Old MacDonald á la Mississippi

Autor
Štítky

Občas na FB koluje citát: "If you ate today, thank a farmer; if you ate at your table, thank a trucker; if you ate at peace, thank a soldier." (Pokud jsi dnes měl co jíst, poděkuj farmáři; pokud jsi měl co jíst u svého stolu, poděkuj kamioňákovi; pokud jsi jedl v míru, poděkuj vojákovi.) Už tenhle prostý citát osvětluje jeden z rozdílů mezi Čechy a Američany (tedy aspoň staršími ročníky). V Česku si tak trochu pěstujeme pohrdlivý postoj k těmto profesím. Třeba jen označení zemědělské školy "hnojárna", o vtipech na policisty a vojáky se asi zmiňovat netřeba. Tady vnímám odlišný postoj. Spousta lidí, když potká vojáka nebo policistu v uniformě, třeba v restauraci nebo samoobsluze, řekne: "Thanks for your service." (Díky za vaši službu.) Totéž platí i pro veterány, kteří často nosí kšiltovku s výšivkou příslušnosti k té či oné divizi. (Můžeme diskutovat o tom, zda je to zasloužené či nikoliv - viz "Ťokův průsmyk", Forrest Gump, stažení z Afghánistánu), ale tenhle jev se tu vyskytuje - ať se vám to líbí nebo ne. A postoj k farmářům tu je také jiný. Být farmářem je zde vnímáno jako důstojné povolání, jako něco, co si zaslouží úctu. Začíná to už u rodičů - v jejich hlase slyšíte hrdost, že jejich potomek se věnuje farmaření. A začíná to už odmala. Rodiče vychovávají děti tím, že je zapojí do péče o domácí zvířata. Děti za ně nesou odpovědnost a zisk z toho zvířete pak je jejich. Další způsob, jak se děti zapojují do práce v zemědělství, především pak v živočišné výrobě je skrz více než 100 let starý program/organizaci pro mládež - 4H (čti fór ejč) - zkratka pro "Head, Hands, Heart a Health" (Hlava, Ruce, Srdce, Zdraví), jejímž cílem je výchova dětí a mládeže k zemědělství. Jednou z viditelných aktivit je například účast dětí na zemědělských veletrzích, kde malí prckové předvádějí krávy, koně, kozy - zkrátka zvířata, o která se doma starají, i když v mnoha případech asi s pomocí dospělých. Vzhledem k tomu, že já jsem do farmaření spadla bez předchozí přípravy, vidím to jako dobrý krok v životě mladých - jednak tím získávají zkušenosti do budoucna a jednak si cvičí vytrvalost (ono je rozdíl se postarat o zvíře čas od času a starat se o ně sedm dní v týdnu, svátek nesvátek). Je možné, že tyto znalosti a dovednosti budou v blízké době důležitější než schopnost řešit kvadratické rovnice.

Starej Donald z anglické písničky pro děti choval spoustu zvířat - slepice, prase, krávu, kachny, husy, krůty... Však o tom zpíval i Miro Žbirka. (https://www.youtube.com/watch?v=gXjxrS-tAdM) Když jsme se sem přestěhovali natrvalo, rozhodli jsme se jít v MacDonaldových stopách a pořídili jsme si slepice. Legrační je, že v češtině chováme slepice, v angličtině keep/raise chickens (kuřata). První kroky připomínaly Pata a Mata. Bill na internetu objednal kurník "Made in China" a začali jsme se poohlížet, kde že by se nějaké slepice daly sehnat. Prvním pokusem byl obchod Tractor Supply. Tehdy nejbližší pobočka byla nějakých 70 km u dálnice do Jacksonu. Bill požádal svého syna, aby se tam cestou z práce zastavil a tucet kuřat koupil. Frank skutečně přivezl 12 kuřátek - "Dostal jsem je se slevou - už jich moc neměli, tak jsem vám vybral ty, co vypadaly životaschopně." Z kuřátek se "vyklubaly" bantam chickens (miniaturní slepice) - směs kohoutků a slepiček. Jejich vajíčka jsou tak poloviční velikosti než normální a slepičky mají sklony ke kvokavosti, ale práce je s nimi stejně. Většiny z nich jsme se postupně zbavili, ale jednu, pojmenovanou "Fluff" (Nadýchaná) jsme si ze sentimentu nechali. Slouží jako živý inkubátor. Dalším příspěvkem k chovu slepic byl dar od Billova kamaráda. Pět kusů, nicméně, z nich se "vyklubali" samí kohouti. Co s nimi. Nejdřív jsme se pokusili jich zbavit na burze drůbeže. Nikdo je nechtěl (no, bodejť jo) a tak jsme se domů vrátili nejen s našimi kohouty, ale navíc s 5 leghornkami a 3 perliččími kuřaty. A co kohouti? Ti nakonec skončili v polévce našich sousedů. Postupně jsme nakoupili spoustu slepic různých plemen - neuměli jsme se rozhodnout a tak jsme nakupovali tu jedno plemeno, tam druhé - leghornky, rodajlendky, australorpky, wyandotky, orpingtonky, sexlinky, welsummerky a plymutky. Časem jsme došli k závěru, že chovat více plemen je jako sedět na dvou židlích a tak po zvažování všech pro a proti jsme se rozhodli pro plymutky. Mají klidnou povahu, jejich vajíčka mají pevnou, hnědou skořápku, žloutky jsou tmavší než od leghornek (byť ty snášejí vajíček víc), mají dobré procento úspěšnosti při inkubaci a dají se chovat i na maso - což je, pokud si vychováváte vlastní kuřata z inkubátoru, dost podstatné - vylíhlí kohoutci se dají dobře vykmit.

Ty perličky, co jsme si tenkrát přivezli z burzy postupně vyrostly a začaly připomínat kropenaté cyklistické přilby pobíhající po dvoře sem a tam a mimo jiné začaly snášet vajíčka. Narozdíl od slepic však perličky hnízdní instinkt nemají, takže sběr vajíček připomínal sběr hub - nikdy jste nevěděli, kde je najdete. Jejich vejce jsou menší než slepičí, tvarem připomínají pěstní klín, jejich skořápka je podstatně tvrdší a žloutek je hustší než slepičí, což by bylo OK, kdyby se ale také nezačaly  projevovat jejich dva nešvary. Prvním byla jejich hlasitost. Rády se posadily na hřeben garáže a začaly pokřikovat - jeden zvuk stále dokola, třeba hodinu. Druhým nešvarem bylo, že měly tendenci terorizovat slepice, což se negativně projevovalo na snůšce. Proto druhým rokem skončily jako hlavní chod na den Díkuvzdání. Jo, to měly za to, že nedržely zobák.

Dalším naším pokusem v oblasti drůbeže byli bažanti. Dostali jsme dvě bažantí slepice od paní, co se rozváděla a potřebovala se zbavit své drůbeže. Sehnali jsme jim bažantího kohouta. Byl to frajer, jen oči přecházely. Bažantice snášely vajíčka, ale k sezení na vejcích se neměly. Nakonec to za ně odseděla Fluff. Pak ale mojí nešikovností bažantí kohout uletěl a dál se nám už s bažanty nedařilo, proto jsme zbylé bažantí slepice poslali o dům dál. Asi o rok později jsme se vedle slepic začali chovat křepelky, když jsme od kamaráda koupili prvních 6 kusů - 3 slípky a 3 kohoutky. Byla jsem vůči tomu projektu dost skeptická, ale ukázalo se, že je to životaschopné. Z původních 6 křepelek se nám hejno rozrostlo a slouží převážně jako zdroj masa. Křepelky se nejčastěji připravují smažené s "UHO" omáčkou a buttermilk biscuits. Od jara do léta vychováváme křepelky v inkubátorech abychom je během pozdního léta a podzimu porazili; minulý týden jsme jsme uzavřeli sezónu a zůstalo nám posledních 30 kusů na chov pro příští sezónu. Křepelčí vajíčka mají velikost tak větší třešně. Jejich skořápka je křehká, ale pod ní je tuhá blána, takže vajíčka nelze rozklepnout, jak jsme tomu zvyklí u slepičích. Horní vápenatá vrstva se rozdrobí jak sváteční bábovka, ale blána pod ní zůstane netknutá. Proto se špička musí odříznout nožem nebo si musíte pořídit speciální nůžky na křepelčí vajíčka. Zato, když je uvaříte natvrdo (2,5 minuty), skořápku stáhnete bez nejmenších problémů. Pokud by někdo zvažoval chov křepelek v rámci samozásobování, můžu křepelky s čistým svědomím doporučit. Na péči jsou nenáročné a tiché. Jen na stravu jsou náročnější - vyžadují vyšší obsah bílkovin než slepice. A nejde je chovat v uzavřeném prostoru - smrdí (asi jako všechna drůbež). Jejich trus je vynikající hnojivo. Když jsem jej začala rozhazovat kolem ovocných stromků, nestačila jsem zírat, jak ty během krátké doby poskočily v růstu a nasadily plody. A tráva, na kterou jsem trus aplikovala krásně zezelenala a oproti mým předpokladům se nespálila. 

 

Bill měl jedno přání. Znovu mít krávu. Byly doby, kdy jich měl asi 60. Teď už takové ambice neměl - jedna by mu stačila. Zkontaktoval svého starého kamaráda a od něj jsme koupili naši krávu. Jerseyku. To bylo slávy, když jsme přinesli první nadojené mléko. Když jsem to přelila do skleněné nádoby, bylo vidět, že dobrou polovinu mléka představuje smetana. A tady jsme narazili na problém. Péči o krávu a pastvinu jsme měli vyřešenou, ale co jsme nedomysleli a nedoplánovali byl odbyt mléka a mléčných výrobků. Kráva nebyla žádná rekordmanka, ale stejně 8 litrů mléka dvakrát denně tu bylo. Pasterizaci jsme zvládli, máslo a tvaroh jsme se naučili dělat, ale dopravit to legálně na farmářský trh už bylo nad naše finanční možnosti, protože jediný povolený způsob přepravy je chladírenským vozem, a na to už jsme neměli. Docela jsem cítila úlevu, když jsme nechali krávu "vyschnout" a inseminovat. Moc jsme se těšili na tele. Bohužel, v jednu chvíli jsme převezli krávu na jinou pastvinu a nesedlo jí to, nadmula se a ani veterinář ji nezachránil. Bylo to, jako kdybychom přišli o člena rodiny a další krávu jsme si už nepořídili. Kdybychom ale pořizovali, asi bychom tentokrát šli a koupili ji na aukci v městečku. Aukce probíhají každou středu. I samotná návštěva aukce je zážitek - když postupně předvádějí jednotlivé kusy a vyvolávač brebentí tak rychle, že nestačíte ani sledovat.

 

Místo krávy nám do klína spadly včely. To bylo tak. Zdálo se nám, že přestože naše ovocné stromy hezky kvetou, úroda není nic moc. Došli jsme k závěru, že to bude nedostatečným opylováním. Přes internet jsme zkontaktovali včelaře, který byl ochotný nám včely za úplatu na pozemek usadit. Z včelaře se vyklubala včelařka - původem Filipínka. Přivezla úl a začala jej usazovat. Já, celá nadšená jsem z dáli fotila. Bohužel, jedna včelka se mi zapletla do vlasů a zavolala si kámošky na pomoc. V běhu do sprchy jsem bezesporu zlomila světový rekord na sto metrů. I za tak krátkou dobu si mě holky stihly hezky podat. Několik dní jsem vypadala jako Číňan. Milá včelařka se později ještě jednou objevila zkontrolovat včely a pak najednou bylo naprosté ticho. Nebrala telefony, ... nic. Co teď s včelami? Chodila jsem kolem úlu snad třičtvrtě roku, než jsme se příští jaro rozhoupali a přihlásili do jednodenního kurzu. A abychom neměli včel málo, tam jsme ještě vyhráli oddělek. Z pána, co oddělek do slosování věnoval, se stal náš přítel na telefonu, který ochotně radil, když jsme narazili na problém. Samozřejmě jsme si pořídili literaturu, ale nejvíc jsem se naučila od dvou českých včelařů, co dávají videa na youtube (Bioúly a Včelařství u Raula). Anglická videa, na která jsem narazila byla jen jednorázová - třeba rozšiřování úlu, ale ta česká byla systematická, ukazující činnost včelaře během celého roku.

Posledním domácím zvířetem, které tu s námi žije je kočka. Jednoho dne přišla, rozhlédla se a řekla: "Líbí se mi tu. Jestli budete hodní, můžete tu bydlet se mnou." Dostala jméno Yellow (Žlutá). Zatímco česky na kočku voláme, nebo spíš šeptáme "čičí", anglicky voláme hodně vysokým hlasem a rychlou kadencí "kiddykiddykiddýýý". Nejlegračnější je, pokud tak volá mužský rumcajsovitého typu.

Teď, jak se blíží konec roku nám práce s drůbeží i s včelami ubylo a začínáme plánovat, co budeme dělat příští jaro, ale při všem tom plánování mě napadá citát: "Chceš-li Boha pobavit, vykládej mu o svých plánech." 

Na prvním snímku vidíte vítěze předvádění krav v kategorii dětí - viz. 4H aktivita. Na druhém snímku můžete porovnat kravín v Tennessee a v Čechách. Ten v Tennessee patří Billovu kamarádovi, co nám prodal naši krávu. Ten český je družstevní, velice moderní, se spoustou automatizace. Vedle zemědělské výroby mají i síť vlastních řeznictví a jejich nejnovější krok je vybudování vlastní minimlékárny se speciálním mlékem A2 http://mlspardubickehokraje.cz/web/2021/11/12/zd-sloupnice-zacala-vyrabet-mlecne-vyrobky/?fbclid=IwAR38OUIPxTMSMkjXDTXE5tunV2d5DIs7Cj8lJ6CB-aDEVwhGKts1yjb5Nsg . Další snímek jasně ukazuje tu uřvanou perličku a na posledním snímku je kompilace fotek z aukce dobytka ze včerejška. I tam jsem zahlédla starého pána, jak ukazuje aukci vnukům (cca 5 a 6 let). A ještě přikládám youtube nahrávku, jak zní vyvolávání při aukci. Byť toto není ze zdejší aukce, ten zvuk je téměř identický. Nechápu, jak někdo může takové zvuky vůbec vyloudit. https://www.youtube.com/results?search_query=cattle+auctioneer+rap

aukce

porovnání

perlička

aukce

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.8 (110 hlasů)

Komentáře

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

Za chvíli to bude trestné. Nebo už teď je?
Málokdo má v sobě tolik slušnosti a směrování ke spravedlnosti jako vy
Blbá doba, blbí lidé. Nebo naopak?

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

SPZ vojenských vozidel mají tvar 3-2-2 a všechno jsou číslice.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

od věci,paní Petra napsala
o vtipech na policisty a vojáky se asi zmiňovat netřeba
tak jsem napsala,že taky neznám vtip o vojácích.

Průměrný počet slepic: 2.6 (14 hlasů)
Trvalý odkaz

Napsal uživatel Leoš (neověřeno) dne Ne, 05. 12. 2021, 15:35
"Je pátek, pět hodin odpoledne, v hypáči jsou otevřené jen 2 pokladny a u nich dvacetimetrové šňůry lidí. Sám tam celou dobu téhle "pandémie" chodím bez jakéhokoli slintáku."

Co na to říct?
Třeba to, že jste bezohledné a arogantní prase?

To by ale pro toho čuníka bylo urážkou, protože je vychovanější než vy.

Průměrný počet slepic: 2.8 (13 hlasů)

To snad ani nemá smysl komentovat - vy budete diagnosticky stejná parta s Logikem, žejo? :D

Průměrný počet slepic: 3.2 (14 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

zapomel si na mne. Kdyz ctu tve vypotky, vzpominam si na vetu sovetskeho satirika Ilju Ilfa o tom, jak za Stalina na sebe hudebni skladatele psali udani na notovem papire : Otupno je mezi neohrozenymi idioty...

Průměrný počet slepic: 3 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

K úctě k některým povoláním:

K vojákům. U byla za minulého režimu dána ( myslím furťáky) jejich povětšinou nízkou úrovní - moje zkušenost, možná, byly v armádě složky kde tomu bylo jinak, ale s těmi jsem já do styku nepřišel.
Taky, jak tu napsala Sibyla, vtipy na vojáky jsme nějak nezaregistroval.
Když jsem se pak setkal při cestách s vojáky v Rusku, bylo to něco jiného. Vysoký úroveň a vysoká úcta.

Policajti? Bylo na ně spousta vtipů, mnohé z nich prý pustili do oběhu sami policajti.
Osobně bych řekl, že jejich úroveň byla stejná, nebo lepší než dnes. Mohli si víc dovolit, na místní úrovni byli vidět a byli mezi veřejnosti známí. Mohli si víc dovolit, když někdo dělal bordel, dostal nakládačku a bylo. Byli schopní udělat pořádek na zábavě, když se to tam sepralo, nebyli to povětšinou sralbotky, někdy byli i biti a neposrali se z toho. Někteří byli dobří, někteří důslední parchanti, někteří svině. Jak dnes. Píšu o těch obvoďácích, o neviditelných složkách nemám tuchu.
U nás se o jednom obzvláště známém policajtovi veršovalo - " Já jsem seržant Bureš a ty se mnou pudeš a hodnej budeš. Jinak bitej budeš".

To že o nich šlo mraky vtipů, neznamenalo nutně neúctu.

Průměrný počet slepic: 4.2 (10 hlasů)

Vzpomínám na to, jak jsem, jako počínající pubescent začal chodit na Čaje o páté. To jsem tehdy bydlel v Havířově a v ZK Bytostav hrála swingová kapela + zpěvák + zpěvačka + konferenciér. Byl tam přítomen i policajt, z kterého jsme my (15-ti letí) měli respekt, ba přímo hrůzu. Měřil 2 metry a měl určitě 140 kg živé váhy. Kdo dělal v sále problémy, toho si vytáhl na záchod, tam dostal na budku a obličej mu spláchl v záchodové míse. Dovětek byl : měsíc tě tady nechci vidět a žádné zápisy, nebo nějaké další řízení. My puberťáci jsme měli z něho opravdický respekt. A na zábavu byl povinen dres (alespoň bílá košile a vázanka).
Ty časy jsou pryč, ale rád na ně vzpomínám.

Průměrný počet slepic: 3.3 (12 hlasů)

Za těch předchozích bolševiků, bylo esenbáky pohrdáno nejen proto, jakému režimu a jak oddaně sloužili. Hlavně proto, že potkat se s nějakým esenbákem, ve kterém by bylo možno rozpoznat chování tzv. normálního člověka, těch bylo jako příslovečného šafránu.
V naprosté většině to byli vypatlaní dementi, co si ovšem náramně užívali každý moment, kdy mohli o své vůli někoho zbuzerovat.
Já to pamatuju trošku jinak, na těch tancovačkách. Na jedné pak zvláště.
Přijely jich tam dva plné žigulíky (při cca 400 účastnících té zábavy). Rváči vida uniformy, se okamžitě rvát přestali, esenbákům byly střelhbitě sebrány obušky, dostali s nimi nejen po zádech, ale i po tlamách. Ti, co zavčas zdrhli a nebyli komplet potupně odzbrojeni, pak opodál začali střílet do vzduchu, protože k vozům to měli daleko. Nehynoucí ostuda, co se radši ani nevyšetřovala.
Jak velcí dementi to byli, to prezentuje ten fakt, že ani jednoho si nenechali v autě u vysílačky, aby mohl případně přivolat posily.
Arogantní a sebevědomí vylízanci. Ale vypadá to, že od dob SNB se to trochu zlepšilo.

Průměrný počet slepic: 2.8 (13 hlasů)

In reply to by Leoš (neověřeno)

Trvalý odkaz

A teď tu o Červené karkulce.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Celé očkovací běsnění je kvůli tomu, že Pfizeru a Moderně právě teď končí nebo již skončila doba spotřeby.
Dle CNN Prima News distribuuje monopolní Avenir (nebo tak nějak) "vakcinu" s expirací listopad a prosinec.
A EMA DNES prodloužila ADMINISTRATIVNĚ "trvanlivost" uvedených šmakulád o tři měsíce.
Což znamená, že od půlky prosince budeme dostávat prošlé žblabuně, a to do cca půlky března, přičemž od února někteří z nás POVINNĚ. Pak se buď konečně vylejou, nebo "odborníci" znovu prodlouží "trvanlivost" a budou to dělat tak dlouho, dokud ty sajrajty nebudou spotřebovaný.

Tvl, tohle už je fakt HODNĚ přes čáru a vůbec se nedivím, že v některých státech EU přibývá demonstrací proti "očkování".
Hospodskej, kterej by vydíráním a násilím nutil kunčofty žrát prošlej guláš, by nejspíš skončil v krimu. Dtto lékárník, pekař nebo řezník.
Ale když jde o kšeft Pfizeru a Moderny, tak najednou prošlá lhůta nevadí a kdo se šmakuládě brání, bude donucen.

A může mi některej z těch vakcinačních blbečků přijít vyprávět o tom, jak mu jde o moje zdraví a ochranu...

Průměrný počet slepic: 4.3 (17 hlasů)

...podle mé špiónky na gymnáziu, se nám rozmáhá takový nešvar, kovid -nactiletých. Minulý rok touto dobou, seděli doma, ale nyní si to pěkně předavají mezi sebou dál...p. Vidlákovi, možná poskočí jestě jakési čísílko na webu, ale jestli minuly rok, se alespoň teoreticky učili, ale byli zdraví, teď se učit nebudou, protože je jakýsi divný přepočet odkdy začíná online výuka (což je zase logické, když je jich 5 v karanteně, 3 nemocní a zbytek chodí do školy). Pro některé je zase problém, zda se jim nepřítomnost a v jaké formě (ne)počítá do docházky, aby nemuseli opakovat ročník...

Kvůli epidemii neočkovaných ztrácíme celou generaci -náctiletých.

Průměrný počet slepic: 2.3 (15 hlasů)

vyloučena.
Není totiž přepočtena na počet žáků, ale stanovena délkou karantény. Až po 14ti dnech nepřetržité karantény je povolena distančka. Ale protože karanténa byla zkrácena na max. 7 dní, muselo by dojít k opakovanému kontaktu dětí s nakaženými spolužáky - ve škole. Ale protože se testuje, je to zcela hypotetická možnost.
I kdyby měli pochcípat všichni učitelé, asistenti a vychovatelé, školy zůstanou otevřené, bo pracující rodiče potřebují mít kam odložit své nákazu šířící potomky. Navíc s nimi ani nemusí na PCR test - v takovém případě zůstane pozitivní dítko doma 14 dní a najuchá zpět do školy. Kde šíří nákazu. A tak furt kolem dokola.

Situace, kdy je pět dětí nemocných a tři v karanténě, jsou tsď zcela běžné. V týdnu mi jich chybělo pět až osm. Znamená to jen spoustu práce navíc, protože nepřítomným píšeme všechno do googleučebny a doufáme, že na to rodiče alespoň kouknou.
Zlatá distančka...

Průměrný počet slepic: 4.7 (13 hlasů)

Občan: Znamená to jen spoustu práce navíc, protože nepřítomným píšeme všechno do googleučebny a doufáme, že na to rodiče alespoň kouknou.
Zlatá distančka...
***
Měli by to znovu a okamžitě zavést. U holky ve třídě to bylo, tak, že jeden neočkovaný se nakazil, další už byli také naočkovaní, ale jsou pozitivní. S chlapcem, co ona prožívá svoji první lásku (právě začali, tak jí nosí ještě kytky...no teď jim bude 17:-) ), tak jsou oba očkovaní. Ale jeho, toho chlapce, starší brácha, má teď kovid, neočkovaný. V pátek byla na pcr plivacím testu, ve středu znova, pro jistotu.
Hustě se to rozjelo...a to běží zatím jen delta.

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

"epidemie neočkovaných".
Protože očkovaní infikují neočkované, neočkovaní očkované a děti pak všechny. Prošlé šmakulády už na to, s výrazně nenulovou pravděpodobností, nemají skoro žádný vliv.
Zaplať Přírodo za školníka a uklizečky, bo bez nich už bychom si nedošli ani na záchod. Museli jsme zastavit kroužky, knihovnu otvírám už jen dvakrát v týdnu na hodinu a asistovat nemá kdo, bo všichni učí. Lehly další dvě očkované kolegyně, jedna neočkovaná, dvě vychovatelky v družině a dvě asistentky. Vše první stupeň. My, co se držíme, žereme vitamíny na kila a respíky už sudaváme jen na jídlo a pití. A doufáme, že to nějak doklepeme do 18.prosince.

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

ci je vobec nejaky bezpecny postup ako zlikvidovat tie litre genetickej terapeutickej tekutiny okrem toho, ze sa to pichne cloveku.

Je to biologicky matros.

U Fajzeru je to v nejakom umelom obale ktory udrziava RNA na mieste.

Ktohovie co by na to povedali ryby, az by im to niekto vylial do rybnika.

A uz vobec sa nezapodievam debatami, ci to skladovanie po roznych farma skladoch je identicke ako to, co maju v hi-tech labaku u fajzrov a kde pravidelne odoberu vzorku a povedia, ze "RNA este drzi a nerozpadava sa, takze za mne dobry :))"

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

Vakcinu odmitnete! Kdyz na Vas poleze covid, tak si nechate vrazit monoklonalni protilatky a problem bude vyresen!! On je to sice podobne umele jako vakcina, ale na druhou stranu je to mnohem drazsi - takze jasna volba :-)

Průměrný počet slepic: 1.8 (5 hlasů)

...petrovi w a jeho rodině ...a jim podobným ?
To by snad stihlo jen pár desítek nájemných opíchavačů.
Když po tom tak baží - aby se opíchali jiní lidi...

A co sis myslel ? Že jde o šíření dobra nebo o charitu ?

Průměrný počet slepic: 3.6 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

přinesl ti něco Mikuláš? Mi moc ne.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

Dostal jsem závitník M16. Strojní.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by Alef Nula (neověřeno)

Trvalý odkaz

Vždyť se dnes nechají koupit matice na každém rohu!

Zatím bez slepic

In reply to by Alef Nula (neověřeno)

Trvalý odkaz

K čemu to?

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

to je? Toho pána neznám.
Posledního Mikuláše jsem sehrál já a dokonce bez masky.

Byl prosinec a babi mi přitáhla Mikuláše. Jakési pomeranče, buráky, čokoládové figurky, blablabla. Čuměl jsem na ni, jak péro z gauče, bo měla důchod 560 Kčs a já už pil pivo a díval se po babách a po motorkách.

Tak jsem druhý den jsem vybral prachy ze špórkasky, kterou jsem tehdy měl, a šel jsem nakupovat. Byly to jakési hovna, cosi jídla z lahůdek, nějaké pití a pro babi jsem ukořistil svetr a rukavice. Hlavní moje starost byla, aby všecko bylo dost drahé.
Babi z toho byla na prášky, probrečela celý večer a slíbila mi, že už nikdy nebude rozhazovat prachy za podobné nesmysly.
Svetr si musela vyměnit, protože jí byl malý přes prsa, a rukavice nikdy neoblíkla, bo byly "ynym" na svátek. Akorát nikdy neřekla, na který.
Dodnes nechápu, jak to dělala, že měla i v nejkrutějších mrazech ruce, jak nahřáté šamotové cihly, které mi v zimě strkala po peřinu. Tak drsné a tak teplé.

Průměrný počet slepic: 5 (12 hlasů)

měla rukávník a doma na nohy okrabčaky.

Průměrný počet slepic: 3.6 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

už 100 tun kokainu. To už je průmysl. Nejspíš pod ochranou státu.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Konečně se člověk dozví jak vypadá normální Amerika.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)