Občas se musí začít znovu od začátku

Autor
Štítky

Proč se nám náš svět tak strašně rozpadá? Protože ať kouknete na cokoliv, dotáhli jsme to na hranu slepé uličky. Ve jménu pokroku jsme ho udělali tolik že to ujž není k žití. Přitom na začátku bylo všechno pěkné, rozumné a bohulibé. Dám jen několik příkladů. 

Podívejte se třeba na auta. Jejich výroba je obrovský byznys na kterém stojí v Ojrópě skoro všechno. Automobilky a koncerny šermují částkami, které jsou jak z jiného světa. Jestli je něco fakt velký byznys, tak je to tohle. Pracují tam nejlepší inženýři, nejlepší technici, nejlepší dyzajnéři. Dokonce tam pracují i nejlepší dělníci a mají oproti zbytku pracujících závratné peníze. Automobilky mají vymakané systémy řízení vedle kterých bledne i Baťa. Mají rozsáhlý vývoj, jsou schopny obrovských investic, auta jsou bezpečná, ujedou s minimální údržbou statisíce kilometrů a při tom všem jsou poměrně levné.

A k čemu to všechno je? K ucpaným dálnicím, ucpaným silnicím, ucpaným centrům měst. Vymýšlí se nové způsoby pohonu, skloňuje se ekologie, odpovědnost a přitom je jasné, že jakákoliv budovaná infrastruktura není schopná auta vstřebat. V Německu vedou přes Porúří tři dálnice vedle sebe. Jakmile dostavěli kterýkoliv úsek, okamžitě se naplnil a přeplnil. V Praze postavili tunel Blanka. Stejně to nic nevyřešilo. Jen si hromada lidí také nakoupila auta.  

Je úplně jedno, jestli budou auta na vodík, elektriku, sluneční svit nebo větry po dnešním obědě. Prostě jich bude zase víc a víc a ucpou další silnice. Vlastně jediná opravdu prázdná silnice je z reklamy na Mercedes. Stát dotuje veřejnou dopravu, vymýšlí stále sfistikovanější systémy, ale výsledek je jediný - více mobility. Více aut. Pokud jejich cena poklesne, zase jich bude víc a doprava méně plynulejší. Jednoho dne budou mít všichni auto, ale nikdo s ním nikam nedojede, protože všechny cesty budou ucpané. a kdyžř na to někdo poukáže, receptem mají být ještě lepší auta na míru, ještě sofistikovanější systémy řízení, čtečky značek a senzory. Víc pokroku... 

Nebo jiný příklad - na začátku jsme chránili menšiny. Osvobodili jsme otroky, opustili kolonie, přestali trestat homosexualitu. A teď najednou ž máme snad 52 pohlaví, genderové audity na úřadech, Prague pride,  miliony běženců, neuvěřitelný propad bezpečnosti a když se hledá nějaké řešení, řekne se, že potřebujeme ještě více svobody pro menšiny a ještě více vstřícnosti. Přitom stále více dětí žije jen s jedním rodičem napůl v bídě, většinou se samoživitelkou, která si své osvobození jako ženy představovala určitě jinak. Blbky v televizi řeší, jak je nutné ve jménu sloučení kariéry s mateřstvím zajistit více zkrácených úvazků, ale ona je ráda že si může napsat každý přesčas, protože z polovičního úvazku by jako pokladní v Kauflandu nevyžila.  a co je receptem? Víc pokroku, víc gender studií, více rovnoprávnosti, ale nikam to nevede. Úplně si představuju, jak by za něco podobného jako homosexuální sňatky bojovali ti, které právě pustili z Osvětimi. 

Politika je na tom stejně. Poslouchat voliče je populismus a tak je třeba popřávat sluchu vysokým hodnotám. Před volbami se naslouchá marketingu, strany si platí poradce, agentury. Nešetří se sliby, ale nešetří se ani penězi. Nejen pro ty marketéry, ale i pro voliče. Zvyšují se důchody i dávky,  ale nikdy nebyla menší důvěra v politiku jako celek. Hlídací psi demokracie si najdou na každého něco, až už vlastně existují jen samí gauneři, podvodníci a tuneláři. Být starostou dneska znamená být každou chvíli vyšetřován policií. Téměř všechno, co děláme je nějakým způsobem nelegální. Máme sice demokracii, ale nikdy nebylo zapotřebí tolik razítek a povolení na každou pitomost. Byrokracie je úplně na všechno. 

Začali jsme třídit odpad, ale nikdy se nepoužívalo (a tím i nevyhodilo) tolik plastů co teď. Začali jsme šetřit vodou, ale stejně je všude sucho a studny vysychají. Hračky jsou levné a je jich přehršel, ale děti si žádné neváží, protože ji kdykoliv nahradí deseti dalšími.  Máme sice spoustu přátel na fejsbůku, ale už i na malých vesnicích se sousedi nejsou schopní domluvit. A co je receptem? Víc Fejsbůku a dalších sociálních sítí, víc třídění odpadu, lepší a edukativnější hračky. 

Nikdy nebylo tolikmm mejdanů jako dneska a nikdy nepřinášely tak málo uspokojení. Kdysi se chodilo k muzice, dneska je diskotéka na každém rohu, večírky, alkohol, zábava...  A pak frustrace při příchodu do práce. A co je řešení? Ještě víc mejdanů, káva od baristy, koktejl od barmana, extáze od dealera a nakonec stejně vystřízlivění. 

Nemáme sice hlad, máme zdravotní pojištění a dožíváme se vyššího věku, ale i přes všechny ty pokroky chcípáme na civilizační choroby ze stresu a dožíváme se s Alzheimerem do stavu, kdy nás už nikdo nechce vidět a úmrtí dědečka je i v dobrých rodinách spojeno s ulehčením. I když se děti o geronta příkladně starají, uleví se jim, když spouštějí rakev do hrobu. Kdy jsem naposled viděl pohřeb sedmdesátníka, kde jeho příbuzní opravdu brečeli a povídali si, jak tatík umřel ještě při síle a ještě za rok se přiznali, že jim chybí jak při práci tak v hospodě. 

Prostě se splnilo všechno to, o čem snili naši předci před sto lety, když ještě pokrok vypadal tak optimisticky. Podařilo se všechno a ještě i lecos navíc. A i když nám to přineslo obrovskou spoustu výhod, usnadnilo nám to život a jsme jeden každý bohatší než středověcí králové, stejně ale mají dneska štěstí jen ti, kteří by ho měli i před půl tisíciletím. 

Jen to štěstí kuodivu zůstalo stejné. Spokojit se  domečkem. Nemít potřebu nikam jezdit a honit se za zážitky. Mít nejlepší dovolenou doma na zahrádce, mít přátele tak blízko, že si za nimi dojdete na kafe pěšky. Mít v práci klid i když třeba dřinu, mít pokoj v rodině bez rozvodů, hádek, bez druhých a třetích manželek a vyženěných dětí i macech. Nespotřebovávat sílu a peníze na soudech se sousedy a bývalými členy rodiny,  včas rozdělit majetek a zůstat užitečný i ve vysokém věku. 

Jednou bude muset příjít den, kdy začneme s celým pokrokem zase od začátku. Jednoho dne se ty silnice ucpou, zdravotnictví zkolabuje na drahých lécích a ještě dražších nemocech, do Kauflandu nedojede zboží, otočíte kohoutkem a voda nepoteče, protože nebude, kde ji brát. Ulice nikdo neuklidí, protože všichni budou v práci vypisovat hlášení, co by dělali, kdyby nemuseli psát hlášení.  

Pak najednou někdo vyrobí boty, protože je od přírody šikovný, nebude na to mít žádné ujištění o shodě, nebude mít žádnou zkoušku v příslušném zkušebním ústavu. Nebude mít povolení k prodeji, nebude mít EET, nebude mít nic z toho, co se dneska považuje za nezbytné. 

Když nepřijede zboží, zjistíme, že ledacost nepotřebujeme. Když nepůjde proud zjistíme že se dá učit i bez projektorů, i-padů, bez Hejného metody. Když nebudeme moci nikam jezdit, zjistíme, že doma je také hezky. A i když nic nebude fungovat, velmi rychle se naučíme žít s jinými vychytávkami, které nám budou usnadňovat život. 

Obávám se, že nás to prostě čeká. Jen čekám, kdo bude ten první, kdo řekne, že každé zlepšení je krok zpět a že je zapotřebí přistoupit ke stylu života úplně jinak. A myslím, že hrdina budoucích let je ten, který se už teď učí žít skromně a potřebuje z toho dnešního pokroku co nejméně. 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Trvalý odkaz

Andy a spol. tvrdí, že ekonomika šlape.
Ani v době krize u nás neskončilo tolik drobných živnostníků, jako loni a letos.
Beztak to bude tím, že si už nahrabali, hajzlíci jedni...

Trvalý odkaz

Jo! Plný kurník slepic! Vždycky když slyším o růstu ekonomiky, tak si říkám, k čemu je to dobré. A kam až může růst? A proč vlastně? Za čím se to všichni pořád ženou? Na svět jsme přišli s holým zadkem a stejně tak z něj odejdem. Rubáš nemá kapsy, říkávala moje máma. Čím jsem starší tím víc si uvědomuju, že toho k životu moc nepotřebuji a největší radost mívám z nehmotných věcí.
Kdysi jsem někde četla, že jen tři věci se nedají koupit, a to je zdraví, láska a čas. Kdo je má, je ten nejšťastnější člověk na světě.

Zdraví se nedá koupit, ale kdo má peníze si může koupit zdravější jídlo, lepší doktory a když je potřeba tak i orgány nějakejch srbů či ukrajinců.

Láska to je samosebou. Slečny se sice zapřísahají, že ne, ale když to děláte jen trochu šikovně, jakože jí přímo nenabídnete prachy a nehoníte se červeným sporťákem, ale máte vlastní byt, vlastní firmu, dobře se oháknete, platíte si fitko, výživovýho poradce atd... zaplatíte si nějaké ty cool aktivity, tak to už slečny začnou přísahat, jak jim jde jen o vaši osobnost a sexy mozek.

A čas si kupujete tak, že to necháte udělat někoho jiného. Paní na uklízení, paní k dětem, sekretářku ať vám organizuje agendu, jídlo v restauraci ať nemusíte vařit atd atd. Samozřejmě, že je čas ke koupi.

za nic nemohou, to příroda. Podvědomě vybírají takového oplodnitele, který nejlépe zabezpečí potomstvo. Že to už dnes není nutně největší svalouš, to je výsledek evoluce.

In reply to by Puck (neověřeno)

Trvalý odkaz

Známá právnička mi po promoci, když byla piclá vysvětlila všechny právní klikči jak si "chránit prdel", ale to neni to hlavní, pak začala vysvětlovat proč, kdy má mlade kolegyně at pravnicky, asistetky back office apod., kdy je poslouchá co říkají atd. (známe je 64...) a vysvetlila mi na prohlasenich techto slecen co je dnes "na trhu", presneji bylo(uz pred 15lety) nez jsem byl okrouzkovan...

Nedelam si iluze, ze doba pokrocila a to co byla "sokujici tehdy" je dnes bezny standart... :(

Zdraví se nedá koupit, ale kdo má peníze si může koupit zdravější jídlo, lepší doktory a když je potřeba tak i orgány nějakejch srbů či ukrajinců.

Láska to je samosebou. Slečny se sice zapřísahají, že ne, ale když to děláte jen trochu šikovně, jakože jí přímo nenabídnete prachy a nehoníte se červeným sporťákem, ale máte vlastní byt, vlastní firmu, dobře se oháknete, platíte si fitko, výživovýho poradce atd... zaplatíte si nějaké ty cool aktivity, tak to už slečny začnou přísahat, jak jim jde jen o vaši osobnost a sexy mozek.

A čas si kupujete tak, že to necháte udělat někoho jiného. Paní na uklízení, paní k dětem, sekretářku ať vám organizuje agendu, jídlo v restauraci ať nemusíte vařit atd atd. Samozřejmě, že je čas ke koupi.

Trvalý odkaz

Jo, podobnou úvahu jsem kdysi četl na téma "zákazu žárovek" - totiž že co svět světem stojí, žádná energeticky úsporná vychytávka nevedla k úspoře energie, ale právě naopak - spotřeba energie vždy vzrostla. A je jedno, zda hovoříme o elektrospotřebičích či spalovacích motorech. Člověk musí dát občas za pravdu těm, kteří říkají, že chcete-li někomu ublížit, splňte mu jeho sny. Protože co mu potom ještě bude?!

Ale ono to k úspoře vedlo, jenom vždy záleží k jakému základu a z jakou počáteční podmínkou to počítáš... Jasně, když porovnáš spotřebu koně vs auta, kdy pro koně stačí seno a auto musí mít ropovod, rafinerii, rozvoz atd., pak ti to vyjde blbě, ale když to rozpočítáš na zvýšení kapacit průmyslu/ekonomiky celkově, pak vyjde blbě kůň...
Takže fakt záleží jestli to počítá ekonom co umí nebo ekonom co význává lásku a ekologii ;)

Pointa spočívala v něčem jiném - snadný a úsporný a levný spotřebič vede k nadbytečnému užívání těch spotřebičů a CELKOVÁ spotřeba se právě proto zvedne. Nebudou dvě auta v ulici, ale tři do rodiny - a až odrostou děti tak čtyři. Nebude se svítit jenom tam kde jsme, ale v celém domě a ještě si obtáhneme lid páskama obrázky na zdech a záhonky. Nedobíjíme baterie, ale přístroje obsahující baterie z nichž pak dobíjíme baterie. Splachujeme záchod pitnou vodou.

Trvalý odkaz

Jinak se základní tezí článku do velké míry souhlasím, jen s malou velkou poznámkou. Vezměmě si takový Řím - trval bratru tisíc let, představoval ohromný civilizační výkon... ale zároveň byl do značné míry zakonzervovaný. Život běžného obyvatele byl z hlediska vědeckotechnického pokroku víceméně na stejné úrovni za punských válek jako za Hadriána. To jenom museli přijít Germáni a uvrhnout Říši (její část) v temnotu a nevzdělanost, z níž se kdysi civilizovaný svět zdvihal dalších třináct set let, než dosáhl ve většině oborů poznání a úrovně srovnatelné s tím římským. Jasně, PAK to začalo frčet. To ne že ne. To se pak lidé, kteří se narodili v době, kdy stroj těžší než vzduch byl jen bláhovostí, dočkali prvních kroků po Měsíci... Ale...

Pointou je, že nové začátky jsou občas nutné... Ale - probůh - ať ty začátky, prosím, prožívá někdo jiný!

Nejsme vědci pozorující kolonii mravenců někde v akváriu. My jsme ti mravenci!

Trvalý odkaz

Pane Vidlák.
To Vaše psaní není moc lichotivé,ty Vaše začátky ,jakoby odpovídaly době po jaderné válce.
Pak nebudou půjčky úroky,daně ani EET.
Proto si neodpustím poznámku ohledně EET,jak bylo uvedeno,že ženich a nevěsta musí nahlásit útratu za svatební hostinu.
I takhle jde udělat z lidí udavače,co bych osobně řešil Babišovi jednu přes hubu.

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pokud hospodský neodvedl DPH ze zboží,které potřeboval na svadbu,to je jiná.
Ale co uvádíte Vy je blbost.Podle Vás,pokud by odvedl DPH hospodský ze zboží,proč ještě jednou já.

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Podstata předchozího názoru byla jiná. Totiž, že finančák nemá svatebčanům - zákazníkům, co vyhrožovat a je otázka, zda se má právo vůbec dotazovat.

Druhou věcí ovšem je, pokud hospodský zákazníkům DPH napočítá, ale neodvede (nejde jen o suroviny na vstupu a výstupu, ale i o služby). Pak jednak okradl především ty svatebčany a v druhé řadě stát. Pokud hostinský svatebčanům DPH neúčtoval, okradli stát spolu.
Zda jsou pak ty miliardy použité hospodárně, je jiný příběh. Nakonec, on si na ně stát půjčí a tím ukradené DPH poškodí i naše děti. I když... a to už jsme opět u Vidlákova článku, i kdyby bylo zaplaceno vše a perfektně, stát by si opět vymyslel nesmysly, na které by si holt půjčil.

Problém je v snadnosti a dostupnosti.

Dotazovat se může, ale který zákon přikazuje odpověď? A tím myslím, který zákon přikazuje si nechávat faktutu, pamatovat si nákup co jsem dělal před rokem, např. kolik jsem koupil rohlíků 5.ledna 2017 a kolik stály...
Jasně, OSVČ, podnikatel atd. má archivační povinsot, ale já jako soukromá osoba tuto povinost nemám...

Trvalý odkaz

Babiš určitě nenařídil finančáku, aby testoval novomanžele, kolik utratili za svatbu. Já to vidím tak, že si nějací ženiši objednali svatbu v hospodě, hospodský zavřel, všechny pohostil, ale jaksi zapomněl naťukat obrat do PC a EET. Jinými slovy vyrovnali se keš. Kolik taková svatba může stát bez muziky? 50, 100.000? No prostě daňový únik na DPH asi 10 - 15 tis. + odvod na zisku asi taky tak. Takže berňák OK, v Germánii by hospodský dopadl mnohem hůř. Tady se toho chytily Bakalo média a vrhli se na Babiše. A s nimi náš farmář zemědělec.

In reply to by Laco G. Mlynář (neověřeno)

Trvalý odkaz

Na tohle téma vedeme, Laco, debaty už dlouho.
Daně se platit musí, jinak by stát zkolaboval, to je jasné. Na takové premise se shodneme.
Ale když do toho zašťouráme, tak se začneme ptát o míře zdanění, neboť stát si dnes bere cca polovinu výdělku. Proti tomu byly desátky církvi a panovníkovi procházkou růžovým sadem. Míra přerozdělování a utahování šroubů podle mínění mnohých (i mého) už dávno překročila únosné meze.
Dále se musíme ptát, jak se s našimi daněmi nakládá. Možná vy jste se současným stavem spokojen, mnozí (i já) nikoliv. Smlouva mezi ovládaným (občan) a vládnoucím (v našem případě politik) zní, že já vám dám peníze a pravomoci a vy mi za to budete poskytovat nějaký servis. Jestliže z toho servisu začnou vypadávat věci, na kterých občanovi záleží, začne si je obstarávat sám (může-li) a pak si hned položí otázku: "A proč jim má za to tedy platit?". A dalším krokem je švindlování jako při té svatbě, třeba.
Bývaly časy, že mnohé berně povoloval panovníkovi sněm a něco za to od něj očekával/chtěl. Ta doba se jistě nevrátí (alespoň ne za našich životů), ale dnes se daní zcela automaticky jak se vládcům zachce, aniž by se při příštích daních zkontrolovalo, zda splnil co měl.

Ostatně, slovo daně je příliš moderní. Rozumnější by bylo ono staré označení berně. Státu nic nedáváme, stát nám to bere.

Trvalý odkaz

Domnívám se, že problém je vcelku jednoduchý, plyne z povahy kapitalistického způsobu výroby a směny. Podobně jako za komoušů, kdy bylo tabu kritizovat socialismus, tak je nyní tabu jakkoli kritizovat podstatu kapitalismu a šikovně se to propagandisticky přehazuje na termín svobody, což je sice hloupost, ale většina lidí na to slyší. Produktivita práce vzrostla natolik, že bychom mohli dělat třeba jen 4 dny v týdnu a do důchodu v 50, inflace nemá ekonomické opodstatnění (narozdíl od deflace) a přeci měny klesají, dle politického zadání atd. Popírají se společenské zákonitosti (někdy i přírodní) atd. Bohužel nevím, zda se ještě dočkám alespoň náznaku nějaké změny, spíše ne, tak síla je tak obrovská, že zničit se může leda sama.
Hezký den

Dočkáte se, protože díky suchu budou čím dál větší problémy v životním prostředí. Následně vzroste byrokracie a nesmyslné příkazy státu a EK, přibude imigrantů z jiných kultur, a to vše spolehlivě zničí stát a společně s ním podstatu bankovního kapitalismu. Všechny negativní vlivy kulminují do období kolem roku 2030 (nárůst byrokracie, nárůst imigrace, sucho, zadlužení obyčejných lidí, virtuální měna, dluhy států, koncentrace bohatství). Stačí si pár let počkat. Jen nevíme, co přijde jako první. Za sebe odhaduji, že to bude sucho, protže jako jediný z jevů kulminuje geometrickou řadou.

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Vy jste tedy optimista :-)
Ještě bych si tipnul, že pro Amíky nebude dlouho udržitelná nízká cena zlata, se všemi důsledky, které z toho plynou. A ten tlak na Rusko a Čínu značí, že mají z něčeho reálně dost velký strach.

Mají strach, že obchodovani z dolarem přestávají používat země, které vojensky nelze obsadit/zničit jako kadáfího ši husajna... Většina lidí si myslí, že SSSR padl, protože ekonomicky nevydržel, ale můj názor je, že přistoupil na obchodování pomocí dolaru a tak živil svého nepřítele=nikdy tak USA nemohlo ekonoomicky padnout dřáív jak SSSR, dřív padne hostitel než parazit.

A proto je dnes na západě takový strach, že si Čína, Rusko a jejich kmarádi uvědomili, že když přestanou používat dolar, ale vlastní měny/zlato, tak už nebudou muset kupovat na dluh dolary. Jak to řekl ten banker, ze mu staci mit kontrolu na penezmy naroda a ne nad lidmi primo...

Josefe,
existuje jeden článek, že USA a EU kupují ruské suroviny a čínské zboží za nadhodnocený dolar, které Rusko a Čína obratem mění za podhodnocené zlato. Ale ne ty potištěné papíry dokazující, že zlato leží ve Fort Knoxu, ale za fyzické zlato. Rozdíl nadhodnoceného USD a podhodnocené ceny zlata užírá každý rok zlaté rezervy jednotlivých států. Až zlato časem přijde do ceny, uvidíme, že ČNB zbyly jen potištěné papíry, zatímco fyzické zlato bude v jiných zemích. Až zlato dojde, za co si budeme kupovat ruskou ropu nebo čínské zboží?
USA mají strach, že končí hegemonie dolaru. Chtějí vyvolat válku Evropy s Ruskem, jenže nezabral Krym, sankce, letadlo sestřelené na Donbasu (nejspíše Ukrajinci nebo gruzínskou obsluhou BUK na příkaz USA, Porošenka nebo Saakašviliho). - nezabralo nic. Sankce přestaly fungovat a najednou se ukazuje, že se svět docela dobře obejde bez USA i EU. Čína kupuje ruské suroviny a Rusko čínské zboží, jenže mezi sebou už obchodují v rublu nebo renminbi.
Až se jednoho dne zlaté rezervy přesunou z USA a EU do Ruska a Číny, za co budeme kupovat ropu a zboží? USA vytváří přibližně 20% světového HDP a spotřebovávají přibližně 40%. Ten rozdíl 20% světového HDP je financován tím, že USA nutí své vazaly, aby si kupovali americké dluhopisy a také tím, že USD je světové rezervní platidlo. Čína postupně utahuje šrouby a za v budoucnu bezcenné USD dluhopisy kupuje v Africe ložiska surovin, letiště, přístavy, staví infrastrukturu - a na rozdíl od USA a EU jim neříká nic o lidských právech. Dochází k postupnému úbytku hospodářské moci a USA s tím nemohou nic dělat. Vyvolat jadernou válku? Jednoduché řešení, bude zasaženo především území USA. Vyvolat válku v zastoupení? Za nastrčené figurky budou opět potrestány USA. Konflikt na Ukrajině? Přestává zajímat a Ukrajina se hospodářsky rozpadá na budoucí nejchudší zemi Evropy.
Jednoho dne může některá vláda nebo banka nakoupit papírové zlato uložené ve Fort Knoxu a Newyorské federální bance a trvat na jeho fyzickém dodání. Co se stane? Němci to už udělali, chtěli 50 tun svého zlata aAmeričané jim poslali jen 5 tun a ještě ne to zlato, které tam Němci uložili. Číňané dostali dodávku zlata z Fort Knoxu v roce 2009 a 4 cihly byly z wolframu (měrná hustota 19250 kg/m3 oproti zlatu 19 300 kg/m3) potaženého zlatem. Do cihly z Fort Knoxu je nutné vyvrtat díru, aby se poznalo, z čeho je vlastně vyrobena.
Cena wolframu 4500 Kč/kg. Cena zlata 873 300 Kč/kg.
http://zlatnictvi.net/wolfram-nebezpeci-pro-zlato-rozdily/
Co se stane, až svět přestane obchodovat za USD a kupovat americké dluhopisy? Životní úroveň Američanů se propadne min. na 50% současné, reálně na třetinu současné životní úrovně. USA už nyní dostaly od Ruska a Číny šach a čekáme na mat.
http://tnit.fr/cs/c148.htm
Měli bychom mít radost? Ani ne, Číňané budou horší páni. A sebevědomý Číňan stupňuje tlak, momentálně si nárokuje Spratleyho a Paracelské ostrovy v jihočínském moři. Objektivně si svůj oprávněný prostor už Čína zabrala, ale nárokuje si území, které objektivně patří jiným státům (Vietnam, Filipíny, Malajsie, Brunej). Podobný konflikt je v Arktidě s Ruskem. A proti oběma najednou USA válčit nemohou.
Jaderné zbraně zastarají za 15 let. Pak musí plutoniové nálože na přepracování.
Pokus Saúdské Arábie zlikvidovat Rusko nízkou cenou ropy a zemního plynu sice vytvořil Rusku problémy, ale taky přivedl Saúdskou Arábie do finančních potíží - a nakonec zlikvidoval těžbu břidlicového plynu v USA. Toho plynu, který si má EU draze kupovat náhradou za ruský plyn.
Ale ten proces je poměrně pomalý, Číňané si jej podle toho, jak postupují, rozvrhli na 100 let a jde o pomalu vařenou žábu.

„Dědečku, jak je možné, že je naše rodina tak bohatá?“
„Protože jsme chytřejší než ostatní, Edwarde.“
„Chytřejší?“
„Ano, dokážeme toho prodat daleko méně, než všichni ostatní.“
„Ale dědečku, my jsme se v ekonomii učili, že nejlépe na tom jsou ti, kteří toho dokáží prodat nejvíce a ...“
„Víš, Edwarde, až budeš starší pochopíš, že je rozdíl mezi poučkami, které jsou určené veřejnosti a které nefungují a mezi těmi, které tvoří naše rodinné bohatství a štěstí.“
„Dědečku, myslím, že už jsem dospělý. Prozradíš mi to tajemství?“
„Ano, myslím že ano. Chvilku tady počkej.“

O 5 minut později...

„Podívej, Edwarde.“
„Dědečku, ty máš žáby? Na co žáby?“
„Žáby jsou základem naší filozofie. To ony nám dokázaly vydělat veškeré jmění. Ale nesmíš toto tajemství nikdy a nikomu sdělit. Přísahej!“
„Přísahám.“
„Vezmi kotlík a naber do něho vodu.“
„Ano, dědečku.“

Starý pán vhodil jednu žábu do hrnce s vodou. Druhou vložil do sklenice, kterou postavil na zem. Pod hrncem zapálil malinký, sotva viditelný plamínek a vložil do něho teploměr. Teplota ukazovala 24 stupňů.

„Naše rodina měla od nepaměti továrnu na automobily. Když bylo jednomu z mých pradědů asi jako tobě, zavolal si ho k sobě jeho otec a předal mu rodinné tajemství, které dnes předám já tobě.“

Teploměr ukazoval 30 stupňů. Starý pán posunul hrnec s vodou trošku mimo ohniště, aby plamínek nádobu jen tak tak olizoval. Žába uvnitř udělala několik temp a posadila se na dno.

„Automobil bylo velmi, ale velmi složité zařízení z mnoha šroubků, kol a jiných součástí. Když přišel zájemce, naše firma mu ho postavila přesně podle jeho přání.“
„Nerozumím tomu.“
„No, automobil dříve nevypadal tak, jako dnes. Nakreslím ti ho.“

Rtuť se pomaličku převezla přes číslo 34.

„Hm, takhle? Co je tohle?“
„To jsou kola. Sloužila k tomu, aby se automobil mohl pohybovat. Tudy se lezlo dovnitř.“
„Dovnitř? Člověk byl uvnitř auta? Ne jako dnes, obráceně?“
„Tenkrát bylo všechno jiné. Člověk vlezl do auta, tam si sedl a řídil – točil tímhle kolem a auto podle toho zamířilo správným směrem. Prý.“
„A jak člověk šlapal?“
„Nešlapal. Auto jelo samo. Jenom se do něho nalila pohonná hmota, a auto jezdilo samo.“
„Vypadá to zvláštně – kde jsi se to dozvěděl?“
„Povídám ti, od svého otce. Stejně, jako jsi se to teď dozvěděl ty.“
„A proč už dnes nevyrábíme auta?“
„To se ti právě chystám vysvětlit - řeknu ti všechno, co vím. Vyrobit takové auto bylo poměrně dost drahé. A první věc, kterou lidi vždycky zajímalo, bylo jak co nejvíce ušetřit. Hlavním problémem výroby byla nutnost zaměstnávat odborníky, kteří rozuměli autu do posledního šroubku. Takových lidí bylo málo a byli drazí. Můj pra...praděd si spočítal, že když místo drahých a nenahraditelných všeumělů zaměstná spoustu rychle vyměnitelných lidí z ulice, kteří zvládnou alespoň základní úkony, a každý z nich bude dělat jen jednu jedinou součástku, dokáže z nákladů na jednoho člověka uživit deset dalších dělníků a ještě ušetří. Navíc si dělník nemohl moc vyskakovat, protože kdyby
to udělal, okamžitě mu práci sebral a zaměstnal místo něho jiného dělníka. Ten se jeho práci naučil za jeden až dva dny a vykonával jí stejně dobře. A neremcal. Pokud ano, cyklus se zopakoval.“
„Takže výroba se vlastně zlevnila!“
„Ano, dramaticky. Náš praděd udělal správný krok – dokázal prodat méně práce než ostatní a tím ušetřil. A ten kdo je levnější, je na tom vždycky v očích zákazníků lépe.“

Teploměr ukazoval 37 stupňů. Žába nevzrušeně seděla v hrnci a občas zatáhla oči dovnitř hlavy.

„A co bylo pak? S autem?“
„S autem už nic, firma se prodala a investovali jsme do továrny na těstoviny.“
„Myslíš takové ty čtverečky co se vyrábějí ze slámy?“
„Ano, jenže tenkrát se vyráběly z mouky a vajec.“
„To bylo ale hrozně nezdravé!“
„Tenkrát ne. Jenže vejce byly drahé, a tvořily zhruba polovinu ceny balíčku těstovin. A můj praděd, moudrý muž si spočítal, že když investuje peníze do reklamy, kde lidi přesvědčí o tom, že vejce vlastně škodí zdraví, dokáže vyrobit těstoviny za polovinu ceny než ostatní, a hodně na tom vydělá. A lidi budou rádi, že žijí zdravěji a vůbec jim nebude vadit, že těstoviny už nechutnají tak, jako dříve. Byly přece zdravější.“

Rtuť teploměru byla těsně pod hodnotou 42.

„A co ostatní výrobci? Vždyť si mohli ti, co tomu neuvěřili kupovat u ostatních!“
„Ano, zpočátku ano. Jenomže lidi se vždy rozhodují podle ceny. Nakonec těstoviny bez vajec kupovala většina, takže na výrobce nezdravých těstovin už nezbylo místo na trhu.“
„Takže to nebyla pravda? Že to bylo nezdravé?“
„Edwarde, v ekonomii je pravda pouze to, čemu věří zákazník.“
„A protože jsme toho dokázali prodat zákazníkům méně než ostatní, vydělali jsme více peněz.“

Teploměr ukazoval 46 stupňů.

„A co bylo s těstovinami dál?“
„Nic, firma se prodala a investovali jsme do výroby salámů.“
„Myslíš takové ty soudky z lisované strouhanky?“
„Ano, jenže tenkrát se vyráběly z masa.“
„Z masa? To bylo ale taky nezdravé! Nebo ne?“
„To už nikdo neví. Pravda je to, že mého praděda napadlo, že když začne do masa postupně přidávat sóju, dokáže vyrobit dvojnásobné množství za poloviční cenu. A protože se to nedalo jíst, použil opět tu stejnou fintu, jako u těstovin. A snížil cenu.“

Teploměr ukazoval 51. Žába opět několikrát mrkla.

„Takže opět dokázal prodat zákazníkům méně masa než ostatní a na tom vydělal!“
„Ano. Po dvaceti letech už si totiž nikdo nepamatuje, jak chutná sója, a jak chutná šunka. Když se lidem vysvětlí, že sója je zdravá a chutná jako šunka, skutečně jim bude chutnat. A vždycky, vždycky rozhoduje nakonec cena. Ostatní parametry jsou sekundární.“

Rtuť postoupila k pětapadesátce.

„A co bylo dál?“
„Už tenkrát jsme byli dost bohatí. Předkové investovali do pekařství a přestali vyrábět rohlíky z mouky a droždí. Místo toho se používala taková foukaná pasta. Vydělali balík. Pak přišlo na řadu zemědělství. Rychlili jsme rajčata a pomocí levných hnojiv jich dokázali vyrobit tuny. Vydělal se další balík. A dnes máme mlékárnu.“

Teploměr nepozorovaně překročil 60 a žába se prošla po dně.

„Víš, dědečku, jak je možné, že si toho celou tu dobu nikdo nevšiml?“

Starý pán vstal, vyndal ze sklenice druhou žábu a hodil jí do kotlíku. Žába začala v šoku a křečích drápat po stěnách nádoby. Snažila se vyskočit, ale teplotní šok byl příliš silný. Po několika vteřinách plavala mrtvá těsně pod hladinou. Žába sedící na dně tomu nevěnovala pozornost a opět znuděně zatáhla oči dovnitř hlavy.

„Vidíš – musí se pomalu. A to je základ naší rodinné filozofie. A našeho bohatství. A teď si vezmi auto, a utíkej domů, maminka tě už bude hledat.“

Chlapec vyndal z kapsy krabičku s nápisem „Sportovní automobil – pro zdravé nohy“ a vyndal jednu tabletku. Spolkl jí a běžel směrem od dědovy jeskyně po svých domů. Zastavil se (značně udýchán) až před ohořelým stromem, kde rodina bydlela.

Stál a přemýšlel. Cítil, jak je na dědu pyšný.

Jenom díky chytrosti jeho předků mohli bydlet takhle zdravě. A platit za to relativně nízký nájem. A mohl běhat autem. A pít mléko. To dobré a zdravé, křišťálově průhledné mléko.

To jediné mu totiž dle přírodního léčitele mohlo zahnat ty ošklivé, mokvavé vředy, které se nejen jemu, ale většině lidí z neznámých příčin tvořily po celém těle a bolely mnohem víc, než řídké kosti, které když se zlomily, odmítaly srůst. Věřil, že ho to ochrání i před tou divnou chudokrevností, na kterou zemřel jeho bratříček, kterého měl moc rád i přesto, že se narodil celý znetvořený. Maminka na něho kývla a odhrnula si z čela svůj poslední pramínek vlasů.

Byl příjemný večer a všechno, ale úplně všechno bylo v pořádku.

V kotlíku plavaly dvě uvařené žáby.

Zdravím, Gerde!
Tu realistickou prognostickou SF jste napsal sám - nebo jste ji odněkud překopíroval ?
V prvním případě dávám deset slepic, v druhém také, ale tři si nechte jako provizi a sedm, prosím, doručte původnímu autorovi!

(Pro ty, kdož sem náhodou ještě zabloudí a o žábách nic nevědí - to chování žab (a lidí) popsaným způsobem prokazatelně funguje.Pokud jste sadisté či či francouzští labužníci a chytíte si dvě žáby, prubněte to!

Nejsem autorem textu o vařených žábách, jen kopíruji kopii, protože ten původní text zmizel, asi byl příliš nebezpečný. Slépky musím nechat v kurníku. Snad se text zachová tady, protože všude jinde po čase zmizí. Asi jako před prezidentskou volbou Zeman - Schwarzenberg bylo na internetu plno zpráv o nacistické minulosti Teresy Hardegg, Schwarzenbergovy manželky. A o tom, jak mu se synem otcova kámoše Pritzhorna, také čelným nacistou, povila kukaččí děcko. To vše ohrožovalo šance K. Schwarzenberga, tak pravd amusela zmizet. První obětí války je vždy pravda. Podle této poučky jsme už ve válce se svými vládci a elitami.

Trvalý odkaz

Á, Vidlák nám stárne, nestíhá technické novinky a tak si potřebuje zdůvodnit, že nejrozumnější je vůbec je nepoužívat :) Tyhle problémy nemají za příčinu pokrok, ale přelidnění. My sami se přelidnění bráníme poměrně dobře, nemáme problém s tím, že bychom měli moc dětí.

Trvalý odkaz

Co popisuje Vidlák a také standa.e už tu jednou bylo, císařství pozdního Říma a počátek nevolnictví. Byrokracie narostla do neúnosných rozměrů, až vybrané daně nestačily uživit všechny státní úředníky. Koncentrace bohatství byla taková, že velkostatkáři pronajímali půdu zemědělcům - kolonát a počátek nevolnictví. Vše bylo ke koupi, i státní úřady, jen většina lidí si nic z toho koupit nemohla. Armáda byla založena na barbarských žoldnéřích, občané už svoji vlast nebránili. A tak si barbaři řekli, co kdyby převzali vládu sami? Velký restart proběhl až po pádu říše. Najednou se ukázalo, že samozásobitelské komunity přežijí kromě vpádu armád vše. A proběhlo stěhování národů.

To vše tu je, velké říše zanikly na vnitřní rozpory, neúměrnou byrokracii a vyčerpání životního prostředí. To vše tu máme a podle některých odhadů máme 12 let do katastrofy celé planety. Ta se zbaví většiny lidí a začneme od začátku. A všechen ten dosažený pokrok bude zapomenut. Možná se znovu objeví věci dnes běžné v jiné formě za staletí. Nepoučili jsme se z historie a tak jim budeme nuceni opakovat. Další generace se nám budou jednou smát, jaké nesmysly jsme řešili. Asi jako byzantským učencům, kteří opravdu řešili problém, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Přitom ve skutečnosti otázka nemá smysl (anděl zabere nulovou plochu, takže se jich tma vejde nula i nekonečné množství i cokoliv mezi tím) a byla míněna pouze jako rétorická, aby si žák uvědomil její nesmyslnost a že výsledkem je chyba. Jenže pozměněná forma celého problému se nám dostala do historie jako ukázka, jaké nesmysly naši předci řešili. Podobně budeme posuzováni i my podle směrnic na zahnutost banánů, jak rovné jsou okurky, nebývalých práv menšin a genderových témat. Přitom správné je, že náklady na vyhozené nestandardně zakřivené banány a okurky převyšují úspory v nákladovém prostoru při přepravě, pozitivní diskriminace ve prospěch menšin znamená negativní diskriminaci většina budí jen odpor vůči menšinám jakožto protěžovaným nevychovaným spratkům, všichni mají mít stejná práva a povinnosti a máme se smířit s omezeními danými přírodou - lidé se nenarodí stejní a nějaké osobní preference budou vždy. Otázka genderových témat a práv menšin je stejně nesmyslná jako otázka o andělech na špičce jehly. Přesto ji hodně lidí řeší a mají z toho živobytí díky těm hloupým, kteří jim nedovedou říct, že otázka nemá smysl a její řešení tkví v tom, že se genderovými tématy a právy menšin přestaneme zabývat.
Jakmile přestaneme řešit mnohé problémy, paradoxně je vyřešíme. Až EK přestane řešit sjednocování EU, EU dostane šanci se přirozeně sjednotit. Nejlépe se lidem žije, když jim vláda nařizuje co nejméně.

Trvalý odkaz

Někde jsem četl, že neštěstím pro člověk bylo, když vynalezl první stroj. Nikoliv nástroj, ale stroj. Pak už se to rozběhlo a člověku zbývalo stále více času na různé ptákoviny. Sám nevím, co si o takovém tvrzení myslet, možná na tom něco je...

No jo, ale když on je život díky strojům prostě pohodlný a relativní dostatek času z toho vyplývající mi umožňuje psát sem k Vidlákovy nějaké blbosti, místo abych okopával brambory nebo štípal dřevo na zimu.

Osobně bych se toho Vidlákova rustikálního obrazu života nerad dožil. Mě baví sednout do auta, co mi parkuje za rohem a dojet si dnes odpoledne zaplavat, i když vím, že cestou zpátky bude na Klatovské trochu zácpa. A pak mám v plánu zajít se svojí účetní na kafe k Hardymu, protože tam teď mají nejlepší stroj na espresso. Musím jí předat podklady pro čtvrtletní DPH.

Ten rustikální model života by mi stačil o dovolené, kam mě dopraví letadlo a autobus. Jenže oni ti Řekové už také rustikálně žít nechtějí, i kdyby si to turisté přáli. A sámošku v tom malém hnízdě, kam jezdí, mají klimatizovanou, to dá rozum....

Trvalý odkaz

Během platnosti programu „Jedna rodina – jedno dítě“ v Číně se rodiče snažili neregistrovat těhotenství pro případ, že by se narodila dívka.
Bylo potom snadnější naložit s dívkou jako s nežádoucími koťaty, protože jen stěží mohla rodiče podporovat ve stáří. V důsledku toho vznikla kolosální genderová nerovnováha a nyní čínské mladé ženy prakticky nepotřebují žádné vzdělání ani profesní dispozice – taková je fronta nápadníků na každou z nich. Číňané si raději objednávají nevěsty z Vietnamu – nejsou totiž tak zhýčkané...

je to okopírováno z http://www.protiproud.cz/politika/3900-vzdelanost-zen-svetova-banka-zon…

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.