Merš  a jeho slavné Německo, by si nejdřív mělo zamést před vlastním prahem ...

Kdyby se to někomu chtělo číst - Autor Perplexity.ai

Německé válečné reparace po druhé světové válce: Komplexní přehled stavu vyrovnání

Otázka německých válečných reparací po druhé světové válce představuje složitý právní a politický problém, který není dodnes zcela vyřešen. Německo sice zaplatilo významné částky různým zemím a obětem nacistických zločinů, ale mnoho států stále považuje své nároky za neuspokojené.

Poválečný rámec a základní struktura reparací

Postupimská konference (1945)

Na Postupimské konferenci v srpnu 1945 byla stanovena základní struktura německých reparací12. Spojenci se dohodli na celkové částce 23 miliard dolarů (v cenách roku 1945), která měla být rozdělena následovně:

• Sovětský svaz: 10 miliard dolarů (50%)

• Spojené státy a Velká Británie: 8 miliard dolarů (40%)

• Ostatní země: 2 miliardy dolarů (10%)

Pařížská dohoda (1946)

Dne 14. ledna 1946 byla podepsána Pařížská dohoda o reparacích, která ustanovila Mezispojenecký reparační úřad34. Dohodu podepsalo 18 států včetně Československa, což vytvořilo právní rámec pro distribuci reparací mezi západní spojence.

Stav vyrovnání podle jednotlivých zemí

Izrael - Vzorový případ úspěšného vyrovnání

Izrael představuje nejúspěšnější příklad vyrovnání německých reparací. Lucemburské dohody z roku 1952 ustanovily platbu 3 miliard německých marek během 14 let56. Tato dohoda byla podepsána mezi izraelským premiérem Davidem Ben Gurionem a německým kancléřem Konradem Adenauerem 10. září 1952.

Celkové platby Izraeli a židovským obětem holocaustu:

• Od roku 1945 do 2018: 86,8 miliardy dolarů7

• Roční platby v roce 2023: 1,4 miliardy dolarů8

• Očekávaný počet přeživších: 240 000 celosvětově

Německo pokračuje v ročních platbách přeživším holocaustu, přičemž částky se každoročně zvyšují s ohledem na stárnoucí populaci přeživších9.

Sovětský svaz - Částečně vyrovnané nároky

Sovětský svaz získal reparace především formou:

• Průmyslového zařízení z východní zóny Německa1011

• Nuceného práce německých válečných zajatců

• Přírodních zdrojů z kontrolovaného území

V roce 2015 Německo vyplatilo symbolickou kompenzaci 10 milionů eur přibližně 4 000 přeživším sovětským válečným zajatcům1213.

Polsko - Aktivní spor

Polsko v současnosti vede jeden z nejagresivnějších kampaní za reparace:

• Současný požadavek: 1,3 bilionu dolarů1415

• Historické pozadí: Polsko se vzdalo nároků v roce 1954 pod sovětským tlakem16

• Německá pozice: Záležitost považuje za uzavřenou od sjednocení Německa v roce 1990

V říjnu 2022 polský ministr zahraničí podepsal oficiální nótu Německu s požadavkem na zahájení jednání o reparacích15.

Řecko - Dlouhodobý spor

Řecko požaduje od Německa:

• Celkové reparace: 278,7 miliardy eur za škody z druhé světové války1718

• Nucená půjčka: 10,3 miliardy eur za půjčku vynucenou během okupace

• Reparace za první světovou válku: 9,2 miliardy eur19

Dosavadní platby Řecku:

• 1960: 115 milionů německých marek17

• Německo považuje tento problém za vyřešený, zatímco Řecko tvrdí, že dohoda z roku 1960 nepokrývala klíčové nároky

Jugoslávie - Minimální vyrovnání

Jugoslávie obdržela nejmenší podíl reparací vzhledem k rozsahu škod:

• Nárok: 36 miliard dolarů2021

• Skutečně obdrženo: 35,8 milionů dolarů (méně než 0,1% nároků)

• Forma: Převážně průmyslové zařízení a stroje

• Dodatečné platby: 8 milionů německých marek obětem lékařských experimentů22

Československo - Kompenzace prostřednictvím konfiskací

Československo obdrželo symbolické reparace v přímé formě, ale kompenzovalo si škody především:

• Konfiskací německého majetku po vysídlení sudetských Němců2324

• Nárok: 306 miliard československých korun

• Neoficiální vyrovnání: Hodnota konfiskovaného majetku byla považována za kompenzaci reparačních nároků

Itálie - Probíhající právní spory

Itálie vede s Německem složité právní spory:

• Současný stav: Více než 25 nových případů od roku 20122526

• Mezinárodní soudní dvůr: Německo podalo žalobu proti Itálii v roce 2022

• Rozhodnutí z roku 2012: Mezinárodní soudní dvůr potvrdil, že Německo má imunitu před žalobami v cizích soudech

• Kompenzační fond: Itálie vytvořila fond 61 milionů eur v roce 2022 pro oběti nacistických zločinů27

Francie - Reparace získané

Francie obdržela:

• Podíl na reparacích: 22,8% kategorie B (průmyslové zařízení)4

• Forma: Průmyslové zařízení, dodávky uhlí, lodní doprava

• Kontrola Sárska: 1947-1956 s přístupem k uhelným ložiskům28

Nizozemsko - Územní kompenzace

Nizozemsko získalo:

• Územní anekce: 69 km² německého území po válce29

• Vrácení území: 1963 za 280 milionů německých marek

• Původní nárok: 25 miliard guldenů

Aktuální stav: Kdo ještě může mít nároky?

Země s aktivními nároky:

Země	Požadovaná částka	Stav
Polsko	1,3 bilionu USD15	Aktivní kampaň od 2022
Řecko	278,7 miliardy EUR17	Dlouhodobý spor
Itálie	Různé případy25	Právní spory u Mezinárodního soudního dvora

Země s vyrovnanými nároky:

Země	Celková částka	Forma vyrovnání
Izrael	86,8 miliardy USD7	Pokračující roční platby
Sovětský svaz	Průmyslové zařízení + 10 mil. EUR12	Převážně materiální reparace
Francouzština	22,8% podíl4	Průmyslové zařízení
Nizozemsko	280 mil. DM29	Územní kompenzace

Německá pozice k současným nárokům

Německo zastává následující postoj:

• Holocaust reparace: Pokračuje v ročních platbách přeživším

• Státní nároky: Většina považována za vyřešenou existujícími dohodami

• Právní imunita: Odvolává se na rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora z roku 2012

• Dvouplus-čtyři smlouva: Tvrdí, že smlouva z roku 1990 uzavřela reparační otázky

Klíčové faktory ovlivňující současný stav

Právní aspekty:

• Mezinárodní soudní dvůr: Rozhodnutí z roku 2012 potvrdilo německou imunitu25

• Státní suverenita: Německo se odvolává na principy mezinárodního práva

• Promlčení: Některé nároky mohou být promlčené

Politické faktory:

• Současné vztahy: Reparace ovlivňují současné diplomatické vztahy

• EU členství: Společné členství v EU komplikuje právní postupy

• Veřejné mínění: Rostoucí podpora pro reparace v některých zemích

Ekonomické aspekty:

• Celkové náklady: Potenciální nároky převyšují německý roční rozpočet

• Prioritizace: Německo upřednostňuje pokračování v holocaustových reparacích

• Finanční udržitelnost: Otázka dlouhodobé udržitelnosti plateb

Závěr: Je Německo "na nule"?

Německo NENÍ na nule pokud jde o válečné reparace po druhé světové válce. Současný stav lze shrnout následovně:

Vyrovnané závazky:

• Izrael a židovské oběti: Pokračující roční platby (1,4 miliardy USD ročně)

• Základní reparace: Většina původních reparací z Postupimské dohody byla vyplacena

• Několik menších zemí: Přijaly své podíly podle Pařížské dohody z roku 1946

Nevyrovnané nároky:

• Polsko: 1,3 bilionu USD - aktivní kampaň

• Řecko: 278,7 miliardy EUR - dlouhodobý spor

• Itálie: Různé probíhající soudní případy

Právní a politická realita:

Zatímco Německo pokračuje v platbách přeživším holocaustu, většinu ostatních reparačních nároků považuje za právně vyřešené na základě poválečných dohod a mezinárodního práva. Země jako Polsko, Řecko a Itálie však tyto nároky stále považují za legitimní a aktivně je prosazují.

Celkově lze říci, že Německo sice zaplatilo značné částky (odhaduje se na více než 100 miliard USD v různých formách), ale otázka reparací zůstává otevřená pro několik významných zemí, což znamená, že Německo není "na nule" a pravděpodobně bude čelit dalším požadavkům v budoucnu.

Autor Perplexity.ai

Děsně mě bavěj na fórech nostalgické vzpomínky, jak za socialismu mělo Československo ve zbrani 200 000 mužů. Jo, mělo, byl jsem jeden z nich. Byli tam proto, že tam být museli, co se udělat nemuselo, to se neudělalo, co se udělat muselo, to se udělalo, ale když to šlo ojebat, tak se to taky ojebalo.

Na toto téma bych z vlastních zkušeností dokázal vypotit dost dlouhý článek, kterým bych ale asi některým dost rozkopal bábovičky o tom, jak skvělou jsme měli armádu. Možná po volbách požádám Vidláka o to, jestli by mi ho zde nevydal, pro odlehčení, páč na naše hrdinství mám fakt dost vzpomínek a měl bych chuť je dát na sklo. A buďto mi to tady vydá, nebo ho vyzvu, aby si nahoře Vidlákových kydů ve třetím řádku vyměnil to "autoři" za "já Vidlák".

Stalin věděl, že ho čeká válka s Německem. Proto se potřeboval zbavit maršálů a generálů z dob občanské války, protože to většinou nebyli skuteční vojáci, ale pouzí karatelé, hrdlořezi, kteří o vojenském řemesle ve skutečnosti věděli houby.

Dalším faktem je i to, že staří a vysocí sovětští a němečtí důstojníci se často osobně znali, z dob Výmarské republiky, kdy se v Sovětském svazu učili létat a jezdit s tanky..

Takový Kliment Vorošilov, který byl sice také maršál z uleknutí, ale zachránil velmi mnoho vysokých důstojníků jen tím, že se vytrvale a systematicky zajímal o jejich osudy. Jagodovi Čekisti si je proto nedovolili jen tak, mírnix-dýrnix nechat postřílet.
(Soudruhu, nemohu pro tebe nechat zastřelit toho majora, co se ti tolik líbí jeho manželka, soudruh Vorošilov už se na něj dvakrát písemně dotazoval, najdi si nějakou jinou babu, za tohle by nás oba zastřelili..)

Když Lavrentij Berja převzal řízení NKVD, tak nejprve nechal vystřílet ty největší vrahouny, Jagodou počínaje, a většinu odsouzených, kteří se v průběhu vyšetřování a soudu nepřiznali, ihned propustit. Tak se na svobodu dostalo velmi mnoho důstojníků, protože přeci jen, skuteční vojáci byli tvrďáci, co se jen tak z něčeho nepodělali a dokázali rozdýchat i vymlácené zuby a zpřerážená žebra. Pro ty ostatní založil Zakrytá města, aby, než se prověří jejich spisy, pracovali pro vlast, stranu a soudruha Stalina. Tedy, žádná "Havlova Amnestie".

Mimochodem, Tuchačevskij byl velký zastánce bojových otravných plynů, a zároveň to byl blb, co se nechal porazit během "Zázraku na Visle". On to zase takový zázrak nebyl, prvosledové jednotky se pod velením "geniálního stratéga" Tuchačevského utrhnuly od zásobování, došly jim patrony a jídlo, Poláci už je pak doslova umlátili čepicemi. Můj děda Josef Bernacki se toho účastnil jako mladý poručík pěchoty, samozřejmě, v armádě maršála Pilsudského..

V Izrahelli například armáda kryje útoky “osadníků”, kteří ničí majetek a úrodu původním obyvatelům Palestiny, bijí je a občas i zabijí. Nyní “osadníci” obléhají a ničí poslední čistě křesťanské město Taybeh, kde údajně žil Ježíš. A pak ve vyhlazovacím táboře Gaza armáda ničí nemocnice i s dětmi, zabíjí zdravotníky a záchranáře, vše naprosto cíleně. Je to banda psychopatických zrůd, které sice občas později prozřou, někteří ale i 60 let po jejich nasazení se smíchem vzpomínají na to, jak znásilňovali Palestinky. Nově uniklo svědectví izrahellského vojáka, který popsal, jak z dronů shazují granáty na prchající Palestince. Prý je to dobrá zábava. Inu, “vyvolený” národ si může dělat co chce. Jejich psychopatický bůh to miluje.

Ale co tvůj oblíbenec Pinočet?!

Je tomu snad 20 let, co jsem zveřejnil následující článek:

Norský  paradox.
Je u nás známo, že Norsko je blahobytnou zemí s rozvinutým sociálním systémem a zavedenou „korektní“ politikou: rovnoprávnost všech je garantována a přísně dodržována (vynucována?).Přesto si jistý TV komik všiml, že přes veškerou genderovou korektnost studuje na technických školách či pracuje v technických povoláních daleko méně žen než mužů a naopak je málo mužů v nemateriálních oblastech hospodářství. Úřady, sociální instituce a nemocnice jsou zavaleny ženami, ale na stavbě či v tovární hale o ně nezavadíš, zrovna tak jako na muže v sesternách nemocnic. Čím to, když se –podle genderových studií-nerodíme jako muž či žena (až na pohlavní orgány) a náš vývoj je dán společenským okolím a  to rozhoduje, budeme-li myslet jako žena či muž a tím udává naši životní dráhu a naší sexuální orientaci?! Tento názor vládne v Norsku již pár let, takže znova: jak to, že ženy dělají tzv. ženská povolání a muži mužská?
„Genderoví vědci“, které komik v Norsku navštívil, udávali jako příčinu setrvačnost, která časem pomine, vědci v Americe měli proto jiné vysvětlení: právě proto, že je Norsko skutečně svobodnou a bohatou zemí, má každý možnost realizovat se po svém, podle své přirozenosti a zálib. Tito vědci prováděli dlouhodobě průzkum v desítkách zemí se statisíci účastníky a přitom zjistili, že v chudších zemích pracuje daleko více žen v technických oborech než v zemích blahobytných a to z důvodů zajištění existence. Tato nutnost v Norsku odpadá a tak si Norky jdou za svým, genderovým studím natruc.
Podle významných vědců z Anglie a Skotska, které norský komik oslovil, to není nic překvapivého, neboť podle nich se drtivá většina z nás rodí buď jako muž nebo jako žena. Dokazují to pokusy s  úplně malými, okolím nepoznamenanými dětmi, při kterých jednoznačně dávali kluci přednost materiálním podnětům, kdežto holky spíše emocionálním. Podle biologů je to tak v pořádku a bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo.
„Genderoví specialisté“ v Norsku se těmto názorům vysmáli a na dotaz, kde berou důkazy pro svá tvrzení oni, odpověděl jeden, že žádné nepotřebuje a tvrdil, že biologie nemá v tomto oboru co dělat. On má svou tezi...
O tomto „komickém“ pořadu jsem se rozhodl napsat poté, co jsem si přečetl, že v některých německých základních školách se „vyučuje“ v sedmých třídách o možnosti výběru sexuální orientace a někde je tento paskvil doplněn o herecké představení, kde jsou dětem nabídnuty formy lesbické či homosexuální „lásky“ včetně pomůcek, to aby si mohly vybrat. Vše samozřejmě v režii LBTS. 
Nikdy bych nevěřil, že tak nicotná skupina lidí dokáže takto zblbnout velkou část společnosti...
Vše je zaštítěno politickou korektností, která je ovšem minimálně v tomto případě totálně nekorektní ve vlastním významu slova, to jest  nesprávná, falešná... A nejen to: gender není žádná věda , gender je ideologie. Nebezpečná ideologie.
Nemám nic proti odlišné sexuální orientaci lidí, každý ať si žije podle své přirozenosti a zálib, pokud na to má. Ale proti jedincům, kteří otravují společnost zvrhlými teoriemi a nároky, tak to mám. A to tak, že hodně, obzvláště jde –li o děti.
 

Jedině plakát Bandery a Šuchevyče. To dá přeci rozum. Ještě Satanjahův plakát by ušel. Ten se brzy dvou zmiňovaným v počtu mrtvol vyrovná. Ale musím uznat, skoro jsem zamáčkl slzu, tak mě ta vaše zpověď dojala.