se nikdy nemuselo hnojit ani tou mrvou ne. Polsko je na tom podobně. Tam šla mrva vždycky jen na skleníky a pěstování zeleniny. Do pařenišť. Na poli to bylo v podstatě zbytečné. 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)