My se vám ozvem

Autor

Jak možná někteří ze čtenářů Kydů zaregistrovali, byl jsem loni nucen lehce změnit profesi. Zatímco jsem se několik dekád nepřetržitě válel v autě, nyní se válím pod auty. Výhodou je skutečnost, že už nemusím několikrát denně šplhat do výše tří metrů, nýbrž si lehnu do přízemí. To jest na zem a skoro rovnou tam, kde mne to napadne. 

Tedy je pravdou, že mne vždy napadne místo asi tak o metr dál, než je potřebné, abych při tom mohl pracovat. Ale jako bonus za to polehávání dokonce beru peníze.

Tato poměrně lehká práce má ovšem několik nevýhod: 

1/ pod auty, která jezdí prakticky pouze v terénu, není příliš uklizeno. Tedy po pravdě řečeno uklizeno není vůbec. 

2/  v mezičasech, kdy měním polohu, abych příliš neotlačil beton na jednom místě, musím mávat přetěžkým kladivem, tlačit či tahat za dvoumetrovou trubku s klíčem na opačném konci a točit blitzkami (tzv. blitzky jsou přestavovatelné kleště SIKO), aby si všichni mysleli, že pilně pracuji. 

3/  blbě se mi vstává, když po mně mistr chce, abych už vypadl domů a nezacláněl.

Tyto velmi závažné důvody mne vedly k tomu, že jsem ještě ve zkušební lhůtě začal hledat zaměstnání, kde bych třeba musel i chvílemi sedět, ale nebyl bych špinavý jak prase již po prvních pěti minutách směny, případně bych mohl občas zapojit nejen své bicepsy, nýbrž i chátrající mozkové laloky.

Všichni to jistě znáte. Vaše uši jsou neustále zahlcovány informacemi, že ekonomika šlape, že je totální nedostatek lidí na jakoukoli pozici, která vás právě napadá, vaše oči takřka nepřetržitě bloudí po nevyžádaných reklamách na práci snů a mailové schránky jsou zahlceny pracovními nabídkami, které se prostě nedají odmítnout. 

Vycházeje z této premisy, opájel jsem se představou, že do dvou týdnů si budu vybírat z nejméně pěti manažerských postů. Kdo ze zoufalých zaměstnavatelů by nesáhl po štíhlém sympaťákovi ovládajícím pět cizích jazyků a s třicetiletou praxí v žádaném oboru?

Začal jsem rozesílat maily se svým životopisem. 

Asi tak za dva týdny jsem se začal divit, že mi na ně nikdo neodpovídá. 

Asi tak za čtyři týdny jsem se přestal divit, že mi na ně nikdo neodpovídá. 

Asi tak za šest týdnů jsem se podivil, že mi přišla první a jediná nabídka na pracovní pozici. 

Konečně!!!

Bylo to místo na stupačce popelářského vozu typu KUKA.  

Ihned mne napadly všechny anglické fráze, které bych mohl použít při rozhovoru na téma odpady a jejich likvidace. Bylo jich asi tak sedmatřicet. Fajn. 

Změnil jsem taktiku a začal v nečetných chvílích volna zoufale strádající firmy obvolávat. Hmm, taky to nebylo pravé ořechové. Někdy jsem to dotáhl dokonce na pět minut žvanění, ale můj monolog byl vždy přerušen drsnou odpovědí, abych zaslal svůj životopis a přestal konečně prudit a zdržovat.

Znovu jsem změnil taktiku. 

Přilétl jsem na osobní oddělení do vyhlédnuté firmy jak uragán a spustil kulometnou palbu, jaké mají vlastně štěstí, že tak zaměstnaný člověk, jako je má maličkost, se ráčí ucházet o práci právě a jen u nich. Pečlivě jsem si nastudoval potřebné odborné termíny, abych mohl oslňovat a ohromovat soudružky sekretářky a personalistky, které se ztrácely asi tak po deseti sekundách od mého pozdravu. Nedbale jsem pohazoval svými v barvě tištěnými životopisy, doporučeními, všemožnými certifikáty a průkazy, které jsem vyhrabal ze všech koutů svého kutlochu. Do vět jsem ledabyle trousil pečlivě nastudované anglické výrazy a zkomoleniny pochytané od pubertálních přátel mého syna, aby soudružky viděly, jak jsem in a kůl a hepy.

Po dvou měsících jsem podlehl totální depresi. Mnou vyhlédnutá a stále neobsazená místa se i nadále vyjímala na čelných místech všech možných portálů a já setrvale hnil buď doma u kompu, nebo v půlmetrové vrstvě bláta na dně montážní jámy v hale svého zaměstnavatele.

Dokonce jsem začal uvažovat, že kývnu na nabídku nového kamaráda mého synka, který mi byl ochoten domluvit protekční byznys v podobě luxování sedadel v letadlech na letištním terminálu za čistou dvácu. Od údělu certifikovaného luxovače érbasů mne nakonec zachránila menší chybka spočívající v sedmdesátikilometrové vzdálenosti letiště od mého doupěte.

Pak přišel zlom.

Tedy zlom pochopitelně nepřišel. Přišla na to má dobrá Stará Jahoda, matka mých potomků a celoživotní družka, pochopitelně hezky postaru provdaná, páč mi kdysi řekla, že cizímu chlapovi smradlavé trencle a špinavé fusky prostě prát nebude.

Když jsem jí při odpoledním kafi líčil, jak jsem se snažil, abych na soudružku sekretářku zapůsobil, prohlásila, že se dotyčná kancelistka zřejmě velmi dobře bavila, přestože o oboru věděla úplné „en ono“.

A tu mne napadla naprosto geniální věc, kterou jsem vyzkoušel hned následující den. Vyhlédl jsem si obnovený inzerát na svém oblíbeném webu, domluvil jsem si osobní schůzku a ještě v ten den jsem šel na věc.

Do firmy jsem přifičel přesně na čas, i když mne pan velešéf zastihl v půli cesty se zprávou, že musí odjet. Nevadí, stejně tam jdu kvůli něčemu úplně jinému.

Souška od sekretů nejdříve brejlila na můj ohoz a kufr na kolečkách, pak po několika pokusech sehnala jakéhosi dědka, který se marně bránil, že o přijímání nových zaměstnanců nerozhoduje, pouze doporučuje. Smolík. JEHO smolík.

Svižným krokem jsem vyrazil za dědou a popoháněl ho, jako by závodil v triatlonu a nevedl mne do kanclu mistrů výroby a údržby. 

„Nemám rád zdržování a pomalé pohyby,“ hulákal jsem mu do ucha. 

V kanclu seděli další dva týpci. Ihned po pozdravu jsem bez ptaní popadl výkres ležící na stole a začal jej komentovat. Když se konečně probrali a přestali hledět na mé zcela nové montérky, prozradili mi, že je to kolečko k pojezdu ve výrobní lince, které si hodlají objednat na zakázku. Drze jsem se zeptal:

„ Vy jako NEMÁTE vlastní soustruh? To myslíte OPRAVDU vážně?“

„Ne, my si tyhle věci objednáváme,“ zněla překvapená odpověď.

„To je ovšem škoda, hned bych vám ho vytočil jako vstupní zkoušku. Pochopitelně zadáčo, jsem člověk, že jo.“

Mistři jen nasucho polykali a hleděli jeden na druhého.

„A kde máte popsanou finální úpravu?“ vrátil jsem se k výkresu.

„Fina…, co?“ zalapali po dechu.

„ No když se vám to kolečko žvejká, tak ho nacementujte, nanitridujte, nebo aspoň nechejte zakalit a popustit, tolik snad zvládnete, ne?“ nasadil jsem tón dobráckého pana učitele. „A předpokládám, že budu moci podat coby zlepšovák návrh automatického čističe pojezdové dráhy. Pochopitelně s adekvátním finančním ohodnocením od vaší generality,“ tvrdě jsem vyrazil do útoku.

Pánům spadly brady. Otočil jsem se a dlouho předstíral, že smrkám a chrchlám. Pak jsem vytřel slzy z koutků očí a zavelel:

„Tak kancl nic moc, teď chci vidět dílnu. Hajdy na provoz,“ kývnul jsem bradou ke dveřím.

„Já bych si s dovolením ještě zapsal vaše jméno a telefon a tak,“ zamlel pod nosem děda.

S Pozvednutým obočím jsem mu nadiktoval, co chtěl.

„Ještě ročník,“ zažadonil.

„Jaký? Čeho? Víno s sebou nemám. Jsem myslel že v TAKOVÉ firmě se nechlastá, kór hned první den!“ významně jsem zvýšil hlas.

„Já myslím vašeho narození,“ breptal děda. 

 „ K čemu by vám to bylo?“ obořil jsem se na něj. „Abyste mě tu mohli šikanovat už při výběru, nebo co? Víte vy, co to je dží dý pí ár? Máte vůbec povolení sbírat taková data? Vy si to tu načmáráte na papír a necháte to ležet na svačinárně nebo v nějaké sedmé sakristii a hned je průser! To chcete skončit kvůli mně v base? Mně to je všechno jedno, ale pamatujte, že si odskáčete vy sám!“ štěkal jsem na dědu jak pes baskervilský.

Děda se nebezpečně přiblížil celkovému kolapsu organizmu.

„Tak šup, chci se podívat na ten váš slavný provoz,“ zvýšil jsem ještě více hlas. 

Nejmladší z tria se zvedl a vyvedl mne přes chodbu do haly. 

„Doufám, že mi zas neřeknete, že nemáte dokumentaci k hydraulice, jako v té firmě, co jsem tam byl předminule,“ spustil jsem mezi dveřmi do haly. 

„Je tu jen dvanáct jednoduchých hydromotorů,“ suverénně odsekl mlaďoch.

„Snad si nemyslíte, že budu kvůli vám nosit v hlavě zapojení všech dvanácti hydromotorů? Kolik mají koncáků? Jak regulujete kolísání tlaku a tlakové rázy? Kde jsou řídící jednotky? Jsou zasíťovány, nebo napinovány? Anebo to dokonce jede na centrál?“ 

„Ale ééé, to pře…“

„Ticho! Tak to vidíte, že nic nevíte! A nejsou to hydromotory, nýbrž hydrogenerátory, mladíku. Kde jste studoval, že neznáte názvosloví?“ seřval jsem klučinu. „Nejsem s vámi spokojen. Ale ani trochu! Odveďte mne ihned na dílnu údržby,“ přeřvával jsem hukot výrobních linek. Zcela zblblý mladík s otevřenými ústy vypochodoval zpět do chodby a otevřel protější dveře.

Přísně jsem se rozhlédl po místnosti.

„To si děláte srandu?“ otočil jsem se k průvodci. „Takový kutloch nemá u mne doma ani můj pes. Kde máte pořádné topení? Tady ty výdechy z fukaru ihned předělat a přidat prachový filtr. Takhle víří prach a to nemám rád. Tohle že je nářadí? Vážený pane! TAKTO vypadá nářadí!“ otevřel jsem plechový kufr na kolečkách, který jsem pořád tahal za sebou. „ Dobře se podívejte, jak má vypadat oblečení a výbava údržbáře!“ zapózoval jsem vedle otevřeného kufru k prasknutí napěchovaného nejrůznějšími klíči, kleštěmi, kladivy a dalším harampádím, pečlivě vycíděným a ještě pečlivěji uloženým. Mladému vylezly oči z důlků.

„To…, tohle…, ééé, to jako byste si tady vzal? Tedy nosil do práce?“ konečně se vymáčkl.

„Máte nějaké děti nebo tak něco?“ kontroval jsem protiotázkou.

„Ééé, tedy ano, jaksi…“

„Tak to vidíš, ty máš děcka a já mám vercajk,“ přešel jsem na tykačku. „Pokud si to DOBŘE zapamatuješ, budem si možná po pár letech rozumět.“

„Řekněte číslo do pětapadesáti,“ zavelel jsem druhému mistrovi, který se právě zjevil ve dveřích.

„Pětatřicet,“ napadlo ho.

„To si říkáte mistr údržby, když nevíte, že se takový klíč běžně neužívá? Zde prosím,“ vytáhl jsem po paměti z kufru dva klíče, „klíč číslo třicet dva – třicet šest, a zde klíč číslo třicet čtyři – třicet,“ hulákal jsem jak na lesy. „Ještě mám pochopitelně očko – ploché třicet čtyřku a třicet šest, ty staré krámy mám na kontry. A na tu vaši pětatřicítku jsem ochoten použít své zánovní blitzky, anebo francouzák,“ strčil jsem chlápkovi k nosu francouzský klíč z leštěné ocele. „A kdyby bylo nejhůř, mám kloubák s metrovým nástavcem. Ale až dole. Jak vidíte, mám tak perfektní přehled o svém nářadí, že se ani nemusím dívat, co vlastně vytahuju,“ básnil jsem dál. „Kde máte reverzní kladiva?“ vypálil jsem bezprostředně.

Eh, heh, co to…“

„No snad mi NECHCETE říct, že nevíte, co to je reverzák a že ho tu VŮBEC nemáte!“ doopravdy jsem už zařval na chlapy.

Byli odvaření. Stáli tam jak malí školáčci chycení při čůrání na kedlubny ve školní zahradě.

„Ale samo…, „ chtěl se jeden bránit.

„Ticho!“ zařval jsem. „Nechci nic slyšet! Tady je teda pěkný holubník.“

„Tohle snad není pravda,“ rozzlobeně jsem hudroval a pochodoval k východu z chodby. Čiperně jsem vyběhl po schodech, rozrazil dveře k sekretové paní a dal jsem jí poslední ránu z milosti. 

„Tohle jsem ještě neviděl! A že jsem prošel hezkých pár podniků. Všude binec, jak v tanku, kam se člověk hne, tam je na prst prachu! Špína, bordel, humus! Fuj!!! Okamžitě uklidit, nebo tu na vás zavolám hygienu, pracák, hasiče, bezpečáky a policajty! Rozumíte?“

A…, a…, ano,“ mektala sekretová paninka.

„Co ano! Jaké ano? O čem to melete? Postavte se, když se mnou mluvíte! A zopakujte, co máte udělat! A dvakrát! A BLESKEM!“ použil jsem oblíbené fráze vojáků základní vojenské služby, takže jen co si soudružka stoupla, vzápětí se jí podlomily nohy a kecla zpátky na židli.

Spokojen s výsledkem své činnosti jsem se obrátil a chtěl vyrazit ke schodišti.

„My…, my se vám ozvem,“ zakvílela paní naučenou větu ze židle. Otočil jsem se.

„Ne vy! To JÁ se vám ozvu. A to uvidíte ten dým! Přeji vám hezký zbytek dne!“ štěkl jsem už ze schodů.

Seběhl jsem na dvůr, hodil jsem kufr do auta a vítězoslavně jsem pokynul přijíždějícímu velešéfovi, když jsme se míjeli v bráně.

Hřál mě dobrý pocit, že tentokrát jsem si to neozvání opravdu užil…

    

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.2 (72 hlasů)

Komentáře

Nechat se evidovat na ÚP znamená dostat cejch podezřelého netáhla a záruku neúspěchu i u té stupačky kuka-vozu.
To už je lepší brát jakoukoli brigošku a agentuřinu a hledat, hledat hledat. Potenciální zaměstnavatel spíš zkousne pestrý životopis nebo kolonku OBZP (osoba bez zdanitelného příjmu) než životopis s řádkem "evidován na ÚP".
Navíc ÚP sice nepomůže, ale zato Vás bude buzerovat hůř než nějaký zupák na vojně.
Pro člověka s vyšší kvalifikací (počínaje výučákem s doplňkovými certifikáty) je evidence na ÚP vyloženě život ohrožujícím počinem a opravdu to nikomu nedoporučuji. Bo jako "rekvalifikaci" Vám "nabídnou" pseudokurzy jako např. "základy práce s PC", "pracovník v socslužbách", "obsluha VZV", "základy účetnictví", a to i v případě, že máte ČVUT, jen Vás "postihl" věk 50+ a necítíte se na pořízení si živnolistu (jsou profese, které se na ŽL ani dělat nedají nebo se tak nelze uživit).

Ládiku(!!!), ÚP nikomu práci nehledá. Lidé v odd. "zprostředkování zaměstnání" jsou od toho, aby měli hezky nadepsané desky s klienty a krasopisně vedenou evidenci kontrolních "schůzek". Odměny dostávají za to, že se jim povede Vás nějak vyřadit z evidence; a jsou v tom docela vynalézaví.
Když se podíváte na web ÚP, zjistíte rychle, proč mají kilometr dlouhý seznam volných pozic a fluktuaci jak při morové ráně. Ale fleky ve "zprostředkování zaměstnání" tam prakticky nenajdete.

A co se práce v řetězcích týče, osobně jsem si zjistil, jaká je realita.
Inzeráty jsou o A do Z vylhané. Od výše platu, přes výši úvazku po pracovní podmínky a jistotu výdělku.
Jediné dva údaje jsou pravdivé - "hledáme" a název řetězce.

Průměrný počet slepic: 5 (9 hlasů)

co to půjde a hledat, hledat, třeba i 2 malé práce, ale zůstat mezi lidma. Život je boj.

Průměrný počet slepic: 3.8 (8 hlasů)

na sto procent potvrzuju i situaci na pracáku - můj synovec /čtyřicet, středoškolák, s různorodou praxí/ tohle ted prodělává, situace na pracáku přesně do puntíku stejná - i ty navrhované rekvalifikace/, opravdu se snaží něco sehnat, žije sám, narhované platy 15-20 hrubého, když zaplatí byt, žil by asi z odpadů z popelnic, neustálé pohovory a výsledek nula. Kde jsou ta slibovaná volná místa? Popisuju situaci v Č. Budějovicích

Průměrný počet slepic: 4.5 (6 hlasů)

In reply to by insegnante (neověřeno)

Trvalý odkaz

Naprosto převažují "nabídky"
- za "plat" v intervalu 13 500 - 20 000 Kč brutál
- obvykle nepřetržitý provoz, případně bez nočních, ale zcela nepravidelná pracovní doba
- bez bonusů, ale zato s mraky hodin neplacených přesčasů
- převážně pomocné výrobní a skladnické práce
- eventuálně práce v socslužbách
Nebo
- kliničtí lékaři všech oborů
- zdravotní sestry
- sanitáři/řky (což je stejná hrůza jako práce v socslužbách)
A uzavírají
- účetní a fakturanti/tky (hlavně do účetních firem, což je příšerná práce za naprosto neodpovídající plat)
- obchodní cestující všeho druhu

Obzvášť výživné jsou pak "nabídky" firem s ukrajinskými jednateli...

Dovedu si, Insegnante, představit, jak se asi cítí.
Pokud to jen trochu jde, ať jde pracovat na DPČ (placené zdravko a socko) přes agenturu a hledá dál. Sice bude nějakou dobu chudý jak kostelní myš, ale NEbude mít na čele vypálené "znamení hanby" v podobě evidence na ÚP a dostane přece jen o dost víc než na podpoře nebo na hmotce. Agentury momentálně platí kolem 120.- Kč/hod./brutto a z toho se při práci o víkendech a nějakých přesčasech dá vyždímat nějakých 22 000.- Kč/měs. brutto. Jako nouzovka do doby, než se najde něco lepšího, se to dá vydržet.
Pokud má nějakou humanitní SŠ a je hodně psychicky silný, mohl by to zkusit rovnou na ÚP. Neustále shánějí lidi se SŠ (maturita) do odd. hmotné nouze, státní sociální podpory, ale i PnP (zdravotně postižení). Je to sice také za "plat" do 22 000.- Kč/brutto, ale alespoň s relativně pevnou pracovní dobou a vsedě.
Hlavně to nevzdávat, udržet si přátele, známé, partnera/rku, vztahy s rodinou, chodit ven, klidně kecat i s cizími lidmi!!!!! Kdyby to nešlo, okamžitě k psychomudrovi pro slabá antidepresiva a vyhýbat se co nejvíc samotě a pobytu v uzavřených prostorách. A vyvarovat se co nejvíc alkoholu a stimulantů vč. drog; pokud možno úplně.

Držím palce!

Průměrný počet slepic: 4.5 (10 hlasů)

díky za povzbudivá slova, snaží se, nevím, čím to je, že nikde neuspěje, přitom by se zdálo, že ve věku 40, relativně vzdělaný - má hotelovou školu, umí dva jazyky, praxe ale ve speditérství a kontrole kvality, svobodný, relativně dobře vypadající a samý neúspěch. Snad už ho štěstí kopne, pomalu mu končí podpora na ÚP

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

sere mě v létě hic a v zimě šílený průvan (hala má asi 20 x 15 m a cca 12 m výšku a její jediný plášť je pozink plech 0,6 mm) s navazující brutální prašností.
A nulový zájem o práci jak lopat (tam bych to chápal), tak vedení (nechápu a nerozumím, asi socprc for ever).
A šílené škrcení peněz na všecko (nima piňyndzy). Jeden den hodím něco do šrotu, za dva dny to tahám zpátky a špekuluju, jak z toho udělat něco jiného, co firma nechce koupit.

A poslední výmysl vrchního železárenského pičusa, který od roku 2020 požaduje, abychom při fasování montérek a pracovních bot - bagančat vraceli ty staré, přičemž fabrické vyprání trvá 2 týdny a já jako mechoš mám nárok na dvoje za rok. Osobně je měním 2 x týdně, takže točím šestery, z toho čtvery pochopitelně svoje.
A teď pozor - PERLIČKA, neboli ZLATÝ HŘEB.
Budem prý postihováni za to, že nenosíme blůzy s firmou na zádech, když jdem do kantýny. Prý že jako firemní kultura. HOVNO - všude namontovali kamery a jsou nemocní z toho, že nejsou schopni rozpoznat, kam kdo trajdá.
Vytáhl jsem firemní montérky a baganče z kaslíka a naházel je okýnkem do skladu. Když to chuděra skladnice přinesla zpátky na dílnu, nacpal jsem to do popelnice s nápisem ŠPINAVÝ TEXTIL. Slovní doprovod netřeba reprodukovat, samá pi- a ku- a ču-.
Příznačné je, že se neozval vůbec nikdo další. Akorát tři zabrblali, že mám pravdu, když tvrdím, že ve fasovaných botách se nedá vydržet, jak z nich bolí nohy.
Uvidíme, co bude dál, je to napínavé.
:-)

Průměrný počet slepic: 3.7 (7 hlasů)

Teď když mám v CV na začátku číslo 7 už mne nebaví starat se o firmu, ve které hákuje 50% Targusů. Tak jsem hezky důchodce a bavím se jako freelancer, abych nevyšel z cviku a oddálil příchod strejdy Alzheimera. Byly ale doby, že Antoušků jsem zaměstnával hafo. Zejména v devadesátkách, kdy si ještě Antouškové mysleli, že kontrarevoluci v 89. udělal Venca Flaška proto, aby oni hákovali pořád jako za socíku, včetně toho, že kradli jako straky, ale žili jako v Dojčlandu. Tedy byly i výjimky.
Jedna Antoušice, mi při předávání výpovědi pro déletrvající neschopnost řekla,"Co teď budeme dělat s manželem? Stavíme barák a ty peníze nám budou chybět?"
Já bydlel v paneláku, ale za všechno jsem odpovídal. Ale ona nemohla dostavět barák.
Nebo jiná Antoušice odmítala nosit firemní montérky, protože ji nevyhovovalo nosit lacl přes kozy, asi jí svrběly bradavky. Nebo jinej Antouš odmítal přestat kouřit, jinej se zase urazil, když musel odstranit ze svého pracoviště vylepené prasečinky a to byly jen ty slabší příběhy, a další a další příhody.
Všem jsem nakonec pracovněprávního vztahu doporučoval, aby si založili svoji firmu, když jsou tak chytří, zpovykaní, uražení, málo ohodnocení a co já vím co ještě.
Takže Targusi, totéž, makejte na svém! Nebudete muset nosit cizí logo na montérkách do hospody, ani tam kde budete mít dílnu nebude táhnout v zimě a v létě nebude horko. A pečená holoubátka se budou jen hrnout.

Průměrný počet slepic: 3.5 (10 hlasů)

se dnes snažíte diskutovat. Je to tam.
Konkrétní a finální příčinu zná akorát Vidlák (pokud ji nevypustil) a zde ji opravdu vzhledem ke skladbě zdejších diskutérů nehodlám podrobně rozebírat.
Nicméně už se to skládalo a hromadilo delší dobu, nebyla to jen jediná, byť takřka fatální událost.
Vnitřní nespokojenost, stále brutálnější šikana kontrolních a dozorových orgánů, píčoviny vymýšlené v EP, přibývající roky, stupňující se únava, pozvolna, ale stále postupující nemoc, stupňující se tlak na ceny, stále modernější - to jest více a více se kurvící - technika, takřka nulová motivace, atd, atd. Mohl bych pokračovat dost dlouho.
Z toho všeho vyplynulo rozhodnutí - přinejmenším na čas, ne-li navždy, se na všecko vysrat a zkusit žít jinak.
Jasné?

Průměrný počet slepic: 4.1 (9 hlasů)

Podepisuji každé slovo.
U mne navíc to, že jsem se začala obávat, že bych svým tzv. klientům mohla nadělat více škody než užitku. A tak jsem se před měsícem z jedním z posledních rozloučila. Ať si to zkusí u někoho jiného, třeba na tom jen a jen získají. i když dost pochybuji.
A zkusit žít jinak? Ano, je třeba to zkusit, dokud to jde a člověk se může ze změny těšit. Nejsem si jista, že u mne to je ještě možné. Tak jsem se snažila si zajistit trochu více klidu, i když mi ta práce bude nejspíš i chybět. Ale na klid a lepší si člověk velmi rychle zvykne.

Průměrný počet slepic: 3.6 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Vždycky jsem si myslel, že s odporem ke vzdělávání se se za nás vypořádal už Komenský ve své Filipice proti Misomusům. Není tonu tak.
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zrusme-povinnou-skolni-dochazku-at-o-…

"mimo jiné požadují zrušení povinné školní docházky i povinného vzdělávání, odluku školství od státu a chtějí, aby o svém vzdělávání rozhodovalo dítě a ne dospělí."

Chocholouška. Volejte Chocholouška.

Tolik neziskovek není, aby zaměstnaly všechny ty neabsolventy.

Průměrný počet slepic: 5 (15 hlasů)

Aktuálně publikuje články o vzdělávání v rámci projektu "Chytré Česko" aneb Speciál o vzdělávání, na kterém se podílí ješte Hospodářské noviny a Nadace České spořitelny.
https://chytrecesko.org/#

To souvisí, jak už jsem zde psala, s platformou soukromého, neziskového a státního sektoru, který chce dosáhnout dlouhodobé a systémové změny v českém školství, tedy Nadační fond Eduzměna, založený Avastem, Jablotronem, Open Society Fund, Nadací ČS, Winklerem a Janečekem. Nyní rozjíždí na Kutnohorsku pilotní projekt za 100 milionů.
https://www.czechcrunch.cz/2020/01/avast-jablotron-a-karel-janecek-inve…

A náhodou i Soroš rozjíždí projekt globální univerzity s miliardou dolarů.
https://zahranicni.ihned.cz/c1-66711190-soros-poskytne-miliardu-dolaru-…

Buď velcí filantropové mají péči o blaho lidu nebo potřebují mít absolutní vliv na vzděláváni. V rámci programu Erasmus se daří celkem dobře vychovávat mladé, aby se cítili být hlavně Evropany a firmy si vycućly kvalitní mozky.
Na vzniku Erasmu se podílel L. Čerych (spoluzakládal s Tigridem Svobodnou Evropu, pracoval v UNESCO, OECD a v evropských strukturách), který založil se Sorošem také Středoevropskou univerzitu. Bratr Jiří zase pracoval jako ekonom v Siemensu, pak ve Světové bance ve Washingtonu. Oba obdivovali VH, proto jeho nadaci věnovali vilku.
https://www.vilacerych.cz/historie/rod-cerychu/

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

Pane Targus.
A to Vám ještě zvednou dobu odchodu do důchodu,tak se koukejte rychle uzdravit.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

šedesátých narozenin, mizím v tento den z ekonomické scény a zvysoka kálím na výši vyměřeného důchodu.
Jak psal Ládik, k čemu je vám vysoký důchod, když si ho neužijete.

Průměrný počet slepic: 4 (9 hlasů)

Ke stejnému rozhodnutí jsem dospěl taky a akutní operace v minulém roce mně v tom ještě utvrdili. Na JIPce má člověk dost času na přemýšlení o životě. Jsem sice na neschopence, ale ve výpovědní lhůtě, protože při pobytu na JIPce jsem se rozhodl, že se do práce již nevrátím.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

schvaluji. Srát na prachy, pokud máte co žrát a kam složit hlavu.
Jestli máte stále motivaci žít - nejlépe pak pro někoho, běžte do toho.

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

na svoji práci, co by mi nabídli. Průměr 32000 hrubého. Ani ne průměrný plat v ČR, bo jsem póvl. VŠ, 35 let praxe, významné realizované stavby, autorizace, práce i v noci, dodržování termínů, vlastní upgradované sw a licence, vlastní hw, flexibilita, kooperace s profesemi.
To bych se na tu práci vysral, i když ně baví. Lešenář má až 50 čistá hlava. A kdo dělá ten průměr, když VŠ je pod ním??? Myslím, že zase půjdu volit.

Průměrný počet slepic: 4.1 (10 hlasů)

Pitomia?

Průměrný počet slepic: 3.3 (7 hlasů)

In reply to by anonymní (neověřeno)

Trvalý odkaz

Number van je Táňa Fischerová a to i v záhrobí.

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)

In reply to by anonymní (neověřeno)

Trvalý odkaz

negativní reference. Jsou to osvědčení zloději a podvodníci.

Průměrný počet slepic: 3.6 (9 hlasů)

In reply to by anonymní (neověřeno)

Trvalý odkaz

předlouho musel 🐚 čekat, než se naskytla příležitost uplatnit svůj výtrus.
Při těchto tématech nám chuďátko zajde na oubytě.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

A myslíš, že to pomůže?
Ptám se vážně.
Tenhle bordel nezachrání žádná volba.
Už moje - stará mama - hovorila, že jediná možnost záchrany je nástup nového Ády, nebo Stalina.

Průměrný počet slepic: 3.5 (8 hlasů)

veškeré problémy by se vyřešily návštěvou parlamentu s AK-47 a dostatečným počtem zásobníků nacpaných ostrou municí. Ti noví zástupiči by se aspoň na čas báli, že přijde někdo další...

Průměrný počet slepic: 3.2 (11 hlasů)

V tehdejším francouzském parlamentu (Rada pěti set) zavelel generál Murat svým granátníkům: "Všechny tyto lidi mi vyžeňte ven!".
A bylo po demokracii.

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)

In reply to by Godot (neověřeno)

Trvalý odkaz

akorát nevydržel dost dlouho a navíc rozkaz krále.

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)

mirek58
Nevyvolávejte duchy.
Už chtějí nového Ádu udělat z P.Novotného.
Takže,je docela k tomu nakročeno,stačí nějaká bída a ukázat zase na Rusko,tam je všeho dost.

Průměrný počet slepic: 4.8 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

na autonomní život, bez účasti státu - tedy bez lidí, kteří kradou daně těch, kteří prodají na trhu SVÉ výrobky. Je třeba mít zbraň, výcvik, odvahu (ta se dostaví se zoufalstvím) a tvrdost. Přežijí ti silnější. Západní protektor za pomoci místních kolaborantů zničil práci generací našich předků. Za to se bude platit.

Průměrný počet slepic: 3.3 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

plnou parou.
Zase jsou zde čeledíni a děvečky, panstvu nestačí 20ti násobek norm platu, musí mít nejméně 365ti násobek.
To už tady přece jednou bylo i s neblahými následky, ne?
Nastoupil Áda, a už to jelo.

Průměrný počet slepic: 3.9 (10 hlasů)

mirek58
Ještě chci u toho poukázat na jeden moment.
Stát,tenhle systém,vlastně stěžuje soukromou výstavbu bytů,developéři mají navrch.
Zvedají se ceny bytů,znesnadňují se hypotéky,aby si málokdo dosáhl na hypotéku,postavit dům,nebo koupit byt..
Takže všichni do podnájmu,vydělávat na nájem a stravu a nějaké libůstka si odpustit.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

bo si naskakují, jak chtějí...
Dal jsem plný kurník pod příspěvek, pod nímž bylo evidentní prázdno, a naskočily 2 hlasy s dohromady třemi slépkami.

Průměrný počet slepic: 4.6 (7 hlasů)

mladé, chytré a krásné.
Na rozdíl od vás.
A nyní jste uražen, abyste věděl.
:-)

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)

odolal jsem Vašemu frontálnímu útoku nedotčen a plazím na Vás jazyk, jakož i činím všeliká gesta :o)

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

nevychované vyplazovací prase.
No pěkně děkuju.
Pošlu na vás Vidláka s dlouhým nožem a elektrickou zabíječkou. A pak uvidíte. Sice nevím co, ale to neva. Třeba vás navštíví, řekne budliky, budliky , prožene vás po vašem dvorku, pak odjede dom a pošle mi mastnou fakturu...

Průměrný počet slepic: 1.5 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Rubíny ze rtů mi uhly
rovnám papír do truhly
všechno musí být napnuté
a víko dobře sklapnuté.
Kdyby mě tlačilo do nosu
byla by škoda obnosu
co za ni vzali funebráci
čest jejich plánované práci.
Jsem vůbec přítel žehu?
Raději závěj sněhu.
Měl jsem se více družit
nemusel jsem tak pružit
ale teď je to jedno.
Hoříš, dřevěná bedno.

Průměrný počet slepic: 4 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

Esli se u nás bude eště pár let kapitál volně proháňat tak to nezachrání ani těch pár blboňů co sou schopni dělat za bankocetle cokoli. Bilion vypraných bankocetlí odsud táhne volným pohybem do cizákova, blboni se učej cizé řeči aby pré měli lepčí CV a ty svině na ukradených podílech po našich předcích se tlemí, vo co jako de. Vyráběj sklíčka a plechovky na export. No a co to je. To sou další bankocetle a za výměnu donesou každej rok méně reálných hodnot. Blboni si na vlastní náklady pořizujou žetony a sami si točej ruletu a nechápou, gde se to furt ztrácí. Točej rychleji, RYCHLEJI, a vono se to ztrácí rychleji. Naučí se papouškovat dalším jazykem aby pré pochopili gde je chyba. No a pochopili už neco? Heh

Každej náš synek a dcérka mají nárok na podíl na půdě, rozpočtu a podíl na rozhodování a to nepodmíněně, hotové. A mají ho? Mají howno, jen kecy a dyndy.

Průměrný počet slepic: 4.1 (17 hlasů)
Trvalý odkaz

se dá dojít k závěru, že je zde základní , řekněme, systémová chyba.
Volnost pro kapitál, umožnění jeho globálního pohybu.
Myšlenka, jeho uvolnění byla zcela nepochybně správná, jen se zapomnělo, že pro volný pohyb kapitálu v globálním prostředí, musí být vytvořené příslušné podmínky.

Průměrný počet slepic: 4 (5 hlasů)

vyšije.
Platí to zejména pro dobu, kdy je možno kapitál přelít třemi, čtyřmi klikanci myši přidrátované ke kompu položeného hned vedle nedělního řízku.
Finální výsledek - úprk kapitálu před zdaněním, vysávání prachů ze střední třídy (já určo nejsem střední třída), kapitalizace zisků, socializace ztrát, brutální osekávání čehokoli, co se dá aspoň trochu nazvat sociálním programem, demontáž všeho, co by zavánělo možností zpomalení atomizace společnosti.
Jdu blejt, velebnosti. Tedy jdu provětrat svou čoklyni. Čoklyni proto, aby mne nenapadla, že jsem genderově nevyvážený.

Průměrný počet slepic: 4.4 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

Targusi, vy mladý, chytrý a krásný potížisto! Po padesátce už byste mohl mít trochu zkušeností a pochopení o fungování naší blahobytné a spravedlivé lidské pastviny. Jestli chcete sedět v kanclu u radiátoru, musíte být buď kápo bez svědomí, tj. dělat za někoho špinavou práci, nebo dělat blbého, tj. nepovyšovat se nad průměrnými pičusy. Nám průměrným nedělá dobře, když nás někdo zastiňuje. Jakýsi urputný strýc z Altaje furt opakuje „znalosti znamenají moc“ a má recht.

Fajnové otročiny se vám zachtělo, ale tentokrát má nevěřící Laco pravdu, pracujte pro sebe. Pracujte pro sebe cizíma rukama. To je podstata jediného možného způsobu tvorby bohatství. Sice jste taky otrok, otrok bank, ale s tím nic nenaděláte a je to snesitelné. Žijeme ve světě, kde jsme si demokraticky zvolili vládu bank, kterým jsme předali právo vytvářet peníze. Peníze jsou dohodou o způsobu vypořádání závazků mezi lidmi. Jakmile má někdo právo peníze neomezeně vytvářet a právo požadovat úrok, dostal se na vrchol ekonomického řetězce.

Peníze založené na úvěru s úrokem jsou nástrojem přesunu bohatství vytvořeného dlužníky a jejich otroky k těm …, však víte komu. Matematické zákony neochčijete. Jeden mazaný chlapík z Frankfurtu, co měl pět synů a pět dcer, to pochopil a založil firmu všech firem. Když vyděláváte peníze, lhostejno zda vlastníma či cizíma rukama, nejprve pracujete pro tuto firmu, pak pro jejího ochránce, tj. stát, který vytváří podmínky, abyste vytrval, a nakonec i trochu pro sebe, abyste neprocitl z iluze, že pracovat se musí.

Průměrný počet slepic: 4.3 (9 hlasů)

za kterým se pachtili i komunisti. Ale jde dělat i hlavou a do ní není vidět. To je zase můj ideál.

Průměrný počet slepic: 2.4 (5 hlasů)

Na živobytí si vyděláváme prací, na život v luxusu – prací druhých.

Průměrný počet slepic: 4.8 (13 hlasů)

nenapsal, že na světě je hnusně. Ani náhodou.
Kdyby bylo na světě hnusně, nešel bych si dělat prdel do vážené firmy, takto tajného satelitu Moravie, ofiko vlastníka železáren. To bych prostě nevydýchal.
:-)
Čistě pro vaše info, ten zážitek byl na úrovni pořádné lajny. Když jsem si vykračoval od sekretové soušky, měl jsem normálně extázi. Takový pocit, že se mi chtělo létat i přes ten trapný, hnusný a blbý kufr s vercajkem, který jsem za sebou táhl. Budu si to muset po nějaké době zopakovat, je to návykové.

Průměrný počet slepic: 3.5 (11 hlasů)

vidím, že nadpis komentáře zafungoval :-). Člověk si vytváří názor o někom a o něčem ve zlomku první vteřiny. Snad mi mou troufalost o něco málo mladšího prominete. Obávám se, že extáze závislosti na konfliktech vám závidět nebudu, i když droga je k dispozici hojně a zdarma. Sám jsem totiž abstinující ve stejné závislosti ;-). Už v reakcích k vašemu článku Malá násobilka vás někteří otcovsky varovali, že to neděláte dobře s tou anarchií:
https://www.vidlakovykydy.cz/index.php/comment/1840076#comment-1840076
https://www.vidlakovykydy.cz/index.php/comment/1840438#comment-1840438
Pište dál, psaní je droga a terapie zároveň. Když vás čtu, směju se pod fousy (oholenými).

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

už má v sobě více empatie.

Průměrný počet slepic: 3.2 (5 hlasů)

rukama, žádnou empatii mít prostě nemůže.
Takových... ehm... jsem potkal spousty.
Dejte mi lidi, já to udělám...
A kritizovat baby s velkými kozami. To by šlo taky... To může napsat jen dvounožec, který nikdy nemusel makat rukama v nepoužitelných hadrech. Jako třeba těch, které fasujem. Rukávy končí pod lokty, rozkrok zařízlý ve spodní půlce prdele, horní půlka prdele luftuje venku, bo to má krátký sed, nohavice dvakrát nadšité a furt je málo. Ale důležitý je nadpis na zádech, aby mohla generalita spokojeně čumět na pochodující lopaty namísto večerníčku.

Průměrný počet slepic: 3.6 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

dostal hodně námětů na přemýšlení.
Tak jsem vzpomínal na školské poučky, lítal po světě jak pako a sbíral zkušenosti druhých.
A když můj letopočet začal šestkou, mohu říct, že jeden se nejprve musí postarat o to, aby potomci dostali šanci se historicky znemožnit.
Po stránce ekonomické, jim poskytnout možnost volby a poté se postarat o sebe.
A žádném případě nespoléhat na stát, na nějakého nadřízeného, nebo firmu.

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Vážený Targusi, a co takhle dělat hodinového manžela, když už Vás několik přispěvatelů směrovalo k práci na ŽL. Tuším, že u Vás jste všichni šikovní, ale ve městech je to jiné. Za výměnu vodovodní baterie jsem platila ticku. Vy nejste z těch, co si neumí časově naplánovat práci, brzy byste byl za spolehlivého. A nehněvejte se, já vím, že je to blbý nápad.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Nízký věk - aby člověk neměl zkušenosti s manýry předchozích zaměstnavatelů a dal se bezproblémově ohnout
Flexibilita - držet hubu a krok, být schopen plnit jakékoliv příkazy a realizovat jakékoliv nápady služebně starších
Praxe! - ber kde ber :)
Být k firmě loajální - v případě stržených odměn nebo zadržených platů z důvodu momentálního zvýšení nákladů firmy (rozuměj např. potřeby přebujelého manažerského aparátu, který musí být vždy dobře zajištěn nejen kvůli "kvalitnímu vedení" firmy, ale i kvůli třídnosti)
Být napůl robot a to zvlášť, když se člověk dostane k někam lince a dodržovat zadané naprogramování
Konkurence vzroste a počet odborníků taky viz:
Úroveň našeho vysokého školství asi nejlépe ilustrují témata diplomových prací UK
1. Současný život „superžen“ po zániku primární rodiny.
2. Konstrukce maskulinity ze strany mužských aktérů pole dance.
3. Výskyt sexuálního obtěžování studujících na českých vysokých školách.
4. Strategie seznamování homosexuálních mužů.
5. Subjektivní pohled českých žen žijících v pražské čtvrti X na počátku nového tisíciletí na mateřství.
6. Reflexe fenoménu sexuálního obtěžování českými herečkami v kontextu kampaně MeToo.
7. Legitimizace veganství v přátelském vztahu.
8. Mediální diskurzy sexuálního obtěžování v českých společenských časopisech.
9. Afektivní komponenta postoje vůči vybraným menšinám.
10. Labioplastika – představy o estetice a tělesné způsobilosti vagíny.
11. Genderová analýza neziskových organizací poskytujících služby příchozím.
12. Tělesnost a sexualita v próze Krásné zelené oči.
13. Specifická cvičení ve fitness centru z hlediska genderové perspektivy.
14. Politizace sexuality v Jihoafrické republice.
15. Sexuální reakce žen na nahé mužské tělo v různých stádiích vzrušení.
16. Referenční význam slov při komunikaci člověka a psa.
17. Formování a povaha vztahů mezi neziskovými organizacemi a státem.
18. Spolupráce a konkurence neziskových organizací pracujících s migranty v Praze.
To není sranda https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/102280?fbclid=IwAR3xD6J8ybUE… aby jste mi věřili!

Průměrný počet slepic: 4.5 (10 hlasů)

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.