Neviditelná složitost

Autor

Moje cérenka má o něco starší kamarádku. Je to "holka od koní" což je pedagogický termín. V každé škole ba vlastně v každé třídě se nějaká taková holka vyskytuje. Pokud je z bohatší rodiny, tak chodí jen jezdit. Rodiče jí platí hodiny, tréningy a slušného koně. Ona přijde, povozí se, udělá si pár hezkých fotek. Pokud je z chudší rodiny, tráví víkendy a odpoledne v jízdárně nebo na "ekofarmě" a kydáním pro bohatší spolužačky si vydělává na svoje ježdění.

Zajímavé je, že tento koníček se u kluků prakticky nevyskytuje. Jako by ve středověku holky seděly doma, vařily a praly a kluci zacházeli s koňmi, pak přišel pokrok a  kluci přešli na auta, motorky a kamiony a holky přešly na koně. 

Tahle holka chodí kydat i ke mě. Když o tom tak přemýšlím, já už rok neměl v ruce vidle s kejdou. Dívčina přijde dvakrát až třikrát týdně podle potřeby a dostává stovku na hodinu. Zpravidla je za půl hodiny hotová, měsíčně jí to hodí pár stovek a protože je právě z té chudší rodiny a musí si svoje ježdění odpracovat, nemá s tím problém. Pokud se chce projet na koni, nadře se ve stáji podstatně víc.  Zároveň nám holka vypomáhá na zabijačce, za což si také pár korun vydělá. 

Nedávno k nám právě na čuníka přivedla několik kamarádů a kamarádek. Podobný věk  mezi sedmnácti a jednenadvaceti. Konec střední školy a začátek vysoké. Aby se podívali, jak taková zabijačka vypadá, když už mají tu možnost. Jen koukli, ne pracovali. Já si tak v klidu boural maso a poslouchal jejich debaty o životě, škole a budoucnosti. 

Vlastně jsem nepotřeboval vůbec vědět, z jaké je kdo rodiny. Všichni byli v ošuntělých šatech, takže tentokrát to nedělalo člověka, ale stačilo aby promluvili a hned bylo jasno, kdo dělá rukama a kdo ne. A já si uvědomil, v čem vězí ta podpora všech těch grýndýlů, bojování s Ruskem a podobně.  Mohou za to jejich tatínci a maminky. 

Ti dnešní mladí vlastně nezažili nikdy nic složitého i když jsou složitými věcmi obklopeni. Auto je pro ně brnkačka. Jede z bodu A do bodu B. Nepřemýšlejí o tom, co je pod kapotou. Tedy nepřemýšlí o tom do té chvíle, než se auto porouchá. Ještě před pár lety by je to konfrontovalo ze složitou realitou života. Jak to nechat odtáhnout? Co to bude stát? Nenatáhne je automechanik? Neobere je na nějaké banalitě?  Opraví to dobře? Bude to auto ještě fungovat?  Dneska ne. Běžné středostavovské dítě na vysoké škole s tím nemá vůbec problém. To vyřeší fotr nebo matka. Jsou skoro dospělí nebo čerstvě plnoletí, ale v životě si nic nemuseli vyřešit. 

Naproti tomu ta zmíněná dívčina (a ještě někteří kamarádi) pěkně dřeli vlastně od puberty. Pokud něco chtěli, museli si na to vydělat. Potkali se nejen s tím koněm, ale také vědí, co to dá práce, aby se takový kůň vůbec vyvedl ven a co je nutné udělat, aby ho zase zaparkovali a koník byl druhý den znovu použitelný. 

A já si uvědomil, že takhle to máme všichni. Pokud věci fungují, nepřemýšlíme o nic. Prostě fungují a jednou z vlastností fungujících věcí je to, že se nemusí přemýšlet o tom, proč fungují. Prostě se jen naučíte příslušné zaklínadlo, jak to ovládat. Lidi dneska nemusí vědět, jak fungují auta a přesto s nimi mohou jezdit i bezpečně dojet. Protože prostě fungují tak dobře, že se něco stane jednou za sto tisíc kilometrů. 

To samé platí i pro státní správu, domácí spotřebiče a platí to i pro ty koně a vlastně i pro prasata. Není problém přijet za Vidlákem na čumendu, užít si atmosféru zabijačky, vidět jak skutečně něco vzniká, ale zároveň nemít vůbec žádnou představu, kolikrát musí holčina přijít vykydat a kolik udělátek potřebuju, aby se u mě prasátkům dobře žilo a já se neudřel. 

Když ke mě přijede nějaká rodina, tak se dospělí tatínci kolem padesátky zpravidla ptají, jakým způsobem naskladňuju obilí, kde ho šrotuju, co na to mám, jak jsou udělané napáječky, jak protáhnu průjezdem vozík a podobně. Dvacetiletí tohle vůbec neřeší. Prostě to funguje, takhle je svět udělaný, všechno je jednoduché. Mezi mladými to řeší jen ti, ke kterým se život zachoval macešsky. Kteří dostali od života po hubě a zjistili, že musejí fungovat v nechutně složitém světě od žádostí na úřadech po opravu kola/motorky, aby se vůbec včas dostali do školy nebo práce. Ti ostatní, ti tohle nikdy řešit nemuseli. Když nejel autobus, vždycky se odněkud vynořil tatínek s autem a zařídil to. 

Všichni ti Michprdi a bojovníci za grýndýl prostě žijí ve světě, kde všechno funguje snadno a samo. A proto mají pocit, že stačí jen trochu protestovat, tu a tam něco nařídit a bude to. A nejsou to jen dnešní mladí. Už jejich předchůdci mohli prožít celý život v kanceláři a jejich kariéra nikdy nezažila nic komplikovaného. Jen intriky. Ale na to je člověk od přirozenosti docela dobře zařízený.  Proto je možné vypínat atomové elektrárny, je možné dělat od stolu rozhodnutí, mít na to všechny certifikáty experta a zároveň nic neumět a hlavně vůbec netušit, co ta rozhodnutí způsobí. 

Řešení je jednoduché. V zájmu civilizace je všechny ještě před vysokou školou "vyhodit na mráz". Zkomplikovat jim to bezstarostné dětství a ještě bezstarostnější studování. Dát jim ochutnat tvrdou realitu života. Nekupovat jim dobře fungující auto nebo nový mobil. Dát jim do rukou tu nejstarší šunku, ať se na tom naučí. Ať zjistí jaké to je, když musejí sehnat odtahovku a automechanika. Ať zjistí, jaké to je, když si musejí o opravě něco nastudovat a načíst. Ať zjistí jaké to je místo večerní pařby ještě mýt nádobí nebo kydat. 

Všichni, co tohle znají (a je to nic proti tomu, jak museli dřít naši dědové) zpravidla nemají tak blbé nápady. Je jedno, jestli chodí na progresivní gympl, fakultu sociálních věd, ČVUT nebo MATFYZ. Znám lidi i z naprosto technických fakult, kteří se budou do krve bít za to, že zákaz spalovacích motorů nastartuje tu skvělou budoucnost elektroaut.  

Problém není ve škole. Problém je v tom, že děti nemusejí nic dělat a vlastně až do konce vysoké školy vůbec nevědí, jak je svět složitý. Chudé holky od koní mohou klidně chodit ve Znojmě na výběrové gymnázium s výukou v němčině a nezkazí se. Tedy pokud všechny víkendy včetně svátků pěkně odpracují v Oleksovicích na koňské farmě. A kluk, který studuje mechaniku na ČVUT, umí tři jazyky a fakt umí počítat diferenciální rovnice, může být úplně mimo jednoduše proto, že nikdy nemusel řešit žádný praktický životní problém. Na to měl milujícího tatínka a ještě více milující maminku. 

Teď jsem mluvil s jedním kamarádem co je teď právě v USA, kde přednáší na jakési lokální univerzitě. Tak jsem se ho ptal na tu svobodu slova, cancel culture a podobně. Řekl mi moc hezkou věc... "víš Vidláku, jak se to tady dělá, když chcete nechat vystoupit nějakého kontroverzního řečníka a ví se předem, že vylezou všichni progresivisti a budou protestovat? Úplně jednoduše. Jeho přednáška se udělá v sedm ráno. Žádný progresivista ještě nikdy nevylezl z postele před desátou, protože potřebuje dospat opici z večerní pijatiky nebo z hulení."  Takhle jednoduché to vlastně je. 

Takže máte rádi své děti? Chcete pro ně to nejlepší a nechcete, aby si svojí budoucnost zničily? Nedávejte jim peníze, nevozte je nikam autem, dejte jim mobil, co už jste sami za tři roky ošoupali a co funguje jen zázrakem. Dejte jim auto, kterému náhodou prošla technická. Pokud zaspí, neřešte to za ně. Nedělejte pro ně nic. Pokud budou chtít peníze, domluvte jim brigádu. Pokud budou chtít oblečení, domluvte jim brigádu. A dávejte jim na studia tak málo peněz, aby skoro umírali hlady. 

Jak budou muset proniknout do dnešního světa, jak budou muset zjistit, že je všechno složité, přestanou mít blbé nápady. Troufám si tvrdit, že žádný progresivní gympl nedokáže vymýt mozek někomu, kdo si na všechno bude muset vydělat sám. To funguje jen proto, že se nějaký hodný otec postará, aby ty blbosti co kluk přejal do života, aby ho nebolely.  Já nevěřím, že děti zblbnou díky škole.  Ony zblbnou díky hodným rodičům. Zblbnou, protože mohou prožít čtvrt století, aniž by musely čelit následkům toho, čemu uvěřily. 

Dobrý rodič prostě v patnácti dítě pěkně hodí do vody a řekne mu: "plav". 

 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (228 hlasů)

Komentáře

Buď je to taková malá "ředitelka zeměkoule" - sebevědomá, sebejistá, pohlížející na své spolužáky, ale i na pedagogy svrchu. Taková namachrovaná čůza, kterou nikdo moc nemusí. Ale o té by se spíš mluvilo jako o "holce na koni".
"Holka od koní" bude spíš poněkud obhroublá a trochu jednodušší děva, která ale má ráda zvířátka. Pokud umí poutavě vyprávět "storky" z koňáckého života, bývá mezi spolužáky docela oblíbená.
V "pedagogičtině" jsem se s těmi výrazy ještě nesetkal.

Zatím bez slepic